(12.30 hodin)
(pokračuje Bartoš)
A pak to, že i ony mají praktické komerční potřeby, které jsou omezené právě tou krizí, a jsou to ty nájmy, je to možnost mít lidi v té přidružené výrobě, protože jsou tam zaměstnaní, vydělávají třeba na provoz toho kontaktního centra v danou chvíli tímto, a tyto peníze nemají, neměly žádnou vatu a ve svém rozpočtu počítaly s tou státní podporou neziskového sektoru, která v tento rok - a máme duben - ještě nedorazila. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní paní poslankyně Richterová a poté pan poslanec Marek Benda. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Já vás zdravím a současně bych ráda mluvila trošku konkrétněji, ale přece jenom i obecně, může to, myslím, zajímat nejenom pana ministra Vojtěcha, k tomu, čeho si už začínáme všímat nejenom my politici, ale naprosto běžní lidé v terénu, co jim drhne v jejich oborech. Ano, ta razantní opatření byla potřeba, ale teď už to nejde dál takhle paušálně, šmahem, až trochu černobíle.
Já dám čtyři příklady, čtyři věci z různých oblastí. Jedna věc se týká dětí z těch nejohroženějších rodin z vyloučených lokalit, druhá porodů, třetí provozoven a čtvrtá testování. Velmi stručně ke každé. Chceme na tom ukázat, co všechno v tom současném nouzovém stavu se bere černobíle a šmahem.
Ta první věc. Jak asi mnozí víte, hodně se věnuji tomu, abychom rozetnuli začarované kruhy, aby děti z rodin ze špatných podmínek vyloučených lokalit dostaly jiné šance v životě. A šmahem ministerstvo opatřením číslo 239 uzavřelo možnost poskytovat těmto rodinám podpůrné služby. Jmenuje se to sociálně aktivizační služby. Říkám to proto, že ale existuje hrozně podobná terénní služba pro jednotlivce, ne pro rodiny, a ta dál fungovat může. A to je úplná hloupost. Ty děti v těch rodinách jsou zavřené doma. Asi všichni, kdo máme teď doma děti, víme, jak je to náročné na malém prostoru spolu vydržet.
Tohle nejsou rodiny, které by to dobře zvládaly, a teď ani nemohou bezkontaktně komunikovat s těmi svými pracovníky, nebo respektive ty neziskové organizace, které tuto práci dělají, to nedostanou zaplacené. To naprosto nedává logiku. A kdyby nebyla nezisková organizace Dítě a rodina, která na to sepsala otevřený dopis, upozornila, jak hodně to nedává smysl, že teď ty rodiny, které potřebují pomoc jak s tou domácí výukou, tak třeba s komunikací s úřady kvůli dávkám a podobně, tak bychom se to ani pořádně nedozvěděli.
Takže jednak tím chci říct u tohoto bodu číslo jedna, že děkuji neziskovému sektoru, že s těmito rodinami pracuje a těmto dětem pomáhá. A za druhé, že tedy žádám samozřejmě Ministerstvo práce, aby toto opatření okamžitě zrušilo. To absolutně ničemu nepomáhá. Ale protože tady není paní... aha, objevila se paní ministryně, to je skvělé. Takže mohu požádat potom o odpověď, vážená paní ministryně Maláčová, k sociálně aktivizačním službám? To jsem opravdu velmi ráda, že jste dorazila. Tak to byl bod jedna, co nedává logiku.
Bod dva. Původně Ministerstvo zdravotnictví ponechalo výjimku u porodů, že tam mohl být doprovod jedné osoby. Za týden to ministerstvo zrušilo, potom se podařilo domluvit alespoň výjimky pro nezranitelnější ženy. Ale - smysl by dávalo nechat to na tom zařízení, ať si to každé zdravotnické zařízení podle svých dispozic rozhodne samo. Vím, že jsou tu kolegové, co budou hodně nesouhlasit, ale tohle je často i záležitost jiného nastavení v tom konkrétním zařízení, v té konkrétní porodnici. Proč by si to nemohli rozhodnout sami? Zase to bylo šmahem - všechno, nebo nic.
Třetí bod, provozovny. Jsme svědky toho, jak se lidi ptají, proč květinářství mohou mít otevřeno, proč tito ano, tamti ne. Zase, dá se to dělat obráceně. Dá se to dělat tak, že se taxativně vyjmenují ti, kteří nemohou mít otevřeno, a všichni ostatní se nechají. Další příklad toho, co by jaksi bylo v menším nebezpečí s vynecháním nějaké důležité skupiny.
A teď dám čtvrtý příklad, testování. Testování jako klíč k tomu, abychom zvládli chytrou karanténu, abychom zvládli všechno to, co přijde, protože ono toho ještě hodně přijde. Testování jako příklad také důležitého sektoru, sektoru akademického. Vědci, hrdinové se zkumavkami, pracovníci v laboratořích, ale i ti, kteří vyvíjejí nové enzymy, aby prostě to testování mohlo běžet, i když Amerika přestane vyvážet ty důležité látky -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, i vám skončil čas pro vaše vystoupení vzhledem k usnesení Poslanecké sněmovny, takže vás musím přerušit. (Poslankyně Richterová: Přihlásím se potom později. Děkuji.) Ale jenom podruhé, protože i ta vystoupení jsou podle zákona o jednacím řádu v tomto stavu jenom dvě maximálně od jednoho.
Nyní pan poslanec Marek Benda, poté pan poslanec Petr Bendl a druhé vystoupení paní poslankyně Válkové. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, hodně už toho bylo řečeno. Já bych chtěl říct jednu tezi. Vláda velmi často používá válečnické příměry, ale jenom bych byl rád, abychom si uvědomovali, že jsme ve válce s virem. Ten nás nesleduje, tomu je jedno, co máme promyšleno nebo nemáme promyšleno, ten je prostě přírodním jevem. A snaha za každou cenu nepřiznávat společnosti, co se bude odehrávat druhý, třetí, pátý den, má možná smysl ve válečných operacích, ale nemá žádný smysl v pandemii. A to je podle mého názoru to, co je dnešním problémem a kde bych chtěl poukázat na ty právní aspekty, které s tím souvisejí od začátku.
Od začátku vláda vystoupila s tím: můžeme úplně všechno, vyhlašujeme nouzový stav, nevymezujeme, jaká práva a svobody budou omezeny, později vám možná řekneme, jaká omezena budou a jaká omezena nebudou. Už to je, dejme tomu, lehce sporné, ale chápu situaci, ve které vláda byla, a chápu, že to nebylo snadné a jednoduché. Už tam se evidentně nadělaly jasné chyby, u odložení voleb už to konstatoval i Nejvyšší správní soud, a jsem rád, že konečně se podařilo po čtrnácti dnech přemlouvání přimět Ministerstvo vnitra, aby sem přineslo odložení voleb. U zákazu zastupitelstev, pokud to někdo zažaluje, podle mě bude konstatováno nepochybně také. Stejně tak neměla vláda žádnou pravomoc zákaz vycestování, překročení hranice směrem ven, vůči svému obyvatelstvu uplatnit. To je jasné a zřetelné, tam nemá vláda žádnou možnost omezovat cestu na území jiných států. Ty to samozřejmě mohou učinit, pokud tam nechtějí naše občany, ale nemůže vláda zakázat nikomu opustit svoji republiku.
O náhradách škody a o tom, jestli se rozhoduje podle krizového zákona, nebo podle zdravotnických zákonů, už tady mluvil částečně pan kolega Feri. Já v tom vidím také veliké problémy, protože mám pochybnosti, jestli Ministerstvo zdravotnictví může uplatňovat tato celoplošná opatření, která fakticky chrání zdravé, nikoliv izolují nemocné, ale k tomu se také asi dostaneme.
Já bych jenom teď spíše pro tu budoucnost, pro těch následujících čtrnáct dní a následující úvahy. My musíme, a to celá společnost, vědět předem, co se chystá, co se bude dělat, a není možné mít představu, že budu stát na té tiskovce a budu pořád říkat: zakazuje se, zakazuje se, zakazuje se nebo povoluje se. My máme všichni vědět tři, pět dní předem, toto se chystá, v takovém rozsahu a ministerstvo to zdůvodněně dává a dá se to připomínkovat a dá se říkat, proč dáváte osm až deset pro důchodce, a ne sedm až devět nebo sedm až jedenáct, má to takové důvody.
Tady je prostě skupina, která se stanovila jako nejchytřejší na celém světě, kteří jenom zakazují a vůbec nekonzultují se zbytkem společnosti. A v tomto vidím obrovský problém. ***