(12.10 hodin)
(pokračuje Jarošová)
SPD se v současné nelehké situaci chovala vždy konstruktivně a hodláme v tom i nadále pokračovat. Proto podpoříme prodloužení nouzového stavu do konce dubna, tedy do 30. dubna, protože zdraví a ochrana občanů jsou pro nás prioritou. Ale zároveň žádáme i po vládě, aby odpovědně přehodnotila zbytečné výdaje a použila je raději na účinnou pomoc našim lidem, firmám, živnostníkům. Právě na ně totiž můžeme být všichni právem hrdi, jak skvěle tuhle blbou situaci zvládají, s tolika omezeními. A přeji nám všem, ať se nám život co nejdřív vrátí do svých kolejí, na které jsme zvyklí. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k vystoupení. Nyní paní poslankyně Helena Válková, připraví se paní poslankyně Richterová. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, i já jsem hrdá na jednu oblast, která tady ještě nebyla zmíněna, a jsem ráda, že mám možnost vystoupit nejenom jako poslankyně, ale i z pozice zmocněnkyně vlády České republiky pro lidská práva, protože tato oblast spadá do mé gesce. Je to celý neziskový sektor. A úmyslně říkám celý, protože každý, možná na nějaké výjimky, se snaží teď i zvážit, jestli nemůže orientovat svoji činnost jiným směrem, směrem, který by pomohl řešit současnou situaci. Neziskový sektor pomáhá, pracuje tam, kde stát potřebuje - a všichni jsme teď slyšeli, kde všude stát potřebuje. Zatím tedy bohužel nezaznělo úplně jasně, takže já se pokusím nahradit to, co tady zatím jasně nezaznělo, jak moc neziskový sektor nyní potřebujeme.
Jsou to oblasti, které na první pohled, když odmyslím samozřejmě od pomoci nemocným, hospicová péče, zdravotně postiženým občanům, seniorům, kde velmi obětavě a profesionálně vystupují organizace jak sdružené pod Charitou, tak organizace sdružené pod různými asociacemi, Život 90, podívejte se na jeho Facebook, na jeho webové stránky. Jsou tam stovky aktivit, které nabízejí nestátní neziskové organizace seniorům, kteří se cítí osamělí, někdy až depresivní, právě v této situaci zatím do neurčita protahovaného stavu nejistoty a my tedy říkáme nouzového stavu. Oni to vnímají jako stav, který je opravdu pro ně velmi obtížný. V tom jim pomáhají neziskové organizace. Ale jsou zde i jiné oblasti, na první pohled ne tak zcela viditelné. Je to oblast péče o děti, které stále vyrůstají ve vyloučených lokalitách, v ohrožených rodinách, kde bez ohledu na to, jestli je, nebo není nouzový stav, tak je třeba pomáhat. Jsou to děti se zdravotním postižením do sedmi let. Já tady mám spoustu dopisů, kde se na mě obrací - Unie center pro rodinu a komunitu sdružující např. 450 nestátních neziskových organizací působících v této oblasti, komunitní centra mám pod sebou, Asociace rané péče, 42 subjektů právě poskytujících dětem do sedmi let a jejich rodinám péči resp. odbornou pomoc a podporu. Já je dávám jenom jako příklady, protože těch dopisů je opravdu hodně, kde nás informují o tom, co dělají a jakým způsobem pomáhají.
A já bych chtěla na tomto místě jim nejenom velmi poděkovat, ale současně se jim i omluvit za to, že tady slyšíme stále jenom pochvalná slova - a jistě právem - o podnikatelích, firmách, živnostnících, neslyšíme o těch, kterým nikdy nešlo o zisk, ale šlo zejména o to, aby doplňovali stát tam, kde prostě buď nestačí, nebo stačit nechce, protože si myslí, že to je oblast, kterou může přenechat neziskovému sektoru, anebo kde ví, že je neziskový sektor dokonce mnohem lepší, třeba v té oblasti duchovní péče a podpory.
Takže touto připomínkou bych chtěla nás všechny upozornit, že jsme dlužni nestátním neziskovým organizacím poděkování a podporu, která by měla být i jasná. Já jsem se několikrát obrátila jak na pana ministra Havlíčka, tak na paní ministryni Maláčovou, dostala jsem odpovědi, zda se na tyto organizace, které zaměstnávají pro určité typy činnosti nepostradatelné spolupracovníky třeba v oblasti hospicové péče, vztahují programy Antivir nebo Covid. Dostala jsem po jistých urgencích odpovědi, takže už aspoň toto víme. Ta komunikace ne vždy je úplně jasná, jako by se na ten neziskový sektor zapomínalo. Věřím tomu, že nejde o záměr, ale o typicky průvodní jev této dynamické doby, kdy všichni řešíme -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, já vás musím upozornit, že bylo schváleno Poslaneckou sněmovnou a přijato usnesení -
Poslankyně Helena Válková: Dobře, takže já jen v závěru... Děkuji... Ano... (Mluví oba současně.) Já bych jenom v závěru, jestli poslední větu smím dokončit, děkuji. (Předsedající do řeči poslankyně dodává, že je tolerance sama.)
Za seniory, které také zastupuji, jak všichni dobře víte, bych chtěla zde vyjádřit prosbu, abyste byli opatrní a i přes to, co zde včera zaznělo - jistě to nebylo myšleno, že bychom měli být promořeni všichni naráz, ale velmi opatrně, tak jsem to z úst pana náměstka Prymuly alespoň já pochopila, tak abychom ten nouzový stav, když už ho neprodloužíme do 11. května, tak alespoň abychom ho prodloužili do 30. dubna a abychom s tou promořeností postupovali velmi, velmi, velmi pomalu a opatrně, samozřejmě s odborným vedením. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: (Vstupuje už do řeči.) Paní poslankyně, já jsem přehnal tu jednu větu teď. Omlouvám se teď paní kolegyni Richterové, protože s přednostním právem se přihlásil pan poslanec Jan Farský a pan poslanec Ivan Bartoš také uplatňuje své přednostní právo před svou stranickou kolegyní. Tak máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jan Farský: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pokusím se vám vysvětlit, proč s 30denním prodloužením nouzového stavu mám skutečně velký problém, tak velký problém, že si nemyslím, že je vůbec možné ho podpořit. Uvedu několik argumentů, u kterých budu rád, když jim doznáte slechu.
V situaci, kdy skutečně, jak vláda popisuje, se všechno mění každou chvílí, každým momentem, nikdo nemá žádný plán, což se mi nelíbí, ale tato vyjádření vlády slyším a nezbývá mi, než je brát na vědomí, tak už před nějakými 14 dny, ještě neuplynula ani polovina těch prvních 30 dní nouzového stavu, jsme slyšeli od vlády, že chce protažení o dalších 30 dní, že neví, co se bude dít, ale nouzový stav se evidentně zalíbil, tak má trvat dalších 30 dní. Ale nouzový stav je obrovský zásah do práv, do svobod každého občana a je obrovským zásahem do celého fungování společnosti. A čím déle bude trvat, tím větší škody samozřejmě způsobí. A v tu chvíli je nutné vyvažovat, je nutné balancovat. Není to jednoduché rozhodování, ale prohlašovat, že pomůže všem ve finále, celé společnosti, i těm nejohroženějším prodloužení nouzového stavu takto šmahem, prostě pravda není.
Vláda v prvních 30 dnech nouzového stavu zvládla porušit některá Ústavou zaručená práva, třeba volby, volby na Teplicku, doplňovací do Senátu. Přestože jasně zákony říkají, že je možné je posunout pouze zákonem, tak vláda je prostě posunula svým rozhodnutím. Stejně tak - a to už soudy rozhodly, že to v pořádku není - si myslím, že je hodně za hranou to, jak jsou omezena jednání zastupitelstev, samospráv, to vláda také překročila své pravomoci, a také z toho tak trochu nenápadně ustupuje, tam předpokládám, že se k soudu ani nedostane. ***