(12.00 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kaňkovskému. Nyní pan předseda Miroslav Kalousek s přednostním právem, a tím bychom vyčerpali přednostní právo, abychom už jeli normálně v programu. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, my jsme se gentlemantsky dohodli, že nebudeme používat faktické poznámky, tak jsem použil svého přednostního práva, ale svým charakterem v podstatě se bude jednat o faktickou poznámku, protože jsem chtěl zareagovat, požádat pana ministra Hamáčka, aby doplnil své vystoupení. Zda by nám alespoň ministr vnitra a ministr zdravotnictví mohli říct, na co konkrétně potřebují nouzový stav. Co nemohou dělat, když by ten nouzový stav nebyl. Nějakou věcnou náplň několika bodů, které nutně potřebují k tomu, aby dál pokračoval nouzový stav. Protože pan ministr vnitra řekl, že vláda nemá žádný plán, že jediný, kdo má plán, je virus, mě příliš neuklidnilo, ale snažím se to chápat. Nicméně tu věcnou náplň, nezbytnou, která by nemohla existovat bez nouzového stavu, tu bychom myslím slyšet měli.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Kalouskovi. A nyní pokračujeme v rozpravě vystoupením pana poslance Dominika Feriho. Máte slovo a svých pět minut, pane poslanče.
Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení přítomní členové vlády, paní ministryně, pane ministře, pan předseda vlády s velkou oblibou směrem k ostatním používá slovo podraz. A já vám budu dneska vyprávět příběh o podrazu, který se stal v rámci nouzového stavu, který tu nyní chce vláda o měsíc prodloužit.
Dne 14. března vláda přijala první krizová opatření, která se týkala omezení prodeje maloobchodního, nejenom, a byla přijata podle krizového zákona. Předesílám, že tu budu vystupovat především jako člen ústavně-právního výboru, ale budu volit taková slova, aby tomu rozuměl skutečně každý, protože skutečně každý by tomu rozumět měl.
Dne 23. března vláda vzala na vědomí další balík opatření, který prodlužoval ta přijatá předchozí opatření, ale ta už nebyla vydána podle krizového zákona. Ta byla vydána Ministerstvem zdravotnictví jako mimořádné opatření podle zákona na ochranu veřejného zdraví. Možná si říkáte, jaký je v tom podraz. Proč se vláda rozhodla pro systémovou změnu?
On totiž krizový zákon v ustanovení § 36 říká, že stát nese náhradu, že pakliže nějakým tím opatřením na základě krizového zákona vám byla způsobena škoda a existuje tam nějaká příčinná souvislost mezi tou škodou a tím opatřením, tak se můžete obrátit na stát, můžete uplatnit svůj nárok a říci: státe, moje provozovna, moje restaurace byla zavřena, nahraď mi nějakou škodu. To v tom zákoně o ochraně veřejného zdraví není. Co to znamená a v čem spočívá ten podraz? Že mi tu vláda - my ne, my jako opozice ne - vláda tu říká: milí živnostníci, milí podnikatelé, na žádnou náhradu škody nebudete mít nárok. Možná dostanete nějaké držhubné za velmi prapodivných podmínek, možná dostanete nějakých pětadvacet tisíc, možná vám bude něco, nějakým způsobem vyjito vstříc, ale abyste po nás žádali náhradu škody, no tak to si můžete jít naloupat.
To je něco, co je pro nás naprosto nepřijatelné a co bude mít zásadní důsledky. Zdá se mi, jako kdyby snad vláda chtěla, aby se každý občan v této republice aspoň jednou podíval před soud jako účastník řízení. Aby se prostě o svá práva musel soudit. Ale normální není se soudit.
A jaké jsou podle mě scénáře, které mohou nastat? V zásadě jsou tři. První je ten, že se budou občané, podnikatelé, kterým byla zavřena jejich provozovna, domáhat náhrady škody podle toho ustanovení v krizovém zákoně za to první období. Další varianta je, že se analogicky k tomu budou domáhat toho nároku na náhradu škody podle zákona o ochraně veřejného zdraví, tam to ustanovení není, ale použije se tam analogie, a budou se snažit ti žalobci vlastně domoci svých práv na základě nějakých obecných právních principů, na základě nějaké ekvity, na základě nějakého vyššího pojetí vlastně nebo vnímání spravedlnosti. A myslím, že mohou být úspěšní.
Ale co je nejhorší, co může nastat a co se bojím, že nastane, tak bude to, že stát bude povinen k náhradě škody na základě zákona č. 82/1998 Sb. To znamená, bude povinen k náhradě škody na základě nesprávného úředního postupu. Protože ta opatření, která vydal pan ministr zdravotnictví zde přítomný, nesplňují náležitosti, které splňovat mají. Ten zákon o ochraně veřejného zdraví říká, že ta opatření mají povahu opatření obecné povahy. A takzvané opatření obecné povahy podle správního řádu má nějaké své náležitosti. Musí být řádně odůvodněno kupříkladu. A to rozhodně přesvědčivě odůvodněno nebylo. Dále ta opatření zasahují do základních, do Ústavou, Listinou aprobovaných a uznaných základních lidských práv a svobod. A tam se bavíme o nějakém takzvaném testu proporcionality, když ta opatření do toho zasahují. To znamená vhodnost, nezbytnost a proporcionalita, striktnost cenzu v užším slova smyslu. A tam se taky obávám, že kvůli tomu, kvůli té vyčuranosti státu, vyčuranosti vlády, nejen že podnikatelé ztratí nárok na náhradu škody, ale ještě se budou muset soudit.
A abych z toho vyšel nějak pozitivně a konstruktivně, já vyzývám vládu, aby představila jasný odškodňovací mechanismus. Aby řekla: milí podnikatelé, my jsme vám zavřeli provozovny, my vám tu škodu nahradíme. Protože jestli se to nestane, tak ti podnikatelé uplatní desítky tisíc nároků.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, Sněmovna schválila pětiminutový limit pro vystoupení.
Poslanec Dominik Feri: Respektuji to, děkuji za slovo a věřím, že mi bude dopřáno sluchu k tomu, co jsem řekl.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pokračujeme vystoupením paní poslankyně Jarošové, připraví se paní poslankyně Helena Válková. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Monika Jarošová: Děkuji za slovo. Vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, stojíme dnes před rozhodnutím, zda posvětíme záměr vlády a zvedneme ruku pro další prodloužení nouzového stavu v naší zemi, který je, jak se shodneme, nepříjemným zásahem do osobních svobod každého občana a který zároveň umožňuje vládě přijímat opatření, která by za normálního stavu přijmout nemohla.
Jistě se všichni shodneme, že vyhlášení nouzového stavu za současné situace je opodstatněné, protože záchrana životů a zdraví obyvatel je prioritní. V pořadí druhou prioritou však musí být ochrana našich živnostníků a malých firem, na které mají současná opatření devastační účinek. Živnostníci nemohou provozovat svoji činnost, uchází jim zisk a mohou se dostat do neočekávané a přechodné platební neschopnosti. Týká se to i příjmů velkého počtu našich obyvatel, kdy zaměstnanci jsou propouštěni nebo v důsledku zavřených škol jsou rodiče nuceni pobývat doma se svými dětmi, což vede k výraznému propadu příjmů hodně domácností. Lze přitom očekávat, že tyto krátkodobé ekonomické dopady se budou i nadále prohlubovat. Všem těmto lidem jsme povinni pomoci, a to rychle a účinně. Myslím si, že půjčky nebo odklady plateb určitě jsou dobré, problém však neřeší, jenom ho odkládají.
Vláda by podle mě v první řadě měla přehodnotit své priority v oblasti třeba státních zakázek. Zda je opravdu nutné třeba nakupovat drahé americké vrtulníky nebo posilovat drahé zahraniční mise. Pak se mi zdá neomluvitelné v této nelehké době vydávání stovek milionů na podporu politických neziskovek. Vláda by také měla, tak jak to v SPD celou dobu navrhujeme, lépe posoudit oprávněnost vyplácených sociálních dávek a přejít od vyplácení plošného k tomu adresnějšímu, které je vázané na splnění jistých podmínek, tak aby je obdrželi ti potřební, a ne paraziti. To je vyhazování peněz oknem. Já si nemyslím, že jsme v situaci, kdy si můžeme něco takového dovolit.***