(11.40 hodin)
(pokračuje Hamáček)
Co pro to potřebujeme? My potřebujeme, aby vláda mohla fungovat v režimu, který Česká republika a její zákony předpokládají. A vy víte, že když vláda začala reagovat na situaci, tak nám bylo často vyčítáno, že se pohybujeme někde mimo, že se pohybujeme mimo zákony, které jsou pro to napsány, jako je zákon o bezpečnosti nebo zákon krizový. Že celá řada opatření je prováděna nařízeními Ministerstva zdravotnictví podle zákona na ochranu zdraví obyvatel, a i právníci upozornili na to, že jakkoli formálně nebyl stav nouze vyhlášen, tak de facto už se v něm Česká republika pohybuje.
Vláda na to reagovala 12. března vyhlášením nouzového stavu. A já jsem si vědom toho, že ty zákony vládu omezují, a proto dnes stojíme tady v Poslanecké sněmovně a žádáme vás, abyste vyhověli žádosti vlády a nouzový stav prodloužili. My jsme připraveni samozřejmě odpovídat na celou řadu otázek, ale otevřeně řečeno, nikdo z nás nemá detailní plán A, B, C, D, jak tu epidemii zvládneme, protože ta situace se průběžně vyvíjí.
Když jsem poslouchal diskusi ve Spojených státech, tak mi utkvěla v paměti věta doktora Fauciho, což je špičkový americký expert. Říká, když parafrázuji jeho vyjádření: Jediný, kdo má nějaký plán, je ten virus. A my se musíme připravit na to, jak tomu plánu čelit a jak to zvládnout.
Takže my jsme připraveni vám vysvětlit všechno. Jsme vám připraveni vysvětlit, proč postupujeme, jak postupujeme, ale prosím, nechtějte po nás nějaký plán s postupnými cíli, benchmarky. Pan předseda Pirátů se ptá, kdy je ten bod zlomu. Na to se odpovědět dá. Ano, pokud se ukáže, že ta křivka nebude růst exponenciálně, ale že se někde zlomí a dostane se do nějaké roviny, tak to je ten moment, kdy můžeme říct ano, to nejhorší máme za sebou, a můžeme se bavit, jak dál. Ale dokud nám ty případy porostou, a zaplaťpánbůh nerostou tak jako v některých státech na západ od nás - a my samozřejmě máme ty matematické modely. Já vás chci jenom informovat, že pokud bychom rostli tempem Itálie, máme dneska 85 tisíc nakažených. Tempem Španělska by to bylo 78 a tempem Německa 52. Jsme lehce pod 5 tisíci, ukazuje se tedy, že bariérová opatření zabrala, ale současně se ukazuje, že rozhodně nemáme prostor k slavení. Jsme na začátku. Možná když si vzpomenu na projev Winstona Churchilla, je to konec začátku, ale rozhodně nejsme na konci. A čeká nás ještě celá řada výzev a celá řada opatření, která budeme muset přijmout.
Já samozřejmě velmi pečlivě sleduji situaci na západ od nás. Teď se ta situace velmi dramaticky vyvíjí ve Velké Británii, a já si myslím, že i na příkladu britského premiéra - a já mu přeji brzké uzdravení a přeji mu, aby tu situaci zvládl - se ukazuje, jak je ten virus zákeřný a že si prostě nevybírá.
Takže prosím, nepropadněme nějaké euforii, že už jsme to všechno zvládli a teď už nás čekají jenom světlé zítřky. Nikoli. Situace ještě bude složitá a touto optikou je třeba pohlížet i na případná uvolňování těch opatření. A já jsem přesvědčen vzhledem k tomu, co všechno jsem tady řekl, že prostě vláda potřebuje vědět, a nejen vláda, ale všichni ti, kteří stojí v té první linii, potřebují vědět, v jakých podmínkách se budeme pohybovat. Ten krizový zákon je psán na dobu krize a my prostě v krizi jsme.
A já respektuji to, že Poslanecká sněmovna má právo vládě nevyhovět a prodloužit to jenom na 14 dní. Dobře, tak se tady sejdeme za 14 dní znovu, tuto diskusi si zopakujeme a můžeme se bavit o tom, zda tedy těch dalších 14 dní vláda dostane, nebo nikoli. Ale já jsem přesvědčen, že pokud máme mechanismy na dobu krize, tak je máme využívat, a máme je využívat řádně. To znamená, já bych prosil, abychom nevnášeli do toho celého systému nějakou nejistotu, abychom zbytečně nerozhoupávali tu loďku, abychom neříkali jenom "my si to ještě rozmyslíme, uvidíme". Respektuji právo Poslanecké sněmovny říci, že nedá vládě celých 30 dní, že to bude pouze 14. Jsem připraven tady za těch 14 dní znovu vystoupit, zrekapitulovat to, co vláda udělala, a znovu požádat o další prodloužení.
Nicméně znovu říkám, ta situace není jednoduchá, nejsme na konci a některá velmi složitá rozhodnutí nás ještě čekají. Snažím se i jako předseda Ústředního krizového štábu komunikovat se všemi politickými silami a subjekty, snažím se vysvětlovat kroky, které děláme, a jsem k tomu připraven i do budoucna. Byl bych velmi rád, kdyby Poslanecká sněmovna vládě vyhověla, bylo by to pro nás jednodušší. Někde v nějakém rozhovoru jsem říkal, že zrušit v této situaci nouzový stav - k čemuž se Sněmovna nechystá, to nechci nic podsouvat, ale hypoteticky když se hovoří o tom, že bychom nouzový stav měli ukončit, tak to je to samé jako sebrat hasičům v půlce požáru stříkačku a nechat jim tam hasicí přístroj. To by byla obrovská komplikace.
Současně říkám, že prodloužení nouzového stavu neznamená automatické prodloužení všech těch opatření, která vláda přijala. Nouzový stav je pouze právní rámec, ve kterém se pohybujeme a můžeme pohybovat, a dává to samozřejmě vládě jisté možnosti krizového řízení. A já si myslím, že je to tak dobře, a znovu říkám, jsem kdykoli připraven přijít a skládat účty z toho, co děláme.
Byl bych rád, kdyby Poslanecká sněmovna vládě vyhověla. Jak vnímám atmosféru, to se asi nestane. Odejdeme s prodloužením krizového stavu pouze o 14 dnů, nicméně i za to případně Poslanecké sněmovně děkuji, protože to nejhorší by bylo, kdybychom opravdu o tu stříkačku teď přišli a stáli jsme bez příslušných prostředků, které potřebujeme.
Závěrem mi dovolte, abych opět poděkoval těm, kteří dnes dělají maximum pro to, abychom nápor viru zvládli, ať jsou to zdravotníci, ať jsou to hasiči, policisté, vojáci, pošťáci a všichni další, určitě jsem na někoho zapomněl, není to úmysl. Všem děkuji a společně to zvládneme. A prosím Poslaneckou sněmovnu, aby vyhověla návrhu vlády, pokud mu nevyhoví, tak aby aspoň vyhověla tomu pozměňovacímu návrhu na dobu do konce dubna. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru vnitra Janu Hamáčkovi za vystoupení. A nyní mám ještě dvě, jedno s přednostním právem za stanoviska klubu pan kolega Vít Kaňkovský a poté předsedy Miroslav Kalousek, také s přednostním právem. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vít Kaňkovský: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dovolte mi, abych vás seznámil se stanoviskem poslaneckého klubu KDU-ČSL k žádosti vlády ČR o prodloužení doby trvání nouzového stavu v České republice.
Poslanecký klub KDU-ČSL je na základě dosavadního epidemiologického vývoje připraven dnes podpořit prodloužení nouzového stavu o 14 kalendářních dnů, na základě diskuse zde v Poslanecké sněmovně pak případně až do 30. dubna tohoto roku. My jsme se tak rozhodli na základě složité a důkladné diskuse v rámci našeho poslaneckého klubu, ale i s našimi odbornými analytiky. Jsme přesvědčeni o tom, že v tuto chvíli není důvod prodlužovat nouzový stav až do 11. května, byť chápu důvody, které tady zmínil předseda Ústředního krizového štábu, pan ministr Hamáček.
My jsme připraveni se kdykoli k otázce prodloužení nouzového stavu vrátit, ale jsme přesvědčeni, že je potřeba vnímat také rizika, která jsou s trváním nouzového stavu spojena. My jsme podpořili užití institutu nouzového stavu od 12. května (správně: března) a podporujeme naprostou většinu preventivních opatření, která vláda v tomto směru zavedla. V tomto nemáme žádnou výraznější kritiku. Ale nevidím v tuto chvíli důvod, a nevidí to ani moji kolegové, abychom, pokud tady máme za 14 dnů možnost se opět potkat, se na základě nových dat k záležitosti nouzového stavu nevrátili, a bude-li to nutné, klub KDU-ČSL je připraven znovu o tom jednat a případně podpořit další prodloužení. Ale není v tuto chvíli za nás důvod to dělat už teď, v tuto chvíli, protože každý den prodloužení nouzového stavu je výrazným zásahem do demokraticky fungující společnosti. Má to výrazné dopady ekonomické, sociální, ale i zdravotní.
Chtěl bych tady zmínit jeden příklad toho, jakým způsobem nouzový stav zasahuje do života české společnosti, a není to kritika, je to jenom potřeba k uvědomění si toho, jak ta situace vypadá. Není to přímo souvztažné s nouzovým stavem, ale s těmi opatřeními, která vláda v režimu nouzového stavu přijímá.
Já jsem jako lékař, a jsou na tom (stejně) i moji kolegové, dennodenně v tuto chvíli konfrontován se situací, kdy musíme rozhodnout, které zdravotní výkony jsou v tuto chvíli odložitelné a které nikoli. Vláda vydala nařízení, že máme v tuto chvíli ve zdravotnických zařízeních plánované výkony odkládat, a zase to není kritika, epidemiologický vývoj byl takový, že bylo potřeba takovýto krok udělat. A my, kteří děláme medicínu, víme, že je celá řada výkonů, které lze odložit o týden, o dva, o tři, možná o čtyři, a většině pacientů nehrozí žádná zdravotní újma. Ale pokud se ten stav bude prodlužovat déle, tak pak se již dostáváme do poměrně nekomfortní situace, a to jak po stránce medicínské, tak po stránce etické a taky po stránce právní. ***