(9.50 hodin)
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedo, já jsem již ve svém vystoupení řekl, že čekám kritiku za své názory a jsem schopen jim čelit. Jenom jsem tak úplně nečekal, že to bude takhle hned vzápětí.
Já trvám na tom, že musíme hledat příčinu a že Šumava je tím nultým pacientem. A ta nezodpovědnost, o které paní kolegyně hovořila, tu je možno najít v jednání pana ministra Bursíka v roce 2007, se kterou nechal ležet padlé dříví po orkánu Kyrill, a tím nechal rozběhnout kůrovcovou kalamitu. Já jsem se s ním tehdy sešel. Dodnes si pamatuji zablesknutí v jeho očích, když si uvědomil, že vlastně ta kalamita mu pomůže v prosazení bezzásahových zón a jejich rozšíření v Národním parku Šumava a že vlastně nebude muset zase tolik nic dělat a bude moci tu divočinu na Šumavě mít.
Není prostě možné jedním hlasem, jedněmi ústy říkat, že kůrovec je součást přírody, že si s ním příroda poradí a že jej musíme nechat, a na druhé straně nemůžeme říkat, že kůrovec je veřejný nepřítel číslo jedna a že je nezbytné s ním všemi prostředky bojovat. Tohle možné není, to je rozkol v myšlení, který možná taky má za důsledek tu situaci, která je v myšlení těch lesníků, kteří slyší na jednu stranu "kůrovec je součást přírody", na druhou stranu mají pořád zakódováno "kůrovec je váš prokurátor", jak to kdysi říkal jeden z profesorů lesnické školy v Písku. Oni nevědí, nebo nevěděli, co si mají myslet. Báli se, když budou razantně zasahovat, že budou káráni, že nepostupují v souladu s přírodou. Zároveň se samozřejmě bojí nenásledovat prastarého vzoru svých předků proti kůrovci zasahovat.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Přečtu několik omluv. Omlouvá se pan poslanec Daniel Pawlas od 9.00 do 12.00 hodin z důvodu návštěvy lékaře, omlouvá se pan poslanec Aleš Juchelka do 11.50 hodin z pracovních důvodů, omlouvá se paní poslankyně Eva Fialová mezi 14.30 a 16.30 hodin z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Karel Krejza z důvodu nemoci po celý dnešní jednací den.
Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, členové vlády, já jsem se přihlásil s přednostním právem, protože bych za dvě minuty nestačil reagovat na to demagogické vystoupení paní kolegyně Langšádlové, se kterým zásadně nesouhlasím, protože i k té klimatické změně samozřejmě došlo konáním lidí, a předřečník pan kolega Jan Zahradník moc dobře ví, o čem mluvíme, když mluvíme o Šumavě. Proč jsme se snažili o zákon o Národním parku Šumava? Jestli si někdo neuvědomuje, to neřešení a přivazování se ke stromům, aby nemohli lesníci odstranit ty kůrovcem napadené stromy, znamenalo odlesnění Šumavy, snížení vody nebo zásob vody v Šumavě. Teplota povrchu na té odlesněné části dosahuje přes 40 °C, kdežto v té zalesněné části nedosahuje ani 20 stupňů na zemi. Jaký je odpar? Uvědomujeme si tedy, co se stalo? To je nejen rozšíření toho lýkožrouta smrkového, ale je to samozřejmě dopad ekonomický, ekologický a katastrofální pro občana. A jestli to nebudeme řešit, nebudeme dělat zásahy, které - ten příměr já považuji za správný, který použil kolega Zahradník, protože to je opravdu nemoc. To je taková nákaza, která se šíří českou krajinou.
Dříve jsme měli dvě třetiny svého území zalesněny, a zdravými lesy. Podívejme se na ty lesy dnes, ať už je to na Vysočině, ať už je to na Šumavě. A když se podíváte na ten postup kůrovce, z jedné strany ze Šumavy, z druhé strany z Vysočiny, tak Jihočeský kraj je sevřený v tuhle chvíli. Když jedete po dálnici D3, tak vidíte přesně, jak vypadá Mojský les. Ten je celý suchý. A dřív to bylo krásné místo, kam chodili občané Českých Budějovic a okolí na procházku, protože to bylo, promiňte mi, z centra města pouhé čtyři kilometry.
Takže ona ta klimatická změna má základ v činnosti člověka. Nemůžeme se na ni vymlouvat. To není nic objektivního. To je vlastně subjektivní zavinění těch, kteří nedbají na to, jak se má o les pečovat, a prosazují zájmy, které nesouvisí s tím, abychom udrželi naše bohatství lesů. A když se podívám na to, že se mají postavit nové vodní nádrže, ať už v Krkonoších, nebo na Šumavě, tak zase slyším, že to je betonová lobby. Přece kdo se podívá na ten samotný projekt, tak vidí, že to nejsou žádné betonové nádrže, které budou zabírat velká území, ale že to budou přehrady malé, menší hráze v místech původních vodních děl.
Podle expertů hrozí sucho České republice právě proto, že na horních tocích je málo té vody, že když tomu nepomůžeme, když nevybudujeme ta zádržná zařízení, tak ta voda bude dál vysychat a na dolních tocích těch řek bude ještě méně vody. My se potýkáme v Děčíně, jestli vůbec můžeme vyrobené lodě poslat po Labi k moři a převézt je, ty u nás vyrobené. Proč? Protože není voda. A ta voda není, protože na horních tocích řek chybí ta prameniště, chybí ta místa, kde se voda dlouho dobu držela a odtékala odsud. A jestliže se odpaří a neodteče, tak to samozřejmě má dopad na celou republiku. A jsem přesvědčen o tom, že jestli to budeme stavět na Modravě nebo v Peci pod Sněžkou, tak je to pořád významné pro nás pro všechny.
A řekněme si na rovinu, není možné chránit stejným způsobem Národní park Šumava, Národní park Podyjí. Buďme rádi, že Národní park Podyjí postupně od roku 1995 vykoupil, ať už od soukromníků, od obcí, tu lesní půdu, pozemky, a že 95 procent je ve vlastnictví Národního parku Podyjí a může spravovat ten národní park. To já považuji za správný postup. Takhle se to má dělat.
Něco jiného je na Šumavě, kde je ten park několikanásobně (větší) a my nejsme schopni bez specifického zákona řešit ochranu jak toho vlastnictví obcí, tak státu, tak ale ani fyzických osob, protože ta ochrana, zprůměrovaná na zákon č. 114, tedy o ochraně přírody a krajiny, prostě na tak velké území nesedí. A poměr mezi plánem péče a hospodářským lesnickým plánem není dodnes vyřešen. My si prostě nemůžeme dovolit na Šumavě - a to vám řekne každý, ať je malý, nebo velký, ať je to lesník, nebo jenom obyvatel Šumavy, a jestli je v té nebo oné politické straně, je nepodstatné. Podstatné je, že Národní park Šumava nemůže mít 50 procent území v ochraně v první zóně a nebude se tam nic dělat. To prostě není možné už z těch přírodních podmínek.
A jestli se tím nebudeme zabývat jako úplným specifikem, jako, promiňte mi, tím přírodním pokladem, ale pokladem, který vybudovali lidé. Tam se pět set let hospodařilo na těch územích. Pět se let! A jestli mluví někdo o zaniklých obcích nebo jestli mluví o tom nebo o onom, je evidentní, že to hospodaření bylo sekerou, pěstování a ten les rostl. A to je realita.
A říct, že si neuvědomujeme klimatickou změnu. Tak si řekněme, jestli k ní přispíváme, nebo nepřispíváme, jestli jsme ochotni, nebo nejsme ochotni udělat ten řez, že teď je potřeba řešit, v době, kdy se těží, je potřeba řešit ten problém. Máme následky dalších dvou orkánů a musíme je vyřešit. Ano, ale teď máme před sebou přece období, kdy kromě řešení následku toho orkánu budeme muset přeci najít prostředky, najít síly, i fyzické síly, na to, aby se znovu vysadily stromy. A to je přeci smysl tohoto bodu. To není otázka nějaké politické pře. To je otázka, jestli dáme za pravdu těm, kteří říkají, že si příroda pomůže sama, když to není pravda, anebo si pomůže za sto let, anebo jestli budeme jako naši předkové pomáhat té přírodě, abychom ji udrželi nejen pro příští generace, i pro přespříští, a že z toho tady nebude pustina.***