(17.30 hodin)
(pokračuje Feri)
Čili já nenavrhuji vůbec zamítnutí, je to zajímavé z hlediska právní historie, určitě ano. Ale z pohledu vlády mi to přijde takové populistické plácnutí do vody. Myslím si, že by vláda, Ministerstvo vnitra dokázalo dělat více. A že jestli jsou nějaké snahy dobré pro občany z hlediska užívání toho každodenního práva, tak jsou to snahy, nebo je to energie vynaložená směrem k eSbírce. Protože to je to, co dává smysl: dostat se k zákonům, mít je prostě po ruce, což dneska není samozřejmostí. A z hlediska užívání práva by myslím občanům také velmi pomohlo - a to je už jiná gesce, to je gesce paní ministryně spravedlnosti, a vím, že se na tom pracuje, a vím, že už to běží v testovacím režimu - zveřejňování soudních rozhodnutí. To by občanům z hlediska, řekněme, poznatelnosti toho platného práva, tak jak je aplikováno, pomohlo mnohem více. Abychom i my jako poslanci - je to absurdní, já jsem žádal paní ministryni spravedlnosti, a nevyčítám jí to, je to samozřejmé, žádal jsem ji o nějaká soudní rozhodnutí, a i my jako poslanci, jak tady sedíme, tak na ně nemáme prostě nárok, musíme si za ně zaplatit v rámci zákona 106/1999 Sb., za to vyhledávání, a přijde mi to trošku absurdní. Ale, jak říkám, je to gesce Ministerstva spravedlnosti.
Čili požádal bych možná pana ministra, aby nám skutečně potvrdil, že když tu zrušíme 800 zákonů, že z toho nebude velký malér, protože v dílčích případech restitučního charakteru, například nějakých nevypořádaných pozemků atp., by to mohlo mít i dopady. A doufám, a chtěl bych se přimluvit, že budou propuštěny i ty další dva návrhy, protože bez nich, kdyby to tady kolegové z ODS nepředložili, tak by tady nic takového nevzniklo, a nebylo by fér, abychom to tady v prvním čtení zamítli. Díky.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Ještě před panem poslancem Grospičem s přednostním právem pan předseda Stanjura. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Nejdříve provedu dezinfekci, když postupujeme správně.
Je škoda, že jsme tu rozpravu nesloučili, tudíž vás pak budu zatěžovat dvakrát úvodním slovem předkladatelů, to se nedá nic dělat. Já bych za prvé chtěl poděkovat panu ministru Hamáčkovi a jeho ministerstvu, že ten náš podnět vzali vážně a přicházejí s vlastním, pochopitelně širším návrhem zákona, a myslím, že to je v pohodě. Přesně takhle jsme to mysleli jako výkop do debaty. My tam máme jednou 63, jednou 150, to je 213 do kupy, přes 800, takže jsme schopni zrušit tisíc zákonných norem, ať už zákonů, nebo nařízení vlády. Já si možná nechám ty mediálně zajímavé a vtipné na ta úvodní slova.
Já chci říct, že kdyby náhodou měl zvítězit politicky prestižní souboj, že vládní návrh podpoříme a opoziční zamítneme, my se z toho nezblázníme, my ty zákony, které chceme zrušit, bychom tady pak případně načetli v druhém čtení jako pozměňující návrh. Takže není důležité, kdo to navrhne, kdo je napsaný na tom papíru, ale důležité je, abychom stovky zbytečných právních předpisů z našeho právního řádu odstranili.
Já samozřejmě podporuji tu iniciativu, které se chytlo Ministerstvo vnitra, že nezůstaneme jenom v roce 1919, to byl samozřejmě rok po vzniku Československé republiky, takže parlament chrlil jeden zákon za druhým, vláda chrlila jedno nařízení vlády za druhým, je to pochopitelné v takovém zlomovém okamžiku. A myslíme si, že je to správná cesta. Takže my budeme podporovat propuštění tohoto tisku do druhého čtení. Samozřejmě u těch dalších, kdyby náhodou byly zamítnuty z těch politicky prestižních důvodů, tak načteme pozměňující návrhy.
Pokud vládní legislativci našli mezi těmi 213 některé konkrétní případy, jejichž zrušení nedoporučují, tak my to budeme plně respektovat. Samozřejmě že možnosti opozice z hlediska prozkoumání validity právních předpisů jsou mnohem menší než možnosti vlády.
Možná bych reagoval na to vystoupení zpravodaje pana poslance Feriho. Já tedy nepovažuji úplně za rozumné, aby byla nějaká veřejná zakázka. Já jsem si představoval, že to vláda je schopna se svými týmy právníků zvládnout sama. Takže spíš bych pana ministra poprosil o nějaké krátké zdůvodnění, proč to nejsme schopni zvládnout interně a proč si vypisujeme veřejnou zakázku na to, aby nám někdo pomohl. Pro mě je to nová informace, já jsem o ní nevěděl, takže bych prosil jenom o krátké zdůvodnění. Myslím si, že ministerstva a týmy právníků by to mohly zvládnout samy. Když se podíváte - jako že my to často děláme jako opozice - do eKLEPu na připomínkové řízení a když vidíte ty desítky a stovky v zásadě formálních a formalistických připomínek z některých ministerstev, tak víme, že tam těch lidí je poměrně dost, takže si myslím. že jsou i schopni identifikovat zákony, jejichž účinnost a jejichž platnost a jejichž potřebnost pro dnešní dobu je pryč, a nemuseli bychom utrácet veřejné peníze. Možná z těch 10 bychom mohli 5 milionů použít jako odměny pro ty vládní úředníky, kteří to najdou a identifikují, a ještě by nám 5 milionů zbylo a ti lidé by měli pocit, že jejich práci někdo ocení.
To samozřejmě není v legislativním plánu vlády. Já myslím, že je chybné hodnocení fungování vlády i Sněmovny či Senátu jako celku, kolik nových zákonů přijmeme. Co to je za hledisko? Já takové hledisko vůbec neuznávám. Já si myslím, že naopak kdybychom občas nějaké zákony zrušili, a tady jich můžeme udělat skoro tisíc, a kdybychom zrušili některé zákony, které jsme přijali po roce 1993, vůbec by to nebylo od věci, protože si myslím, že jich je zbytečně mnoho. A velmi mi vadí, když vznikne nějaký problém ve společnosti, velmi často je reakce nás politiků - a všimněte si, že používám slov nás politiků a nerozděluji vládu a opozici na dvě skupiny proti sobě - jako první reakce je: tak já navrhnu změnu zákona. Skoro u každé kritické situace, která se vyskytuje v mediálním prostoru, tak reakce někoho z nás je, že navrhneme změnu zákona. Myslím, že to není správné, že bychom spíš měli vždycky popřemýšlet, jestli to už neřeší stávající zákony, jestli se dostatečně vymáhají, a ne že budeme přijímat další a další zákony.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní pan poslanec Grospič, přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, v podstatě navážu v určitém smyslu na své předřečníky s tím, že je to nápad zcela určitě zajímavý a ojedinělý a nemá obdoby a srovnání povětšinou s žádným jiným státem v Evropě nebo ve světě, kde by docházelo k tomu, že by se takto šmahem vlastně začal výčet zákonů, které se navrhují ke zrušení. Rozumím tomu, že náš právní řád obsahuje v podstatě tisíce nejrůznějších právních předpisů různé právní síly, a obecně by šlo říci o tomto vládním návrhu, on se skutečně překrývá s těmi dvěma návrhy, které budeme vzápětí také projednávat, a mrzí mě rovněž, že nebyla sloučena rozprava k těmto návrhům zákonů, protože ta materie je stejná, že by tento návrh zákona mohl mít své opodstatnění, jež lze spatřovat v tom, že se zpřehlední právní řád, a to je argument poměrně vysoký a vážný.
Pokud by se mělo ovšem k takovému kroku přistoupit, pak tak lze učinit jenom po dokonalé rešerši celého právního řádu a předpis po předpisu, což by se dle mého názoru nestalo, protože předkladatel v odůvodnění uvádí, že taková analýza v podstatě není předkládána, a jde se výčtem, který začíná v určitém bodě a končí v určitém bodě časovém, a taková analýza by si ovšem vyžádala, kdybychom šli rešerší všemi právními předpisy, mnoho času, a podstatně více než ten, který tomu vláda věnovala. Trošku mám obavu, že vláda víceméně reagovala na návrhy, které tady byly z řad poslanců, na ty dva předchozí, starší poslanecké návrhy, a jednotlivá ministerstva a ostatní orgány státní správy se k tomu příliš nevyjadřovaly, prostě se šlo tím, co vykazují různé systémy právních informací, ať už eKLEP, ASPI a podobně, čili tím způsobem výčtovým, a to není příliš šťastné.
Předkládaný návrh zákona s sebou přináší nebezpečí zrušení právních vztahů - a to bych chtěl upozornit - které byly a stále mohou být založeny na některých právních předpisech navržených ke zrušení, neboť pozdější právní předpisy tyto vztahy buď převzaly, a to riziko může být poměrně vysoké, zvlášť vzhledem k návaznosti k tomu období prvé Československé republiky. Předkládaný návrh má mnoho chyb, a myslím si, které sice mohou být zcela bezvýznamné, ale také těch, které by mohly mít ve svém důsledku fatální následky. Nezakládá žádnou záruku, že jsou rušeny jen ty předpisy, které, jak uvádí předkladatel, již jsou neúčinné a v tomto smyslu již nevyvolávají vůči nikomu právní účinky, ale jsou stále formálně platné, neboť nebyly předepsaným způsobem zrušeny, to jest, nebyl přijat jiný zákon, který by je třeba rušil nebo nahrazoval. ***