(9.50 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Samotný dokument toho sdružení VGB, když popisuje metrologii, tak uvádí následující: Ve výpočtech použité provozní náklady ignorují dopad systému výroby energie na elektrickou soustavu jako celek. Jedná se o problém ovlivňující všechny technologie a v případě výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů nelze v současné době skladovat v takovém množství tu energii, aby v každém okamžiku byla nabídka a poptávka po energii z těchto zdrojů vyrovnaná. Častým argumentem zastánců fotovoltaické energetiky je to, že až dojde k tomu, že se rozšíří zdroje a budou dostupnější technologie, tak jako se to stalo u solárního boomu v nedávných letech, který dodneška musíme snášet, tak že se všechno vyřeší, že to trh srovná. Opět tady na to téma VA LCOE, na ty rozšířené náklady, tam se říká: Exponenciální nárůst fotovoltaiky by tento zdroj mohl udělat méně konkurenceschopným, nikoliv více. Je tam možné se dočíst, že budoucnost solárních elektráren a dalších zdrojů bude i nadále do značné míry záviset na rozhodnutí vlád a bez této vládní podpory může trh stagnovat nebo klesat, což by byl nešťastný osud, jako i mnoho jiných, dalších slibných technologií.
Tedy souhrnně k tomu tématu započítám-li do nákladů pouze něco, to je to LCOE, tedy investice, provoz, tak vypadá celkem růžově ta situace, jak ukazují grafy, které následně popíšu. Pokud ovšem započteme skutečně všechno, tedy i náklady na stabilitu dodávek, tak už ta růžová budoucnost mizí v mlze.
Tady konkrétně je graf, kde uvádí v dolarech na MWh srovnávací náklady, kde v případě uhlí je ten graf mírně rostoucí, spíš konstantní ta křivka, kdežto křivka popisující fotovoltaické instalace, ta celkem asi v podobě nějaké nepřímé úměrnosti klesá. Ovšem započteme-li všechny, tedy včetně stability sítě, tak tam to uhlí významně klesá, ale fotovoltaika po určitém zlomu po počátečním poklesu opět roste. Čili nevycházejí nám tady obnovitelné zdroje dobře, bohužel. A tady je možno říct, že v případě fotovoltaiky dokonce katastrofálně.
Dalším parametrem, který se dá tady kvantitativně použít, je parametr energetické výkonnosti, tedy tzv. výtěžný poměr harvest ratio, uvádějící, kolikrát více energie za dobu životnosti ten energetický zdroj vyrobí, než bylo vynaloženo na jeho stavbu, celou dobu provozování a úplnou likvidaci po jeho životnosti. Tak uhelné, případně jaderné elektrárny uvádějí tento výtěžný poměr 120 až 140 tedy krát je ta doba delší, teda energie za dobu životnosti vyrobená větší. U větrných elektráren to je 12 až 30 a elektrárna s fotočlánky, konkrétně ve střední Evropě, což je samozřejmě důležité zmínit, ta geografická pozice, to umístění, je 2 až 5, čili 2 až 5krát více energie vyrobí za dobu životnosti fotovoltaika, nežli bylo vynaloženo na její stavbu, celou dobu provozování a úplnou likvidaci. Tady se hlavně jedná o tu stavbu, případně likvidaci, protože fotovoltaika při provozování má jednu jedinou výhodu, že nespotřebovává pro sebe žádnou extra velkou energii.
Nebo je tady doba energetické návratnosti, energy payback time, což je parametr, který uvádí, za jakou dobu vyrobí elektrická výrobna stejné množství energie pro vnější odběratele, jako bylo celkem vynaloženo na její stavbu, provoz a úplnou likvidaci. Takže tady uhelná nebo jaderná elektrárna uvádí tři až čtyři měsíce, čili za tři až čtyři měsíce vyrobí to, co bylo vynaloženo na její stavbu, provozování a likvidaci. Větrné elektrárny mají tuhle dobu 8 až 16 měsíců. Při životnosti těch prvních uhelných a jaderných zhruba 30 až 60 let. U těch větrných je už ta životnost pouze 20 let. Stejně tak fotočlánky s životností 20 let ovšem mají tento parametr ve výši dva až osm let.
Čili pokud to přeložíme do srozumitelného jazyka, tak musíme říct, že pokud nebudou obnovitelné zdroje nadále masivně podporovány z kapes daňových poplatníků, tak se nebude možno spolehnout na energii, kterou vyrobí, a bude to prostě takový boj o perpetuum mobile. Nebo jinak řečeno, také boj o vyvrácení Einsteinovy teorie relativity. Takové podobné nesmysly nám z Bruselu stále přicházejí.
Já jsem se na závěr svého vystoupení chtěl na pana premiéra obrátit s určitou výzvou, ale pan premiér tady není, je tu ale pan ministr Havlíček, který mu to asi nejspíš, až na to přijde nějaká chvilka, řekne.
Tady v jednom rozhovoru pan náměstek Neděla říká, že v podstatě tyhle všechny naše plány můžou nás stát 3 biliony korun do roku 2030. Z toho bilion korun už budou ty vyhozené peníze na ten tzv. solární tunel a 2 biliony pak zmiňuje pan náměstek na energetickou účinnost, což je nástroj, který má zvýšit efektivitu výroby energie, má snížit ceny, zvýšit potom kvalitu atd. No, kdyby se ty 3 biliony, které tady máme, jenom 5 % této částky, tak nějakých 150 miliard, investovalo do modernizace našich hlavních současných uhelných elektráren, tak aby splňovaly ty velmi přísné, stále se zpřísňující BATy a BREFy, kterými nás EU zásobuje, tedy parametry na ekologičnost těch zdrojů, možná bychom získali časový prostor, který bychom mohli pak využít na hledání zdrojů a hledání způsobů, jak vybudovat naše nové, tolik potřebné jaderné zdroje, nebo kdybychom za ty 3 biliony postavili jaderné elektrárny, tak jenom jednoduchým výpočtem při pořizovací ceně na úrovni dvojnásobku dnešních odhadů za megawatt, tedy kdybychom předpokládali, že megawatt výkonu jaderné elektrárny stojí 240 milionů, tak bychom dostali ty 3 biliony zpátky a měli bychom 12 gigawattů, což je šest dnešních Temelínů, a je to tedy o jeden gigawatt více, než je výkon všech našich dnešních uhelných elektráren.
Často se díváme, nebo jsme orientováni do světa, jak se plní dohody, jak se plní Pařížská dohoda. Čína, ke které se někdy taky obracíme jako k určitému vzoru v tomto ohledu v obnovitelných zdrojích, tam je ve výstavbě 120 gigawattů nových uhelných zdrojů, čili v podstatě 11násobek výkonu těch našich, které dosud u nás máme. Čili budeme-li překotně uzavírat stávající uhelné zdroje, tedy k letům, která jsou na dohled od naší současnosti, tedy 2030, jak navrhovali někteří zelení aktivisté demonstrující před Úřadem vlády v den jednání uhelné komise, tak by to vlastně mohla být jakási rituální sebevražda, kterou bychom způsobili sami sobě. A pro světové klima při našich 9 procentech podílu na světových emisích by to opravdu byl neměřitelný přínos. ***