Úterý 10. března 2020, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Petr Fiala)
26.
Vládní návrh zákona o zrušení vybraných obsoletních právních předpisů
/sněmovní tisk 608/ - prvé čtení
Z pověření vlády uvede předložený návrh místopředseda vlády, ministr vnitra Jan Hamáček. (Silný hluk v sále.) Dámy a pánové, prosím v tuto chvíli o klid. Děkuji. Pan místopředseda vlády má slovo.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych uvedl návrh zákona, kterým se zrušují některé obsoletní právní předpisy. Byl připraven jako reakce na usnesení ústavně-právního výboru Sněmovny, který vyzval vládu, aby řešila problémy, které vyplývají z existence obsoletních právních předpisů, a navrhla možnosti řešení. Cílem návrhu zákona je zrušení více než 800 obsoletních právních předpisů, tedy právních předpisů, které jsou sice stále součástí právního řádu a jsou formálně platné, neboť nebyly předepsaným způsobem zrušeny, avšak jsou již nepoužívané a nepůsobí, respektive nemohou fakticky působit, právní účinky.
Za nás je to první vlna rušení obsoletních právních předpisů a zahrnuje zejména ty, které byly identifikovány jako obsoletní příslušnými správními úřady. Již nyní odborníci pracují na další analýze právního řádu, jejímž výsledkem bude druhá vlna rušení nepotřebných právních předpisů. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Prosím, aby se ujal slova zpravodaj pro prvé čtení, což je pan poslanec Dominik Feri. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Dominik Feri: Děkuji za něj, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení přítomní členové vlády, máme tu tři tisky, které se snaží docílit vlastně úplně toho stejného, a sice vypořádat se s přebujelostí právního řádu - alespoň takový je ten záměr - rušením obsoletních předpisů. Co jsou obsoletní právní předpisy? To jsou ty právní předpisy, které nebyly formálně zrušeny, derogovány, ale které jsou pořád v našem právním řádu a nevyvolávají vlastně žádné nějaké právní účinky. Tedy alespoň to se navrhovatelé domnívají. Ve většině případů to pravda je, u některých to pravda být nemusí.
Tento vládní návrh reaguje na návrh ctěných kolegů z ODS. Je širší, navrhuje se zrušení 812 právních předpisů, nejsou to samozřejmě jenom zákony. Byl nám doručen 1. října 2019. A já bych si v této souvislosti dovolil navrhnout sloučení rozpravy u těch následujících bodů, to znamená sloučit body 26, 27 a 28. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Zazněl procedurální návrh o sloučení rozpravy bodů 26, 27 a 28. Přivolal jsem poslankyně a poslance, kteří nejsou v sále, abychom mohli hlasovat. Zopakuji, o čem budeme hlasovat. Hlasujeme o sloučení rozpravy u bodů 26, 27 a 28.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 76, přihlášeno 142 poslanců, pro 64, proti 1. Návrh nebyl přijat.
Budeme pokračovat v projednávání bodu číslo 26. Pan poslanec Feri jakožto zpravodaj se hlásí. Já pro jistotu otevřu rozpravu, abych vám mohl dát bez problémů slovo. Prosím máte slovo.
Poslanec Dominik Feri: Děkuji. Já jsem to chtěl dodat v těch následujících zpravodajských zprávách. Předpokládal jsem, že ta rozprava bude sloučena, nebyla. Takže se omlouvám panu Grospičovi vaším prostřednictvím, že bude muset chvíli počkat.
Já jsem tu zmiňoval, že ten záměr je zúžit, nebo řekněme, proředit, ten přebujelý právní řád. Ale nejsem si úplně jist, jestli tady ten přístup je vhodný. A vůbec nevyčítám kolegům z ODS, že s tímto přistupují. My jsme taky opoziční strana a cítíme tu potřebu nějakým způsobem se s tím vypořádat. Ale od vlády bych očekával něco jiného. Od vlády bych neočekával jenom to, že prostě odehraje nějakým způsobem, zachrání ten smeč, který opozice dává, ale že přijde s něčím širším. Vím, že byla teď vypsána zakázka na deset milionů na nějaké komplexnější, řekněme, zanalyzování našeho právního řádu a těch obsoletních právních předpisů, ale od vlády se očekává trošku prospektivní pohled. To znamená, ne že budeme rušit zákony z roku 1918.
Pro vaši představu. Zákon číslo 78/1990 (správně 1919) Sb., zákon o nařízení o platech profesorů vysokých škol - dávno samozřejmě novelizovaný. Zákon číslo 8/1918 Sb., jímž se zrušuje zabavení jmění pro činy velezrádné. Zákon číslo 453/1990 (správně 1919), o starobních přídavcích státních podúředníků a sluhů. A tak dále. Co to je vůbec za předpisy? To jsou předpisy, které nikdo nepoužívá, které se využívají maximálně při psaní diplomových prací na právnických fakultách, nebo předpisy, ke kterým se dostanete, maximálně když si zadáte špatný časový úsek v rámci nějakého systému právních informací, to znamená v rámci ASPI, Codexisu, Becka nebo něčeho podobného.
To znamená, od vlády bych očekával, že například se bude zabývat těmi novějšími předpisy, které jsou stále užívané, a v nich se pokusí udělat pořádek. Bude to samozřejmě velmi těžké v rámci toho aktivně užívaného práva. Ale to bych od vlády pokládal za nějaký rozumný krok, a ne to, že se vyselektuje 812 předpisů. Jak to bylo prováděno, je, myslím, úplně nabíledni. Prostě se tam zadalo nějaké časové období, řeklo se, tento předpis patrně nebude vyvolávat žádné právní účinky a dal se tam.
Co mě překvapilo, nebo respektive znepokojilo. Vláda říká: Návrh je též doplněn o část právních předpisů kolegů z ODS. U některých právních předpisů obsažených v předmětném sněmovním tisku ovšem vyvstaly pochybnosti o jejich obsolenci a s ohledem na obtížně předvídatelné následky nezáměrného zrušení fakticky stále ještě živého právního předpisu tyto navrhovány ke zrušení nejsou. A odkazuje to na zákon číslo 281/1919 Sb., o státní podpoře stavebního ruchu, kterým se v některých domech, které měly tu státní podporu, stanovuje předkupní právo. A že takové domy by ještě mohly existovat. No dobře. Ale jsme si skutečně jisti, že zrušíme-li tu balík 800 právních předpisů, že to nebude vyvolávat nějaké právní účinky? V nějakých, řekněme, restitučních věcech třeba, nebo něco takového?
Čili já nenavrhuji vůbec zamítnutí, je to zajímavé z hlediska právní historie, určitě ano. Ale z pohledu vlády mi to přijde takové populistické plácnutí do vody. Myslím si, že by vláda, Ministerstvo vnitra dokázalo dělat více. A že jestli jsou nějaké snahy dobré pro občany z hlediska užívání toho každodenního práva, tak jsou to snahy, nebo je to energie vynaložená směrem k eSbírce. Protože to je to, co dává smysl: dostat se k zákonům, mít je prostě po ruce, což dneska není samozřejmostí. A z hlediska užívání práva by myslím občanům také velmi pomohlo - a to je už jiná gesce, to je gesce paní ministryně spravedlnosti, a vím, že se na tom pracuje, a vím, že už to běží v testovacím režimu - zveřejňování soudních rozhodnutí. To by občanům z hlediska, řekněme, poznatelnosti toho platného práva, tak jak je aplikováno, pomohlo mnohem více. Abychom i my jako poslanci - je to absurdní, já jsem žádal paní ministryni spravedlnosti, a nevyčítám jí to, je to samozřejmé, žádal jsem ji o nějaká soudní rozhodnutí, a i my jako poslanci, jak tady sedíme, tak na ně nemáme prostě nárok, musíme si za ně zaplatit v rámci zákona 106/1999 Sb., za to vyhledávání, a přijde mi to trošku absurdní. Ale, jak říkám, je to gesce Ministerstva spravedlnosti.
Čili požádal bych možná pana ministra, aby nám skutečně potvrdil, že když tu zrušíme 800 zákonů, že z toho nebude velký malér, protože v dílčích případech restitučního charakteru, například nějakých nevypořádaných pozemků atp., by to mohlo mít i dopady. A doufám, a chtěl bych se přimluvit, že budou propuštěny i ty další dva návrhy, protože bez nich, kdyby to tady kolegové z ODS nepředložili, tak by tady nic takového nevzniklo, a nebylo by fér, abychom to tady v prvním čtení zamítli. Díky.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Ještě před panem poslancem Grospičem s přednostním právem pan předseda Stanjura. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Nejdříve provedu dezinfekci, když postupujeme správně.
Je škoda, že jsme tu rozpravu nesloučili, tudíž vás pak budu zatěžovat dvakrát úvodním slovem předkladatelů, to se nedá nic dělat. Já bych za prvé chtěl poděkovat panu ministru Hamáčkovi a jeho ministerstvu, že ten náš podnět vzali vážně a přicházejí s vlastním, pochopitelně širším návrhem zákona, a myslím, že to je v pohodě. Přesně takhle jsme to mysleli jako výkop do debaty. My tam máme jednou 63, jednou 150, to je 213 do kupy, přes 800, takže jsme schopni zrušit tisíc zákonných norem, ať už zákonů, nebo nařízení vlády. Já si možná nechám ty mediálně zajímavé a vtipné na ta úvodní slova.
Já chci říct, že kdyby náhodou měl zvítězit politicky prestižní souboj, že vládní návrh podpoříme a opoziční zamítneme, my se z toho nezblázníme, my ty zákony, které chceme zrušit, bychom tady pak případně načetli v druhém čtení jako pozměňující návrh. Takže není důležité, kdo to navrhne, kdo je napsaný na tom papíru, ale důležité je, abychom stovky zbytečných právních předpisů z našeho právního řádu odstranili.
Já samozřejmě podporuji tu iniciativu, které se chytlo Ministerstvo vnitra, že nezůstaneme jenom v roce 1919, to byl samozřejmě rok po vzniku Československé republiky, takže parlament chrlil jeden zákon za druhým, vláda chrlila jedno nařízení vlády za druhým, je to pochopitelné v takovém zlomovém okamžiku. A myslíme si, že je to správná cesta. Takže my budeme podporovat propuštění tohoto tisku do druhého čtení. Samozřejmě u těch dalších, kdyby náhodou byly zamítnuty z těch politicky prestižních důvodů, tak načteme pozměňující návrhy.
Pokud vládní legislativci našli mezi těmi 213 některé konkrétní případy, jejichž zrušení nedoporučují, tak my to budeme plně respektovat. Samozřejmě že možnosti opozice z hlediska prozkoumání validity právních předpisů jsou mnohem menší než možnosti vlády.
Možná bych reagoval na to vystoupení zpravodaje pana poslance Feriho. Já tedy nepovažuji úplně za rozumné, aby byla nějaká veřejná zakázka. Já jsem si představoval, že to vláda je schopna se svými týmy právníků zvládnout sama. Takže spíš bych pana ministra poprosil o nějaké krátké zdůvodnění, proč to nejsme schopni zvládnout interně a proč si vypisujeme veřejnou zakázku na to, aby nám někdo pomohl. Pro mě je to nová informace, já jsem o ní nevěděl, takže bych prosil jenom o krátké zdůvodnění. Myslím si, že ministerstva a týmy právníků by to mohly zvládnout samy. Když se podíváte - jako že my to často děláme jako opozice - do eKLEPu na připomínkové řízení a když vidíte ty desítky a stovky v zásadě formálních a formalistických připomínek z některých ministerstev, tak víme, že tam těch lidí je poměrně dost, takže si myslím. že jsou i schopni identifikovat zákony, jejichž účinnost a jejichž platnost a jejichž potřebnost pro dnešní dobu je pryč, a nemuseli bychom utrácet veřejné peníze. Možná z těch 10 bychom mohli 5 milionů použít jako odměny pro ty vládní úředníky, kteří to najdou a identifikují, a ještě by nám 5 milionů zbylo a ti lidé by měli pocit, že jejich práci někdo ocení.
To samozřejmě není v legislativním plánu vlády. Já myslím, že je chybné hodnocení fungování vlády i Sněmovny či Senátu jako celku, kolik nových zákonů přijmeme. Co to je za hledisko? Já takové hledisko vůbec neuznávám. Já si myslím, že naopak kdybychom občas nějaké zákony zrušili, a tady jich můžeme udělat skoro tisíc, a kdybychom zrušili některé zákony, které jsme přijali po roce 1993, vůbec by to nebylo od věci, protože si myslím, že jich je zbytečně mnoho. A velmi mi vadí, když vznikne nějaký problém ve společnosti, velmi často je reakce nás politiků - a všimněte si, že používám slov nás politiků a nerozděluji vládu a opozici na dvě skupiny proti sobě - jako první reakce je: tak já navrhnu změnu zákona. Skoro u každé kritické situace, která se vyskytuje v mediálním prostoru, tak reakce někoho z nás je, že navrhneme změnu zákona. Myslím, že to není správné, že bychom spíš měli vždycky popřemýšlet, jestli to už neřeší stávající zákony, jestli se dostatečně vymáhají, a ne že budeme přijímat další a další zákony.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní pan poslanec Grospič, přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, v podstatě navážu v určitém smyslu na své předřečníky s tím, že je to nápad zcela určitě zajímavý a ojedinělý a nemá obdoby a srovnání povětšinou s žádným jiným státem v Evropě nebo ve světě, kde by docházelo k tomu, že by se takto šmahem vlastně začal výčet zákonů, které se navrhují ke zrušení. Rozumím tomu, že náš právní řád obsahuje v podstatě tisíce nejrůznějších právních předpisů různé právní síly, a obecně by šlo říci o tomto vládním návrhu, on se skutečně překrývá s těmi dvěma návrhy, které budeme vzápětí také projednávat, a mrzí mě rovněž, že nebyla sloučena rozprava k těmto návrhům zákonů, protože ta materie je stejná, že by tento návrh zákona mohl mít své opodstatnění, jež lze spatřovat v tom, že se zpřehlední právní řád, a to je argument poměrně vysoký a vážný.
Pokud by se mělo ovšem k takovému kroku přistoupit, pak tak lze učinit jenom po dokonalé rešerši celého právního řádu a předpis po předpisu, což by se dle mého názoru nestalo, protože předkladatel v odůvodnění uvádí, že taková analýza v podstatě není předkládána, a jde se výčtem, který začíná v určitém bodě a končí v určitém bodě časovém, a taková analýza by si ovšem vyžádala, kdybychom šli rešerší všemi právními předpisy, mnoho času, a podstatně více než ten, který tomu vláda věnovala. Trošku mám obavu, že vláda víceméně reagovala na návrhy, které tady byly z řad poslanců, na ty dva předchozí, starší poslanecké návrhy, a jednotlivá ministerstva a ostatní orgány státní správy se k tomu příliš nevyjadřovaly, prostě se šlo tím, co vykazují různé systémy právních informací, ať už eKLEP, ASPI a podobně, čili tím způsobem výčtovým, a to není příliš šťastné.
Předkládaný návrh zákona s sebou přináší nebezpečí zrušení právních vztahů - a to bych chtěl upozornit - které byly a stále mohou být založeny na některých právních předpisech navržených ke zrušení, neboť pozdější právní předpisy tyto vztahy buď převzaly, a to riziko může být poměrně vysoké, zvlášť vzhledem k návaznosti k tomu období prvé Československé republiky. Předkládaný návrh má mnoho chyb, a myslím si, které sice mohou být zcela bezvýznamné, ale také těch, které by mohly mít ve svém důsledku fatální následky. Nezakládá žádnou záruku, že jsou rušeny jen ty předpisy, které, jak uvádí předkladatel, již jsou neúčinné a v tomto smyslu již nevyvolávají vůči nikomu právní účinky, ale jsou stále formálně platné, neboť nebyly předepsaným způsobem zrušeny, to jest, nebyl přijat jiný zákon, který by je třeba rušil nebo nahrazoval.
A ano, zcela jistě lze říci, že takové předpisy náš právní řád obsahuje. Otázkou však je, a vždycky tou otázkou zůstane, které předpisy to vlastně jsou, a jsou to ty navrhované, nebo jsou jiné, které nejsou rušeny? A předpisy, které rušeny být nemají, či naopak, jsou rušeny všechny. Tahle otázka tady vyvstává, bude tady, a bohužel pokud přistoupíme k tomu, že tento návrh zákona tímto způsobem posuneme, nevyvarujeme se toho, že nastanou možná nějaké spory, které mohou končit ve svých důsledcích buď u Nejvyššího správního soudu, nebo u Ústavního soudu.
V této souvislosti si dovolím jeden příklad za všechny, kdy v bodě 708 návrhu je rušena vyhláška Ministerstva financí číslo 126/1961 Sb., o přihláškách k náhradě za majetky v Rumunské lidové republice podle zákona číslo 100/1961 Sb. Předkládaný návrh však tento zákon neruší, ponechává ho v platnosti, a to se vztahuje pak následně i k bodům 709 a 710 návrhu. Čili tady nastává zcela věcný rozpor.
Dalším sporným bodem návrhu je rušení např. vyhlášek Ministerstva financí o vydání pamětních stříbrných, případně zlatých mincí, i když se jedná o předpisy před zavedením české koruny a jde o předpisy, které i nyní vyvolávají právní účinky. Ty předpisy má ze zákona za povinnost vydávat Ministerstvo financí, resp. Česká národní banka, a uveřejňovat je ve Sbírce zákonů. Tyto předpisy také jasně popisují předmět, pamětní minci, takže ji nejde zaměnit. Tato specifikace, která má popisný charakter, však zcela jasně vymezuje předmět tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným, který by byl vydáván za pravý. Tyto předpisy tedy zcela nepochybně i dnes mají právní účinky, nejsou obsoletní, a tudíž je nelze rušit. Jejich případným zrušením by mohlo dojít k nepředvídatelným škodám, sporům např. v celé oblasti numismatiky.
Neméně závažným problémem předloženého návrhu je, že neruší předpisy nebo jejich části, které měly být zrušeny pozdějšími předpisy, a nestalo se tak. Jedná se o množství novelizačních předpisů, které přináší do právního řádu větší nepřehlednost a podstatně větší měrou je zatěžují v aplikační praxi. Jakýkoli zásah do právního řádu, zrušení starých právních předpisů, musí být velmi citlivý a odpovědný, postavený na odpovědné a hluboké analýze, aby nedošlo k závažným pochybením. To však předkládaný návrh nereaguje, což lze doložit tím, že návrh neruší předpisy upravující třeba novomanželské půjčky, které jsou příkladem obsoletních předpisů. Jde o zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění číslo 14/1973 Sb., o poskytování půjček se státním příspěvkem mladým manželům, a nařízení vlády České socialistické republiky číslo 44/1987 Sb., o úpravě podmínek pro poskytování půjček se státním příspěvkem mladým manželům, a zákon číslo 56/1948 Sb., o státní podpoře novomanželů, ve znění zákona číslo 116/1949 Sb., a ani zákon číslo 116/1949 Sb. není návrhem zrušen.
K eliminaci případných chyb by měl navrhovaný zákon obsahovat ustanovení, jimiž by bylo garantováno bez všech pochybností, že právní předpisy založené na základě právních předpisů, které nejsou navrhovány ke zrušení a nepřevzaté pozdější právní úpravou, zůstanou po jejich zrušení nedotčeny.
Já tady zmiňuji ty předpisy schválně, protože ony zakládají nějaké občanskoprávní vztahy a vymahatelnost práva a finančního plnění a promítají se do řady smluv, které paradoxně, byť se jedná o předpisy dlouhodobé, mohou být předmětem závazků, dědění a přechodu majetkových práv. Takže z uvedených důvodů já nedoporučuji tento návrh zákona podpořit. Navrhuji vrátit jej předkladateli k přepracování, a pokud by tento návrh neprošel, tak navrhuji prodloužení lhůty k projednávání o 20 dnů, protože si vyžádá zcela určitě detailnější posouzení předkladatelem a jeho doložení případně garančnímu výboru, který se tím bude zabývat.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Poznamenal jsem si vaše návrhy, o kterých budeme v příslušný okamžik hlasovat. Nyní se ptám, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nehlásí, obecnou rozpravu končím. Zájem o závěrečná slova nemá ani pan ministr, ani pan zpravodaj.
Nyní je čas, abychom hlasováním rozhodli o návrhu pana poslance Grospiče, že se předložený návrh vrací navrhovateli k dopracování. Přivolal jsem poslankyně a poslance do sálu a myslím, že můžeme přistoupit k hlasování.
Hlasujeme o vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 77, přihlášeno 146 poslanců, pro 22, proti 79. Návrh nebyl přijat.
Budeme pokračovat tím, že navrhneme přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o garančním výboru. Návrh organizačního výboru je, aby předložený návrh projednal ústavně-právní výbor jako výbor garanční. Navrhuje někdo z poslankyň a poslanců nějaký jiný výbor jako výbor garanční? Nenavrhuje.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro ústavně-právní výbor jako výbor garanční? Kdo je proti?
Hlasování číslo 78, přihlášeno 146 poslanců, pro 117, proti nikdo. Návrh jsme přikázali k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu výboru.
Organizační výbor nenavrhl žádný další výbor k projednání tohoto návrhu. Navrhuje někdo z pléna jiný výbor? Nenavrhuje, takže tímto návrhem se bude zabývat ústavně-právní výbor jako garanční výbor.
Ještě ale v rozpravě zazněl návrh na prodloužení lhůty o 20 dnů. O tomto návrhu budeme nyní hlasovat.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro prodloužení lhůty? Kdo je proti?
Hlasování číslo 79, přihlášeno 146 poslanců, pro 36, proti 58. Návrh nebyl přijat, lhůta nebyla prodloužena.
Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu v prvém čtení.
Otevírám bod číslo
Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.