(15.00 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Teď ministerstvo říká: Protože z toho, co kontrolovat nebudeme, to vrátíme, tak potřebujeme tu vyhledávací lhůtu o 15 dní delší. - Ale k tomu není sebemenší důvod. Ze zákona, tak jak ho máme předložený, vyplývá, že ono stanovení zálohy začne probíhat až v rámci kontrolní činnosti, nikoliv v rámci té vyhledávací činnosti. A tak zní návrh zákona a tak s ním já v zásadě i souhlasím, pokud neprodlouží onu lhůtu.
To znamená, jestliže dnes Ministerstvo financí říká "my potřebujeme prodloužit tu vyhledávací činnost o 15 dní na 45 dní, protože budeme stanovovat zálohy na nadměrné odpočty", tak ministerstvo lže, protože ty zálohy na nadměrné odpočty bude stanovovat až v rámci kontrolní činnosti, která nastane až po té vyhledávací lhůtě. A v rámci vyhledávací činnosti nebude mít ani o jeden úkon, ani o jednu povinnost navíc. Jenom na ni dostane o 15 dní víc. Je to zcela zřejmé a jasné z dikce zákona. Přesto jsme tímto argumentem od prvního čtení zahlcováni.
Členové rozpočtového výboru mají ve svých podkladech, že proto, že budou zálohy na nadměrné odpočty, tak je nezbytné tu lhůtu prodloužit. Není to pravda. Znovu opakuji, v rámci vyhledávací činnosti nepřibude finančnímu orgánu ani jedna povinnost, ani jeden úkon navíc. Ten úkon stanovit případnou zálohu na nadměrný odpočet mu připadne až v rámci té kontrolní činnosti, ale to je až po uplynutí oné 45denní nebo 30denní lhůty a tam už žádný termín není.
Takže jsou jenom dvě možnosti. Buď paní ministryně Poslaneckou sněmovnu obelhává s tím, že uvádí zástupný důvod, protože tím jediným skutečným důvodem je snaha vylepšit veřejné cash flow o 24 miliard na úkor poplatníků DPH, anebo se paní ministryně nechala obelhat svými úředníky, kteří chtějí mít o 15 dní delší lhůtu na vyhledávací činnost, aniž by jim tam přibyl jediný úkon navíc. Tu lež tady po nich opakuje v dobré víře. A já ji v tomto případě prosím, aby uznala moji argumentaci, protože tak to skutečně je, a podpořila jeden z těchto pozměňovacích návrhů. Jedno, nebo druhé. Buď nás paní ministryně klame vědomě, pak na těch 45 dnech bude trvat. Nebo nás klame nevědomě, a pak ji velmi prosím, aby to zvážila a podpořila nějaký pozměňovací návrh na 30 dnů.
Ať už to bude tak, či onak, velmi vás prosím, abyste vzhledem k tomu, že argumentace Ministerstva financí je zcela nepravdivá, abyste ji neakceptovali a podpořili některý z těchto pozměňovacích návrhů. Obracím se zejména na poslance sociální demokracie. Bude-li návrh zákona schválen, bude velmi brzy aplikován. Až bude velmi brzy aplikován a vy budete zase říkat, milí kolegové ze sociální demokracie, jak jste to nedomysleli a jak tyhle zmatky je potřeba napravit, tak bych vám strašně rád připomněl, že ta možnost to domyslet tady byla tři čtvrtě roku a nyní je i teď. Nyní i na základě mé naléhavé argumentace, kterou jsem kdykoliv připraven dokázat na jednotlivých ustanoveních daňového řádu.
Prosím tedy ještě jednou o podporu jednoho z pozměňovacích návrhů, který nepřipustí, aby podnikatelé, plátci DPH, bezúročně úvěrovali stát po přechodnou dobu, což samozřejmě úplně jinou tíhou dopadne na malé a střední a úplně jinou tíhou na kapitálově silné skupiny, které se s tím snáze vyrovnají. Pro ty malé to může mít někdy až existenční dopad.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Mikuláš Ferjenčík a připraví se pan poslanec Jan Hrnčíř. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, paní ministryně, já samozřejmě uznávám, že tento zákon přináší řadu pozitiv, především tedy umožňuje spuštění toho systému Moje daně, aby se integrovala platba daní z různých systémů, stejně tak snižuje některé úrokové platby, stejně tak zavádí prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání o 30 dní, pokud je podáváno elektronicky. To všechno jsou pozitivní změny, které my vítáme. My si myslíme, že ten zákon by měl jít dál, že by bylo potřeba do portálu Moje daně integrovat i sociální a zdravotní pojištění, že to je ve skutečnosti ta nejdůležitější funkcionalita, na kterou by se měl stát prioritně soustředit, což tam bohužel chybí, nebo tak alespoň dostat možnost generovat z toho snadno formulář. Ale je to alespoň malý krok kupředu.
Pak je tam řada věcí, kde se s ministerstvem přeme o to, jestli ten zákon není příliš přísný, nebo jestli zbytečně neruší některé úlevy, jsou tam spory ohledně pětidenní lhůty, ohledně míry úroků. Já si třeba myslím, že v případě nezákonných zajišťovacích příkazů by měl stát firmám vyplácet dvojnásobek toho úroku, nebo klidně čtyřnásobek, jak navrhují někteří kolegové, protože skutečně dopady nezákonných zajišťovacích příkazů mohou být zcela likvidační pro firmy. A myslím si, že tvrzení ministerstva, že se přece ta firma může se státem soudit o náhradu škody, podle mě neobstojí. Podle mě mají nějakou relevantní náhradu dostávat automaticky třeba formou toho dvojnásobného úroku, jak navrhuji, a až případně pokud ta škoda přesahuje i tohle, mají jít do soudního sporu. Myslím si, že je i nevhodné říkat podnikatelům, že pokud se chtějí domoci nápravy, tak ta hlavní cesta má být cestou soudní.
Takže tohle všechno jsou věci, kde některé jsou pozitivní, někde se přeme, ale asi to není zcela rozhodující pro podporu nebo nepodporu toho zákona. Ten nejproblematičtější bod je to zadržování 24 miliard korun na dobu 15 dnů každý měsíc firmám, které platí DPH. A těchto 24 miliard korun, které budou zadrženy, je zdůvodňováno podílem z 800 milionů korun. To znamená, kvůli 800 milionům - a to jenom části z nich, část tam pořád zůstane zadržena - se má zadržet 24 miliard. 24 miliard korun na 15 dnů každý měsíc, to jsou stamiliony zaplacené na úrocích. To znamená, největším beneficientem tohoto opatření budou banky.
Když se podíváme na úroky, které platí soukromé firmy, ve srovnání s úroky, které platí stát, tak to nedává absolutně žádnou logiku. Tady firmy budou platit jednotky procent úrok - neznám tu detailní situaci, ale bude to někde typicky mezi dvěma až šesti procenty ročního úroku - zatímco stát si dneska půjčuje za sazby, které jsou výrazně pod touto hranicí, někdy dokonce za úrok záporný. Takže my zhoršujeme cash flow firem, které si budou draze půjčovat, místo toho, abychom to nechali na státu, který si půjčuje daleko levněji. To nemá absolutně žádnou logiku.
A jediný důvod, proč toto opatření je zaváděno, je, aby se virtuálně nafoukl výsledek státního rozpočtu, aby přišlo 16 miliard korun do státního rozpočtu, 8 miliard do rozpočtů krajů a obcí jednorázově. To znamená, tenhle jeden rok se zlepší výsledek, další roky se to vrátí do normálu, tam zase vláda vymyslí nějaký další jednorázový příjem, který bude na úkor třeba rezerv pro budoucnost. Až bude skutečně hospodářská krize a bude to potřeba řešit, tak ty rezervy najednou nebudou. ***