(10.10 hodin)
(pokračuje Klaus)
Zákon mimo jiné počítá s postupným navyšováním poplatků za skládkování využitelného odpadu, přičemž v roce 2029 by měl dosáhnout 1 850 korun za tunu, což je trojnásobek současnosti. V této souvislosti upozorňuji, že přesný opak zájmu předkladatelů může nastat, protože samozřejmě rostoucí cena za odpady bude evokovat u jistého typu lidí černé skládky a velice odporné nakládání s odpady. A to říkám jako člověk, který recykluje takřka naprosto všechno, přestože nejbližší sběrná místa jsou od mého bydliště 4 kilometry a 200 výškových metrů vzdálená.
Zákon je tak rozsáhlý, že jen člověk, který se pohybuje denně v praxi odpadů, což jsou zejména obce s rozšířenou působností, jsou relevantními připomínkujícími. My všichni ostatní jenom velice těžko můžeme zkoušet číst mezi řádky, co všechno se tam skrývá za kulišárny, triky a podobné věci, které budeme horko těžko řešit v budoucnu. Co je jasné, je zvýšení administrativní zátěže a přesun zvýšení poplatků k fyzickým osobám a k institucím, jako jsou obce, města a kraje.
Problém je vážný. My to nezlehčujeme. Proto také nechceme tento zákon vetovat. Ani na to nemáme dostatek hlasů. Ale musíme si říci, že základem všeho je odpady především nevytvářet. Kupujte české výrobky. Kupujte lokální výrobky. A pak si také všimněte nového fenoménu, že čím dál více lidí nakupuje kliknutím na internetu z druhého konce světa, koupí si takovýhle nějaký pidi midi výrobek (ukazuje) s obalem, který váží kilo a má tři čtvrtě metru (opět ukazuje), když to rozložíte.
Vídáme také ve světě nakonec vývoz těchto takzvaných separátů do chudých zemí, kde to nakonec švihnou do moře. Četli jste asi případ Austrálie, která vyvážela recyklovaný odpad, prodávala to, teď nevím, které z těch chudších zemí tam někde v Indickém oceánu, ta za to zinkasovala ty peníze a pak to hází do moře, a pak je z toho samozřejmě ekologická katastrofa.
Takže my budeme velice sledovat. Budeme mít několik pozměňovacích návrhů, které se týkají zejména těch nesmyslných § 14, § 15 odst. 2 písmeno b) a dalších. A rádi bychom zase zachovali racionalitu v této věci. Čili uznáváme, nezlehčujeme ten problém. Odpady jsou vážná věc, ale nesmí se řešit takovým tím ideologickým stylem odporujícím realitě. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Václavu Klausovi. Nyní faktická poznámka pana poslance Petra Bendla, který je v tuto chvíli poslední přihlášený do rozpravy, i když jen s faktickou poznámkou. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Bendl: Děkuju. Využiji faktické poznámky, protože chci být krátký. Vše podstatné řekl kolega Zahradník, Adamec nebo kolegyně Černochová. Ale když jsem poslouchal pana kolegu Vojtu Munzara, tak ho musím podpořit v tom, čím tady argumentoval, jak to dneska v praxi funguje. Černá skládka vznikne tím, že u nás třeba v obci prostě lidé vezmou igelitovou tašku se svým odpadem a vyhodí to z auta do křoví, do koše. A vozí tam všechno možné - od nábytku přes svůj domácí odpad atd. A já, když nám tohle udělají, tak jdu na obec, domluvím se se starostkou a skládku postupně nějak uklidíme. A uklízíme ji v podstatě pořád bez ohledu na to, že nedaleko od toho místa, kde často lidé tímto způsobem odkládají odpad, mají zdarma možnost využít odkládání separovaného sběru. Nedělají tak.
Jestliže budeme tvrdě postihovat vlastníky prostřednictvím pověřené obce, to znamená obce, se kterou vlastně ani nekomunikují, tak to považuji za nadbytečné a téměř frustrující pro ty lidi. Jestli oni mají nést odpovědnost za skandální chování některých našich spoluobčanů tímto způsobem, pak si nemyslím, že by to byl dobrý zákon. Nefungoval by v praxi. Ty věci fungují. Relativně si myslím, že se to daří vždycky příslušnou obcí, v jejímž katastru se ta černá skládka nachází, vyřešit. A tak bych si uměl představit, že tam vlastně nic takového nebude, neboť každý starosta, každé to malé zastupitelstvo cítí zodpovědnost za to, že černou skládku společnými silami, je-li to menší, zvládne to ten vlastník, ale není-li to malé, opakuje-li se to, pak tam prostě ta obec musí pomoct.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, vypršel vám čas k faktické poznámce. Děkuji. Nikoho jiného přihlášeného do rozpravy nemám. Ptám se, kdo se hlásí z místa. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Ptám se na závěrečná slova. Pan ministr. Máte slovo, pane ministře.
Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, začnu tím, co řekl velmi správně pan kolega Adamec, a to je, že odpady byly, jsou a budou byznys. A protože to tak je, tak z toho samozřejmě prostě vyplývají i některé antagonistické rozpory, které prostě nelze vypořádat. Protože vztahy mezi těmi, kteří chtějí recyklovat, těmi, kteří chtějí spalovat, těmi, kteří chtějí samozřejmě odpad vůbec nevytvářet, a především těmi, kteří chtějí dále skládkovat, a jsou tací, protože z toho mají miliardy korun, jsou v praxi neřešitelné. Nikdy je nepotěšíte všechny. A tudíž nikdy nepotěšíte ani všechny kolegyně a kolegy v této Poslanecké sněmovně.
A bylo zajímavé, že když jste sledovali tu diskusi, tak tady zazněly ty rozpory. A myslím, že to bylo jasné. Pro někoho je rok 2030 konce skládkování příliš daleko. Pro někoho je příliš blízko. Pro někoho je třídicí sleva příliš přísná. Pro někoho je příliš benevolentní pro obce. Pro někoho je skládkovací poplatek, jak je navržen, vysoký. Pro někoho je nízký, protože by měl být ještě motivační. Tím chci jenom dokladovat, že není možné v téhle oblasti dosáhnout nějaké komplexní shody se všemi.
Nám se ale povedla věc, která se vlastně předtím nikomu nepovedla, abychom stáli před deseti dny na tiskové konferenci v jedné řadě vedení Svazu měst a obcí, Svazu průmyslu a dopravy, Hospodářské komory, Ministerstva průmyslu, Ministerstva životního prostředí, a všichni prezidenti těch svazů řekli ano, my s těmito zákony, jak jsou navrženy, souhlasíme a podporujeme je, protože je to prostě někdy velmi krvavý kompromis mezi našimi zájmy. Všichni skřípou zuby stejně. A to je vždycky signál, že se něco povedlo. Nikdo nebyl příliš nadšen. Nikdo nebyl příliš zklamán. Několikrát to tady zaznělo od vás, kolegyně, kolegové.
A já jsem velmi rád za tu debatu, byť mi některé věty, které tady zazněly, tak já už jsem je slyšel v minulosti, a některé mi připadaly, odpusťte mi to slovo, jako vlhký sen jedné konkrétní skládkařské společnosti, která by tady nejradši skládkovala do roku 2150. Ale ono se to naštěstí nepodaří.
Tak a teď jenom krátce k některým mýtům. Česká republika... (Reakce z pléna: Me too?) Ne Me too, ale mýtům.
Česká republika dneska energeticky využívá 12 % svého komunálního odpadu. Evropský průměr je 28 %. Jsou severské země jako Švédsko, Finsko, Dánsko a další, které mají hodně přes 50 % energetického využití. Záměrně říkám energetické využití odpadů. Ne spalování, to je rozdíl. Tady je prostě energetické využití odpadů v tomto státě sprosté slovo. A proč? Protože tady skupina ekologů, a na jedno jméno si konkrétně vzpomínám, ale nebudu říkat, abych mu nedělal reklamu. Je paradoxní, že tenhle člověk vlastně je na jedné straně jako ekolog se skládkaři, to mě překvapuje. A všichni střílejí do toho energetického využití. A oni říkají: recyklujte, musíte recyklovat.
Vážení, kdo si ten zákon přečetl, a uznávám, že to není jednoduchý zákon, tak tam najde přímo v zákoně povinná procenta pro recyklaci: 55 % v roce 2025, 60 % v roce 2030 a 65 % v roce 2035, protože to jsou evropské cíle a jsou propsány do zákona. Ale nikde tam nenajdete procento, kolik musíme spalovat. Protože takové procento samozřejmě neexistuje. Ale řeknu vám jednoduché číslo. V roce 2035 Česká republika bude povinna recyklovat 65 % svého komunálního odpadu podle evropských pravidel. 10 % maximálně skončí na skládkách i po zákazu skládkování - to je struska, popel a celá řada dalších odpadů, které nelze dneska nějakým způsobem využít. A rozdíl mezi 100 % a 75 % je 25 %. To znamená, pouhých 25 % tady zůstane na to spalování nebo energetické využití. Pouhých 25 %. Víc prostě nemůžeme.***