(19.30 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní s faktickou poznámkou... Stahuje, dobře, tak v tom případě pan ministr Zaorálek s přednostním právem. Ještě jsme stále v rozpravě.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Jenom také krátce zareaguji na pana předsedu komise. Já jenom řeknu, že prostě trvám na tom, co jsem tady řekl. Já si prostě myslím, že ten rozsudek, který se týká znalce Douchy, zní jinak, než vy jste řekl, nemám ho tady na to, abych přečetl, že tam je jasně řečeno, že je zproštěn, že škodu nezpůsobil. Což je docela zásadní pro tu naši debatu. Stejně tak trvám na tom, že platnost zákona z roku 1966 neznamená, že se podle něj bylo možné řídit v roce 1990 při zacházení s byty OKD.
Stejně tak prostě trvám na tom, že když tady bylo řečeno, že vláda měla vyhlásit veřejnou soutěž, to se samozřejmě dobře řekne. Dovedu si představit, co by tehdy udělaly odbory a kraj, kdyby to vláda řekla. Prostě z toho by byl obrovský křik. Tehdy politicky si to neumím představit, že by to vůbec vláda udělala. To jsou prostě všechny faktory, že byly prostě jinak. Dneska se dobře říkají různé varianty, ale já tvrdím, že v tom politickém rozhodování to bylo jinak.
A co se týče zacházení s těmi podíly, člověk zjistil, my jsme si mysleli na Ostravsku, že máme obrovská výrobní aktiva v těch velikých podnicích, které tam máme, a postupně jsme v devadesátých letech procitali z toho pocitu, jaká jsou to obrovská aktiva, protože, tuším - kdo to přijel? Rothschild přijel, myslím, se podívat na Novou huť. Dokonce se projel kočárem, to byla taková veliká slavnost, všichni si mysleli, že se znovu ujme toho majetku, a on nakonec řekl, nemám o to zájem. Já si pamatuji, když se rozhodovalo o Nové huti, jaká byla obrovská nejistota kolem toho, jestli to vůbec někdo koupí. Jak bylo strašně těžké odhadnout, jestli vůbec najdeme někoho, kdo bude schopen to provozovat.
Takže tady se mluví o tom, že prostě něco má automaticky hodnotu. Není to tak. Tehdy byla obrovská nejistota, že ta naše obrovská aktiva jsou strašně nevýkonná, a nebylo vůbec jisté, jestli se jich někdo ujme. A taky víte, jak dopadlo Poldi Kladno a podobně.
Takže já to říkám jenom proto, že když tady říkám, že celá řada závěrů té komise jsou zjednodušená, tak tady nemá cenu říkat nesouhlasím, nebo tady se nedobereme ničeho. Proto já mám takový požadavek. Já bych si přál, aby byla vyhotovena revize, jakási analýza té zprávy, třeba Ústavem státu a práva, a abychom dostali odpověď na ten spor, který tady vedeme. Aby se prostě řeklo, kdo z nás má pravdu kolem toho, co se stalo roku 1990, a aby to bylo jednoznačně zodpovězeno někým, kdo stojí takto mimo. Myslím si, že je to často právní spor, a my ho tady dneska nedotáhneme do konce.
Takže já říkám za sebe, já bych si přál revizi toho, co bylo napsáno. Trvám na tom, že v některých těch bodech si myslím, že nás ty závěry té komise zavádějí, anebo dokonce vytvářejí ta očekávání, která jsou nebezpečná, protože zase si bude někdo myslet, že tohle je něco, s čím se dá do budoucna počítat, a já tvrdím, že tudy cesta nevede. Když chceme něco udělat, tak to musí být reálné a realistické, a proto tedy já vlastně nemohu souhlasit s tím, k čemu ta zpráva vybízí, protože si myslím, že v řadě ohledů vlastně toho čtenáře mate. A to neříkám teď, že bych nějak obviňoval členy komise, myslím si, že dělali, co mohli. Je mi to líto, ale já prostě trvám na těch výhradách, které mám, a přál bych si, abychom dostali odpovědi, které budou přesnější, a aby byla provedena revizní analýza, která na ty otázky, které já jsem vznesl a které stavím jinak, aby na ně bylo odpovězeno.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Luzar. Prosím.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji. Opět krátké slovo, vaším prostřednictvím k panu ministrovi Zaorálkovi. Ač si jeho projevu velice vážím, tak se dopustil klamání, protože hovoří o tom, jako bychom měli být vděčni za to, že se vlastně o ty podniky někdo jako postaral, že ten Rothschild nechtěl ty podniky, protože. Ale když se podíváte do té zprávy, pane kolego, zjistíte, že 65 miliard, aniž by tam něco dali, zmizlo. Pan premiér hovořil o Arceloru, který jste zmiňoval, 40 miliard. Kde máte ten rozdíl? Ty podniky sloužily jako dojná kráva některým finančním skupinám, které se odváděly a mizely jako zisk. Dneska, ano, dneska tyto podniky jsou ve stavu, kdy bychom se měli zamyslet, jakou mají hodnotu. Ale když je přebírali, tak se jasně ukázalo v průběhu historie, že ty miliardy v těch podnicích byly a že zmizely v zahraničí. To je ten základní problém.
A ten Bakala nebyl žádný lidumil, že převzal firmu, která byla těsně před krachem, jak by mohlo z té řeči vyznít, ale zcela zřejmě ji převzal proto, aby ji vytuneloval. A finanční podklady jasně dokazují, že tam ta hodnota byla a že ji vytuneloval a odvezl. To je jenom na závěr na objasnění.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. S faktickou poznámkou ještě pan poslanec Hájek. Prosím.
Poslanec Josef Hájek: Já se, kolegyně, kolegové, omlouvám, že to trošku ještě zdržím, ale já musím reagovat. Já musím reagovat. Já jsem tady ve svém vystoupení, pane Zaorálku, prostřednictvím pana předsedajícího, jasně sdělil, že pan Sobotka změnil ustanovení smlouvy. Proč? Vy jste mi neodpověděl proč. On nám řekl na komisi, že to formuloval lépe. No, neformuloval to lépe! (zvýšeným hlasem) Ta původní formulace, která zavázala kupujícího, že musí vytvořit bytové jednotky, které musí předat nájemníkům, byla jasná. Byla jasná! Proč to ten Sobota škrtl? Vy to s nimi konzultujete, já se tomu věnuji šest roků, to, co vy jste tady hovořil, to jsem slyšel už v minulém volebním období, kdy tady pan Sobotka měl hodinový projev. Pořád jste hovořili o roce 1996, ztráta majority, ale ten chleba se lámal v roce 2004! Ten stát mohl, v uvozovkách, zakleknout na ty majitele a prostě říct, já vám to neprodám, pokud ty byty nedáte! To je jasné! Celá věc OKD jsou byty! 46 tisíc bytů za 40 tisíc korun, 800 milionů, dneska 32 miliard. O tom to celé je! A nemůžete tady obhajovat, jaké komise a soudní a takhle, prostě ta matematika je jasná a ti občané čekají jasnou informaci od nás, jak je možné, že někdo ukradne 31 miliard! Vloží 800 milionů, získá 32 miliard. To prostě ti občané nešluknou a prostě nám v tomhle směru nikdy věřit nebudou, pokud my něco nezměníme!
Otázka zní, státe, domluv se s tím Bakalou, a doplať tu cenu! Jestli jsi zaplatil 40 tisíc za byt v tom odhadu, tak doplať tu cenu! To je přece jasné, logické a takhle by mělo všude - ti lidé to vnímají tak jako já, protože jsem s těmi lidmi dělal celý život. Oni prostě mají ten selský rozum jako mám já. (Upozornění na čas.) A my tady můžeme plamenně hovořit a my ten jejich názor nezměníme. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Požádal bych o mírnění emocí, i když chápu, že je to vypjaté. A nyní tedy s faktickými poznámkami nejdříve pan předseda Kalousek, poté pan ministr Zaorálek, poté pan poslanec Blažek. Prosím.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Já chci poděkovat panu poslanci Hájkovi. Pardon. Já chci poděkovat panu poslanci Hájkovi - škoda, že mě neposlouchá. To nevadí. Já chci poděkovat panu poslanci Hájkovi za to, že připomněl tu větu, na kterou já jsem zapomněl, z návrhu kupní smlouvy, kde měl být závazek, že kupující vytvoří bytové jednotky, které potom prodá nájemníkům. Ta věta se tam skutečně vyskytovala a tahle věta, která se tam vyskytovala, usvědčuje z naprosté nepravdy zprávu vyšetřovací komise, která řekla, že stát vložil do akciové společnosti byty. Protože ty bytové jednotky, když nebyly vytvořeny, tak tam nemohly být vloženy. Tam byly vloženy domy s nájemními byty. A jsme u toho, o čem si tady povídáme už půl hodiny, že to je úplně jiná kapitola.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní pan ministr Zaorálek s faktickou poznámkou. Prosím.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Ano, tak ještě jednou pokus, protože vy říkáte, že lidé chtějí vědět, kde se to prohrálo s těmi byty. A to máte naprostou pravdu a já s vámi dokonce souhlasím i v tom, že se to vlastně nemělo, ten menšinový podíl v roce 2004 se prostě prodávat neměl. O tom nemá cenu, abychom se přeli, v tom jsme měli asi celou dobu úplně stejný názor. To byla chyba. Ale když se třeba ptáte, proč ustoupil Sobotka v tom textu, to je přece jasné - protože ta vláda v té chvíli už tahala za ten kratší konec, a když ten většinový vlastník ve chvíli, kdy se to mělo prodat, řekl, na tohle nepřistoupím, tak ona měla jedinou možnost - říct, že to nebude prodávat. Ale jinak si neměla šanci stanovovat podmínky. A proč neměla tu šanci? Protože v roce 1996 stát se dobrovolně připravil o většinovou pozici. A to je to, co se tady snažím vysvětlit, a na tom trvám.***