(11.20 hodin)
(pokračuje Černohorský)
Vzhledem k nefunkčnímu trhu však cena nebyla pro privatizační účely relevantní, přesto oproti původnímu návrhu Ministerstva pro privatizaci nedošlo k soutěži. K. O. P., a. s., ovládal Viktor Koláček a roce 1996 byl minoritní podíl v ČMD prodán Koláčkovu K. O. P., a. s., za cenu 189 milionů Kč, která měla odpovídat průměrné ceně akcie na kapitálovém trhu, minimálně však 130 Kč.
V roce 1989 (správně: 1999) překvapivě bylo tedy celé K. O. P. koupeno společností OKD. Je potřeba podotknout, že společnost K. O. P. byla koupena za necelé 4 miliardy korun. A v tomto roce dle znaleckého posudku stanovena cena na základě ocenění na necelé 1,8 miliardy Kč. Podíl ve výši 45 % tak měl mít hodnotu necelých 800 milionů Kč. Nabyvatelé akciového podílu státu na Českomoravských dolech tak dosáhli během jediného roku několikanásobného výnosu na celé transakci, a to zhruba 600 milionů Kč, přičemž se vyšetřovací komise domnívá, že újma státu odpovídá právě této částce.
Proto tedy vyšetřovací komise i v této záležitosti podala trestní oznámení na tehdejší ministry, protože svým rozhodnutím mohli způsobit státu škodu až do výše těch 600 milionů Kč.
V tuto chvíli, když se tedy posuneme kousek dál, společnost OKD krátce poté, co ji ovládla společnost KARBON INVEST, jak jsem tedy již říkal, uzavřela s posledně jmenovanou společností několik mandátních smluv - právní, obchodní, personální či účetní. Obdobné smlouvy byly uzavřeny také s Českomoravskými doly a roční výnosy z těchto smluv se pohybovaly od 550 milionů Kč až po 681 milionů Kč. Tyto smlouvy a plnění z nich se staly předmětem zájmu Policie České republiky v roce 2003 a v roce 2006 trestní řízení vedené proti akcionářům společnosti panu Otavovi, Koláčkovi a Przybylovi vyústilo v podání obžaloby z trestného činu zneužívání informací v obchodním styku. Podle obžaloby bylo plnění mandátních smluv zčásti fiktivní a zčásti předražené a společnost KARBON INVEST vykonávala spíše metodickou a koordinační činnost. Svého postavení v OKD a KARBON INVEST podle obžaloby akcionáři KARBON INVEST rovněž využívali k tomu, aby nebyl přiměřeně rozdělován zisk OKD, a to přesto, že OKD měla kladné hospodářské výsledky a všem akcionářům příslušelo právo na dividendu. Podle státního zástupce bylo záměrem tohoto postupu nakumulovat částku nerozděleného zisku do doby, kdy bude zcela ovládnuta OKD, a poté kumulované zisky vyplatit formou dividend, k čemuž po privatizaci v roce 2004 opravdu došlo.
Poté, co byla podána obžaloba u Krajského soudu v Ostravě, bylo na základě návrhu obžalovaných velmi nestandardním rozhodnutím Nejvyššího soudu rozhodnuto o delegaci věci ke Krajskému soudu v Hradci Králové, údajně z důvodu negativního mediálního obrazu. Takové rozhodnutí o delegaci bylo unikátní a mohlo zakládat podezření z účelového jednání ve prospěch obžalovaných. Krajský soud v Hradci Králové opravdu v roce 2009 zprostil obžalované obžaloby a rozsudek doručil dozorujícímu státnímu zástupci. Nadřízený zkušeného dozorujícího státního zástupce, tehdy služebně mnohem mladší Martin Suchý, udělil závazný pokyn neodvolat se. Později Martin Suchý podle svědecké výpovědi pana Kaldy, což byl dozorující státní zástupce, odůvodnil rozhodnutí (ne)odvolat se tím, že "není možné kriminalizovat úspěšné podniky". Paradoxem je, že v rámci trestního stíhání byl zjištěn a částečně zajištěn majetek kromě akcií společnosti KARBON INVEST, které nebyly nalezeny.
V této záležitosti došla vyšetřovací komise k tomu, že mohlo dojít ze strany pana Suchého ke spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele, a proto v této věci tedy podala trestní oznámení. V této věci bylo již vyšetřovací komisi vyrozuměno, že dle názoru státního zástupce se nejedná o trestný čin.
Nyní bych se tedy přesunul k druhému bodu, a to bylo prověření privatizace minoritního podílu.
Úvodem je třeba říct, že situace, ve které se nacházela vláda Vladimíra Špidly, nebyla ideální. Minoritní podíl jí neumožňoval ovládání OKD a navíc majoritní akcionáři neumožnili státu, aby měl své zástupce ve výkonných a dozorčích orgánech společnosti. Na druhou stranu minoritní podíl umožňoval bránit přijetí zásadních rozhodnutí, která by měla na OKD negativní vliv. Kvalifikovaná minorita ve výši cca 45 % podílu na základním kapitálu OKD umožňovala státu, aby hájil svá práva akcionáře, včetně práva na podíl ze zisku společnosti. Stát nebyl v tísni a byla to spíše společnost KARBON INVEST, která naléhala na prodej minoritního podílu státu, než naopak.
Politické rozhodnutí vlády Vladimíra Špidly o prodeji akcií OKD navrženým postupem bylo přijato dne 23. dubna 2003 přesto, že celá řada členů vlády vyjádřila o privatizaci pochybnosti. Zajímavým zjištěním je, že proti privatizaci za daných podmínek se následně na jednání vlády při privatizaci minoritního podílu postavili stěžejně neekonomičtí ministři. Zde bych tedy případně ocenil postoj Pavla Dostála, který se zajímal o osudy bytů, a zda byly oceněny dceřiné společnosti. Paní ministryně Petra Buzková poukazovala na nekvalitně zpracovaný návrh privatizační smlouvy. Marie Součková usilovala o to, aby cena zohlednila i dceřiné společnosti. Jak je patrno, i laikům bylo zřejmé, že transakce vykazuje základní nedostatky. Každopádně námitky nebyly zohledněny a hlasovalo se o předloženém návrhu. Toto rozhodnutí bylo následně prováděno zejména zodpovědnými ministrem financí Bohuslavem Sobotkou a ministrem průmyslu a obchodu Milanem Urbanem. Na základě zjištění vyšetřovací komise lze konstatovat, že stát si při tomto prodeji nepočínal dostatečně obezřetně a s náležitou pečlivostí.
Chybné bylo již samotné rozhodnutí o zahájení exkluzivního jednání o prodeji akcií s majoritním akcionářem OKD, společností KARBON INVEST. Toto rozhodnutí, které bylo zdůvodňováno snahou o zajištění stabilizace společnosti OKD a s tím souvisejícím zachováním pracovních míst, bylo snad dobře míněno, nicméně bylo založeno na naivní důvěře a zejména zcela mylné predikci budoucího vývoje. O pár měsíců později, ještě před podpisem privatizační smlouvy, došlo k tajnému, z pohledu vyšetřovací komise podvodnému jednání majitelů společnosti KARBON INVEST vůči vládě jejich utajeným jednáním o prodeji akcií společnosti KARBON INVEST společnosti pana Bakaly a spol.
Díky rozhodnutí vlády privatizovat akcie OKD oslovením jediného partnera se stát zbavil možnosti takto získat tržní hodnotu prodávaného balíku akcií OKD. Takovému postupu přitom nic nebránilo, naopak se jedná o postup, který je žádoucí i z hlediska posuzování možné veřejné podpory.
Z analýzy časové posloupnosti jednotlivých kroků na straně vlády vyplývá, že stát neprojevil žádnou skutečnou snahu o řádné zjištění tržní hodnoty akcií OKD, které se rozhodl prodat. Znalecký posudek a jiné dokumenty byly zjevně zpracovávány v časové tísni, v mizerné kvalitě a dle všeho se záměrem dospět k co možná nejnižší ceně prodávaných akcií. Přestože se i během jednání vlády vyskytly pochybnosti o správnosti ceny stanovené na základě posudku a jednání, kompetentní osoby neprovedly nic, aby stát získal za akcie tržní hodnotu.
Na chvilku bych se ještě pozastavil u toho znaleckého posudku. Znalecký posudek i z laického pohledu obsahoval celou řadu zřejmých pochybení, proto vyšetřovací komise požádala znalecké kolegium zřizované při Ministerstvu spravedlnosti České republiky v oboru oceňování podniku o vyjádření k posudku. Znalecké kolegium dospělo k závěru, že posudek trpí závažnými vadami, a ohodnotilo ho nejnižší možnou známkou. Přestože znalec byl v trestním řízení osvobozen, vyšetřovací komise se vzhledem ke svým zjištěním domnívá, že soudy nezohlednily veškeré skutečnosti. Vzhledem k tomu, že důsledky tohoto jednání by mohly být v případě jeho nepostihování pro českou ekonomiku a hospodaření státu závažné, rozhodla se podat podnět ministryni spravedlnosti, aby zvážila stížnost pro porušení zákona v této věci.
Dle zjištění vyšetřovací komise Fond národního majetku zcela rezignoval na kritické posouzení závěrů znaleckého posudku nebo znalcem použité oceňovací metody. Fond národního majetku rovněž zcela nedbale přistoupil k formulaci zadání pro znalce a ke zpracování znaleckého posudku přistoupil pozdě. Právě postup Fondu národního majetku směřující k získání jakkoliv nekvalitního odborného ekonomického posudku naznačuje, že skutečným zájmem nebylo získat objektivní a kompetentní názor na hodnotu prodávaných akcií, ale čistě formálně vytvořil podklady. ***