(11.00 hodin)
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo. Já jsem se hlásil už předtím. Chtěl jsem, tak jak jsem to avizoval, jak jsem to slíbil, navrhnout postup, že bychom sloučili rozpravu k těm bodům.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak já tomu rozumím. Upřesním tedy váš návrh. Jsou to interpelace pod číslem... všechny interpelace na předsedu vlády o jeho přítomnosti, to znamená od 711 do těch... Pardon. (Hledá v podkladech.) 729, ano?
Zahájil jsem hlasování 170. Ptám se, kdo je pro? (Ozývají se hlasy z pléna.) Sloučení rozpravy k těmto bodům, protože jsou zcela identické. Kdo je proti? Děkuji vám.
Hlasování pořadové číslo 170. Z přítomných 183 pro, proti nikdo. Návrh byl přijat.
Stihl jsem to ještě do 11 hodin. Tím končím bod 291.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Dobrý den, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády. Nyní bychom se zabývali pevně zařazenými body. Bod 280, zřízení vyšetřovací komise, bod 285, závěrečná zpráva k OKD. Poté bychom pokračovali dalšími body z bloku prvé čtení.
Teď je na řadě případné vystoupení poslanců ke změně schváleného pořadu 40. schůze. Poslankyně Langšádlová chce vystoupit k tomuto bodu. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Hezké dopoledne, dámy a pánové. Chtěla bych vás poprosit na základě jednání, která zde proběhla, a na základě příslibu i pana předsedy poslaneckého klubu ANO, pana Faltýnka, že podpoří na příští schůzi zřízení stálé komise pro hybridní hrozby, tak bych si dovolila navrhnout vyřazení vyšetřovací komise z pořadu této schůze. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Je zde ještě nějaký návrh na změnu pořadu schůze? Není. Přivolal jsem tedy poslankyně a poslance do sálu. Prosím o klid, aby všichni věděli, o čem hlasujeme.
Budeme hlasovat o tom, že bod 280, sněmovní tisk 1778, zřízení vyšetřovací komise, vyřadíme z programu této schůze.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 171. Přihlášeno 125 poslanců, pro 122, proti nikdo. Tento bod jsme vyřadili.
Nyní se budeme zabývat bodem číslo
285.
Závěrečná zpráva Vyšetřovací komise k OKD
/sněmovní dokument 3516/
Prosím, aby předloženou zprávu vyšetřovací komise uvedl předseda této komise, poslanec Lukáš Černohorský. Dámy a pánové, ještě jednou prosím o klid. A pan předseda vyšetřovací komise má slovo.
Poslanec Lukáš Černohorský: Dobrý den. Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení přítomní členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, na úvod bych chtěl poděkovat všem členům a spolupracovníkům vyšetřovací komise k OKD, policistům, kteří pomáhali s výslechy svědků, zaměstnancům Sněmovny, předně panu kancléři za vstřícnost, zapisovatelům a zapisovatelkám za jejich nadstandardní nasazení při zápisu svědeckých výpovědí. Pokusím se svou řeč, v rámci které budu představovat závěry vyšetřovací komise, co nejvíce zkrátit, ale jak asi víte, museli jsme se zabývat docela dlouhým obdobím a bohužel to nebylo úplně jednoduché. A i to zkracování bude znamenat trošku delší proslov.
Společnost OKD byla a je výjimečným podnikem pro mnoho občanů České republiky, zejména těch z Moravskoslezského kraje je citovou záležitostí. Je nezpochybnitelné, že černouhelné doly v Ostravsko-karvinské pánvi byly pro český průmysl nepostradatelné a byly jedním ze základů současné průmyslové vyspělosti České republiky. Některé doly fungovaly přes 100 let a na šachtách často pracovaly celé generace horníků, kteří zde svému povolání obětovali nejen zdraví, ale také to nejcennější, často své životy.
Je totiž důležité říct, že kauza OKD po sobě nezanechala jen obrovské materiální škody vyčíslitelné penězi, ale také nenávratně poškodila důvěru občanů ve spravedlnost a demokratický systém parlamentní demokracie. Dovoluji si tvrdit, že jsem během vedení komise obdržel od občanů spoustu reakcí, které se shodovaly s tímto tvrzením v několika bodech, a sice že nevěří ve spravedlivé potrestání viníků ve fungování systému a že celé vyšetřování je jakýmsi honem na čarodějnice.
OKD byly jedním z prvních odstátněných podniků, ačkoliv proces dokončení privatizace trval skoro 15 let. Privatizace obecně byla politickým rozhodnutím své doby, se kterým se vyšetřovací komise rozhodla nepolemizovat. Nechtěli jsme tedy polemizovat ani se způsobem privatizace, to bylo na rozhodnutí vlády. Pokud se však vláda rozhodla privatizovat a určila způsob privatizace, měly všechny odpovědné osoby postupovat podle právních předpisů a v zájmu státu a jeho občanů.
Postupem času, tedy po privatizaci, společnost OKD skončila v insolvenci. Do té doby se jednalo o jednu z největších společností v České republice co do počtu zaměstnanců a ziskovosti, která posléze žádala finanční podporu. A s touto finanční podporou musel přijít stát. Z vlastníků OKD se stali jedni z nejbohatších lidí v České republice, kteří nesplnili své přísliby prodat byty nájemníkům. A následné řešení celé jejich činnosti, ať už to zasypání a ukončení činnosti dolů a podobně, v tuto chvíli zůstalo na bedrech státu.
Privatizace OKD a navazující skutečnosti velmi často doprovázela nekompetentní i závažná, možná i úmyslná protiprávní jednání politiků, některých úředníků, podnikatelů i jejich advokátů, které bylo v rozporu se zájmy státu a jeho občanů. Vyšetřovací komise proto, aby mohla splnit zadání vyšetřovací komise, se musela vrátit zpátky až k zahájení toho procesu privatizace, a ten začal již v roce 1990. Podrobili jsme tedy zevrubnému zkoumání tento způsob privatizace, pročetli jsme tedy celý privatizační projekt a postupně jsme se dostali do části, kdy jsme potřebovali nadále i vyslýchat nebo získat jako důležitý zdroj informací další informace od svědků. Tato komise se musela potýkat s velkou spoustou důležitých svědků, kteří už bohužel nejsou mezi námi. Jen pro zajímavost, mělo to za následek mimo jiné i fakt, že se nevyslechnutí svědci v očích některých námi vyslýchaných svědků stávali supermany ve svých pravomocích, ač jejich pracovní pozice tomu vůbec neodpovídala. Ale odpovědní byli zřejmě za vše pochybné.
Například svědek Zdeněk Bakala odmítl splnit svou svědeckou povinnost, a proto vyšetřovací komise požádala Policii České republiky o jeho předvedení. Jeho jednání osobně považuji za nesmírně arogantní pohrdání ústavním orgánem země, ve které zbohatl. Vzhledem k tomu, že se svědek nezdržoval na území České republiky, k jeho předvedení bohužel nedošlo, neboť v zahraničí nemůže Policie České republiky tuto pravomoc vykonávat.
Práce komise probíhala tak, že předmět činnosti byl rozdělen na tři části a každou část měla zpracovat skupina členů, jejichž závěr předložil určený zpravodaj. Závěrečná zpráva tak vychází ze zpravodajských zpráv a podrobných analýz, které vyšetřovací komise zpracovala a které tvoří podklady závěrečné zprávy vyšetřovací komise.***