(10.30 hodin)
(pokračuje Ondráček)
Já určitě požádám některé bezpečnostní složky, aby se tímto zabývaly, protože ono zlomit, nebo resp. vychovat dítě ke střelbě a k určité bojové připravenosti může vypadat jako velmi dobré, že to dítě bude připraveno pro službu v armádě nebo bezpečnostních sborech. Mnohé maminky tomu možná tleskají, že konečně se našel nějaký statečný muž, který zajišťuje, že se to dítě nefláká doma u počítače a že je někde v lese, popřípadě si tam hraje s tou airsoftovou pistolí. Ale víte, ona také zde na sociálních sítích kolují videa těch malých arabských, chcete-li muslimských dětí, které už v osmi deseti letech, což je ten věk lehké ovladatelnosti, střílejí z krátkých zbraní, popřípadě poté střílejí proti živým terčům, a někteří dokonce uřezávají hlavy. A já bych byl nerad, aby české děti byly vychovávány k nějakému násilí v tomto směru - nemám nic proti fyzické připravenosti - k nějakému násilí v tomto směru, protože pokud by pak šly sloužit do Armády České republiky nebo do jiného bezpečnostního sboru, a myslím, že už jsme i ve své historii nedávné měli takový příklad, že jeden z vojáků měl na své vojenské výstroji a výstrojních součástkách znaky, které jsou nepovolené, nebo jsou resp. spojené s tím nejhorším období minulého století, to znamená s druhou světovou válkou a nacismem.
A já vím, že náš postoj se diametrálně liší, co se týká pohledu Ukrajiny. Pro mě Ukrajina je polofašistický stát. A pokud jsem se nedávno dočetl - a je to asi dva dny, tři dny zpátky, možná mně to potvrdíte, možná vyvrátíte, že to pravda není - Velká Británie zakázala ukrajinský trojzubec a zařadila ho mezi loga, nebo řekněme ta označení, která jsou na území Velké Británie zakázána, a pokud by tam někdo takový přijel a měl vytetováno, což tito muži nejčastěji dělají, tak nemá oprávnění vstupu na území Velké Británie.
Takže já se domnívám, že pokud chce někde z našich ministerstev - a já se domnívám, že to platí některé z našich ministerstev, a jak jsem včera mluvil i s paní kolegyní Karlou Šlechtovou, tak říkala, že asi nějaké dotace z Ministerstva obrany tam byly. Tak já si budu teď žádat o rozklíčování, kdo to platí, k čemu ty peníze jsou vynaloženy. Protože řada z vás se možná věnujete nějaké práci s mládeží. A ono sehnat pro činnost, práce dětí a mládeže dotaci ve výši jednotek tisíc korun, popřípadě desítek tisíc korun na opravu nebo fungování nějakého tábora nebo jenom koupit společná trička, abyste mohli uspořádat letní táborový běh, je chození stále v předklonu, ať za starosty, za hejtmany, za radou kraje, abyste vymodlili, vyprosili nějaký příspěvek, pokud nemáte štědrého dotovatele této činnosti, tak abyste vyprosili nějakých pár tisíc.
Tady vidím, že děti mají německé uniformy. Mají české uniformy, kompletní. Mají teplákové soupravy. Mají sportovní oblečení. Mají kompletně všechno. Bílé ponožky zatím nemají. Bílé ponožky zatím nemají. Takže možná nám to přijde úsměvné. Ano, samozřejmě úsměvné to je, kdyby Ministerstvo vnitra tady, řekněme, nevyskakovalo, když to řeknu tímto způsobem, a nezakazovalo domobrany, aspoň tak jak to prohlašovalo v dubnu loňského roku a ještě na podzim loňského roku. Kdyby to zde všechno neprobíhalo a neříkali jsme ne, vy tohleto nesmíte dělat, vy otcové od rodin, kteří jste prošli vojenským výcvikem a jste ve věku pětačtyřicet, padesát a více let a už nejste v aktivní službě Armády České republiky nebo bezpečnostního sboru, anebo jenom ti, kteří se považujete za vlastence a sami říkáte, že nechcete některé věci připustit.
Tady na druhé straně vychováváme děti. Bohužel, a já si myslím, že to, co je napsáno v cílech tohoto spolku, neodpovídá tomu, co tento spolek ve skutečnosti vykonává. Protože tam nejde o airsoftové střelby, možná probíhají na území České republiky, a možná právě proto, aby se mohlo střílet z ostrých zbraní, a nechci i říct, že třeba do lidí a někde na jihovýchodě Ukrajiny, tak proto se jezdí do zahraničí. A já si myslím, že Česká republika - a za Ministerstvo zahraničí k mému politování jste zatím ministr stále vy, tak byste o těchto věcech měl shánět informace, měl zjistit, jestli něco takového opravdu probíhá. Já jsem připraven vám v tom být jakkoli nápomocen. A věřte tomu, že budu dál vyvíjet nějakou činnost k tomu, abych zjistil, jestli to Ministerstvo zahraničí jakoukoli součinnost v té věci neposkytlo, byť dnes se hovoří o tom, že to ministerstvo tu součinnost nevykonává.
Takže tolik zatím za mě vše. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Kdo dál do rozpravy? Jestli pan ministr ještě doplňující odpověď? Ano. Vystoupí pan ministr zahraničí Tomáš Petříček. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já mohu skutečně na základě dotazu pana poslance Ondráčka konstatovat pouze, že na základě jeho interpelace ministerstvo ověřovalo, jestli nedocházelo k nějaké materiální či finanční podpoře zapsaného spolku Branné oddělení mládeže. Na základě zjištění, že tomu tak nebylo, jsem panu poslanci odpověděl. A pokud samozřejmě pan poslanec přijde s nějakými odůvodněnými informacemi, že Ministerstvo zahraničních věcí podporuje tento spolek, rád záležitost samozřejmě ještě jednou prošetřím.
Co se týče činnosti tohoto zapsaného spolku, myslím, že Ministerstvo zahraničních věcí není kompetentní komentovat činnost takovéhoto spolku. Myslím, že k tomu máme jiné instituce, které by měly dohlížet na to, jestli se respektuje zákon, či nikoli.
Asi bez komentářů přejdu k dlouhodobě známé pozici pana poslance, co se týče Ukrajiny. Nicméně já jsem rád, že se nám podařilo nastavit s Ukrajinou komunikaci, která řeší především praktickou spolupráci. Příští týden proběhne 1. ročník Česko-ukrajinského fóra, kde se budou řešit i některá témata historického charakteru. Já myslím, že je dobré se o tomto bavit, ale že to patří historikům, nikoliv politikům. Co se týče povahy této země, tak já myslím, že je možné se podívat na výsledky voleb a podle toho soudit. Myslím, že Ukrajina není polofašistický stát. A myslím, že v tomto směru i pan poslanec možná by měl stejnou péči, jakou věnuje Ukrajině, věnovat také porušování zákonů ze strany tady českých občanů, kteří se zapojili do bojů na separatistické straně na Donbasu. V tomto směru pan poslanec dlouhodobě nerespektuje nebo nereflektuje jakési oficiální pozice české zahraniční politiky. A myslím, že toto je jádro problému a jádro tohoto dotazu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan poslanec Ondráček se hlásí do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Tak když si o to říkáte, tak já jsem na toto vystupovat nechtěl. Vy kdybyste byl ministr zahraničí, který dělá svou politiku správně, tak budete dávat informace, které dávat máte. To znamená objektivně, správně, co se děje na obou stranách konfliktu. To, že přiletíte armádním vrtulníkem Ukrajiny do Mariupolu, necháte se dovézt o dvacet kilometrů někam dál, abyste viděl na druhou stranu konfliktu, neznamená, že o tom něco víte.
Mně na rozdíl od vás - já jsem to projel všechno, na ukrajinské straně, na pozvání ukrajinských orgánů, projel jsem to autem, přes blokposty, kde na mě vyběhli z lesa, nebo těch jejich palpostů mužici, kteří v německých mundúrech - vypadají jak Ali Baba, nebo řekněme prostě loupežníci, zarostlí, špinaví, a mířili na mě samopalem, jenom proto, že jsme prostě na pozvání Ukrajiny jeli monitorovat volby do Mariupolu. Byl jsem tam dvakrát. ***