(9.10 hodin)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nicméně platí paragraf 112, není možné pokračovat v projednávání této interpelace. Pokud pan poslanec má nějaké pracovní povinnosti, chápu. Takže touto interpelací se dále nebudeme zabývat.
Na řadě je interpelace na předsedu vlády Andreje Babiše, který odpověděl na interpelaci poslance Jana Zahradníka ve věci energetické bezpečnosti České republiky. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 684. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti předsedy vlády Andreje Babiše. Opětovně konstatuji omluvu pana premiéra, není možné projednat tuto interpelaci.
Další interpelace je adresována taktéž na předsedu vlády Andreje Babiše, který odpověděl na interpelaci Jakuba Michálka ve věci "Mohl byste mi prosím sdělit, jaký máte program?". Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 687. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do dalšího projednávání písemných interpelací, to jest do dnešního dne, 30. 1. 2020.
Budeme pokračovat v rozpravě a pan poslanec Michálek má zájem o vystoupení. Jenom pokud mohu poprosit, už jsme to tady minule probírali, držet se jaksi v mantinelech tématu, i když je velmi široké.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Určitě se budu držet toho tématu, které je vymezeno poměrně rozsáhle k programu pana premiéra. Čili vzhledem k tomu, že pan premiér odpověděl ve své interpelaci, že jeho program je pracovat od rána do večera, což si myslím, že v naší republice je pořád ještě standard, tak jsem se chtěl zeptat pana premiéra, byť je nepřítomen, jestli by nám mohl říci, kdy konkrétně dorazí sem do Poslanecké sněmovny, kde se má vláda zodpovídat Poslanecké sněmovně. Protože si myslím, že si úplně správně nerozvrhuje čas ve smyslu, jaké jsou jeho ústavní role a povinnosti, a ve smyslu toho, čemu se skutečně věnuje.
My jsme teď byli svědky toho, že pan premiér v podstatě osobně začal řešit věci na Ministerstvu dopravy, sešel se s panem Vondráčkem a začali dávat dohromady, nebo respektive se začal nějakým způsobem podílet na programování nového systému na Ministerstvu dopravy na nákup dálničních známek. Ale já se domnívám, že pan premiér by se měl skutečně zaměřit na to, že obsadí rezorty kompetentními lidmi a nebude řešit ty koncové věci na této úrovni. Protože potom samozřejmě tráví čas věcmi, kvůli kterým se nemůže dostavit do Poslanecké sněmovny a odpovídat na dotazy poslanců.
Takže ono se to potom zvrhne do určité telenovely, kdy pan premiér akčně zasahuje na rezortech, ovšem v důsledku toho, že nevhodně vybral nominanty do křesel ministrů, protože těch personálních změn už tam bylo opravdu poměrně dost. I na Ministerstvu spravedlnosti například, kde se ti ministři střídali třeba někdy i po 14 dnech. No a ten způsob řízení samozřejmě vypovídá o tom, že se nedaří ten program promítat do praxe úplně tak, jak by to mělo fungovat.
Já bych se teď podíval na program pana premiéra v oblasti boje proti korupci, protože přece jenom ANO vzniklo jako protikorupční hnutí. Já jsem si tady vytiskl publikaci pana premiéra, se kterou kandidoval do Poslanecké sněmovny, Vize 2035 pro Českou republiku, pro naše děti. Součásti samozřejmě toho programu, té vize, by měl být i nějaký implementační mechanismus, aby to nebylo pouze na papíře, ale aby se to promítalo do praxe.
Tady se vlastně kritizuje v tom jeho programu, že vnímání korupce se pohybuje na 30. až 50. místě na světě podle indexu, který sestavují mezinárodní organizace, a teď jsme opět viděli, že Česká republika si v tom pohoršila a že se v podstatě realizuje to, co kritizuje pan premiér ve svém programu. "Vlivné zájmové skupiny už nepotřebují porušovat zákon, spíš prosadí jeho změnu a svou činnost tím legalizují," říká Transparency international ve své zprávě. A tohle cituje pan premiér ve svém programu. A myslím si, že i celkem dobře to popisuje to, co se děje teď za jeho fungování.
Cituje tady zákon o whistleblowingu, o kterém se nemohou dohodnou ani v koalici. Takže teď, když má vláda většinu v Poslanecké sněmovně, tak stále nepředložili zákon o whistleblowingu, který slibovali ve svém volebním programu. Tady píše o tom, že ten by měl pomoci lidem, kteří upozorní na porušení zákona, to je v právním státě dokonce povinnost. "Když je to ale kriminalita ve firmě nebo ve veřejné správě, tak lidi, kteří na ni upozorní, často ztratí zaměstnání. Jdou po nich, čelí nátlaku a vyhrožování, spojí se proti nim kdekdo. A dokonce mohou přijít o majetek." o tak to jsme zase přesně zažili, že se dělo v případě pana premiéra a těch několika whistleblowerů, kteří upozornili například na způsob, jakým se proplácejí některé zemědělské dotace, jakým se dodržují pravidla střetu zájmů a podobně. Takže ti lidé, kteří upozornili na tu korupci, potom byli odstraněni, aniž bychom byli informováni o tom, jakým způsobem se ta obvinění vyšetřila.
Pak tady máme další věci, které se týkají státních zástupců, které pan premiér má ve svém programu na straně 113, na který taky asi pozapomněl. Ty se týkají státních zástupců, aby jim nikdo nemohl zasahovat do konkrétního případu. No a doteď se zákon o státních zástupcích ani nedostal na program jednání Poslanecké sněmovny. Tady pan premiér kritizuje, že to připravili, ale v Parlamentu to zařízli, a teď samozřejmě vláda opět dělá úplně to samé. Zamezila tomu, aby se projednal zákon o státním zastupitelství.
Potom tady popisuje, že v Česku trvá složitý soudní spor asi tři a půl roku - to je na straně 114 programu pana premiéra - šest let, když je to obchodní spor. No a my teď se skutečně setkáváme s tím, že na Městském soudu v Praze není dostatečná kapacita k tomu, aby byly včas vyřizovány záležitosti. A to je věc, která se bohužel netýká pouze rezortu spravedlnosti, ale týká se všech rezortů napříč celou vládou. Je to z toho důvodu, že Městský soud v Praze rozhoduje jako správní soud 1. stupně o žalobách ve správním soudnictví proti rozhodnutím ústředních správních orgánů, pokud sídlo toho správního orgánu 1. stupně bylo v obvodu hlavního města Prahy, což v řadě těch orgánů je ten případ.
Takže jinými slovy, celá řada žalob a celý ten systém kontroly ve správním soudnictví spoléhá na to, že Městský soud v Praze, který přezkoumává i ta rozhodnutí ministrů, bude rozhodovat včas a bude rozhodovat v souladu se zákonem. A tam se setkáváme s tím, že naopak ty soudní spory u Městského soudu v Praze trvají rekordně dlouho, dokonce trvají stejně dlouho, jako je volební období některé vlády. To znamená, že když nějaký ministr, dejme tomu, nebo úředník na ministerstvu vydá nezákonné rozhodnutí, tak v tom složitém sporu to bude trvat čtyři roky, než to rozhodnutí bude soudem přezkoumáno a zrušeno. Čili jinými slovy, nerozhodne se o tom ani v tom volebním období, není možné z toho vyvodit politickou odpovědnost, voliči se podle toho nemůžou rozhodovat a až v příštím volebním období se to možná přezkoumá. Takže takovýmto způsobem dochází k odkladu té odpovědnosti za nezákonná rozhodnutí.
Samozřejmě v oblasti toho správního soudnictví ta nevymahatelnost je potom spojena ještě s problémem, že jakmile správní soud vydá svoje rozhodnutí, tak nemáme v České republice apelační princip, to znamená, dojde pouze typicky ke kasaci toho rozhodnutí s výjimkou přestupkového práva a práva na informace. No a ten správní úřad, může to být například finanční úřad, nemusí to rozhodnutí respektovat. Respektive měl by ho dodržovat podle zákona, ale když to neudělá, tak mu nehrozí žádná sankce. Takže ve výsledku se setkáváme i s případy, že finanční úřad třeba vydá stanovisko, že rozhodnutí Ústavního soudu pro něj nebude použitelné, že ho nebude dodržovat atd. To je samozřejmě druhý problém, který komplikuje dohled nad zákonností veřejné správy. ***