(18.00 hodin)
Poslanec Ondřej Polanský: Děkuji za slovo. Velice stručně. Leží před námi asi jedna z největších novel tohoto roku a možná asi poslední šance novelizovat zákony v oblasti stavebnictví. Předkládaná novela zajisté přinese urychlení při výstavbě infrastruktury. Druhá věc je, jakou cenu za to zaplatíme na té druhé straně v podobě zrychlených procesů vyvlastňování atd.
Za všechno jmenuji jeden příklad a možná taky jednu otázku na předkladatele. Když se ten zákon novelizoval naposledy před dvěma lety, jedním z největších témat byla předběžná držba. To je to mezitímní rozhodnutí aneb agresivnější způsob, možnost agresivnějšího způsobu vyvlastňování. Tehdy do zákona byla kromě dopravní infrastruktury, to jest kromě silniční a železniční, navrhována také infrastruktura energetická, samozřejmě pod těmi podmínkami, že by šlo využít této zrychlené metody vyvlastňování. Jenomže, kolegové a kolegyně, energetická infrastruktura už není totéž co infrastruktura dopravní. Energetická infrastruktura je velice často v rukou soukromých vlastníků, ať už jde o distribuční soustavu v Čechách, např. E.ON, nebo infrastrukturu plynárenskou. A má otázka spočívá v tom, jak můžeme použít instrument, který má vyvlastňovat ve veřejném zájmu, pro to, abychom stavěli komerční soukromou infrastrukturu. Za odpověď vám asi děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. V rozpravě vystoupí pan poslanec Zahradník. A já přečtu omluvu. Paní poslankyně Barbora Kořanová se omlouvá od 18 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já myslím, že k rozptýlení obav, které tady tlumočila paní předsedkyně Balcarová, by mohlo také přispět, kdyby se tím návrhem zákona zabýval výbor pro životní prostředí, takže navrhuji, aby jako ten druhý výbor byl také volen výbor pro životní prostředí. Až bude třeba, tak to pak navrhnu na patřičném místě.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Dobrá. Připomínám, že jsme stále v obecné rozpravě. Pan poslanec se hlásí do obecné rozpravy. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, kolegyně, kolegové, já bych tady chtěl zareagovat na paní poslankyni Balcarovou a trošku se pobavit o tom, jak ty stavby jsou připravovány a že stát to neumí a že vlastně tady jde o zdraví lidí a podobně. Víte, já si pamatuju na poslední odvolání Dětí Země na úseku D11, a teď nevím, od Hradce k Jaroměři, který z těch úseků to byl. To odvolání přišlo minutu před ukončením lhůty na podání odvolání a to odvolání způsobilo jenom to, že vlastně to stavební povolení by se zdrželo o řadu dalších měsíců, než by se s tímto odvoláním ten stát vyrovnal, a vůbec to neřešilo meritum věci. Takhle to totiž chodí. Prostě tahle odvolání neziskovek, různých ekologických aktivistů, jsou prostě účelová. A tehdy se podařilo ministerstvu dohodnout s panem Patrikem za Děti Země tehdy, aby to stáhli. Nevím, co bylo výsledkem, proč to stáhli, nechci to hodnotit, ale podle mě takhle se to dělat nemá.
Já si myslím, že ten proces přípravy liniové stavby začíná EIA, mimo jiné, nejdřív vytyčením území, koridory a podobně, a pak se dělá EIA. A tam je to pravé místo, kde se mají odvolávat ti, kteří mají zájem o tu přírodu, kdy vlastně to je to gros jejich zájmu, aby ta stavba poškodila životní prostředí co nejméně, nebo v nejlepším případě vůbec. Ale oni to udělají při každém tom procesu, což si myslím, že všichni cítíme, že není úplně v pořádku a že by takhle to být nemělo.
Co se týká zdraví lidí, tak já vám to řeknu, kolik lidí dneska umírá na silnicích první třídy, které jsou přetížené, plné kamionů, a je to úplně jedno, jestli je to z únavy, z řidičské nepozornosti, nebo jestli prostě začnou riskovat a předjíždět ty kamiony v místech, kde by to dělat neměli, přecení své řidičské schopnosti. Ale já si myslím, že na dálnici naopak těch smrtelných nehod je výrazně nejméně. To je potřeba si říct, to je statistika, to si nevymýšlím. A jestli teda budeme mluvit o zdraví lidí, tak to říkejme celé. Zdraví lidí, víc lidí přežije, když pojedou po dálnici než po těch jedničkách. To je prostě realita, takhle si to řekněme.
Já si myslím, že vždycky tady budeme narážet na tyto dva pohledy - na vlastnická práva, ochranu soukromého majetku a na strategické zájmy našeho státu. Budeme také narážet občas na zájmy obcí, co se děje, kdy obce pochopí, anebo nechtějí pochopit... (k poslancům ANO v přední lavici, kteří konzumují bonbóny:) výborné, taky bych si dal.... kdy obce nechtějí pochopit, že prostě není jiný prostor, kudy by ta liniová stavba mohla vést, a že teda budou muset nějakým způsobem se s ní porovnat. A většinou to pochopí v okamžiku, kdy ta liniová stavba přijde k ceduli té vesnice a dál vede ta silnice první třídy, kdy zjistí, že takhle to dál nepůjde, a pak rychle mění názor.
Takže neargumentujme, řekl bych, stoprocentně tak a stoprocentně onak. Já si myslím, že pravda je vždycky někde uprostřed. Hledejme spíš schůdnou cestu, tak abychom tomu pomohli. Protože jestli si někdo myslí, že ten automobilový provoz, převoz zboží a nedostatečné kapacity železnice, že to přežije Česká republika bez ztráty kytičky, tak nepřežije. Je potřeba to dodělat, dostavět. Je to velký dluh už v minulosti, teď se nám to koncentruje, protože doprava se zahustila jak na silnici, a nejenom na silnici, ale i na železnici. Dneska víte sami, že některé tratě jsou přetížené, že už se tam nevejde ani vlak. Takže pojďme hledat řešení a neříkejme, že to nejde. Musí to jít, ale musíme být rozumní a musíme najít řešení, kde každá z těch stran sleví trochu ze svého absolutismu toho pohledu na věc, a najdeme řešení, které bude někde uprostřed. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. V tuto chvíli nemám nikoho přihlášeného. Prosím, pan poslanec Kolovratník v rozpravě. Prosím.
Poslanec Martin Kolovratník: Já bych rád v té obecné rozpravě zareagoval jak na kolegyni Balcarovou, tak na Ivana Adamce. Tak za prvé ano, je pravda, že na úseku ochrany životního prostředí a vůbec v tom vztahu státu jako investora vůči těm, kteří se snaží životní prostředí, krajinu, přírodu chránit, tak tady dochází k ideovému střetu. A paní kolegyně, máte, uznáváme, do jisté míry pravdu, že na straně těch žadatelů, ŘSD, SŽDC, nově Správy železnic, že k těm chybám může docházet, ale musím teda bránit ty kolegy z exekutivy, že by to bylo převážně, často, že by to bylo většinově, to si zkrátka myslím, že to tak není. Chápu a respektuji, že asi tady k úplné shodě nedojdeme, že je to o nějakých našich pocitech.
Ale ať jsme věcní a konkrétní. Pokud jste se už do toho návrhu zákona dívala, do čl. 6 a 7, a to je právě ona dohoda mezi dopravou a životním prostředím, za kterou - pan ministr Brabec je přítomen - chci kolegům poděkovat, že v mezirezortu nakonec se k ní dopracovali a shodli se, tak ten návrh nově zavádí do zákona o ochraně přírody a krajiny tzv. jednotné závazné stanovisko, které vlastně tu stavbu vypořádá s životním prostředím, a podle toho ta stavba dále bude posuzována, že je v souladu, a také bude v zájmu investora, aby pak u kolaudace obstál, že všechno splnil. A tohle si myslím, že je výrazný posun, kde právě té shody můžeme dosáhnout.
A na Ivana Adamce také budu reagovat. Děkuji za jeho slova, většinově, a musím říci za sebe - naprosto souhlasím s tím, že pokud dále budeme zasahovat do té tenké linie mezi tím zájmem státu, strategickým zájmem většiny, a soukromého majetku jednotlivců, že opravdu musíme vážit na miskách vah, nebo jak se říká, s chirurgickou přesností. A nechci, aby to byly prázdné fráze.
Já sám odmítám nějaké bláznivé nápady a jsem připraven tady na tu debatu. Ale jedna zajímavost. Já už předtím jsem se ptal investorů, jestli nám na hospodářský výbor přinesou ta čísla, jak třeba zrovna ona předběžná držba, mezitímní rozhodnutí, jak pomohla, kolik výkupů realizovali. A budete se, kolegyně a kolegové, divit, ono jich moc není, je jich docela málo. A víte proč? Protože to je o psychologii. Ti, kteří byli na druhé straně, ti, kteří to šponovali a byli stále těmi posledními, najednou zjistili, že stát už tam vidí ten konec, že je tam ten konec, že se už ničeho zkrátka nedomůžou a cenu šponovat nemůžou, a nakonec se raději dohodli na tom, co je v zákoně už řadu let, na tom tzv. osminásobku, tedy osminásobně zvýšené ceně. Jeden z mnoha příkladů, pokud si to dobře pamatujete, jak jsme se tu smáli, když jsme do těch strategických staveb dávali plot kolem letiště tady v Praze na Ruzyni, ten ochranný perimetr, proč je plot strategickou stavbou státu. No právě proto, že letiště je obklopeno - a já budu upřímný - spekulanty s pozemky, firmami s neznámými majiteli, kteří prostě odmítali prodat, a ve chvíli, mám to potvrzeno od ředitele letiště, když tenhle zákon vstoupil do účinnosti a v platnost, tak se nakonec rádi na tom osminásobku dohodli, protože věděli, že zkrátka víc z toho státu nedostanou. Takže i v rovině psychologické se na ten zákon musíme dívat.***