(15.40 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu omluvu. Pan poslanec Antonín Staněk se omlouvá z dnešního jednání schůze od 17.00 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
A nyní na faktickou poznámku vystoupí pan poslanec Jaroslav Holík a připraví se pan poslanec Zdeněk Podal v obecné rozpravě. Vaše dvě minuty, prosím.
Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, já bych rád navázal na kolegu Holomčíka, který tady vyjmenoval několik vodních zdrojů na Moravě a zapomněl na jeden z těch nejdůležitějších. Na Moravě máme pět jímacích míst. Všechno jsou povrchové vody, s výjimkou plochy průmyslové zóny v Holešově. Pod touto zónou, kterou chceme zastavět fabrikami, je obrovské jezero, asi šedesát metrů tlustá vrstva písku, a na něm je to překryté jílem. Jedná se o vodu, která stéká z Hostýnských vrchů. A byl bych velice rád, abychom tohle nezastavěli a tuto vodu nechali našim dětem.
Proč to říkám? Letošní zima je na vodu velice skoupá a nás čeká asi nejsušší rok, který tady je. A hodně mě mrzí, že když jsem navrhoval na ochranu vodních zdrojů ve státním rozpočtu 200 milionů, že to bylo právě klubem ANO, anebo respektive celou vládní koalicí zamítnuto.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Zdeněk Podal a připraví se paní poslankyně Dana Balcarová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Podal: Děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, hodně bylo řečeno, pokusím se i já přispět pár body.
Za posledních sedm let, od roku 2012 se v České republice vyskytlo jedenáct výraznějších epizod zemědělského sucha s dopady na krajinu i hospodářství, především na zemědělství, ovocnářství a lesnictví. Z krajiny mizí voda, to už jsme tady slyšeli, klesá hladina podzemních vod, mělkých vrtů, průtoků v řekách, zásoby v přehradách a v lokalitách klesá zásobování obyvatel pitnou vodou. Někdy se dováží pitná voda už teď. Příčinou čím dál častějšího sucha je měnící se klima, negativní dopady klimatických trendů zesiluje nevhodné hospodaření. Průměrná roční teplota na území České republiky se v posledních dvou stech letech zvýšila o 1,1 °Celsia. Množství srážek je přitom i přes pokles v posledních letech dlouhodobě přibližně stejné. Mění se však jejich variabilita. Jsou intenzivnější, střídají je delší období bez srážek. Vyšší teplota s sebou přináší vyšší odpařování, mírnější zimy a dřívější začátky jara a léta. To je delší vegetační období. Rostliny tak dříve vyčerpají vodu a hrozí sucho.
Česká republika je pomyslnou střechou Evropy, z pohledu vodních zdrojů je odkázána na srážky, zcela výjimečně najdeme řeku, která k nám přitéká a vodu přivádí - například rakouská Dyje či Ohře z Německa. Naopak, naše řeky zásobují vodou území v sousedních státech.
Trvalého zlepšení situace lze dosáhnout pouze razantními zásahy, tedy zodpovědnou klimatickou politikou, redukcí emisí, adaptací krajiny a jejím ozdravěním. Já můžu přidat něco z našeho kraje, kde už se dávno ukazuje potřeba přehradní nádrže Pěčín. Bohužel, není zájem ani kraje, starostů dotčených obcí, a přesto na to ten kraj doplatí. Zároveň bych si vzpomněl na pohádku Sůl nad zlato. Tam taky říkali: sůl, takový nerost, vždyť je ho všude dost, každý ho má. V podobné situaci je ta voda. Donedávna jsme jí měli dost. Nikdo s ní nemusel šetřit, tak jsme ji prodali cizím společnostem a dneska vidíme, jaké problémy jsme si s tím způsobili.
Já můžu říct za nás, za SPD, že podporujeme tento zákon a všechna opatření, která zabrání těm nepříjemným situacím, které přináší sucho v České republice. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Danu Balcarovou a připraví se pan poslanec Pavel Kováčik. Paní poslankyně, máte slovo. Prosím.
Poslankyně Dana Balcarová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já bych chtěla na začátek uvést, že jsem ráda, že tuto novelu máme teď na stole. Myslím si, že je opravdu připravit nějaký krizový plán na okamžik, kdy té vody bude málo a bude se muset řešit, protože již v dnešní době někde je zásobování vodou zajištěno cisternami a předpoklad, že letošní léto bude jedno z nejsušších. Vzhledem k tomu, že je málo sněhu, nepočítá se, že by se doplnily podzemní vody během jara, a můžeme očekávat, že tato situace nastane poměrně brzo, kdy budeme tento krizový plán potřebovat. Proto jsem ráda, že Ministerstvo zemědělství nám tuto novelu předkládá, a teď je na nás, abychom se ve výborech tomuto náležitě věnovali a případně odstranili nějaké věci nebo podali pomocí pozměňovacích návrhů nějaké úpravy, které by třeba nějaké nedostatky odstranily. Takže já tuto novelu velmi vítám.
Chtěla bych říct, že když mluvíme o dostupnosti vody, měli bychom se také bavit o její kvalitě, aby i ta kvalita byla dostatečná, a také o ceně pro koncového spotřebitele, protože v současné době ta cena v některých regionech je poměrně vysoká, a neměli bychom zapomínat na to, že cena by měla být sociálně udržitelná a měla by být dostupná vlastně pro všechny. Neříkám, že by se jí mělo plýtvat, ale v nějaké míře by určitě měla být cenově dostupná pro všechny.
Výbor životního prostředí připravil seminář, na který bych vás ráda pozvala, na 19. 2., který pořádáme ve spolupráci s Českou akademií věd, který se právě věnuje vodě z pohledu její dostupnosti, kvality a ceny. Takže tam bychom rádi tuto problematiku prodiskutovali s odborníky z České akademie věd.
Takže to je za mě všechno a potom bych ještě ráda předeslala, že budu navrhovat, aby tato novela byla přikázána k projednání výboru pro životní prostředí jako druhému výboru. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a budete mít samozřejmě prostor se přihlásit k svému návrhu. Já vás potom vyzvu, až budeme hlasovat o přikázání výborům. Nyní vystoupí pan poslanec Pavel Kováčik a připraví se jako poslední paní poslankyně Jana Krutáková. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená vládo, paní a pánové, to se mi líbí, tato rozprava skutečně probíhá jako obecná, jsou především zmiňovány obecné souvislosti hospodaření s vodou a to, že se konečně po mnoha letech, kdy se hovořilo o nutnosti lepšího hospodaření s vodou, zadržování vody v krajině, opatřeních, která by vedla ke zlepšení schopnosti krajiny vodu nejen jímat, ale také udržet a postupně ji potom uvolňovat, že se dostáváme do fáze, kdy už to cítíme jako horký problém.
Někteří tomu říkají vodní blahobyt, jako stav, který nám v těchto obdobích pozvolna končí. Je to nutnost, těch zdrojů je čím dál tím méně a s tím, co nám zbývá a jak probíhá - zatím - klimatická změna, budeme jako lidstvo asi muset skutečně přijmout, ať už globálně, nebo na základě jednotlivých států, taková opatření, která by umožnila s vodou lépe hospodařit a která by umožnila vodu jako strategickou surovinu udržet nebo zpátky dostat do veřejných rukou, i to, ta otázka té ceny pro konečného spotřebitele, v tom hraje velmi významnou roli.
Já se pokusím, protože tady se mluvilo o aspektech ekologických, krajinářských a tak dále, zmínit to, co je mi bližší jako ševci jeho kopyto, a to je otázka aspektu zemědělského. Víte, ono nejsou ty jednotlivé aspekty zacházení, hospodaření, udržování vody a tak dále, od sebe odděleny. Musíme vzít v úvahu, že se jedná o velmi složitý systém koloběhu vody v přírodě a že ten systém ovlivňuje mnoho faktorů, a když porušíme jeden z nich, tak se nám to potom hroutí jako domeček z karet tak, jako to mnohde - na jižní Moravě zvlášť - třeba vidíme. Vidíme v dopadech nejen že tedy ta voda se nedostává, ale že dochází k degradaci půdy, tedy myslím zemědělské půdy, orné půdy, že dochází ke zhoršení toho prostředí z hlediska prašnosti. Například ještě donedávna neznali ani na jižní Moravě, co je prašná bouře a dnes je to celkem - zejména v letních obdobích - běžný stav. Ještě donedávna si nikdo nedokázal představit, že se budeme muset vážně zabývat změnami agrotechniky a změnami skladby pěstovaných plodin, tak abychom dokázali v těch aridnějších oblastech vůbec udržet zemědělskou výrobu, atd. atd.***