(15.20 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu omluvu. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se omlouvá od 15 hodin do konce jednacího dne z důvodu neodkladných pracovních záležitostí.
Nyní požádám o vystoupení pana poslance Stanislava Grospiče a připraví se pan poslanec Radek Holomčík. Než se dostaví pan poslanec, tak znovu připomínám, že tady je stále ten mobilní telefon. Pořád je tady něčí mobilní telefon už od dopoledne. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vážení členové vlády, budu asi podstatně stručnější. Chtěl bych tady říci, že vítám za sebe i za klub KSČM předložení vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon o vodách, ve znění některých dalších zákonů a pozdějších předpisů a souvisejících zákonů. Problematika sucha je nesmírně závažná. Řada předřečníků tady už na tu otázku narazila. A možná ten zákon přichází ne za pět minut dvanáct nebo v hodině dvanácté, ale už po hodině dvanácté. A je třeba, abychom se tou problematikou zabývali.
Co si myslím, že je ale stěžejní problém, a bylo tady o něm hovořeno předtím, tak to je otázka skutečně enormního záboru zemědělského půdního fondu. Rozumím tomu, že na rozdíl od jiných členských zemí Evropské unie máme stále zemědělské podniky, které hospodaří na větších celcích výměry. Ale to si myslím, že není podstatné z hlediska toho, jestli omezujeme, nebo neomezujeme zábor zemědělského půdního fondu. Rozumím také tomu, že se od roku 1918 do současné doby snížil zemědělský půdní fond o 1 600 milionů hektarů. A rozumím také tomu, že za posledních 60 let to bylo o 800 tisíc hektarů, z toho drtivá většina zemědělského půdního fondu ovšem zmizela za posledních patnáct let. A to si myslím, že je alarmující signál pro to období, které není tak příliš dlouhé, abychom se zamysleli nad tím, proč zhruba těch posledních patnáct dvacet let dochází k tak enormnímu záboru zemědělského půdního fondu, přestože tady máme různá opatření a obce mají své územní plány, jsou tady trojkové obce, které schvalují vynětí zemědělského půdního fondu do jednoho hektaru, a jsou tady krajské úřady, které by se měly zabývat souhlasem s vynětím ze zemědělského půdního fondu nad jeden hektar. Proč nejsme schopni a nejsou schopny tyto úřady k tomu přistupovat věcně a racionálně a také trošku působit na to, aby nedocházelo k tomu úbytku zemědělského půdního fondu? Druhá je samozřejmě otázka skladby osevní a věcí, které s tím náleží.
Já bych tady ale chtěl zmínit jednu věc, že přestože si myslím, že tento návrh zákona bude budit velké určité kontroverze, tady to zaznělo, že snad dojde ke shodě a bude puštěn v prvém čtení do projednávání ve výborech, protože je to norma nesmírně nutná, i když si uvědomuji, že vstupuje do vlastnických vztahů a že někdo se může cítit oprávněn tím, že stát, třetí osoba bude vstupovat do jeho vlastnických práv k vodním zdrojům a bude mít tendenci je regulovat nebo mu předepisovat určitá pravidla a stanovovat nějaký přísnější režim. Myslím si v tento moment, že to je v zájmu společnosti a že to je nezbytné, chceme-li řešit otázku vodních zdrojů a ochrany vodních zdrojů.
Tady bych chtěl ale upozornit ještě na jednu věc. Více jak půl roku leží ve Sněmovně v podstatě tři návrhy, jsou to návrhy ústavních zákonů. První byl předložen Komunistickou stranou Čech a Moravy a má sněmovní číslo tisku 508, druhý byl předložen KDU-ČSL a má číslo 526, třetí byl předložen STAN a topkou a má číslo 549. Vím, že jsou to návrhy ústavní, které míří buď do Ústavy, nebo do základní listiny práv a svobod. Nicméně bylo by dobré, abychom při projednávání vodního zákona vzali v potaz i ten rozměr posílení ústavní ochrany vodních zdrojů, protože to je věc, která je zcela nezbytná a která by, pokud by k ní došlo, zčásti také eliminovala ony diskuse, které se odehrají zcela určitě na půdě příslušných výborů, kterým ten zákon bude přikázán, a možná i na plénu tady Sněmovny. To znamená, nakolik bude legitimní vstupovat do vlastnických práv či práv obdobných - držby a správy různých vodních zdrojů, různých vodních děl, malých či větších elektráren, rybníků a jiných zařízení, které posilují a pomáhají zadržovat vodu v krajině.
Tolik můj příspěvek k tomuto návrhu zákona. (Potlesk z lavic KSČM.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu další omluvu. Od 17.30 do konce jednacího dne se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Jiří Mihola.
Nyní tedy požádám o vystoupení pana poslance Radka Holomčíka a připraví se pan poslanec Zdeněk Podal. Máte slovo, prosím.
Poslanec Radek Holomčík: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, probíráme teď další novelu zákona o vodách a jedním z leitmotivů, který se objevuje v důvodové zprávě, je to, že tato novela má řešit sucho. S tím samozřejmě lze souhlasit. Ale ten problém, který vidím, je to, že velká část věcí, které se realizují, řeší už důsledky. Bavíme se o zajištění zásobování pitnou vodou. Bavíme se třeba v těch dalších návrzích, o nějakém propojování vodárenských soustav, o budování vodních zdrojů, což samozřejmě jako je v pořádku a jsou to důležité debaty, a jsem rád, že probíhají. Ale pořád nám uniká ta příčina. Ta příčina je prostě v krajině. Tou příčinou je stav české krajiny, stav našich půd. A samozřejmě to, že se v minulosti podařilo na řadě míst v podstatě zlikvidovat nebo do značné míry poškodit takzvaný malý vodní koloběh.
Ještě než se dostanu k samotnému textu, rád bych řekl v takové obecnější rovině několik připomínek k tomu, jakým způsobem řešíme, nebo neřešíme otázky sucha. Kolega předřečník zmiňoval ve své řeči zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, potažmo protierozní vyhlášku. Dlouhou dobu to byla taková paní Columbová, o které všichni hovořili, nikdo ji nikdy neviděl. Před časem se objevil v meziresortním připomínkovém řízení návrh, my jsme si ho pročítali, já jsem si pročítal i ty připomínky, například i připomínky z Ministerstva zemědělství. A přiznám se, že nemám pocit, že by tento návrh měl nějakou velkou šanci toho, že vejde do platnosti. A pokud by vešel do platnosti, tak nejsme úplně přesvědčeni, že by přinesl to, co by přinést měl, to znamená ochranu půdy proti erozi.
Další věc, kterou musím zmínit, pokud hovoříme o krajině, jsou lesy. Česká republika je poměrně unikátní v tom, že významnou část, vlastně větší polovinu lesů vlastní stát. Z celkové výměry lesů nějakých 48 % je ve správě státního podniku Lesy České republiky a je to zhruba, jen připomínám, jedna šestina rozlohy této země. Na začátku roku jsme kritizovali strategii, která platí od září loňského roku a je do roku 2024. Chtěl bych říct jednu věc, protože reakce jak pana ministra, tak i ministerstva byly takové poměrně podrážděné, tak abych byl fér a zaznělo to, tak chci říct, že rozhodně ta strategie není špatná jako celek. Není špatná. Není to tak, jak se říká, že bychom nesouhlasili s každou jednou větou. Je v ní spousta super věcí. Některé pasáže připomínají moderní učebnici zakládání lesů a to je určitě dobře. ***