(12.40 hodin)
(pokračuje Kobza)
A ještě dodatek k těm babičkám na Moravě. Já pocházím z jižní Moravy a tam ženy nosily šátek samozřejmě, protože to je zemědělská oblast, a bylo to ryze praktické opatření, protože prostovlasá žena večer měla vlasy plné prachu, takže byla nucena se zahalovat z čistě praktického důvodu. (Upozornění na čas.) Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tady mám dvě faktické poznámky. Poslanec Jaroslav Holík a připraví se poslanec Polanský. Prosím.
Poslanec Jaroslav Holík: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte, abych tady malinko porovnal nějakou církevní budovu a školu. Obě dvě tyto budovy jsou místa, kde získáváme vědění. A každá z těchto institucí má nějaká svá pravidla. Já nesmím vstoupit do katolického kostela s pokrývkou na hlavě, naopak nesmím vstoupit do synagogy, aniž bych tu pokrývku na hlavě neměl. Uvedená škola, o které se bavíme, si dala pravidla, že se tam nesmí nosit nikáb nebo prostě muslimské symboly. A já bych očekával, že ochránkyně lidských práv bude hájit to, co jsme si v této společnosti nějakým způsobem uzákonili, a ne že bude vystupovat proti tomu.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji i za dodržení času. A jako zatím poslední faktická - poslanec Polanský. Je tady pan poslanec Polanský z Pirátů? (Ne.) Takže já to odmáznu. Vrátíme se do obecné rozpravy a s přednostním právem vystoupí předseda klubu SPD Radim Fiala. Prosím. Připraví se poslanec Jiří Kohoutek.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, pánové, vážená vládo, pojďme se vrátit zase od islámu k úřadu veřejného ochránce práv. Úkolem úřadu, jehož zprávu máme dnes předloženu k posouzení, je ochrana lidských práv občanů, závažný úkol. Jsem přesvědčen, že v současné době stále více aktuální. Je nepochybné, že občané jsou stále více vystaveni například byrokratické šikaně. Šikaně, kterou nutně vytváří stále více bobtnající státní aparát. Především živnostníci a menší podnikatelé zažívají stále více administrativy, pocit nedostatku spravedlnosti a také se nemohou spravedlnosti dovolat.
Bohužel v naší zemi, která je součástí Evropské unie, se stále více projevují otevřené tendence elit Evropské unie potlačovat lidská, kulturní a národní práva. Čelíme otevřenému útoku na svobodu slova, hodnoty tradiční rodiny a na hodnoty národa a národních států. Lidé začínají být výběrově kriminalizováni za své názory a práva naší země a jejích občanů jsou stále více omezována. Úkolů v oblasti ochrany práv občanů naší země je tedy mnoho. Bohužel úřad pod vedením paní Šabatové se těm podstatným, které jsem pojmenoval, nevěnuje jako prioritě. Prioritou úřadu paní Šabatové je naopak prosazování pozitivní diskriminace a nekritického pojetí práv odtržených od povinností. Úřad se stal pevnou oporou nepřizpůsobivých a jejich zahálčivého života. Stal se oporou multikulturní a migrační politiky Evropské unie a obráncem inkluze ničící české školství. Je to špatná koncepce úřadu, která je cizí skutečným potřebám naší země.
Začněte hájit především práva těch, kteří v této zemi pracují, a jejich rodin. Hajte práva těch, kterým tato země patří. A až to budete dělat, podpoříme to. Nyní to neděláte, takže nedostanete ani naši podporu. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem pan ministr kultury Lubomír Zaorálek a připraví se poslanec Jiří Kohoutek.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji, dámy a pánové, přihlásil jsem se vzhledem k tomu, že jsem zjistil, že jsem tady jediný ministr a musím tady být. Tak jsem si říkal, že to také budu samozřejmě sledovat. Omlouvám se, že jsem tady jediný. Ale když jsem poslouchal rozpravu, tak mi dovolte, abych se vyjádřil, protože jsem tady vyslechl sérii kritických vystoupení na adresu paní Anny Šabatové a kritiku toho, jakým způsobem vystupuje v tomto úřadu. Tak mi dovolte, abych vám řekl také svůj názor, protože mi připadá, že ta hodnocení vůči ní nejsou spravedlivá.
Přiznám se vám, že si dlouhodobě myslím, že na tento typ úřadu se hodí právě lidé, jako je Anna Šabatová, kteří mají něco společného. Mám na mysli Otakara Motejla, který, tuším, také stál v čele toho úřadu. Vím, že také muž paní Šabatové, Petr Uhl, byl v roli ochránce lidských práv v době, kdy byl Miloš Zeman premiérem v této zemi. A já jsem hluboce přesvědčen, že tento typ lidí patří právě do těchto funkcí, a vysvětlím vám proč.
Všechny tyto lidi včetně paní Šabatové spojuje to, že vlastně v dobách, bez ohledu na to, jaký je tady režim, se jsou schopni stavět na stranu těch, kteří mají nejméně moci. Oni vlastně opakovaně, všichni tito lidé, vždy, ať se děje cokoliv a kdokoliv tu vládne, vystupovali na straně bezmocných. To je podstata toho, jak se chovají a proč vystupují tak, jak vystupují. Vy tomu dáváte jiné nálepky nebo se to snažíte klasifikovat jinak, ale já si myslím, protože jsem znal také otce paní Šabatové Jardu Šabatu, tak vím velmi dobře, že tohle byl hlavní hnací motiv v jejich chování. U nich je pozoruhodné to, že oni kvůli tomu seděli poměrně dlouho ve vězení. Petr Uhl snad seděl ve vězení možná nejdéle ze všech. Jarda Šabata byl také ve vězení, a dokonce jeho dcera Anna Šabatová byla ve vězení ještě dřív než její otec. A když jsem se Jardy Šabaty ptal, jaké to bylo, když ho poprvé zavřeli, tak mi říkal: Byla to pro mě obrovská úleva, protože všechny moje děti byly ve vězení kromě mě a já už jsem trpěl, protože jsem byl jediný na svobodě. To je prostě naprosto zvláštní prostředí lidí, kteří mi připadají, že v něčem byli i v tom socialismu jako z ocele, protože tam, kde jiní se báli a netroufali si, oni byli schopni a ochotni vystupovat na ochranu těch, kteří byli ti nejslabší.
A mám pocit, že paní Šabatová tohle dělá dnes stejně, jako to dělal on, jako to dělal její otec, jako to dělal Otakar Motejl, jako to dělal Petr Uhl. A připadá mi, že cena těchto lidí a podobných lidí ve společnosti je velká, a nikdo mě nepřesvědčí, ani ta vaše vystoupení mě nepřesvědčí o tom, že pro tuhle zem nemá zvláštní cenu, když jsou tady lidé, kteří, ať tu vládne kdokoliv, jsou vždycky vůči té moci v jakési zvláštní opozici a hledají způsob, jak v té společnosti najít ty nejslabší a jak se jim snažit pomoci. A to je logika toho, co oni dělají. Chápete, bez takových lidí, připadá mi, by ta společnost byla o hodně slabší a o hodně chudší. To je podstata toho, co dělá paní Šabatová. Rozumíte, dneska existují různé výklady a různé debaty o multikulturalismu a podobně, ale nezlobte se, já v tom, co dělá, vidím pořád to samé. Ona hledá ty nejbezmocnější, ona v jakékoliv společnosti neusiluje o to mít privilegovaný vztah s mocí, ona vždycky stojí v jakési zvláštní opozici. Stejně jako to dělal její otec, jako to dělal Otakar Motejl a další.
A já bych vás rád přesvědčil, že to je něco, co má dost velkou cenu. Ne každý má takovou odvahu, ne každý má takovouto schopnost nedbat na to, co se nosí, a říkat si to svoje navzdory všemu. Zvažte to, protože já jsem měl vždycky pocit u paní Šabatové i u jejího otce, že mají v sobě něco, co je jakoby z ocele, a že nehledí na to, co jim říká ten či onen režim, co je zrovna módní názor. Oni si prostě jdou po svých. Můžete s nimi nesouhlasit, můžete s nimi polemizovat, ale spolehněte se na to, že oni to říkají naprosto spontánně, vědí, co dělají, a jsou připraveni za to nést důsledky.
Přiznám se, já tohle docela obdivuji, a i když se můžu v některých věcech přít třeba i s paní Šabatovou, nemusíme mít stejný názor, vždycky nad tím vším je ten respekt, že ona je z takového těsta, které v této zemi je neobvyklé. Takže já prostě tyhle lidi obdivuji a myslím si, že patří právě do těchto funkcí.
Omlouvám se, že jsem se takto ozval. Říkám vám, vím, čemu věřím léta, a tak bylo třeba tady o tom podat nějakou zprávu. A děkuji za trpělivost, že jste to vyslechli. (Potlesk části poslanců.)***