(12.10 hodin)
(pokračuje Munzar)
Někteří kolegové z hnutí ANO na rozpočtovém výboru vyjadřovali, řekněme, svůj údiv nad tím, proč by měla být vůbec nějaká tolerance vůči daňovým poplatníkům. Ale proč ne? Proč měnit za každou cenu zavedené, to, na co jsou podnikatelé zvyklí? Paní ministryně na rozpočtovém výboru říkala, že nový systém úroků a minimální hranice je lepší než předchozí systém. To ale nevylučuje oba dva pozměňovací návrhy. Ty vedou jen ke znovuzavedení té pětidenní tolerance a nemění kompletně celý nově navržený systém.
Další pozměňovací návrh se týká toho, že se stát chce dopředu vyviňovat a zbavovat odpovědnosti za chybný postup při stanovení daní. Velmi vágními formulacemi se snaží stát a Ministerstvo financí vytvořit co nejširší množinu případů, na které se nebudou vztahovat úroky podle toho nového názvu nesprávně stanovené daně, a tím dopředu vyprazdňuje tu množinu, kdy by ten úrok měl stát daňovým poplatníkům zaplatit. To není fér vůči daňovým poplatníkům. A můj pozměňovací návrh si klade za cíl toto alespoň částečně napravit.
Stejně tak není fér, když stát nechce platit úroky z nesprávně stanovené daně v případech takzvané dělené správy. Dělená správa je to, když vám daň či pokutu vyměří jedna státní instituce, například Celní správa, ale vymáhá ji jiná, například Finanční správa. Přijde mi úplně neuvěřitelné, že stát vytváří skupinu daňových poplatníků, kteří nemají nárok na úrok z prodlení jenom proto, že si vnitřně nějakým způsobem rozdělil kompetence. Toto není změna, kterou přináší nová novela daňového řádu. Toto vyjmutí té skupiny se uskutečnilo už novelou v roce 2017 navzdory a přímo proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který ve svém rozhodnutí a judikatuře určil, že by i v případech dělené správy daně měl stát úroky hradit. Daňový subjekt vnitřní rozdělení kompetencí státu nemůže opravdu ovlivnit, a proto bychom u jedné skupiny neměli snižovat práva jenom proto, jak si stát rozdělil kompetence. Můj pozměňovací návrh se bude snažit narovnat podmínky pro všechny daňové subjekty.
Můj další pozměňovací návrh se týká naprosto brutálního zrušení úroků za nezákonné vymáhání dle stávajícího § 254. To znamená faktické vytěsnění daňových subjektů postižených nezákonnou exekucí do civilního řízení na náhradu škody namísto stávající rychlé a jednoduché náhrady škody a úroku. Jedná se tady o zjevnou snahu ministerstva minimalizovat škody vyplacené státem za nezákonné exekuce, například v souvislosti s nezákonnými zajišťovacími příkazy. Proto podobně, i když trochu jiným způsobem, jako pan kolega Ferjenčík navrhuji, aby v takových případech při neoprávněném jednání správce daně byl ten úrok, který stát má vyplatit, pro toho daňového poplatníka dvojnásobný.
Další pozměňovací návrh se netýká přímo změn, které přináší novela daňového řádu, ale reaguje na to, co jsem říkal na začátku o zmenšování tolerance a zvyšování přísnosti vůči podnikatelům, a to se týká i šibeničních lhůt. Já se znovu pokouším, už jsem to tady při daňových zákonech navrhoval několikrát, navrhuji zvýšit lhůtu na doplnění kontrolního hlášení ze stávajících pěti na patnáct dnů. Pokud dnes například živnostníka Finanční správa vyzve k doplnění kontrolního hlášení, má na to skutečně jen pět dní, jinak mu hrozí sankce a pokuty. Je to komplikace zejména pro ty nejmenší, kteří si to buď dělají sami, nebo mají jenom jednu účetní, nemají tým lidí, nemají zastupitelnost, takže tam stačí, když je taková účetní nebo ten živnostník na dovolené, nebo se něco stane, nebo je někdo nemocný, a pak to při nejlepší vůli nedokáže ten živnostník během pěti dnů zajistit. Proto navrhuji prodloužit tuto lhůtu z pěti na patnáct dnů.
Předposlední návrh se týká přiznání daně z nemovitosti. Stát má dnes ve svých evidencích - paní ministryně - dostatek údajů, aby ve většině standardních situací dokázal sám vyměřit daň z nemovitosti, a nenutil tedy každého člověka při každé změně, aby nejenom chodil na katastr, aby nejenom podával daňové přiznání z nabytí nemovitosti, ale aby chodil ještě podávat nově daňové přiznání z daně z nemovitosti. Stát má údaje z katastru, stát má zároveň údaje z přiznání z daně nabytí nemovitosti, takže má dostatečný přehled o nemovitosti i o změně vlastnictví. Přesto každý takový poplatník, jak jsem říkal, musí opět přijít na úřad a vyplňovat nijak úplně jednoduché daňové přiznání.
Proto předkládám návrh, aby u určitých standardních situací, kdy se nemění další okolnosti podstatné pro výpočet daně, bylo možné, aby poplatník daňové přiznání nepodával. V takovém případě by daň stanovila Finanční správa dle dostupných údajů. Zdůrazňuji, že se jedná o možnost volby. Poplatník může toto využít, nebo si podat daňové přiznání sám v případě, že je přesvědčen, že má nárok na nějaké osvobození, nebo v případě, že si není jist, zda mu Finanční správa tuto daň dobře vypočítá. Jedná se tedy o volbu daňového poplatníka.
Já jsem, dámy a pánové, paní ministryně, podobný návrh předkládal v rámci daňového balíčku a tam Ministerstvo financí, a to je důležité, tento pozměňovací návrh věcně nezpochybnilo, jen mělo připomínku ke krátké lhůtě, k účinnosti. Proto navrhuji účinnost tohoto pozměňovacího návrhu od 1. 1. 2021. To by měla být dostatečná lhůta na to, aby se to naprogramovalo. Pokud se ministerstvu podařilo naprogramovat a zfunkčnit celý nový systém EET mezi dubnem a prosincem 2016, tak by měl podobný čas stačit ministerstvu na daleko jednodušší systém, který bude umět pouze číst data z katastru a propojit je s údaji a informačním systémem evidence daně z nabytí nemovitosti. Proto chci věřit, že ve svém stanovisku vyjde Ministerstvo financí tomuto návrhu vstříc.
Posledním pozměňovacím návrhem, se kterým vás chci seznámit, je návrh na zvýšení limitu pro povinnou registraci DPH na 2 miliony korun obratu. Právě při překročení limitu nastává rapidní zvýšení administrativní zátěže podnikatelů a živnostníků spojené s placením daní, o kterém jsem mluvil v úvodu. Při překročení limitu DPH rostou časové, ale i finanční náklady na administrativu, kterou musí takový podnikatel pro stát udělat. Původní snahou limitu, který je dnes do 1 milionu korun, bylo umožnit těm nejmenším podnikatelům možnost podnikat bez povinnosti registrace k DPH právě kvůli tomu, aby stát ty nejmenší nezatěžoval daňovou administrativou. Ale za těch patnáct let, kdy se tato hranice neposunula, došlo ke zvýšení cenových hladin, inflaci a kvůli tomu dneska tento obrat 1 milion korun překračuje daleko více podnikatelů, než bylo původním záměrem. Malým živnostníkům, pro vaši informaci, stačí mnohdy jedna jediná výjimečná zakázka za rok a spadnou do režimu DPH, a tedy do této zvýšené administrativy. Zvýšením limitu bychom značně ulevili podnikatelům, a to za malou cenu skutečně jednotek miliard korun rozpočtu, což v rozpočtu není tak vysoká částka, a navíc tyto peníze živnostníci samozřejmě použijí dál ve svém podnikání. Proto se značná část prostředků vrátí v příjmech státního rozpočtu v ostatních daních, a navíc by toto opatření přispělo k oživení ekonomické činnosti. Takový stimul v době zpomalování ekonomického růstu naše země a naše hospodářství potřebuje.
Já jsem stejný návrh předkládal při projednávání daňového balíčku. Proto dnes nebudu opakovat všechny argumenty.
Paní ministryně, mě velmi mrzí, že ministerstvo opětovně návrh odmítalo s odkazem na evropské právo, přitom jsme vám pro inspiraci uváděli příklad Slovinska, které požádalo o zvýšení hranice v červenci 2012, a v lednu 2013 bylo vydáno rozhodnutí Rady Evropy o povolení zvýšení této hranice, což je pět měsíců. Rozhodnutí o Slovinsku potvrdilo možnost členských států požádat o zvýšení prahové hranice až na 100 tisíc eur. Takže opravdu nerozumím tomu, proč ministerstvo pořád opakuje, že to nejde kvůli Evropě, že to nejde kvůli Evropě, že to nejde kvůli Evropě. Podle mě se za to ministerstvo pouze schovává. Proto doufám, že se přestanete schovávat za Evropskou unii a stávající prahovou hodnotu a přestanete tvrdit, že to nejde. Jde jenom o to, jestli je zde vůle a ochota vlády v tom něco udělat. ***