Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Tomio Okamura)

23.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb.,
o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon),
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 556/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh postupně uvedou ministr zemědělství Miroslav Toman a ministr životního prostředí Richard Brabec. Prosím, ujměte se slova. Jako první vystoupí ministr zemědělství Miroslav Toman. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych uvedl vládní návrh novely zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, a dalších souvisejících zákonů. Předkládaný materiál, který byl vypracován společně Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem životního prostředí, vychází z koncepce ochrany před následky sucha pro území České republiky schválené usnesením vlády 24. července 2017 č. 528.

V souvislosti s obdobím sucha se navrhovanou novelou zavádí nové pojmy sucha a stavu nedostatku vody, zavádí se povinnost zpracování plánů pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody pro území České republiky a pro území kraje. Stanovuje se obsah těchto plánů a způsob jejich projednání. Stanoví se priority způsobu užití vody pro účely sestavení plánu pro sucho a stanoví se orgány pro zvládání sucha a nedostatku vody, jejich složení a kompetence. Upravuje se také vyhlášení a ukončení stavu nedostatku vody a zavádí se také sankce za porušení nově navrhovaných povinností.

Další významnou změnou v návrhu vodního zákona je například zavedení povinnosti měřit množství odebírané povrchové vody a podzemní vody při povoleném množství alespoň 1 tisíc kubíků za rok nebo 100 kubíků za měsíc a předávat výsledky měření správci povodí.

Návrh zákona dále obsahuje novelu zákona o působnosti Správy státních hmotných rezerv, která upravuje podmínky poskytnutí a použití státních hmotných rezerv pro řešení mimořádných událostí v souvislosti s vyhlášením stavu nedostatku vody. Poskytnuty mohou být zejména cisterny na vodu, technická zařízení k čerpání vody, jakož i zařízení potřebná k dodávce nebo úpravě vody.

Součástí návrhu zákona je také novela zákona o krizovém řízení, která souvisí s potřebou jasného rozdělení kompetencí orgánů pro sucho a krizových orgánů v případě, kdy za stavu nedostatku vody dojde k vyhlášení krizového stavu.

V návrhu je obsažena také novela zákona o vodovodech a kanalizacích, jejímž cílem je zejména umožnit provozovateli vodovodu reagovat omezením dodávek pitné vody na vyhlášení stavu nedostatku vody podle vodního zákona. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana ministra životního prostředí Richarda Brabce. Prosím, pane ministře, máte slovo. Prosím.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já jenom navážu na pana ministra zemědělství. Troufám si říct, že novela zákona o vodách je do značné míry revoluční. Revoluční v tom, že tak jak pan ministr Toman říkal, zavádí takzvanou suchou hlavu, to znamená, reaguje na novou situaci, kterou musíme reflektovat, a my ji samozřejmě reflektujeme nejenom v těch praktických opatřeních, protože realizujeme tisíce opatření, konkrétních projektů v boji proti suchu, ale je potřeba, abychom na to adaptovali i právní řád. A tak jako dneska je velmi dobře ve vodním zákoně řešena otázka povodní a reakce státu na povodně, tak stejně musí být jasně řešena i otázka přípravy na sucho, protože sucho, byť je ve svých důsledcích možná plíživější na první pohled, samozřejmě může způsobovat větší škody než povodeň. A jasně to vidíme i v souvislosti s tím, že zatím všechno nasvědčuje tomu, že budeme čelit dalšímu suchému roku, tak o to důležitější je, abychom do našeho právního řádu dostali nová ustanovení a také nové kompetence.

Nad rámec ještě toho, co říkal pan ministr Toman, bych jenom ještě zdůraznil to, že tam zvyšujeme kompetence vodoprávních úřadů jako pro nás klíčového orgánu, který by měl potom rozhodovat v určitých krizových situacích, například i rozšíření možnosti vodoprávního úřadu z moci úřední upravit platná povolení k nakládání s vodami. Tady bych chtěl říct, že to je možnost, nikoliv povinnost, a vracíme vlastně do zákona ustanovení, které tam bylo do roku 2010, kdy tedy vodoprávní úřad při zohlednění všech podmínek nějaké konkrétní situace může povolení a existující povolení k nakládání s vodami změnit. To je důležité z toho důvodu, že jsme v situaci, kdy kdybychom v některých regionech sečetli všechna udělená povolení k nakládání s vodami nebo odběru vod a porovnali to s možnostmi, tak bychom zjistili, že ta povolení překračují aktuální možnosti. A k tomu právě i ve spolupráci Ministerstva životního prostředí, Ministerstva zemědělství, Výzkumného ústavu vodohospodářského, Českého hydrometeorologického ústavu, České zemědělské univerzity a dalších subjektů připravujeme a finalizujeme velmi zajímavý nástroj, aplikaci, která potom bude k dispozici pro vodoprávní úřady, aby měly velmi detailní informace z jednotlivých regionů a mohly tak lépe reagovat na hrozící sucho ať už za té místní, nebo regionální úrovni.

Poslední komentář. Také se tam hovoří o krajských plánech pro sucho. Už na konci roku 2018 jsme dokončili metodický pokyn pro přípravu krajských plánů na sucho. A funkčnost metodického pokynu byla ověřena tím, že byl zpracován pilotní projekt pro Královéhradecký kraj, a ten už byl projednán se zástupci a bude poskytnut ostatním krajským úřadům, které budou mít o takový plán zájem.

Takže děkuji za pozornost a těším se určitě s panem ministrem Tomanem na zajímavou debatu. Děkujeme.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, poslanec Karel Tureček. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Tureček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové. Chtěl bych jenom potvrdit, co tady zaznělo z úst obou dvou pánů ministrů. Potvrzuji to, že když zákon o vodách v roce 2001 vznikal, tak byly už relativně hluboké zkušenosti s bojem proti povodním, a to zejména s ohledem na katastrofální povodně roku 1997. Řekl bych, že boj s povodněmi se do toho vodního zákona celkem zapracoval, měl samostatnou hlavu, zatímco další negativní, škodlivý účinek vod, a to je sucho, byl zapracován ve dvou paragrafech.

Na základě zkušeností z roku 2015 a z roku 2018, kdy Českou republiku zasáhlo výraznější sucho, nikoliv katastrofální sucho, to chci zdůraznit, vznikla iniciativa na Ministerstvu zemědělství, která našla obecnou politickou podporu napříč politickým spektrem, a vznikla myšlenka, že se rozpracuje, řekl bych, orgány, které budou fungovat v případě katastrofálního sucha, do samostatné hlavy. To byl hlavní účel této novely, která vznikala na ministerstvech zemědělství a životního prostředí v průběhu roku 2017, 2018 a byla do Parlamentu poslána v závěru roku 2019. Takže nás čeká celkem hluboká diskuse.

Samozřejmě, jak už to se zákonem o vodách chodí, tak vždycky zaznívají různé návrhy řešení. Myslím si, že jak Ministerstvo zemědělství, životního prostředí, ale i garanční zemědělský výbor je na tyto diskuse připraven a samozřejmě cílem bude zkvalitnění případně této normy jednotlivými pozměňovacími návrhy. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Otevírám obecnou rozpravu, do které mám čtyři přihlášené poslance. Jako první vystoupí poslanec Jaroslav Martinů a připraví se poslanec Jan Zahradník. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Martinů: Hezký dobrý den, vážení a milí kolegové, dámy a pánové. Dovolte i mně krátké vystoupení na dle mého názoru největší problém, který naše země, Česká republika, má, a to je úbytek vody v naší krajině. Myslím, že jste si toho už všichni všimli. Nepovím nic nového, když tady povím, že od roku 2014, letos vlastně už je to sedmý rok, kdy v naší zemi nenapršelo 100 % vody. Rok 2015 a 2018 byly úplně tragické, kdy napršelo pouze 70 % vody. A jenom pro vaši vizuální představu: Když normálně stoprocentně prší, což je 680 mm vody, průměrná srážka na Českou republiku, tak napadne 55 mld. kubíků vody. V roce 2015 a v roce 2018 napadlo jenom 40 mld. Když se podíváme na aktuální stav, na průtoky našich řek na povodí Vltavy, Moravy, Labe a podobně, tak zjistíme, že v tuto chvíli v našich tocích teče pouze 20 až 40 % stavu průměru dvaceti let. To je alarmující. Na to, že je leden a že krajina nesaje vodu, tak se domnívám, že tenhleten stav je strašný a že svědčí o reálném stavu. Myslím, že průtok vody v potocích a v tocích svědčí o stavu podzemních vod. A myslím, že nepovím nic nového, že to všichni víte, že i zásoby podzemní vody nám dramaticky klesají a podle Modré zprávy za posledních sedm roků nám využitelnost podzemní vody spadla o 50 %.

Povězme si, co za tím může stát. Já na nikoho neukazuji prstem, nikoho neviním, není to politický projev, je to pouze prosba, abychom se zamysleli, co s tím můžeme dělat. Podívejme se, co jsme za poslední generace udělali. Odvodnili jsme 1,5 milionu ha původně mokrých luk. Zničili jsme 80 %, desítky tisíc vodních toků, které původně meandrovaly. My jsme je prohloubili a udělali jsme z nich venkovní drenáže.

Máme průmyslové zemědělství. Opakuji - průmyslové zemědělství. A když se podíváme i na stav lesů a porovnáme to s rokem 1750, tak podle dostupných informací v roce 1750 české země měly 1 100 000 ha lesa a z toho bylo pouze 11 % smrků. Dneska podle oficiálních údajů máme 2 670 000 ha lesa a z toho je 52 % smrků. Takže my máme desetkrát tolik smrků. Podle všech výzkumů, které jsou dostupné, se má za to, že 80letý smrkový porost, aby byl vitální, aby ochlazoval ovzduší, což všichni chceme, vyžaduje až 600 až 700 mm vody za rok. Vážení a milí, 600 až 700 mm vody nám nenapadne v 80 % českého území. Nenapadne. A my jsme dvě stě roků sázeli smrky, statisíce hektarů, do území, kde ty smrky neměly být. Smrk je extrémně náročná rostlina na vodu, to vám potvrdí každý lesák, který ví, o čem to je.

Takže otázka zní, když k tomu vezmeme, že jsme vlastně sto roků vodu vyháněli, regulace, meliorace, přibylo nám strašně moc lesů, hlavně smrkových porostů, máme průmyslové zemědělství, a já se ptám, já se ptám, já nechci nikomu radit. Jsem obyčejný člověk, netroufám si to - dneska, když se podíváme na průmyslové zemědělství, tak my máme dneska ze 4 milionů hektarů zemědělské půdy zoráno 71 % půdy. Je to podle všech dostupných údajů nejvíce v Evropě. Rakousko, Německo má kolem 50 %. My máme 71 % půdy zoráno hlubokou orbou, a už dneska podle výzkumných vědců se má za to nebo je to jisté, že hluboká orba nejrychlejším způsobem vysušuje krajinu. Je to tak. A já se ptám - můžeme si dovolit v dnešní době, když to sucho je tak extrémní a rok od roku je větší a větší, je správné, aby naše republika vypěstovala 8 milionů tun obilí, a u nás se sní a dobytek sežere pouze 4,5 milionu? Abychom téměř 45 až 50 % obilí vyváželi mimo naši republiku a kvůli tomu si zbytečně zorali milion hektarů půdy? Já se ptám, já nechci nikomu radit, opakuji, jsem obyčejný člověk.

Zkoušel jsem najít výzkumy, které by potvrdily, kolik vody sebere trávník, kolik vody sebere orná půda, kolik vody sebere les. Našel jsem výzkumy, které potvrzují, že rozdíl mezi trávníkem a ornou půdou je 150 mm; 150 mm vody, to znamená, že kdybychom vzali, že máme zbytečně milion hektarů půdy zoráno, tak zjistíme, že ztrácíme 2 mld. kubíků vody jenom tímhle zbytečným rozmarem. Pan docent Pokorný zjistil, že když je tropický den, a vzal termokameru a zjišťoval teplotu vzduchu nad jednotlivými povrchy země, tak zjistil, že nad vodní plochou je teplota vzduchu 26 stupňů, nad živým lesem 28 stupňů, nad posekaným trávníkem anebo moc spásaným trávníkem už 40 stupňů, nad posekaným polem - a my sekáme čím dál tím dřív a dřív a celé měsíce to orné pole leží na slunci, které posílá 1 000 wattů na metr čtvereční - tak nad posekaným polem už je to 50 stupňů, to samé jako nad asfaltovými povrchy. A na moji otázku, kolik je to nad suchým lesem - a v podstatě dneska máme téměř všechny lesy suché - tak je to až 65 stupňů. Pan docent Pokorný má za to, a mně se to zdá být velice logické, že touto dramatickou změnou povrchu, tak jak jsme oteplili tu Zemi, tak vlastně ty proudy teplého vzduchu sálají rychle nahoru, strhávají poslední zbytky páry a navrchu v tom proudění vzduchu nám tu páru proudění vzduchu odnese mimo Českou republiku a spadne v jiné končině světa. Takhle my vlastně ztrácíme rok za rokem vodu. To si myslím, že je fatální problém.

A když se podíváme - když jsem chodil do školy, to už je hrozně moc roků, asi padesát, tak nás učili, že voda, která u nás napadne a nachumelí, jde na tři díly, taková trojička: jeden díl do země, druhý díl do vzduchu a třetí díl odteče. Vážení a milí, když se podíváme teď na poslední roky do té Modré zprávy, tak zjistíme, že jsme výpar dramaticky zvedli možná o 150 % a že výpar dneska dosahuje 80 % celkových srážek. To je šílené! Opravdu, to je šílené! A pokud s tím něco neuděláme, tak výpar je hlavní problém, že Česko vysychá. Jenom abychom si uvědomili, jaký je to obrovský problém - když se podíváme na výrobu všech vodárenských společností pitné vody pro účely domácností včetně ztrát, včetně průmyslu, tak je to 500 mil. kubíků, vážení a milí, včetně bazénů. 500 mil. kubíků vody je jenom 1 % vody, kterou máme na celý rok, ale 80 %, dramatický nárůst, vlastně ztrácíme výparem. A my dneska máme strach, máme oprávněný strach, aby domácnosti měly vodu. Já každým dnem čtu o situaci, kdy mnoha a mnoha rodinám, které nemají vodovodní systém a bydlí na samotách, docházejí vrty, docházejí jim studny a lidi jsou zoufalí. Ta situace je prostě strašná a je otázka, co s tím můžeme dělat.

Já si osobně myslím, že ta věc je těžká. A já na nikoho neukazuji prstem. Máme na tom všichni vinu, je to vina generací, ale myslím si, že třeba program Dešťovka, kdy vlastně zachytáváme poslední litry vody a zalijeme anglické trávníky - vidíte, pan Pokorný zjistil 40 stupňů nad anglickým trávníkem - a ta voda nedoteče do rybníků, nedoteče do nádrží, tak se ptám: myslíte, že to je správné? Já nevím. Já jenom povím, že když jsem jako starosta Poličky jednal na Povodí Moravy, a tam je technický ředitel pan Tůma, který tam je čtyřicet roků a je tam tělem a duší toho povodí, tak mě informoval, že v roce 2018 z celého Povodí Moravy koncovou větví tokem Moravy do Dunaje odtekla jenom šestina vody, co byla průměrná hodnota. Normálně odtékala 1 mld. 200 mil. kubíků vody a v roce 2018 odteklo jenom 200 mil., šestina.

Vážení a milí, nám už nic neteče, nám v těch potocích a v těch řekách nic neteče. To není otázka - já vím, že musíme zachytávat vodu, ale tohleto nám nestačí. My prostě nějakým způsobem musíme tu zemi ochladit, nějakým způsobem prostě - podle mého názoru nejdostupnější krok by byl zmírnit to zorání půdy. Myslím si, že 71 % zorané zemědělské půdy není pro budoucí roky, že je to nad poměry a že je to neudržitelné a že prostě nás čekají v zemědělství veliké změny. A já opakuji - není to politický projev, je to projev spíš prosebný. Pojďme s tím něco udělat, pokud není pozdě. Moc vám děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu omluvu. Pan poslanec Pavel Staněk se omlouvá mezi 15. a 19. hodinou z rodinných důvodů.

Tak, další v pořadí vystoupí pan poslanec Jan Zahradník a připraví se pan poslanec Stanislav Grospič. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, poslouchal jsem úvodní projev pana ministra zemědělství i pana ministra životního prostředí. Jsem rád, že pan ministr zmínil oba ty dopady vodního zákona z hlediska krizového řízení, že zmínil tu jeho povodňovou hlavu a nyní tedy tu hlavu suchou. Já mám osobní zkušenosti s uplatněním obou funkcí tohoto zákona, ať už to bylo v roce 2002, kdy jsme využívali tento zákon právě pro krizové řízení v dobách katastrofálních povodní. Musím říci, že tehdy ty zákonné prostředky byly dostačující, že jsme mohli tehdy využívat všech složek státní správy počínaje Českým hydrometeorologickým ústavem přes povodí řek, u nás tedy v jižních Čechách Povodí Vltavy, hasičský záchranný sbor, Policie České republiky, veterinární správa, hygienická správa a další, všechno fungovalo v rámci krizového štábu na té nejvyšší možné úrovni, a tedy fungovalo to dobře. Bylo možné používat i různá krizová opatření ve smyslu financování nezbytných prací, které bylo nutné udělat velmi rychle, tak aby se zabránilo vzniku větších škod, případně i ztrát na životech. To bylo v roce 2002.

Povodně skončily, začaly se napravovat škody po povodních, a v roce 2003 jsem měl možnost opět svolávat krizový štáb, ale tehdy to bylo z důvodu sucha, které tehdy přišlo a hrozilo, že obce a jejich obyvatelé, kteří nebo které nebyly napojeny na centrální zásobování vodou, které je v jižních Čechách realizováno tou tlustou rourou z úpravny vody v Plavu z Římovské přehrady, měly své vlastní zdroje, vlastní vrty, zůstávaly na suchu.

My jsme tehdy ty možnosti zákona využili a snažili jsme se zajistit náhradní zásobování mobilizací kapacit v oblasti přivážení té vody v cisternách. A mysleli jsme si, že děláme dost, protože jsme to sucho po té dramatické povodňové zkušenosti považovali za epizodu. Říkali jsme si, to pomine, příroda se umoudří, zaprší a zase bude svět normální. Zapršelo, nakonec jsme čelili povodním ještě hned pak v roce 2006, i když ne tak velkým.

Já tedy souhlasím s tím, co říká můj kolega Martinů, že je potřeba se na těmito věcmi zamyslet. My všichni mluvíme o zadržování vody v krajině, opatření k změnám, které byly v té době minulé učiněny v přírodě právě v oblasti vodního hospodářství. Zatímco období komunismu bylo z tohoto hlediska obdobím meliorací, tenkrát se všechno meliorovalo. Už jsem tady na to asi vzpomínal, kde se všude válely drenážky, takové cihlové růžové, rozpadaly se ty, co nebyly dány do země. Ty meliorace už samozřejmě dávno a dávno nefungují, ale přesto je v povědomí tedy tato činnost jako činnost z dnešního pohledu neblahá.

Souhlasím s tím, abychom vraceli přírodě její původní tvář, abychom vraceli a zadržovali vodu v krajině. Ale musím říci, že tato voda v krajině v podobě mokřadů, nových močálů, zákrutů, meandrů řek, nových rybníků, rybníčků, nádrží zas tak mnoho vody pro aktuální potřebu, kterou při pokračujícím období sucha možná budeme potřebovat ne pro naši spotřebu na pití a hygienu, to je procento té vody, ale na průmyslové potřeby, potřeby zásobování našich zdrojů energie, tam je potřeba velké množství vody. Proto si myslím, že by obě ministerstva měla znova nahlédnout na plány povodí, které navrhovaly tehdy realizovat stavbu nádrží, které by mohly aktuálně zadržet vodu, pokud tedy napadne a bude k dispozici, a ne ji pouštět po proudu směrem z naší republiky pryč, ale držet ji u nás co možná nejdéle. Vím, že je to problematické, plán hlavních povodí, který navrhoval v roce 2005 zhruba plus minus vybudování, nebo alespoň ochranu, ochranu území - vůbec ne vybudování, to jsem řekl špatně - ochranu území pro zhruba 200 nádrží, ten plán zkolaboval jednak na odporu starostů obcí, kteří nepřipustili zásah do jejich územních úmyslů a plánů, a samozřejmě na ochraně přírody, která všude našla patřičné živočichy, které je nutné chránit. Proto ty nádrže tedy nebyly ani do plánu zahrnuty. Dneska je tam, myslím, plánováno 84, nebo 60, teď nevím... (Ministr napovídá.) 64, pane ministře, děkuji, ne 84, ale 64. I tohle by možná chtělo znova zvážit, zdali bychom neměli začít tyhle věci budovat.

Já se zase vrátím k tomu zákonu, co mě přivedlo tedy vystupovat konkrétně. Já jsem vystupoval v minulém období z různých důvodů, navrhoval jsem různé změny. Mimo jiné tedy i změny, a to vám možná utkví v paměti, které by umožnily lepší využití našich vodních toků pro rekreační vodní turistiku.

Dneska bych chtěl říct něco jiného. Mě tam zaujal hlavně novelizační bod 9, který mění § 12. Nové znění tohoto paragrafu říká mimo jiné, že vodoprávní úřad může z moci úřední změnit nebo zrušit povolení nakládání s vodami, když dojde k významné změně podmínek rozhodných pro stanovení minimálního zůstatkového průtoku podle § 36 nebo minimální hladiny podzemní vody podle § 37. Předkladatel to zdůvodňuje tím, že se jedná o opatření k řešení možných dopadů sucha. Tomu rozumím, to je v pořádku. Vždyť nakonec je to ta suchá novela, kterou teď momentálně řešíme. Ovšem dané ustanovení přitom žádným způsobem nestanovuje kritéria pro změnu podmínek, přičemž v oblasti nakládání s vodami nelze mnohdy zpětně prokázat ty historické souvislosti, které byly dávány jako důvod pro žádost o to povolení nakládání s vodami.

Nové znění § 12 přiznává vodoprávním úřadům možnost (upravit) zásadním způsobem ustálené poměry ve sféře vodního hospodářství na našem území. Pokud bude schválen, dotkne se zejména provozovatelů malých vodních elektráren. Závěrečná zpráva RIA k nařízení vlády, kterým se pak bude ten minimální zůstatkový průtok stanovovat, říká, že u derivačních malých vodních elektráren, které nemají v současném povolení stanoven minimální zůstatkový průtok, lze očekávat dopad v podobě snížení výroby o 20 % s celkovou ztrátou 58 milionů korun. To říká tedy RIA k tomu vládnímu nařízení. Údajně by se to těch jiných elektráren kromě těch derivačních - to jsou ty, co jsou napojeny na ten boční kanál, který z hlavního toku vychází a tu elektrárnu zásobuje vodou, ty jezové například - těch by se to příliš dotknout nemělo, říká tedy autor, zpracovatel RIA.

Dočetl jsem se, že v roce 2016 bylo na území České republiky 1 624 malých vodních elektráren s instalovaným výkonem 384 megawatty a vyrobily v tom roce předchozím 2015 1 000 gigawatthodin energie. Jenom pro ilustraci, celková naše výroba energie za rok je zhruba 88 terawatthodin, tedy 88 000 gigawatthodin vyrobené elektrické energie. Provozovatelé těch malých vodních elektráren oprávněně považují svá vodní díla za významnou součást české bezemisní energetické soustavy. Stát jim proto musí dát významnou míru jistoty, aby mohli předvídat vývoj svého podnikání. A pravomoc daná vodoprávním úřadům naopak zakládá právní nejistotu pro všechny oprávněné osoby mající své oprávnění z vodoprávního řízení. Narušuje to tedy možnost jejich legitimního očekávání a hlavně to taky narušuje jejich ústavně garantované vlastnické právo k těm jejich podnikatelským jednotkám.

Navíc je navrhovaná změna § 12 nadbytečná v tom ohledu, že v případě přechodných a krizových urgentních stavů již současný vodní zákon v § 109 odst. 1 dává vodohospodářskému úřadu možnost pružně reagovat na dočasné vodohospodářské problémy a v nezbytných případech, když to vyžaduje veřejný zájem, dočasně změnit či zcela zrušit již vydaná povolení k nakládání s vodami. Navíc je v našem novelizovaném textu § 87k, který dává krajské nebo ústřední komisi pro sucho při stavu nedostatku vody pravomoc vydávat rozhodnutí nebo opatření obecné povahy, kterými může povolená nakládání s vodami bez náhrady omezit, upravit nebo zakázat.

To, co jsem uvedl teď v té druhé části svého vystoupení směrem tedy k současnému znění navrhovaného zákona - a podle mého názoru není důvod k zamítnutí zákona v prvním čtení, také takový žádný návrh dávat nebudu, ten zákon je vzhledem k opravdu hrozícímu nebezpečí sucha prospěšný - to pro mě ale důvodem, abych se zamyslel nad tím, jaké pozměňovací návrhy se pokusím předložit a také předložím ve druhém čtení a pokusím se je pak prosadit v třetím čtení.

Zmínil jsem na začátku svého vystoupení ještě po té úvaze o povodních a o suchu tu vodáckou rekreační plavbu. Vím, že to nebude znít úplně populárně, ale přesto se pokusím i tady vymyslet nějaký pozměňovací návrh, který by i tomuto poměrně významnému segmentu našeho turistického průmyslu dal určitou naději, že by také mohli mít určitou jistotu při splouvání našich řek. Navíc ta již jednou zmíněná RIA zmiňuje tenhle ten aspekt vodácké rekreační plavby jako také významnou součást pro naše turistické zdroje. Takže ve druhém čtení se pokusím předložit návrh, který by obě má témata nějakým způsobem zohledňoval.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu omluvu. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se omlouvá od 15 hodin do konce jednacího dne z důvodu neodkladných pracovních záležitostí.

Nyní požádám o vystoupení pana poslance Stanislava Grospiče a připraví se pan poslanec Radek Holomčík. Než se dostaví pan poslanec, tak znovu připomínám, že tady je stále ten mobilní telefon. Pořád je tady něčí mobilní telefon už od dopoledne. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vážení členové vlády, budu asi podstatně stručnější. Chtěl bych tady říci, že vítám za sebe i za klub KSČM předložení vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon o vodách, ve znění některých dalších zákonů a pozdějších předpisů a souvisejících zákonů. Problematika sucha je nesmírně závažná. Řada předřečníků tady už na tu otázku narazila. A možná ten zákon přichází ne za pět minut dvanáct nebo v hodině dvanácté, ale už po hodině dvanácté. A je třeba, abychom se tou problematikou zabývali.

Co si myslím, že je ale stěžejní problém, a bylo tady o něm hovořeno předtím, tak to je otázka skutečně enormního záboru zemědělského půdního fondu. Rozumím tomu, že na rozdíl od jiných členských zemí Evropské unie máme stále zemědělské podniky, které hospodaří na větších celcích výměry. Ale to si myslím, že není podstatné z hlediska toho, jestli omezujeme, nebo neomezujeme zábor zemědělského půdního fondu. Rozumím také tomu, že se od roku 1918 do současné doby snížil zemědělský půdní fond o 1 600 milionů hektarů. A rozumím také tomu, že za posledních 60 let to bylo o 800 tisíc hektarů, z toho drtivá většina zemědělského půdního fondu ovšem zmizela za posledních patnáct let. A to si myslím, že je alarmující signál pro to období, které není tak příliš dlouhé, abychom se zamysleli nad tím, proč zhruba těch posledních patnáct dvacet let dochází k tak enormnímu záboru zemědělského půdního fondu, přestože tady máme různá opatření a obce mají své územní plány, jsou tady trojkové obce, které schvalují vynětí zemědělského půdního fondu do jednoho hektaru, a jsou tady krajské úřady, které by se měly zabývat souhlasem s vynětím ze zemědělského půdního fondu nad jeden hektar. Proč nejsme schopni a nejsou schopny tyto úřady k tomu přistupovat věcně a racionálně a také trošku působit na to, aby nedocházelo k tomu úbytku zemědělského půdního fondu? Druhá je samozřejmě otázka skladby osevní a věcí, které s tím náleží.

Já bych tady ale chtěl zmínit jednu věc, že přestože si myslím, že tento návrh zákona bude budit velké určité kontroverze, tady to zaznělo, že snad dojde ke shodě a bude puštěn v prvém čtení do projednávání ve výborech, protože je to norma nesmírně nutná, i když si uvědomuji, že vstupuje do vlastnických vztahů a že někdo se může cítit oprávněn tím, že stát, třetí osoba bude vstupovat do jeho vlastnických práv k vodním zdrojům a bude mít tendenci je regulovat nebo mu předepisovat určitá pravidla a stanovovat nějaký přísnější režim. Myslím si v tento moment, že to je v zájmu společnosti a že to je nezbytné, chceme-li řešit otázku vodních zdrojů a ochrany vodních zdrojů.

Tady bych chtěl ale upozornit ještě na jednu věc. Více jak půl roku leží ve Sněmovně v podstatě tři návrhy, jsou to návrhy ústavních zákonů. První byl předložen Komunistickou stranou Čech a Moravy a má sněmovní číslo tisku 508, druhý byl předložen KDU-ČSL a má číslo 526, třetí byl předložen STAN a topkou a má číslo 549. Vím, že jsou to návrhy ústavní, které míří buď do Ústavy, nebo do základní listiny práv a svobod. Nicméně bylo by dobré, abychom při projednávání vodního zákona vzali v potaz i ten rozměr posílení ústavní ochrany vodních zdrojů, protože to je věc, která je zcela nezbytná a která by, pokud by k ní došlo, zčásti také eliminovala ony diskuse, které se odehrají zcela určitě na půdě příslušných výborů, kterým ten zákon bude přikázán, a možná i na plénu tady Sněmovny. To znamená, nakolik bude legitimní vstupovat do vlastnických práv či práv obdobných - držby a správy různých vodních zdrojů, různých vodních děl, malých či větších elektráren, rybníků a jiných zařízení, které posilují a pomáhají zadržovat vodu v krajině.

Tolik můj příspěvek k tomuto návrhu zákona. (Potlesk z lavic KSČM.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu další omluvu. Od 17.30 do konce jednacího dne se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Jiří Mihola.

Nyní tedy požádám o vystoupení pana poslance Radka Holomčíka a připraví se pan poslanec Zdeněk Podal. Máte slovo, prosím.

 

Poslanec Radek Holomčík: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, probíráme teď další novelu zákona o vodách a jedním z leitmotivů, který se objevuje v důvodové zprávě, je to, že tato novela má řešit sucho. S tím samozřejmě lze souhlasit. Ale ten problém, který vidím, je to, že velká část věcí, které se realizují, řeší už důsledky. Bavíme se o zajištění zásobování pitnou vodou. Bavíme se třeba v těch dalších návrzích, o nějakém propojování vodárenských soustav, o budování vodních zdrojů, což samozřejmě jako je v pořádku a jsou to důležité debaty, a jsem rád, že probíhají. Ale pořád nám uniká ta příčina. Ta příčina je prostě v krajině. Tou příčinou je stav české krajiny, stav našich půd. A samozřejmě to, že se v minulosti podařilo na řadě míst v podstatě zlikvidovat nebo do značné míry poškodit takzvaný malý vodní koloběh.

Ještě než se dostanu k samotnému textu, rád bych řekl v takové obecnější rovině několik připomínek k tomu, jakým způsobem řešíme, nebo neřešíme otázky sucha. Kolega předřečník zmiňoval ve své řeči zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, potažmo protierozní vyhlášku. Dlouhou dobu to byla taková paní Columbová, o které všichni hovořili, nikdo ji nikdy neviděl. Před časem se objevil v meziresortním připomínkovém řízení návrh, my jsme si ho pročítali, já jsem si pročítal i ty připomínky, například i připomínky z Ministerstva zemědělství. A přiznám se, že nemám pocit, že by tento návrh měl nějakou velkou šanci toho, že vejde do platnosti. A pokud by vešel do platnosti, tak nejsme úplně přesvědčeni, že by přinesl to, co by přinést měl, to znamená ochranu půdy proti erozi.

Další věc, kterou musím zmínit, pokud hovoříme o krajině, jsou lesy. Česká republika je poměrně unikátní v tom, že významnou část, vlastně větší polovinu lesů vlastní stát. Z celkové výměry lesů nějakých 48 % je ve správě státního podniku Lesy České republiky a je to zhruba, jen připomínám, jedna šestina rozlohy této země. Na začátku roku jsme kritizovali strategii, která platí od září loňského roku a je do roku 2024. Chtěl bych říct jednu věc, protože reakce jak pana ministra, tak i ministerstva byly takové poměrně podrážděné, tak abych byl fér a zaznělo to, tak chci říct, že rozhodně ta strategie není špatná jako celek. Není špatná. Není to tak, jak se říká, že bychom nesouhlasili s každou jednou větou. Je v ní spousta super věcí. Některé pasáže připomínají moderní učebnici zakládání lesů a to je určitě dobře.

To, co nám na tom v principu vadí nejvíc, jsou dvě věci. Jedna je ta ekonomika, obchodní model. Z našeho pohledu se nedostatečně v té strategii reflektuje to, že kůrovcová katastrofa, kterou teď máme, byla do značné míry akcelerovaná obchodním modelem, který lesy v minulosti měly. Ten obchodní model vyrval kontrolu nad lesem z rukou lesníků, dal ji někam jinam a z našeho pohledu ta strategie tuhle skutečnost nedostatečně reflektuje.

Druhá věc. Hodně se hovoří, a i při novelizaci lesního zákona to tady zaznívalo, hodně se hovoří o škodách způsobených zvěří při obnově lesa. A musím říct, že i to pojetí myslivostí, které v té strategii je nějakým způsobem vykresleno, nám nedává dostatečnou záruku v tom, že lesy budou schopny omezovat škody na obnovujících se porostech (způsobené) zvěří. Co mi přijde už jako extrémně absurdní, a určitě se o tom budeme bavit jindy a jinde, jsou zprávy o tom, že by se měly v masové míře pronajímat obory. To už mi přijde za hranou.

Další věc je záležitost ochrany existujících vodních zdrojů. Pan ministr a potažmo Ministerstvo zemědělství před časem zahájili sérii jednání, která mají vést k nalezení nějaké podoby ústavního zákona, který by chránil vodu. A já si myslím, že to je dobře, a z tohoto místa děkuji za tuhle iniciativu. Myslím si, že to je potřeba, minimálně se bavit o tom, jakým způsobem by ta ochrana vody a vodních zdrojů měla probíhat. Ale jsem malinko skeptický z toho důvodu, že já ten základní problém nevidím v tom, že bychom měli nějak extrémně děravou legislativu, ale v tom, že ji prostě nejsme schopni dodržovat. A je otázka, jak a jestli tohle případný ústavní zákon dokáže nebo nedokáže řešit. A u těch vodních zdrojů bych určitě chtěl, abychom se dále bavili například o Želivce. Teď se mluví o tom, že se bude investovat do technologií, které by měly zlepšit zpracování vody na pitnou vodu, ale chtěl bych se ptát, jak je možné, co je podstata toho znečišťování, které se tam děje.

S panem ministrem Brabcem tady od doby, co jsem v Poslanecké sněmovně, řešíme naši lokální kauzu na jihu Moravy ohledně pátého největšího zdroje pitné vody v České republice. Také nemám pocit, že by stát k ochraně tohoto vodního zdroje přistupoval správně. A když pojedeme o pár kilometrů, tuším 15, dále, tak se můžeme podívat na jiný vodní zdroj u Ostrožské Nové Vsi a podívat se, co se tam děje v ochranných pásmech, co se tam staví, a jestli o tom úřady vědí, a pokud ano, tak co o tom vědí. Tolik k ochraně.

Nám prostě chybí systematický přístup ke krajině. My máme data, různé akademické instituce, neziskové instituce, ale taky organizace zřizované ať už Ministerstvem životního prostředí, nebo Ministerstvem zemědělství. Dokážou krajinu a to, co se v ní děje, poměrně zajímavým způsobem monitorovat, dokážou generovat spoustu dat, která by měla být základem naší práce a našeho uvažování o krajině. A neděje se tak. Máme i nástroje. Máme pozemkové úpravy. Všude se říká, jak je to skvělý nástroj. Za ty roky, za tu dobu, kdy u nás pozemkové úpravy jsou, tak když vezmeme lokality, kde už pozemkové úpravy proběhly, kde probíhají a kde jsou plánovány, tak se bavíme už o milionech hektarů půdy. A mě strašně mrzí, že není vůle tento nástroj využívat víc. Já jsem navrhoval do tohoto rozpočtu, resp. do rozpočtu na tento rok, navýšení rozpočtu na pozemkové úpravy o 400 milionů, čímž bychom se dostali ke 100 % kapacity, s jakou je Státní pozemkový úřad schopen realizovat projekty pozemkových úprav. Paní kolegyně Krutáková navrhovala 300 milionů, což by taky věci pomohlo. Tohle prostě bohužel neproběhlo.

A další věc, nejsou jenom pozemkové úpravy. My přece máme i další nástroje, alternativní, se kterými můžou pracovat i třeba vlastníci půdy. Zmíním často teď v médiích a na sociálních sítích zmiňovaný model Zdoňov, který má velký potenciál k tomu dělat v krajině přesně ty věci, které krajina potřebuje. A podpora je minimální, pokud vůbec nějaká. A samozřejmě to není jenom o nějakém monitorování a nějaké přestavbě, ale my se musíme zaměřit i na hospodaření v krajině. Zemědělci, lesníci a další lidé, kteří v krajině hospodaří, jsou - a odpusťte mi ten termín - buzerováni kupou různých předpisů, nařízení, ale to podstatné, to, co ta krajina potřebuje, řešíme naprosto minimálně. A mě mrzí, že vláda s aparáty ministerstev, které za sebou má, doposud nepřišly s nějakým opravdu systémovým a systematickým řešením, které by bylo od fáze monitoringu a zkoumání krajiny přes její přestavbu a promítlo by se i do předpisů a do státní správy, která nějakým způsobem reguluje hospodaření v krajině. Tak to asi budeme muset udělat sami.

A teď už se dostanu k samotnému vodnímu zákonu. Jak jsem v úvodu říkal, já tuto novelu nepovažuji za nic špatného. Myslím si, že řada myšlenek, které v té novele jsou, je samozřejmě správně. Ale vyčítám jí to, že řeší důsledky, nikoliv příčinu. A co mi tam chybí nejvíc, a budu se tomu v rámci druhého čtení a projednávání na výborech věnovat, tak za prvé je to nějaká větší a smysluplnější ochrana chráněných oblastí přirozené akumulace vod. Já už jsem při projednávání minulé novely navrhoval pozměňovací návrh, který se týkal právě § 28, který řeší tzv. CHOPAV, k tomu, aby ochrana byla důslednější a reflektovala to, že se bavíme o hydrologicky i hydrogeologicky významných, dost možná nejvýznamnějších lokalitách naší země.

Druhá věc, která mi tam chybí, je nějaké systémové uchopení tzv. říční krajiny. Říční krajina a říční koryta, to jsou místa, kam steče voda, kterou nedokáže zadržet půda a zeleň. A já si myslím, že ten vodní zákon by měl nějakým způsobem více akcentovat význam říční krajiny, význam přirozených říčních koryt k tomu, abychom tu vodu vrátili do krajiny a aby měla lepší možnosti vsakování. A myslím si, že je důležité do toho zákona dostat tři jednoduché principy, aby v této věci zákon rozlišoval mezi intravilánem a volnou krajinou, aby ve volné krajině nebyly toky zatrubňovány, anebo na nějakou opodstatněnou výjimku, a aby každý vodní tok v té volné krajině měl nějaké ochranné pásmo s nějakým jasně stanoveným způsobem hospodaření, tak aby nedocházelo k negativním důsledkům špatné praxe hospodaření.

Není to veselé povídání, ale věřím tomu, že při projednávání na výborech se sejde celá řada dobrých a věcných připomínek. Některé návrhy, nebo alespoň jejich věcné záměry jsem měl možnost vidět a určitě je podpoříme. A doufám, že využijeme příležitost, že právě teď otvíráme zákon o vodách. Tedy o tom nejdůležitějším, nebo o jedné z nejdůležitějších věcí, jakou máme a jakou potřebujeme k tomu, abychom pomohli krajině, ale i hospodářům, kteří v té krajině hospodaří, aby problémy s vodou byly hypotetické a abychom skutečně nemuseli my a naše děti a děti našich dětí řešit sucho. Protože to si opravdu nepřeju.

Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu omluvu. Pan poslanec Antonín Staněk se omlouvá z dnešního jednání schůze od 17.00 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

A nyní na faktickou poznámku vystoupí pan poslanec Jaroslav Holík a připraví se pan poslanec Zdeněk Podal v obecné rozpravě. Vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, já bych rád navázal na kolegu Holomčíka, který tady vyjmenoval několik vodních zdrojů na Moravě a zapomněl na jeden z těch nejdůležitějších. Na Moravě máme pět jímacích míst. Všechno jsou povrchové vody, s výjimkou plochy průmyslové zóny v Holešově. Pod touto zónou, kterou chceme zastavět fabrikami, je obrovské jezero, asi šedesát metrů tlustá vrstva písku, a na něm je to překryté jílem. Jedná se o vodu, která stéká z Hostýnských vrchů. A byl bych velice rád, abychom tohle nezastavěli a tuto vodu nechali našim dětem.

Proč to říkám? Letošní zima je na vodu velice skoupá a nás čeká asi nejsušší rok, který tady je. A hodně mě mrzí, že když jsem navrhoval na ochranu vodních zdrojů ve státním rozpočtu 200 milionů, že to bylo právě klubem ANO, anebo respektive celou vládní koalicí zamítnuto.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Zdeněk Podal a připraví se paní poslankyně Dana Balcarová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Podal: Děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, hodně bylo řečeno, pokusím se i já přispět pár body.

Za posledních sedm let, od roku 2012 se v České republice vyskytlo jedenáct výraznějších epizod zemědělského sucha s dopady na krajinu i hospodářství, především na zemědělství, ovocnářství a lesnictví. Z krajiny mizí voda, to už jsme tady slyšeli, klesá hladina podzemních vod, mělkých vrtů, průtoků v řekách, zásoby v přehradách a v lokalitách klesá zásobování obyvatel pitnou vodou. Někdy se dováží pitná voda už teď. Příčinou čím dál častějšího sucha je měnící se klima, negativní dopady klimatických trendů zesiluje nevhodné hospodaření. Průměrná roční teplota na území České republiky se v posledních dvou stech letech zvýšila o 1,1 °Celsia. Množství srážek je přitom i přes pokles v posledních letech dlouhodobě přibližně stejné. Mění se však jejich variabilita. Jsou intenzivnější, střídají je delší období bez srážek. Vyšší teplota s sebou přináší vyšší odpařování, mírnější zimy a dřívější začátky jara a léta. To je delší vegetační období. Rostliny tak dříve vyčerpají vodu a hrozí sucho.

Česká republika je pomyslnou střechou Evropy, z pohledu vodních zdrojů je odkázána na srážky, zcela výjimečně najdeme řeku, která k nám přitéká a vodu přivádí - například rakouská Dyje či Ohře z Německa. Naopak, naše řeky zásobují vodou území v sousedních státech.

Trvalého zlepšení situace lze dosáhnout pouze razantními zásahy, tedy zodpovědnou klimatickou politikou, redukcí emisí, adaptací krajiny a jejím ozdravěním. Já můžu přidat něco z našeho kraje, kde už se dávno ukazuje potřeba přehradní nádrže Pěčín. Bohužel, není zájem ani kraje, starostů dotčených obcí, a přesto na to ten kraj doplatí. Zároveň bych si vzpomněl na pohádku Sůl nad zlato. Tam taky říkali: sůl, takový nerost, vždyť je ho všude dost, každý ho má. V podobné situaci je ta voda. Donedávna jsme jí měli dost. Nikdo s ní nemusel šetřit, tak jsme ji prodali cizím společnostem a dneska vidíme, jaké problémy jsme si s tím způsobili.

Já můžu říct za nás, za SPD, že podporujeme tento zákon a všechna opatření, která zabrání těm nepříjemným situacím, které přináší sucho v České republice. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Danu Balcarovou a připraví se pan poslanec Pavel Kováčik. Paní poslankyně, máte slovo. Prosím.

 

Poslankyně Dana Balcarová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já bych chtěla na začátek uvést, že jsem ráda, že tuto novelu máme teď na stole. Myslím si, že je opravdu připravit nějaký krizový plán na okamžik, kdy té vody bude málo a bude se muset řešit, protože již v dnešní době někde je zásobování vodou zajištěno cisternami a předpoklad, že letošní léto bude jedno z nejsušších. Vzhledem k tomu, že je málo sněhu, nepočítá se, že by se doplnily podzemní vody během jara, a můžeme očekávat, že tato situace nastane poměrně brzo, kdy budeme tento krizový plán potřebovat. Proto jsem ráda, že Ministerstvo zemědělství nám tuto novelu předkládá, a teď je na nás, abychom se ve výborech tomuto náležitě věnovali a případně odstranili nějaké věci nebo podali pomocí pozměňovacích návrhů nějaké úpravy, které by třeba nějaké nedostatky odstranily. Takže já tuto novelu velmi vítám.

Chtěla bych říct, že když mluvíme o dostupnosti vody, měli bychom se také bavit o její kvalitě, aby i ta kvalita byla dostatečná, a také o ceně pro koncového spotřebitele, protože v současné době ta cena v některých regionech je poměrně vysoká, a neměli bychom zapomínat na to, že cena by měla být sociálně udržitelná a měla by být dostupná vlastně pro všechny. Neříkám, že by se jí mělo plýtvat, ale v nějaké míře by určitě měla být cenově dostupná pro všechny.

Výbor životního prostředí připravil seminář, na který bych vás ráda pozvala, na 19. 2., který pořádáme ve spolupráci s Českou akademií věd, který se právě věnuje vodě z pohledu její dostupnosti, kvality a ceny. Takže tam bychom rádi tuto problematiku prodiskutovali s odborníky z České akademie věd.

Takže to je za mě všechno a potom bych ještě ráda předeslala, že budu navrhovat, aby tato novela byla přikázána k projednání výboru pro životní prostředí jako druhému výboru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a budete mít samozřejmě prostor se přihlásit k svému návrhu. Já vás potom vyzvu, až budeme hlasovat o přikázání výborům. Nyní vystoupí pan poslanec Pavel Kováčik a připraví se jako poslední paní poslankyně Jana Krutáková. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená vládo, paní a pánové, to se mi líbí, tato rozprava skutečně probíhá jako obecná, jsou především zmiňovány obecné souvislosti hospodaření s vodou a to, že se konečně po mnoha letech, kdy se hovořilo o nutnosti lepšího hospodaření s vodou, zadržování vody v krajině, opatřeních, která by vedla ke zlepšení schopnosti krajiny vodu nejen jímat, ale také udržet a postupně ji potom uvolňovat, že se dostáváme do fáze, kdy už to cítíme jako horký problém.

Někteří tomu říkají vodní blahobyt, jako stav, který nám v těchto obdobích pozvolna končí. Je to nutnost, těch zdrojů je čím dál tím méně a s tím, co nám zbývá a jak probíhá - zatím - klimatická změna, budeme jako lidstvo asi muset skutečně přijmout, ať už globálně, nebo na základě jednotlivých států, taková opatření, která by umožnila s vodou lépe hospodařit a která by umožnila vodu jako strategickou surovinu udržet nebo zpátky dostat do veřejných rukou, i to, ta otázka té ceny pro konečného spotřebitele, v tom hraje velmi významnou roli.

Já se pokusím, protože tady se mluvilo o aspektech ekologických, krajinářských a tak dále, zmínit to, co je mi bližší jako ševci jeho kopyto, a to je otázka aspektu zemědělského. Víte, ono nejsou ty jednotlivé aspekty zacházení, hospodaření, udržování vody a tak dále, od sebe odděleny. Musíme vzít v úvahu, že se jedná o velmi složitý systém koloběhu vody v přírodě a že ten systém ovlivňuje mnoho faktorů, a když porušíme jeden z nich, tak se nám to potom hroutí jako domeček z karet tak, jako to mnohde - na jižní Moravě zvlášť - třeba vidíme. Vidíme v dopadech nejen že tedy ta voda se nedostává, ale že dochází k degradaci půdy, tedy myslím zemědělské půdy, orné půdy, že dochází ke zhoršení toho prostředí z hlediska prašnosti. Například ještě donedávna neznali ani na jižní Moravě, co je prašná bouře a dnes je to celkem - zejména v letních obdobích - běžný stav. Ještě donedávna si nikdo nedokázal představit, že se budeme muset vážně zabývat změnami agrotechniky a změnami skladby pěstovaných plodin, tak abychom dokázali v těch aridnějších oblastech vůbec udržet zemědělskou výrobu, atd. atd.

Jedním z hlavních faktorů, které podle mého soudu byly porušeny, ovšem byla, nebo je situace, která poté, co se rozkolísala rovnováha v zemědělství, tedy rovnováha živočišné a rostlinné výroby v neprospěch živočišné výroby, vedla k dramaticky se snižujícímu obsahu humusu v půdě. Víme, že obsah humusu v půdě je nejen faktorem půdní úrodnosti, zadržování živin v půdě, schopnosti půdy dávat onu úrodu, a vůbec, aby v ní ty rostliny mohly žít, ale také jedním z faktorů, který určuje schopnost půdy zadržovat vodu ve svém půdním profilu a případně ji pouštět potom dál do podloží nebo vydávat směrem ven prostřednictvím pramenů, ale také udržovat vodu v tom profilu odolněji vůči výparu. Musím říci, že tím, že se tady do značné míry omezila, mluvím velmi jemně, omezila živočišná výroba, zejména chov skotu, ovcí, tedy chov býložravců, tak najednou to, co nás v zemědělských školách učili po řadu desetiletí, že v tomto středoevropském prostoru půda potřebuje dodávat humus, potřebuje dodávat organickou hmotu, aby si udržela obsah humusu, tak už dávno neplatí. Nemáme z čeho. Jestliže se snížily stavy skotu na méně než 50 % v dojnicích a následných kategoriích pochopitelně také, tak nám dramaticky chybí v půdě ten dodaný humus, který si půda sama neumí vytvořit.

Navíc se to promítá do skladby plodin v rostlinné výrobě, protože jsou krásná doporučení různých moudrých hlav: zemědělci, pěstujte více jetelovin, trvalých travních porostů, vojtěšky, co ta řepka? Máte jí tam příliš mnoho! No, když ty jeteloviny, vojtěšku a další plodiny, které významně jsou schopny zvyšovat obsah humusu a zadržovat vodu v půdě, bránit půdní erozi, nemáme následně, jak dál zpracovat, komu zkrmit, jak se říká, protože tam ty krky, které tu vojtěšku a jetele spotřebují, chybí. Ty hlavy se uřezaly začátkem 90. let.

Čili to je věc, kterou je třeba brát vážně, proto Ministerstvo zemědělství už druhým třetím rokem velmi intenzivně podporuje obnovení živočišné výroby tam, kde zanikla, podporuje i pěstování různých meziplodin, následných plodin, biopásů a podobných záležitostí, které umožní půdě vrátit se zpátky i k té funkci, která v souvislosti se zadržováním vody v krajině je, bych řekl, dnes docela primární.

Vítám také to, že je tady snaha různých parlamentních stran dát, kolega Grospič to tady zmínil, dát vodě ústavní ochranu. Z mého pohledu je jedno, jestli bude ústavní ochrana zakotvena přímo v Ústavě, nebo to bude ústavním zákonem. Podíleli jsme se na tom také velmi a vítám také to, že se podařil oné pracovní skupině jakýsi nástin nebo základ toho zákona, který by měl shrnout všecko dobré, co v těch jednotlivých zákonech je, a podat to v té jaksi kompresní podobě, stlačené podobě, tak, aby to skutečně bylo možné projednat, že tedy končí už lhůta pro podávání případných návrhů a že už se s tím návrhem na ústavní ochranu vody půjde ven. Je jedno pro tu vodu, pro krajinu, jestli to bude Petr, nebo Pavel. Důležité je, aby to bylo, a my v tom máme, si myslím, docela všichni, kteří se o tom bavíme, docela zásadní podíl.

Co se týká dalších aspektů, myslím si, že to, že v letošním státním rozpočtu je vyčleněno 300 milionů korun na případný výkup majetkových podílů zahraničních vodárenských společností zpátky do veřejných rukou v České republice, je počátek toho - tady také kdosi už kritizoval, že tedy se v oněch divokých 90. letech rozprodaly vodárenské společnosti do cizích rukou a teď si jaksi nemůžeme příliš diktovat, jaká bude cena vody. Jsem přesvědčen o tom, že jak se podaří tento proces jaksi více zviditelnit, zrealizovat tak, aby to skutečně probíhalo, tak to bude mít i vliv na cenu vody, a nebude-li, jsme připraveni a máme, jaksi jsme první, kteří to říkáme, a takhle veřejně to říkám prvně já, jsme připraveni přijmout takové návrhy, které zejména pro obyvatelstvo, pro běžného spotřebitele zajistí, aby cena vody nebyla tím limitujícím faktorem zhoršení životní situace. Ano, mluvím o tom, že bude-li to zapotřebí, navrhneme například zastropování cen vody pro občana, pro běžného spotřebitele tak, aby za ten cenový strop byl reálným cenovým stropem, aby voda nebyla nadbytečně zdražována pro občany a pro obyvatele.

Já jsem přesvědčen o tom, že tento návrh zákona, který zrovna projednáváme, bude reflektovat a reflektuje všecky jak obecné, tak konkrétní jednotlivé požadavky na to, jaký by měl být, vedle toho, že to je zákon, kterým implementujeme nařízení Evropské unie, že to bude tedy zákon pro českou krajinu, pro českého občana, pro českého zemědělce a pro to, co všichni teď voláme, tedy pro lepší zadržování vody v krajině a lepší hospodaření s vodou. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tady mám dvě faktické poznámky. Pan poslanec Jan Zahradník a připraví se pan poslanec Marek Výborný a potom tedy paní poslankyně Jana Krutáková v rozpravě. Pan poslanec Jan Zahradník. Vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Jan Zahradník: Děkuji pane, místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já vždycky, když vystupuje pan kolega Kováčik s tou chmurnou předpovědí, jak velká část vodohospodářské infrastruktury v rukách těch cizích společností, tak musím vystoupit a uvést to na pravou míru, protože velká část, řekněme zhruba 90 % té vodohospodářské infrastruktury, těch trubek, úpraven, čerpadel atd., je v rukou obcí, svazků obcí, případně společností, které si tyto svazky obcí nebo tyto obce založily. Snad na Moravě je zhruba část těchto hmotných prostředků skutečně prodána a patří těm společnostem. To, že si obce najímají za účelem správy tohoto majetku různé společnosti, to je pravda. Děje se to vždycky na základě koncesní smlouvy rozhodnutím zastupitelstva. Ty smlouvy bývaly na dlouhou dobu, já nevím, asi 15-17 let. Teď podle nových pravidel, která stanovuje Evropská komise, jsou ta období již kratší, čili obce si domlouvají s těmi společnostmi kratší dobu pronájmu, domlouvají si, za kolik, za jaké finanční objemy to budou těm firmám pronajímat, a také samozřejmě, jaký zisk z toho budou mít. To je vždycky věcí zastupitelstva, které pak samozřejmě také rozhoduje o tom, jaká výše vodného a stočného v těch obcích bude. To, jak se obce pak vypořádají s těmi získanými prostředky, zdali je rozpustí ve svém rozpočtu, nebo zdali je vynaloží na obnovu té vodohospodářské infrastruktury, to už je druhá věc. Zpráva o stavu životního prostředí za minulá léta ale uvádí, že se stav té infrastruktury přes to všechno stále zlepšuje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji za dodržení času, a než vystoupí pan poslanec Marek Výborný, přečtu dvě omluvy. Takže pan místopředseda Sněmovny Petr Fiala se omlouvá dnes od 16 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů a pan poslanec Karel Schwarzenberg se omlouvá mezi 15.30 a 19.00 hodin z pracovních důvodů.

Pane poslanče, máte slovo, vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, není to často, abych dal za pravdu panu ctěnému kolegovi Kováčikovi, ale tentokrát tak musím učinit. Děkuji za to, že zmínil otázku ústavní ochrany vody. My jsme se tady víceméně potkali, sice obsah těch návrhů je trochu jiný, ale to samozřejmě může být v debatě. Já bych to chtěl podpořit, to, co říkal. Dokonce jsem přesvědčen o tom, když tady dnes jsou tři ty návrhy - jeden je z dílny KDU-ČSL, z dílny KSČM, třetí, jestli se nepletu, z dílny Starostů a nezávislých - pojďme tu věc spojit dohromady klidně v rámci společného projednání těchto bodů. Pojďme to posunout, protože ona to není věc formální, je to věc symbolická. Ale pokud se toto podaří, tak mimo jiné bude jasně definovaný veřejný zájem a nebude možné potom v rámci veřejného zájmu nadřadit např. těžbu štěrkopísku nebo budování nějakých velkoskladů nad ochranu vody a půdy.

Možná tím trošku způsobíme problém panu ministrovi Brabcovi. Ale já myslím, že je potřeba, pokud chceme skutečně jasně hájit zájmy veřejnosti, pečovat o vodu a půdu, tak toto skutečně učinit. A přiznám se, že tady bych úplně nečekal na to, co avizovalo Ministerstvo zemědělství, protože já to vnímám, je to samozřejmě opakovaná taktika vlády: v případě, že s něčím přijdou jiné strany, nevládní strany tady ve Sněmovně, tak přijít s tezí, že to připravíme jinak a lépe a kvalitněji a v úplném kontextu - já nevím, v čem všem ostatním. Ty tři návrhy tady jsou, pojďme se o nich relevantně bavit.

Já budu rád samozřejmě za stanovisko pana ministra Tomana a dalších. Pojďme tu věc posunout, protože to je minimálně ten první krok, na který potom samozřejmě musí navazovat další opatření, ať už zákona, nebo podzákona, na úrovni Ministerstva zemědělství, na úrovni Ministerstva životního prostředí, které skutečně půjdou za tím, o co nám jde všem tady, a je to úplně jedno, z jaké jsme strany, chránit vodu a půdu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dobré odpoledne. A nyní prosím paní poslankyni Krutákovou, která je jako poslední v tuto chvíli přihlášená do rozpravy. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Krutáková: Dobré odpoledne. Děkuji za slovo, pane předsedající. Dobrý den, vážené kolegyně a vážení kolegové. Já se jen krátce vyjádřím k novele vodního zákona, kterou nám předložila vláda a která už ve sněmovním systému leží od konce července.

Předkládaná novela, tzv. suchá hlava, z velké části kopíruje opatření proti povodním, což ale vnímám jako ne zrovna dobré řešení. Vždyť i z logiky věci je povodeň diametrálně odlišnou záležitostí oproti suchu. Zásadní rozdíl je určitě v tom, že povodeň nás zastihne vždy krátkodobě, zatímco suchu nás sužuje již několik let. V návrhu novely, v suché hlavě, jsou samozřejmě vytvořeny suché komise. Ale z těchto suchých komisí bohužel byly vyřazeny úplně ty nejmenší obce, kterých se určitě nedostatek vody bude také dotýkat. Předkládaná novela nám nabízí pouze krátkodobá řešení. Ale doba si určitě žádá ta dlouhodobá. Nemůžeme problém sucha řešit jenom komisemi nebo nákupem nových cisteren. A právě proto bychom vedle organizačních záležitostí měli spíše řešit opětovné využití vody, její recyklaci, neboť z vody se nám stává nedostatková komodita.

Jako řešení bych například viděla kromě využití srážkové vody také využívání šedé vody, které již nyní skvěle funguje například v Izraeli. A v tomto duchu také bude naše hnutí Starostové a nezávislí předkládat některé pozměňovací návrhy. Novela vodního zákona je jistě důležitá. Starostové a nezávislí ji v prvním čtení určitě podpoří. Ale nedostatek vody a problém sucha bychom měli řešit v celé jeho šíři, tedy nejenom novelou vodního zákona. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A to byla v tuto chvíli poslední přihláška do obecné rozpravy. Takže pokud se ještě někdo další nehlásí z místa, a já nikoho nevidím, tak rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova ze strany ministra. Prosím.

 

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman Takže ještě jednou dobrý den, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já chci poděkovat za tu diskuzi. Padlo tam mnoho užitečných věcí. A chci jenom zareagovat na jednu poslední věc, kterou tady řekl pan poslanec Výborný.

Z mé strany to není žádná taktika. Možná by bylo fajn, kdyby si někdo přečetl, co jsem řekl, když jsem nastoupil sem na místo ministra, že předložím zákon o ústavní ochraně vody. Nemíním se s nikým hádat, kdo byl první, druhý nebo třetí. Pan poslanec Kováčik to řekl úplně přesně. Je úplně jedno, jestli to předloží Petr, nebo Pavel. Chci říct, že do čtrnácti dnů, tří neděl předložíme sem návrh, dáme ho k dispozici jednotlivým poslaneckým klubům. Jednotlivé politické strany byly přizvány na kulatý stůl ministra zemědělství a ministra životního prostředí. Vzniká návrh ústavního zákona na ochranu vody, zjednodušeně řečeno, na základě analýzy Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Já si myslím, že je lepší, když to připravíme ve spolupráci s nimi. Do čtrnácti dnů, tří neděl, řádově do měsíce to tady bude předloženo k dispozici poslaneckým klubům, a myslím, že se to dá spojit s tímto zákonem. Tolik jenom na upřesnění. Není to z mé strany žádná taktika. Trošku mě to mrzí, protože ten, kdo mě zná, ví, že tyhlety hry já nehraju. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A pan zpravodaj, jestli má zájem. Nemá zájem o závěrečné slovo. V tom případě návrhy, které bychom měli hlasovat v tuto chvíli, nezazněly. A budeme se zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Kolegy jsem již svolal do sálu.

Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat předložený návrh k projednání zemědělskému výboru jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako výboru garančnímu? Paní poslankyně Balcarová. Prosím. (Nechce vystoupit.) Tak nikoli garančnímu. Dobře. Pokud již nemá nikdo návrh... Je zde žádost o odhlášení? Ano. Tak já vás ještě odhlásím. Prosím, přihlaste se znovu svými kartami. A využiji toho času, než se nám počet přihlášených ustálí k tomu, abych zopakoval, že budeme hlasovat o přikázání tisku č. 556 zemědělskému výboru jako výboru garančnímu.

 

Já zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti přikázání tomuto výboru? Já vám děkuji.

V hlasování číslo 145 je nakonec přihlášeno 123 poslanců a poslankyň, pro všech 123. Takže konstatuji, že jsme návrh přikázali zemědělskému výboru jako výboru garančnímu.

 

A nyní se táži, kdo má návrh na přikázání dalšímu výboru. Již mám zaznamenaný návrh na přikázání výboru pro životní prostředí. Nejdřív dám slovo panu zpravodaji, poté panu poslanci Munzarovi. Prosím.

 

Poslanec Karel Tureček: Já se připojuji k návrhu na výbor pro životní prostředí.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec...

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím navrhnout, aby tento návrh zákona o vodách byl přikázán i hospodářskému výboru, a to právě kvůli tomu § 12, který tady zmínil už pan kolega Zahradník vaším prostřednictvím, a to je vnášení určité právní nejistoty do této části energetického odvětví. A právě energetika je součástí toho, čím se hospodářský výbor zabývá. Proto navrhuji hospodářský výbor jako další. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Takže to máme dva návrhy. Má někdo ještě nějaký jiný návrh na další výbor? Pokud tomu tak není, tak přejdeme k hlasování.

 

Takže nejdříve je zde návrh na přikázání výboru pro životní prostředí jako dalšímu výboru.

Já zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti přikázání výboru životního prostředí? Já vám děkuji.

V hlasování číslo 146 je přihlášeno 132 poslanců a poslankyň, pro 131. Návrh byl přijat.

 

A nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání hospodářskému výboru.

Já jsem zahájil hlasování. Ptám se, kdo je pro přikázání hospodářskému výboru. Kdo je proti? Já vám děkuji.

V hlasování číslo 147 je přihlášeno 132 poslanců a poslankyň, pro 119, proti nikdo. Takže já konstatuji, že jsme tento návrh přikázali výboru pro životní prostředí a hospodářskému výboru jako dalším výborům k projednání.

 

To jsou v tuto chvíli všechny návrhy v tomto tisku. Takže tento bod končím a posuneme se dál. Další bod je

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.