(17.00 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Když se podíváte na to, čím Čína byla v 50. či ještě v 70. létech, a když se podíváte na to, čím je dnes, tak se to zdá být skoro neuvěřitelné. A to navzdory tomu, co říkám, že proběhlo v posledních letech. Jenom to budu dokumentovat poměrně velmi jednoduše. Představte si, že Čína dnes je země, která nevedla válku od roku 1979, která nepoužila smrtelnou vojenskou... jako od roku 1988 vůči cizí zemi nepoužila žádné zbraně. Čína nepodporovala žádné vojenské ozbrojence někde ve světě od roku 1980. Je to země, která má rekord neintervence mezi všemi velkými světovými (nesrozumitelné) zeměmi má Čína rekord, že je ta, která nejdelší dobu neintervenuje nikde na světě. Já nevím, jestli víte, že má největší množství peacekeeper jako vojáků ve světě. Má jich 2 500. Pokud naši vojáci půjdou do Mali v Africe, tak nevím, jestli víte, že tam budou vedle Číňanů a že tam budou s Číňany.
Čína je země, která dneska je druhý největší donátor Spojených národů. Čína je země, která má... její peacekeeping program je vlastně největší. Ona vlastně do určité míry nahrazuje Spojené státy, z čehož vždycky nemáme radost, třeba v oblasti mezilidských práv, což je paradox, protože ty z toho vystoupily. Poskytuje finanční prostředky tam, kde je Amerika přestala dávat. Když se na to podíváte, je to... Já to říkám proto, že když si porovnáte Čínu 70. let, nebo těch 60., tak by nikdo nevěřil, že Čína se stane zemí, která bude takto aktivně a pozitivně vystupovat ve světě.
Vezměte si, že Čína je náš spojenec v boji proti klimatickým změnám, v boji proti... v celé řadě významných mezinárodních témat, takže když se sejdete s Číňanem, tak máte čtyři velká témata, která můžete projednávat, protože je to naše společné téma, na kterém se Čína s námi shoduje. Čína není země, která by někde doložitelně se pokoušela ovlivnit volby. Ji to nezajímá prostě. Ona nemá ambici pomocí služeb a podobně měnit politické systémy ve světě. Já to říkám tady jako takový paradox, protože tady to dneska zní, abychom si udělali komisi, kde se shodneme na tom, že to je ta největší hrozba. A já to tady říkám, že lze vést úplně takovou advocatus diaboli, že tuhle zemi, která dneska, říkám, se nevyvíjí tak, jak bychom si přáli, protože my jsme si všichni mysleli, že bude stále demokratičtější, ale ona není. Tahle země, která možná ani není státem, to si možná pleteme, ona je to spíš civilizace než stát, to je specifická civilizace. Tím nechci omlouvat to, co se tam děje, jenom tím chci vysvětlit, že Čína spíš předstírá, že je stát. Ona je daleko víc civilizací.
A teď se blížím k něčemu, co si myslím, na čem mi záleží, aby tady zaznělo. Víte, je strašně ošidné si myslet, když jsem četl články, že vstupujeme do studené války s Čínou, tak když se tohle lehce píše v novinách, tak mi připadá, že to je nebezpečné, protože těm, kdo to píší, nedochází, že studená válka s Čínou je něco zásadně jiného, než byla studená válka se Sovětským svazem. Víte proč? Protože nikdy Sovětský svaz neměl takovou sílu, takový vliv, takové technologie a takovou zemi s 1,3 miliony (miliardy), jako má dnes Čína. Sovětský svaz nikdy nebyl tou civilizací takového rozsahu a takové váhy, jako je Čína. Jestli by skutečně byla pravda to, že jdeme do studené války s Čínou, tak vás ujišťuji o jedné věci, že to bude válka daleko delší a s daleko většími náklady, než byla ta, která tak šťastně skončila s Gorbačovem. Každý, kdo tak lehce mluví o studené válce s Čínou, by si měl začít uvědomovat, o čem to vlastně mluví. V Číně to nikdy nedopadne tak, jako to dopadlo v Rusku, nebo v Sovětském svazu. To je má prognóza.
Každý si totiž představuje, že to bude to stejné. My je nakonec uzbrojíme, utaháme a podobně. Ale tak to, přátelé, není. Nikdy Sovětský svaz nebyl v takové kondici, jako je dnes Čína. Ani náhodou. Nikdy to nebylo tak, že dneska má Čína v určité oblasti technologií předstih před námi. Ani náhodou. Rusko se tomuhle ani nepřiblížilo. Jako opravdu Čína představuje něco, co je... proto jsem řekl, že to je civilizace, že to není stát. Má sebevědomí, které ani Rusko nemělo se vší jeho slávou Velké vlastenecké války. Protože Číňané jsou přesvědčeni, že jsou tou tisíce let starou civilizací, která si jen na chvilku oddechla na této planetě a vrací se do původní pozice, která jí patří. A jako kdyby její pohyb se odehrával v čase, který jakoby v tomto funguje trochu jinak než ten náš. Ona si prostě počká. Protože když navštívíte Čínu, tak to je něco jiného než Sovětský svaz, který jsem sice zas tak moc dobře nepoznal, ale trochu mám představu, jak to v něm chodilo. Čína jsou stamiliony lidí, jejichž život se neuvěřitelně zlepšil v posledních letech. To socialismus nikdy nepoznal, to, co se odehrálo v Číně. Guterres, předseda (nesrozumitelné) OSN na jedné té, kde jsem byl, řekl, že jestli na této planetě byly stovky miliony pozvednuty z bídy v posledních patnácti letech, tak to bylo především a zásadně jen kvůli Číně. Ta to dokázala. Pozvednout stovky milionů lidí z bídy.
Ano, Čína je všechno to, co tady několikrát zaznělo. A věci, které se nám nelíbí, odsuzujeme a kritizujeme. Ale zároveň je pravda i ta druhá věc. A když mluvíte o tom, jak Čína tedy slídí a jak máte svoje služby... Řeknu vám jedinou věc, protože nechci mluvit dlouho. Víte o tom, že v 90. letech si Čína ve Spojených státech objednala boeingy od Američanů pro prezidenta? Spojené státy ty boeingy dodaly. A po čase Číňané s překvapením zjistili, že jsou zcela prošpikované velmi komplikovaným odposlouchávacím zařízením. To byla velmi tvrdá lekce Číňanům, jak se s nimi obchoduje. Tak si to taky řekněme, abychom znali tu druhou stranu pravdy.
Ono není tak těžké ukázat, že to, co dneska Číňané dělají, tak jsme je v podstatě naučili. Tedy ne my Češi samozřejmě, ale Západ je to naučil. Západ je naučil to, že s nimi zacházel jako s někým, komu nedůvěřoval. A Číňané samozřejmě vědí, že my jim nedůvěřujeme a že s nimi zřejmě nemáme dobré úmysly. A to, co říkal ten dalajláma, to bylo, že za každou cenu musíme zabránit eskalaci a konfrontaci. Ty důvody jsou jasné - protože nejsme schopni dohlédnout důsledků té konfrontace. Ta by byla podle mě daleko vážnější než všechno, co jsme doposud poznali. Chápete, já nechci být zbabělý a nechci uhýbat, ani nechci omlouvat to, co se v Číně děje a co my kritizujeme oprávněně. Chci vás upozornit na to, že jestli budeme tím, co děláme, eskalovat tu situaci, tak se prostě budeme blížit tomu, co Allison ve své skvělé knize nazval Thúkýdidovou pastí, o které jste už asi všichni slyšeli. Thúkýdidova past znamená, že na této planetě se opakovaně opakuje situace, kdy ta hegemonická mocnost, která byla nejsilnější, pomaličku klesá a upadá a objevuje se nová, která nastupuje. A tato situace údajně, já vám to neřeknu přesně, ale jako kdyby ze čtyř případů z pěti vede k válce. Opakuje se už od starého Řecka. Ten konflikt, který je jeden z prvních, byl konflikt mezi Spartou a Athénami. A tehdy to nebyl ani znamenitý státník, Periklés, který věděl, že je špatně jít do vojenského konfliktu se Spartou. On to věděl a nedokázal tomu zabránit. Protože logika těch událostí, jakmile spadnete do té pasti, už vám nedovolí se vrátit zpět. Takže ani slavný Perikles se z toho nevymotal, když se dostal do té spirály eskalující se konfrontace mezi mocností, která roste, a tou, která se tím cítí ohrožena. A tahle situace, jak Allison popisuje, se už odehrála nesčetněkrát. A v drtivé většině případů vede k válce. To znamená, to, co je vážné, je, že pokud přistoupíme jako Česko, že budeme taky pomáhat téhle eskalaci, tak vlastně si uvědomme, kam ten svět vedeme.
Já jsem řekl na začátku, přátelé, že za těch 30 let, jestli se něco zhoršilo, tak je to zahraničněpolitická situace tohoto světa. A musím vám říct, že my jsme k tomu bohužel jako Česká republika přispěli. To je to, co mě trápí. Přál bych si, aby Česká republika byla země, která se snaží tomu čelit. Například země, která podporuje multilateralismus. Pokud jsem měl možnost se setkat s Barackem Obamou, tak jsem mu vždycky děkoval za to, že dělá multilaterální politiku a že ji prosazuje. Ale my jsme, přátelé, ve skutečnosti jako Česká republika prosazovali to, aby se unilaterální moment Spojených států stal érou unipolarity. Mám na mysli (nesrozumitelné), kdy jsme v roce 2003 podpořili zásah v Iráku. Když třeba tehdy Česká republika byla mezi těmi, kteří podepsali to, že se má zasáhnout v Iráku. ***