(10.40 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Ne, nejde tedy jenom o Jiřího Fajta, který si údajně protiprávně přisvojil finanční zdroje na úkor zaměstnanců, což dovozuje příslušná kontrola. Jde především o prapodivné penězovody, kterými mizí miliony z kapes daňových poplatníků. V naší zemi by však příslušné zákony měly platit pro každého. Vše nasvědčuje tomu, že si to i stávající ministr kultury plně uvědomuje. A právě tímto konstatováním chci svou interpelaci i na ministra kultury ukončit. V případě, že zjistím, že se nic neřešilo, počítám s tím, že se znovu ozvu a s daleko větším důrazem.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Grebeníčkovi. Pan ministr Zaorálek chce reagovat? (Ano.) Ještě než vám dám slovo, konstatuji došlou omluvu paní poslankyně Jany Černochové z účasti na dnešním jednání, a to z pracovních důvodů, a je to omluva na celý den. Nyní tedy ještě s doplňující odpovědí pan ministr kultury Lubomír Zaorálek. Máte slovo, pane ministře.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Ano děkuji. Já pořád trvám na tom, že jsem rád, že se tady mluví o Národní galerii a že se tady mluví o finančních prostředcích, které se týkají kultury a kulturních institucí, protože mi připadá, že by to mělo být téma, které tady zaznívá častěji, než tady dosud zaznívalo. A myslím, že rozumím obavám, které tady vznesl pan poslanec Grebeníček, a chápu to. A mám vlastně úplně stejný zájem, pokud se zjistí určité praktiky v kulturních institucích, tak mám stejný zájem, aby se jasně řeklo, že jsou to věci, které nebudou tolerovány, a je třeba k tomu postupovat naprosto jednoznačně.
Možná proto jsem měl určitou výhradu vůči tomu prvnímu vystoupení paní ředitelky, protože jsem měl pocit, že ona ty důvody, proč vlastně ukončila poměr s panem Budakem, uvedla velmi abstraktně a velmi obecně. A dokonce právě tím vyvolala jakýsi pocit, že se za tím něco skrývá, nějaký jiný konkurenční boj mezi galeriemi a podobně. Takže mě vlastně vadilo ne to, že to udělala, ale to, že vlastně tím vyjádřením příliš obecným a takovým zahaleným vytvořila podezření, že se opět v Národní galerii děje něco, co je netransparentní a čemu veřejnost nemůže rozumět. To byla moje výhrada. Já jsem byl přesvědčen, že od prvního okamžiku se mělo říct jasně: tady někdo porušil toto, toto, to, co jsem říkal jasně, porušil etický kodex. A etický kodex v takovýchto institucích znamená hodně. Vám to prostě připadá, že to jsou jenom nějaká morální pravidla, ale tam to znamená něco zásadního, protože to porušení etického kodexu často znamená, že někde vznikají nějaké finanční prospěchy. Chápete? Opakuji, když někdo prostě vystavuje ve špičkové instituci, tak cena děl toho dotyčného třeba roste o 20 % nahoru v těch privátních galeriích. To znamená, že to má takovéto konkrétní dopady. To porušování pravidel tady vlastně vstupuje okamžitě do byznysu. A tady se tohle musí oddělit. Musí se oddělit galerie, která hospodaří s veřejnými prostředky, a musí se oddělit ten svět obchodu a byznysu. To není jednoduché, ale na druhé straně to existuje ve světě. Ta pravidla se prostě respektují. Ve vážených institucích každý ví, že jsou věci, které může dělat, a jsou věci, které dělat nemůže.
A tady se prostě stalo, že někdo možná využil i určité takové rozvolnění situace v té české Národní galerii, protože tam docházelo ke změně ředitelů a podobně, a že se to najednou stalo eldorádem pro někoho, kdo se choval jako byznysmen. A my jsme museli - a to je to, co jsem rád, že se stalo, dali jsme jasně najevo, tohle se nepřipustí. Já vím, že paní Nedoma učinila i nějaká manažerská opatření, změnila způsob řízení v Národní galerii z pětistupňového na třístupňový. Prostě provedla celou řadu takových racionalizačních kroků, které se týkají techniky řízení, které se týkají finančních prostředků a zacházení s nimi. Prostě je to o tom udělat pořádek v této instituci. To bylo přesně, co jsem po ní chtěl. A součástí toho bylo i vyřešení toho problému bývalého hlavního kurátora pana Budaka.
Já ale mám pocit, že tohle jsme dokázali sdělit, že jsme to dokázali obhájit a že to je něco, o čem jsem rád, že se o tom mluví, právě proto, aby bylo zřejmé, že se o tom nebojíme mluvit. Ty kroky by měly být srozumitelné i proto, protože bych stál o to, aby Národní galerie se stala oblíbenou institucí v Česku, kterou lidi rádi navštěvují. Tak jako je Tate Gallery v Londýně, jako je Metropolitní muzeum v New Yorku, jako je celá řada jiných galerií, se kterými se lidé velmi rádi identifikují a masově je navštěvují. To je něco, co bych chtěl změnit. A základem toho je ta důvěra, kterou ta galerie má. Proto si myslím, že mluvit o tom, vyjasnit to a ukázat, že dneska ty věci jsou transparentní, je pro mě strašně důležitá věc, a proto jsem rád za tuhle interpelaci i za to, že na to mohu reagovat.
A tady to, co se říkalo, že nemáme vyšetřovat. Rozumíte, v každé takové instituci jste přece v situaci, že si říkáte, jak budu s těmito zjištěními zacházet. A vy posuzujete to, jestli máte šanci, jestli je to věc, kterou budete charakterizovat jako už na pokraji třeba kriminálních činů, obrátíte se na polici, nebo ne. To je něco, co musíte vždycky znova zvažovat. My nejsme samozřejmě vyšetřovatelé, ale vždy si musíme říci, na jaké úrovni jsou ta naše zjištění, jestli je to to, co má smysl z toho dělat podezření ze spáchání trestného činu a podobně.
Já se domnívám, že s tím se musí zacházet velice opatrně. Víte, že v minulosti se tady rozdávala trestní oznámení. Bylo trestní oznámení na pana Fajta, bylo odloženo. Trestní oznámení, které se podávalo v Olomouci, taky se to všechno odložilo. To není tak, jako že bych mohl rozdávat trestní oznámení na potkání. Beru to jako něco, co je velice vážná věc, to potom padá i na pověst toho člověka a má to celou řadu důsledků. Takže to je, nezlobte se, ale to už je prostě na posouzení, které máte v takové situaci, abyste si řekli, kam až daleko půjdu.
V případě pana Budaka jsem říkal, není to prostě tak, že bych souhlasil s tím, že budeme znovu pokračovat v těch kriminalizacích. Já vím, že určitá pravidla porušena stoprocentně byla, je to porušení etického kodexu a je to dostatečný důvod pro to, abychom s panem Budakem v galerii skončili. Tím jsem si jist. Ale nechci jenom tak rozdávat trestní oznámení, jako se to dělalo v minulosti, která se potom odkládají. Protože jsem měl možnost mluvit vícekrát i s policisty o takové věci. A vy, když podáváte trestní oznámení, tak musíte přesně říci, kde se ten trestný čin stal, mezitím, jestli byl podvod, kdo byl podveden. Musíte uvést celou řadu věcí, aby to trestní oznámení mělo smysl. A to přece vy, kdo se tím zabýváte, tak víte, že to nemusí být jednoduché.
Proto si myslím, že člověk v tomhle musí postupovat velmi zodpovědně. Takže takové argumenty tady - nevyšetřujte, dejte to vyšetřovat jiným. To podle mě takhle jednoduché prostě není. Ale já si myslím, že postupujeme nejlépe, jak jsme schopni, a že i v tomto případě jsme udělali přesně to, co jsme měli. A je to podle mě na té úrovni, na které to mělo být řešeno.
A stejně tak jsem rád, že se tady dneska mluví také o finančních prostředcích pro kulturu. A mrzí mě, že to nemohlo proběhnout už včera v noci, protože mi to velice vadilo, ta slova, která tady zazněla. Ale zdálo se mi, že před půlnocí byly opravdu velice špatné poměry na to, abychom začali debatovat kapitolu kultury, v té atmosféře mi to připadalo nesmyslné. Ale tady mi stojí za to, abych řekl, že tvrdit, že jsme akceptovali, nebo že jsem akceptoval snižování kapitoly kultury -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane ministře, já bych opravdu, já bych opravdu poprosil, kdybyste se věnoval tématu té interpelace, protože tady máme ještě dvě další faktické poznámky k tématu interpelace a už jsme si tady jednou udělali kolečko těch vztahů k rozpočtovému výhledu, tak prosím tedy, jestli se tomu chcete věnovat, tak musíme na to zřídit jiný bod.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Rozumím, pane předsedající, já to tedy rychle ukončím. I když já jsem tam tu souvislost viděl, ale přesto to ukončím. Já jsem prostě rád, že se bavíme a že tady je více lidí, kteří mají starost o výši kapitoly kultury v příštím roce, v letech 2020, 2021. A mohu tady garantovat, že pokud se někdo bude snažit angažovat v tom, abychom měli co největší prostředky a abychom je dokázali co nejlépe používat, tak já tyhle poslance vnímám jako své spojence.
Takže bych tady rád obhájil to, že akceptování střednědobého výhledu naprosto neznamenalo to, že bych akceptoval snižování toho skutečného aktuálního rozpočtu Ministerstva kultury do budoucna. A doufám, že vám budu moci prokázat, že budeme schopni najít pro to důstojné peníze, a pokud mi v tom Sněmovna a poslanci pomohou, tak budu pouze rád. ***