(10.10 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Takže mohu ještě upřesnit, pokud toto není dostatečné, problematiku nákupu obrazů, protože ona je poměrně dost komplikovaná. Já teď říkám spíš závěry, které z toho pro mě plynou, protože mně je také samozřejmě líto, že se nám nepodařilo k těm obrazům dostat, a myslím si, že bylo možné aspoň vyzkoušet jiné strategie, protože jít do otevřené konfrontace a střetu s Metropolitním muzeem v New Yorku na aukci je prostě dopředu prohraná záležitost. To nám ani do budoucna žádnou šanci nedává. Metropolitní muzeum, zdá se, nakupuje bohemika s naprostou jistotou, přehledem a jsou schopni přijet se stovkami milionů dolarů a skoupit všechno, na co narazí. Však si tam zajeďte. Oni dneska takhle shromažďují z Afriky, z Asie, ze všech koutů světa. Je vidět, že mají ohromné prostředky. Však také v minulosti těmito ohromnými prostředky převálcovali i Brooklynské muzeum, které dříve bylo významnější než ten metropolitní New York. Jenomže právě nedávno jsem mluvil s představiteli Brooklynského muzea, tak mi říkali, že proti penězům Metropolitního nebyli schopni čelit. Vlastně to byla otázka času, kdy je dokázali z hlediska významu a síly převálcovat, protože to zaplatili obrovskými penězi.
Metropolitní muzeum je dneska skvělé a ta nádhera je samozřejmě vykoupena především úžasnými finančními zdroji, které má k dispozici. Takže i česká bohemika... Jediné, z čeho se můžeme radovat, že budeme v Metropolitním muzeu vidět česká bohemika vystavená odpovídajícím způsobem pro obrovské množství návštěvníků z celého světa, takže to pro nás bude určitá čest, protože nepochybuju o tom, že se jim dostane v New Yorku odpovídajícího místa a budou tam viděna opravdu. Nicméně asi tušíme, že raději bychom byli, kdybychom je měli doma. Nicméně to se ukázalo být nedosažitelné. Takže tolik k tomu.
Ještě bych si dovolil, snad se na mě nebude pan poslanec Grebeníček zlobit, i když jsem ještě připraven doplnit svou odpověď, nebo se s ním na to i setkat a ty věci si vyjasnit, protože si myslím, že se dají vyložit.
Dovolte mi, abych udělal ještě jednu takovou malou poznámku, kterou snad mi umožníte udělat, protože tady včera v nočních hodinách jsem byl poměrně dost tvrdě napaden panem poslancem Kalouskem, ale ono to bylo pozdě v noci a já jsem byl požádán, abych se do té debaty už nemíchal, protože mi bylo řečeno, že je pozdě a nestihneme projednat všechny části rozpočtu. Tak jsem si tu odpověď nechal s tím, že jsem nechtěl zdržovat.
Ale dnes aspoň v minutě bych rád zareagoval na to, co tady včera zaznělo z úst pana Kalouska, to se týkalo také kultury a finančních prostředků do kultury, kdy on řekl, že je naprosto hanebné, že jsem jako ministr kultury akceptoval střednědobý výhled kapitoly kultury pro rok 2020. Rád bych vám tady řekl, že to, co tady pan Kalousek předvedl, byla poměrně dost velká mystifikace, protože on pracoval s tím, že já jsem jako ministr kultury akceptoval střednědobý výhled rozpočtu, kapitolu kultury, a střednědobý výhled tohoto rozpočtu na rok 2020 v podobě, které jak on řekl, je o půl miliardy menší než aktuální rozpočet v tomto roce. (Ministryně Schillerová napovídá, že mluvil o roce 2022.) Mluvil o roce 2022. Ono to je jedno. Ta podstata je všude stejná.
Rád bych vás informoval, mám stejnou zkušenost i z Ministerstva zahraničí, ty střednědobé výhledy, se kterými jsme pracovali, byly vždycky podseknuté, jak v případě Ministerstva zahraničí, tak v případě Ministerstva kultury. Střednědobý výhled jsem vždy chápal jako takovou startovací čáru. Na té se to vyjednávání začíná. A podstatné je, že když se podíváte na rozpočty kultury, tak zjistíte, že od roku 2011 do dneška stouply ze 7 miliard na 12 miliard. To znamená, rozpočet kultury fakticky neustále roste. Ten reálný rozpočet roste. Střednědobý výhled roste také, ale roste na daleko nižších těch. To jsou ty startovací čáry. Ty jsou prostě na daleko nižší úrovni. Ale taky roste. A on dokonce roste i v případě let 2018, 2019, 2020. Roste pomaleji, je to ta základna. Ten aktuální rozpočet je vždycky vyšší.
Kdybych vám řekl příklad, třeba v roce 2019 rozpočtový střednědobý výhled byl řekněme přes 12 miliard. Ale realita byla 14 miliard, řekněme o 2 miliardy vyšší. To, co se aktuálně vyjednalo, je o dvě tři miliardy vyšší. A stejně je to pro ten příští rok. I střednědobý výhled roku 2020 je vyšší než ten na rok 2019 o miliardu. Ale ten aktuální jsme vyjednali opět daleko výše. To znamená, dají se srovnávat ty střednědobé výhledy, které rostou pomaleji pod hladinou aktuálních. Ty aktuální vyjednané jsou prostě daleko vyšší. A ty se vyjednávají v červenci, v srpnu, a tam se dosáhne té skutečné velikosti rozpočtu.
Protože tuto praxi znám, sám jsem vlastně nebyl ve vládě v době, kdy se vyjednával střednědobý výhled, to se dělalo ještě předtím, třeba v květnu, v červnu, tak jsem ani neměl možnost do toho mluvit. A pak jsem se soustředil na to, aby ten aktuální rozpočet byl výrazně silnější, což se povedlo. A protože vím, že střednědobé výhledy se pohybují na nižší hladině, to je ta základna, ta nízká, tak jsem to prostě chápal, že to je stejná praxe, jako jsem znal z Ministerstva zahraničí, a že v příštím roce se budeme od této základny bavit o tom skutečném aktuálním rozpočtu.
Podle mě se dají srovnávat střednědobé výhledy mezi sebou a ty aktuální mezi sebou. A pro mě je podstatné to, že v tomto roce se podařilo prosadit to minimum, které jsem požadoval, a v tom se vláda se mnou dohodla. Stejně tak vím, že pro střednědobý výhled příštího roku je vyšší oproti střednědobému výhledu roku předcházejícího. A předpokládám, že na něm budeme moct jednat o aktuálním rozpočtu, který bude opět vyšší, a že ta jednání budou úspěšná, jak doufám.
To znamená to, co tady pan Kalousek předvedl, to byla poměrně zajímavá taková hra čísel, na které se dá prokazovat údajná hanebnost ministra. Ale myslím si, že je třeba vidět, že realita je skutečně jiná. Já jsem připraven při vyjednávání dalšího rozpočtu na rok 2022 udělat všechno pro to, aby opět ten aktuální rozpočet stoupal tak, aby pokračoval trend, který je dneska a který vede k tomu, že rozpočet Ministerstva kultury za poslední léta stoupl asi o 5 miliard. Ten aktuální rozpočet a jeho růst, to je rozhodující. Střednědobý výhled jako základna, to je pouze pracovní věc. Posuzujme to, co je výsledek. Posuzujme aktuální výsledky rozpočtu.
Mně připadá, že ta debata, kterou tady pan Kalousek začal, je debata, kterou můžete snadno někoho ukřižovat, zvlášť těmi čísly, která si někdo takhle vytáhne a ukazuje, mluví o selhání. To je prostě nerespektování toho, jak skutečně to vyjednávání rozpočtu probíhá, a nerespektování toho, co skutečně je zápas o slušný rozpočet kultury. Ten já jsem připraven vést. Takže naprosto odmítám to, že bych hanebně selhal, také proto, že jsem rád, že se mi v tomto roce podařilo například dohodnout se ve vládě a zvýšit prostředky na živé umění o 250 milionů, což byla zásadní věc, kterou jsem chtěl. Chápete, to je ta realita. To je ta skutečnost, která se povedla. Proto se nestydím za to, co jsem tady vůči rozpočtu vykonal.
Nestydím se za to, že se podařilo o 500 milionů zvýšit filmové pobídky. I v tom jsme ve vládě dokázali s paní ministryní Schillerovou i s premiérem najít dohodu. A je to podle mě docela zásadní zvěst třeba pro český film. Takže to jsou věci, o kterých se bavme. Tam, kde se podařilo v rozpočtu prosadit to, co jsem i v té krátké době, co tu jsem, cítil jako hlavní naléhavé věci.
A celková výše rozpočtu - člověk z toho nemusí být nadšen, ale je to aspoň to minimum, se kterým se dá pracovat. A stejně tak jsem připraven pracovat na rozpočtu příštího roku, na té základně střednědobého výhledu, se kterou se nespokojuji a kterou pokládám opět jenom jako startovací čáru. A byl bych si přál, abyste mě soudili potom z toho, co bude ten opravdový aktuální rozpočet po jednáních, která povedeme. O tom bych byl rád, kdybychom se bavili. Nebavme se o střednědobém výhledu, o kterém vždycky vím, že je podseknutý, a vždycky ho beru jenom jako první náčrt k tomu, co se potom vyjednává.
Mně připadá strašně nefér a takové nesolidní od pana Kalouska, že tady prostě vystoupil v čase, kdy už žádný čas nebyl, někdy před půlnocí, kdy už to nikdo neměl ani chuť poslouchat, a začít najednou vykřikovat na ministra: vy jste naprosto selhal, to je naprosto hanebné a podobně. Taková ta velká slova, která vlastně mají naprosto daleko od skutečně racionální, solidní debaty o rozpočtu. A myslím si, že jestli se ve Sněmovně nedokážeme bavit s nějakým určitým klidem a bez touhy z toho druhého udělat zločince, tak ta debata strašně ztrácí smysl.
Opakuji, nic hanebného se neděje. Já sice nejsem spokojen s penězi pro kulturu, ale hodlám o ně bojovat krok po kroku systematicky a přesvědčovat vládu i vás, že si kultura zaslouží větší pozornost. Ale nedá se to dělat tady těmihle vyjádřeními, která vlastně spíš matou než něco vysvětlují.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Jsem tolerance sama. Vzhledem k tomu, že má pan ministr přednostní právo, a může tedy hovořit i o jiných tématech, než je téma interpelace, tak jsem ho nechal dohovořit. Ale vyvolal tři faktické poznámky a reakci pana předsedy Miroslava Kalouska s přednostním právem. ***