(16.20 hodin)
(pokračuje Feri)
Nicméně co je úloha státu v nejzákladnějším slova smyslu, která vyplývá vlastně už ze samotné společenské smlouvy? Že se podřizujeme státu, aby stanovil, co je právo, a aby to právo dokázal nalézt a následně vymoci. No a když tedy řekneme "no tak nedáme další peníze navíc třeba na správní soudnictví, nedáme další peníze navíc insolvenčním úsekům krajských soudů" a zároveň řekneme "umožníme širší oddlužení", no jo, ale co to znamená? Že větší množství agendy vyřizuje stejné množství lidí. Buď se to projeví na kvalitě, ale věřím českým soudům, věřím personálu, že se to spíš bohužel pro ně projeví na větším pracovním nasazení a větší vytíženosti.
Skutečně, představoval bych si - a my to nenavrhujeme kromě těch insolvencí jako nějaký konkrétní návrh, to si musí prostě osvojit vláda - aby vláda řekla a aby paní ministryně spravedlností šla za paní ministryní financí a řekla jí, nevím, jestli si vykáte nebo tykáte - tykáte: podívej se, Aleno, já bych potřebovala peníze na ty soudy. A paní dr. Schillerová, protože je právnička, řekne: no tak Marie, Maruško, nevím, Maruško, tady je máš, dohodneme se, potkáme se někde na půl. A paní ministryně spravedlnosti bude odcházet se 300 mil., které jí ale významně pomůžou. A tady nejde o platy soudců, jak každý říká soudcokracie, a mají 140 tis. průměrně měsíčně. O to nejde. Tady jde o ty platy těch nově nastoupivších třeba asistentů soudců, justičních čekatelů, vedoucích kanceláří, zapisovatelek, které i dneska berou 14 tis. korun měsíčně, a kdykoli je nabídnuto sekretářce v tom stejném městě víc, třeba 25 tis., no tak kdo by to na tom soudu dělal za ty peníze, když má mnohem větší odpovědnost. Čili podfinancování justice, nebo resp. to, že máme mimořádně dobrou justici s ohledem na to, kolik peněz na ni dáváme - což platí mimochodem i pro školství, pro zdravotnictví, asi jsme tak šikovný národ - tak to je něco, co by mělo být v rozpočtu, v návrhu rozpočtu na ten další rok zohledněno. A já věřím, že si to paní ministryně spravedlnosti v tomto konkrétním případě osvojí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní prosím pana poslance Navrkala, připraví se pan poslanec Bartoň v rozpravě.
Poslanec František Navrkal: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, rád bych zde nyní představil a krátce zdůvodnil svůj pozměňovací návrh pod číslem B37, který zvyšuje rozpočet Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva školství a jehož účelem je, abychom více plnili svoje závazky, co se týče zahraniční rozvojové pomoci. Byť se nám mnohdy může zdát, že rozvojová spolupráce představuje finance, které pouze odtékají do zahraničí a pomáhají jinde, není tomu tak. Její přínosy jsou nezanedbatelné pro Českou republiku a slouží našim vlastním zájmům. Již minule jsem zde jmenoval ekonomické a bezpečnostní přínosy, které se nám pomocí rozvojové spolupráce daří úspěšně prosazovat. Zejména v druhém případě, to je v případě bezpečnosti, je naše pomoc destabilizovaným regionům neodmyslitelnou součástí např. prevence před nucenou migrací do Evropy. V další řadě je dobré si uvědomit, že se nenacházíme v mezinárodněpolitickém vzduchoprázdnu. Naším zájmem je bezpečné, stabilní a demokratické sousedství Evropské unie. Události nedávných let, ať už se podíváme na Ukrajinu, do bývalé Jugoslávie, či na Blízký východ, to jednoznačně potvrzují, jelikož následky nestability v těchto regionech vždy naplno pociťujeme i u nás.
Česká republika byla od samého počátku aktivním propagátorem evropské politiky Východního partnerství, cílícího na posílení spolupráce se zeměmi, jako je Ukrajina, Moldavsko či Gruzie, a podporu jejich blízkých vztahů s Evropou. Výrazně jsme se angažovali a angažujeme také v oblasti bývalé Jugoslávie, např. v Bosně a Hercegovině. Pokud chceme, aby tyto země následovaly náš příklad, a udrželi jsme je v orbitu svobodných demokratických zemí, musíme v nich být nadále přítomní a podporovat nejen jejich ekonomický, ale také jejich společenský a demokratický vývoj. V opačném případě hrozí, že naši přítomnost nahradí čínský či ruský kapitál a s ním ruku v ruce jdoucí vůči nám a našim spojencům nepříliš přátelské zájmy těchto velmocí.
K dosažení těchto cílů existuje celý repertoár nástrojů a rozvojová, resp. transformační spolupráce je jedním z nich. Proto bych se chtěl ohradit vůči pozměňovacímu návrhu pod číslem B42 kolegy Kobzy na vynulování rozpočtu právě na transformační spolupráci. Všichni jsme si vědomi, jak zásadní pro demokratický vývoj u nás byla v 90. letech podpora ze zahraničí a vize směřování do Evropy. Je teď na nás platit svůj dluh a nerezignovat na podporu zemí východní Evropy. Rozvojová práce není jen o spolupráci, není jen o krátkodobých projektech, ale především dlouhodobých cílech a ze zmiňovaných důvodů je její pokračující podpora nepochybně v našem vlastním národním zájmu. Proto vás, kolegové a kolegyně, prosím o hlasování pro můj pozměňovací návrh. Předem děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a nyní pan poslanec Bartoň v rozpravě, připraví se paní poslankyně Golasowská, poté pan poslanec Jurečka. Prosím.
Poslanec Lukáš Bartoň: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně a poslanci, vážený pane premiére, jak jsem ráno slyšel ve vašem projevu, občas jsem dával i pozor, často zmiňujete vzor finské školství. Já se budu věnovat tedy čistě jen školství a můj projev nebude tak dlouhý. Pokud byste chtěl docílit toho, že Česko bude mít stejné školství jako Finsko, máte moje sympatie a mou podporu. Jenom si řekněme, co to znamená přiblížit se tomu finskému školství, které tak často zmiňujete.
Tak je třeba si říci, že finské školy uspokojují potřebu všech žáků ve spádové oblasti. Jít cestou finského školství znamená jít totální inkluzí. Školy poskytují potřeby všem žákům ve své spádové oblasti. Takže pokud půjdete cestou totální inkluze stejně jako finské školství, máte mé sympatie. Finské školství dává důvěru svým školám, méně kontrolu. Finové zrušili třeba školskou inspekci. Pokud chcete zrušit také Českou školní inspekci, je to zajímavý počin, bude to více důvěry pro naše školy.
Co se týče peněz, veřejných peněz z veřejných prostředků, Finsko dává 5,6 % HDP na školy. Čistě z veřejných prostředků. Naše Ministerstvo školství odhadlo, že v roce 2019 bychom se dostali někam na úroveň 4,4 % HDP z veřejných prostředků do školství, jedná se o metodiku dle zemí OECD, což dává rozdíl 1,2 % HDP, co dávají Finové na školství a co dáváme my. Jinak řečeno, v rozpočtu pro Ministerstvo školství schází 64 mld. korun. Potom bychom dávali stejně z veřejných prostředků, jako dávají Finové na svoje školství.
Finové mají tu věc, že dostali školství na takovou úroveň, že je zájem o profesi učitele. Sám jste tady již v minulosti zmiňoval, kolik kandidátů, kolik lidí se hlásí na jedno místo učitele, že je to snad deset, čtyřicet lidí se hlásí na jedno místo učitele. Ono také dle metodiky OECD je vidět dle jejich statistik, že Finové, finský učitel má 90 % platu vysokoškolsky vzdělaného pracovníka, zatímco u nás se to blíží někde 60 %. Možná už to bude více, tato čísla, co vydává OECD, možná nebudou aktuální.
Každopádně abychom se dostali tam, kde jsou Finové, tedy aby byl převis zájmu o profesi učitelů, tak jenom upozorním, že v současném době v českém školství chybí 6 tisíc učitelů a v momentě, kdy starší ročníky přejdou do důchodu, bude chybět přes 11 tisíc učitelů. To znamená, ředitelé u nás nemají na výběr, tak jak mají Finové. De facto skoro berou každého, kdo jde okolo školy. Pak v režimu nouze jsou tito učitelé i bez řádného pedagogického vzdělání.***