(15.20 hodin)
(pokračuje Rakušan)
Znovu říkám, ono to není samospásné. To je začátek investic do vzdělávacího systém a to je ta železnice, to je ta dráha, silnice, dálnice k prosperitě České republiky. Kvalitní vzdělávací systém, který připraví lidi na život ve 21. století, který už nevyžaduje pouhou aprobovanost pro nějaký obor, pouhé vyučení v nějakém řemesle, které by člověk měl vykonávat celý svůj život. My žijeme ve světě změny, ve světě takových změn, které tady ještě nikdy předtím žádná generace nezažila. A především musíme mladé lidi připravit, a podporovat to i rozpočtově, na to, že budou žít v takovém světě, kdy pravděpodobně na konci své profesní kariéry budou vykonávat úplně jinou profesi než na jejím začátku. A oni právě tím vzděláním ve 21. století musejí být připraveni na celoživotní učení, na práci s informacemi. A nezaručí jim to nikdo jiný než kvalitní, motivovaný a dobře připravený učitel.
Samozřejmě že investice do vzdělávání nejsou tím jediným, co nám v rozpočtu České republiky na příští rok chybí. Nejsou to jenom platy učitelů. Chybí nám tady peníze do modernizace státní správy, do inovací. Chybí nám tady orientovanost naší ekonomiky, která je stále velmi energeticky náročná a zásadně založená na levných montovnách, na znalostní ekonomiku 21. století. Ale k tomu nikdy nedojde, pokud si vláda nestanoví svoje priority dříve, předtím než začne peníze rozdávat na všechny strany a začne v době konjunktury projídat pracně vytvořené rezervy.
Jak na tom v současné době jsme? Česká ekonomika na tom objektivně vzato v současné době špatně není. Za těch 30 let jsme ušli obrovský kus cesty. Jsme středněpříjmovou ekonomikou, modernizovanou ekonomikou, ale stále příliš orientovanou na manuální práci, příliš orientovanou na montovny, příliš orientovanou na takové obory, které nevytvářejí tu kýženou přidanou hodnotu. Energetická náročnost, kterou jsem zmínil, také souvisí s tím, že vláda zatím nemá žádné velké ambice předložit nějaký ambiciózní plán v energetické politice České republiky. My skutečně narážíme na mámení Babišových sirén, které vykřikovaly do celého světa, že už je líp. Ono určitě je líp, než bylo před 30 lety. Ale není tak dobře, jak by mohlo být. A tato vláda se nebude moci se svou současnou fiskální politikou podívat do očí našim dětem a vnoučatům, protože jejich budoucnost projídá.
Podívejme se na to, že příjmy státního rozpočtu jsou nějakými 37 miliardami tvořeny odvody na pojistném. Výdaje do sociální oblasti jsou ovšem 40,4 miliardy korun. Vzniká nám tady past, propastná past rozdílu příjmů a výdajů do sociální oblasti. A kdo ji bude odnášet? Především generace v současné době produktivních lidí, kteří do důchodu začnou přicházet po roce 2030. Vláda kromě přidávání na důchodech a nejrůznějších dávkách zcela rezignovala na přípravu zodpovědné reformy sociálního systému včetně reformy důchodové. Vytváříme tady past na příští generace. Proto nemůžeme přece podpořit rozpočet, který má být jenom líbivý, protože nějaké volby se v České republice konají stále. Je tady permanentní volební kampaň vedená hnutím ANO. A určitě si na billboardech i propříště přečteme, že už tentokrát ty dálnice a dálnice opravdu budou, a pokud ještě teď není úplně dobře, tak jednou líp v této zemi bude. Ale nemyslím si, že s touto vládou, která prostě projídá a prohospodařuje budoucnost a řídí se jednoduchou politikou, a to po nás potopa.
My skutečně nemůžeme podpořit rozpočet, který nemá žádné ambice posunout naši zemi ke znalostním a výkonnostním moderním ekonomikám 21. století. Děkuji. (Tleská poslankyně STAN Věra Kovářová.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem vyzývám, aby vystoupila paní předsedkyně Pekarová Adamová. A následně se připraví předseda ODS a místopředseda Sněmovny Petr Fiala. Prosím, máte slovo, paní předsedkyně.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji vám za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, bylo tady už mnohé řečeno, taky nás tady v tuto chvíli není ani polovina, bych tak tipovala. Možná jsme někteří unaveni tím velmi dlouhým projevem pana premiéra, ve kterém se stihl vrátit od první republiky až přes 90. léta do minulých let. Tak já se pokusím velmi jenom stručně připoutat vaši pozornost k tomu, co považujeme jako TOP 09 za zásadně problematické v tomto rozpočtu, který je navrhován na rok 2020.
Už jsme avizovali při druhém čtení, že nejsme spokojeni nejenom s celkovými rámci a se schodkem, který je nám předkládán, ale i se samotnou strukturou rozpočtu a s prioritami, které v něm jsou tedy z hlediska finančních prostředků některé podhodnocené, některé nadhodnocené. Proto jsme sami připravili celkem 27 pozměňovacích návrhů, které naopak odrážejí priority, které my považujeme za důležité.
Stejně jako celá řada předřečníků také musím zmínit nejzásadnější oblast, kterou je vzdělávání. Vzdělávání není jenom samozřejmě o platech učitelů, ale na toto téma se v posledních měsících, možná už i letech významně smrskl. (?) A my chceme stejně jako ostatní, aby byl dodržen slib, který byl učitelům dán. Ten slib byl jasných, konkrétních 15 %. Když se bavíte s lidmi ve veřejnosti, která není nijak spjata s touto profesí, s učitelstvím, tak mají pocit, soudě podle množství slibů a množství slov, která k tomu zazněla, že už učitelům muselo být přidáno minimálně třikrát, čtyřikrát za toto volební období. Pravdou je však pouhé jedno jediné přidání, a to přesto, že jsme se jako Poslanecká sněmovna jednomyslně usnesli na tom, že opravdu stojíme za takovýmto zvýšením, tedy 15 %. Přestože všichni to máme ve svých programech, přestože to mnozí deklarujeme. Veřejnost je ale z těch slov zmatená a myslí si, že opravdu k reálnému zvyšování už došlo mnohokrát, a proto už třeba začínají být mezi lidmi i takové názory, co by ještě ti učitelé chtěli a jestli by přece jenom se nemělo přidávat i jinde. Realita je taková, že přidáno jim bylo jednou jedinkrát a že tedy slib, který jim byl dán na příští rok, je o 5 % nižší v reálném návrhu rozpočtu.
Proto i my přicházíme s pozměňovacím návrhem, který by umožnil ten slib původně daný i samotnými vládními politiky dodržet. Samozřejmě pozměňovacích návrhů k této konkrétní kapitole je tam tolik, že je možné si vybrat, odkud chcete, aby to krytí šlo na úkor čeho. A my tady deklarujeme podporu všem pozměňovacím návrhům, které se platů učitelů týkají. A podpoříme i pozměňovací návrh, který vzešel přímo z vládní koalice, resp. jedné vládní strany - ČSSD. Považujeme to za natolik klíčové téma, že bychom opravdu měli jako politici najít shodu napříč politickým spektrem, a nikoli se vymlouvat na to, že je dostatečné to 10% zvýšení.
Další oblast, kterou považujeme jednoznačně za zásadní a také se týká vzdělávání a školství, je tedy další, řekněme, méně možná atraktivní pro veřejnost téma, ale velmi důležité pro zřizovatele škol, totiž dotace, které mohou být použity na zlepšení pracovních podmínek učitelů, a to konkrétně v tom smyslu, že opravdu školy nejsou nafukovací a dochází k čím dál většímu zapojování dalších profesí do školství, jako jsou asistenti pedagogů, což je naprosto správně, ale pro ně už ty školy nemají dostatečné zázemí. Jsou to takové velmi praktické záležitosti. Ale i ty by měly být zohledněny v rozpočtu. A protože nebyly dostatečně, tak na to v tomto případě reagujeme naším pozměňovacím návrhem. Týká se také platů asistentů pedagogů, kteří jsou nutní k realizaci společného vzdělávání ve školách.
Tyto dva pozměňovací návrhy, které předkládám konkrétně já, vás žádám, abyste podpořili, pokud myslíte skutečně vážně svá slova o tom, že chceme, aby v budoucnu Česká republika prosperovala a byla konkurenceschopná. Česká republika určitě má na to, aby její lidé mohli v budoucnu být ještě více úspěšní, než jsou dnes, a aby měli možnost obstát v globalizovaném světě. Ale právě vzdělání, vzdělání našich dětí a vzdělání všech generací je v tomto souboji klíčové. ***