(18.30 hodin)
(pokračuje Kolovratník)
Řada z vás, kteří jste předkladateli toho návrhu, jste i členy hospodářského výboru. Vzpomeňte si, tuším, že to bylo letos na jaře, když přišel předseda antimonopolního úřadu, ÚOHSu, s návrhem nebo s požadavkem, že by v Brně umístěný úřad chtěl mít tady v Praze alespoň pobočku. Já už si to nepamatuji přesně, myslím, že neuspěl s tím návrhem, že jsme říkali ne, zůstaňte v Brně. Ale ten jejich požadavek měl ratio. Oni říkali: Když jedeme sem do Prahy na jednání s vámi, s centrálními úřady, ať jsou to ministerstva, Sněmovna, Senát, tak z toho Brna vyjíždíme ve čtyři, v pět, v šest ráno, abychom tady v Praze byli včas, zkrátka je to pro nás složité i za použití moderních technologií, internetu, mailu, komunikačních prostředků, telekonferencí atd. Tuším, jaký teď může být protiargument proti mně - tak máte mít tu D1 hotovou, aby byla rychlá, máte mít ty rychlovlaky atd. Ale já si ten svůj postoj zkusím opřít právě o ty rychlovlaky, o ta železniční spojení.
Dám vám příklad z Velké Británie. Britové před nějakou dobou postavili spojení, kterému říkají HS1, High Speed 1, je to spojení od pobřeží, Folkestone, Doveru, kolem Ashfordu, Canterbury až do Londýna. A tahle oblast před tím železničním spojením se vylidňovala, tak asi jako u nás střední Čechy nasává Praha, tak tam moc lidí nežilo, stěhovali se do Londýna. A když se jim povedlo tady tu vysokorychlostní trať dostavět - a to je opřeno o tvrdá fakta, čísla, která mohu doložit, mohu vám je poslat a zveřejnit - tak to lidem došlo. Oni najednou z toho Londýna v těch lokacích 40-50 kilometrů byli rychle doma. Vraceli se, žili tam, žijí tam, protože mají levnější bydlení, levnější náklady, a tu svoji práci, ty úřady si nechali v tom Londýně, aby to zkrátka k sobě měli blízko. A touhle cestou my jdeme. Na SŽDC první pilotní úsek vysokorychlostní tratě tady z Prahy z Běchovic do Poříčan ke Kolínu ještě do konce tohoto roku zadáváme do dokumentace pro územní řízení. Opět můžete namítnout, že to je proces, kdy stavět se začne možná až za pět let, ale už vidíme nějaké termíny a věřím, že se na tom pracuje, že to třeba bude rychlejší a že to posouváme.
Abych už nezdržoval, pokud jsou tu někteří ještě nerozhodnuti, můj názor je takový, že bychom neměli takto - omlouvám se, nechci říct, že náhodně, ale někde zkrátka od stolu tady ze Sněmovny si vybrat nějaké množství institucí, které odstěhujeme nebo rozhodíme po České republice. Jim to opravdu uškodí a nepomůže to ničemu. Opět, abych byl konkrétní, na SŽDC jsou zde projektanti, ekonomové, stratégové, kteří dnes a denně potřebují face to face se vidět s lidmi na Ministerstvu dopravy, u dopravců, na Českých dráhách, na hygieně, u hasičů atd., a zkrátka ti lidé potřebují mít všechno blízko. A druhá věc je, že pak třeba do toho zaměstnání potřebují dojet rychle, třeba pomocí těch vysokorychlostních tratí anebo dálnice D1 - prosím teď, abych nevzbudil váš úsměv na rtech - kterou, věřím, že v dohledné době dokončíme v rekonstrukci a bude kapacitní a průjezdná.
Takže pokud jste tu někteří nerozhodnutí - já za sebe jsem proti tomuto návrhu. Jak jsem řekl, byť železničář, tak ho nemohu podpořit. A pokud bude podán návrh na zamítnutí, tak já se přimlouvám za to, aby byl zamítnut. Zkrátka přijde mi to jako nerozum. Omlouvám se za to, ale říkám to férově a na rovinu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezký večer. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Petr Bendl. (Chce řádnou.) Řádnou byste chtěl. Takže škrtám faktickou, ale s řádnou je před vámi přihlášený do rozpravy pan poslanec Jaroslav Kytýr. Takže potom pan poslanec Petr Bendl. Tak, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Kytýr: Děkuji, pane předsedající. Já si dovolím, abych nezdržoval tuto diskusi, která byla velice plodná, a řekl bych, že podtrhla i úvodní slova, která jsem ve své zpravodajské zprávě uvedl. Ta myšlenka evokuje v nás všech určité směry, záměry, pocity, že by se kraje měly podpořit, že by měla vznikat určitá decentralizace. Na druhé straně cítíme, že tento návrh zákona není domyšlený, je pouze myšlenkou evokující, kam by se v budoucnosti mohly jednotlivé úřady směřovat, pokud by měly to ratio, pokud by měly určitou shodu, že dosáhneme určitého pokroku nebo určité podpory v rámci kraje.
Z těchto důvodů, jak jsem předeslal, si dovoluji navrhnout ctihodné Sněmovně zamítnutí tohoto návrhu v prvním čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak mám poznamenáno. A nyní se hlásí do obecné rozpravy pan poslanec Petr Bendl, zatím poslední přihláška. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já nebudu dlouhý. Já jsem chtěl říct jenom svoje stanovisko k téhle věci.
My se tu bavíme o návrhu zákona, který má vyřešit úřednickou infrastrukturu, že bychom dovybavili jednotlivé kraje ještě infrastrukturou v množství úřednického aparátu, a tím bychom pozdvihli úroveň života lidí v jednotlivých regionech. Já nepotěším předkladatele, já si prostě nemyslím, že tohle je cesta. Kdyby tam byl seznam úřadů k debatě, které úřady zrušíme nebo případně kterým úřadům sebereme některé agendy, které jsou nadbytečné a lidem otravují život, tak bych byl všemi deseti pro. Protože když se podíváte na počet stovek úřadů, které Česká republika má, množství razítek, která máme, to kdybychom zmenšili, tak máme daleko větší šanci se bavit o tom, jak zpříjemníme život lidem v jednotlivých částech České republiky.
Já jsem Středočech a není to ode mě nijak osobní, že do středních Čech nenavrhujete nějakou instituci. Ale já musím říct, že je tam 300 tisíc lidí bez vodovodu, napojených na studny. To mi přijde daleko důležitější. A je tady paní ministryně pro místní rozvoj. Já jsem po její předchůdkyni chtěl informaci, jak jsou jednotlivé regiony vybaveny tou základní infrastrukturou. Nedostal jsem žádnou odpověď. A docela by mě zajímalo to srovnání. Protože to hovoří o kvalitě života těch lidí, o podmínkách, jak se mají, nemají, jak čistí vodu, jak jsou napojeni na kanalizaci, jestli mají dopravní infrastrukturu, jestli mají obchvaty, jestli mají dálniční napojení atd. To si myslím, že by nás mělo zajímat, a tam se o tom máme bavit. A kde na to ušetříme? No uvnitř fungování státu, kde jinde? Množství úředníků, které máme, je myslím nebývalé. A myslet si, že když je přestěhujeme, a abych jich bylo potom možná ještě co nejvíc, ne? Že tím bychom víc pomohli těm regionům v tom, že se budou mít líp a líp, když tam bude čím dál tím víc placených úřednických míst, myslím, že opak je pravdou. Máme mít štíhlý stát, levný stát, abychom měli více peněz na to, co opravdu lidé v regionech potřebují.
Takže já určitě nepodpořím fakt, abychom o tomto diskutovali ještě ve druhém či třetím čtení. Myslím, že Česká republika má spoustu jiných problémů. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já se podívám, jestli mám někoho ještě do obecné rozpravy, nikoho nevidím, takže já obecnou rozpravu... (Z pléna napovídají.) Ano, máme, máme. Takže ještě paní poslankyně Vildumetzová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já bych se také ráda vyjádřila k tomuto sněmovnímu tisku, a to především z pozice Asociace krajů, která se tímto sněmovním tiskem zabývala, a zároveň jsme poslali na všechny kraje, aby každý kraj se k návrhu tohoto zákona vyjádřil. Musím říct, že z některých krajů přišlo podpůrné stanovisko, z některých krajů přišlo negativní stanovisko a z některých krajů přišlo neutrální stanovisko. To znamená, že Asociace krajů k tomuto návrhu zákona nepřijala žádné usnesení, pouze ho vzala na vědomí. Řekla, že tuto myšlenku podporuje, nicméně požaduje, aby k tomu byla hlubší analýza, a proto jsme se k tomu nějakým způsobem nevyjádřili, protože řada krajů vidí, že tam nejsou majetkové, finanční a personální dopady. Takže považuji za nutné tady to stanovisko všech krajů říci.
A pan Farský ví, že Asociace krajů je popř. ochotna ty argumenty a ta stanoviska, které předložily, nějakým způsobem dát k dispozici. Pravdou je, že ta shoda v současné chvíli na tom není, takže nadpoloviční většina krajů v žádném případě tento návrh zákona nepodporuje. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak podívám se do sálu, zdali je nějaký zájem ještě o vystoupení v obecné rozpravě. Nikoho nevidím, takže já končím obecnou rozpravu.
Nyní závěrečná slova - za navrhovatele pan poslanec Jan Farský zájem má. Ptám se, jestli má také zájem zpravodaj Jaroslav Kytýr. Nemá. Takže pan poslanec Farský má závěrečné slovo. Prosím. (Velký hluk v sále.) A prosím o klid v jednacím sále, prosím vás. Budeme ještě hlasovat, máme tady ještě návrh na hlasování. Prosím. ***