(9.40 hodin)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Po skončení obecné rozpravy budeme tedy hlasovat návrh na vrácení a v případě, že nebude úspěšný, budeme hlasovat procedurální návrh na přerušení bodu. A vy jste, pane poslanče, říkal do příští schůze? (Ano.) Do příští schůze. Tak. Potud máme jasno.
Ptám se, kdo dál má zájem o vystoupení v obecné rozpravě k tomuto bodu. Nikoho nevidím. Tak pan ministr.
Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo. Vyjádřím se k tomu, co bylo řečeno. Náš návrh není nic z čistého nebe, není to nic nového. V tomto směru jsme se inspirovali na Slovensku. Na Slovensku daný návrh prošel před několika lety a opakovaně slovenští kolegové včetně ministryně zdravotnictví, a opakovala to nedávno na setkání ministrů zdravotnictví V4 v Praze, opakovala to na setkání vlád České republiky, kdy jsem se jí ptal na to, jaké jsou zkušenosti s touto regulací na Slovensku, tak řekla, jednoznačně pozitivní. Jednoznačně tato opatření vedla k zajištění vyšší dostupnosti léků. Takže si musíme říct, jestli chceme vyšší dostupnost léků, anebo to nechceme řešit. To jsou zkrátka pouze dvě roviny.
Nebráním se tomu vést o tom hlubší debatu. Nebráním se ani prodloužení lhůty na projednání. Ale říkat, že tento návrh povede k nižší dostupnosti léčiv, zkrátka není pravdou. Naopak, dnes právě v těch příhraničních lékárnách se často k lékům lékárny vůbec nedostanou, protože distributoři je dodávají pouze do několika lékáren, jsou nastaveny různé DTP modely a podobně. Zákon, jak ho navrhujeme, znamená, že pacient, který přijde do jakékoli lékárny v České republice, ať to bude v centru Prahy, nebo někde v Krkonoších a podobně, se svým elektronickým receptem, a ten lék bude jinak standardně dostupný v distribuční síti, tak se k tomu léku dostane. A to je ten základní rozdíl oproti současnému stavu.
Zároveň ten návrh poprvé v historii dává jednoznačnou odpovědnost výrobcům léčiv za to, že léky budou v České republice dostupné, a za to, že zajistí v případě výpadku daného léku obnovu dodávek daného léku do České republiky maximálně ve lhůtě 120 dnů. Dneska žádná takováto lhůta není. To znamená, dneska je ta situace taková, že pokud nastane nějaký výpadek léku, tak ten výpadek klidně může trvat rok a nemůžeme udělit nikomu žádnou sankci, rozhodně ne výrobci, už vůbec ne distributorovi. Ten návrh poprvé v historii dává jasnou odpovědnost výrobci za to, že léky v České republice budou dostupné. A jsou tam poměrně výrazné sankce. V současné době také žádné takové nejsou.
Takže skutečně, pokud chceme ten problém reálně řešit, tak tento návrh to řešení přináší. Návrh samozřejmě neřeší veškerou nedostupnost léků, protože víme, že v řadě případů, dnes možná většina případů nedostupnosti je dána výpadky ve výrobě, kdy se výroba léků dnes přesunula do Asie, do Číny, do Indie, kde velké farmaceutické firmy mají své továrny. Tam je výroba velmi koncentrována často pro celou Evropu. A bohužel stále se více setkáváme s výpadky ve výrobě, kdy ta výroba selže, je špatně naplánována a podobně, a lék se vůbec nedodá do České republiky, ale často ani do Evropy. Vidíme to i v jiných státech, že počet hlášených nedostupností léků strmě stoupá ve Francii. Nedávno jsem byl v Dánsku, kde je stejný problém. Takže to je zkrátka něco, s čím musíme bojovat, ale na jiné úrovni. To je skutečně na řešení celé Evropské unie, celé Evropské komise, abychom dali nějaká opatření, aby se výroba léků přesunula zpět do Evropy z Asie. Ale to samozřejmě nejsme schopni vyřešit na úrovni České republiky.
Co jsme schopni vyřešit, je dát jasnou odpovědnost, regulovat nežádoucí vývoz léků, což je jenom byznys pro několik vybraných subjektů, které místo toho, aby léky dodaly do lékáren českým pacientům, tak je vyvezou do zahraničí, získají za to peníze, a léky nejsou k dispozici českým pacientům. Točí se v tom 3 až 5 miliard ročně. To jsou velké peníze. Chápu, že řadě lidí to vadí, že se na tyto peníze sáhne. Ale jsem přesvědčen o tom, že bychom měli zejména myslet na to, že léky budou dostupné pro české pacienty, nikoli že léky budou vyváženy pro německé pacienty a tak dále. A uvědomme si, že dnes skutečně k tomu reálně dochází a možná k tomu bude docházet i více, protože v České republice léky jsou v zásadě levnější často oproti jiným státům. Víme, že například v Německu jsou léky jedny z nejdražších v rámci Evropské unie. A motivace takto léky vyvážet za hranice je velká. Tento zákon tuto regulaci jasně nastavuje v neprospěch těch, kteří vyvážejí, ale ve prospěch českých pacientů.
Takže nebráním se nějaké diskusi v rámci výboru, ale říkat, že tento zákon bude vést k nějaké vyšší nedostupnosti léčiv a podobně, zkrátka není pravdou. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Vaše vystoupení vyvolalo jednou faktickou poznámku - pan poslanec Jiří Běhounek. Zapomněl jsem zmínit, že pan Běhounek byl omluven a ruší svoji omluvu a je již přítomen. Tak mi to takhle připomněl. Vaše dvě minuty.
Poslanec Jiří Běhounek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, členové vlády, všechny vás zdravím. Jsem rád, že jsem to stihl. Já nejsem často v rozporu s panem ministrem, ale v tomto případě s ním tedy musím zásadně nesouhlasit, protože on tady tvrdí, že se inspiroval na Slovensku. Ale tak asi ten slovenský zákon dostatečně nečtou. Ve slovenském zákoně o lieku je, že povinnost výrobce dodat distributorům, všem distributorům léky, a až teprve poté, když nastane situace, že nejsou ty léky k dispozici u všech distributorů, se mohou lékárny obrátit na výrobce a ten má povinnost do dvou pracovních dnů tento materiál nebo ten lék dodat. A to je tedy jiný princip, než je uveden v tomto zákoně.
A pokud skutečně chce ministerstvo emergentní systém zavést, tak v této podobě je tedy pro nás naprosto nepřijatelný. A myslím si, že ta diskuse bude mnohem tvrdší, než si představujeme. Upozorňuji na to, že jedna věc je přání a druhá věc je skutečnost. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Do rozpravy je v tuto chvíli přihlášen pan poslanec Pawlas.
Poslanec Daniel Pawlas: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, taky bych chtěl k tomu říci pár slov, protože nesouhlasím s názorem pana ministra a myslím si, že jeho novela o léčivech v mnoha věcech a argumentacích, které tady zazněly, nejsou pravdivé. Myslím si, že touto novelou je zrušena povinnost distributorů dodat lék do dvou pracovních dnů do lékáren. Lékárna se tak dostane do situace, kdy nemá zákonem dané a v praxi vymahatelné právo na dodání léku ve veřejném zájmu pro své pacienty. Bude tak zcela odkázána na libovůli výrobce.
Dále si myslím, že dodávky léků do lékáren jsou ponechány na rozhodnutí výrobce. Pro představu jsem si stáhl všeobecné obchodní podmínky jednoho výrobce léků a tam je jasně uvedeno v bodě 1.1, že výrobce se řídí jen těmito obchodními podmínkami, a ne zákonem o léčivech, a dále v bodě 2.3 - výrobce vybraný monopolní distributor se nezavazuje k žádnému dodání léků do lékárny. Výrobce tak má jako jediné výsostné právo určit, komu a kolik kusů léků dodá, anebo nedodá. Je tedy upřednostněna obchodní dohoda či kartel mezi výrobcem a monopolním distributorem se svým řetězcem lékáren. Pokud má lékárna léky na skladě, tak je to zásadní konkurenční výhodou, ale jen pro řetězcové lékárny. Pacienti na malých městech a vesnicích nebudou mít své léky v lékárnách, protože tyto lékárny nejsou majetkově propojeny s distributorem, a tak nemají léky na skladě.
Dále monopolní distributor bude mít konkurenční výhodu, protože z obchodního hlediska vykoupí velké množství léků a bude je dodávat do svých lékáren a nikdo jiný se k těmto lékům nedostane. Jednalo by se o další zhoršení ekonomické situace malých lékáren a ohrožení pacientů v nedostupnosti léků.
Dále tato novela je za hranou platného soutěžního práva. Ale pozor. Pokud bude schválen a zaveden takzvaný emergentní systém v zákoně o léčivech, je to de facto legalizovaná současná praxe monopolní distribuce a lékárna ztratí poslední možnost obrany před ÚOHSem a před obecnými soudy České republiky. Toto je velmi nebezpečné z pohledu občanů. Již nikdy se nedomůžou vyzvednutí léku ve své lékárně. ***