(16.50 hodin)
(pokračuje Okamura)
Naši předkové za tuto republiku, za její svrchovanost po tisíciletí bojovali, umírali, byli vězněni a mučeni. Na jejich oběti a na jejich dílo svým konáním v Bruselu strany, které budou hlasovat pro tyto návrhy, plivou. Je odporné zrazovat svou vlast a ještě odpornější je pokrytectví, se kterým to děláte v čele s vládou této země. A já znova říkám, že skutečně pro SPD není, i kdybychom tady měli být jedinou stranou, která bude hlasovat proti, a zatím to tak vypadá, nebo to tak asi dopadne, jak to tak vidím, tak my prostě nemůžeme přijmout rétoriku posouvání tou salámovou metodou, že europoslanci nejsou zástupci národních států, ale jsou zástupci všech občanů Evropské unie. To prostě není možné posouvat tímto globalizačním směrem a směrem odnárodnění. To je cesta do pekel.
Takže hnutí SPD v žádném případě tento vládní návrh zákona nepodpoří. Děkuji za pozornost. (Potlesk několika poslanců SPD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Tomiu Okamurovi. Nyní pan místopředseda Vojtěch Pikal v obecné rozpravě. Máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní tedy trošku více k věci, k tomuto návrhu zákona. Jak již bylo řečeno, tento návrh zákona vyplývá z implementace jistého aktu, a ten akt nedělá pouze to, že zavádí ten nový přestupek. Ten akt dělá také jinou věc, kterou zavádí povinně, a to je povinná pětiprocentní klauzule v některých státech Unie, konkrétně v těch, kde se volí v systému aspoň 31 europoslanců v jednom obvodu. To se týká Německa a Španělska. Takže se zde zavádí nová povinnost v rámci nějaké dohody velkých stran Evropské unie, která cílí na to, aby se upevnila nějaká většina některých stran, která se jim ztrácí pod nohama. My s tímto principiálně nesouhlasíme. Skutečně si nemyslím, že je namístě zavádět pětiprocentní klauzuli povinně. Spousta států má daleko nižší klauzule. Pětiprocentní je spíše výjimečná v evropských volbách. Většina států nemá žádnou klauzuli, nebo největší skupina států nemá žádnou klauzuli. Spousta států má takovou tu přirozenou, jako Kypr, který má 1,8 %, nebo Itálie a Švédsko, které mají 4 %.
Čili já nevidím důvod zavádění této povinné klauzule. Myslím si, že je to špatně. Ostatně my jako Piráti jsme dlouhodobě proti těmto nepřirozeným bariérám pro vstup politických stran do politického života. Myslím si, že v Evropském parlamentu k tomu skutečně není žádný důvod, protože ta klauzule na národní úrovni nezajistí to, že budou ty strany v Evropském parlamentu, ty frakce, které tam jsou a jsou poměrně velké, vznikat nebo zanikat, protože na národní úrovni nikdy neuděláte dost europoslanců na to, abyste vytvořili frakci. Takže ta klauzule je prostě nesmyslná.
Proto předkládám v této věci dva pozměňovací návrhy, a to jeden, který navrhuje, abychom my tady doma si snížili klauzuli pro vstup do europarlamentu z 5 % na 3 %. Je to čistě proto, protože my jsme tohle prosazovali vždycky. Ta tříprocentní klauzule je blízká té přirozené klauzuli, která odpovídá tomu, že pokud získáte dostatečný počet hlasů k tomu, abyste měli 3 % hlasů, tak to stačí prostě, odpovídá to zhruba jednomu mandátu, takže je namístě dostat ten jeden mandát. Není přece žádný smysl v tom, abyste získávali více hlasů, když váš počet hlasů odpovídá jednomu mandátu. Stejně se čeští poslanci připojují k nějakým větším frakcím v Evropském parlamentu a sama tady žádná strana jednu frakci neudělá. Takže není žádný důvod stavět tuto umělou bariéru. Samozřejmě pro nás ta bariéra není nepřekonatelná, ale jsou zde jiné strany, které by to určitě mohly ocenit. Myslím si, že debata o nějakém narovnávání volebních systémů tak, aby byly skutečně poměrné, je opět na stole. Čili to je jeden z těch návrhů.
Druhý návrh se potom týká samotného aktu, kdy předkládáme doprovodné usnesení, kde Poslanecká sněmovna vyjádří nesouhlas s rozhodnutím Rady 2018/994 ze dne 13. července 2018 jako celkem, přestože implementujeme některá ta usnesení, protože proti těm změnám, které implementujeme do naší národní legislativy, proti těm samozřejmě nic nemáme, to je smysluplné, to je namístě. Ale toto povinné nastavování vyšších klauzulí shora v některých státech považujeme skutečně za nevhodné. Nepřijde nám namístě, aby se do toho Evropa takhle míchala. Ostatně spousta států má většinové systémy. Spousta států má nějaké regionální způsoby volby, preferenční hlasování a podobně. A nepřipadá nám namístě, aby v několika vybraných případech, kde se volí v jednom obvodu více poslanců, bylo nutné mít pětiprocentní klauzuli. Čili to je druhý pozměňovací návrh. K němu se ještě podrobněji dostanu v podrobné rozpravě.
A nyní k jiné věci, kterou považuji zde za důležitou, protože ten akt Rady se nevěnuje, nemá jenom povinné části, ale má i nějaké doporučené části, a ty se nezahrnuly do té změny, přestože v těch doporučených částech se jasně doporučuje, že by státy měly zajistit svým občanům možnosti přednostního hlasování, korespondenčního hlasování, případně i elektronického hlasování. A to je věc, která u nás chybí, přestože valná většina států Evropské unie nějakou formu distančního hlasování má. Většina států má hlasování poštou, některé a ještě více států má aspoň možnost hlasování pro své občany, kteří jsou v zahraničí, na ambasádách.
A já tedy zde předkládám dva pozměňovací návrhy poměrně obsáhlé, jsou legislativním textem delší než samotný návrh zákona, a to bez podrobného zdůvodnění, které si samozřejmě můžete najít v systému. Čili jsou to dva pozměňovací návrhy, které navrhují korespondenční volbu pro naše občany v zahraničí, případně alespoň možnost prezenční volby na ambasádách v evropských volbách pro naše občany v zahraničí. Protože nyní je skutečně situace taková, že naši občané jsou znevýhodněni proti jiným občanům Evropské unie, kteří na ambasádách nebo poštou, případně dokonce i elektronicky volit mohou, kdežto naši občané mají smůlu. To mi přijde úplně absurdní v případě hlasování na ambasádách, protože to aspoň umožňujeme v případě poslaneckých či prezidentských voleb, ale v případě podobných celonárodních voleb, jako jsou volby evropské, možnost hlasovat občanům na ambasádách neumožňujeme. A to mi skutečně nepřijde vhodné.
Dnes jsem se vrátil ze zahraniční cesty, kde jsme se právě setkali se zástupci českých komunit v zahraničí v těch státech, kde třeba hlasování poštou je zcela běžná záležitost, jako je Austrálie. Jedna z těch věcí, kterou nám říkali, že by jim pomohla, a z těch podle mě jednoduše vyřešitelných na rozdíl od nějakých sociálních opatření ohledně započítávání odpracované doby ve státech, kde nemáme smlouvu a podobně, je ta volba. Ti občané se zajímají o to, co se děje doma. A pokud chceme, aby si zachovali vztah k České republice, aby se třeba někdy vrátili s tou zahraniční zkušeností, kterou si udělají, a přenesli ji domů, tak bychom jim měli jít naproti a umožnit jim alespoň to korespondenční hlasování, nebo hlasování na ambasádách. Čili to je k tomu.
Podrobněji ještě k těm dvěma návrhům - je to poměrně obsáhlý legislativní text. My jsme se inspirovali, resp. měl jsem to napsané, ale pak jsem to musel přepisovat, protože se objevil ten legislativní návrh v připomínkovém řízení od Ministerstva vnitra na všeobecnou úpravu voleb, kde právě je návrh na korespondenční hlasování v zahraničí, takže tam jsme přepisovali. Je to uděláno tedy stejně, jako je to v tom návrhu Ministerstva vnitra. To znamená, že je to dvouobálkový systém, je to pouze volba v zahraničí. Pouze občané, kteří si požádají v těch zemích, kde je to možné, o zaslání volebních dokumentace, obdrží volební dokumentaci, přidají svůj vlastní hlasovací lístek, řádně to zaobálkují do dvou obálek a pošlou zpátky na ambasádu. Není to nic, co by ty ambasády nemohly zvládnout, jak se mi vyjádřil pan velvyslanec, tisíc obálek za den zvládli v minulosti, není důvod, aby nezvládli pár desítek za měsíc teď. ***