Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Tomio Okamura)

284.
Návrh na zřízení Vyšetřovací komise PSP ČR pro vyhodnocení vlivu
autoritářských režimů na vnitřní záležitosti českého politického systému
/sněmovní dokument 1778/

Návrh na zřízení této vyšetřovací komise předložila skupina 44 poslanců a poslankyň. Současně tato skupina připravila návrh usnesení Poslanecké sněmovny, který je součástí sněmovního dokumentu 1778. Prosím, aby se zástupkyně této skupiny poslankyně Helena Langšádlová, případně jiný pověřený člen, ujali slova.

Já mezitím přečtu ještě omluvy. Z pracovních důvodů se dnes od 14.30 do 15.30 omlouvá pan poslanec Vít Kaňkovský a pan poslanec Jaroslav Bžoch se omlouvá mezi 14.30 a 16.30 z důvodu jednání.

Mám tady žádost o odhlášení? (Ano.) Tak já vás odhlásím. Přihlaste se všichni svými hlasovacími kartami. (V sále je málo poslanců.) Já bych chtěl požádat poslance, aby se přihlásili svými hlasovacími kartami.

A nyní bych tedy chtěl požádat zástupkyni skupiny předkladatelů paní poslankyni Helenu Langšádlovou, aby se ujala slova. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, vážený pane místopředsedo, my jsme již více než před rokem navrhli zřízení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro vyhodnocení vlivu autoritářských režimů na vnitřní záležitosti českého politického systému. Ve chvíli, kdy jsme tento návrh dali, tak jsme vycházeli především z informací, které pravidelně uvádějí ve veřejných zprávách naše zpravodajské služby. Ale nejenom z toho. Vycházeli jsme také ze zkušeností, které mnozí máme v kontaktu s kolegy z ostatních evropských zemí a zemí, které se zúčastňují Parlamentního shromáždění NATO.

Víte, že v posledních letech se velmi často hovoří o tzv. hybridních hrozbách, a to jak již v podobě kybernetických útoků, kterých je denně několik tisíc, a dalších projevech hybridních hrozeb, což jsou kromě jiného různé dezinformační kampaně, ovlivňování jednotlivých složek státu a... (V sále je stále velký hluk, řečnice se obrací na předsedajícího.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ano, paní poslankyně se na mě obrací zcela právem, abych zjednal pořádek v jednacím sále. Takže já bych vás chtěl požádat, abyste zajistili klid v jednacím sále. Ještě jednou vás požádám o klid v jednacím sále, aby se paní poslankyně mohla v klidu vyjádřit. (Stále ruch v sále.) Asi to nezabírá. Tak prosím.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji. Je pravdou, že to, že jsme požádali o projednání i na této schůzi, že impulsem byly informace, které se týkaly zvětšujícího se vlivu Číny v České republice, ať už se to týká té kauzy, která byla v médiích a týká se Home Creditu PPF, ale týká se to i vlivu třeba na Karlovu univerzitu či se často hovoří o univerzitě v Olomouci. Nicméně bych chtěla říci, že naše motivace je taková, že chceme, aby český stát udělal vše pro to, aby byl odolnější právě k těmto vlivům. Nechceme soudit ty konkrétní události, které se odehrály nebo jichž jste možná někteří byli aktéři. Já bych si jenom velmi přála, aby se již do budoucna vědomě poslanci do podobných akcí nezapojovali, a chceme i přispět k tomu, aby si byli více vědomi toho, co se u nás odehrává. Protože není žádným tajemstvím, že v Evropě dochází k pravidelnému ovlivňování voleb, v Evropě dochází zvnějšku k pravidelnému ovlivňování referend a ne náhodou v nejbližší době dojde k uveřejnění zprávy o vlivu autoritativních režimů na průběh brexitu. A já si myslím, že toto jsou skutečnosti opravdu velmi vážné.

Z čeho jsme vycházeli. Vycházeli jsme, jak už jsem říkala, především z toho, co říkají naše zpravodajské služby, ale i další otevřené zdroje. Když se podíváme na informace, které v této souvislosti jsou uveřejňovány, tak např. zpráva Bezpečnostní informační služby z roku 2017 hovoří o ruské činnosti, která je kontinuálně orientována zejména na vlivové operace na našem území a vědomé či nevědomé vytěžování českých zdrojů. Je pravda, že čínské aktivity v dotčeném roce vykazovaly oproti předchozímu roku méně ovlivňování a více zpravodajského pronikání. Je tady také zmíněno mnoho informací, které se týkají činnosti diplomatického sboru Ruské federace v Praze. Je tady také informace, že Česká republika byla cílem ruských aktivit, které tvořily součást obecné ruské hybridní strategie zacílené proti Severoatlantické alianci a Evropské unii.

Když se podíváte na ty zprávy a informace, tak na našem území je prováděna široká hybridní strategie Ruska, ať už jsou to informace, dezinformace, propaganda, klamy, politika, ekonomika, kriminální sféra, špionáž, kultura, vzdělávání. Těch informací, které, předpokládám, že i vy jste se s nimi seznámili, je celá řada. Prosím, podívejte se např. na informace z výroční zprávy z roku 2018. Vážnou hrozbu pro bezpečnost České republiky představovaly v roce 2018 zejména nepřátelské aktivity cizí moci. Nepřátelské aktivity cizí moci. Státní i nestátní cizí i domácí aktéři se snažili zapojením široké škály metod, aktivit, oslabit české státní instituce, ovlivnit oficiální mezinárodní bezpečnostní postoje státu a vydávat přirozené atributy demokratického řízení za jeho slabiny. Ohrožení těmito takzvanými hybridními hrozbami se týkalo řady oblastí napříč společnosti. A cílem toho, co se u nás odehrává, je ovlivnit rozhodovací proces na různých úrovních veřejné správy ve svůj strategický prospěch. A to je možná i to, čemu se dneska věnujeme. (V sále je silný hluk.)

Ruské a čínské zpravodajské aktivity zasahovaly do oblasti politiky, diplomacie, špionáže, ekonomiky i informačního boje. Když se podíváte na zprávy, protože já opravdu v tuto chvíli jenom cituji ze zpráv, které jsou veřejně přístupné, tak čínské zpravodajské aktivisty se rozrostly jak co do intenzity, tak co do rozsahu. Takže to, co tady dneska sledujeme v roce 2019, již popsaly naše zpravodajské služby v roce 2017. A i v roce 2018 představovaly hrozbu pro zájmy a bezpečnost České republiky.

Moc vás prosím kolegové, věnujme tomu pozornost. Já jsem přesvědčena, že to, co tady zaznívá, to znamená, že v kontextu čínských aktivit cílících na českou akademickou obec, bezpečnostní sbory a státní správu zaznamenala BIS rostoucí počet pozvání adresovaných českým občanům na školení, semináře a poznávací zájezdy, já bych chtěla opravdu upozornit na to, že rizika, která z těchto informací vyplývají, jsou opravdu vážná a ve velké části parlamentů se jimi zákonodárci zabývají.

Proč vyšetřovací komise? Vyšetřovací komise si klade za cíl čtyři základní otázky: zaprvé zhodnotit stav aktivit cizí moci nepřátelské vůči zájmům České republiky podle platné bezpečnostní strategie, zadruhé identifikovat slabá místa státu v čelení těmto rizikům, zatřetí doporučit vládě přijmout konkrétní opatření nelegislativního charakteru a začtvrté doporučit Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky přijmou legislativní úpravy.

Často i v diskuzích bylo zmiňováno, proč chceme komisi, proč se tímto chceme zabývat, když zde máme komise, které se zabývají dohledem nad našimi zpravodajskými službami. Naším cílem rozhodně není jakkoliv hodnotit práci našich služeb, kterým důvěřujeme, ale naším cílem je, aby Česká republika udělala všechno pro to, aby byla vůči těmto novým hrozbám odolnější. Chtěla bych také říci, že stačí se podívat na dokumenty, které jsou v České republice platné, a to je Bezpečnostní strategie z února roku 2015 a Audit národní bezpečnosti ze 14. prosince 2016. Všechny tyto dokumenty, které přijala vláda České republiky, hovoří o těchto hybridních hrozbách, na které upozorňují i naše zpravodajské služby. A to například v Auditu národní bezpečnosti se hovoří: V souladu se současnými poznatky vyplývajícími jak z informací poskytovaných zpravodajskými službami, tak i jiných zdrojů, lze takto hodnotit působení ze strany Ruské federace, Čínské lidové republiky, ale i některých nestátních aktérů, jako je Islámský stát.

Já bych chtěla poprosit - to, čeho se dovolávám, to, o co vás prosíme s kolegy, je pouze to, co je v platném znění Bezpečnostní strategie České republiky přijaté vládou, a jenom bychom chtěli, aby se to, co je v této Bezpečnostní strategii, a to, co je i v Auditu národní bezpečnosti naplňovalo. S politováním musím říct, že toto není plně naplňováno a bohužel není konáno vše pro to, aby naše společnost byla vůči těmto novým hybridním hrozbám odolnější.

Ráda bych upozornila na to, že, jak jsem říkala, mezi ty hrozby patří například kybernetické útoky. Já jsem přesvědčena, že Česká republika nedělá v tuto chvíli vše, co by měla dělat, protože kdyby tak činila, tak by měla odolnější například infrastrukturu na Ministerstvu zahraničních věcí. Vždyť vy musíte vědět, že naše Ministerstvo zahraničních věcí, jeho informační systémy byly opakovaně napadeny. Já věřím, že vám také jako mně vadí, že nepřátelské mocnosti, ale s největší pravděpodobností Rusko, zaútočily na informační systémy našeho Ministerstva zahraničních věcí. Vždyť i vy musíte vědět, jaká rizika dnes jsou. Jenom se podívejte, jak neblahé dopady má vlastně jeden kybernetický útok na jednu nemocnici, byť to pravděpodobně nebylo politicky motivováno. Ale my opravdu musíme učinit kroky pro to, abychom byli odolnější jak z hlediska kybernetických útoků, tak i z hlediska dalších hrozeb. Mezi ně bezpochyby patří množství dezinformací, které se šíří naší společností, a inspirujme se u těch zemí, které jsou odolnější, které investují do mediální gramotnosti, které investují do toho, aby se jim nerozkládala společnost před očima tak, jak se to mnohdy děje u nás. (V sále je trvalý silný hluk.)

Já bych chtěla zdůraznit jednu věc. Tento návrh rozhodně není namířen vůči vládě, není namířen v oblasti koalice - opozice. Já osobně bych chtěla říci, že některé postoje vlády oceňuji, ale opravdu si myslím, že není učiněno vše pro to, abychom lépe vzdorovali těm hrozbám, které tady jsou a ve kterých jiné, třeba i evropské státy jsou již před námi, jsou aktivnější. Podívejte se například na Velkou Británii. Tam podobnou komisi zřídili a opravdu se snaží svůj ústavní systém chránit. Podobné komise jsou zřízeny i ve Spojených státech a dalších zemích. Nejsme rozhodně jediní.

Já bych vás chtěla také v tuto chvíli poprosit, abychom otevřeli debatu o tomto tématu a abychom hledali cestu, jak naplnit svou ústavní roli, protože vedle toho, že jsme zákonodárci, přijímáme legislativu, tak máme z Ústavy i kontrolní roli a myslím si, že je naší povinností - a budeme se z toho jednou zodpovídat, budeme se z toho jednou zodpovídat i těm, kteří přijdou po nás, těm dalším generacím - je naší povinností dělat všechno pro to, aby tyto hrozby, o kterých ne já tady v tuhle chvíli, ale zpravodajské služby, ale velmi často i představitelé Severoatlantické aliance, představitelé Evropské unie hovoří a které opravdu není dobré brát na lehkou váhu. Nejde tady o nic menšího, než že musíme být odolní proti tomu, aby nám tady autoritativní režimy rozkládaly ústavní systém a aby ohrožovaly demokratický vývoj.

Možná vám to některým přijde, že je to přehnané, ale opravdu věřte mi, že když si poslechnete třeba i argumenty, se kterými přichází třeba v rámci Parlamentního shromáždění NATO představitelé právě Aliance, tak jistě byste rozuměli tomu, že byť jsou to takové plíživé hrozby, byť je nevidíme ze dne na den - a mohla bych vám dávat spousty příkladů toho, co se v tomto směru odehrává. Určitě znáte příběh snahy o státní převrat v Černé Hoře před jejich vstupem do Severoatlantické aliance, určitě znáte příběhy o zasahování do referenda ve Velké Británii, a jak jsem říkala, již brzy o tom bude zveřejněna zpráva. Určitě znáte ty příběhy, které se dějí ve Finsku, ve Švédsku, ve Francii a v dalších zemích. Chtěla bych vás opravdu poprosit, abychom tomu věnovali pozornost.

A protože tady v tuto chvíli žádná komise nenavrhuje, nebo nezabývá se touto problematikou komplexně, a ono se to opravdu netýká jenom bezprostředně těch bezpečnostních témat, ale i otázky vzdělávání a dalších otázek, tak bych vás chtěla poprosit o zřízení této komise. Vím, že na to někteří z vás mají jiný názor, jiný pohled, a rozumím tomu, a pokud by se nepodařilo prosadit zřízení této vyšetřovací komise, myslím si, že já i kolegové, kteří o tom již dlouho jednáme, jsme připraveni se bavit o nějakých jiných alternativách, které nám budou zaručovat, že český stát bude naplňovat, sám naplňovat své vlastní schválené bezpečnostní strategie a bude dělat všechny kroky pro to, abychom opravdu vůči těmto hrozbám byli odolnější.

Tolik z mé strany na úvod. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji a prosím paní poslankyni Helenu Langšádlovou, aby se mnou sledovala od stolku zpravodajů všeobecnou rozpravu, kterou tímto otvírám. A mám tady nejprve do obecné rozpravy pana poslance Jana Lipavského a s faktickou poznámkou se následně přihlásil pan poslanec Jaroslav Holík. Tak prosím. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Já bych se rád pověnoval otázce ustavení komise, sněmovního orgánu, který by se věnoval této problematice, a to řekněme více z té formální stránky věci.

Zaznívaly zde argumenty, že by se tím měly zabývat tajné služby. Samozřejmě tajné služby se tím již dnes zabývají, ale takto utvořený orgán, ať již vyšetřovací komise, nebo běžná sněmovní komise, což je něco, k čemu zde míříme na základě politické dohody, a já to velice vítám a jsem za to vděčný, tak ta by byla nadstranickým orgánem. Každá politická strana by tam měla jednoho svého zástupce. Všichni by měli stejný přístup k těm informacím. A takováto komise by potom řešila tu problematiku politicky, to znamená z hlediska politických opatření. Cílem by nebylo si hrát na policii ani na špiony, protože od toho zde máme bezpečnostní aparát, který řídí vláda. Jsme v parlamentu, takže můžeme se ptát, můžeme navrhovat a schvalovat zákony, a to je ten princip té komise. To znamená nasvítit tu problematiku, dát jí tu důležitost a především řešit to nadstranicky. Tohle opravdu má být věc, na které se shodneme na celém politickém plénu, že tato Sněmovna, tento parlament a vláda ČR ví, co se děje v Česku, a prosazujeme společný zájem.

Měli jsme zde teď velice nepříjemnou kauzu. Asi nemá smysl se k tomu úplně vracet. Takže já potom budu velice vděčen za to usnesení, které doufám, že nám přednese ANO, které když přijmeme, tak si víceméně potvrdíme ten závazek, který zde zaznívá, že v prvním čtvrtletí příštího roku bychom se dostali k ustanovení takovéto komise.

Jenom do budoucna, proč je to důležité, jaká je ta relevance. Čekají nás zcela zásadní a strategická rozhodnutí, probíhá zde výběr dodavatele na výstavbu jaderné elektrárny. Čeká nás výstavba 5G sítí. To jsou všechno projekty, které je naprosto nezbytné dělat v zahraniční spolupráci, a samozřejmě i s těmito projekty přichází určitý zahraniční vliv. A my bychom měli vědět, jakým způsobem jsou naše státní instituce na něj připraveny. Budujeme armádu, ale i ta armáda také musí vědět, v jakém prostředí se pohybuje. Takže to je další velice důležitý okruh.

Já vám děkuji za vaši pozornost a těším se na návrh usnesení.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Jaroslav Holík a připraví se poslanec Jiří Kobza. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, budu mít dotaz. Je Česká republika, odlišuje se v něčem jiném od ostatních států Evropské unie? Já si myslím, že ne. Naše republika má Bezpečnostní informační službu, která je složená z odborníků. Takže pokud slyším, že musíme tady vytvořit novou komisi, tak tím pádem naznačujeme, že naše Bezpečnostní informační služba pracuje špatně. Je to tak?

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Helena Langšádlová a s přednostním právem se připraví pan poslanec Bartošek. Prosím.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Prostřednictvím pana předsedajícího pane kolego Holíku, několikrát jsem říkala, že mám plnou důvěru k činnosti Bezpečnostní informační služby a dalších zpravodajských služeb. Ale právě proto, že mám plnou důvěru k těmto službám, tak ty informace, které nám říkají, beru oproti vám pravděpodobně zcela vážně.

Takže ještě jednou. Navrhovaná komise, ať už bude vyšetřovací, nebo jiná, která by se těmito hrozbami měla zabývat, tak - za prvé - právě vychází z těch informací Bezpečnostní informační služby a dalších služeb. Za druhé, Nemá hodnotit činnost těchto služeb, ale zabývat se tím, jestli my děláme jako poslanci nebo jako tady vláda za mnou všechno pro to, co bychom dělat měli. O tom je ten návrh. A s politováním musím říct, že neplní Česká republika ani to, co má ve vlastní vládou schválené strategii boje proti hybridním hrozbám. Takže o tom tady celou dobu hovořím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou pan předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek - stáhl. Takže nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Ivo Vondrák, a zatím poslední faktická, takže se připraví předseda klubu KDU-ČSL poslanec Bartošek. Prosím.

 

Poslanec Ivo Vondrák: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Více než před týdnem jsem byl účasten mimořádné situaci. Mimořádné situaci, kdy osamělý aktivní střelec z bezprostřední blízkosti popravil sedm lidí. Byl jsem svědkem jako předseda krizového štábu činnosti všech složek - policie, záchranářů a hasičů. Ještě jednom jím tímto za to děkuji, co udělali. Ale nenapadlo mě, abych k tomuto svolával další komisi, která bude dále tyto věci vyšetřovat.

Jestliže máme důvěru v naše bezpečnostní služby, tak jim věřme! Já nevěřím, že někdo z nás tady je schopen tyto věci podchytit, rozumět a analyzovat. Říkám to na rovinu. Jsme z pohledu zpravodajských služeb amatéři! Děkuji. (Potlesk z řad ANO a ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní se přihlásil s faktickou poznámkou pan poslanec Miroslav Kalousek. Takže tentokrát už vás to vybudilo, takže znova přihláška. Prosím a vaše dvě minuty.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Ne, netušil jsem, že budu muset znovu opakovat to, co řekla paní poslankyně Langšádlová, že zjevně ji pan poslanec Vondrák neposlouchal. Takže prostě holt ještě jednou, podvanácté. Omlouvám se, že podvanácté, ale asi si to musíme stále opakovat. Smyslem této komise není prověřování činnosti tajných služeb. Smyslem této komise je kontrola exekutivy, tedy vlády, zda se zprávami tajných služeb nakládá s plnou vážností a zda je využívá k tomu, aby riziko kybernetické bezpečnosti bylo sníženo na minimum. Protože řada z nás má oprávněné podezření, že řada vládních činitelů zprávy tajných služeb možná podepíše, ale nečte. Bere je velmi formálně a nevyvozuje z nich žádné závěry, jak by měly. Je to tedy kontrola vlády. Je to tedy kontrola vlády, což přísluší Poslanecké sněmovně. Není to kontrola tajných služeb. Pevně věřím, pane poslanče Vondráku, že teď jste mě snad už slyšel.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní dvě faktické poznámky. Takže vystoupí nejprve pan poslanec Ivo Vondrák a připraví se pan poslanec Jan Lipavský. Takže vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Ivo Vondrák: Já bych jenom pana poslance Kalouska upozornil, že nejsem ani hluchý, ani intelektuálně nesmělý. A myslím, že to, co jste řekl, je ještě horší než to, co zaznělo předtím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak moment, teď, protože před vámi je pan poslanec Jan Lipavský a následně předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. (Reaguje na poslance Bláhu, který se chystá k řečnickému pultu.) Takže pane poslanče, prosím vaše faktická.

 

Poslanec Jan Lipavský: Dobrý den, já si dovoluji také zareagovat na poslance Vondráka. Nechceme si hrát na policii ani na tajné služby, nechceme si na ně hrát. Nechceme si na ně hrát, stejně jako si jiné rezortní výbory nehrají na to, že by byly vojáky, nebo... samozřejmě, máte tam řadu lidí z profese, ale fungování a princip těch výborů je jiný, je to nastavování politické agendy. Chceme být naprosto féroví, má tam být zastoupena každá politická strana svým jedním členem. To znamená, mělo by to být naprosto férové, neměla by to být žádná inkvizice. Tak to je první věc, kterou jsem chtěl říct.

A druhá věc. Chtěl bych požádat, jestli bychom mohli načíst návrh toho usnesení, abychom se o něm pobavili a případně věděli, k čemu v tomto jednání míříme. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Na návrh usnesení jistě bude prostor v podrobné rozpravě. Nyní mám tady tři faktické poznámky, takže přečtu pořadí. Pan poslanec Miroslav Kalousek, pan poslanec Jiří Bláha a předseda klubu hnutí ANO Jaroslav Faltýnek. (Poslanec Kalousek stahuje svou faktickou poznámku.) Takže stahuje pan poslanec Kalousek. Takže pan poslanec Jiří Bláha se vyjádří, prosím, pane poslanče. Připraví se předseda klubu hnutí ANO Jaroslav Faltýnek. Prosím vaše dvě minuty, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já bych vás chtěl opravdu poprosit. Myslím si, že máme důstojnější a hlavně potřebnější témata, kterými bychom se měli zabývat. Já vám třeba jedno napovím a je to dovoz výrobků za podnákladové ceny do naší republiky. To ničí naše národní hospodářství, to ničí naši ekonomiku, to ničí naše vztahy se zahraničními partnery a to hlavně ničí naše vesnice. Protože jestliže si představíte, že maso z Německa, i když ho tam vyrobí za 38 korun, sem dovezeme za 25, a takhle bychom mohli jít hlavní surovinu po hlavní surovině, tak to jsou ty důležité záležitosti, které bychom tady měli řešit, a my řešíme, jestli náhodou nás někdo neohrožuje. Přitom o tom nevíme vůbec nikdo nic, nikdy nic nebudeme schopni zjistit. A i když se něco dozvíme, tak se dozvíme to, co jsme vlastně už věděli dávno, protože nám stejně nikdo nemůže nic říct. Takže je to jenom hra. A jelikož asi nemáte témata a nevíte, jak pracovat, tak hledáte, o čem byste hovořili, abyste byli vidět. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předseda klubu ANO Jaroslav Faltýnek. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Hezké odpoledne, kolegyně, kolegové. My jsme podpořili zařazení tohoto bodu aktivně a jsme samozřejmě připraveni se podílet i na vytvoření nějaké komise. Nicméně ten návrh zní: Návrh na zřízení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny ČR pro vyhodnocení vlivu autoritářských režimů na vnitřní záležitosti českého politického systému. Já tedy tomu moc nerozumím, nicméně konečně to kolega Kalousek vysvětlil, konečně to převedl do češtiny, když to vysvětloval panu profesoru Vondrákovi. Je to vyšetřovací komise na vyšetření, jestli členové vlády čtou zprávy tajných služeb. Takto to tady bylo řečeno a přeloženo do češtiny. Tak konečně jsem to pochopil a děkuji velectěnému panu kolegovi Kalouskovi prostřednictvím pana předsedajícího, že nám to přeložil do češtiny. Děkuju moc.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku pan poslanec, předseda klubu TOP 09, Miroslav Kalousek. Prosím vaše dvě minuty, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Velmi zdvořile. To, jestli čtou, nebo nečtou, dokládá ten podpis. To už tam pak nezjistíme, jestli se ten člověk jenom podepsal, nebo četl. Ale tím smyslem je, jestli ty zprávy byly použity tak, aby to bylo ve prospěch bezpečnosti České republiky. A to je docela zásadní otázka, ta by nás měla zajímat.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou mám dvě přihlášky. Takže paní poslankyně Helena Langšádlová za předkladatele a připraví se pan poslanec Milan Brázdil. Prosím.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Ještě jednou. Já jsem, pane Faltýnku prostřednictvím pana předsedajícího, když jsem o tom tady mluvila, tak jsem dopředu říkala, že jsou tady fakta a to jsou varování našich služeb před těmito konkrétními hrozbami. Máte to v té zprávě, a částečně jsem z toho četla, naprosto zřejmě napsáno. Mohla bych mluvit o mnoha dalších informacích z veřejných, otevřených zdrojů o tom, co se odehrává v dalších evropských zemích, ve Spojených státech, ale nebudu vás tím zatěžovat. Tady jsou na jedné straně tyto otevřené zprávy, to nejsou nějaká virtuální ohrožení, to je úplně konkrétní ohrožení, které se bere vážně i na úrovni Evropské unie a NATO. Vedle toho vlastně tady jsou nějaké kroky České republiky. České republiky proto, aby naše společnost byla odolnější.

Já jsem tady také v tom úvodním slovu říkala, že já si mnoha postojů, byť jsem opoziční poslanec, členů naší vlády vážím. Vážím si i postoje třeba pana premiéra v kauze Skripal, vážím si práce pana ministra zahraničí, pana ministra vnitra a dalších. Vážím si toho. Ale je tady ještě spousta věcí, které by se mohly a měly udělat v této oblasti a i podle schválené bezpečnostní strategie se doposud neudělaly. A mou tužbou a cílem je jenom, abychom se podívali na to, co se v této oblasti ještě může udělat a má udělat pro to, abychom byli odolnější a vliv těchto nových hybridních hrozeb na naši společnost byl co nejmenší. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní čtyři faktické poznámky. Takže já přečtu pořadí. Ještě pátý pan poslanec Foldyna se hlásí? Takže já přečtu pořadí. Pan poslanec Brázdil, pan poslanec Michálek, pan poslanec Vondrák, pan poslanec Králíček a pan poslanec Foldyna. Prosím vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Pan kolega Kalousek se zeptal, jestli ty veškeré informace byly správně využity. Já myslím, dámy a pánové, že na světě je asi přes 200 států. A představte si, my jsme šestí nejbezpečnější. Jasně, mohli bychom být první, ale já nemám ten pocit, že bychom byli tady v něčem ohroženi a že by vláda nevyužívala tyto informace. Možná můžeme být pátí, možná i čtvrtí, nicméně ta komise to asi moc nezmění. Jenom jsem chtěl odpovědět, že jsme luxusní stát, kde tady žít znamená být bezpečně na tomto světě obhospodařeni. Já jsem za to moc rád těm zpravodajským službám a dalším, že tady takové luxusní služby máme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předseda klubu Pirátů Jakub Michálek a připraví se pan poslanec Ivo Vondrák. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já si vážím toho, že do diskuze se zapojují i kolegové z koalice. Nicméně trošku mi tady chybí v té diskuzi, aby vystoupil někdo za vládu, protože přece jenom je to vláda, které je BIS odpovědná a které nosí své závěry, a ta vláda by měla reagovat na ta doporučení, která jsou uvedena v té zprávě, a vzhledem k tomu, že BIS varuje před vlivem Číny a dalších států, dalších totalitních států, na území České republiky, upozorňuje na špionážní sítě, já jsem přesvědčen, že naše vláda určitě není nečinná a že je připravena nás vzhledem k tomu, že to byl pevně zařazený bod, na který se mohla připravit, informovat o těch opatřeních, které podnikla v rámci své působnosti. Je tady pan ministr Zaorálek, viděl jsem, myslím, pana ministra Petříčka. Pan premiér tady bohužel není, ale jsem přesvědčen, že zmínění kolegové ho dokážou v této věci velmi dobře zastoupit.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Ivo Vondráka a připraví se pan poslanec Robert Králíček. Prosím.

 

Poslanec Ivo Vondrák: Vážené kolegyně a kolegové, nikdo z nás nezpochybňuje to, že jsme terčem těchto útoků. A já mám možná ještě větší zkušenosti s těmito útoky jako autor a v podstatě člověk, který byl zodpovědný za jedno z největších superpočítačových center v této republice. Za jedno z největších superpočítačových center. Byli jsme terčem těchto věcí. Nikdo to nezpochybňuje. Já jenom zpochybňuji, že to tady někdo dokáže vyřešit v této Poslanecké sněmovně. Nikdo! Ani to nezkontrolujeme, protože tomu nikdo z nás nerozumíme. Jsme tady lékaři, učitelé, obchodníci, právníci. Ale dle mého názoru to, že tady chceme vytvořit další komisi - mimochodem, už tady několik komisí a výborů máme, které se tímto můžou zabývat - tak prostě ty hrozby neodstraníme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Robert Králíček a připraví se pan poslanec Jaroslav Foldyna. Prosím.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych chtěl zareagovat na vystoupení předsedy klubu TOP 09 pana Kalouska. Pane předsedo prostřednictvím pana předsedajícího, to, co vy říkáte, že chcete kontrolovat vládu, se dneska děje prostřednictvím komisí - BIS, prostřednictvím komise Vojenského zpravodajství, prostřednictvím dalších komisí. Komise se dotazuje vlády, jak pracují s těmi zprávami. Komise může kontrolovat vládu. Na kontrolu vlády tu nepotřebujeme další komisi. Ale dokážu si představit z pozice definice hybridní hrozby, z její komplexnosti a konvergence, tak jak funguje, že o tom můžeme vést diskuse na výboru pro bezpečnost nebo se domluvit na založení nového podvýboru či komise. S tím nemám problém, protože ty hrozby se mění, konvergují a je třeba na ně reagovat. Ale souhlasím s kolegou Vondrákem, to nevyřešíme tady na Sněmovně. Tak se pojďme sejít mimo Sněmovnu, ve výborovém týdnu, zástupci parlamentních stran a pojďme se o tom pobavit, jestli to je potřeba, jestli na to potřebujeme speciální komisi, co ta komise bude řešit, jak to bude řešit. Ale co chceme vyšetřovat? Kdo tam bude chodit vypovídat? Pan Kellner? Pan prezident? To je nesmysl.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní požádám o vystoupení pana poslance Jaroslava Foldynu a připraví se pan poslanec Jan Lipavský. Stále faktické poznámky. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo, pane předsedající. Jako suverénní země, jako suverénní stát musíme dbát o to, abychom věděli, kdo ovlivňuje naši politiku. My přece víme z Ústavy a z demokracie, že zásadní věci ve státě můžou ovlivňovat především ti, kteří byli zvoleni svými voliči. Na to je tady vláda, Parlament, Senát atd. Čili ta diskuse mi tady trošičku uniká v jedné věci, když tady slyším volání po tom, aby se vláda zodpovídala, jak nakládá se zprávami služeb, tzn. naivně tady někdo chce, aby vláda řekla, jak pracuje kontrarozvědka proti rozvědkám. To je trošičku zavádějící. A myslím si, že je to vlastně v kontrapohledu na celou tu věc.

To ovlivňování. Samozřejmě každý stát, každý velký stát, velká ekonomika, mocnost má snahu ovlivnit stát další v ekonomice, v politice a prosazovat nějaké své zásadní zájmy i u svých partnerů - partnerů, nejen nepřátel, tady se pořád mluví o nepřátelích. Připadá mi to trošičku jako diskuse kolem 50. let, kdy byl nepřítel za každým rohem, mandelinka bramborová byla hozena z Ameriky a teď nám zase hází mandelinky bramborový z Ruska.

Já se domnívám, že jestli chceme zřídit nějakou komisi, tak komisi proti hybridním hrozbám jako takovým, obecně. A hybridními hrozbami jsou státem zřízené firmy, organizace, nevládní organizace, které jsou placeny ze zahraničí a které provádějí svoji činnost na území jakéhosi druhého státu, aby ovlivnily jeho život a politiku. Čili pakliže formujeme obecně, že tu zřídíme komisi pro hybridní hrozby, rozumím tomu (upozorňuje na čas) a můžeme o tom diskutovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já nyní přečtu omluvy, protože těch se mně tady nashromáždilo skutečně větší množství, tak aby neuplynul čas mezitím. Takže dnes se od 14.30 do konce jednacího dne omlouvá ze zdravotních důvodů pan poslanec Radek Holomčík, dále se omlouvá paní poslankyně Jana Krutáková od 15.15 do konce jednacího dne z pracovních důvodů, dále se omlouvá pan poslanec Aleš Juchelka od 14.30 do 15 hodin z pracovních důvodů, dále se omlouvá mezi 16. a 19. hodinou z rodinných důvodů pan poslanec Julius Špičák, dále se omlouvá paní poslankyně Helena Válková od 14.30 do 15 hodin z pracovních důvodů a dále se omlouvá paní poslankyně Pavla Golasowská od 15.30 do konce jednacího dne z rodinných důvodů.

A nyní tady mám tedy tři faktické poznámky. Nyní vystoupí pan poslanec Jan Lipavský, dále se připraví pan poslanec Vít Rakušan a pan poslanec Václav Klaus. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pane poslanče Foldyno skrze pana předsedajícího, svůj projev jste zakončil něčím, s čím naprosto souhlasím. Mně by se opravdu líbilo, kdyby vznikla komise pro hybridní hrozby. To je, řekněme, kompromis nebo nějaké řešení, které si umím představit v tom formátu 9 členů, 9 politických stran, 9 klubů, přijde mi to naprosté férové, tak jak jsme o tom tady mluvili. Takže to opravdu vítám.

Já potřebuji znovu zopakovat, vymezit se vůči té argumentaci pana poslance Vondráka, že nejsme odborníci. No, jsme politici, opravdu nejsme odborníci. Takto by se dalo argumentovat o libovolném výboru, že v něm sedí laici. Ale také činnost těch orgánů tomu potom odpovídá, tzn. zvou se tam odborníci, aby přednesli oni své expertní stanovisko, aby to vysvětlili politikům laikům a ti zaujali příslušný postoj nebo ta doporučení schválili.

Samozřejmě zaznívají zde argumenty vůči tomu, že takovýto orgán by kontroloval vládu. Já si myslím, že pan poslanec Kalousek nepoužil úplně vhodný příklad. Máme zde řadu jiných příkladů, kde je vhodné, aby se tím politici zabývali. Měli bychom mít jistotu, jak jsou chráněny volby v České republice. Měli bychom mít jistotu, jak jsou chráněny některé IT systémy, měli bychom vědět, jakým způsobem ty vlivové operace probíhají. Je to obecnější a širší agenda.

Také vítám to, co říkal pan poslanec Králíček, tzn. najít nějakou cestu k té dohodě a ke kompromisu, protože to je opravdu věc, na které bychom měli najít shodu celým politickým spektrem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní stále dvě faktické poznámky, pan předseda STAN Vít Rakušan, dále poslanec Václav Klaus a dále potom v obecné rozpravě přednostní práva Jan Bartošek, Vojtěch Filip a pan ministr Zaorálek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dobrý den. Skutečně jenom fakticky na několik mých předřečníků.

Vaším prostřednictvím, pane předsedající, k panu kolegu Brázdilovi. My jsme určitě všichni rádi, že žijeme v jedné z nejbezpečnějších zemí na světě, určitě je to velká zásluha i vás jako záchranářů, představitelů integrovaného záchranného systému, kvalitní policie, geografických daností toho, že k nám nepřicházejí žádné velké přírodní katastrofy. To jsou prostě ta kritéria, podle kterých se hodnotí bezpečnost jednotlivé země ve světě, kriminalita apod. Ano, na tom jsme dobře. Ale prostě říkat, že tady to nemá žádnou souvislost, nebo má souvislost s tím, zda existují, nebo neexistují hybridní strategické hrozby pro budoucí bezpečnost České republiky, protože ten svět a jeho nebezpečí - bezpečí se mění, ty hrozby jsou nové, jsou nevyzpytatelné, neznáme je a my se jim musíme naučit čelit. S tím samozřejmě pracuje Bezpečnostní informační služba, Vojenské zpravodajství apod.

Na druhou stranu, pánové kolegové, neříkáte tady pravdu. Jsem předsedou komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství, a není úkolem této komise kontrolovat vládu. To prostě není pravda. To je komise, která kontroluje činnost Vojenského zpravodajství v celé její šíři. My máme možnost se samozřejmě na určité věci vlády dotazovat, ale rozhodně není naším úkolem kontrolovat, jakým způsobem vláda zachází se zprávami tajných služeb. To je prostě posunutí interpretace toho, co je ve statutu těch jednotlivých kontrolních komisí. To je účelová dezinterpretace toho, co ty komise reálně mají vykonávat.

My jsme se tady bavili o tom, aby nově zřízená komise měla možnost kontrolovat skutečně to, jak ty odpovědné orgány zacházejí s výstupy, které od tajných služeb pocházejí. Nic více, nic méně. A myslím si, že ta debata se zbytečně posunula do emocí. Ta komise nemá nikoho trestat, byli by tam účastni všichni političtí reprezentanti z této Sněmovny.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí na faktickou pan poslanec Václav Klaus a připraví se pan poslanec Robert Králíček. Zatím mám tyto dvě přihlášky na faktickou. Tak prosím, vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Klaus: Dobrý den. Je před Vánoci, takže budu konstruktivní. Já si velice přeji, aby česká politika nebyla ovlivňována naprosto žádnou zemí, rozhodovali to čeští občané a jejich zákonní zástupci bez ohledu na to, jestli se jedná jenom o Čínu, nebo Rusko, nebo Saúdskou Arábii, kde vás občas rozsekají na ambasádě, když jste novinář, naprosto na všechny země.

Z tohoto důvodu Trikolóra navrhne, už to máme napsáno, v lednu to přineseme, zákon, který zakazuje financování politických stran ze zahraničí, včetně různých nadací. Pak na vás budu velice apelovat, abyste setrvali v tomto stanovisku k ovlivňování cizími zeměmi a podpořili tento náš návrh, protože je to důležitá věc, a my ho takto budeme hájit.

K tomu, co tady říkáte, se radši vyjadřovat nebudu. Snad jenom jednu poznámku k brexitu. Jak jsem zaznamenal, že za to mohly ty hybridní hrozby a občané chtěli něco úplně jiného, tak teď se zrovna konaly volby a občané ukázali, že to chtěli přesně takto, a nic takového nenastávalo. Ale nechci tu debatu rozdmýchávat, protože si dovedu představit, co by se strhlo.

Takže na vás apeluji, podpořte to, aby českou politiku ovlivňovaly české subjekty, nikoli někdo ze zahraničí - padni, komu padni. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní máme tři faktické poznámky - pan poslanec Robert Králíček, pan poslanec Pavel Staněk, paní poslankyně Helena Langšádlová a Zbyněk Stanjura - čtvrtá ještě. Prosím.

 

Poslanec Robert Králíček: Chtěl bych reagovat na pana Rakušana prostřednictvím pana předsedajícího. Mně se líbí, jak kolegové ze STAN k nám vždycky mluví, jak tutově vědí, co my si myslíme, jak se máme chovat. Já jsem nechtěl účelově dezinterpretovat. Dobře, zmýlil jsem se. Omlouvám se. Ale komise BIS nebo Vojenského zpravodajství se vlády dotázat může. Tak mi řekněte do detailů, jak si představujete takovou kontrolu, když ty informace ve většině případů jsou v nějakém utajeném či důvěrném režimu. Tak jak bude taková kontrola vlády probíhat? Pan premiér bude chodit na výslech k té komisi. Ministři budou chodit na výslech k té komisi. Ale výstupy z té komise budou tajné, protože většina těch zpráv je utajovaných. Ale pro náš dobrý pocit budeme něco vědět. Tak já tomuhle vyšetřování nebo těmhle výslechům fakt nerozumím. Jak říkám, pojďme se bavit, jestli se změnil svět, jestli se má změnit struktura výborů, nebo struktura komisí, nahradit třeba jinou, nějakou novou, která se bude jmenovat pro prevenci hybridních hrozeb, nebo pro kontrolu hybridních hrozeb. Tomu rozumím. Ale vyšetřovací? A rozhodně prosím nemluvte za mě. Já jsem účelově nechtěl dezinterpretovat něco. Prostě jsem se spletl, za což se omlouvám. (Tleská poslankyně Kořanová.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Pavel Staněk a připraví se paní poslankyně Helena Langšádlová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Staněk: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Děkuji za slovo, pane předsedající. Zase jsme si tady rozmělnili diskusi do dvou proudů - trošičku iracionálního, emotivního a do toho, věřím tomu, racionálnějšího. Je potřeba si říct, že taková komise, která by opravdu šla po hybridních hrozbách, nebyla by vyšetřovací, by mně osobně smysl dávala. Ale tak jak je ten dokument předložený a jak jsme tenhle ten bod začali projednávat, bohužel ani mně tento bod smysl nedává.

Takže bych navrhoval přerušit projednávání tohoto bodu, připravit to na úrovni jednotlivých poslaneckých klubů a posléze se k tomu vrátit s nějakým racionálnějším zadáním, než je vyšetřovací komise pro činnost vlády nebo některých dalších orgánů. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Pane poslanče, mám to chápat, že navrhujete procedurální návrh přerušit? (Ano.) Ale tím pádem potřebujeme dokdy, abychom mohli hlasovat. (Ohlasy ze sálu.)

 

Poslanec Pavel Staněk: Navrhuji minimálně na dva kalendářní měsíce.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Na dva kalendářní měsíce. A to je do kolikátého? (Pobavení v sále.)

 

Poslanec Pavel Staněk: Takže do 20. února.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Do 20. dubna. (Ohlasy ze sálu.) Února? Ano. Února. Tak. No. Měli bychom hlasovat bezprostředně. (Hlásí se několik poslanců.) Ano, ano, jestli je to návrh k hlasování, tak prosím.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Já tomu také rozumím. Chtěla bych, abychom o tom věcně diskutovali, proto si dovolím dát protinávrh přerušit to do 30. ledna 11 hodin. Je to čtvrtek druhého týdne Poslanecké sněmovny. A věřím, že do té doby budeme mít prostor o tom věcně diskutovat, a věřím, že nám všem jde o totéž, abychom byli suverénní zemí, která nebude podléhat těmto hrozbám.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Předseda klubu hnutí ANO Jaroslav Faltýnek. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: My určitě podpoříme oba dva tyto návrhy. Možná je lepší ten kolegyně Langšádlové, je konkrétní. Akorát je hrozná škoda, že to přerušujeme v tomto momentě, protože ta debata byla dobrá, konstruktivní, věcná. (Pobavení v sále.) Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí. A je škoda, že ta debata nemůže aspoň ještě chvíli pokračovat. S vědomím, že jednáme dneska do 19 hodin a že bychom byli schopni, jak dneska jedná Sněmovna konstruktivně, ty věci, které máme na tabuli, většinu z nich zvládnout. Je to škoda. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Hlásí se předseda klubu Zbyněk Stanjura, ale jen jestli je to nějaký protinávrh, protože jinak musíme hlasovat bezprostředně. Tak prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já mám protinávrh, který vlastně vychází z toho, co říkal pan předseda Faltýnek. Chtěl bych požádat oba dva - pana kolegu a paní kolegyni - aby v této chvíli ty návrhy stáhli a aby je přednesli po ukončení obecné rozpravy. To je protinávrh. To znamená, jako kdyby se o tom mělo hlasovat. Myslím si, že by bylo dobré, aby argumenty zazněly dnes, abychom pak 30. ledna nereagovali na další vystoupení, na které dnes nedojde, nebo toho 20. února. Nechci předjímat výsledek hlasování. Takže to je žádost. Stáhnout to mohou pouze ti, kteří ten návrh přednesli. Myslím si, že je to racionální. Ale bylo by dobré, aby ty argumenty padly v rozpravě už dnes, aby se na ně případně dalo zareagovat nějakým politickým jednáním.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Teď tedy záleží na navrhovatelích, zda vaši výzvu přijmou. Pan poslanec Staněk.

 

Poslanec Pavel Staněk: Ano, přijímám tady tenhle ten návrh.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Takže vy stahujete. Chápu váš procedurální návrh?

 

Poslanec Pavel Staněk: Ano, stahuji procedurální návrh.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak teď tedy jestli paní poslankyně Langšádlová, jinak budeme muset hlasovat. Prosím.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Já taky respektuji to, že budeme věcně ještě diskutovat, s tím, že tento můj návrh, to znamená přerušit do 30. ledna 11 hodin, tak aby do té doby byl prostor na věcnou diskusi, platí po ukončení obecné rozpravy, to znamená předtím, než budou navržena usnesení a budeme hlasovat.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Dobře. Takže po ukončení obecné rozpravy dáváte procedurální návrh, abychom přerušili jednání o tomto bodu do 30. 1. do 11 hodin. Dobře. To je návrh po ukončení obecné rozpravy.

Vrátíme se zpátky a máme tady tedy faktickou poznámku předsedy klubu ODS Zbyňka Stanjury. Takže teď už můžete mluvit o čemkoli. Prosím. A připraví se v obecné rozpravě, jelikož jinou faktickou tady nemám, pan poslanec Jan Bartošek s přednostním právem. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Mám prosbu na kolegy a kolegyně, kteří buď už vystoupili, nebo ještě budou vystupovat, ale myslím, že se shodneme, že věc národní bezpečnosti by neměla být věcí vládně-opozičního souboje. Možná se některé návrhy někomu nelíbí, to plně respektuji, ale určitě to není tak, že by někdo chtěl zkoušet vládu. Myslím si, že v oblasti národní bezpečnosti bychom měli, pokud možno, najít co největší politickou shodu, protože to je věc, která přesahuje volební období a přesahuje ten standardní souboj koalice versus opozice.

Já jsem byl účasten ještě v minulém volebním období debatě o zákoně o kybernetické bezpečnosti, o tom, jak tomu bránit a podobně. A debata byla opravdu tristní. Tristní. A moc jsme se nepohnuli. Takže bych chtěl zaprvé vyzvat všechny, abychom odhodili v otázce národní bezpečnosti stranická trika, abychom se snažili najít. A jenom procedurálně chci připomenout, pokud někdo bude vymýšlet jinou konstrukci než vyšetřovací komisi, tak to v tomto bodě prostě hlasovat nejde - ani dnes, ani v lednu, ani v únoru, ani nikdy jindy. Já ten nápad nezpochybňuji. Jenom chci procedurálně upozornit, že by se to muselo jmenovat jinak, muselo by to být v jiném bodě a podobně.

A problém, který existuje v oblasti tajných služeb, myslím, že ho můžeme pojmenovat přímo na mikrofon zcela veřejně. Pan poslanec Vondrák říkal, že všichni věříme našim tajným službám. To prostě není pravda. Bohužel. Prezident republiky tajným službám nevěří. Nebo některým z nich. A to prostě problém je. Já vím, že to nevyřešíme my tady. Ale neříkejme si, že všichni čelní představitelé státu věří svým tajným službám. To bohužel není pravda. Já to nechci používat v politickém zápase. Ale je to fakt. A mimochodem je to taky jeden z důvodů, proč se tím máme zabývat na Poslanecké sněmovně. Kdyby platilo, že všichni ústavní činitelé takhle postupují, což je správný přístup, věřit svým tajným službám, tak by ta debata byla mnohem jednodušší.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji za dodržení času. Nyní tedy obecná rozprava a pořadí, mám zde přednostní práva - pan poslanec Jan Bartošek, dále předseda KSČM Vojtěch Filip, ministr kultury Lubomír Zaorálek a potom pan poslanec Jiří Kobza v tuto chvíli. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já doufám, že přijde pan kolega Faltýnek, protože on říkal, že by chtěl vědět důvody zřízení této komise, tak já mám připraveno několik důvodů, proč vlastně tato komise by měla vzniknout.

Někteří poslanci, ale i někteří senátoři jsou znepokojeni narůstajícím vlivem autoritářských režimů na vnitřní záležitosti českého politického systému. A to je vlastně jedna z motivací, která nás vede k tomu, abychom se pokusili zřídit vyšetřovací komisi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky pro vyhodnocení vlivu autoritářských režimů na vnitřní záležitosti českého politického systému. Podobné komise a speciální parlamentní vyšetřovací iniciativy dnes existují např. v USA, Velké Británii nebo Singapuru a Kanada nově zřizuje komisi se zaměřením na čínský vliv. Přínos takových vyšetřování je patrný již dnes. Díky jejich roli se veřejnost dozvídá praktické informace týkající se zahraničního vlivu v jejich zemi, případně nelegitimního zahraničního vlivu na volební procesy. Tady jenom pro upřesnění říkám, že například v oblasti přehodnocení skutkové podstaty paragrafu trestního zákoníku vyzvědačství to je změna, která např. proběhla v Lotyšsku. Zpravodajské služby přinášejí nejenom politikům informace, ale to, co je podstatné, ony samy nemohou činit téměř žádná opatření, včetně legislativních. Je tedy na nás politicích, abychom podrobně vyslechli odborníky a naše vlastní instituce a navrhli konkrétní opatření.

Hlavní rolí vyšetřovací komise, tak jak o tom přemýšlím já, bude představit zprávu "hodnocení stavu působení cizí moci v České republice", která za prvé zhodnotí stav aktivit cizí moci nepřátelských vůči zájmům České republiky podle platné bezpečnostní strategie České republiky; za druhé identifikuje slabá místa v čelení tomuto fenoménu; za třetí doporučí vládě konkrétní opatření nelegislativního charakteru; za čtvrté doporučí Poslanecké sněmovně případné legislativní úpravy.

Jsem přesvědčen, že tato vyšetřovací komise by se primárně měla věnovat tématům: role zájmů Ruské federace a Čínské lidové republiky v jednání vysokých ústavních činitelů; za druhé: vlivové a geopolitické zájmy Ruské federace v české energetice; za třetí: možnost nastavení státního mechanismu pro hodnocení rizikových investic, případně ochránění kritické infrastruktury státu před těmito rizikovými investicemi; za čtvrté: propojení české dezinformační komunity na zájmy Ruské federace v České republice; za páté: propojení české radikální a extremistické komunity na zájmy Ruské federace v České republice; za šesté: vazby Ruské federace a Čínské lidové republiky na české politické strany; za sedmé: spolupráce Moskvy a ruské komunity v České republice; za osmé: vazby zastupitelských úřadů Ruské federace a Čínské lidové republiky na české politické subjekty; za deváté: vazby ruských a čínských společností na české státní a politické instituce.

Byl bych rád, abychom si pozvali specialisty na daná témata, zahraniční odborníky pro porovnání regionálních trendů, ale také představitele českých bezpečnostních a zpravodajských institucí.

Co bychom měli chtít? Jsem přesvědčen, a o to to patrně bude komplikovanější, že bychom se měli zaměřit na cesty všech poslanců do Číny, na Krym a Donbas a vyhodnotit, kdo takové cesty organizuje a platí a takto ovlivňuje poslance. Za druhé zmapovat, kterým poslancům komerční entity s přímými finančními zájmy v Rusku a v Číně poskytuje přímé nebo nepřímé služby, a tak ovlivňuje jejich jednání či vystupování. Za třetí zmapovat, kteří konkrétní bývalí státní představitelé v posledních letech lobbovali ve prospěch Ruska nebo Číny. A za čtvrté vyhodnotit, zdali nedává smysl zavést regulatorní opatření, aby tito politici nemohli zneužívat informace, ze kterých těží ze svých bývalých funkcí. Zde jsem přesvědčen, že vhodný nástroj by byla např. možnost upravit návrh zákona o lobbingu, aby se tím snížilo prosazování nelegitimního vlivu zahraničních diktatur na českou politiku.

Pár příkladů a podkladů, ze kterých jsem čerpal: České bezpečnostní instituce systematicky varují před vlivem Ruské federace a Čínské lidové republiky na politické dění v ČR. Níže uvádím výtah z veřejných zpráv, které český stát již zveřejnil, a zdůvodňuji, proč a co mne vede k tomu, co navrhuji. Jsem přesvědčen, že není možné tento fenomén vlivu cizích mocností popírat, a to z toho důvodu, že před ním systematicky a opakovaně varují české bezpečnostní instituce.

Podle Bezpečnostní informační služby čínské zpravodajské služby patří vedle ruských mezi nejaktivnější na území České republiky. Přečtu některé závěry z výroční zprávy BIS z roku 2018.

Například ruské sítě okolo českých politiků. Ruští zpravodajští důstojníci usilovali o vytváření vazeb a kultivaci vlivové báze v blízkém okolí politiků, kteří mají vliv v oblastech zájmu Ruské federace. Zde BIS zcela evidentně mj. poukazuje na Kancelář prezidenta republiky, která slouží jako hlavní orgán ruských a čínských zájmů. Příčina je již několik let jasná. Dlouhodobým bezpečnostním problémem zůstává naddimenzování ruské diplomatické mise v České republice, která podle BIS slouží jako velká zpravodajská základna všech tří ruských zpravodajských služeb proti českým cílům.

Dále ruské ovládání českých dezinformátorů. Značnou pozornost BIS věnuje proruským aktivistům, jejichž témata slouží ruským státním zájmům. U některých z nich BIS identifikuje přímou provázanost s ruskou státní mocí či řízení ruskými zpravodajskými službami. Jde o osoby, které tvoří jádro české dezinformační scény. Pro upřesnění, dle BIS jsou hlavními producenty dezinformací ve prospěch Ruské federace. Poukázání na ruské zpravodajské řízení osob v těchto skupinách je novinkou, jelikož v minulosti BIS zdůrazňovala primárně jejich ideologickou motivaci. To bylo ještě v roce 2017. Toto varování lze číst ve zkratce tak, že většina českých dezinformátorů začínala jako ideologičtí souputníci Ruska, přičemž v roce 2018 došlo k převzetí přímé kontroly nad částí z nich ruskými zpravodajci.

Další oblastí, a je to jedno z hlavních sdělení BIS v oblasti varování před čínskými zpravodajskými službami, je rozkrytí mechanismu cest do Číny, které organizují a platí čínské instituce a skrze něž si komunistický stát vytváří kontaktní síť osob, které jí budou nakloněny, přičemž čínští zpravodajci k tzv. oslovování pro spolupráci využívají právě pobyt českého občana v Číně, který mají plně pod kontrolou. Kontrarozvědka mluví zejména o cestách akademiků, představitelů státní správy i bezpečnostních sborů. A je třeba si uvědomit, že novinkou v čínské agendě je také varování před cíleným čínským narušováním česko-tchajwanských vztahů.

Další změnou je nárůst čínských zpravodajských aktivit během roku 2018 v intenzitě i rozsahu, což se evidentně změnilo od roku 2017, kdy BIS nezaznamenala posilování čínských zpravodajských kapacit v rámci diplomatické mise v ČR. Fakticky tak můžeme konstatovat, že i přes údajné strategické partnerství mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou ve stejný čas tento komunistický stát výrazně navýšil nepřátelské aktivity proti zájmům Česka. BIS říká, že čínské aktivity jsou co do komplexity srovnatelné s ruskými. A dochází k nárůstu počtu čínských zpravodajců, kteří se věnují rekrutaci českých občanů, což se evidentně dříve v takové míře nedělo, protože ve zprávě kontrarozvědky za rok 2017 toto varování nenajdeme. Mezi čínskými službami působícími v České republice tak je opět uváděno Oddělení pro mezinárodní styky Ústředního výboru Komunistické strany Číny, se kterým se například nedávno při své cestě do Číny setkal a jednal o spolupráci předseda Poslanecké sněmovny, údajně na radu české ambasády v Pekingu.

Také bych se chtěl věnovat ruskému a čínskému kybernetickému vykrádání českých institucí. Kontrarozvědka rozsáhle upozorňuje na selhání státu v oblasti kybernetické bezpečnosti. Poukazuje nejenom na notoricky známou děravou síť Ministerstva zahraničí, ale i na systematické útoky proti představitelům Armády České republiky. Jenom krátce do historie: V roce 2015 se čínské diplomatické, zpravodajské a ekonomické entity soustředily na využití úspěchů z předchozího roku a intenzivně pokračovaly v rozšiřování a kultivaci pročínské vlivové infrastruktury v české politice a ekonomice. Dominantní čínskou zpravodajskou silou v České republice byla vojenská rozvědka, jejíž činnost doplňovaly aktivity specifické čínské zpravodajské organizace, kterou je Odbor pro mezinárodní styky Komunistické strany Číny, které jsem již zmiňoval. Abychom věděli, o jakou organizaci se jedná, nebo jaký odbor, je to agentura, která spadá pod Ústřední výbor Komunistické strany Číny a do jejíž gesce patří kromě zahraničních vztahů také zpravodajská činnost, čínská diplomacie, byznys. A zpravodajské služby v roce 2015 navázaly na úspěch předchozího roku a pokračovaly v rozšiřování a prohlubování vlivové infiltrace české politiky a složek české státní moci. (Velký hluk v sále.)

V oblasti státem řízené či podporované kybernetické špionáže představují nejzávažnější hrozby pro Českou republiku Ruská federace a Čínská lidová republika.

Rok 2016 se nesl ve znamení růstu intenzity a agresivity vlivových operací a nárůstu činnosti čínské špionáže na území České republiky a proti českým zájmům a bezpečnosti. (Odmlka pro hluk.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já bych vás chtěl požádat o klid, aby se pan poslanec mohl v klidu vyjádřit, hlavně tady po mé levé straně. Tak prosím.

 

Poslanec Jan Bartošek: V roce 2016 se významně nezměnily počty čínských zpravodajských důstojníků působících v rámci čínské diplomatické mise v České republice. Zvýšily se však počty zpravodajců cestujících do České republiky v rámci čínských oficiálních delegací a především došlo ke zvýšení počtu agresivity a intenzity čínských zpravodajských operací proti českým cílům a zájmům. Čínské zpravodajské služby při svých operacích na českém území využívají služeb a spolupráce čínské krajanské komunity v České republice. Dominantním zájmem Číny a jejich zpravodajských služeb v České republice byla eliminace tibetské otázky a narušení česko-tchajwanských vztahů. Exponenti čínských zpravodajských služeb v České republice intenzivně hledali podporu čínského stanoviska v uvedeném sporu, který se týkal Jihočínského moře, a to nejen v čínské komunitě v České republice, ale především na české politické a akademické scéně. V českých médiích se objevily výrazně pročínské články a interview, za jejichž vydáním stála čínská ambasáda v Praze. Cílem těchto aktivit bylo ovlivnění mínění české veřejnosti, potažmo i čínské, vzhledem k faktu, že články byly překládány a publikovány na čínských zpravodajských serverech, a vytvoření dojmu, že obyvatelé i političtí představitelé České republiky stojí na čínské straně.

Audit národní bezpečnosti České republiky, který je zpracován, a považuji ho za velmi kvalitní materiál, se odkazuje na výroční zprávy BIS. Působení cizí moci není pro žádný suverénní stát věc neznámá, přičemž důvody pokusů cizí moci získat informace a na jejich základě vliv v jiném státě sahají od ekonomického významu přes sílu v otázkách mezinárodních vztahů až po historické aspekty již zaniklých anebo nově utvářených sfér vlivu. Neomezuje se na nepřátelsky naladěné členy mezinárodního společenství, nicméně pro potřeby auditu je potřeba věnovat primární pozornost těm projevům cizí moci, které pro Českou republiku mohou znamenat bezpečnostní hrozbu.

V souladu se současnými poznatky vyplývajícími jak z informací poskytovaných zpravodajskými službami, tak z jiných zdrojů lze hodnotit působení ze strany Ruské federace, Čínské lidové republiky, ale i například jiných, nestátních aktérů, jako je například Islámský stát. Podle bezpečnostní strategie České republiky některé státy usilují o revizi stávajícího mezinárodního uspořádání a jsou připraveny k dosažení svých mocenských cílů použít metod hybridního válčení kombinujících konvenční i nekonvenční vojenské prostředky s nevojenskými nástroji, jako je propaganda využívající tradiční i nová média, zpravodajské dezinformační akce, kybernetické útoky, politický a ekonomický nátlak anebo taky vysílání neoznačených příslušníků ozbrojených sil. Tyto země posilují svůj vojenský potenciál a snaží se budovat si exkluzivní sféry vlivu prostřednictvím destabilizace sousedních zemí a využíváním místních konfliktních sporů. Rusko v současnosti zásadním způsobem destabilizuje evropskou bezpečnostní architekturu, to konstatuje koncepce zahraniční politiky České republiky.

A na závěr. Bezpečnostní informační služba ruské vlivové aktivity pravidelně popisuje ve svých výročních zprávách. Například v roce 2015 dominovaly mezi zpravodajskými silami cizí moci, které působí v České republice, stejně jako v minulých letech zpravodajské služby Ruské federace. Ruskými prioritami pro rok 2015 byly operace vedené v rámci informační války v kontextu ukrajinské a syrské krize a dále politická, vědecko-technická a ekonomická rozvědka, zejména její úsilí dostat se prostřednictvím nastrčených českých osob k českým a evropským dotacím. Navzdory trvající krizi na Ukrajině a napjatým vztahům mezi Ruskem na straně jedné a NATO a Evropskou unií na straně druhé Rusko pokračovalo ve svých vlivových aktivitách zaměřených na udržení a posílení ruských pozic a perspektiv v české energetice. V roce 2015 také pokračovaly ruské aktivity na poli ekonomické a vědecko-technické rozvědky v České republice. V kontextu ukrajinské a následně syrské krize kladlo Rusko obecně důraz na vlivové a informační operace v kontextu takzvané asymetrické či nekonvenční války.

Ruskými prioritami pro rok 2016 byly vlivové a zpravodajské operace vedené v rámci či na podporu hybridní kampaně v kontextu ukrajinské a syrské krize. Oproti roku 2015 však v průběhu roku 2016 vzrostla role a intenzita aktivit ruských zpravodajských služeb na území České republiky. Na poli klasického sběru zpravodajských informací dominovala ruským zájmům -

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Pane poslanče, já vás budu muset přerušit, protože zde není ani jeden ministr a poslanci mě ze sálu upozornili na tuto skutečnost, takže bych byl celkem i vstřícný třeba pro krátkou pauzu, ale jelikož jsem byl upozorněn, vyhlašuji dejme tomu tři minuty pauzu, abych dal prostor alespoň jednomu ministrovi vlády, aby se nám vrátil. Takže se tady sejdeme v 15.51.

 

(Jednání přerušeno v 15.48 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 15.51 hodin.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: 15.51 hodin. Můžeme pokračovat. Ministry vlády tady máme, dokonce dva. Pan poslanec Jan Bartošek. Pokračujte prosím.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji, pane místopředsedo. Už skutečně na závěr budu pokračovat. Vrátím se do roku 2016.

V tomto roce byly ruskými prioritami vlivové a zpravodajské operace vedené v rámci či na podporu hybridní kampaně v kontextu ukrajinské a syrské krize. Oproti roku 2015 však v průběhu roku 2016 vzrostla role a intenzita aktivit ruských zpravodajských služeb na území České republiky. Na poli klasického sběru zpravodajských informací dominovala ruským zájmům v České republice politická rozvědka. Ruské zpravodajské služby v České republice dlouhodobě disponují kvalitní sítí informačních, přístupových a vlivových kontaktů, kterou dále rozvíjely.

Jestliže jste se ptali, proč by tato komise měla být zřízena, myslím, že jsem vám zde předložil dostatečné množství argumentů. Můj projev do značné míry čerpal, byl inspirován a citoval jsem veřejně dostupné informace zpráv BIS. To znamená, nic z toho jsem si nevymyslel. Rozumím tomu, že ne všem z vás se to poslouchalo dobře, ale - a to se shodnu s některými předřečníky - myslím si, že otázka bezpečnosti a suverenity České republiky by nám měla ležet na srdci bez ohledu na to, z jakého jsme politického uskupení, protože přesně tyto nenápadné cesty a metody, které jsem zde citoval, vedou k postupné ztrátě svobody a suverenity. A naší zodpovědností je, abychom - a máme to ve své moci - dokázali definovat, jak se bránit, a případně přijmout zákony, které budou chránit suverenitu České republiky.

Tímto vás, kolegyně a kolegové, žádám o podporu zřízení této vyšetřovací komise. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Jan Birke. Mám tady jenom jednu faktickou. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty a připraví se s přednostním právem Vojtěch Filip.

 

Poslanec Jan Birke: Děkuji moc za slovo. Dovolte mi, vážený pane místopředsedo, vaším prostřednictvím k mému předřečníkovi panu kolegovi Bartoškovi jednu poznámku a jedno snad nepochopení možná, vysvětlení. Poprosil bych ho o jeho reakci.

Nejdřív tu poznámku. O mně obecně je známo, že jsem Čínu poprvé navštívil před třiadvaceti lety. Od té doby jsem tam dokonce tři roky žil, mám tam desítky, možná stovky přátel. Já to klidně řeknu, nemám s tím vůbec problém. A jenom chci říci, že možná to pro tu vyšetřovací komisi, protože já se pak v závěru k tomu dostanu, já jenom chci říci, že když jsem měl tu šanci a tu čest dělat šéfa kabinetu předsedy vlády v roce 2004, tak jsem požádal o bezpečnostní prověrku na stupeň tajné a dostal jsem ji úplně bez problémů. Včetně NATO. Tak to jenom chci říci, že mám absolutní důvěru k českým bezpečnostním složkám. To ad a).

A ad b). Prosím, pokud bude zřízena komise, pane kolego Bartošku, vaším prostřednictvím, pane předsedající, hned si napište jako prvního vyšetřovaného Jana Birkeho, protože já příští rok určitě pojedu do Číny minimálně třikrát, abych vám přišel říci, za jaké peníze tam pojedu, abych vám vlastně řekl úplně všechno, a pravděpodobně tam asi pojedu i s mojí ženou a možná vezmu jedno dítě. Takže zkrátka a dobře, jestli jsem tomu rozuměl tak, že mám dávat buďto vyšetřovací komise, nebo na sekretariát KDU-ČSL veškeré účty o všem, kam mám příští rok jet, já to velmi rád udělám, ale napište si mě jako prvního do seznamu. Rád vám to řeknu. Děkuji za pozornost. (Potlesk napříč sálem.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Jan Bartošek, zatím jediná faktická poznámka. Prosím, vaše dvě minuty. A připraví se předseda KSČM Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. Ode mě bude jenom krátká reakce vaším prostřednictvím ke kolegovi Birkemu. Já si myslím, že tahle rétorika nebyla potřeba z vaší strany. Já jsem zde skutečně citoval většinově ze zpráv BIS. A to není o tom, kdo se s kým kamarádí a kdo tam jezdí na dovolenou. My se tady bavíme skutečně o tom, že si cizí země kupují přes vlivné lidi a z akademické sféry, případně v politice a jinde vliv a prosazování svých zájmů. Jestliže jste obdržel prověrku, tak se přece není o čem bavit. Tam to nemířilo. Požádal jste o vysvětlení, tak ho podávám. Díky.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní ještě jedna faktická poznámka, pan poslanec Robert Králíček. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty. Máte slovo.

 

Poslanec Robert Králíček: Já bych ještě reagoval na pana Bartoška. Já si myslím, že ten rozpor není v tom obsahu, že nebylo potřeba tady číst ty zprávy. Já si myslím, že my se i shodneme, ale já tam vidím to úzké místo, že se bavíme jenom o dvou mocnostech, které tu řešíme, neřešíme další. Vždyť pojďme se bavit třeba, jak ovlivňuje Českou republiku hnutí Hizballáh a další. A mně osobně nepřijde ta forma vhodná, jakoby vyšetřovací komise mi přijde k tomuto prostě nevhodná, slušně řečeno. Pojďme se bavit o tom, o stálé komisi, pojďme se bavit o nahrazení nějaké jiné komise, o podvýboru, o té formě. Já si myslím, že nikdo nerozporuje obsah. V tom obsahu si věcně rozumíme, ale ta forma mně přijde nevhodná.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ještě na faktickou. Předseda klubu KDU-ČSL Jan Bartošek a v obecné s přednostním ve standardních přihláškách potom Vojtěch Filip. Prosím.

 

Poslanec Jan Bartošek: Je tady návrh na vyšetřovací komisi. Koalice má většinu, to znamená, máte možnost se s námi bavit, můžeme najít nějaké průnikové řešení, ale vnímejte to tak, že to chceme řešit, že to chceme řešit průřezově politickými stranami. A z té mé citace, já jsem zmiňoval i například zájmy Islámského státu. Zprávy BIS zmiňují například i Írán, když to řeknu. To znamená, těch zemí samozřejmě je víc, ale je to otázka intenzity, jakým způsobem prosazují své zájmy v rámci České republiky. A já jsem přesvědčen, a to z těch zpráv vyplývá, že Ruská federace a Čínská lidová republika tady vyvíjí nejintenzivnější činnost. Z toho důvodu jsem je zmiňoval. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předseda KSČM a místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip a připraví se s přednostním právem ministr kultury Lubomír Zaorálek. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, paní a pánové, já budu stručný, ale nechtěl jsem využívat faktické poznámky, protože chci hovořit trochu jinak, než tady byla zatím vedena debata. Ten samotný bod se jmenuje vliv autoritativních režimů na vnitřní záležitosti českého politického systému. Za prvé, neznám žádnou definici v českém právním řádu, jaký režim je autoritativní, jestli jsou to všechna království, nebo jestli jsou to státy, kde mají prezidenti právo veta vůči parlamentu. Neznám. A měli bychom to tedy stanovit, pokud bychom to chtěli.

A ptám se, jestli takovým autoritativním režimem je například stát Singapur, kde za plivnutí na výlepovou plochu nebo na zem dostanete ránu holí. To je pravda, to je v jejich právním režimu. Dokonce jsme to... (Z pléna: A Írán.) Ano, Írán. Jistě je to velmi teokratický režim, kde ten největší vliv má šest soudců Ústavního soudu, jako u nás také 15 soudců Ústavního soudu může zrušit ústavní zákon, například o rozpuštění Parlamentu, který tady byl přijat v roce 2009, přesto byl zrušen - z politických důvodů, protože právní důvody tam neexistovaly. Takže to je jeden moment.

A na druhou stranu mě nenuťte, abych vyvrátil své právní vědomí a abych postupoval proti svému přesvědčení a proti tomu, čím se řídím dlouhou dobu v politice, a to je čl. 1 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který je od roku 1977 součástí českého právního řádu. Já se ho pokusím odcitovat jednoduše: Každý národ má právo na svůj politický režim a na využívání svého přírodního bohatství. Čili je to právo každého národa, aby si svůj politický režim udržel a formuloval, jako je právo českého státu, českého národa na to, aby vytvořil politický režim, kterému říkáme parlamentní demokracie, a zatím přes některé excesy v přijímání ústavních zákonů se nám podařilo parlamentní systém udržet, protože, jak jsem zmínil před chvílí, veto prezidenta tato Sněmovna může přehlasovat.

Takže se nezlobte, samotný ten název, samotná formulace je podle mého soudu zakrýváním skutečného cíle předkladatelů. Pan kolega Bartošek tady asi pravděpodobně nejotevřeněji řekl, o co mu jde. Jde mu o to, jaký vliv tady má Čínská lidová republika a Ruská federace. Já se ptám na to, jaký vliv tady mají Spojené státy americké, kolik tady mají lidí, kteří z ideologických, z ekonomických nebo z jiných důvodů budou dělat všechno pro to, aby zakázku získaly Spojené státy americké a ne někdo jiný. Budeme o tom jednat, až mi odpoví ministr Metnar na moji interpelaci ve věci nákupu vrtulníků, protože už mám informaci, že italská firma Leonardo už napsala na Úřad pro hospodářskou soutěž a rozporuje postup české vlády při nákupu. A to není žádná maličkost, to je 14,5 mld. v nákupu a je to samozřejmě otázka servisu apod. Takže to jsou věci, které můžeme tady řešit. A já nezpochybňuji, prosím vás, nezpochybňuji právo vlády jednat vláda - vláda, nakoupit to z politických důvodů. Ale zpochybňuji ten postup Ministerstva obrany, který žel nahrává tomu, že jiný konkurenční podnik v Evropě si stěžuje u Evropské komise, že narušujeme evropský trh, ke kterému se Česká republika jako členský stát Evropské unie zavázala. To je vážný problém. Stejně tak mohu říct i jiné věci.

Takže promiňte mi, já jsem přesvědčen o tom, že forma vyšetřovací komise je nesmyslná pro tento účel. Nesmyslná! A jestli chceme, abychom tady posuzovali postup státu v ochraně suverénních zájmů České republiky, já jsem pro, já s tím souhlasím, ale v tom případě tedy musíme, pravděpodobně na komisi pro činnost Bezpečnostní informační služby, případně Vojenské zpravodajské služby, zjišťovat, jaké postupy vůči nám činí i ti nejbližší přátelé a sousedé, protože informace je samozřejmě v současném světě jedna z nejcennějších věcí, která se vyvažuje, a ty informace tady získávají všechny okolní státy, všechny silné ekonomiky a vůbec se tomu nedivím, protože pro ně to je docela zásadní. A já jsem přesvědčen o tom, že ti, kteří hovoří o suverenitě, by klidně tu suverenitu zaprodali někomu jinému. Takže já jsem pro, ale určitě ne pro vyšetřovací komisi a určitě ne se schovávat za, řekl bych, obecné formulace, které svým způsobem mají sloužit spíše vnitropolitickému boji mezi politickými stranami, nikoliv k ochraně národních zájmů. A ty já vždycky budu prosazovat.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní jedna faktická poznámka - předseda klubu Zbyněk Stanjura. Prosím, máte slovo, pane předsedo, vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pokud vyjdu z naší historie, tak jediná strana zastoupená v Poslanecké sněmovně má zkušenosti se zaprodáváním suverenity naší vlasti, a to jsou komunisté. To jen na okraj toho, jak útočí na své názorové oponenty předseda komunistické strany.

Nicméně v jeho vystoupení mě zaujala věc, nad kterou bychom se mohli společně zamyslet. Já myslím, že je úplně absurdní, aby o zadávání vojenských zakázek rozhodoval ÚOHS. Mně to připadá opravdu úplně absurdní. Vy víte, že jsem opoziční politik a vládě nedávám nic zadarmo, aspoň doufám, že jí nic nedávám zadarmo, ale v tomto případě si myslím, že zvažme i legislativu, jakým způsobem pořizovat vojenskou techniku. Já jsem už ve svém prvním vystoupení říkal, že národní bezpečnost by neměla být předmětem stranického souboje. A přijde mi to absurdní, pokud vláda rozhodne o nákupu nějaké techniky ve shodě s velením české armády, aby si nějaká firma jiná, která není spokojena z obchodních důvodů, ne z důvodu bezpečnosti České republiky, stěžovala u Evropské komise a aby to případně řešil náš ÚOHS, tak je to absurdní. A zamysleme se nad legislativním prostředím, aby takové stížnosti vlastně neměly žádnou šanci a žádnou legislativní oporu. To přece není normální! To není nákup spotřebního zboží, kde máme x dodavatelů a můžeme se domlouvat o tom, jestli je důležitější délka záruky, cena, dodací lhůta nebo něco jiného. A my bychom sami neměli zpochybňovat, co chce česká armáda, a pokud vláda jí vyhoví a vybere dodavatele. Naopak, my jsme vládu po letech nečinnosti, co se týče akvizic české armády, a vzpomeňte si, jak jsme bývalého ministra Stropnického opakovaně, a jak se dnes ukazuje, oprávněně kritizovali, že všechny akvizice vlastně zastavil a odsunoval. A pokud se v těchto týdnech (upozornění na čas) daří podepisovat jednu akvizici za druhou, tak my jsme to ocenili a vládu jsme pochválili.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Pane předsedo, čas! Tak. Nyní na faktickou poznámku Vojtěch Filip a připraví se Jan Bartošek. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím k panu Zbyňku Stanjurovi. Já chápu, že když se mu něco nelíbí, že tady zavzpomíná na minulost Komunistické strany Československa, ale já podotýkám, že KSČM v březnu 1990 teprve vznikla a já reprezentuji Komunistickou stranu Čech a Moravy. Ta se k ničemu takovému nepropůjčila a vždycky trvala na tom, že Česká republika je suverénním státem, a poslanci Komunistické strany Čech a Moravy, její zastupitelé v obcích, v krajích vždycky respektovali český právní řád! Nemáme za sebou škraloupy jako ODS! A naše třicetiletá historie je mnohem lepší než vaše! (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní je tady řada faktických poznámek. Takže nejprve předseda klubu KDU-ČSL Jan Bartošek a ještě přečtu ty, co se připraví. Pan poslanec Stanjura, Birke a Jakub Janda. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. Já dnes nebudu reagovat na přestřelku s komunistickou stranou, já zareaguji věcně. Česká republika potřebuje jako sůl, jako sůl zákon o ochraně investic. To je naprosto nezbytný krok, který Česká republika potřebuje, protože do kritické infrastruktury státu a do kritické informační infrastruktury státu do budoucna, a jsem o tom přesvědčen, nebude možné pustit například firmy, které vědomě provádějí špionáž pro svůj stát, což je Čína. Jsou i jiné hrozby a já očekávám, že Ministerstvo průmyslu a obchodu tento zákon předloží v brzké době, protože máme-li stavět jádro, tak je potřeba, aby tento zákon byl přijat.

My skutečně musíme chránit zájmy, národní zájmy České republiky. A kritická infrastruktura státu, ať už to je voda, energie, i bankovní sektor například pro praní špinavých peněz, to jsou všechno oblasti, které musíme mít pod kontrolou, a musíme vědět, že jimi vládneme my, ne nikdo cizí a že si do kritické informační infrastruktury nepustíme prvky, které budou odesílat data o mně, o vás, i o vás, pane kolego Faltýnku, a o lidech, co dělají, kde se pohybují, jakým způsobem nakupují apod., abychom jim umožnili vstup do kamerového systému atd. Ano, to je skutečně zákon, který ze všeho nejvíc potřebujeme přijmout, abychom ochránili národní suverenitu a bezpečnost v České republice. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času a nyní faktická poznámka pana poslance Jana Birke, připraví se Jakub Janda, poté Vojtěch Munzar. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Birke: Děkuji moc, já jsem byl překvapený, měl jsem technickou, protože jsem předpokládal, že byla v pořádku. Děkuji moc za slovo. Já bych se chtěl ještě vyjádřit k jedné věci. Já v žádném případě nejsem absolutně odborník na tajné služby, nejsem odborník ani na zahraniční politiku a zásadně u mě platí jedno pravidlo, že čemu nerozumím, k tomu bych se neměl vyjadřovat. Takže se možná omlouvám za to, co tady dneska říkám. Na druhou stranu ale pravda je ta, že mě to trošku - proč jsem vlastně včera nehlasoval ani o zařazení tohoto bodu.

Ten důvod je velmi z mého pohledu prozaický, protože podle mého názoru je to postaveno na dvě mocnosti, což je na straně jedné Rusko, na straně druhé Čína a nějak se zapomnělo na ty další mocnosti, které mají svoje vlastní partikulární zájmy. Nabízí se otázka - pravděpodobně to Čína s tím Ruskem dělají špatně, protože se o nich ví. Protože ty ostatní to dělají dobře, tak se o nich neví, tak se o nich nemluví. Ale nemyslete si, přátelé, že to nedělají. Tak to snad tady v této místnosti si nemyslí nikdo! A já teď nebudu jmenovat žádné další mocnosti nebo státy, které to dělají možná lépe než ta zmiňovaná Čína nebo Rusko. Ale jednu věc neopominu. Víte, kdybych se já nedověděl z novin - a zmíním jeden stát, což je Tchaj-wan, o kterém tady hovoříte - kdybych se nedočetl, že někteří zástupci pirátské strany včetně svých manželek tam letěli - a opět čerpám z novin, a pokud to není pravda, tak se vám omlouvám, kolegové z Pirátů - za peníze Tchaj-wanu, za diety Tchaj-wanu, letenky platil Tchaj-wan. No tak já nevím. Tak prosím vás jenom, abyste hned za můj seznam, kam, až já půjdu nahlásit tu Čínu příští rok, tak si dali taky ty piráty. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, skončil vám čas k faktické poznámce. (Poslanec Birke: To je taky všechno, děkuji.) Děkuji. Nyní Jakub Janda, poté Vojtěch Munzar. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jakub Janda: Děkuji za slovo. Chci reagovat na vás, pane místopředsedo. Nevím, jestli na vás musím reagovat vaším prostřednictvím. Ale vy nám tady neustále lžete. Vy nejste žádná nová strana. Vy jste pořád komunistická strana. Vy jste akorát 31. března 1990 se transformovali na KSČM a KSS. Tady nám nelžete, že jste nová strana, protože když si vrah změní jméno, tak pořád zůstává vrahem.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak reagovat nemohu. Nyní tedy pan kolega Vojtěch Munzar. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Já chci také reagovat na vás, pane místopředsedo. On mi to částečně vzal z úst pan kolega Janda. Tím, že se někdo přejmenuje, tak to neznamená, že se zapomene tady na těch 40 let. A jenom vaše poslední usnesení k rozhodnutí Evropského parlamentu, co se týká začátku druhé světové války, jenom potvrzuje to, že se nic nezměnilo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní pan kolega Stanjura, poté pan poslanec Kováčik. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl reagovat na to, co říkal pan poslanec Birke. Já nevím, já fakt rozlišuji mezi tím, kdo je můj spojenec, kdo je můj partner, a těmi ostatními. Nepůsobím v oblasti tady kontrolních komisí tajných služeb, ale bezesporu vím i z otevřených zdrojů, s kým probíhá užitečná výměna informací. Především se spojenci. Tak já bych prosil, abychom tady nemátli veřejnost a neříkali, že vlastně jsou všichni stejní. My jsme si dobrovolně vybrali své partnery, dobrovolně jsme vstoupili do NATO, to jsou naši partneři. Dobrovolně jsme vstoupili do Evropské unie, to jsou naši partneři. Ty země, o kterých jste vy mluvil na začátku, to nejsou naši partneři, nesdílíme s nimi, nejsme s nimi v žádné takové organizaci, např. o kolektivní bezpečnosti, jako je NATO. A ten rozdíl je podstatný. Tak tu debatu - neodvádějme pozornost někam jinam. Vy všichni, nebo mnozí z vás říkali, věříme našim tajným službám. Čtěte veřejné části zpráv BIS a porovnejte, kolik odstavců a slov je věnováno Rusku, Číně a ostatním mocnostem, o kterých jste tak tajnosnubně tady mluvil. Tak buď těm tajným službám věřím a beru to vážně a vidím, kdo se to snaží u nás ovlivňovat především - a musím čerpat z těchto zdrojů, protože jiné nemám - anebo tomu nevěřím, a pak je ale pokrytecké říkat, vždyť přece všichni věříme těm tajným službám, tak co tady chcete v té Sněmovně dělat? Tak pokud jim věříme, tak ty hrozby jsou jasně popsané v několika po sobě jdoucích výročních zprávách Bezpečnostní informační služby, když to přeložíme pro občany - tajné služby, aby bylo jasné. Tam je to černé na bílém. A nemluví se tam o ostatních mocnostech.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní Pavel Kováčik také s faktickou poznámkou, poté pan kolega Zaorálek. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Jenom dvě drobnosti do této debaty, o které jsem už včera prorocky prohlásil, že nás bude akorát zdržovat od témat, která jsou tady na stole, a těch 300 bodů, které nás čekají, musíme také odpracovat.

Přednedávnem proniklo seriózními médii na veřejnost, že německá kancléřka Merkelová byla sledována, její aktivity, její kancelář, možná i pošta, americkými tajnými službami. Ale to byl spojenec, to bylo naprosto v pořádku, že?

A teď bych rád reagoval na to, co tady pan kolega Janda a pan kolega Munzar, prostřednictvím vás, pane předsedající, když se tady připomíná minulost. Víte, když říkáme nedávno při projednávání onoho usnesení, kterým Sněmovna naznala, že se v divokých 90. letech doopravdy děly nepravosti a zločiny a že je třeba s tím něco dělat, tak jste říkali v té diskusi: ale to my ne, my nejsme ta ODS kmotrů a zašantročování národního majetku, my jsme nová ODS. No tak taky to za vámi je, taky je to za vámi. Takže prosím pěkně, když už se tady mluví o historii, dávné či nedávné či středně dávné, tak já bych chtěl říci, pojďme se nebavit o historii, tu stejně nezměníme. Pojďme se bavit o tom, jestli budeme nadále tady planě hovořit nad věcmi, že někdo holt může toho druhého sledovat, někomu to budeme tolerovat a někdo holt tolerován nebude, tak jak to tady bylo. Pokud by se sledovaly aktivity všech mocností, všech cizích zemí, prosím, byl bych ochoten tu diskusi tady vést a možná třeba i nějaké usnesení podpořit. Ale takto jednostranný výklad, opakuji, považuji za politicky motivovaný, účelový a v tom případě žádnou podporu -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Skončil vám čas k faktické poznámce, pane předsedo. Tak, děkuji. Nyní pan kolega Stanjura, poté pan Skopeček, také s faktickými poznámkami. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Jenom k té debatě o tom slavném bodu, který si prosadili komunisté za podpory svých koaličních partnerů. Tak za prvé si přečtěte odpověď premiéra na usnesení Sněmovny, který potvrdil, že to, co navrhli, je úplná - jak bych to řekl slušně, no nic - úplná blbost. Přečtěte si dopis, který jsme dostali my všichni jako poslanci.

A za druhé, my jsme v té debatě, a já bych řekl, že docela silně, hájili 90. roky. To nebylo žádné černé období českých dějin, právě naopak. Hájili jsme a budeme hájit. Ano, komunisté se tomu smějí, protože pro ně to bylo smutné období, to je pravda a to je dobře. Ale pro naprostou většinu našich občanů to byl začátek svobody. A udělali jsme ty rozhodující kroky, o kterých jste mluvil - vstup do NATO, vstup do EU, vybudování kapitalismu, pokud chcete, otevřené demokracie, volného trhu. A to budeme hájit! A nebudeme se vymlouvat! Opravdu to nebylo žádné temné období našich dějin, a naopak, temné období skončilo v listopadu 1989.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan kolega Skopeček, poté Petr Fiala, poté Pavel Kováčik. Máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo, ale předřečník, pan předseda to řekl. Já jsem sice v těch 90. letech nebyl skoro dospělý, byl jsem dítě, nicméně já jsem hrdý na to, co tady v 90. letech Občanská demokratická strana zejména, ale nejenom ona, ale zejména Občanská demokratická strana udělala. Úspěšná transformace, nastavení politického systému na základě konkurence politických stran, konec vlády jedné strany, to je sakra úspěšné období a děkuji za něj všem, kteří se o to zasloužili. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan místopředseda Petr Fiala, poté Pavel Kováčik. Pane místopředsedo, máte slovo k faktické poznámce.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Já většinou tyto historické debaty nevedu nebo se jich neúčastním, ale když na tom pan předseda Kováčik trvá. Ono platí po ovoci poznáte je. Podívejte se na výsledky. My jsme se tady nedistancovali od 90. let, my jsme nemluvili o žádné nové ODS. To jsou vaše představy a jsou úplně nesmyslné, pane předsedo prostřednictvím pana předsedajícího. A po ovoci poznáte je. Podívejte se, co zůstalo po vládě komunistů čtyřicet let v této zemi. Země za ostnatým drátem, nesvobodní občané, promarněné šance, lidé ve vězení, zbídačelá země, nefungující hospodářství, to jsou vaše výsledky! A co zůstalo za vládami ODS? Prosperující hrdá země plná svobodných lidí, kteří podnikají, jsou aktivní, země, která je členem Severoatlantické aliance, která je bezpečná, silná, prosperující. To je výsledek naší politiky! A podívejte se, co jste dokázali vy! (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Pavel Kováčik také s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Ono ale přece jenom já jsem nemluvil o politických svobodách, já jsem mluvil o ODS kmotrů, o ODS zašantročených stamiliard národního majetku, které by tady nebyly, kdyby to bylo tak, jak jste říkal, pane předsedo Fialo prostřednictvím pana předsedajícího. Ten starý vtip, co tady občas říkám, když tyto debaty přijdou, tak asi na tom něco bude. Alespoň když s ním chodím mezi občany, tak mi mohutně dávají za pravdu. No, kdyby tady nebylo těch čtyřicet let vlády komunistů, tak vy byste neměli těch dalších třicet let co zašantročovat a rozkrádat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Pavel Staněk, Leo Luzar, Jan Skopeček a Zbyněk Stanjura. Všichni s faktickými poznámkami. Pan ministr Zaorálek čeká s přednostním právem. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Staněk: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já vidím, že jsem se dopustil velké chyby, že jsem stáhl svůj návrh, protože debata o hybridních hrozbách, případně o tom, zda budeme hlasovat někdy v budoucnu o vytvoření vyšetřovací komise, nebo jestli tento bod ukončíme a navrhneme jiný bod, tak jak zmínil kolega Stanjura, že v zásadě v tomto bodě už nemůžeme vytvořit jinou komisi než vyšetřovací, tak prostě se tady bavíme o historii, meleme tady čas naprosto naprázdno. Já nemám žádnou pozici na to, abych vás vyzval, tak vás prosím, pojďme se věnovat debatě o hybridních hrozbách, kde se shodujeme. Výklad historie - podotýkám, že jsem vyrostl před rokem 1989, pamatuji si to, nejsem žádný mladík, který ještě tahal kačera - ten nechme prosím vás na někdy jindy, třeba do restaurace. Moc děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Leo Luzar s faktickou poznámkou, poté Jan Skopeček a Zbyněk Stanjura. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, nenechává mě to klidným, když slyším, jak jsme špatní, jak jsme netransformovatelní a jak jsme netransformovaní. Já bych chtěl upozornit, že KSČM se poučila ze svých chyb, změnila se. Ano, je mezi námi hodně členů, kteří mají předlistopadovou minulost v KSČ, také chci upozornit, že po listopadu zůstala KSČ jako samostatná politická strana v politickém spektru proti mladší. Jinými slovy tady je KSČ a KSČM, která se změnila. A taky chci říci, když se podíváte na těch čtyřicet let po nás, které tady byly, kolik tady bylo postavených elektráren, přehrad, kolik se tady vybudovalo měst. Kolik se za těch třicet let tady ve vašem systému postavilo, kolik se tady vybudovalo nových věcí? I ta D1 vznikla před 89. rokem a my se ji snažíme po třiceti letech aspoň trošku opravit!

Uvědomme si, že to je už třicet let, že tady je minimální rozdíl mezi dobou vládnutí, co se podařilo za čtyřicet let, co se podařilo za těch třicet let. Dejte to na misku vah, a potom suďte, co se dělo. A jestli to byl ostnatý drát, nebo nebyl. Ano, občané si to pamatují, bydleli tady. Podle své vůle a podle svých zkušeností potom volí. Ale uvědomme si, v jaké jsme dneska v době, a když se tady k tomuto vracíme, tak opravdu suďme správně a dejme to na ty misky vah.

A co se týče aktuální debaty, abychom to vrátili do reálu. Ano, tady zazněly návrhy, ať se zabýváme ovlivňováním jiných mocností české politiky. S tím plně souhlasím. A potom se k tomu vraťme ale opravdu seriózně a nesoustřeďujme to na ty mocnosti, které se nám momentálně hodí, ale bavme se i o těch, kteří tady ten vliv také mají, a kteří zůstávají trošku bokem. Přihlásím se ještě jednou, abych pokračoval. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Jan Skopeček. Máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jan Skopeček: Tak zatímco před těmi třiceti lety jsme byli na chvostu, co se týče ekonomické vyspělosti, tak za těch třicet let se podařilo to, že jsme začali dohánět, a dokonce přeskakovat některé ekonomiky vyspělé západní Evropy - Španělsko, Řecko, Portugalsko. To se povedlo, že za těch třicet let se tyto bohaté země podařilo dohonit. Kdo by si to býval myslel před těmi třiceti lety, že se budeme srovnávat s tehdy nejvyspělejšími zeměmi Evropy.

A k vašemu předřečníkovi. Vy tady můžete mluvit o kmotrech korupčnících, hrozně fajn. Ale za vaší ideologií jsou mrtví. A to si myslím, že je přece jenom horší.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: No, tak pokračujeme ve faktických poznámkách. Pan kolega Vojtěch Munzar, poté Pavel Žáček, Leo Luzar, Pavel Kováčik. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Já vyslyším prosbu pana kolegy Staňka, vystupuji už k tomuto přetahování naposledy, ale nedá mi to, abych nezareagoval na pana kolegu Luzara. Tak my tady v jedné větě slyšíme "my už jsme jiná strana, my jsme se poučili, už jsme někdo jiný", a v druhé větě slyšíme "podívejte se, co po nás po čtyřiceti letech zůstalo". Tak si vyberte!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní pan poslanec Pavel Žáček s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Já jsem se dlouho ovládal, ale považuji to za absolutní drzost, co zde ze strany představitelů komunistické strany zaznělo. Je to absolutně nehorázné. Já si myslím, že tomu, že komunistická strana dnešní není spojená s tou předchozí před rokem 1989, nevěří ani oni sami. Ten komunistický režim, který zde byl, nestál ani za toho jednoho mrtvého, kterého zavraždili, popravili a tak dále. Myslím si, že ta Pátá kolona, která nehájí jenom svoji minulost a minulost svých členů, ale také ruskou politiku, ukazuje zcela jednoznačně, že bychom v nějaké podobě, v nějaké podobě, nemusí to nutně být ta vyšetřovací komise, tuto komisi potřebovali, abychom propojili tu minulost s tím, co nás ovlivňuje i dneska, a myslím si, že ta relace je naprosto zřejmá z toho, co zde zaznělo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní Leo Luzar s faktickou poznámkou, poté Pavel Kováčik. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Nedá mi to, abych nereagoval na tu výzvu. Tak si řekněme, řekněme si, co těch třicet let, ano, naši členové, kteří tady před tím 89. rokem žili a byli členové KSČ, nyní jsou to členové KSČM, a znovu upozorňuji, že existuje i politická strana KSČ, i v dnešní době registrovaná politická strana, která se považuje za ideového následovníka předlistopadové KSČ. Je to tak, a mladí by se na to měli také podívat a nedávat nás dohromady do jednoho pytle.

Ano, my jsme hrdí na to, že naši členové, ti obyčejní řadoví členové tady postavili třeba dvě jaderné elektrárny. Za třicet let máme základy pro další postavení, vybrané lokality. Kolik jaderných elektráren, když se o nich bavíme, nebo jak jsme v postupu dostavby, aspoň dostavby dalších bloků? Bavme se o dalších zařízeních a stavbách. Ano, říkalo se tomu stavby mládeže. Postavila se celá města. Ale není to o tom bodu, který dneska projednáváme. Já bych to rád vrátil tady k těm hybridním hrozbám, protože to je přece základ dnešní debaty. Vezměme tu ideologii bokem a bavme se o tom, jak zahraniční služby ovlivňují českou politiku. Tady se z jedné strany hovoří o Číně, o Rusku. Chce se po nás, abychom zdůvodňovali cesty, a s kým se kdo setkal. Senátor Fischer žádá obecní zastupitele, kteří jeli do svých partnerských měst v Číně, protože mají partnerství uzavřené - ne za nás, upozorňuji, partnerství bylo uzavřeno třeba za primátorů z ODS a podobně, jeli tam na družební návštěvu - vyžaduje soupisy a seznamy a přesně, aby je mohl pranýřovat, že v té Číně vůbec byli, a žádá tyto seznamy podle stošestky. Tak dalece jsme dospěli v této politice, že Senát se tady tímto snaží ovlivňovat zahraniční politiku. A svým způsobem my tady chceme tuto honbu na čarodějnice (upozornění na čas) rozvinovat dál.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, skončil vám čas k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka Pavla Kováčika.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Skoro se mi chce přidat k panu kolegovi Staňkovi, protože už je to skutečně za nějakou slušnou hranou, proto vystupuji naposledy v této debatě.

Kdo by si byl pomyslel, tady přede mnou zaznělo, že bude tak astronomicky drahé bydlení, že tady bude milion lidí v exekucích. Když už tedy mluvíme o těch úspěších popřevratových, tak k nim připočtěme i tyhlety věci. Ale od toho jsme tady, abychom tyto také hrozby umenšovali, abychom sloužili lidem, a ne abychom se tady dohadovali o věcech, o kterých se dohadujeme dnes. Není to případné. Nemyslím si, že bychom měli dále pokračovat v této neplodné debatě. Prosím, pojďme už debatu ukončit a buď přerušit, nebo hlasovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. To se asi nepodaří, i když jste dodržel čas k faktické poznámce, pane kolego. Ale nyní paní kolegyně Tereza Hyťhová, poté paní poslankyně Němcová, Jiránek, Stanjura a Leo Luzar. Máte slovo k faktické poznámce, paní poslankyně.

 

Poslankyně Tereza Hyťhová: Tak děkuji, pane předsedající. Já jenom krátce. Já bych chtěla poprosit veleváženou sněmovnu, ctím každého právo na jeho názor, ale prosím, pojďme se vrátit k debatě. Mě nezajímá, co tady bylo před třiceti let. Vyříkejte si to prosím vás jinde. Tady jsou studenti, kteří čekají na maturity, co se bude dít. Prosím, pojďme se vrátit k tématu, odhlasujme to a pojďme se věnovat dalším bodům. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní paní poslankyně Miroslava Němcová s faktickou poznámkou, poté Martin Jiránek a kolega Stanjura. Paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Budu reagovat na to, co zde bylo řečeno od zástupců Komunistické strany Čech a Moravy o tom, jak oni jsou už tou jinou komunistickou stranou. Tak dovolte pár faktů, které je potřeba tady zmínit.

Myslím, že to bylo v roce 2012, kdy uspořádala Komunistická strana Čech a Moravy výstavku ve svém sídle, která opěvuje úspěchy Severní Koreje. Pan předseda Filip napsal tklivý dopis zástupcům severokorejského státu, když zemřel Kim Čong-il, a říká, jaký to byl úžasný vůdce, nezpochybnitelná autorita, a o těch koncentrácích a statisících mrtvých v této zemi nepadlo ani slovo.

Vzpomínám si také na to, když pan tehdejší asistent pana poslance Dolejše napsal na svůj facebook slova o tom, jak všichni pravičáci podnikatelé by měli být rozvěšeni po našich městech - to bylo myslím v roce 2014 nebo v roce 2015.

Vzpomínám si na to, jak pan předseda KSČM Vojtěch Filip se zdráhal označit okupaci roku 1968 jako okupaci a označit jako hanebnost zvací dopis tehdejších komunistů, kteří okupanty do naší země pozvali.

Vzpomínám si na to, jak Marta Semelová vykládala v roce 2015 nebo 2014, to je jedno, ale bylo to před pár lety, o tom, že vlastně ta Milada Horáková si za to může sama, vždyť se ke všemu přiznala.

Tak to jenom abychom věděli o tom, jak se úplně změnila a od své minulosti se odstřihla ta dnešní Komunistická strana Čech a Moravy.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní Martin Jiránek, připraví se Zbyněk Stanjura a Leo Luzar. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Martin Jiránek: Pěkný večer, kolegyně, kolegové. Já se nechci nikoho dotknout, ale tohle je fakt děsivý. Včera jsme půl, možná tři čtvrtě hodiny při rodičovském příspěvku řešili balistické vesty policistů. Dneska tady řešíme minulost. Já chápu, že je potřeba si to nějakým způsobem vyříkat, ale proč to řešíte takhle? Přitom vždyť je to děsivý.

My jsme s kolegou Staňkem byli před měsícem v Berlíně. Celý týden jsme tam byli na Internet Governance Forum, kde se řešily i hybridní hrozby, experti z Ameriky, z Číny, z Ruska, z Japonska atd. tam všichni hovořili otevřeně o tom, že velké velmoci mají nějaké zájmy, dělají nějaké, řekněme, tlaky a směřují své aktivity třeba do malých států, hodně do Evropy. Ti experti z Evropy vyzývali k tomu, abychom v rámci Evropy ohledně toho velmi spolupracovali. A my se tady bavíme o tom, co kdy kdo před třiceti lety ano nebo ne. Prosím, věnujme se tomu danému tématu. Je to důležité téma. Děkuji moc.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Jiránkovi, který ve faktické poznámce jednal. Nyní pan poslanec Zbyněk Stanjura, potom Leo Luzar. Oba s faktickou poznámkou. A stále čekající ministr kultury s přednostním právem. Máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Musím říct, že slova kolegy z pirátské strany mě mrzí. Kdo se nepoučí z minulosti, bude opakovat chyby. Jestli nevidíte tu souvislosti mezi hybridními hrozbami a totalitními systémy, těmi, které se opakovaly před třiceti, čtyřiceti lety a podporují dneska, tak je mně to líto. My tu souvislost prostě vidíme. Tu debatu do minulosti sem přinesl předseda Komunistické strany Čech a Moravy, současně řídící schůze. My ovšem ty jeho pohádky musíme uvádět na pravou míru. Já to cítím jako povinnost ke všem, kteří v tom režimu trpěli. Pokud vás to zdržuje, mě to mrzí, ale považuji tuto debatu za mimořádně potřebnou a mimořádně cennou.

A k té debatě KSČ - KSČM. Mě ty frašné souboje mezi soudruhy fakt nezajímají. Kdo je větší soudruh, kdo je menší soudruh. Kdo byl větší bolševik, kdo byl menší. Vy jste na to byli mistři vždycky. To nám je úplně jedno. A jen tak mimochodem. Když nemáte s těmi předlistopadovými bolševiky nic společného, kdo si nechal ten majetek? (Výkřiky z lavic KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak. Nyní pan poslanec Leo Luzar a potom pan poslanec Pavel Žáček, poslední přihlášený s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Leo Luzar: Jeden z prvních zákonů polistopadovém byl o převodu majetku KSČ na lid této republiky. Čili ten majetek dostal tento lid. Po roku 1989 z členských příspěvků KSČ vybudovala novou politickou stranu. To jenom rychlá reminiscence.

Já bych se opravdu rád vrátil k těm hybridním hrozbám a k těm problémům, které, ano, celý svět prožívá. Řekněme si, jak to vzniklo, řekněme si, co je na začátku. A jestliže tato komise, která by měla vzniknout, jak chápu, že by součástí této debaty měl být podnět k tomu, aby vznikla vyšetřovací komise vyšetřující průnik zahraničních zájmů, a teď tam je to slovo totalitních režimů, tak já si myslím, že tady se přeme pouze možná o to slovíčko totalitních, protože stoprocentně tomu věřím, že na tomto území ČR jsou prosazovány zájmy velmocí obecně. Některé možná momentálně považujeme za méně nebezpečné, některé možná momentálně považujeme za více nebezpečné.

Můžeme se bavit - a už tady byla zmiňována Saúdská Arábie, já bych k tomu klidně přidal i Izrael, který má docela výrazný vliv v této Poslanecké sněmovně přes svou nejpočetnější skupinou přátel, a přednedávnem jsme byli svědky docela zajímavé diskuze ohledně memoranda, nebo nějaké zprávy, která tady byla předložena, když se sami představitelé této skupiny přiznali, že jsou motivováni a ovlivňováni z tohoto státu. Bavme se o tom, jak dalece se prosazují tyto vlivy v ČR. Protože to není jenom vliv, není jenom vliv Číny a Ruska, ale je to i vliv ostatních států, které mají zájem na naší politice, protože jsme přece jenom v centru Evropy, a je určitý systém, který se snaží tu Evropu dostat někde, kde bychom třeba i my neradi. A není to jenom z východu. To si musíme přiznat. Ten vliv připadá i ze západu a i z Blízkého východu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Pavel Žáček, potom paní poslankyně Langšádlová s faktickými poznámkami. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Já bych se obrátil k našim mladším kolegům, kteří nemají tu zkušenost, nepamatují to a myslí si, že ten režim před rokem 1989 byl nějaký demokratický nebo srovnatelný s tím, co se zase dneska diskutuje na Západě. Já si myslím, že tuto diskuzi bohužel povedeme do té doby, dokud zde bude sedět poslední poslanec KSČM. Bohužel. Tak to je. Jestli si myslíte, že je normální, že v demokratické zemi v Poslanecké sněmovně sedí zástupci komunistických stran, tak to normální není. A oni nás do té diskuze nutí. Je to součást našeho vyrovnání se s minulostí, je to ta politická dimenze. A až je politicky porazíme, tak teprve vstoupíme do té fáze, o které můžeme mluvit a dělat, jako že zde komunistický režim nebyl. Já si myslím, že to je ostuda nás všech. A ti mrtví se obracejí v hrobě, když to budeme takto vnímat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní paní poslankyně Langšádlová a poté pan poslanec Jiří Dolejš. Máte slovo.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Já zareaguji jenom velmi rychle. To, že se tady bavíme zejména o Rusku a Číně, je proto, že je naše služby vyhodnotily jako největší riziko. Ano, já jsem například ve skupině přátel Izraele. Ano, určitě třeba Italové, kteří usilovali o ty zakázky, tady prosazují své ekonomické zájmy, ale prosím, to je úplně něco jiného. Tady jsou dvě mocnosti, které ohrožují náš demokratický ústavní systém. Proč? Protože Rusko se nikdy nesmířilo s tím, že přišlo o svou sféru zájmů. Podívejte se na vnitřní diskuze v této zemi. Oni dezinterpretují historii. Oni nás dále považují za sféru svého vlivu a dělají všechno pro to, právě tím rozkladem, který vy tady krásně předkládáte, aby nás rozložili a aby se vrátili do těch pozic i v tomhle regionu, ve kterém žijeme. A to si myslím, že je věc, které musíme vždycky bránit.

A Čína? Ano, je to jiný příběh, je to běh na dlouhou trať. A já bych chtěla říct, že nemám osobně nic proti Číňanům a Rusům, ale ten systém je nedemokratický. A Čína rozšiřuje, výrazně rozšiřuje sféru svého ekonomického vlivu, to je bezpochyby. Ale současně je to země, kde se popravují političtí oponenti a předtím se jim odebírají orgány. A já si myslím, že bychom měli být velmi obezřetní nad tím, jak se zvyšuje jejich vliv nejenom napříč Evropou, ale i v jiných částech světa. Mohli bychom mluvit o Africe, Jižní Americe, Střední Asii. Zkrátka kam se podíváme, skupují kritickou infrastrukturu, zvyšují svůj vliv.

Není to nic proti Číňanům, Rusům, ale buďme prosím velmi obezřetní a věnujme se tomu, co nám říkají naše zpravodajské služby -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: I vám skončil čas k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka, a doufám poslední, Jiřího Dolejše. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Také bych uvítal, kdyby byla poslední. Snad se mi nepodaří nabudit nějaké nositele podobných či jiných faktických poznámek.

Když jsem zhruba před hodinou poslouchal debatu - jak jsem starý, tak jsem naivní - tak se ve mně rozžalo jakési světýlko naděje, protože tady bylo řečeno, že po obecné rozpravě se přeruší celé toto jednání s tím, že nás napadá tolik námětů, že budeme mít přes svátky o čem přemýšlet, a až se podruhé sejdeme, tak domyslíme ten problém, který objektivně existuje.

Ten problém, aniž bych byl nějak vychýlen jakýmkoliv politickým či geopolitickým směrem, existuje, že tady jsou prostě ty hybridní hrozby, že je to příspěvek vývoje, protože žijeme v informační společnosti, a to dříve prostě nebylo. Jsou tady sociální sítě, jsou tady prostě v rámci svobody informací různé obskurní weby a tak dále. No tak se s tím musíme nějak popasovat. Tak o tom přemýšlejme, berme to jako klíčový námět, asi ta vyšetřovací komise není to pravé, tak zkusme nějak profesionálně nasměrovat tu činnost parlamentu tak, aby ustanovila orgán, který tomuhle bude rozumět a něco rozumného k tomu řekne, a už se netrapme proboha.

Jinak jestli si chcete poměřovat, kdo je větší přítel kmotrů a kdo je větší bývalý bolševik, mně to nepřipadá zrovna přínosné. A dokonce zejména v tom adventním čase.

Jinak k paní kolegyni Němcové prostřednictvím předsedajícího, pokud tedy mohu, ta kauza toho mého asistenta. Možná už si nevzpomínáte, moje paměť taky už není co bývala, ale tehdá bylo zjištěno, že to bylo hacknutím jeho účtu. Upřímně řečeno, takového spolupracovníka, který by chtěl věšet lidi za to, že podnikají, toho bych vyrazil během jedné minuty. Během jedné minuty! A protože se zjistilo, že nic takového neudělal, tak jsem ho vyrazit nemusel, i když už dneska teda, pravda, není mým asistentem, protože si našel lepší práci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Už skončil váš čas, pane poslanče, k faktické poznámce. Nyní tedy s přednostním právem ministr kultury Lubomír Zaorálek. A ještě než mu udělím slovo, přečtu došlé omluvy, já jsem si je šetřil teď, abychom se zklidnili. Paní ministryně a místopředsedkyně vlády Aleny Schillerové do konce jednacího dne, pana Karla Schwarzenberga z důvodu návštěvy lékaře do 19 hodin, Jiřího Bláhy od 16 do 19 hodin a pana poslance Čižinského od 15.30 do konce jednacího dne a od 15 hodin Heleny Válkové z důvodů pracovních.

Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Přeji vám pěkný podvečer, vážené kolegyně a kolegové. Vlastně jsem byl nepřímo vyzván, abych vystoupil, nebo přímo dokonce, tak jsem se rozhodl, že se vmísím do debaty se svým postojem. Také proto, protože si myslím, že když hodnotíme těch třicet let, což se teď často děje, tak je pravda, že jestli v nějaké oblasti se situace jednoznačně zhoršila za těch třicet let, tak je to zahraniční politika. Situace ve světě je po třiceti letech od listopadu 1989 jednoznačně horší, než byla tehdy.

Takže je vlastně možné si položit otázku také v Česku, jak to, když jsme vstoupili do Evropské unie a Aliance, jak to, když jsme slovy Ludvíka Vaculíka chytili býka za rohy, proč nás stále kope do zadku. Takže vlastně stále cítíme, že ta situace ve světě jednak není jednoduchá, a možná není jednoduchá ani pro nás. Otázka je, jestli chceme lépe pochopit tu situaci ve světě a proč se nám leccos nezdá, jestli jsou ta témata, která jsou tady zvolena, ta, která nám umožní se dostat dále a více tu situaci pochopit. Já sám jsem ten, kdo velmi dobře spolupracuje s našimi službami, a přesto si nemyslím, že by jejich zprávy byly pro mě úplným klíčem k pochopení toho, co se dnes ve světě děje.

Tady jakoby panuje představa, že když budou zodpovězeny ty otázky, které jsou spojeny s prací té komise, tak nám to dodá nějaký zásadní vhled a budeme lépe rozumět tomu, co je kolem nás. Tím si jist nejsem. A já bych se ve svém vystoupení možná pokusil naznačit, proč si myslím, že to je složitější. Nechci Sněmovně mluvit nějak do její práce a do jejích rozhodnutí, zda (nesroz.) komise, to si myslím, že je suverenita parlamentu. Ale chtěl bych k tomu něco podotknout a není to pro mě jednoduché, protože vlastně i když mluvím rád o zahraniční politice, tak často cítím, že je to strašně těžké. A že je těžké, aby bylo člověku rozuměno správně a aby nebyl z něčeho podezírán. I když bych rád řekl, že já jsem vlastně také ten, kdo by rád využil toho, že žije ve svobodné zemi, snažil se vycházet z pravdivých faktů, které si ověřím, snažil se je správně interpretovat a formulovat z toho, co je zájem země, ve které žiji. To si myslím, že je to východisko.

Problém je v tom, že člověk často má dojem, že leckdo před těmi některými fakty utíká a nechce je vidět. A to člověk narazí, když o nich mluví, i já narazím. I já jsem tady v minulosti říkal věci, které tady nebyly nějak s nadšením slyšeny, a dokonce jsem byl, nechci si stěžovat, protože si myslím v zásadě, že je to pořád korektní prostředí - ale nebylo jednoduché o nich mluvit. Například naposled, když jsem se ne tak dávno vyslovil, že nechápu smysl našeho pobytu v Afghánistánu.

Já vám řeknu, že teď před týdnem vyšel ve Washington Post článek, možná to víte, ten článek otiskl rozsáhlou reportáž Craiga Whitlocka o výsledcích projektu úřadu generálního inspektora Spojených států o Afghánistánu, který měl identifikovat chyby, kterých se USA dopustily a kterých by se měly vyvarovat v budoucnosti. Já vám řeknu jen velmi stručně něco z těch závěrů, které jsou - vlastně nejsou tak překvapující. Ty věci, které tam jsou, jsme už víceméně všechny, kteří to sledujeme, slyšeli a znali.

Vojenské velení nebylo schopno v Afghánistánu definovat, s kým vlastně bojujeme a proč. Byla nepřítelem Al-Káida, nebo Tálibán? Byl Pákistán spojencem, nebo protivníkem? Co si počít s Islámským státem a různorodými zahraničními džihádisty, nehovoře o polních velitelích v Afghánistánu podporovaných SIA? V bojových operacích nebylo možné rozlišit přátele od nepřátel. Ta studie, o které mluvím, stála 11 milionů dolarů. Zpracovala se na základě rozhovorů se stovkami expertů a odborníků, kteří se na tomto konfliktu podíleli. A říká, že co se týče toho, že nebylo možné často rozlišit, s kým bojujeme, tak s přáteli, které jsme nějak měli definované, to nebylo jednoduché. Byli především z velké části zkorumpovaní, vláda prezidenta Karzáího byla organizovanou kleptokracií, velká část americké pomoci končí v korupčních zátočinách, korupce podrývala legitimitu afghánské vlády.

Co se týče bojeschopnosti afghánské armády a policie, panuje shoda, že nejsou schopny klást odpor ani Tálibánu, a vůbec už nad ním zvítězit. Jedno svědectví - výsledek, že v afghánské politice jsme rekrutovali ze třetiny narkomany, ze třetiny tálibánce. Země se propadá do chaosu. Celou dobu roste produkce opia. V roce 2018 se Afghánistán podílel 82 % na světové produkci - pod naším dohledem. 9 miliard dolarů. Jakým způsobem my jsme s tím byli spojeni, ani se neptejte.

Závěr, který tam píše generální inspektor, je: Neustále jsme lhali americkému lidu. Jako říkal ten Maďar - lhali jsme mu večer, lhali jsme mu odpoledne, lhali jsme mu celý den. Mluví se tady o tom, jakým způsobem se falšovaly zprávy zpravodajských služeb. Jakým způsobem se mluvilo o vítězstvích, která vůbec neexistovala. Opakuji, to je zpráva, která neměla být veřejná, ale kterou si Washington Post opatřil a celou zveřejnil. Je to zhruba týden, můžete si to ověřit. Nikdo nezpochybňuje ta fakta, která tam jsou, dneska. Jsou prostě pravdivá. Je tam napsáno - vy tady mluvíte celou dobu o tom, jak si budeme všichni věřit - jak třeba reagujete teď na to, že se tady píše - lhali jsme si celou dobu, falšovalo se neuvěřitelně. V debatách, ve kterých jsem sám byl, jsem se často setkával s čísly, kterým jsem těžko oponoval. Samozřejmě. Teď se ukazuje, že byla vymyšlená, proto se tak těžko s tím polemizovalo.

Vy říkáte, že máme spojence. Já jsem člověk, který má rád Ameriku, rád tam jezdím, miluju Ameriku. Ale říkám si, jak říká Platón, milejší je mi pravda, než si tady něco nalhávat. Máme dneska autistickou politiku zahraniční, když to řeknu jemně, americká politika je autistická. Je těžké jednat s autistou. To je prostě realita. Lidi, se kterými jsem tam včera jednal, tam už dávno nejsou. Odborníci, kteří tam byli, tam dávno nejsou. Takže co si tady budeme namlouvat, že máme spojence. Já jsem také spojenec toho, že jsme v Alianci a EU. Ale přece si nebudu lhát, že je všechno v pořádku.

Nedávno francouzský prezident řekl, že NATO utrpělo mozkovou příhodu. Jenom aby bylo jasno, já jsem dělal rozhovor pro deník Figaro a prezidenta Macrona jsem kritizoval. Řekl jsem, že ten jeho projev a jeho vystoupení je v podstatě něčím, co nám podtrhává nohy, abyste si nemysleli, že jsem z toho nadšený. Já to neříkám proto, že chci někoho napadat. Já vám to říkám jenom proto - říkejme si pravdu. A to, co vám říkám, to jsou fakta, která si můžete všichni přečíst. Takže tohle je příběh Afghánistánu, který jsme v této Sněmovně ještě ani pořádně neuzavřeli.

Pochopte, že já jsem tady o tom mluvil snad léta, a když se podíváte zpět, co jsem říkal, tak když to zjednoduším, pořád jsem říkal: Co tam proboha děláme? Já za sebe nechápu, jaký je smysl té akce, čeho chceme dosáhnout. Já nechci nikomu vyčítat, co mi tehdy odpovídal, to je hloupé a nemělo by se to takhle dělat.

Já vám doporučím, abyste si třeba o Vánocích přečetli knížku velmi dobrého polského spisovatele Wojciecha Jagielskeho Modlitba za déšť. Je to nádherná kniha o Afghánistánu. A vlastně tam najdete ty odpovědi na to, jak je možné, že se tohle vůbec stalo, a co se vlastně stalo. Dvacet let. Stálo to bilion dolarů. A Usáma bin Ládin na dně oceánu se směje, přátelé. Obávám se, že se směje. Já si to teda představuju, když vidí ty prachy, který se tam utratily. Kolik jsme vlastně na tom ztratili. A dneska si stěžujeme, že Čína staví svou Belt and Road Initiative. Ale ta Belt and Road je třetina peněz, které my jsme vrazili do Afghánistánu. Úplně zbytečně a marně. Chápete, nenaříkejme, že Číňané jsou dneska aktivní a že nám to vadí, jak pronikají do těch zemí. Za ty peníze jsme mohli pronikat třikrát víc než oni, ale my jsme si vymysleli tohle.

Chápete, já to nekritizuju jenom proto, že mám potřebu kritizovat, já to kritizuju, protože v tom vidím promarněnou možnost Západu, ke kterému patřím a ke kterému jsem chtěl, abychom patřili i my. Takže já nechci tady v této sněmovně nikoho napadat, protože já vím, že pravda je těžká a že se v tom světě těžko hledá, a vím, kolik mi to stojí četby, abych se v tom trošku vyznal. Takže já se na nikoho nezlobím a nechci, aby někdo se cítil napadán tím, co říkám. Já tady jenom cítím potřebu říkat věci, se kterými se musím sám nějak vyrovnat, a říkám vám, pokud věříte, že já říkám pravdu, tak se s tím pojďme vyrovnávat společně. S tím, že dneska ani s našimi spojenci není všechno úplně ideální. Já bych si přál, abychom je měli. A budeme je mít zítra? Kdo ví. Jak se v tom světě zařídíme? A když se ptáte, kde jsou hrozby, tak na to je jednoduchá odpověď. Mně připadá, že největší hrozba je samozřejmě v nás samých, v naší neschopnosti se o tom nějak přesně a racionálně bavit. Nejsem si jist, chápete, že to řešení je, že najdeme nějakého velkého nepřítele tam. Vůbec žádného bych se tak úplně nebál, kdybych věděl, že my sami jsme schopni nějaké odolnosti díky tomu, že jsme schopni se domluvit v této zemi.

A teď ta Čína - jestli mám ještě čas a budete poslouchat, tak vám řeknu, co si myslím o Číně. (S úsměvem.) Čína. Já jsem to už někde říkal, tak se omlouvám, kdo to už ode mě slyšel, ale je to něco, co mi stále v hlavě zůstává jako základní věc ve vztahu k Číně. Setkal jsem se - měl jsem asi hodinovou debatu s 14. tibetským dalajlámou. A to hlavní, co říkal a čím jsem se opravdu řídil - on říkal: Prosím, proboha, mluvte s nimi. Mluvte s nimi. Oni nejsou všichni stejní. Dokonce i v tom politbyru mu líčili, jak každý z nich je jiný. Nevěřte tomu, že jsou všichni jako jeden. To, co dneska cítím, že se píše v této zemi, čte se jedna kniha o umění válečném a říká se, že Číňané jsou ti, kteří se jenom přetvařují a chystají pomstu. To najdu v devíti článcích z deseti, které teď čtu. Tohle jsou Číňané, přetvařují se, lžou a chystají pomstu. No a já proti tomu vám říkám - já si myslím, že tohle je takové, když to přeženu, skoro rasistické. Ta 1,3 miliardy lidí, to jsou nepředstavitelné rozmanitosti typů ras, etnik, názorů. A i když vím, že dnešní Čína na tom není dobře, já to vím, nejsem přece dnešní, já vím, že to, co se dneska v Číně děje, v posledních letech, je i pro mě zklamáním, že se chová represivně, že prosazuje iliberální politiky, že zakazuje svobodnou řeč, že zakazuje ty vnitřní náboženské minority nebo jim omezuje život velmi brutálním způsobem. Já vím, že intenzifikuje politickou kontrolu, ekonomické ovládání státu nebo státní ekonomiku, kterou se snaží stále více ovládat doma, vím, že je stále asertivnější v zahraničí.

Já jsem si do určité míry zažil ještě tu stoupající asertivitu, když jsem končil jako ministr zahraničí, tak jsem tím byl překvapen, jak se mění v těch jednáních postoj Číny, takže já jsem to viděl sám. Takže to není tohle, co bych zpochybňoval, ale přesto si dovolím vám říci něco, co tady nikdo neříká, já se pokusím o nějaký trochu odlišný pohled na to, co tady všichni opakují - nebo ne všichni, ale řekněme část těch výpovědí. Já vám třeba řeknu, že dnešní Čína, když se podívám na plynutí času v posledních desetiletích, je pro mě obrovské zlepšení. Myslím, že to bylo v roce 1957, kdy Mao Ce-tung vystupoval a říkal, že je nutné nevyhnout se třeba nukleární válce, pokud bude potřeba. Mao Ce-tung mluvil o tom, že je třeba uspořádat proti imperialismu i nukleární válku. A pokud zahyne polovina lidstva, tak to bude dobře, protože ta druhá polovina bude socialistická. A takovýchto výroků vám najdu celou řadu. To bylo teprve děsivé, to, co Čína představovala tehdy.

Když se podíváte na to, čím Čína byla v 50. či ještě v 70. létech, a když se podíváte na to, čím je dnes, tak se to zdá být skoro neuvěřitelné. A to navzdory tomu, co říkám, že proběhlo v posledních letech. Jenom to budu dokumentovat poměrně velmi jednoduše. Představte si, že Čína dnes je země, která nevedla válku od roku 1979, která nepoužila smrtelnou vojenskou... jako od roku 1988 vůči cizí zemi nepoužila žádné zbraně. Čína nepodporovala žádné vojenské ozbrojence někde ve světě od roku 1980. Je to země, která má rekord neintervence mezi všemi velkými světovými (nesrozumitelné) zeměmi má Čína rekord, že je ta, která nejdelší dobu neintervenuje nikde na světě. Já nevím, jestli víte, že má největší množství peacekeeper jako vojáků ve světě. Má jich 2 500. Pokud naši vojáci půjdou do Mali v Africe, tak nevím, jestli víte, že tam budou vedle Číňanů a že tam budou s Číňany.

Čína je země, která dneska je druhý největší donátor Spojených národů. Čína je země, která má... její peacekeeping program je vlastně největší. Ona vlastně do určité míry nahrazuje Spojené státy, z čehož vždycky nemáme radost, třeba v oblasti mezilidských práv, což je paradox, protože ty z toho vystoupily. Poskytuje finanční prostředky tam, kde je Amerika přestala dávat. Když se na to podíváte, je to... Já to říkám proto, že když si porovnáte Čínu 70. let, nebo těch 60., tak by nikdo nevěřil, že Čína se stane zemí, která bude takto aktivně a pozitivně vystupovat ve světě.

Vezměte si, že Čína je náš spojenec v boji proti klimatickým změnám, v boji proti... v celé řadě významných mezinárodních témat, takže když se sejdete s Číňanem, tak máte čtyři velká témata, která můžete projednávat, protože je to naše společné téma, na kterém se Čína s námi shoduje. Čína není země, která by někde doložitelně se pokoušela ovlivnit volby. Ji to nezajímá prostě. Ona nemá ambici pomocí služeb a podobně měnit politické systémy ve světě. Já to říkám tady jako takový paradox, protože tady to dneska zní, abychom si udělali komisi, kde se shodneme na tom, že to je ta největší hrozba. A já to tady říkám, že lze vést úplně takovou advocatus diaboli, že tuhle zemi, která dneska, říkám, se nevyvíjí tak, jak bychom si přáli, protože my jsme si všichni mysleli, že bude stále demokratičtější, ale ona není. Tahle země, která možná ani není státem, to si možná pleteme, ona je to spíš civilizace než stát, to je specifická civilizace. Tím nechci omlouvat to, co se tam děje, jenom tím chci vysvětlit, že Čína spíš předstírá, že je stát. Ona je daleko víc civilizací.

A teď se blížím k něčemu, co si myslím, na čem mi záleží, aby tady zaznělo. Víte, je strašně ošidné si myslet, když jsem četl články, že vstupujeme do studené války s Čínou, tak když se tohle lehce píše v novinách, tak mi připadá, že to je nebezpečné, protože těm, kdo to píší, nedochází, že studená válka s Čínou je něco zásadně jiného, než byla studená válka se Sovětským svazem. Víte proč? Protože nikdy Sovětský svaz neměl takovou sílu, takový vliv, takové technologie a takovou zemi s 1,3 miliony (miliardy), jako má dnes Čína. Sovětský svaz nikdy nebyl tou civilizací takového rozsahu a takové váhy, jako je Čína. Jestli by skutečně byla pravda to, že jdeme do studené války s Čínou, tak vás ujišťuji o jedné věci, že to bude válka daleko delší a s daleko většími náklady, než byla ta, která tak šťastně skončila s Gorbačovem. Každý, kdo tak lehce mluví o studené válce s Čínou, by si měl začít uvědomovat, o čem to vlastně mluví. V Číně to nikdy nedopadne tak, jako to dopadlo v Rusku, nebo v Sovětském svazu. To je má prognóza.

Každý si totiž představuje, že to bude to stejné. My je nakonec uzbrojíme, utaháme a podobně. Ale tak to, přátelé, není. Nikdy Sovětský svaz nebyl v takové kondici, jako je dnes Čína. Ani náhodou. Nikdy to nebylo tak, že dneska má Čína v určité oblasti technologií předstih před námi. Ani náhodou. Rusko se tomuhle ani nepřiblížilo. Jako opravdu Čína představuje něco, co je... proto jsem řekl, že to je civilizace, že to není stát. Má sebevědomí, které ani Rusko nemělo se vší jeho slávou Velké vlastenecké války. Protože Číňané jsou přesvědčeni, že jsou tou tisíce let starou civilizací, která si jen na chvilku oddechla na této planetě a vrací se do původní pozice, která jí patří. A jako kdyby její pohyb se odehrával v čase, který jakoby v tomto funguje trochu jinak než ten náš. Ona si prostě počká. Protože když navštívíte Čínu, tak to je něco jiného než Sovětský svaz, který jsem sice zas tak moc dobře nepoznal, ale trochu mám představu, jak to v něm chodilo. Čína jsou stamiliony lidí, jejichž život se neuvěřitelně zlepšil v posledních letech. To socialismus nikdy nepoznal, to, co se odehrálo v Číně. Guterres, předseda (nesrozumitelné) OSN na jedné té, kde jsem byl, řekl, že jestli na této planetě byly stovky miliony pozvednuty z bídy v posledních patnácti letech, tak to bylo především a zásadně jen kvůli Číně. Ta to dokázala. Pozvednout stovky milionů lidí z bídy.

Ano, Čína je všechno to, co tady několikrát zaznělo. A věci, které se nám nelíbí, odsuzujeme a kritizujeme. Ale zároveň je pravda i ta druhá věc. A když mluvíte o tom, jak Čína tedy slídí a jak máte svoje služby... Řeknu vám jedinou věc, protože nechci mluvit dlouho. Víte o tom, že v 90. letech si Čína ve Spojených státech objednala boeingy od Američanů pro prezidenta? Spojené státy ty boeingy dodaly. A po čase Číňané s překvapením zjistili, že jsou zcela prošpikované velmi komplikovaným odposlouchávacím zařízením. To byla velmi tvrdá lekce Číňanům, jak se s nimi obchoduje. Tak si to taky řekněme, abychom znali tu druhou stranu pravdy.

Ono není tak těžké ukázat, že to, co dneska Číňané dělají, tak jsme je v podstatě naučili. Tedy ne my Češi samozřejmě, ale Západ je to naučil. Západ je naučil to, že s nimi zacházel jako s někým, komu nedůvěřoval. A Číňané samozřejmě vědí, že my jim nedůvěřujeme a že s nimi zřejmě nemáme dobré úmysly. A to, co říkal ten dalajláma, to bylo, že za každou cenu musíme zabránit eskalaci a konfrontaci. Ty důvody jsou jasné - protože nejsme schopni dohlédnout důsledků té konfrontace. Ta by byla podle mě daleko vážnější než všechno, co jsme doposud poznali. Chápete, já nechci být zbabělý a nechci uhýbat, ani nechci omlouvat to, co se v Číně děje a co my kritizujeme oprávněně. Chci vás upozornit na to, že jestli budeme tím, co děláme, eskalovat tu situaci, tak se prostě budeme blížit tomu, co Allison ve své skvělé knize nazval Thúkýdidovou pastí, o které jste už asi všichni slyšeli. Thúkýdidova past znamená, že na této planetě se opakovaně opakuje situace, kdy ta hegemonická mocnost, která byla nejsilnější, pomaličku klesá a upadá a objevuje se nová, která nastupuje. A tato situace údajně, já vám to neřeknu přesně, ale jako kdyby ze čtyř případů z pěti vede k válce. Opakuje se už od starého Řecka. Ten konflikt, který je jeden z prvních, byl konflikt mezi Spartou a Athénami. A tehdy to nebyl ani znamenitý státník, Periklés, který věděl, že je špatně jít do vojenského konfliktu se Spartou. On to věděl a nedokázal tomu zabránit. Protože logika těch událostí, jakmile spadnete do té pasti, už vám nedovolí se vrátit zpět. Takže ani slavný Perikles se z toho nevymotal, když se dostal do té spirály eskalující se konfrontace mezi mocností, která roste, a tou, která se tím cítí ohrožena. A tahle situace, jak Allison popisuje, se už odehrála nesčetněkrát. A v drtivé většině případů vede k válce. To znamená, to, co je vážné, je, že pokud přistoupíme jako Česko, že budeme taky pomáhat téhle eskalaci, tak vlastně si uvědomme, kam ten svět vedeme.

Já jsem řekl na začátku, přátelé, že za těch 30 let, jestli se něco zhoršilo, tak je to zahraničněpolitická situace tohoto světa. A musím vám říct, že my jsme k tomu bohužel jako Česká republika přispěli. To je to, co mě trápí. Přál bych si, aby Česká republika byla země, která se snaží tomu čelit. Například země, která podporuje multilateralismus. Pokud jsem měl možnost se setkat s Barackem Obamou, tak jsem mu vždycky děkoval za to, že dělá multilaterální politiku a že ji prosazuje. Ale my jsme, přátelé, ve skutečnosti jako Česká republika prosazovali to, aby se unilaterální moment Spojených států stal érou unipolarity. Mám na mysli (nesrozumitelné), kdy jsme v roce 2003 podpořili zásah v Iráku. Když třeba tehdy Česká republika byla mezi těmi, kteří podepsali to, že se má zasáhnout v Iráku.

My jsme tehdy podpořili tu myšlenku, že Spojené státy se mají chovat jako hegemon, a podle mě jsme tím podpořili určitý způsob uvažování a nakonec i Donalda Trumpa dneska! Víte, jak jsme podpořili Donalda Trumpa? Že jsme tehdy v tom roce 2003 přistoupili na to, že se připojíme k těm, kteří lhali! Kteří lhali o důvodech toho, proč se má jít do Iráku. A jestliže vy sami používáte lež jako nástroj k obhájení svých kroků, tak se nedivte, že pak tam máte stoprocentního lháře jako prezidenta! Prostě nemyslete si, že my v tom jsme nebyli zahrnuti Když jsme měli vystupovat proti tomuto typu politiky, tak jsme ho naopak podpořili! Já bych si přál, aby Česká republika podporovala takovou politiku, která nežene ten svět do neštěstí. Abychom tohle dokázali rozeznat.

Já vím, že to co, říkám, že je toho příliš mnoho a že není snadné se v tom asi vyznat. Ale já se vám snažím aspoň naznačit, že najít a vytvořit dobrou zahraniční politiku, která skutečně je v zájmu této země a která pomůže, abychom se vyhnuli nejhoršímu, já se obávám, že při vší úctě k tajným službám jejich záznamy nám k tomu úplně nepomohou. Chápete, ty služby mají svůj smysl, ale je to něco jako nástroj, jako něco, s čím pracujete. Ale interpretovat to a vytvořit z toho zahraniční politiku, která je skutečně v zájmu této země, která bere v úvahu všechna fakta, i ta, která se nám nelíbí, která jsou nepohodlná, vyrovnat se opravdu, jako to dělají v tom Washington Post, že se musíme vyrovnat s těmi chybami, které jsme učinili, i s tím, že jsme si lhali, a že nám dokonce lhaly i ty služby - tam je napsané, že prostě služby lhaly! (Hovoří hlasitě, důrazně.) Já bych byl rád, aby to nebyla pravda, ale tam to je! Tak vy říkáte: Věříme svým službám. Já také věřím panu Koudelkovi, věřím panu Berounovi, protože jsem s nimi dlouho spolupracoval. Ale říci "budu tady všem věřit"? Na tom nemůžeme - jde o to, že všechno musíme tady podrobit kritice a všechno musíme podrobit realistickému zhodnocení faktu. A já se prostě bojím toho, že tahle komise s tím úzkým zaměřením, které má, vlastně nakonec vůbec nemusí pomoci tomu, o co nám jde, Skutečně, česká zahraniční politika, státu, který racionálně zvažuje svoje možnosti a dělá rozumné kroky, aby pomohl stabilizovat Evropu, svou situaci a třeba i nakonec svět. V tom si myslím, že je to složitější a že takhle úzce zaměřená komise nesplní to, co si pravděpodobně předsevzala.

Ta představa, že odhalíme jednu základní hrozbu, najdeme v této zemi ty, kteří té hrozbě přisluhují - nezlobte se, to je taková strašně pro mě naivní představa, jak si vyřešíme problémy v této zemi. Nebo jak najdeme pravdu. Ta cesta je složitější. A já nikomu nechci bránit, aby zkoumal to, co mu připadá důležité. Já vlastně tady ani nikoho nijak nezpochybňuji. Jen upozorňuji na to, že mi připadá zahraniční politika jako těžší disciplína. Interpretace daleko většího množství faktů, schopnosti si nelhat a zvažovat chyby, které jsme udělali, a snažit se je neopakovat. A neupadnout do stejných jednostranností, jak je tady slyším dnes v poslední době všude kolem.

Takže je zřejmé, že to, co jsem tady řekl, asi nebude úplně srozumitelné, protože jsem toho řekl příliš mnoho. Ale mínil jsem to za vládu jako příspěvek k tomu, že tady máme zřídit komisi, která se má zabývat pouze dvěma problémy. Já jich vidím daleko víc. (Potlesk levé poloviny sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru kultury Lubomíru Zaorálkovi. Než budeme pokračovat faktickou poznámkou paní poslankyně Langšádlové, s náhradní kartou číslo 20 hlasuje pan kolega Bžoch. Máte slovo k faktické poznámce, připraví se s přednostním právem Radim Fiala.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Vážený pane ministře kultury, byla to velmi zajímavá úvaha. Určitě tady z vaší strany zazněla spousta informací. Přesto bych velmi přivítala a očekávala jsem, že vystoupíte za vládu České republiky, jak jste k tomu byl i ostatními kolegy vyzván, a ujistíte nás o tom, že česká vláda koná v oblasti boje proti hybridním hrozbám tak, jak je definovaly právě zpravodajské služby, o kterých jste mluvil, a že bude konat a že bude plně naplňovat to, co v tuto chvíli není plně naplňováno, to znamená platné a přijaté dokumenty přijaté vládou ČR, to znamená audit národní bezpečnosti a bezpečnostní dokumenty, které toto řeší. A my máme opravdu dokumenty, které toto řeší. A ne všechny body, které jsou v těchto vládou přijatých dokumentech, jsou v tuhle chvíli naplňovány. A já bych, pane ministře, opravdu více ocenila, kdybyste nás ujistil, že tomu tak bude a že chcete s Poslaneckou sněmovnou a s poslanci vy jako členové vlády na naplňování a posilování naší odolnosti spolupracovat.

Opravdu určitě mnohé z toho, co tady bylo řečeno, je pravdou. Vím, že to je velmi komplikované a komplexní, veškerá tato problematika, ale bohužel některé věci, které já považuji, protože vy jste se věnoval především Číně, o kterých jste mluvil, tak jakoby některé nebyly zmíněny, a to je otázka např. provázanosti všech firem čínských, které tady působí, s jejich zpravodajskými službami, protože tak to mají upraveno v zákoně. Opravdu provázanost byznysu a zpravodajských aktivit je v Číně naprosto zřejmá. A o tom vy jste třeba vůbec nemluvil a to mě mrzí.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní s přednostním právem Radim Fiala. Připraví se kolega Kobza.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, nejprve musím pogratulovat panu ministru Zaorálkovi k tomu, že - aspoň já jsem měl z toho takový pocit - dokázal pojmenovat některé věci, tak jak to cítím i já podobně. Předpokládám, že je to patrně tím, že je v politice dlouhá léta a ty načerpané zkušenosti i z funkcí, kterými prošel, se dají velmi těžko nahradit něčím jiným, nastudovat nebo tak. Takže pane ministře, děkuji.

Vystupuji hlavně kvůli tomu, abych řekl, jaký postoj má k té vyšetřovací komisi hnutí SPD a proč. My jsme to krátce říkali na tiskové konferenci, ale ještě aby to bylo zřejmé. My jsme nehlasovali pro zařazení tohoto bodu a patrně nebudeme hlasovat ani pro zřízení té vyšetřovací komise. Částečně se to shoduje, s tím, co zde řekl ministr Zaorálek. Je to velmi úzce zaměřená komise. Pokud chceme vyšetřovat činnost autoritářských režimů, které mohou poškozovat Česku republiku a občany České republiky, potom nám tam chybí státy, jako je např. Saúdská Arábie anebo současný režim v Turecku.

Za druhé, proč jsme nehlasovali pro zařazení a patrně nebudeme hlasovat pro tu komisi, je, že opravdu si myslíme, že Česká republika má tajné služby, ať už jim někdo věří, nebo ne, ony musí- ne mohou, ale musí vyšetřovat činnost států, které chtějí, mají zájem ať už ekonomicky, nebo politicky působit v České republice. A máme také orgány v trestním řízení, které musejí konat, pokud dostanou podnět.

A za třetí, máme pocit, že spíš jde o to vyvolat jakési politické otázky. Nechci říct politickou hysterii, která by měla odvádět Sněmovnu od práce. Koneckonců jsme to tady slyšeli, že studenti čekají na maturitu, a my se tady bavíme možná o třicet let staré minulosti a celá ta věc připomíná situaci ve Spojených státech, kdy údajně prezidentské volby, kdy byl zvolen prezident Trump, byly ovlivňovány Ruskem.

Iniciativa ke zřízení komise pro šetření vlivu Ruska a Číny není nic nového pod sluncem. Jde o odvádění pozornosti od skutečných problémů naší země. Vychází podle mého názoru z podobných historických štvanic, jako byl Robespierrův Výbor pro veřejné blaho, Stalinova teorie o zostřování třídního boje, komunistické trojky a pětky v 50. letech nebo Výbor pro neamerickou činnost ve Spojených státech amerických. Programová politická beznaděj se promítá vždy do tendence hledat nepřítele vnitřního i vnějšího. Já nejsem žádným obdivovatelem systému Ruska a Číny, jsou to země odlišné svou politickou kulturou a nemůžeme zde čekat podobné modely politického systému, které vychází z evropské tradice. Ostatně si nemyslím, že Rusko a Čína mají zájem svůj politický systém exportovat do České republiky. Obě země jsou globální velmoci a nepochybně projektují i do České republiky své bezpečnostní a ekonomické zájmy. Stejně tak to dělají ostatní geopolitičtí hráči. To není důvod k žádné hysterii. Je to důvod, aby v České republice pracovaly služby, které tento stav monitorují a analyzují. Je v hrubém rozporu zájmů naší země dělat si nepřítele z obou uvedených zemí.

Vliv především Číny na dění ve světě roste a brzy se stane ekonomickým i technologickým lídrem. Věcné obchodní vztahy a věcný dialog s touto zemí je podle mého názoru v hlubokém zájmu České republiky. Například sousední Německo považuje Čínu za strategického partnera, kam výhodně exportuje hotové výrobky složené z komponentů, které se vyrábí v České republice. Logicky mají Němci zájem na svých dobrých vztazích s Čínou a nemají zájem podporovat pozici naší země v Číně. Německo staví plynovod Nord Stream 2 a brzy se stane zásadním distributorem zemního plynu z Ruska. Nebudu překvapen, pokud zde budeme místo kapacit moderní jaderné energetiky budovat kapacity na spalování tohoto plynu. Jestli mi rozumíte, nebudu překvapen, když nám například Evropská unie nepovolí postavit dva bloky nové jaderné elektrárny, ale řekne nám, že máme distribuovat přes Německo, kupovat od Německa ruský plyn.

Pokud se chceme starat o bezpečnost České republiky a zabývat se vlivem autoritativních režimů, zabývejme se Saúdskou Arábií a její podporou pronikání radikálního islámu do Evropy. Důkazy, že to je skutečný problém, máme přece na každém větším vánočním trhu, kde nás před islámskými fanatiky mají chránit bariéry. Přestaňme dělat nevědomé blbečky v cizím zájmu a cizích politických hrách. Dejme zájem České republiky na první místo. Neponižujme se před nikým, a už vůbec ne před Ruskem a před Čínou. Chovejme se k nim s oboustranným respektem, obchodujme a nepropadejme hysterii, která se zde šíří. Za chvíli můžeme skončit tak, že budeme hledat vnitřního a vnějšího nepřítele. Já se trochu bojím, že už se to v některých případech děje. Budeme sledovat, kdo s kým si dal koblihu na ulici nebo kdo se vyfotil s Okamurou a budeme Rusy i Číňany hledat pod každou postelí.

Ptám se této sněmovny: Nemáme nic lepšího na práci? Jestli máme, tak politickým hysterikům doporučme sklenici vlažné vody a zabývejme se svou prací pro občany. Ještě jednou zde chci říct, že nebudeme podporovat vznik této vyšetřovací komise a nebudeme pro ni z těchto důvodů hlasovat. Děkuji. (Potlesk v řadách poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Radimu Fialovi. Ještě než udělím slovo panu poslanci Jiřímu Kobzovi, konstatuji došlou omluvu: od 17.50 do 18.15 se z pracovních důvodů omlouvá Lukáš Černohorský. Nyní pan poslanec Jiří Kobza. Máte slovo.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, bylo toho řečeno hodně, předpokládám, že toho bude řečeno ještě víc, ale zkusím se držet maximálně faktů.

12. 12. zcela nezávislé, objektivní a nestranné apolitické sdružení, politická nezisková organizace bezpečnostní centrum Evropské hodnoty, vydává tuto zprávu: "Sněmovna by měla okamžitě zřídit vyšetřovací komisi na zhodnocení vlivu Čínské lidové republiky a skupiny PPF na českou politiku a veřejnou debatu. Všechny potvrzené informace je potřeba podrobně roztřídit a vyhodnotit a přijmout systémová opatření, aby se to nemohlo opakovat."

16. 12. ze stran někdejšího bloku přichází naprosto inovativní a originální požadavek zřízení parlamentní komise pro vyhodnocení vlivu autoritářských režimů na vnitřní záležitosti českého politického systému. To je bezpochyby čistě náhodná podobnost.

Jestliže přistoupíme k této iniciativě vážně, musíme především, a já bych poprosil, aby to bylo součástí usnesení, definovat a vyjasnit terminologii, říci, co si máme pod navrhovanou institucí představit, jaké bude mít kompetence, jaký bude dosah její činnosti a podobně, protože jinak to celé nemá smysl a bude to jenom výstřel do prázdna.

Takže k té komisi můžeme mít dva okruhy otázek. Za prvé - vliv jakých autoritářských režimů na české vnitřní záležitosti zde budeme zkoumat? Řeč byla o Číně a o Rusku, ale to není v názvu té komise. Tam se píše "autoritářské režimy". Takže budeme zkoumat všechny, nebo jenom některé vybrané? A když jenom některé vybrané, tak proč, co bude klíčem výběru? Kdo ho bude vybírat? A proč se tedy navrhovatelé schovávají za obecný pojem? Přiznejme si, že většina států světa totiž nemá demokratickou formu vlády. A tak se ptám, zde jsme rozhodnuti a máme kapacity zkoumat, zda potenciální činnost a vlivy desítky autoritářských režimů na české politické poměry fungují a nefungují, protože jsou státy, které zde fungují přímo, a jsou státy, které zde fungují nepřímo. Podrobíme zkoumání činnost saúdského režimu, jeho diplomatů a zpravodajců, kteří tak báječně ovládají pilu a kyseliny? Víme, jaký je vliv autoritářského saúdskoarabského režimu na vnitřní záležitosti Jemenu, kde probíhá genocida, jsou tam desetitisíce mrtvých civilistů včetně dětí, hladomor, genocida a - pozor - uprchlíci. A tady už se dostáváme do Evropy a dostáváme se do zájmů České republiky. A to všechno probíhá za mlčení Západu a i za našeho ostudného mlčení. Je to skoro rok, co tady ve Sněmovně čeká na projednání mnou navržený bod, který se právě těmito brutálními metodami saúdského režimu zabýval, ale nebyla k tomu politická vůle, opět zejména na straně Demokratického bloku. Můžeme se také zabývat procesem saúdského vlivu na islamizaci Evropy, kterou včetně finanční stránky velice dobře zmapoval ve své nedávné studii senátor Láska, kterého asi nikdo nebude podezírat z toho, že by byl tajným sympatizantem SPD.

Budeme pitvat činnost Turecka v Evropě, kde šíří islámskou ideologii, vydírá Evropskou unii pohrůžkou migrace a za jehož občany jdou násilné akce migrantů, kteří pronásledují a vraždí své oponenty, ať už turecké demokraty, nebo Kurdy? Protože žijeme v době Schengenu a v době otevřených hranic, tak se opět dostáváme k ovlivňování poměrů v České republice. Zrovna tak vliv Turecka v Sýrii je naprosto neoddiskutovatelný, zbrocený krví tisíců mrtvých, a opět uprchlíky, kteří prchají do Evropy a prchají přes Českou republiku nebo do České republiky. Takže ten vliv na Českou republiku je zde značný. A nejsmutnější na tom je, že Západ, a i my, tuto činnost Saúdské Arábie a Turecka vlastně nejenom toleroval, ale přímo podporoval, takže Česká republika nese důsledky této krize.

A pak můžeme diskutovat působení Severní Koreje, Pákistánu, Íránu, Iráku, Kataru a dalších, protože nakonec to stejně skončí částečně nějakým vlivem i u nás. Nikdo z českých politiků dosud neodsoudil CIA za to, že odposlouchávala přední politiky Evropské unie, ale co je překvapivé, že se neřešilo, jaká technologie k tomu byla použita. Já osobně bych se vsadil, že to určitě nebylo Huawei, které je zatracováno. Máme snad počítat s tím, že odposlouchávají i nás? Asi ano.

Co zahraniční financování politických neziskovek a aktivistů? Zase - podpora migrace, podpora organizací, které podporují migraci, podporují pohyb, podporují legalizaci migrantů, to není vlivový nástroj na našem území? Můžeme to vzít z druhého úhlu pohledu. Jak se asi tváří cílové země na aktivity našich politických neziskovek v zahraničí, které tam podnikají stejnou činnost v rámci takzvané transformační spolupráce, o které jsem tady mluvil, když jsme jednali o rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí? Koneckonců vypovězení Člověka v tísni z Ruska za činnost proti režimu je samozřejmě také typickým projevem autoritářství.

Odsoudit autoritářské praktiky a bránit se jejich pronikání do České republiky je dobré a důležité. My v SPD máme jednu zásadu - měříme všem stejným metrem. Ten metr je metr dlouhý. Pro všechny. Neselektujeme, nevybíráme arbitrárně předem, kdo je víc hrozný, míň hrozný, měříme všem stejně. Snažíme se postupovat politicky a kvalifikovaně, jak přísluší zákonodárné moci. Rozhodně nechceme suplovat činnost specializovaných orgánů ani tajných služeb.

Takže zase se vrátím zpátky. Co by tedy bylo náplní této komise? Jaký bude mít status? Jaké kompetence? A bude to tedy diskusní klub nad sněmovním espressem, nebo nějaký kvazivyšetřující orgán, který by si zval na kobereček ruské, čínské diplomatiky, politiky, šéfy jejich tajných zpravodajských služeb a jejich zpravodajce? Nebo něco mezi tím? Dostali by členové této komise mimo jakýkoliv zákonný rámec oprávnění vstupovat do živých kauz českých zpravodajských služeb? Mohli by se seznamovat s tajnými informacemi? Šlo by o vážně míněnou činnost, anebo o politicky motivovanou exhibici? Dokud nebudou tyto otázky pravdivým a zodpovědným způsobem zodpovězeny, žádný racionálně uvažující a zodpovědný politik nemůže s čistým svědomím pro vznik takového orgánu hlasovat. Tedy pokud není příznivcem buď na jedné straně, jak už tady bylo řečeno, McCarthyovského Výboru pro neamerickou činnost, anebo normalizační prověrkové komise.

Můj soused je Rus a chodím nakupovat k Číňanovi. Tak budu asi taky podezřelý.

Obávám se naprosto upřímně, vážené dámy, vážení pánové, že touto komisí vytváříme čistě ideologické těleso a k ideologické policii podle Orwella od něj už je jenom krůček. Takže prosím pěkně, velmi pečlivě zvažujte, jak budete přistupovat ke zřízení této komise. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dobrý večer, vážené kolegyně, vážení kolegové. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Jan Lipavský. Ruší tuhle poznámku, takže podívám se, jestli se někdo hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím. Končím všeobecnou rozpravu. Je tady zájem o závěrečné slovo ze strany paní navrhovatelky? Ne.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Pane místopředsedo, já bych se chtěla v tuto chvíli vrátit k tomu návrhu usnesení, tak jak jsem ho přednesla, to znamená, že bychom přerušili tento bod do 30. 1. 11.00 hodin. (Gongu.) 30. 1. 2020, abych to řekla přesně.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Ano, já samozřejmě tento návrh jsem zaregistroval. Dohoda byla, že se ukončí všeobecná rozprava a budeme hlasovat o přerušení tohoto bodu do 30. 1. 2020 v 11.00 hodin. Já počkám. (Gong.) Gonguji intenzivně. Odhlásím vás všechny na žádost. Přihlaste se, prosím, svými identifikačními kartami.

 

Znovu zopakuji, o čem budeme hlasovat. Budeme hlasovat o přerušení tohoto bodu do 30. ledna 2020 v 11.00 hodin.

Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 405. Přihlášeno 149 poslankyň a poslanců, pro 134, proti 6. Návrh byl přijat. Konstatuji, že tento bod je přerušen do 30. ledna 2020 jedenácté hodiny.

 

Přistoupíme k dalšímu bodu. Pan místopředseda Pikal hlasoval s náhradní kartou číslo 21.

 

Dalším bodem je

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.