(10.20 hodin)
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Jenom dvě poznámky. Pane předsedající, já vás prosím, pokud chcete komentovat jednotlivé vystoupení, přihlaste se do rozpravy.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, omlouvám se.
Poslanec Zbyněk Stanjura: To jenom tak na okraj.
Já chci jenom opravit jedno datum, které zaznělo. Tento tisk přišel do Sněmovny 13. června, ne na konci května, 13. června, teď jsem se díval, byl doručen poslancům, to znamená, že to musí být deset dnů před zahájením schůze. První termín, kdy jsme o tom mohli jednat, bylo zhruba 24. června. Teď nevím, jestli ten týden schůze byla, nebo nebyla. Ale to je jasná ukázka toho, jak je vládní většina neschopna vládnout, jak je neschopna organizovat fungování Sněmovny, a pak přistupuje k nezákonným krokům.
Pan předseda Chvojka docela vtipně, on je právník, řekl: nebyla porušena Ústava. My tady mluvíme o porušení zákona. Myslím, pane předsedo Chvojko prostřednictvím pana předsedajícího, že vy rozumíte tomu rozdílu. Já jsem se ještě dneska jednou podíval na slib, který skládá poslanec. Já bych chtěl poprosit pana poslance, pana předsedu Chvojku prostřednictvím pana místopředsedy, aby nám přečetl první větu. My jsme každý z nás slíbil, že budeme zachovávat Ústavu a zákony. Současně zná rozhodnutí Ústavního soudu, který sice nezrušil zákon, ale jasně řekl, že to bylo nezákonné, citoval to tady úplně přesně pan předseda Michálek. Tak mi zkuste jako právník, pane předsedo prostřednictvím pana místopředsedy, tyhle dvě věty dát dohromady. Vy jste přísahal, sliboval, že budete zachovávat zákony, Ústavní soud řekl, že tento postup je nezákonný, a vy ho chcete zopakovat. Necítíte v tom rozpor? Jestli bude podána ústavní stížnost, jestli bude vyhověno, to je jiná věc. To taky nerozhodujeme my. Ale že je to nezákonné, to už rozhodnuto bylo a Ústavním soudem. To není názor opozice. (Důrazně.) To je názor nejvyšší autority v oblasti práva v České republice. A divím se, že někdo s právním vzděláním tady šermuje tím, že to nebylo ústavní. To nevíme, jestli je to protiústavní. Ale že je to protizákonné, to, pane předsedo Chvojko, skutečně víme.
Takže 13. června, teprve příští středu, to bude pět měsíců na deset zákonů, které jsou uvnitř tohoto zákona. A vám to připadá tak neskutečně dlouho. Proč jste s tím nepřišli v únoru? Už dávno by ten zákon byl v nějakém znění platný a účinný. Samozřejmě že ano. My jsme taky jasně řekli, že naším cílem nebylo zabránit tomu přijetí, jsme realisté a víme, jaké jsou poměry.
Naší snahou bylo přijmout aspoň některé kompromisní návrhy, dokonce ty návrhy, které získaly většinu v rozpočtovém výboru. Podívejte se na ta stanoviska. Budeme mít 50 hlasování a víte, kolikrát rozpočtový výbor nepřijal usnesení k těm 50 návrhům, přestože tam má vládní většina většinu jako v každém výboru. 34krát. Ve 34 případech rozpočtový výbor nepřijal žádné usnesení. Já bych předpokládal, že vládní většina je schopna se rozhodnout, který pozměňovací návrh podpoří a který ne. Tady bylo vidět, že ani uvnitř vládní většiny neexistuje jasný politický názor na konkrétní záležitosti konkrétních paragrafů. 34krát! Já to považuji za raritu.
A ještě k tomu pátku po 14. hodině, pane předsedo Chvojko. Jsem tady ne tak dlouho jak pan předsedající Filip, jsem tady třetí volební období. Pamatuji si jeden jediný případ, kdy jsme jednali v pátek po 14. hodině, to když ty stovky projevů měli vaši kolegové, myslím, že vy jste v té době tady ještě nebyl, vy osobně, a to jsme jednali šest dnů a šest nocí v kuse. To je pravda. To jsme tady byli v pátek odpoledne. Jeden jediný případ. A dokonce je třeba říct, že tehdy jsme testem ústavnosti prošli. A byla to vyhrocená situace, šest dnů a šest nocí v kuse. Není to pravda, vždycky byla pauza od 8 do 9 ráno. Takže jednalo se 23 hodin denně. Nechvalně proslulý David Rath nás tady cvičil ve dvě, ve tři, ve čtyři, v pět ráno. Já si to pamatuju. Přišel vyspaný, usměvavý, všichni jste mu zatleskali. On vždycky přišel a řekl: noční směna je tady, navrhuji přerušit jednání tohoto bodu o tři roky, dva roky, šest měsíců, pět měsíců, těch návrhů byly desítky. A vydrželi jsme to. Použili jsme jednací řád. Ano, omezili jsme rozpravu v rámci jednacího řádu na dvakrát deset minut. Všichni, kteří chtěli, a věřte mi, že to bylo úmorné, promluvili. A ti, kteří měli přednostní právo, nebyli omezeni na dvakrát deset minut. Vydrželi jsme to. A pak jsme hlasovali. A v té době, připomenu, Sněmovnu těch šest dnů a šest nocí řídily tři dámy, pouze ve třech odřídily těch šest dnů a šest nocí. A neporušili jsme jednací řád.
A vy jste usoudili 1. listopadu po deseti hodinách ve třetím čtení k deseti zákonům, to znamená po jedné hodině na jeden zákon, že už toho máte dost. Vracím se k tomu, co jsem říkal. Jste neschopní vládnout a jste neschopní organizovat program Poslanecké sněmovny. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní s přednostním právem Marek Výborný, potom ministr kultury a poté Miroslav Kalousek. Máte slovo.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vládo, dámy a pánové, myslím, že to je naprosto jasné. Když se podívám do poslaneckého klubu sociální demokracie, tak tam sedí několik právníků, ve vládě pan ministr Vojtěch Adam, taky právník. Pojďte sem říct, že to není porušení zákona. Máme jednací řád, je to zákon, všichni to víme, že se jedná o porušení zákona. I paní profesorka Válková, vaším prostřednictvím, by nemohla říct vůbec nic jiného. Mě tedy, musím říct, fascinuje ta suverenita pana předsedy Chvojky, který sem přijde a hovoří o tom, jak rozhodne Ústavní soud. Jestli máte tu jistotu, tak já nevím, kde ji berete. Skutečně nevím, kde ji berete. Já myslím, že to, že tady vůlí vlády hnutí ANO, sociální demokracie a KSČM bude porušen zákon, tedy jednací řád, tady víme úplně všichni. Úplně všichni. Do jaké míry to bude, nebo nebude protiústavní, skutečně nechme na Ústavní soud.
Ale já bych tady chtěl říci za poslanecký klub KDU-ČSL, je nás deset a k tomuto bodu jsme mohli bohužel vystoupit pouze čtyři, a to v řádu několika málo minut. Čili jestli toto nemá být upření práva poslanců na to se vyjádřit k navrhovanému zákonu v rozpravě, tak já už nevím, co by to podle vás mělo být. A my opakovaně i veřejně respektujeme to, že tady je vládní většina, že vládní většina přišla s nějakým daňovým návrhem daňového balíčku, ale my jsme opakovaně veřejně vyzývali i paní ministryni financí: pojďte si sednout k jednacímu stolu, pojďme se pobavit o těch pozměňovacích návrzích, pojďme nalézt nějaký kompromis, který vy si potom odhlasujete, ale budeme moci jít dál a nebudou tam ty návrhy, které například zjevně míří proti zájmům rodičů a rodin, ať už je to otázka katastru, ať už je to otázka životních pojistek a tak dále. Opakovaně tady na to bylo upozorňováno. Přesto paní ministryně, a říkala to naprosto otevřeně, veřejně, je to dohledatelné ve veřejných zdrojích, já si to protlačím, vláda si to protlačí na sílu. Tak jestli tímto způsobem chcete ne ohýbat, ale porušovat zákon, tak já si myslím, že Sněmovna, Parlament by naopak vůči občanům a veřejnosti v tomto měl být vzorem. Já jsem přesvědčen o tom, že to, co děláme, je ostudou této Poslanecké sněmovny. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní Lubomír Zaorálek a poté Miroslav Kalousek. Máte slovo, pane ministře.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Dobrý den, dámy a pánové. Já tedy nejsem ani právník, ani ústavní právník, přesto mi připadá, že je ta situace pro mě docela srozumitelná. A to říkám i jako někdo, kdo ví, že je třeba hájit a respektovat zájmy opozice, protože jsem tam často také seděl v opozičních lavicích, dokonce jsem se účastnil i obstrukce, to je pravda, i na tom jsem se podílel. A když jsme to dělali, tak jsem to dělal proto, protože jsem byl přesvědčen, že se jedná o věci zcela zásadní, jako byly třeba církevní restituce a způsob, jak se s nimi zacházelo. Já jsem byl tehdy přesvědčen, že se mění zásadní pravidla země bezohledně vůči tomu, jak jsme se chovali vůči lidem v 90. letech, takže jsem si myslel, že to je zcela principiální věc a že máme právo na obstrukci. Byl to pro mě úplně klíčový ideový střet, a pak nám byla obstrukce skončena. Já to prostě beru, tenhle souboj koalice s opozicí.
A dneska, abych vám řekl, že mám čisté svědomí, tak je to tak, že jakkoliv nejsem ústavní právník, tak jedna věc je mi jasná. Je-li tady vláda, je schopna prosadit většinu ve Sněmovně, tak má právo prosadit rozpočet, to je prostě na základě výsledku voleb, tak má právo prosadit daňové změny, které mají být součástí toho rozpočtu. To je podle mě zájem Ústavy a zájem demokracie v této zemi a je to zájem veřejnosti. Jako veřejnost přece chce, aby byl přijat rozpočet, a když má někdo většinu, aby měl možnost realizovat. To odpovídá výsledku voleb. Co je na tom špatně ústavně? To je podle mě základní věc. Nebo se má ta Sněmovna zastavit? ***