(10.50 hodin)
(pokračuje Kalousek)
2. Aby se snížilo nadměrné spoléhání na externí rating, měly by pojišťovny a zajišťovny usilovat o to, aby u všech svých expozic vytvořily vlastní úvěrová hodnocení. S ohledem na zásadu proporcionality by se však od pojišťoven a zajišťoven mělo vyžadovat pouze to, aby vypracovaly vlastní úvěrová hodnocení u větších či komplexnějších expozic.
3. Orgány dohledu by měly zaručit, že pojišťovny a zajišťovny přijmou vhodné kroky za účelem vývoje interních modelů, které kryjí úvěrová rizika v případech, kdy jsou jejich expozice významné v absolutním měřítku a zároveň mají velký počet významných protistran. Za tímto účelem by orgány dohledu měly zaujmout harmonizovaný přístup k definicím expozic, které jsou významné v absolutním měřítku a zároveň mají velký počet významných protistran.
(4.) Aby se zamezilo tomu, že pojišťovny a zajišťovny, které k výpočtu úvěrového rizika v rámci solventnostního kapitálového požadavku nepoužívají schválený interní model, budou provádět zkreslené odhady úvěrového rizika, neměla by jejich vlastní úvěrová hodnocení vést k nižším kapitálovým požadavkům, než jsou požadavky odvozené z externích ratingů.
5. Aby se zamezilo nadměrnému spoléhání na rating, pokud jde o expozici vůči jiné pojišťovně nebo zajišťovně, je možné využití ratingu pro účely výpočtu kapitálového požadavku podle standardního vzorce nahradit odkazem na solventnost protistrany, což je tzv. přístup kapitálové přiměřenosti. Takový přístup by vyžadoval, aby byla zavedena kalibrace podle solventnostních kapitálových požadavků a použitelných částech kapitálu k pokrytí těchto solventních kapitálových požadavků, které budou určeny, až bude Solventnost II zavedena. Přístup založený na kapitálové přiměřenosti by se měl omezit na pojišťovny a zajišťovny, které nemají rating.
6. Aby se zaručilo, že normy pro oceňování pro účely dohledu jsou slučitelné s mezinárodním vývojem v oblasti účetnictví, měly by pojišťovny a zajišťovny používat metody oceňování konzistentní s trhem vymezené v mezinárodních účetních standardech, které Komise přijala podle nařízení 1606/2002, pokud se však od daného podniku nevyžaduje, aby ve vztahu k určitému aktivu či závazku použil specifickou metodu oceňování, nebo mu je dovoleno použít metodu vycházející z metody oceňování, kterou používá při přípravě svých účetních jednotek.
Pojišťovny a zajišťovny by se při oceňování aktiv a závazků pomocí metod oceňování konzistentních s trhem, jež jsou vymezeny v mezinárodních účetních standardech, které Komise přijala podle nařízení 1606/2002, měly řídit hierarchií oceňování, přičemž standardní metodu oceňování pro stejná aktiva či závazky představují kotované tržní ceny na aktivních trzích, aby se zaručilo, že jsou aktiva a závazky oceňovány v částce, za kterou by mohly být směněny v případě aktiv nebo převedeny či vyrovnány v případě závazků při transakci uskutečněné za obvyklých tržních podmínek mezi znalými a ochotnými stranami. Tento přístup by pojišťovny a zajišťovny měly uplatňovat bez ohledu na to, zda se mezinárodní či jiné metody oceňování řídí jinou hierarchií oceňování.
Pojišťovny a zajišťovny by měly uznat a ocenit aktiva a závazky s odloženou daňovou povinností ve vztahu ke všem položkám, které jsou uznány pro účely solventnosti nebo v daňové rozvaze, aby se zaručilo, že jsou zachyceny všechny částky, které by v budoucnosti mohly být podnětem ke vzniku daňových peněžních toků.
Ocenění pojistných a zajistných závazků by mělo zahrnout závazky týkající se stávající pojišťovací a zajišťovací činnosti. Závazky týkající se budoucí činnosti by do ocenění zahrnuty být neměly. Pokud pojistné a zajistné smlouvy zahrnují opce pojistníka, které mu umožňují zřídit, obnovit, prodloužit a navýšit pojistné či zajistné krytí či je znovu zahájit, nebo opce pojišťoven a zajišťoven, které jim umožňují ukončit smlouvu nebo změnit pojistné či pojistné plnění, měla by být definována smluvní hranice, aby bylo zřejmé, zda je dodatečné krytí vyplývající z takových opcí považováno za stávající či budoucí činnost.
Aby bylo možné určit převodní hodnotu pojistných a zajistných závazků, měly by se při ocenění závazků zohlednit budoucí peněžní toky týkající se opcí na obnovení smlouvy, a to bez ohledu na jejich ziskovost, pokud však opce na obnovení neznamená, že by pojišťovna či zajišťovna měla z ekonomického hlediska stejná práva na stanovení pojistného či pojistného plnění v obnovené smlouvě jako ve smlouvě nové.
Aby se zaručilo, že analýza finanční situace pojišťovny či zajišťovny není zkreslená, mohou být technické rezervy portfolia pojistných a zajistných závazků záporné. Na výpočet technických rezerv by se neměla vztahovat dluhová dolní mez. (Řečník si nalévá vodu.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Pane předsedo, já vás na okamžik přeruším. Využiji toho, že jste se občerstvil, bude to jenom chvilka. Ale skutečně je rolí předsedajícího, aby upozorňoval vystupující poslance na to, že podle § 95 odst. 2 jednacího řádu je účelem třetího čtení zejména oprava legislativně technických chyb, a nikoli opakování rozpravy. To znamená, přihlásil jste se nikoli s přednostním právem, ale řádně do diskuse a váš projev by měl směřovat k určitému návrhu, což je oprava gramatických chyb, legislativně technických, případně návrh na opakování druhého čtení. To je smyslem třetího čtení.
Poslanec Miroslav Kalousek: Můj projev k tomu směřuje, pane předsedající. Já tady žádám o podporu některých pozměňovacích návrhů, argumentuji. Pokud by vám to nevyhovovalo, přihlásím se s přednostním právem. Můžeme to prohodit.
Předseda PSP Radek Vondráček: Berte to jako upozornění z mé strany. Doufám, že váš projev bude směřovat k tomu konkrétnímu návrhu. Děkuji.
Poslanec Miroslav Kalousek: Jednou k tomu návrhu dojdeme, ujišťuji vás. Pokud nebudu nezákonně přerušen.
Převodní hodnota pojistných či zajistných závazků může být nižší než hodnoty odbytného v souvisejících smlouvách. Na výpočet technických rezerv by se neměla vztahovat dolní mez pro hodnotu odbytného.
Aby bylo dosaženo technických rezerv, které odpovídají převodní hodnotě pojistných a zajistných závazků, měl by výpočet nejlepšího odhadu zohlednit budoucí vývoj, např. demografický, právní, zdravotnický, technologický, sociální, environmentální a ekonomický vývoj, který bude mít dopad na přírůstky a úbytky peněžních prostředků nutných k vyrovnání závazků.
Aby bylo dosaženo nejlepšího odhadu, který odpovídá pravděpodobnostmi váženému průměru budoucích peněžních toků, uvedenému v čl. 77 odst. 2 směrnice 2009/138, měly by projekce peněžních toků použité při výpočtu nejlepšího odhadu zohledňovat všechny nejistoty v peněžních tocích.
Výběr metody výpočtu nejlepšího odhadu by měl být úměrný povaze, rozsahu a komplexnosti rizik, která pojišťovna či zajišťovna podstupují. Škála metod výpočtu nejlepšího odhadu zahrnuje simulační, deterministické a analytické metody. U určitých smluv týkajících se životního pojištění, zejména v případě, kdy z nich plynou nezaručené podíly na zisku v závislosti na investičních výnosech nebo kdy obsahují finanční záruky či smluvní opce, mohou přesnější výpočet nejlepšího odhadu zajistit simulační metody.
Pokud pojistné a zajistné smlouvy obsahují finanční záruky a opce, současná hodnota peněžních toků vyplývajících z těchto smluv může záviset jak na očekávaném výsledku budoucích událostí a vývoje, tak na tom, jak by se skutečné výsledky v určitých scénářích mohly odchýlit od očekávaného výsledku. Metody použité k výpočtu nejlepšího odhadu by měly tyto vzájemné závislosti zohlednit.***