(12.50 hodin)
(pokračuje Munzar)
Podívejme se na výběr této daně z pohledu NKÚ. Podle závěrů NKÚ je efektivita správy majetkových daní třikrát nižší, než je u běžných daní. A po konzultacích s Ministerstvem financí se dá přímý dopad zrušení daně z nabytí nemovitostí snížit o úspory na výběr této daně. To je podle názoru Ministerstva financí zhruba 0,7 mld. korun. Efekt dodatečného inkasa například na dani z přidané hodnoty, to znamená, zvýšení inkasa veřejných rozpočtů v důsledku multiplikace, se dá počítat s navýšením o cca 20 až 30 % na inkasu veřejných rozpočtů v důsledku toho, že občané mají více peněz na spotřebu. Ministerstvo financí, a to není můj výpočet, má za přímý pozitivní dopad, odhaduje na cca 2,6 až 3,9 mld. korun do všech veřejných rozpočtů.
Takže vidíte, že i fiskální dopady nejsou pro stabilitu veřejných financí nijak kritické a nijak zásadní. Je to podle mého názoru malá cena pro stát, ale pro mnohé lidi veliké peníze. Pojďme tedy společně zrušit tu nejvíce absurdní a nespravedlivou daň, pojďme snížit náklady lidem na pořízení vlastního bydlení o 4 % a ukažme lidem, že si uvědomujeme nelehkou situaci v bydlení, že jim chceme alespoň trochu v současné situaci ulehčit.
Mě mrzí ta neochota vlády zrušit tuto daň. Je na tom vidět, že stav na trhu s bydlením vládu příliš netrápí. Ministerstvo financí si možná může mnout ruce, protože s růstem cen nemovitostí roste i výběr daně, ale to není dobrá politika pro životní úroveň našich občanů. Pokud už chce vláda vstupovat do sektoru bydlení, tak se výhradně spoléhá na recepty, které nefungují - na dotace a na regulace. Historicky se ukázalo i v naší zemi, že směs dotací a regulací skutečně nefunguje. Na jednu stranu vláda chce dotacemi rozvíjet výstavbu nájemních bytů, o tom jsem hovořil, na druhou stranu například ministryně, dnes nepřítomná, Maláčová začíná dávat signály, že se jí líbí regulace cen nájemného. Ale žádné perpetuum mobile ani v bytové politice nefunguje. Nikdo se nebude hnát přece do výstavby, pokud se mu to finančně nevrátí. A to ani obce. Pokud by cena nájemného neumožnila údržbu, rekonstrukce a reinvestice, tak by samozřejmě ochota investorů investovat do výstavby dalšího bydlení klesala.
Vláda se přesto ve svých vyjádřeních spoléhá na nájemní bytový fond obcí a z mého pohledu nedej bože, abychom se vrátili třeba v nájemním bydlení do stavu pořadníků na byty, které si všichni pamatují. A bohužel, z mého pohledu bohužel, mnozí představitelé vlády snižují svými vystoupeními k bytové politice význam vlastnického bydlení. I ministryně pro místní rozvoj i nepřítomný pan premiér se nechali mnohokrát slyšet, že máme vysoký podíl vlastnického bydlení. Jako by na tom bylo něco špatného. Ukažte mi, kolegyně a kolegové, evropskou zemi, kde snížení podílu vlastnického bydlení vedlo ke snížení cen bytů a k vyřešení nedostatku bydlení. Já jsem na žádnou takovou nenarazil. Mohu se mýlit, ale myslím si, že taková neexistuje.
Zároveň v duchu popření vývoje posledních třiceti let představitelé vlády ve svých vyjádřeních kritizují i privatizaci bytového fondu obcí. A mně to hrozně vadí, protože tím vláda spoléhá na ztrátu historické paměti naší společnosti. Jen pro vaše osvěžení, osvěžení paměti. Kromě vlastnictví rodinných domů, tak co se týká bytů, bylo v naší zemi zejména státní, podnikové a družstevní vlastnictví bytů. Bytový fond, převáděný tehdy na obce, byl tehdy morálně i technicky zastaralý. Stejně jako morálně a technicky zastaralá byla veřejná prostranství a okolí těch bytů. Byty byly převáděny s nájemným, které mnohdy ani tehdy nepokrývalo náklady na údržbu. Ale tím nejdůležitějším důvodem privatizace bylo rychlé vytvoření trhu s byty v méně majetné společnosti. Ten trh s byty tady před tou privatizací neexistoval.
Zároveň privatizace bytového fondu dozajista přispěla, řekněme, ke spoluvytvoření střední třídy s nějakým majetkovým základem a zabezpečením. Z lidí závislých lna blahovůli OPBH vznikli odpovědní vlastníci, kteří se začali o své nemovitosti starat. A to všechno, i ta privatizace vedla ke zlepšení vzhledu našich obcí a měst, protože zároveň s tím obce použily peníze získané z privatizace na opravy morálně a techniky zastaralého bytového fondu, který jim zůstal, ale také do renovací veřejných prostranství. Bez jednoho kroku není druhého. Bez privatizace by nedošlo k rychlým opravám bytového fondu. To nezajistily ani státní dotace, ale vůle vlastníků, protože si spočítali, že se jim sníží měsíční náklady na bydlení v případě modernizace.
Já jsem přesvědčen o tom, že ve valné většině se vlastníci o bytový fond velmi dobře a efektivně starají. A na to se bohužel zapomíná. Místo toho slyšíme z úst představitelů vlády popření tohoto významu privatizace a kritiku, jako by ty byty z České republiky někam zmizely. Nezmizely. Jsou využívané soukromými osobami. A mě mrzí to popírání vlastnického bydlení, které je skutečnou formou majetkového zabezpečení. Snaha o zajištění bydlení ve svém majetku je znakem zodpovědného přístupu k vlastnímu životu a zároveň vlastnictví vede přirozeným způsobem k daleko zodpovědnější starosti o nemovitosti. Můžeme samozřejmě najít výjimky, ale obecně tato teze platí. Proto by význam vlastnického bydlení neměl být popírán, neměl by být regulován a neměl by být trestán například touto daní z nabytí nemovitosti.
Proto vás chci na závěr požádat, kolegyně a kolegové napříč politickým spektrem, pojďme společně zrušit tuto nejvíce absurdní a nespravedlivou daň. Pojďme snížit náklady lidem na pořízení vlastního bydlení o 4 %. Zrušením daně určitě dosáhnete ocenění i u vašich voličů. Ukažme společně lidem, že si uvědomujeme nelehkou situaci v oblasti bydlení a že jim chceme alespoň tímto trochu v současné situaci ulehčit. Děkuji za případnou podporu toho návrhu. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy vystoupí paní poslankyně Jana Krutáková a připraví se pan poslanec Jan Skopeček. Paní poslankyně, máte slovo. Prosím.
Poslankyně Jana Krutáková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, krátce bych chtěl navázat na příspěvek své kolegyně paní poslankyně Věry Kovářové. Obracím se na vás s prosbou o podporu mého pozměňovacího návrhu, který je veden pod písmenem F. Jedná se o médii často zmiňované remízky, které patří mezi naprosto zásadní krajinné prvky.
Nebudu tady dělat přednášku o tom, jakou zásadní funkci remízky v krajině mají v souvislosti se suchem, erozí a zadržováním vody. Prakticky všechny politické strany, které tu sedí, nějakým způsobem proklamují důležitost boje se suchem. (Hluk v sále.) Zde je tedy jeden z nástrojů, který je možné využít. Vládní návrh bohužel předpokládá to, aby byl remízek zaveden v evidenci ekologicky významných prvků, což je pro mnohé drobné vlastníky pouze další administrativní zátěží.
Vláda dále navrhuje osvobození těch ostatních ploch, které mají v katastru nemovitostí uveden způsob využití jako příkop, mokřad, skalní útvar, močál, bažina, jsou mimo zastavěné území obce a nejsou určeny k podnikání. Náš pozměňovací návrh pak doplňuje tento výčet o využití pozemku jako zeleň či skupinu dřevin. Jedná se tedy o osvobození remízků, které budou na pozemku vedeném v katastru jako ostatní plocha. Domnívám se, že prvek je na ostatní ploše naprosto stejně významný jako na poli, a čím více lidí namotivujeme k tomu, aby takový prvek na svém pozemku strpěli, tím lépe pro nás a naše děti.
Jsem přesvědčena, že zásadní dopad do daňových příjmů toto osvobození mít nebude, ale dopad do naší krajiny určitě bude velký. Proto si vás ještě jednou dovoluji požádat o podporu tohoto pozměňovacího návrhu. Děkuji za pozornost.***