(12.40 hodin)
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Takže já si dovolím shrnout důvody, které nás vedou k opětovnému návrhu na zrušení daně z nabytí nemovitosti.
Jednoznačně se jedná o dvojí zdanění. Stavitel odvedl za stavbu DPH, kupující zaplatil daň z příjmu, daň se tak vybírá z již jednou zdaněných peněz. Zastánci daně z nabytí nemovitosti, často tady byly ty argumenty a protiargumenty, argumentují DPH. Jenomže otázka je: Jaká je přidaná hodnota pro naše hospodářství? Je to, že jedna soukromá osoba kupuje nemovitost od jiné soukromé osoby. První nákupy nemovitostí od developerů jsou přeci osvobozeny.
Druhým důvodem, v celé republice a zejména v Praze a středních Čechách cena nemovitostí rapidně roste. Zrušením či alespoň snížením této daně se alespoň částečně uleví lidem, kteří si kupují vlastní nemovitost. Zároveň se zpřísňují podmínky hypoték. Zvyšuje se spoluúčast a zejména pro mladé lidi je problém mít naspořeno nejenom těch 20 až 25 % na spoluúčast hypotéky, ale právě další 4 % na tuto daň. Jenom pro vaši představu, z bytu, který stojí dnes 3 miliony, je daň 120 tisíc. Jsem přesvědčen, že pro takovou mladou rodinu je to několikaměsíční příjem, který může využít daleko lépe než na zaplacení daně. Například na rekonstrukci toho bytu, případně na vybavení.
Vzniká tady, a to je další důvod, veliká nerovnost před zákonem, resp. nevzniká, ale je tady, na kterou doplácejí běžní občané. Dnes totiž existuje způsob, jak tuto daň neplatit, a to je, když neprodáváte nemovitost, ale prodáváte firmu, do které někdo tu nemovitost vložil. Takže pro ty velké, kteří tento prostředek používají, tak se vyhnou zaplacení daně, ale běžní občané, kteří tuto možnost nemají, tu daň musejí zaplatit.
Bohužel všechny tendence státu v oblasti bydlení jsou dnes v regulacích na straně poptávky. ČNB reguluje hypotéky, stát např. reguluje poptávku touto daní. Jenže opravdu se někdo domnívá, že regulací poptávky se sníží potřeba bydlet? Nijak se nesníží. V dnešním stylu života je potřeba více bytů, a proto je problém na straně nabídky. Tam se to musí řešit. A řešením není, že se někdo penalizuje čtyřmi procenty daní, aby někomu někde a pouze pro někoho dal stát část peněz na výstavbu.
Jak jsem řekl, za poslední roky došlo k významnému nárůstu cen nemovitostí, a to nejen v hlavním městě, ale i v ostatních regionech. Průměrný Čech na průměrný starší byt 3+1 vydělává přes 8 let, Pražan přes 14 let. Nabídka bytů pokulhává za poptávkou po bydlení, což samozřejmě tlačí ceny nahoru. A můžeme se bavit o tom, kam nás dovedla politika blokace soukromých projektů výstavby či přílišná komplikovanost stavebního práva. Zároveň všichni víme, a už jsem o tom hovořil, že se zpřísňují podmínky hypoték a zároveň s růstem úrokových sazeb se hypotéky zdražují. Ale co je skutečné, regulacemi poptávky po bydlení se nesníží potřeba lidí bydlet. Pouze se tato poptávka přesune z vlastnického do nájemního bydlení a to bude tlačit na růst cenové hladiny i nájemních bytů. Stát touto regulací vlastně nutí lidi, mladé lidi, místo toho, aby investovali do svého, tak budou muset platit mnohdy za půjčení cizí nemovitosti, i když by si raději koupili vlastní byt. Tím, že budou platit nájemné, tím se zužuje prostor pro jejich vlastní úspory třeba právě na spoluúčast hypotéky a na tuto daň. Protože vlastnické bydlení je i formou určitého majetkového zabezpečení. Při koupi bytu taková rodina investuje do svého, a když je nejhůř může takovou nemovitost prodat. Proto si myslím, že bychom měli podporovat vlastní snahu občanů o vlastní odpovědnost, kterou vlastnické bydlení přináší.
Já už jsem tady mluvil o tom, že vláda na jedné straně s velikou slávou přišla se zvýhodněnými půjčkami pro mladé, ale na straně druhé jim z druhé kapsy okamžitě bere statisíce při koupi jejich vlastního bytu, a tím komplikuje a prodražuje jejich snahu o vlastní bydlení. A navíc v daňovém balíčku, který dnes projednáváme, přichází vláda s další komplikací pro vlastnické bydlení, a tou je zdražení správních poplatků na vklad nemovitosti do katastru, které skutečně dále prodraží a zvýší náklady na pořízení vlastního bydlení. Musíme si uvědomit, že u většiny koupě nemovitosti se nejedná o jeden poplatek, ale například v případě hypotéky kupující musí dát návrh na vklad nejenom kupní smlouvy, ale např. na vklad zástavního práva.
Co o tom říká důvodová zpráva? O návrhu na zvýšení, zdvojnásobení správních poplatků? Já si vám to dovolím přečíst, je to opravdu velice kratičké. Důvodová zpráva hovoří takto: Celkový roční výnos správních poplatků podle položky 120 sazebníku správních poplatků činí cca 740 mil. korun. S ohledem na meziroční pokles počtu vkladových řízení na úrovni cca 5 až 7 % lze očekávat navýšení příjmů veřejných rozpočtů o cca 695 mil. korun. Tolik důvodová zpráva vlády.
Takže zvýšený výnos odpovídá zhruba výdajům na program Výstavba. To je opravdu šalamounské. Na jednu stranu dáme obcím cca půl miliardy a o něco vyšší částku vytáhneme z kapes poplatníků jen na správních poplatcích. A vláda argumentuje tímto - cituji: Navrhuje se proto zvýšit sazbu těchto správních poplatků na dvojnásobek, aby byla alespoň částečně pokryta inflace, ke které došlo od roku 2012, a aby byly alespoň částečně zohledněny vyšší administrativní náklady řízení vedených katastrálními úřady v důsledku rekodifikace soukromého práva. Tolik velice stručná důvodová zpráva. Bez nějakého vyčíslení, kolik ty náklady vlastně jsou skutečné a zda jsou tyto náklady vynakládány skutečně efektivně.
Už jsem tady říkal jednou, že pokud by vláda akceptovala zrušení daně z nabytí nemovitosti, tak se jistě dá vyčíslit, kolik stojí administrativní úkony na straně státu na změnu vlastnictví, a můžeme potom diskutovat o tom, jaká má být výše poplatků, aby tento náklad případně pokryly. Bez toho je to jen skryté zvyšování daňové zátěže a snaha vymáčknout z lidí další a další peníze. Proto jsem podal pozměňovací návrh podobně jako někteří kolegové z rozpočtového výboru na vyškrtnutí tohoto navýšení z daňového balíčku.
Ještě se chci vyjádřit k tomu jedinému argumentu, k té jediné výhradě ke zrušení daně z nabytí nemovitosti, kterou Ministerstvo financí k tomu našemu návrhu má, a to je dopad do státního rozpočtu. Dokonce tento náš návrh označilo "za nekonstruktivní a rozpočtově nezodpovědný". Já jsem tedy dodnes nepochopil, co je nekonstruktivního na tom snížit náklady lidem na pořízení vlastního bydlení. Ale na tom je vidět úzký pohled Ministerstva financí. Místo aby se na celou záležitost dívalo fiskální optikou, místo aby počítali důsledky do ekonomiky, místo aby zvažovali životní úroveň obyvatelstva a poměřovali celkové výnosy a náklady v ekonomice, místo toho pouze účetně počítají příjmy a výdaje státního rozpočtu. Bez ohledu na důsledky. A to není dobrá cesta. To není fiskální řízení ekonomiky. To je pouze rigidní neekonomický a úřednický pohled. Takové řízení státního rozpočtu nás vede k nedobrým cílům a do stavu, že rozpočet je připraven na případný ekonomický pokles hůře než před deseti lety.
Ale zpět k dopadům do rozpočtu. Podle návrhu státního rozpočtu na rok 2020 Ministerstvo financí počítá s výnosem z této daně 13,5 mld. korun. Celkové příjmy státního rozpočtu jsou navrženy ve výši 1 578 mld. Takže je to skutečně necelé jedno procento všech příjmů státního rozpočtu. Meziročně mají podle Ministerstva financí vzrůst příjmy státního rozpočtu o 113 mld. Abych byl férový, tak bez vlivu evropských fondů je to 95 mld. A to je sedmkrát tolik, než je celkový výnos daně. Takže žádná odpovědná vláda nemůže říct, že jí bude chybět v roce 2020 13,5 mld., když jí meziročně rostou příjmy o více než 95 mld. To skutečně nejsou argumenty odpovědných hospodářů. Ale musíme si říct, že tyto peníze, těch 13,5 mld., z ekonomiky nezmizí jako pára nad hrncem. Lidé tyto peníze využijí v soukromých nákupech, v soukromé spotřebě, v nákupech na nové vybavení domácností, na rekonstrukce a podobně. A pozitivní externalitou takového přístupu by bylo zvyšování technické úrovně bydlení. ***