(9.40 hodin)
(pokračuje Stanjura)
V této souvislosti Česká národní banka upozorňuje na riziko dopadu na klienty, protože předčasný vynucený odprodej investičního portfolia může mít negativní dopad na výši podílů na zisku připisovaných klientům životního pojištění. Dle názoru České národní banky se také jednorázové zdanění projeví snížením vlastních zdrojů, takže nelze vyloučit ani ohrožení plnění předepsaných regulatorních požadavků. To jsou poměrně silná slova, která ovšem neadresuje vládě a vládní většině opozice, ale národní regulátor. Myslím si, že Poslanecká sněmovna respektuje postavení a nezávislost České národní banky. A pokud regulátor tvrdí, že dva roky jsou nedostatečná doba, že existuje riziko dopadů na klienty, tak vlastně potvrzuje mé obavy, o kterých jsem před chvilkou mluvil, že přijatý návrh zákona může mít negativní dopady na klienty. Dokonce říká, že může dojít vlastně k vynucenému, v uvozovkách vynucenému, odprodeji aktiv, a tím snížení výnosnosti, a tím pádem dopadu na klienty v negativním finančním smyslu.
Další z připomínek České národní banky, kterou jsem vybral, abych vás s ní podrobněji seznámil, je obsahový nesoulad. To znamená neobjektivní obraz rozdílu výše závazků. Česká národní banka upozorňuje vládu na obsahový nesoulad mezi rozsahem závazků zahrnutých do účetních technických rezerv a solventnostních technických rezerv. Dle názoru ČNB zjednodušené porovnání výše solventnostních a účetních technických rezerv tak nemusí dát objektivní obraz rozdílu výše závazků. Některé rezervy, které jsou v českém účetnictví vykazovány jako technické, jsou pro účely Solvency II považovány za rezervy netechnické. Příkladem je rezerva na splnění závazků z ručení za závazky České kanceláře pojistitelů. Jiné položky v účetnictví jsou nazvány rezervami, např. rezerva na nezasloužené pojistné, ale ve skutečnosti jde o časové rozlišení, jehož řešení se v Solvency II odlišuje od účetního přístupu. Dojde tudíž ke dvojímu zdanění těchto významných položek, které se v účetnictví a Solvency II vykazují zcela odlišně.
Když se pokusíme interpretovat tuto připomínku České národní banky, tak vlastně říká, že stát, ale ani regulátor není schopen jednoduchým rozdílem solventnostní rezervy a technické rezervy stanovit správný základ pro tu daň. Například z toho důvodu, že rezervy, které jsou označeny jako technické v účetnictví, jsou označeny jako netechnické v Solvency II. To znamená, pokud vezmeme jako základ v tom rozdílu Solvency II, tak je tam jiná hodnota technických rezerv, než bychom předpokládali. Na to upozorňuje regulátor, ne opozice. A o tom časovém rozlišení jsem před chvílí mluvil. V zásadě ČNB má obdobný názor, že se jedná o časové rozlišení, přestože se tomu v účetnictví říká rezerva. Jinými slovy, název konkrétní účetní kategorie nemusí znamenat, že se jedná o technickou rezervu. Nenašel jsem v důvodové zprávě, jak vláda chce rozlišit technické rezervy, které podle Solvency II nejsou technické, ale netechnické, a jak vláda chce přistoupit k časovému rozlišení např. u rezervy na nezasloužené pojistné.
A třetí, velmi závažná připomínka České národní banky, je, že neexistují data k ověření výše rezerv. Česká národní banka upozorňuje, že na rozdíl od účetních technických rezerv, které jsou součástí účetní závěrky a podléhají externímu auditu - to znamená, to je těch zhruba 300 mld. za sektor jako celek, jsou to čísla ověřitelná, jsou ověřená nezávislými externími auditory - u solventnostních rezerv nemá regulátor, Česká národní banka, srovnatelné detailní informace a data, aby odpovídajícím způsobem ověřila výši těchto rezerv. Navíc toto stanovisko České národní banky vlastně vyvrací argument Ministerstva financí, že je to subjektivní, ta výše rezerv, a ty pojišťovny si to mohou určit, jak chtějí. Nicméně logická otázka vzniká, pokud má být zdaněn rozdíl mezi technickými rezervami v účetnictví a technickými rezervami podle Solvency II a to druhé číslo není schopen nikdo ověřit, ani regulátor, kdo ho vlastně stanoví. Kolik se má vlastně odečíst od celkových technických rezerv pojišťoven a kolik tady bude základ pro daň. Já myslím, že každý, kdo dělá daňové přiznání, kdyby nebyl schopen objektivně a ověřitelně uvést náklady v daňovém přiznání, a tím pádem, když to odečtu od výnosů, tak nebyl objektivně a ověřitelně schopen určit výše daňového základu, tak by měl velký problém u Finanční správy, pokud by přišla na kontrolu. Protože logicky daňovou správu zajímají náklady, a jak byl stanoven základ pro daň. Pak ten součin základ pro daň krát 0,19, to už je docela jednoduše ověřitelné. A sami víte, že v debatách o daňových zákonech je mnohem důležitější debata o tom, co je daňově započitatelné, co je daňově uznatelné, je mnohem komplikovanější, složitější, taky s větším možným dopadem na výši konkrétní daně, než ta samotná sazba. Protože záleží na konkrétním daňovém zákonu, co je daňově uznatelné, a tam se dají s výší předpokládané daně dělat posuny jedním i druhým směrem.
Takže když shrnu ty tři základní připomínky ČNB, které nebyly vyslyšeny: dva roky je příliš krátká doba, objektivní existující nesoulad mezi výší závazků podle účetních technických rezerv a Solvency II a neschopnost reálně ověřit skutečnou výši rezerv podle Solvency II u konkrétní pojišťovny. Potom se velmi těžko dá připravit relevantní daňové přiznání a velmi těžko Finanční správa může zkontrolovat, zda ta daň byla odvedena správně a v souladu s daňovými zákony.
Otázka, která samozřejmě je na stole, zda se na takový zásah mohly a měly pojišťovny připravit. Je pravda, a myslím, že jsem to četl minule, že v programovém prohlášení vlády se objevuje věta o tom, že vláda připraví nebo prosadí - teď přesně nevím, jaké tam bylo sloveso - zdanění technických rezerv, a to je taky argument pro to, že se tady pojišťovny vlastně připravit mohly, protože je to ve veřejně známém dokumentu. A v zásadě je to pravda. Pokud vláda projedná, připraví z programového prohlášení, získá podporu Poslanecké sněmovny, tak je to veřejný dokument a dají se tam najít očekávané kroky či očekávané návrhy vlády. Nicméně v tomto konkrétním případě podle mých informací - to bych zdůraznil, podle mých informací - Ministerstvo financí přislíbilo, že až se začne konkrétní návrh zákona připravovat, bude se sektorem pojišťovnictví v kontaktu a o konkrétnímu návrhu bude možno jednat. Nic z toho se bohužel nestalo. Podle mých informací k žádné komunikaci s tímto sektorem našeho trhu nedošlo. Nedošlo ani ke komunikaci s odbornou veřejností. Místo toho ministerstvo poslalo ten návrh do zkráceného připomínkového řízení.
Jedním z argumentů, které zazněly v debatě, bylo, že pojišťovny tvorbou nadměrných účetních rezerv manipulují se ziskem a odvádějí méně prostředků na daních. Ten argument zazněl. Já jsem si opravdu nevšiml, že by kdokoliv v Poslanecké sněmovně, kterákoliv poslanecká frakce či poslanecký klub, navrhoval snížení sazby daně z právnických osob. Pak bychom se mohli ptát, zda snížení o jeden či dva, tři či čtyři procentní body stojí za nějaké riskantní manévry v účetnictví s nejistým výsledkem, že když si to odložím a ono to projde, tak ušetřím jedno, dvě, tři nebo čtyři procenta daně. Porovnejte to s těmi čísly, o kterých jsem mluvil před chvílí - 300 až 500 % průměrného ročního zisku. Když to porovnáte s jedním, dvěma, třemi nebo čtyřmi procenty daně z příjmu, tak zjistíte, že ta čísla jsou neporovnatelná. A myslím si, že by to nikomu nestálo za to, aby na to vsadil, navíc když to nikdo nenavrhuje. Podle mě je to příliš teoretická úvaha. Jako teorii to samozřejmě můžeme vzít v úvahu, ale prakticky... ***