(13.20 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Jedno procento je přibližně 16 mld. Opusťme ta velká čísla a soustřeďme se na ty zlomky. Znáte někoho, komu by dělalo velký problém vydat o jedno procento méně? Neříkám žádný problém, říkám velký problém o jedno procento méně. Možná několik takových najdeme, ale určitě to není případ státu a státního rozpočtu. Takže debata o tom, že se nemůže hlasovat o zvýšení rodičovské, protože nejsou zvýšeny jiné daně, je nepoctivá. O 113 mld. vláda odhaduje, že bude mít vyšší výběr daní - nebo vyšší příjmy, výběr daní je asi 50 mld., vyšší příjmy ve státním rozpočtu příští rok. Kdybychom ten daňový balíček, a já myslím, že zhruba 10 mld. je plánováno pro rok 2020, kdybychom ho škrtli, nebyl tam, ideální stav, tak chudák vláda bude mít pouze plus 103 mld. proti loňskému roku. To se fakt nedá napsat, takový návrh rozpočtu! To přece nemůže myslet vážně vůbec nikdo a určitě paní ministryně by to takhle neřekla, že kdyby měla o 10 mld. méně k dispozici, že by nenapsala návrh rozpočtu. Mimochodem v červnu jste, paní ministryně, měla o 20 mld. méně. Pak jste během léta zvedli ty příjmy o 20 mld. Takže původní návrh vlády, který projednávala vláda a který sociálně demokratičtí ministři nepodpořili, to je pravda, tak počítal s výdaji o 20 mld. vyššími, než jsou v tomto návrhu rozpočtu.
Tím chci jenom dokumentovat, a nechci vést tu debatu o oprávněnosti kterých výdajů apod., chci tím jenom dokumentovat, že na těch 10 mld. nestojí návrh státního rozpočtu příštího roku a nestojí ani hlasování o zvýšení rodičovského příspěvku, protože to bezesporu dopadne pozitivně v Poslanecké sněmovně. Já bych řekl, že Poslanecká sněmovna v 98, možná ještě více procentech hlasů ten návrh o zvýšení rodičovského příspěvku schválí. Tak nám přijde zbytečné to zdržovat, ale myslím, že jsme našli řešení, že nejpozději příští pátek by to mohlo být schváleno.
Když se podíváme na ta další čísla a porovnáme návrh rozpočtu, resp. schválený rozpočet na rok 2019, máme k dispozici, aspoň my z opozice, pouze čísla k 30. 9., z rozpočtového výboru máme čísla k 19. 10., takže vidíme, jak se vyvíjejí daňové příjmy v letošním roce. Nejenom daňové příjmy, ale teď mluvím o daňových příjmech. Myslím si, paní ministryně, přestože jsem loni říkal, že ty příjmy jsou odhadnuty realisticky, jestli si vzpomínáte na naši debatu, že jsem to říkal, tak v letošním roce o návrhu rozpočtu si to prostě nemyslím. Myslím si, že u některých daní či odvodů jste příliš optimističtí, a to je těch 20 letních miliard. Já tomu rozumím, že to nejde jenom napsat do toho součtu, že musí (nesroz.), ale to nás rozsoudí až čas. To si můžeme říct příští rok v říjnu, zda ty daňové příjmy v příštím roce se plní podle plánu, schváleného rozpočtu, nebo ne. Nicméně klíčové sdělení je, že za šest let se o 3,3 % zvýšila složená daňová kvóta, což je více než 10 % rozdělování - přerozdělování. Přerozdělování, omlouvám se za přeřeknutí. Přerozdělování - více.
Teď bych se chtěl zaměřit, a tím máme blok jedna mého vystoupení za sebou, nyní bych se chtěl zaměřit na bod dva a to je návrh na zrušení superhrubé mzdy. Řeknu ještě jednou pro jistotu, že to v programovém prohlášení měla vláda Bohuslava Sobotky, první vláda Andreje Babiše i druhá vláda Andreje Babiše. A nic. Vůbec nic. Já bych očekával, že buď vláda to vyškrtne ze svého programového prohlášení, protože řekne: my jsme došli k tomu, že to vlastně dělat nechceme, nějak to zdůvodní a nebude to tam. Nebo platí výrok paní ministryně, že na to není politická podpora. Pak moje logická otázka je, paní ministryně - kdo nedává politickou podporu zrušení superhrubé mzdy? Je to většina, anebo menšina v Poslanecké sněmovně? Pokud je to většina v Poslanecké sněmovně, tak tomu rozumím, takový návrh by se předložit mohl, ale zřejmě by neměl šanci na úspěch. Podle mého odhadu existuje většina, dokonce i bez sociálních demokratů, bez těch, kteří podepsali to zrušení superhrubé mzdy v tom programovém prohlášení vlády. Existuje bezpečná většina, bezpečná většina!, která by to mohla schválit, a alespoň o 1,1 procentního bodu snížit daň z příjmů fyzických osob. Jak jsem říkal před chvílí, není to ideální stav, ale lepší než nic. A my bychom takový návrh podpořili.
Já bych chtěl upřít vaši pozornost ke sněmovnímu tisku číslo 254. Porovnejte ta čísla - tam v závorce 509 - třetí čtení, tady máme tisk 254 - žádné čtení zatím. Máme to v prvním čtení někde v tom dlouhém seznamu bodů poslaneckých návrhů. Poslancům byl doručen tento tisk 8. 8. 2018. To se docela dobře pamatuje. Takže je to více než 14 měsíců, kdy my pomáháme vládě a navrhujeme splnit jeden z bodů programového prohlášení vlády. Samozřejmě jinak, to korektní, nicméně pokud by vládní poslanci v druhém čtení navrhli jinou sazbu, ne 15 nebo 19, jak už jsem avizoval, i to bychom podpořili.
Já vám nebudu číst ty paragrafy, to si každý může najít, ale protože jste nám nedali šanci tento návrh zákona projednat, naposled jsme se o to pokusili minulý pátek, a musím uznat, paní ministryně, že to je účinná obstrukce - 14 měsíců nepustit zákon na projednávání. Ta je opravdu účinná a máme se co učit. Představte si, že bychom tento návrh zákona projednávali ve třetím čtení 14 měsíců. To by bylo skvělé, protože vlastně by to nemohlo platit ani pro zdaňovací rok 2020, ani pro rok 2021. Neplánujeme projednávat tento tisk ve třetím čtení 14 měsíců. Jenom abychom, když už budeme někoho, a já neříkám obviňovat, obstrukce je standardní součást jednání Poslanecké sněmovny. Občas ji využívá vládní většina, častěji menšina. Logicky obstrukce a nástroje jsou pro ochranu menšin, tak na tom nevidím nic špatného, takže pokud někdo, když je v opozici, dělá obstrukce, nebo já někdy řeknu, že vláda dělá obstrukce, tak to spíš nějakým způsobem hodnotíme naše vystupování v Poslanecké sněmovně. Ale vše je v rámci zákona a vše je v rámci zvyklostí a my, kteří jsme zažili obě strany vládnutí, to znamená, když jste součástí koalice, nebo součástí opozice, víte, že ty nástroje mají být pokud možno vyvážené, protože jednostranné zvýhodnění většiny nebo menšiny nedělá dobře.
A tolik kritizovaný, to jenom připomenu, vyhrazený čas pro třetí čtení. Vy říkáte, vy to zneužíváte, jenom deset hodin týdně, to se vám to dělá, tak jenom připomenu, že to prosadila vláda sociální demokracie, která tehdy měla většinu jednoho hlasu, aby byla schopna koncentrovat ty hlasy do konkrétních hodin hlasování. Já myslím, že to je docela logická úvaha. Nemůžu držet, nebo mohu, ale velmi těžce celý jednací týden tu křehkou většinu jednoho hlasu při hlasování o odsunutí bodu, vyřazení bodu, předřazení bodu apod. A proti tehdy byla ODS, která byla v opozici. Vládní většina si to prosadila. A jak to občas bývá, nástroj politického souboje z Poslanecké sněmovny, který měl sloužit vládní většině, vládní většina si myslela, že si tím zjednoduší život, praxe ukázala, že ten nástroj je výhodnější pro opozici než pro vládní většinu. To jenom na poznámku všech možných úvah o změnách jednacího řádu, kdy my jsme poměrně konzervativní, protože se to snažíme posuzovat z obou stran, a je možné, že návrh, který se v tuto chvíli jeví výhodný pro opozici, v praxi bude výhodný pro vládní většinu a naopak. ***