(9.30 hodin)
(pokračuje Kovářová)
Mimo jiné jde o to, že právě rezervy dle Solvency II jsou, jak předkladatelé, tedy my, pozměňovacího návrhu upozorňujeme, nesouměřitelné s koncepcí účetních rezerv jako takovou. To je bez ohledu na to, zda jde o rezervy z pojišťovnictví, či o jiné rezervy. Dle rezerv Solvency II jsou vtěleny položky, které právě u všech ostatních poplatníků jinak snižují základ daně. Tento koncepční rozdíl je patrný zejména u životního pojištění. Proto naše navrhovaná úprava oproti vládnímu návrhu.
Dalším argumentem Ministerstva financí je, že navrhovaná úprava by měla značně selektivní dopady na jednotlivé pojišťovny a zajišťovny. Pojišťovny poskytující zejména neživotní pojištění by měly přísnější a komplikovanější režim, zatímco pojišťoven poskytujících převážně životní pojištění by se navrhovaná změna dotkla jen okrajově. Navrhovaná úprava dále nezahrnuje odpočet odložených pořizovacích nákladů, podle důvodové zprávy v zájmu kompromisu. I když při připomínkovém řízení bylo toto označováno za zcela zásadní problém a Ministerstvo financí tuto připomínku zohlednilo a odložené pořizovací náklady do kalkulace zahrnulo. A náš protiargument je, že jde o kompromisní návrh, který odstraňuje pouze některé z technických nedostatků vládního návrhu. Vytýkat kompromisnímu návrhu, že je kompromisní, je přinejmenším zvláštní. Péče, kterou Ministerstvo financí projevuje o neživotní pojišťovny, je v tomto ohledu zvláště dojemná.
Dalším argumentem v nesouhlasném stanovisku Ministerstva financí je, že výsledek je tedy zcela nekoncepční řešení, které na jedné straně pro polovinu případů konstatuje potřebu řešit potenciální daňovou optimalizaci, a na druhé straně pro druhou polovinu případů konstatuje opačné. A náš protiargument zní: K žádné daňové optimalizaci nedochází. Toto je pouze ničím nedoložené tvrzení Ministerstva financí. Pozměňovací návrh napravuje nejhorší dopady nekoncepčního návrhu Ministerstva financí a také neřeší všechny jeho nedostatky. Nejlepším řešením by bylo samozřejmě návrh Ministerstva financí odmítnout.
Dalším stanoviskem, tedy nesouhlasným, k našemu pozměňovacímu návrhu Ministerstva financí je záležitost, která se týká technických podrobností. Legislativní návrh úpravy je nepřesný a neodpovídá záměru uvedenému v důvodové zprávě a z čistě technických důvodů není možné, aby byl takto schválen. Nemá žádné opodstatnění, aby byl rozdíl mezi počátečním a konečným stavem rezervy počítán i u rezerv na životní pojištění, když podle záměru se u nich má vycházet z účetnictví. V tomto případě by měla být jako doposud daňově uznatelná tvorba těchto rezerv a veškeré další úpravy už vycházejí z účetnictví. Také řešení zdanění zahraničních pojišťoven neodpovídá předkládanému závěru.
Tolik konstatování Ministerstva financí. A náš protiargument zní: Pozměňovací návrh napravuje nejzávažnější dopady návrhu Ministerstva financí. Nemá žádné nedostatky, které by bránily jeho schválení, a ani Ministerstvo financí žádné takové neuvádí. Mimo jiné regulace daňové uznatelnosti, kde část rezerv je uznávána v zaúčtované výši a část podle jiného regulativu, je obdobná stavu před rokem 1999, kdy se tvorba neživotních rezerv limitovala 60 % z předepsaného pojistného a životní rezervy se za daňové braly v zaúčtované výši. Jinak ponechání účetního režimu pro rezervy v životním pojištění zcela plyne z formulace navrženého § 6.
Dále ministerstvo uvádí: V článku 5 byla upravena definice technických rezerv pouze pro poplatníky se sídlem na území České republiky, nikoliv však pro poplatníky se sídlem na území jiného členského státu Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru a na území státu, se kterým má Česká republika uzavřenou mezinárodní smlouvu upravující technické rezervy. Pro tyto dvě skupiny poplatníků by tedy zůstal platný režim stanovený v návrhu zákona, což zřejmě nebylo smyslem pozměňovacího návrhu.
Zde je náš protiargument velmi krátký a jasný. Návrh toliko akceptuje domácí úpravu ve státě zřizovatele. Úmyslem pozměňovacího návrhu je napravit největší nedostatky návrhu zákona Ministerstva financí, které se týkají životního pojištění.
A v neposlední řadě uvádím argument Ministerstva financí: Pozměňovací návrh dále nemění definice přírůstku rezerv v pojišťovnictví a úbytku rezerv v pojišťovnictví, a tyto pojmy tedy i nadále zahrnují změnu rezerv na životní i neživotní pojištění. V článku 3 potom upravuje body 11 a 12 tak, že se základ daně bude podle § 23 odst. 3 písm. a) bodu 19, případně § 23 odst. 3 písm. c) bodu 11 zákona o daních z příjmu upravovat o úbytek, případně přírůstek rezerv v pojišťovnictví v rozsahu, ve kterém nejsou zaúčtovány podle právních předpisů upravujících účetnictví. Tímto se zřejmě chce dosáhnout toho, že z úbytku rezerv v pojišťovnictví budou vyloučeny rezervy na životní pojištění, které se stanoví podle předpisů upravujících účetnictví, a základ daně se o ně bude snižovat podle § 24 odst. 2 písm. i) zákona o daních z příjmů. Přesnější by bylo stanovit, že přírůstek a úbytek rezerv se vztahuje pouze k technickým rezervám v oblasti neživotního pojištění.
A náš argument ke stanovisku Ministerstva financí. Hospodářský výsledek bude vždy ovlivněn změnou stavu rezerv. Otázkou je, zda, resp. v jaké míře bude tato změna daňově uznatelnou, což náš pozměňovací návrh jasně definuje. Změna stavu je rozdíl mezi počátečním a konečným stavem dané položky za dané zdaňovací období. Je tedy potřeba jasně stanovit, že daňově uznatelným výdajem je v případě životních rezerv změna stavu rezerv podle účetnictví, a v případě neživotních rezerv se účetní změna stavu nahradí hodnotou spočtenou z rozdílu počátečních a konečných stavů rezerv podle stanovené Solvency ll.
Ministerstvo závěrem konstatuje, že přijetí pozměňovacího návrhu způsobí, že se nedosáhne očekávaných daňových příjmů. Ano, v tom má Ministerstvo financí zřejmě pravdu. Tady žádnou výhradu k tomuto nemáme. ***