Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Radek Vondráček)

1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní
v souvislosti se zvyšováním příjmů veřejných rozpočtů
/sněmovní tisk 509/ - třetí čtení

V tuto chvíli, když jsme končili schůzi, byl přerušen ve svém projevu pan předseda klubu ODS Stanjura. A přeje si pokračovat. Takže v tom případě to máme jednoduché. Vnímám přednostní právo - pan předseda Výborný. (Hluk v sále.) Tak já poprosím pana kolegu. A poprosím všechny o klid v sále. Děkuji. Byla zahájena schůze, byl otevřen bod, máte-li co k projednání, prosím běžte do předsálí. Ještě jednou prosím o klid!

Tak už můžete, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych navázal na své vystoupení z pátku minulého týdne, když jsem své vystoupení rozdělil do deseti bloků. V pátek jsem vás seznámil s naším stanoviskem k vládnímu programovému prohlášení a celkové daňové zátěži daňových poplatníků a podrobně jsem vás seznámil s naším návrhem na zrušení superhrubé mzdy. Takže já budu kontinuálně pokračovat v té dané struktuře.

Nyní bych se poměrně podrobně věnoval návrhu na zdanění technických rezerv pojišťoven. Já myslím, že neprozradím žádné tajemství, když řeknu, že řadu podkladů k tomuto bodu jsem získal od České asociace pojišťoven. Myslím, že je to naprosto legitimní, protože ten návrh se této asociace, členů této asociace, bezprostředně dotýká. Takže nejprve vás seznámím s jejich stanoviskem k tomuto návrhu ve sněmovním tisku 509 a pak si to poměrně podrobně projdeme, hlavní argumenty, které hovoří proti tomuto návrhu, zejména proti zdanění technických rezerv, které se týkají životního pojištění.

Ještě než začnu, zaznamenal jsem debatu o tom, jak dlouhý je legislativní proces. Nicméně u tohoto návrhu zákona zatím trvá přibližně čtyři měsíce, což určitě není nadprůměrná doba. Minule jsem avizoval a připomínal náš návrh zákona, který tady leží déle než dvanáct měsíců. Takže jsme zhruba čtyři měsíce poté, co ten tisk připutoval do Poslanecké sněmovny. Pokud mě paměť neklame, tak jsme se necelé dva jednací dny věnovali tomuto tisku v prvním čtení a v druhém čtení to myslím byl jeden jednací den s tím, jak jsme to tehdy tak zvláštně řešili dopoledne i odpoledne. Takže zatím ten průběh je nadstandardně rychlý, když to porovnáme s průměrnou dobou délkou projednávání sněmovních tisků.

Vláda schválila tento návrh zákona na konci května. Poté přišel do Poslanecké sněmovny a součástí toho návrhu je právě návrh na technické zdanění rezerv pojišťoven od 1. ledna 2020, a jak správně je uvedeno v důvodové zprávě, tak se to bude týkat nejprve, pokud by to takhle bylo schváleno od 1. 1. 2020, že by to bylo účinné i platné, tak by se to poprvé uplatnilo, to zdanění, za zdaňovací období 2020. To znamená, co se týče technického zdanění rezerv, nejsou očekávané příjmy vůbec zahrnuty a nemohou být vůbec zahrnuty v návrhu státního rozpočtu pro příští rok. Tolik jenom na úvod. To znamená, pokud bychom se tady rozhodli v Poslanecké sněmovně ten návrh modifikovat nebo zcela vyloučit z tohoto sněmovního tisku, žádným způsobem nebudou ohroženy plánované příjmy státního rozpočtu, tak jak jsme schválili základní parametry pro příští rok.

Doposud byly daňově uznatelné technické rezervy, které mají pojišťovny zahrnuty v účetnictví. Nově by podle tohoto návrhu měly být daňově uznatelné technické rezervy tvořeny na základě evropské směrnice Solvency II. A jednorázově podle hodnot k 11. 12. letošního roku má být zdaněn kladný rozdíl mezi účetními rezervami a rezervami podle Solvency II, což je přibližně, když to zaokrouhlím, očekávaný příjem kolem 10 mld. To znamená, z toho si jednoduše spočteme, že ten rozdíl mezi účetními rezervami a rezervami podle Solvency II dělají přibližně 50 mld., při daňové sazbě 19 % je ten očekávaný výnos zhruba 10 mld. s tím, že zaokrouhleně je rozdělen předpokládaný přínos do státního rozpočtu v roce 2021 zhruba 7 mld. a v roce 2022, což je po příštích volbách, zhruba 3 mld.

Teď vás seznámím s připomínkami uvedené České asociace pojišťoven.

První odrážka, nazvali to Projídání budoucnosti. Protože rezervy jsou podle Solvency II aktuálně nižší, tak v rámci přechodu na novou metodu vláda navrhuje jednorázové zdanění, a to v průběhu dvou účetních období. Je to jednorázový příjem. Současně ty peníze mají být použity na opakující se mandatorní výdaje, což znamená, že nejpozději třetí účetní období nám zůstanou mandatorní výdaje, ale nebudou kryty žádným příjmem státního rozpočtu ze zdanění technických rezerv pojišťoven. - Jak jsem říkal, jedná se zhruba o zdanění 50 mld. korun. Od roku 2023, pokud by ten návrh prošel tak, jak je navržen, by tedy už nepřinášel žádné daňové příjmy do státního rozpočtu.

Rezervy podle Solvency II jsou součástí komplexních výpočtů v rámci kvantifikace potřebného solventního a minimálně požadovaného kapitálu pro bezpečné provozování pojišťovací činnosti, zatímco účetní rezervy v souladu s principem opatrnosti musí zajistit schopnost pojišťovny uhradit veškeré závazky vůči klientům. - Ta věta je poměrně komplikovaná. Nicméně jednoznačným způsobem vyplývá ten rozdíl. Minimální rezervy, ty jsou harmonizované v rámci EU podle směrnice Solvency II, vlastně říkají, aby vůbec mohla nějaká společnost dostat licenci, aby mohla poskytovat pojišťovací služby, musí mít ty rezervy v minimální výši podle Solvency II. V České republice je to číslo dokonce vyšší, protože náš národní regulátor, což je v tomto případě Česká národní banka, nepovažuje evropsky stanovenou minimální hranici za dostatečnou pro bezpečný finanční trh právě proto, že pojišťovny se musí připravit na budoucí krytí z pojistných událostí všech klientů.

Dalším důvodem při vykazování těchto dvou úrovní rezerv jsou rozdílné přístupy ve vykazování některých položek. Například se jedná o odložené pořizovací náklady, akumulované dluhy, budoucí zisky a další. Solventnostní rezervy jsou předmětem dohledu ČNB, ale sama Česká národní banka přiznává, že nemá v rámci pravidelného výkaznictví k dispozici natolik detailní informace a data, které by umožňovaly ověření správnosti stanovení výše solventnostních technických rezerv srovnatelných s hloubkou auditorských prací, které provádějí externí auditoři při auditu účetní závěrky. - Tady bych chtěl jenom připomenout, já už jsem to opakovaně říkal, že prostě není pravda, že pojišťovna si může jakýmkoliv způsobem stanovit výši technických rezerv. Jedná se o složité matematicko-pojistné plány, odhad budoucích zisků a také odhad budoucích nákladů.

Kritická oblast je oblast životního pojištění. Tady má vlastně pojišťovna zaplatit daň ze zisků, které ještě nenastaly. Potom vám podrobně představím jednoduchý modelový příklad, pokud si občan spoří zhruba tisíc korun měsíčně, což není žádná závratná částka, jak to vypadá i se zdaněním buď postupným, nebo tím jednorázovým.

Účetní technické rezervy u životních pojištění jsou vytvořeny podle pojišťovnou pevně daných a neměnných pravidel pojistné matematiky a jejich hlavním účelem je pokrytí budoucích nároků oprávněných osob vyplývajících z pojistných smluv. Jsou to tedy vlastně peníze klientů, které jsou připraveny na budoucí plnění pro případ, že například dojde k výraznému zhoršení zdravotního stavu, či dokonce pokud dojde k úmrtí nebo k podstatnému omezení schopnosti vykonávat pracovní či jiné žádoucí aktivity.

Vzhledem k tomu, že podle metodiky a podle pravidel Solvency dva - nebo Solvency Two, myslím, že se to používá častěji - se od rezerv očekávají budoucí zisky, dojde v rámci novely k jejich zdanění výrazně v předstihu, než a zda vůbec tyto nejisté budoucí zisky budou realizované. Zdanění očekávaných budoucích zisků životního pojištění tak znamená odvod daně z prostředků, které pojišťovny ještě ani nemají, a v případě, že se nenaplní vždy obecně nejisté předpoklady dalšího vývoje v horizontu desítky let, tak je ani v budoucnu reálně mít nebudou. To je opravdu unikátní situace.

Myslím, že v té debatě zaznívají oprávněně určité otázky, a jak příznivci tohoto zdanění tak odpůrci na ně hledají odpověď. A myslím, že pouze v podrobné rozpravě před zahájením hlasování pak můžeme zvážit, které argumenty jsou pro, které jsou proti a které by mohly mít vyšší váhu v našem rozhodování. Poctivě přiznávám, že ta debata není sto nula, že i my se snažíme podívat se na návrh zdanění technických rezerv realisticky a z obou stran, nejenom pouze z jedné strany. Nicméně ty strany jsou tady tři. Velmi často se debata zužuje pouze na dvě strany, a to je státní rozpočet a pojišťovny, ale neměli bychom zapomínat na tu nejdůležitější stranu, která v té jednoduché daňové matematice prostě neexistuje, a to jsou klienti pojišťoven, a zejména klienti u životního pojištění. A o ty by nám v té debatě a při hledání řešení mělo jít nejvíce. Ani ne o příjmy státního rozpočtu, ani ne o příjmy či zisky pojišťoven, ale o stabilitu a (nesrozumitelné) klientů, to znamená těch, kteří se pojistili zejména v oblasti životního pojištění.

Takže pojďme k takovému bloku otázek a možných odpovědí.

První otázka legitimní je, jak se změní uznatelnost rezerv. Dneska se tvoří daňově uznatelné technické rezervy pojišťoven podle zákona o účetnictví. To se má změnit a do budoucnosti Ministerstvo financí a vláda jako celek navrhují brát do úvahy rezervy vypočtené podle pravidel Sovency II. Tato takzvaná solventnostní pravidla však byla vytvořena pro stanovení minimální a optimální bezpečné výše kapitálu. V některých z minulých vystoupení nám pan předseda Kalousek popsal složité vyjednávání na evropské úrovni, kdy ČR tehdy zastávala pozici, která odpovídala vyšší minimální hodnotě těchto rezerv. Nicméně v rámci hledání kompromisu, a myslím, že to byly zejména státy z jižního křídla EU, jmenovitě Itálie, která vlastně prosadila zhruba tu 50procentní hodnotu technických rezerv podle Solvency II, naše republika zastávala názor, že by bylo lepší mít 70 %. To koneckonců taky odpovídá i stanovisku regulátora ČNB. Pokud to budu interpretovat správně, pokud ne, tak se omlouvám. Tak regulátor - k tomu, aby společnost dostala licenci k podnikání na tomto regulovaném trhu, musí mít rezervy ve výši 1,4 % podle Solvency II, což vlastně odpovídá přesně té pozici ČR, kterou se nám nepodařilo prosadit na evropské úrovni. Pokud ano, ale to jsme neměli samozřejmě v rukou my sami, ale záleželo i na stanovisku mnoha partnerů, tak by to bylo skutečně těch 70 %. Jednoduchá matematika 50 krát 1,4 je 70.

Ten výpočet rezerv, které mají být nově zdaněny podle Solvency II vlastně nenavazuje přímo na ostatní položky v účetnictví, je koncepčně odlišný, a je proto i v rozporu s obecnými účetními zásadami. Například odečtení budoucích očekávaných zisků od hodnoty závazků je v rozporu se zásadou opatrnosti uplatňovanou v účetnictví. Solventnostní pravidla, znovu připomínám, byla vytvořena pro stanovení minimální optimální bezpečné výše kapitálu.

Ten návrh zákona vykazuje i jisté prvky retroaktivity, protože retroaktivně dopadá na činnost pojišťoven, to jest na dříve vytvořené účetní rezervy k jednotlivým dříve uzavřeným pojistným smlouvám. Je to v zásadě sankce vůči pojišťovnám, které plní své povinnosti obezřetného podnikání podle zákona o pojišťovnictví, zde konkrétně spočívající v obezřetném oceňování závazků, zejména budoucích závazků vůči klientům. Navržená úprava ve svém důsledku v zásadě sankcionuje pojišťovny za to, že prostředky, které by při méně obezřetném ocenění závazků mohly být vyplaceny akcionářům, ponechaly v rezervách pro své klienty. Protože pokud by pojišťovny ty rezervy nevytvořily, byly by součástí normálně příjmu pojišťovny a byly by zdaněny. Nicméně by byly méně odolné při nějakých mimořádných pojistných událostech.

Když to shrneme, tak vlastně pojišťovny, které v minulosti nevyplatily svým vlastníkům veškerý zisk po odečtení pouze povinného minima pro rezervy, budou za tuto obezřetnost postiženy novou daní se všemi důsledky pro jejich budoucí chování. Samozřejmě je to na rozhodnutí vlastníků těch pojišťoven, můžeme prognózovat s větší či menší mírou optimismu, zda i když to bude zdaněno, budou stejně motivováni k vytvoření stejně vysokých rezerv, které budou podléhat zdanění, nebo ne.

Myslím, že otázka, kterou se máme zabývat, je, jaký je vlastně mechanismus pro vytváření těch rezerv. Pojišťovny tvoří rezervy na závazky, které vyplývají z jednotlivých pojistných smluv, zatímco u neživotního pojištění se účetní technické rezervy tvoří zejména na již nastalé pojistné události a rozpouští se při likvidaci pojistné události. Účetní technické rezervy u životních pojištění jsou vytvořeny podle pojišťovnou pevně daných a neměnných pojistně-matematických pravidel a jejich hlavním účelem je pokrytí budoucích nároků oprávněných osob, který vyplývají z uzavřených smluv. K rozpouštění tedy pak dochází při výplatě pojistného plnění, což ale vzhledem k dlouhodobému charakteru tradičního životního pojištění často může nastat až v daleké budoucnosti.

Měli bychom vědět, jaká je celková výše technických rezerv. V součtu za celý sektor pojišťovnictví jsou ty technické rezervy ve výši zhruba 300 mld. korun, z toho přibližně 80 mld. za trh, ne za jednotlivé pojišťovny, tvoří technické rezervy na životní pojištění, což je přibližně 240 mld. korun. Když porovnáme částku 300, podle Solvency II by to bylo zhruba 250, takže vidíme, že ta obezřetnost našich pojišťoven není několikanásobně vyšší, než předpokládají pravidla Solvency II, ale je taková, jakou vlastně požaduje náš národní regulátor.

To pojištění má samozřejmě časové rozlišení. Vy z vás, kteří jste někdy zodpovídali za účetní uzávěrku, tak víte, jak to velmi často jsou problematické body, jak často probíhá debata i s externími auditory, co podléhá časovému rozlišení nejenom v nákladech, ale také ve výnosech. A součástí těch rezerv je samozřejmě i to časové rozlišení pojistného, kdy ta část pojistného pokrývající rizika dalších období se musí - se musí - musí se převést ze zákona do rezervy na nezasloužené pojistné, kdy tato takzvaná rezerva představuje pouze historickou tradiční pojišťovnickou terminologii pro zcela běžné a logické časové rozlišení prostředků, jaké je běžné v jakémkoli jiném odvětví či oboru podnikání. Jakákoliv snaha o omezení daňové uznatelnosti časového rozlišení v případě pojišťoven by tak byla zcela unikátní a vedla by k diskriminaci tohoto sektoru vůči ostatním odvětvím ekonomiky. Mnozí zastánci toho zdanění tvrdí pravý opak, že diskriminovány jsou ostatní subjekty, které podléhají dani z příjmu ve prospěch pojišťoven. Tady jsem se vám pokusil ukázat, že v případě, že popřeme ten nárok časově rozlišovat budoucí náklady a výnosy, tak dojde naopak k diskriminaci sektoru pojišťovnictví jako celku.

Jaký může být dopad na samotné pojišťovny, pokud by ten návrh zákona prošel v předložené verzi? Opatření dopadá na celý pojišťovnický sektor, v průměru pojišťovny odvedou na dani 90 % obvyklého čistého ročního zisku, což je, řekl bych, bezprecedentní jednorázové zdanění jednoho sektoru podnikání, a nedá se vlastně měřit se sektorovými dopady diskutovaného vyššího zdanění nebo jiných odvodů ve stejných odvětvích, ať už se bavíme o bankovnictví, telekomunikacích, internetových gigantech a podobně. Když se podíváme na veřejně přístupná čísla, tak pojišťovny odvádějí každý rok 2,5 až 3 mld. daně z příjmů právnických osob, což je 19 % zisku před zdaněním. Navrhovaná úprava je tedy naprosto nad rámec tohoto běžného zdanění. Navíc ten dopad by nebyl samozřejmě rovnoměrně rozložen mezi všechny pojišťovny. Vyšší rezervy jsou v pojišťovnictví vždy ve prospěch klientů, jejich snižování vede ke snížení odolnosti sektoru, přitom pojišťovnictví působí jako stabilizující prvek pro celou ekonomiku.

Některé pojišťovny, a to je ten rozdílný dopad na konkrétní pojišťovny, by podle tohoto návrhu odvedly dokonce 300 až 500 % čistého zisku jako jednorázovou daň. A to skutečně může vyrobit velký problém. Představte si firmu v jiném odvětví, která z ničeho nic by měla odvést... ne z ničeho nic, po rozhodnutí Parlamentu, abych byl přesný, by měla v průběhu dvou zdaňovacích období, abych byl přesný, ne jednoho, ale dvou zdaňovacích období, odvést dodatečně 300 až 500 % čistého zisku. Z těchto čísel podle mě vyplývá, že by se mohlo jednat o daňovou diskriminaci, protože toto opatření, tato nová daň nedopadne na všechny pojišťovny stejně, což je důsledkem využití pravidel Solvency II pro účely, pro které tato pravidla nebyla vytvořena. Pojišťovny totiž pod dohledem regulátora mohou používat buď standardní vzorce pro výpočet rezerv, nebo interní modely, které lépe odrážejí jejich rizikový profil.

Zdanění budoucích zisků v životním pojištění také může znamenat uzavření stávajícího trhu v oblasti životního pojištění, protože pokud by měl nový subjekt zájem vstoupit na český trh, musel by odvádět daně z prostředků, které ještě reálně neinkasoval od svých klientů.

Mluvil jsem o dopadu na pojišťovny a teď budu mluvit o dopadu, který podle mě máme posuzovat nejpečlivěji, a to je dopad na klienty. To je ta třetí strana v debatě o zdanění technických rezerv pojišťoven. Myslím si, že pokud by to bylo takhle přijato, tak můžeme realisticky očekávat zvýšení cen. Vzhledem k tomu, že pojišťovny budou nuceny odvést část svých rezerv jako jednorázovou daň, budou jim ty prostředky chybět a budou nuceny hledat způsoby, jak tuto mezeru v hospodaření zacelit. Proto si myslím, že je realistické očekávat zvýšení cen pojistného pro občany i pro firmy.

A teď trošku přeskočím. Zaznamenal jsem opakované vyjádření pana ministra vnitra, který tvrdil, že to, že pojišťovny odvádějí část svých zisků do toho fondu pro - když to zjednoduším - integrovaný záchranný systém, nevedlo ke zvýšení cen. Já vám pak na konkrétním případu ukážu, že samozřejmě to vedlo ke zvýšení cen. Byl to podobný model, kdy jsme zákonem určili, že část zisku je nasměrována, jak bych řekl, s mašličkou na konkrétní účel. Nakonec se ukázalo, že to nezaplatily pojišťovny, ale tak jak jsme my, kteří jsme před tím varovali, nakonec to zaplatili klienti těch pojišťoven. Je to standardní ekonomické chování všech daňových subjektů.

Může také dojít ke stažení nadbytečného kapitálu. To jednorázové zdanění zvyšuje rizikovost odvětví a akcionáři tak mohou požadovat větší výnos. Je to logické, pokud máte riskantnější podnikání, tak ti akcionáři zvažují i budoucí nejisté, riskantní situace, a proto krátkodobě jsou vedeni snahou zvýšit výnosnost. Anebo se alternativně mohou pojišťovny rozhodnout veškerý nadbytečný kapitál z pojišťovny v České republice stáhnout a investovat jej v méně rizikových zemích, které podobná opatření nezavádějí. Myslím, že v debatě v prvním a druhém čtení jsme o tom už debatovali a skutečně jsme nenašli jinou evropskou zemi, která by zdaňovala rezervy podle Solvency II.

Samozřejmě hrozí, pokud budou mít pojišťovny méně prostředků k dispozici, že se sníží chuť investorů do sektoru dávat nové prostředky, což může vést ke snížení schopnosti pojišťoven investovat do nových služeb či do zlepšení stávajících služeb. Může nastat situace, že i v tomto sektoru bude docházet k menšímu počtu inovací. A samozřejmě když se bavíme o dopadu na klienty, tak to může mít dopad i na investiční výnos u životního pojištění vzhledem k tomu, že pro zajištění prostředků na platbu daně mohou být pojišťovny nuceny předčasně odprodat některá svá aktiva za nevýhodných podmínek, což může mít také negativní dopad na investiční výnos ze stávajících smluv životního pojištění.

Pro ty z vás, kteří nesouhlasně kroutí hlavou, tak si všimněte, že používám sloveso mohou, uvidíme, žádný imperativ, že se tak stane. Je to jenom odhad budoucího chování, protože popravdě řečeno, kdo z vás zná daňové poplatníky, kteří radostně platí vyšší a vyšší daně? Já se přiznám, že takové daňové poplatníky neznám, ale mohu se samozřejmě mýlit. Ale zdůrazňuji, že jsem zatím použil slova mohou, hrozí, může se stát, ne že se to určitě stane, protože to si pak můžeme říct s odstupem tří čtyř pěti let, pokud by takový návrh zákona prošel, jaký měl dopad na klienty.

Jaké hrozí obecně riziko v tomto sektoru? Tak tady hrozí riziko, že dnešní právnické osoby, které mají sídlo podnikání v České republice a platí tady daně, provedou konverzi na pobočky. To znamená, může se stát, že akcionáři budou zvažovat i další možnosti, jak se tomu opatření - klidně můžeme použít slovo, sloveso vyhnout, a jedním z možných opatření je, že dceřiná společnost se převede na pobočku. Tím pádem přestanou být dohlíženy národním regulátorem a veškerý reporting včetně stanovení výše technických rezerv může proběhnout mimo kontrolu České republiky, do země sídla mateřské společnosti. Tím může Česká republika přijít o přímou regulatorní kontrolu nad podstatnou částí pojišťovacího sektoru, a myslím, že se můžeme v té debatě shodnout, že to je zrovna sektor, který nezaznamenal žádný větší otřes v průběhu minulých let. A já vám potom v tom bloku týkajícím se pojišťoven také připomenu tragické následky povodní v roce 1997 u nás na Moravě, ve Slezsku a v roce 2002 v Praze a v dalších českých krajích.

Na základě schváleného návrhu zákona Ministerstvo financí očekává, že bude činit vybraná daň zhruba 10,5 mld. korun, které budou rozloženy do dvou let. To znamená, ten největší dopad na pojišťovnictví lze očekávat v roce 2021, kdy budou, pokud to projde, zdaněny technické rezervy ke stavu 31. 12. 2019, tudíž za zdaňovací období 2020. Může to mít dopad i na nově sjednávané smlouvy, zejména na životní pojišťovny, protože tady budou platit pojišťovny daň z očekávaných zisků. Odhad těchto zisků je přitom velmi závislý na vývoji úrokových měr, na vývoji inflace a na dalších, v čase proměnných faktorech. Daňový výnos v těch prvních dvou letech bude sice velký, ale pak v zásadě může dokonce poklesnout, to vám ukážu pak na tom konkrétním příkladu modelové jedné smlouvy o životním pojištění. Zjednodušeně řečeno, to, co by stát vybral za 20 let, vybere najednou, respektive nadvakrát, a v ostatních letech to už danit nebude, o to mohou být ty daně z příjmů sníženy.

Myslím, že je poctivé přiznat, že smyslem regulace sektoru podle Solvency II nikdy nebylo její využití pro daňové účely, ale na prvním místě ochrana sektoru, respektive ochrana klientů před riziky fungování finančních trhů. Výsledky dle Solvency II je vždy nutno chápat v kontextu nejlepších předpokladů budoucího vývoje, které se ale nemusejí v dlouhodobém horizontu individuálně vždy naplnit. Díky této volatilitě se může vnímání rezerv v budoucnu výrazně změnit a solventnostní rezervy v závislosti na ekonomickém vývoji a dalším vývoji mohou stoupnout. Pak je otázka, zda i poté stát přistoupí k dalšímu zdanění těchto technických rezerv, nebo se skutečně bude jednat pouze o jednorázovou operaci.

Trošku odběhnu. Politická zkušenost s tím, že daně zavedete na nějaké období, se ukazuje jako mylná, pokud to není v jednom funkčním období jedné konkrétní vládní většiny. Vzpomeňme si - spotřební daň na pivo, kterou zaváděla úřednická vláda, v důvodové zprávě, bylo to v roce 2009, bylo uváděno, že se s tím uvažuje na rok nebo na dva, platí to dvanáct let. Vzpomeňme si na opatření na zvýšení daní za naší vlády, které mělo platit tři roky, a už platí sedm let. To znamená, když se něco udělá jednou, nikdo nemůže vyloučit, že k tomu modelu se vláda, kterákoliv jiná vláda, vrátí a použije jej znovu.

Pokles daňových výnosů v budoucnosti také může nastat vzhledem k očekávaným úpravám pravidel Solvency II. Jak jsem říkal, je to evropská směrnice harmonizovaná a nemůžeme vyloučit, že ten vývoj půjde směrem, který si přeje Česká republika, že ty povinné minimální rezervy podle Solvency II se budou zvedat, a to povinně ve všech členských zemích Evropské unie.

Nejdřív v krátkosti a pak podrobně vás seznámím s připomínkami, které k této části sněmovního tisku 509 zaujal regulátor, to je Česká národní banka. Člověk by očekával, že pokud se vláda rozhodne měnit daňové podmínky pro finanční sektor, tak že to bude ve shodě s národním regulátorem a že po vzájemné debatě předloží návrh zákona, který bude podporovat Ministerstvo financí, vláda, ale také regulátor, což je Česká národní banka. Úplně se tak nestalo. Takže v této chvíli vás seznámím se třemi zásadními připomínkami České národní banky, které v rámci standardního meziresortního připomínkového řízení nebyly vyslyšeny, na což má vláda bezesporu právo. Nicméně vzhledem k situaci, že jsou to připomínky regulátora, tak je to přinejmenším nestandardní.

První z připomínek, s kterou vás chci podrobně seznámit, je, že dva roky, na které je rozložena ta daň, podle názoru České národní banky jsou nedostatečná doba. Vzhledem k významnému dopadu navrhované úpravy na pojišťovny považuje Česká národní banka rozklad do dvou let jako nedostatečný. Česká národní banka očekává, že právní úprava povede k významnému tlaku na likviditu. Pojišťovny budou v důsledku nové právní úpravy nuceny k odprodeji některých aktiv, což může vést k budoucím ztrátám, neboť jinak by tato aktiva mohla být držena do splatnosti.

V této souvislosti Česká národní banka upozorňuje na riziko dopadu na klienty, protože předčasný vynucený odprodej investičního portfolia může mít negativní dopad na výši podílů na zisku připisovaných klientům životního pojištění. Dle názoru České národní banky se také jednorázové zdanění projeví snížením vlastních zdrojů, takže nelze vyloučit ani ohrožení plnění předepsaných regulatorních požadavků. To jsou poměrně silná slova, která ovšem neadresuje vládě a vládní většině opozice, ale národní regulátor. Myslím si, že Poslanecká sněmovna respektuje postavení a nezávislost České národní banky. A pokud regulátor tvrdí, že dva roky jsou nedostatečná doba, že existuje riziko dopadů na klienty, tak vlastně potvrzuje mé obavy, o kterých jsem před chvilkou mluvil, že přijatý návrh zákona může mít negativní dopady na klienty. Dokonce říká, že může dojít vlastně k vynucenému, v uvozovkách vynucenému, odprodeji aktiv, a tím snížení výnosnosti, a tím pádem dopadu na klienty v negativním finančním smyslu.

Další z připomínek České národní banky, kterou jsem vybral, abych vás s ní podrobněji seznámil, je obsahový nesoulad. To znamená neobjektivní obraz rozdílu výše závazků. Česká národní banka upozorňuje vládu na obsahový nesoulad mezi rozsahem závazků zahrnutých do účetních technických rezerv a solventnostních technických rezerv. Dle názoru ČNB zjednodušené porovnání výše solventnostních a účetních technických rezerv tak nemusí dát objektivní obraz rozdílu výše závazků. Některé rezervy, které jsou v českém účetnictví vykazovány jako technické, jsou pro účely Solvency II považovány za rezervy netechnické. Příkladem je rezerva na splnění závazků z ručení za závazky České kanceláře pojistitelů. Jiné položky v účetnictví jsou nazvány rezervami, např. rezerva na nezasloužené pojistné, ale ve skutečnosti jde o časové rozlišení, jehož řešení se v Solvency II odlišuje od účetního přístupu. Dojde tudíž ke dvojímu zdanění těchto významných položek, které se v účetnictví a Solvency II vykazují zcela odlišně.

Když se pokusíme interpretovat tuto připomínku České národní banky, tak vlastně říká, že stát, ale ani regulátor není schopen jednoduchým rozdílem solventnostní rezervy a technické rezervy stanovit správný základ pro tu daň. Například z toho důvodu, že rezervy, které jsou označeny jako technické v účetnictví, jsou označeny jako netechnické v Solvency II. To znamená, pokud vezmeme jako základ v tom rozdílu Solvency II, tak je tam jiná hodnota technických rezerv, než bychom předpokládali. Na to upozorňuje regulátor, ne opozice. A o tom časovém rozlišení jsem před chvílí mluvil. V zásadě ČNB má obdobný názor, že se jedná o časové rozlišení, přestože se tomu v účetnictví říká rezerva. Jinými slovy, název konkrétní účetní kategorie nemusí znamenat, že se jedná o technickou rezervu. Nenašel jsem v důvodové zprávě, jak vláda chce rozlišit technické rezervy, které podle Solvency II nejsou technické, ale netechnické, a jak vláda chce přistoupit k časovému rozlišení např. u rezervy na nezasloužené pojistné.

A třetí, velmi závažná připomínka České národní banky, je, že neexistují data k ověření výše rezerv. Česká národní banka upozorňuje, že na rozdíl od účetních technických rezerv, které jsou součástí účetní závěrky a podléhají externímu auditu - to znamená, to je těch zhruba 300 mld. za sektor jako celek, jsou to čísla ověřitelná, jsou ověřená nezávislými externími auditory - u solventnostních rezerv nemá regulátor, Česká národní banka, srovnatelné detailní informace a data, aby odpovídajícím způsobem ověřila výši těchto rezerv. Navíc toto stanovisko České národní banky vlastně vyvrací argument Ministerstva financí, že je to subjektivní, ta výše rezerv, a ty pojišťovny si to mohou určit, jak chtějí. Nicméně logická otázka vzniká, pokud má být zdaněn rozdíl mezi technickými rezervami v účetnictví a technickými rezervami podle Solvency II a to druhé číslo není schopen nikdo ověřit, ani regulátor, kdo ho vlastně stanoví. Kolik se má vlastně odečíst od celkových technických rezerv pojišťoven a kolik tady bude základ pro daň. Já myslím, že každý, kdo dělá daňové přiznání, kdyby nebyl schopen objektivně a ověřitelně uvést náklady v daňovém přiznání, a tím pádem, když to odečtu od výnosů, tak nebyl objektivně a ověřitelně schopen určit výše daňového základu, tak by měl velký problém u Finanční správy, pokud by přišla na kontrolu. Protože logicky daňovou správu zajímají náklady, a jak byl stanoven základ pro daň. Pak ten součin základ pro daň krát 0,19, to už je docela jednoduše ověřitelné. A sami víte, že v debatách o daňových zákonech je mnohem důležitější debata o tom, co je daňově započitatelné, co je daňově uznatelné, je mnohem komplikovanější, složitější, taky s větším možným dopadem na výši konkrétní daně, než ta samotná sazba. Protože záleží na konkrétním daňovém zákonu, co je daňově uznatelné, a tam se dají s výší předpokládané daně dělat posuny jedním i druhým směrem.

Takže když shrnu ty tři základní připomínky ČNB, které nebyly vyslyšeny: dva roky je příliš krátká doba, objektivní existující nesoulad mezi výší závazků podle účetních technických rezerv a Solvency II a neschopnost reálně ověřit skutečnou výši rezerv podle Solvency II u konkrétní pojišťovny. Potom se velmi těžko dá připravit relevantní daňové přiznání a velmi těžko Finanční správa může zkontrolovat, zda ta daň byla odvedena správně a v souladu s daňovými zákony.

Otázka, která samozřejmě je na stole, zda se na takový zásah mohly a měly pojišťovny připravit. Je pravda, a myslím, že jsem to četl minule, že v programovém prohlášení vlády se objevuje věta o tom, že vláda připraví nebo prosadí - teď přesně nevím, jaké tam bylo sloveso - zdanění technických rezerv, a to je taky argument pro to, že se tady pojišťovny vlastně připravit mohly, protože je to ve veřejně známém dokumentu. A v zásadě je to pravda. Pokud vláda projedná, připraví z programového prohlášení, získá podporu Poslanecké sněmovny, tak je to veřejný dokument a dají se tam najít očekávané kroky či očekávané návrhy vlády. Nicméně v tomto konkrétním případě podle mých informací - to bych zdůraznil, podle mých informací - Ministerstvo financí přislíbilo, že až se začne konkrétní návrh zákona připravovat, bude se sektorem pojišťovnictví v kontaktu a o konkrétnímu návrhu bude možno jednat. Nic z toho se bohužel nestalo. Podle mých informací k žádné komunikaci s tímto sektorem našeho trhu nedošlo. Nedošlo ani ke komunikaci s odbornou veřejností. Místo toho ministerstvo poslalo ten návrh do zkráceného připomínkového řízení.

Jedním z argumentů, které zazněly v debatě, bylo, že pojišťovny tvorbou nadměrných účetních rezerv manipulují se ziskem a odvádějí méně prostředků na daních. Ten argument zazněl. Já jsem si opravdu nevšiml, že by kdokoliv v Poslanecké sněmovně, kterákoliv poslanecká frakce či poslanecký klub, navrhoval snížení sazby daně z právnických osob. Pak bychom se mohli ptát, zda snížení o jeden či dva, tři či čtyři procentní body stojí za nějaké riskantní manévry v účetnictví s nejistým výsledkem, že když si to odložím a ono to projde, tak ušetřím jedno, dvě, tři nebo čtyři procenta daně. Porovnejte to s těmi čísly, o kterých jsem mluvil před chvílí - 300 až 500 % průměrného ročního zisku. Když to porovnáte s jedním, dvěma, třemi nebo čtyřmi procenty daně z příjmu, tak zjistíte, že ta čísla jsou neporovnatelná. A myslím si, že by to nikomu nestálo za to, aby na to vsadil, navíc když to nikdo nenavrhuje. Podle mě je to příliš teoretická úvaha. Jako teorii to samozřejmě můžeme vzít v úvahu, ale prakticky...

Pokud by vláda ve svém programovém prohlášení současně měla, že prosadí razantní snížení daně z příjmů právnických osob, tak bychom se tím argumentem museli zabývat. Ale není tomu tak. Nevšiml jsem si ani v žádném z poslaneckých návrhů zákonů, a že jich tady máme, já nevím, přes sto, že by někdo navrhoval snížení daně právnických osob. Takže si myslím, že ten argument je pouze teoretický, nebo ta debata je pouze teoretická, ale nemá žádný praktický dopad. Navíc podle názoru auditorů, ale i koneckonců České národní banky nelze měnit pravidla z roku na rok a pojištění musí při tvorbě a rozpouštění rezerv dodržovat jimi schválená pravidla. Už jsem mluvil o možné retroaktivitě vůči v minulosti vytvořeným rezervám. Pak taky vzniká problém zdanění budoucích zisků a taky rozdílné dopady na jednotlivé daňové subjekty. A je takový hezký výraz, který se používá v judikatuře a v rozhodnutích Ústavního soudu, a jedná se o takzvaný rdousicí účinek. Nejsem si jistý, zda by se v tomto případě, pokud by ten návrh prošel, nejednalo o rdousicí účinek tohoto daňového zákona.

Myslím, že když se budeme seriózně zabývat celým legislativním, a na začátku jsem říkal, že zatím ho máme ve Sněmovně přibližně čtyři měsíce, což není žádná dlouhá doba, tak vás seznámím - já nevím, jestli to jsou chyby, já bych spíš řekl vady než chyby, nebo spíš chybějící součástí toho stávajícího legislativního procesu. Nebylo provedeno u tohoto konkrétního návrhu hodnocení dopadů regulace, takzvaná RIA, což mi přijde u tohoto návrhu jako nevhodné. Nevím, jestli to bylo úmyslně, či neúmyslné, zda ten důvod byl časový, že by se to nestihlo včas seriózně připravit, ale myslím, že to je škoda, protože byl by to základ, mohli bychom tu zprávu oponovat, anebo s ní souhlasit. Takhle zpráva vlastně neexistuje a my tady, když se střídáme za tím řečnickým pultem u mikrofonu, tak odhadujeme, jaké mohou být dopady této regulace, a tu RIA nemáme k dispozici.

Já jsem v prvním bloku svého vystoupení mluvil o principu, který je zakotven v programovém prohlášení vlády, který je dobrý, i jsem to ocenil, a to je ten princip daňové neutrality. A já ho chápu tak, že když nějakou daň zvýším, tak jinou snížím, a pak je to neutrální. Můžeme se bavit o struktuře těch daní, o tom, kolik je výnos které konkrétní daně, ale daňově neutrální, jinými slovy v mém chápání jazyka českého znamená, že se daňové zatížení celkově nezvýší. V tomto případě, pokud budeme uvažovat až o 90% zdanění ročního zisku, se podle mého názoru jednoznačně nedá mluvit o principu daňové neutrality.

A další chybou nebo nedostatkem, abych nebyl tak přísný, jsou, řekl bych, nedostatečně vypořádané připomínky jak sektoru, tak regulátora. Řekl jsem před chvílí, že na to vláda a Ministerstvo financí mají plné právo, nicméně bych očekával, pokud jsou tak silné výhrady, silné výhrady regulátora, že ta argumentace, proč těm návrhům, námitkám, návrhům nebylo vyhověno, bude podrobná a přesvědčivá. A já potom mám tady vytištěno a zažluceno jenom pár věcí právě z toho, jak probíhalo vypořádání došlých připomínek.

Tím, že bylo použito zkrácené připomínkové řízení, nevím, jestli to všichni víte, to znamená, v tomto případě máte na připomínky 14 dní, tudíž logicky nedošlo k vypořádání těch zásadních připomínek a neproběhla žádná komunikace, a to bych zopakoval, s pojišťovacím sektorem. K návrhu zákona se nevyjádřila ani pracovní komise Legislativní rady vlády pro veřejné právo II - finanční právo, ani Legislativní rada vlády jako celek. Opět říkám, že je to možné, jenom to nepovažuji za vhodné u tohoto návrhu zákona. Takže nekritizuji ten samotný fakt, ale podle mě je škoda, že to neproběhlo. Některé připomínky mohly být zapracovány, případně mohly být odmítnuty s dobrou argumentační výbavou a určitě by nám to zkrátilo dobu projednávání v Poslanecké sněmovně.

Na tom je úsměvné, že ta vlastní pravidla, RIA, pracovní skupina Legislativní rady vlády, Legislativní rada vlády jako celek, si stanovila vláda, sama. Nikdo ji do toho nenutil. Vláda si připraví vlastní pravidla, podle mě jsou dobrá, ale pak je porušuje. Jediný, kdo by si mohl stěžovat, je vláda sama na sebe a to se úplně očekávat samozřejmě nedá, protože - zopakuji potřetí a naposled, že, vláda takhle postupovat může, jenom to nepovažuji za vhodné.

Možná bychom mohli jeden odstavec, pár vět věnovat směrnici Solvency II. Vešla v platnost k 1. lednu 2016 a jejím cílem je nastavení sjednocených pravidel v rámci Evropské unie, která mají dosáhnout toho, aby se pojišťovny nedostaly do insolvence, proto se to jmenuje Solventnost. Má to zabránit insolvenci. A tato směrnice definuje pravidla pro vykazování aktiv, pojistně-matematických rezerv, výpočet kapitálového požadavku, při jehož nesplnění již zasahuje regulátor.

Dále musí pojišťovny počítat solventnostní kapitálový požadavek, který představuje ekonomický kapitál, který pojišťovna musí držet, aby omezila pravděpodobnost úpadku na 0,5 %. Samozřejmě s procentem nula se v reálném životě počítat nedá, ale podle Solvency II by měla být pravděpodobnost úpadku pouhých 0,5 %. A platí to pro všechny pojišťovny, které působí na sjednoceném evropském trhu. To znamená, jeden případ by nastal u konkrétní pojišťovny jednou za dvě stě let. To se shodneme, že to riziko není příliš vysoké, nicméně pokud by to bylo příští rok, tak co nám je po tom a co je po tom klientům pojišťovny, že dalších 199 let se nic nestane, a to je taky problém pojišťovnictví jako sektoru. Já pak vzpomenu ty dvě ničivé povodně v České republice. Obě měly charakter minimálně stoleté, některá až tisícileté vody a proběhly s odstupem pouhých pěti let. Takže to označení velké pojistné události jako stoletá voda, dvousetletá voda, tisíciletá voda je technické a neznamená to, že když se to stane letos, že dalších sto let se to stát nemůže.

Slíbil jsem vám, a mám to tady, nějaký modelový příklad zdanění budoucích zisků životního pojištění. Ten obrázek vám nebudu ukazovat, není příliš velký, je to spíš pro mě, abych se v tom textu orientoval. Tak si představme modelový příklad, který je skutečně běžný, to znamená, smlouva s předpokládanou dobou trvání 20 let a s měsíčním pojistným 1 000 korun a s předpokládanou marží pojišťovny ve výši 10 %. To znamená, 10 % marže pojišťovny, 1 000 korun měsíčně pojistné, doba trvání 20 let. To znamená, 12 000 je roční pojistné, při té marži 10 % je z té jedné smlouvy roční zisk pojišťovny 1 200 korun a z toho se buď platí zisk podle současných pravidel, to znamená, první rok se zdaní 1 200 korun, daň je 228 korun, druhý rok se zdaní 1 200 korun jako zisk, daň je 228 korun, atd. A poslední, dvacátý rok, pokud to bude rovnoměrné plnění, opět marže pojišťovny bude základ pro zdanění 1 200 korun, daň 228 korun. Celkem za těch 20 let rovnoměrně z této jedné pojistné smlouvy, která je zcela běžná, pojišťovna zaplatí na dani z příjmů 4 560 korun, ročně dostane státní rozpočet 972 korun.

Zkusme si na ten samý případ, to znamená, měsíční pojistné 1 000 korun, délka smlouvy 20 let a marže 10 %, podívat, jak by to platilo, pokud by byl schválen tento návrh zákona. První rok bude ta výsledná rezerva výrazně záporná, neboť od minimální hodnoty skutečných nákladů se odečtou veškeré uvažované budoucí zisky za zbývajících 19 let trvání pojistné smlouvy. To znamená 19 krát 1 200 je 22 800 - je zisk pojišťovny za 19 let. A ten se zdaní. To znamená, plus ten jeden rok, takže základ daně je 24 000, což je dvojnásobek ročního pojištění, tzn. pojišťovna inkasuje 12 000, zisk z toho má 1 200, ale základ pro daň bude 24 000. To je o 100 % víc, než jsou příjmy. A uvalí se daň, tzn. pojišťovna zaplatí v prvním čtvrtletí roku 2021 4 560 korun daň z celkového trvání 20 let. Jaké budou příjmy státního rozpočtu v druhém, třetím, čtvrtém, pátém, šestém až dvacátém roce? Nula! Nula. O to budou sníženy příjmy státního rozpočtu.

To znamená, na tomto jednoduchém běžném případu pojistné smlouvy na životní pojištění chci ukázat, že tento návrh zdaňuje budoucí zisky za 20 let dopředu. A prý to není diskriminační. Znáte jiný sektor podnikání, kde by se zdaňovaly odhadované zisky za 20 let a zdaňovaly se v prvním roce a dalších 19 let se už neplatila daň? Já takový sektor neznám. Myslím si, že to je slabina tohoto návrhu u životního pojištění. Stát na tom vlastně nic nevydělá. V prvním i druhém případě stát vybere stejně. Samozřejmě relativní hodnota peněz je jiná, protože pokud ta daň bude za 20 let stejná a budu mít stejný daňový základ, tak vzhledem k tomu, že bude inflace fungovat 20 let, tak relativní hodnota daňového příjmu bude jiná, ale v absolutních číslech ta daň je pořád stejná, jenom se vybere po roce daň za budoucích 19 let. Jinými slovy, v následujících letech vláda bude o tyto peníze ochuzena. Kterákoli vláda, kterýkoli státní rozpočet. Takže reálně, když se na to podíváme selským rozumem, tak přijde o vybírání daní opravdu s předstihem 19 let. To si myslím, že není dobrý nápad.

Tolik bych řekl základní připomínky profesní organizace. Zcela otevřeně jsem řekl, že to je materiál České asociace pojišťoven, já jsem z něj citoval, příp. jsem citoval ze stanoviska České národní banky. A teď si řekneme aspoň u těch zásadních připomínek, jak vlastně probíhalo to připomínkové řízení.

První věc, o které jsem se zmínil, byl názor České národní banky k přechodným ustanovením, že zásadně banka nesouhlasí s jednorázovým zdaněním a - navrhujeme upravit rozklad této jednorázové daňové rezervy na x let, kde počet by byl určen na základě výsledku hodnocení dopadu regulace RIA. - Takže co říká Česká národní banka? Nestřílí od boku, neříká nám regulátor, že to mají být tři, čtyři, pět zdaňovacích období, kde má být ta daň rozložena. Zcela logicky a pochopitelně říká, nechť vláda zpracuje dopady regulace tzv. RIA a ta RIA nám ukáže, jaká hodnota rovná se x, což je počet let, kdy by ty pojišťovny měly tuto daň platit.

A jaké bylo stanovisko Ministerstva financí k této zásadní připomínce České národní banky: Co se týče odhadů zvýšení daňových výnosů, tento odhad byl ještě upraven, neboť v rámci připomínkového řízení došlo k zohlednění některých připomínek a k úpravě legislativního textu, což má také dopad na odhad daňových výnosů. Záměr změnit metodiku stanovení daňově uznatelných rezerv v pojišťovnictví byl deklarován vládou již v programovém prohlášení vlády, tedy na počátku roku 2018, a reálný dopad navrhované úpravy bude až v roce 2021, tedy když se bude hradit daň za zdaňovací období 2020. Pojišťovny tedy mají dostatek času, aby se na tu změnu připravily. Pokud by ve výjimečných případech mělo zvýšené daňové zatížení u některé konkrétní pojišťovny negativně ovlivnit její finanční situaci, je institut posečkání vhodnou možností řešení... (Odmlka kvůli hluku z levé strany sálu.) Já jsem to dost dlouho vydržel, ale teď už je ten hluk příliš vysoký.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já tomu rozumím, dobře. Já se pokusím požádat sněmovnu o klid. Kolegové, kteří diskutují jiné téma, než je tisk 509, prosím, přesuňte své diskuse do předsálí, ať pan poslanec Zbyněk Stanjura má šanci dohovořit své vystoupení. Pokračujte.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Takže Česká národní banka použila ve své připomínce odborné argumenty s tím, že požádala o vypracování RIA, aby na základě zhodnocení dopadů této regulace se stanovilo vhodně dlouhé období, po které mají (nesrozumitelné) banky, a Ministerstvo financí odpovědělo neodbornými politickými argumenty. Samozřejmě politické argumenty jsou zcela legitimní zejména v debatě v Poslanecké sněmovně, ale v komunikaci mezi Ministerstvem financí a Českou národní bankou nepovažuji argument typu: máme to v programovém prohlášení vlády, milá Česká národní banko, tím pádem vaši připomínku považujeme za takovou, že ji nezohledníme - to mi připadá skutečně málo a to je to, co jsem říkal, že mi tam chybí odborná argumentace. Rozumím, že když my jako zástupci opozice budeme vznášet politické argumenty proti tomuto návrhu, tak vláda logicky může používat také politické argumenty. Ale v debatě mezi Ministerstvem financí a Českou národní bankou bych skutečně nehledal odkaz na programové prohlášení vlády.

Česká národní banka to nenechala jen tak být a ještě napsala stanovisko oficiálně k tomu vypořádání, a to vám odcituji, protože je velmi krátké: Česká národní banka nesouhlasí s vypořádáním své připomínky a trvá na rozporu z důvodu, že rozklad daňové povinnosti do dvou let nepovažuje za dostatečný vzhledem k odhadu dopadu navrhované úpravy na pojišťovny. - Myslím si, že nezávislý regulátor, Česká národní banka, neposuzuje návrh zákona podle toho, zda to bylo, či nebylo v programovém prohlášení vlády, ale podle toho, zda to může mít dopad na finanční trhy, které ze zákona střeží Česká národní banka. A takhle národní banka postupovala. Bohužel vláda jí nevyhověla s odkazem na programové prohlášení vlády.

Abych necitoval pouze stanovisko vlády, opozice nebo České asociace pojišťovny, tak jsem si vytáhl citace renomovaných ekonomů, kteří působí ve veřejném prostoru v České republice. Jedenáctého června letošního roku proběhl k tematice zdanění technických rezerv pojišťoven kulatý stůl. A já vám odcituji hlavní závěry klíčových řečníků tohoto kulatého stolu. Říkám závěry.

Miroslav Singer - nemusím představovat, dlouholetý guvernér České národní banky, který se z titulu své funkce dlouhodobě věnoval stabilitě finančních toků v České republice. Miroslav Singer řekl: V dřívějších letech jsme pojišťovny více hlídali vůči jiným finančním sektorům, a to i v porovnání s cizími zeměmi. A tento sektor vykázal velkou robustnost. Politikům to tak ušetřilo mnoho peněz, protože se nemuseli postarat o sektor, který by nefungoval, a vynaložit na tuto péči nemalé prostředky. - Jinými slovy Česká národní banka říká, že tím, j ak prováděla přísný dozor, ochránila stabilitu tohoto trhu, a tím pádem stát a politici nemuseli vynakládat prostředky daňových poplatníků na sanaci nějaké havárie na tomto trhu.

Miroslav Singer dál v těch závěrech říká: Jeden z rozumnějších principů zdaňování je zdaňovat budoucí byznys, u kterého se každý může rozhodnout, jestli ho udělá, a to jak na straně klienta, tak na straně pojišťovny podle cenových hledisek. Princip by neměl zdaňovat nikoliv sektory, ale celou ekonomiku. Pokud by se zdaňoval sektor, neměla by se zdaňovat rozhodnutí, která nebyla byznysová, ale obezřetnostní. - Jinými slovy v tomto vystoupení bývalého guvernéra není a priori odmítnuta ta myšlenka, nicméně říká, že by to mělo být kdyžtak pouze v rámci celé ekonomiky a pouze na nové smlouvy. A do těch nových smluv by pojišťovny promítly nová pravidla, nové daňové zákony, a pak by záleželo jak na pojišťovně, jaký nabídne produkt, tak na konkrétním klientovi, zda ten produkt pro něho bude atraktivní, či nikoliv, ale bude to na jejich svobodné vůli. Tento návrh zasahuje již do dávno uzavřených smluv a to je ta možná retroaktivita, o které jsem mluvil.

Dalším z řečníků byl Mojmír Hampl, asi nemusím taky představovat, bývalý viceguvernér České národní banky, který říká - a už ta první věta je klíčová: Nepovažuji tento návrh za moudrý už čistě z fiskálního a makroekonomického pohledu. Je to snaha získat jednorázový fiskální příjem, ze kterého už samo ministerstvo deklarovalo, že chce krýt opakující se výdaje, dokonce mandatorní výdaje. To dává smysl ve velmi krátkém horizontu, ale ne v pohledu makroekonomickém. Ve veřejném sektoru stále rezonuje téma odvodu zisku do zahraničí z ekonomiky, která má pořád jeden z největších podílů zahraničních investic na HDP. Je naprosto paradoxní, že vzniká tento návrh, který bude fakticky znamenat, že zahraniční vlastníci budou dodaněním technických rezerv schopni z tohoto sektoru odvést více prostředků, protože z toho dodanění získá pětinu fiskál, ale zbytek zůstane vlastníkům, a to z prostředků, které byly vytvořeny z peněz místních domácích pojistníků v dobré víře a z důvodu obezřetnosti.

A dále říká bývalý viceguvernér České národní banky: Toto zdanění může také vést k nečekaným efektům na straně pojišťoven a jejich vlastníků, k efektům, které bych označil jako méně stability v sektoru, který je dominantně vlastněn zahraničními hráči. Mohl by být významnou motivací pro hledání způsobu, jak přeměňovat dceřiné společnosti na pobočky.

Vidíte, že ve vyjádření bývalých významných členů regulátora se ty obavy, o kterých jsem mluvil, také objevují. A myslím si, že nikdo z nás je nemůže obviňovat z toho, že to je pohled opozice. To je pohled lidí, kteří roky úspěšně vedli Českou národní banku.

A poslední citaci, kterou jsem si připravil, myslím, že v důchodové reformě je už takové zaužívané sousloví Bezděkova komise, návrhy Bezděkovy komise a tak dále, a jedním z řečníků na tomto kulatém stole byl také Vladimír Bezděk. Dovolte mi, abych ocitoval jeho názory: Tento způsob zdanění je nejhorší možnou snahou, jak dostat z tohoto sektoru požadovaný objem finančních prostředků. Vidíme zde rovinu daňově diskriminační, dále je tam mimořádně nízká technická kvalita návrhu, návrh je mimořádně distorzně škodlivý a komunikace Ministerstva financí vůči sektoru velmi špatná. Dělá to dojem, že se návrh schválně připravoval za zády sektoru, že tam je skoro ambice sektor za něco potrestat. - To jsou mimořádně tvrdá slova renomovaného ekonoma a ne opozičního politika.

Další citace: V návrhu vnímám především potenciální ohrožení finanční stability sektoru pojišťoven. Návrh míří k tomu, aby v zásadě odčerpal vlastní kapitál pojišťoven v hodnotě zhruba ročního zisku, u některých pojišťoven i několika ročních zisků. Zdanění sice odčerpá zisk každé pojišťovny, ale nedopadne na všechny subjekty proporcionálně podle jejich tržní velikosti zisku, nebo v jiném indikátoru. Nepochybně budou případy, kdy je u konkrétní pojišťovny například odčerpán dvouletý zisk, a budou případy, kdy odčerpá jen zlomek ročního zisku. Povede to k tomu, že zdanění bude penalizovat ty společnosti, které účetní rezervy dnes drží relativně vyšší oproti solventnostním rezervám než jiné firmy, a tím pádem se chovaly obezřetněji ve prospěch klientů, aby s větší pravděpodobností dostály dlouhodobým závazkům vůči klientům, obezřetněji i z hlediska naplnění péče řádného hospodáře a v zájmu jejich akcionářů a zejména celé české ekonomiky.

Řada pojišťovacích centrál, které působí v české ekonomice v tuto chvíli formou dceřiných společností, by mohla začít analyzovat převod dceřiné společnosti na zahraniční pobočku, protože tímto mechanismem by se dostaly z dohledové diskrece České národní banky. Zahraniční pobočky skrze celou instituci reportují ne České národní bance, ale přímo mateřské instituci dohledu v dané zemi a údaje o výši solventnostních rezerv, které mají být součástí daňového základu, by tak pobočky nemusely do domácí ekonomiky reportovat a je zde určité riziko, že by se mohly z tohoto záměru zdanění postaveného na solventnostních rezervách vymanit zcela, nebo částečně. Domácí subjekty, Ministerstvo financí a Česká národní banka, by pak měly menší, nebo vůbec žádný přístup k podstatným informacím určujícím daňový základ těchto zahraničních poboček, takže bych čekal, že návrh povede k nechtěným důsledkům. Nedivil bych se, kdyby centrály chtěly stáhnout veškerý disponibilní volný kapitál domů formou dividendy, a to z toho důvodu, že zdanění ve výši jednoročního zisku sektoru z pohledu akcionářů dramaticky zvyšuje míru rizikovosti provozování byznysu v České republice.

Toto opatření je tedy ekonomický šrapnel na sektor a důsledky mohou být mimořádně závažné a očekávám, že se to nejvíce projeví v oblasti finanční stability. Kdyby například tím daňovým základem byl v nějaké podobě nový byznys či hodnota nového byznysu a tato daň by třeba měla charakter nějaké x-procentní přirážky k pojistnému, tak i přesto, že jsem zastáncem šetrnějšího státu a obecně nižší daňové kvóty v ekonomice, tak bych akceptoval, že je legitimním právem vlády si tu míru zdanění a míru veřejných výdajů určit. Díval bych se tedy alespoň na to, jestli na subjekty dopadne relativně podobně vzhledem k jejich velikosti, a to by tento návrh splňoval, tedy princip neutrality.

Opakuje se tady vlastně názor, který vyjádřil bývalý guvernér, že přestože by s tím nesouhlasili, tak pokud by to dopadlo pouze na nové smlouvy, oba dva ekonomové uznávají, že je to legitimní právo vlády, s kterým můžete politicky souhlasit, nebo nesouhlasit, ale nezasahovalo by to do už uzavřených pojistných smluv. Tak jak návrh zní, tak zasahuje jak neživotní pojištění, tak životní pojištění. Ministerstvo zatím nevyhovělo ani připomínce České národní banky, aby bylo alespoň životní pojištění vyňato. Zde s vysokou pravděpodobností ten návrh povede dříve či později ke zdražení pojistného na českém trhu, protože to prostředí bude podstatně rizikovější pro provozování byznysu.

Mám tady těch citací víc, ale myslím, že to stačilo, abych ukázal, že renomovaní ekonomové varují zejména před zdaněním smluv, které již v oblasti životního pojištění byly uzavřeny, a současně říkají, i když s tím nesouhlasí, pokud by se vláda rozhodla vytvořit nová pravidla pro nové smlouvy, pak už je to na byznysových plánech pojišťoven a na jejich budoucích klientech (řečník kašle), omlouvám se, zda by dopad těch daní se promítl například do cen pojistného, a každý by se mohl svobodně rozhodnout, zda ano, či ne.

Teď se pokusím pár slov k argumentům, které zatím zazněly v té veřejné debatě.

Nevím, jestli to bylo na rozpočtovém výboru, nebo na některém z podvýborů, zazněl argument, že pojišťovny si zlepšily uznatelnost daní pozměňovacím návrhem, který Poslanecká sněmovna schválila v roce 2000. K tomu chci říct, že tvorba technických rezerv byla vždy daňově uznatelná a v průběhu let se měnily výše a způsob stanovení limitu pro daňovou uznatelnost. V počátcích se za daňově uznatelnou považovala tvorba technických rezerv z neživotního pojištění do výše 60 % předepsaného pojistného a v případě životního pojištění se za daňově uznatelnou považovala celá tvorba technických rezerv. Tady vidíme, že na začátku byl rozdílný přístup u životního a neživotního pojištění, já bych řekl, že docela logicky, a bylo omezení u tvorby u neživotního pojištění, u životního ne.

Ty rezervy životního pojištění, technické rezervy, představovaly v 90. letech přibližně 60-65 % z celkového objemu rezerv, nyní je to zhruba 80 %. Před zrušením limitu v roce 1999 činilo skutečné procento tvorby rezerv v neživotním pojištění 7,5 %, a tím pozměňovacím (návrhem) se zrušil ten limit, o kterém jsem mluvil, a z těch 7,5 % to bylo o rok později 11 %. Rychlejší růst rezerv v následujících letech byl způsoben zejména demonopolizací povinného ručení, kdy pojišťovny musely vytvořit rezervy - povinnost, kterou jim uložil zákon na pokrytí deficitu ve výši přibližně 5 mld., a v roce 2002 a 2003 pak rezervy na pojistné události vzrostly v důsledku škod způsobených rozsáhlými povodněmi.

Pokud bychom simulovali daňovou uznatelnost rezerv do výše 60 % pojistného i po roce 2000, to znamená, jako by ten pozměňovací návrh Poslanecká sněmovna nikdy neschválila, tak od roku 2004, to znamená po tom období, kdy pojišťovny dělaly rezervy po těch rozsáhlých povodních a rozsáhlých škodách, tak již nikdy nedošlo k tvorbě rezerv nad původní parametr 60 % od roku 2004. To znamená, to už je 15 let. I kdyby ta regulace platila, tak za posledních 15 let by pojišťovny nepřesáhly ten parametr, který limitoval výši rezerv u neživotního pojištění. Jenom zopakuji, že v roce 2001 pojišťovny řešily enormní tvorbu rezerv na závazky ze starého systému povinného ručení, které stát přenesl na Českou kancelář pojistitelů, a v roce 2002 a 2003 byly ty katastrofální povodně a enormní plnění pojistných smluv. A chci zdůraznit, že všechny nároky z pojistných smluv byly uhrazeny bez peněz daňových poplatníků.

To znamená, pokud by i po roce 2000 platila daňová uznatelnost pouze do 60 % pojistného včetně těch let, kdy pojišťovny reagovaly na změnu zákonů, tak stát by získal 9 mld. korun za 19 let. Získal by ale především v těch letech, kdy pojišťovny řešily extrémní povodně, čímž by je neústavně zatížil, a pojišťovny pak místo toho, aby platily škody klientům, mohly odvádět daně státu. To se naštěstí nestalo. Ale zvažme to číslo 9 mld. od roku 2000, pokud by ten pozměňovací návrh, kterým někteří v té debatě argumentují, že se tím výrazně zlepšilo postavení pojišťoven.

Druhý argument, a byla to vlastně reakce na můj dotaz, myslím, že na rozpočtovém výboru, jestli existuje jiná evropská země, ve které se daní podle Solvency II, tak jsem slyšel jako příklad Rakousko, že v Rakousku sice nepoužívají Solvency II, ale mají přísnější zdanění rezerv, než navrhuje vláda. Tak jaká je skutečnost? Rakouský model zdanění rezerv vychází z účetních rezerv. V oblasti životního pojištění je 99 % rezerv daňově uznatelných. Devadesát devět procent rezerv v oblasti životního pojištění je daňově uznatelných. Sami jsme si schopni vyhodnotit, že rozdíl mezi 99 % a 100 % je zanedbatelný.

V oblasti neživotního pojištění, mluvím o Rakousku, jsou rezervy rozděleny na krátkodobé a dlouhodobé. Za krátkodobé, které jsou plně daňově uznatelné, se považuje 70 % všech rezerv. To znamená, ze 100 % rezerv u neživotního pojištění se za krátkodobé považuje 70 % a jsou daňově uznatelné. To znamená, 70 % je už z tohoto pohledu z celkového objemu daňově uznatelných. Zbývajících 30 %, tedy dlouhodobé rezervy, jsou uznatelné z 80 %. Celkem je tedy daňově uznatelných 70 % a 80 % z 30, což je 24 %, takže 94 % všech rezerv neživotního pojištění je daňově uznatelných. Navíc v Rakousku je stále z 50 % uznatelná také vyrovnávací rezerva, která byla u nás před časem zrušena, což u nás bylo tehdy zhruba 5 mld. korun.

Pokud bychom tedy aplikovali rakouský model do sněmovního tisku 509, který je podle tvrzení Ministerstva financí přísnější na pojišťovny než ten návrh, tak bychom zjistili, že daňově neuznatelných máme zhruba 4 mld. rezerv a z toho daň tvoří cca 1 mld. korun. Kdyby to tak bylo, tak si myslím, že v zásadě nevedeme debatu ke sněmovnímu tisku 509 o té části, která se týká pojišťoven. To znamená, kdybychom aplikovali ten rakouský model, tak se proti stávajícímu stavu skoro nic nezmění, rozpočet by získal zhruba 1 mld. korun ročně navíc. Tolik k argumentu, že v Rakousku jsou přísnější podmínky pro zdaňování technických rezerv. Myslím, že na konkrétním případu a aplikaci rakouského práva, rakouského přístupu jsem ukázal, že tento argument není relevantní.

My někdy v debatě používáme, my z opozice, abych byl přesný, ne vláda, termín, že se jedná o sektorové zdanění, a vláda argumentuje, že to sektorové zdanění není. Myslím si, že pravdu mají obě dvě strany. My to používáme proto, že se jedná o daň pouze pro jeden sektor, ale klasická sektorová daň se chápe jako dodatečná přirážka k dani z příjmů právnických osob. Takže v úzkém slova smyslu má pravdu vláda, v širším slova smyslu, že tato navržená daň dopadá pouze na pojišťovny, má pravdu opozice. A víte, že kolegové z České strany sociálně demokratické mají takový dlouhodobý daňový hit, se kterým často předstupují před veřejnost. Říkají tomu sektorová daň pro banky. Jednou je to dodatečná přirážka k dani z příjmů právnických osob, někdy je to návrh na zdanění aktiv těch bank. To je čistá sektorová daň a tu hlavní vládní strana odmítá a má v tom naši podporu.

Ale já jsem si jenom připravil několik čísel, když porovnáváme tyto dva sektory. Zopakuji, my jsme proti sektorové dani, kterou navrhují socialisté, ale abychom si udělali představu o tom, jak je který sektor ziskový. Mám tady údaje kumulované a zprůměrované, takže nebudu mluvit o jednotkových bankách, to by nebylo vhodné, a mám kumulované a zprůměrované údaje za roky 2009-2018, což je deset zdaňovacích období. Myslím, že to je dostatečná doba, abychom byli schopni porovnat i případnou změnu trendu, nebo ne.

Průměrný roční zisk před zdaněním - roční zisk před zdaněním: bankovní sektor 78 mld., pojišťovny 14 mld. - průměrný roční za těch deset let. Efektivní daňová sazba je u bank 16,5 %, u pojišťoven 19,5 %. Průměrná roční daň bankovního sektoru je zhruba 13 mld. a průměrná roční daň u pojišťoven 2,8 mld. Jsou to zprůměrovaná čísla. Aktiva - banky měly, já to zaokrouhlím, 4,1 bil. v roce 2009 a 7,3 bil. v roce 2018, tudíž nárůst aktiv byl o 3,2 bil., což je zhruba o 78 %. Pojišťovny měly aktiva necelých 400 mld. v roce 2009 a v roce 2018 520 mld. Rozdíl je zhruba 123 mld., nárůst aktiv za těch deset let o 31 % v pojišťovnictví, v bankovnictví o 78 %. Vlastní kapitál banky měly v roce 2009 320 mld., v roce 2018 necelých 580 mld., rozdíl byl 257 mld. Vlastní kapitál banky za deset let zvedly o 80 %, což je 257 mld.

Pojišťovny měly vlastní kapitál necelých 74 mld. v roce 2009. Vlastní kapitál v roce 2018 byl asi 98 mld., takže nárůst vlastního kapitálu bylo 24 mld. U bank 254, u pojišťoven 24, to znamená, to je desetina. Ale bylo to 33 % u pojišťovnictví oproti 80 % u bankovnictví.

Tolik jenom k porovnání těchto dvou odvětví. A sami zvažte, zda je rozumné na odvětví pojišťovnictví přidávat nějakou další daň. Argument, který jsem v debatě zaznamenal od pana ministra vnitra, byl, když my upozorňujeme na možné riziko zdražení pojistného - říkám možné riziko, ne že se to určitě stane - tak pan ministr vnitra říká: Vždyť už jsme to jednou zažili. A nic se nestalo. Říká se tomu povinné ručení, nebo povinné pojištění za odpovědnost způsobenou vozidlem. Já budu asi používat to povinné ručení, myslím, že to je název, který se v obecné češtině častěji používá. A argument pana ministra je, že povinnost do speciálního fondu byla zavedena od 1. ledna 2014 a nic se nestalo.

Pravda je jiná. Průměrná cena, mám tady graf, nebudu vám to ukazovat, průměrná cena toho povinného pojištění prostě rostla. To znamená, že ten dodatečný odvod do speciálního fondu zaplatili klienti. Když se podíváte i do účetních závěrek pojišťoven, tak zjistíte, že to fungovalo tak, jak se dalo předpokládat. A to je hlavní nedostatek obecně sektorové daně, protože sektorovou daň ve skutečnosti nakonec zaplatí klienti i těch bank. A dojde jenom k vyšší míře přerozdělování. To už naši kolegové z ČSSD neříkají. Jen říkají: To jsou ty tučné banky, ty mají ty tučné zisky. Pojďme je více zdanit! A zapomínají dodat, že logickým chováním banky bude, že to nakonec zaplatí klienti. To by se říkalo mnohem hůř, kdybychom měli říkat poctivě: Milí klienti bank, budete mít dražší služby, protože my to od vás vybereme, ty peníze, a pak vám možná něco vrátíme v rámci přerozdělování. Všechna čísla tomu odpovídají a je to naprosto logické a předvídatelné chování. A jsem rád, že v této Sněmovně existuje jistá - já bych řekl dokonce ústavní - většina, která odmítá nápady na zavedení sektorové daně.

Myslím, že když mluvíme o pojišťovnictví, tak bychom si mohli připomenout ta smutná fakta z posledních dvou velkých povodní, které zasáhly území ČR. Já jsem z města, kde jsme ty povodně zažili už před 22 lety. A jenom takový povzdech na okraj. Je to povzdech na fungování všech vlád od té doby. Klíčovým opatřením k tomu, aby se taková nešťastná a rozsáhlá povodeň nemohla opakovat například v Opavě, je výstavba nové přehrady Nové Heřminovy. A přestože uběhlo 22 let, tak stát nebyl schopen prosadit výstavbu této přehrady, a že se vystřídalo za tu dobu vlád s různým politickým zabarvením! To je spíš jenom ukázka toho, jak obtížné je prosazovat nějaké větší stavby, které, je to pravda, menšímu počtu občanů zhorší životní podmínky, případně zasahují do jejich majetků, ale současně potenciálně ochrání desetitisíce jiných občanů a majetek těchto desetitisíců občanů a všech firem, které na daném území podnikají.

A protože je to tak hodně dávno a my, kteří jsme to zažili na vlastní kůži, o tom úplně často nemluvíme a neradi na to vzpomínáme, kromě té solidarity a nasazení integrovaného záchranného systému, a také si myslím, že právě proto, že ty povodně jak v roce 2002, tak v roce 1997 měly tak dramatické dopady, tak právě proto se podle mne dramatickým způsobem zlepšil integrovaný záchranný systém.

Takže v tom roce 1997 - bylo to v červenci, 5. a 16. července, byla zaplavena zhruba třetina území. Nejvíce Morava a východní Čechy. Postiženo bylo 536 měst a obcí ve 34 okresech. Například části Ostravy, Otrokovic, Opavy, Přerova, Olomouce. Nejtragičtější statistika je, že o život přišlo 50 lidí. Většina z nich utonula a někteří zemřeli v souvislosti s povodní z jiných důvodů. Nejtragičtější následky byla obec Troubky. Já myslím, že mnozí z nás si to pamatují. Evakuováno bylo takřka 80 tis. lidí. Škody byly zhruba za 63 mld. korun, což v té době činilo 12 % státního rozpočtu. Musíme si uvědomit, že v té době ten státní rozpočet měl úplně jiný objem. Samozřejmě k likvidaci škod a k likvidaci těch následků přispěchal i stát. V roce 1997 vláda uvolnila 11,4 mld. korun. A pak parlament schválil převod z toho účtu privatizace na povodňový účet ve výši 4 mld. korun a postupně byly uvolňovány další finance. Byly vydány tzv. povodňové dluhopisy, které byly ve výši až do 5 mld. korun. A vláda požádala i Evropskou komisi o možnost použití prostředků ve výši zhruba 1,5 mld. korun. V té době jsme ještě nebyli členským státem.

Škody na památkách činily zhruba 6 mil. korun. Například v Kroměříži bylo zatopeno více než 90 % Podzámecké zahrady. Já to říkám proto, že i díky vytvořeným rezervám pojišťovny dostály všem svým závazkům. Podobná situace nastala o pět let později. Zatopené stanice metra. Škody za 7 mld. jenom na veřejné dopravě v Praze. Opět pojišťovny dostály všem svým závazkům. A možná právě díky tomu, že byl zrušen ten limit na daňové uznávání technických rezerv neživotního pojištění, i na základě toho pojišťovny dostály.

Když to shrnu, myslím si, že není rozumný nápad dodatečně zatížit více než 10 mld. celý sektor. A jenom odkážu na naši podrobnou debatu v rozpočtovém výboru. Myslím si, že můžeme v debatě a v hlasování odlišit vlastně tři modely. Buďto neprojde vůbec, což je varianta, kterou bychom preferovali my jako občanští demokraté. Nebo to projde, tak jak chce vláda. To je zase určitě varianta, kterou preferují vládní strany. Anebo se pokusíme o nějaký kompromis, například vypustit z oblasti zdanění technických rezerv tu oblast životního pojištění. Jinak mimochodem doporučil rozpočtový výbor - ale mnozí, kteří sledují jednání výboru, já bych řekl, přeceňují výsledky hlasování ve výboru, já myslím, že klíčové je hlasování na plénu, protože u daňového balíčku, a pan (nesrozumitelné) to potvrdí, jsme hlasovali asi o šedesáti pozměňovacích návrzích a s výjimkou dvou to dopadlo plus jeden nebo minus jeden hlas. A teď je jedno, kdo měl momentální většinu, takže kromě toho, že jsme se, řekl bych skoro jednomyslně, shodli u těch plynových kotelen, všechna ostatní hlasování byla velmi těsná. A pro plénum Poslanecké sněmovny to není určující, jestli v daném hlasování měla vládní většina plus jeden hlas, nebo plus dva hlasy, anebo i opozici se občas podařilo získat většinu v rozpočtovém výboru. Ale také plus jeden hlas.

To znamená, je to věc, která není černobílá, a na kterou bychom se mohli zaměřit. Tím považuji za ukončený ten nejdelší blok ve svém vystoupení. Nejdelší proto, že ho považuji za nejvíce kontroverzní. K těm ostatním blokům už budu mluvit mnohem kratší dobu.

Teď jsem si napsal hazard jako čtvrtý blok. A musím říct, že mě k vystoupení v této oblasti inspirovaly vlastně jednak zpráva Ministerstva financí, která hodnotila Účtenkovku po dvou letech, a potom zpráva z minulého týdne, nebo zprávy z minulého týdne, které vlastně vycházely z údajů, které poskytlo Ministerstvo financí.

Pokud si dobře pamatuju ta čísla, tak za provoz Účtenkovky zaplatili daňoví poplatníci za ty dva roky 150 milionů korun. Až budeme ve státním rozpočtu projednávat některé pozměňovací návrhy, které budou v řádech desítek nebo možná jednotek milionů korun a budeme slyšet, že na to nejsou peníze alokovány ve státním rozpočtu, tak si vzpomeňme, kde stát utratil 150 milionů korun.

Důvodem pro zavedení Účtenkovky měla být motivace občanů, aby si vyžadovali účtenku, účet. Tak já jsem ho chtěl vždy, účet. Mě nikdy nenapadlo, že bych někde něco posílal. Ale jsou mezi námi jiní, kteří podle mě propadli Účtenkovce. Když mluvíme o závislostech, tak zvažme sami, jestli je normální, že hráč, který poslal největší počet účtenek za měsíc, jich bych schopen vyprodukovat 11 tisíc účtů za měsíc. A protože platí pravidlo, aby ty účty neposlal zřejmě personál, takže aby ten účet byl zařazen do slosování, tak platí, že za jeden den z jedné provozovny pouze jeden účet. Takže pokud máte 11 tisíc účtenek měsíčně, tak přibližně zaokrouhleme, je to necelých 400 účtenek denně. A protože to nemůže být z jednoho obchodu, to znamená, stát se tváří, že věří tomu, že ten člověk každý den navštíví zhruba 380 prodejen a v každé z nich udělá účet. To se myslím úplně popírá. Navíc jsem se dočetl, že existují bazary, kde si hráči, patologičtí hráči, vyměňují účtenky za 0,01 koruny. Mě napadá, vidím pana poslance Nachera, tak když on dneska utratí třikrát tady, bude mít tři účtenky, tak by mohl za 0,01 koruny směnit s někým, kdo utratí tři účtenky někde jinde. Přijde vám to normální? Pan poslanec Nacher to samozřejmě neudělá. Já chci jenom - má tu smůlu, že zrovna na něj vidím, když se dívám doleva. Tak tady ten účel ta účtenková loterie vůbec neplní. A byl to jenom takový pokus ukázat, že to nejsou jenom ty hazardní společnosti, ale v tomto případě i stát, který pod vidinou snadné výhry, věcné výhry, motivuje některé občany k tomu, aby sehnali 11 tisíc účtů a zaregistrovali je.

Já jsem se v prvém i druhém čtení věnoval tomu institutu zdanění výher, který považuji za nešťastný z důvodu obtížné vymahatelnosti, kromě toho, že je to dodatečné daňové zatížení. V prvém čtení mnozí z poslanců zde vystupovali, ukazovali matematické příklady, že pokud by ten návrh zůstal v původním znění, tak jak byl předložen do Poslanecké sněmovny, tak zejména u kurzovních sázek by se mohlo stát, že v okamžiku, kdy vyhrajete při poměrně nízkém kurzu a vsadíte poměrně vysoký obnos a tu výhru zdaníte 15 procenty, tak nakonec váš výsledek bude minus. Myslím, že ten argument zaujal Ministerstvo financí a Ministerstvo financí připravilo ve spolupráci s konkrétními poslanci rozpočtového výboru pozměňovací návrh, který má tuto nelogičnost odstranit. To je sice pravda, to se tím návrhem asi podaří, ale podívejme se, za jak absurdních okolností.

Ano, bude se danit pouze rozdíl mezi vloženými a vyhranými prostředky, ale současně se říká, že zdaňovací období je rok. A pokud to myslíme vážně a pokud by to měla Finanční správa někdy zkontrolovat, tak každý, kdo například hraje Sportku, by si měl ve svém nějakém, a to není účetní deník, to nevím, deník sportkaře nebo deník kurzového sázkaře, nebo ten nejhorší případ, deník toho, kdo háže peníze do těch beden, vést a psát. Dneska, 29., ne, to bylo včera, dneska je 30. října, jsem vsadil 260 korun a vyhrál jsem 303 korun. Za dnešní den mám zisk 43 korun. Takhle by to měl vést celý rok. Na konci roku by měl sečíst vsazené a vyhrané prostředky. Jsem si jist, že bohužel většina jich bude v minusu, logika hazardních her, jinak by to nefungovalo. Ale ti, kteří budou čirou náhodou v plusu, protože to je jenom otázka štěstí, ne umění toho člověka, tak to budou muset doložit a říct jé, já jsem vyhrál 101 tisíc anebo, a to byl rozumný potenciální návrh rozpočtového výboru, tady tu hranici zvednout na milion korun, a jdu to danit. Ale ono je v zásadě jedno, jaká bude hranice, jestli deset tisíc, sto tisíc, milion nebo deset milionů. Jakým způsobem ta daňová správa ověří, že ta částka, ten daňový základ, je správný? Já si to vůbec neumím představit. Taková absurdita, že bude mít jako deníček hráče a bude si tam psát, kolik vsadil a kolik vyhrál. Možná by to bylo to nejvýchovnější, co by ti hráči mohli pro sebe udělat, aby viděli, jak ztrátová činnost to je. Fakt si to neumím v praxi představit. Možná se pak dozvíme od těch, kteří to navrhli a prosadili v rozpočtovém výboru - a je to lepší než ten stávající stav, to je třeba říct, proti tomu původnímu vládnímu návrhu je to prostě lepší. Ale podle mě je to neproveditelné. Nezkontrolovatelné. A neměli bychom do zákona napsat paragrafy, které se nedají zkontrolovat, a tím pádem účinně vymáhat. Vyrobíme tím problém nejen daňovým poplatníkům, ale také pracovníkům Finanční správy. Protože po nich spravedlivě nemůžeme chtít, aby to řádně zkontrolovali, případně doměřili, nebo řekli ano, v pořádku, ten limit byl nižší, než je stanovený v zákoně. Samozřejmě čím vyšší ten limit bude, tím menší skupiny daňových poplatníků se to bude týkat, to je pravda. Ale ten problém s kontrolou a vymahatelností zůstává bez ohledu na výši té hranice.

Tak jsme se snažili zjistit, jak je to jinde v Evropě. Jestli jinde v Evropě se například plošně zdaňují všechny výhry, jak je to v tom navrženém zákoně, sněmovním tisku 509, a jak je to také v tom pozměňovacím návrhu, který rozpočtový výbor, tentokrát bych řekl výraznější většinou než jednoho dvou hlasů, doporučil Poslanecké sněmovně. Jediné, na co jsem se mohl odkázat, už jsem z toho jednou citoval, to byla RIA Ministerstva financí z roku 2015, takže novější informaci nemám, v opozici ani nemáte kapacity, jak to zjišťovat. A v té analýze RIA z roku 2015 Ministerstvo financí tehdy napsalo: žádná země EU neaplikuje plošné zdanění výher. Mimochodem za výsledkem z roku 2015 bylo doporučení nezavádět zdanění výher, protože to jsou právě ta rizika kontroly, proveditelnosti, nákladů na správu takové daně, náklady na kontrolu a podobně.

My jsme tady v minulém volebním období přijali nový zákon o dani z hazardu. Pokud si ti, kteří tady seděli, vzpomenou, tak nakonec získal širokou politickou podporu. Nebyl to souboj koalice versus opozice. Ano, Poslanecká sněmovna na rozdíl od tehdejší vlády prosadila jinou míru zdanění podle škodlivosti konkrétního druhu hazardu. A je pravda, ten argument se opakuje u toho tisku, že tehdejší vláda vlastně navrhovala to samé, co navrhuje tato vláda. Ale tehdejší Sněmovna to odmítla a přijala vlastní pravidla, která se aplikují teprve - paní ministryně mi pomůže - řekl bych tři zdaňovací období, pokud se nepletu. Poprvé to bylo snad 2016, mám pocit. Takže zatím máme výsledky za tři.

A například pro občanské demokraty byl klíčovým instrumentem v tom zákoně registr hráčů, který má sloužit, abychom vyloučili z hazardu ty, kteří například pobírají nějaké dávky, společnost jim je dává a oni pak ty peníze, které dostávají jako pomoc od společnosti, utrácejí v hazardu. Musím poctivě přiznat, že paní ministryně s tím po letech pohnula, a podle informací, které od ní mám, tak nejpozději v polovině příštího roku to reálně vznikne, poté co proběhne zkušební provoz, a podle mě teprve potom můžeme očekávat ty pozitivní dopady zavedení takového registru.

My jsme se tady přeli o tom, jestli nemá být širší ta blokace, my jsme třeba navrhovali v zásadě všechny příjemce sociálních dávek, protože na to se skládá společnost, tak není žádný důvod, když se na to složí společnost, aby ten, který tu pomoc dostane, aby ji použil k nějakým hazardním hrám. Nicméně podle mě se k tomu můžeme vrátit, až po roce či dvou vyhodnotíme konkrétní dopady. Současně platí technologický rozvoj v oblasti hazardu. Myslím si, že nejenom ten tlak obcí a Ministerstva financí, když se snižuje počet heren a počet VHP, to je výherních hracích přístrojů.

Realita bude taková, že hazard se bude přesouvat na internet, a tam je otázka zdanění mnohem komplikovanější. To si řekněme otevřeně, je to mnohem komplikovanější vzhledem k tomu, že vlastně můžete sázet na server po celém světě a je velmi obtížné tam dohledat daňové poplatníky a určit jim spravedlivou daň. Myslím si, protože neznáme přesné dopady kromě toho, že známe fiskální dopady - vidíme to v minulých letech, kolik stát vybral, případně se můžeme zeptat, nevím, jestli třeba Svaz měst a obcí nebo Ministerstvo financí má celkové údaje, kolik z hazardu přichází do městských rozpočtů, tak já nemám představu, řekl bych, že toho je víc, než přichází do státního rozpočtu (nesrozumitelné) těch pravidel. Tak si myslím, že máme pořádně vyhodnotit dopady toho nového hazardního zákona, a poté případně přistoupit ke změnám sazeb u jednotlivých typů hazardu. A měli bychom brát v úvahu i společenskou škodlivost těch jednotlivých...

Já vím, že je velmi těžké hájit například zdanění či nezvýšení daní u hazardu. Nicméně když použiji tu nejčastější loterii, kterou znám odmala jako dítě, to je sportka, znám rodiny, které roky sázejí buď stejná čísla, nebo jiná čísla. To sám za sebe úplně neoznačuji slovem hazard. Mně to připadá jako taková pohádka pro dospělé. Kdo by nechtěl vsadit kdysi 18 korun, jeden sloupec stál 6 korun, to si pamatuju, nevím, kolik to je dneska, už nevím, a získat za to milion korun. To je pohádka pro dospělé a nevím, jestli tohle zrovna... Já vím, že to logicky padá do hazardu, ale když se o tom bavíme, označit ty, kteří si vsadí do sportky, za ty, co propadli hazardu, to tu odvahu nemám a nemyslím si ani, že by to bylo pravé označení.

Jiná věc jsou ty herny. To je úplně jiný případ a myslím si, že i to by měl zohledňovat zákonodárce, když určuje výši zdanění. A podle mě právě proto ta minulá Sněmovna rozlišila různé sazby daně u různých typů hazardu. Samozřejmě tam jsou - ať už podrobnější debata, vidím pana předsedu Bartoška, myslím, že je to dlouholetý návrh KDU-ČSL, ne-li jeho osobně, aby peníze z hazardu byly přímo určené někam. Musím říct za nás, že to nepodporujeme, že si myslím, že to má rozhodovat vláda, že čím víc svážeme daňové výnosy konkrétních výdajů státního rozpočtu, tím míň dáme politického prostoru pro rozhodování vlády, tím míň dáme prostoru pro politické priority vlády. A platí to pro každou vládu. Mandatorní a kvazimandatorní výdaje tvoří více než tři čtvrtě státního rozpočtu. Reálná politická debata, teď nemluvím o změnách nějakých zákonů, ale reálná politická debata u státního rozpočtu se nám smrskla zhruba na 25 % výdajů. To je ten souboj, v kterém svádíme politický souboj opozice versus vláda, nebo vláda versus opozice. Připadá mi to hrozně málo pro každou vládu, která vyhraje s nějakým politickým programem, a pak jí zůstane 25 % celkových příjmů státního rozpočtu. A navíc, zase z těch 25 % na mnohých procentech je shoda, takže to není... Ten skutečný souboj je ještě o mnohem nižší částku. Proto trošku... nesouhlasím s názorem, že to je nejdůležitější zákon roku. Právě proto, jak se zužuje prostor pro politický souboj.

Tolik k tomu hazardu. Potom jestli budeme podrobně procházet jednotlivé pozměňovací návrhy, tak jsou tam návrhy, které se týkají živých her, zrovnoprávnění například pokeru, podmínky v České republice s podmínkami v jiných státech a podobně.

Chtěl bych ještě jednou upřít vaši pozornost k mým pozměňovacím návrhům, které jsou tady k dani z příjmů, které se týkají elektromobility. Já vím, že Ministerstvo financí tento návrh nedoporučilo Poslanecké sněmovně ke schválení, ale chtěl bych, abychom se ještě jednou nad tím zamysleli. Česká republika přijala nějaké mezinárodní závazky, můžeme polemizovat, jestli jsou rozumné, nebo ne, ale ta polemika nikam nevede. My jsme ty závazky přijali a plnit je musíme. A - otočil jsem se, abych viděl na pana ministra životního prostředí, protože bezesporu jeho resort bude přispívat k tomu, zda ty závazky, která Česká republika přijala, naplníme, nebo ne.

Musím říct, že v tom základním pohledu, který prezentuje vláda, se vlastně shodujeme. Říkáme, že ano, tyto závazky jsme přijali, ale bavme se o racionálních opatřeních, která na jedné straně povedou ke splnění závazku České republiky, na druhé straně nebudou snižovat konkurenceschopnost českých podnikatelů a nedopadnou zásadním způsobem na příjmy našich obyvatel. To myslím, že je základní přístup, na kterém se s vládou shodujeme, a jsme připraveni hledat opatření, která by k plnění těch cílů.

Pokud mám dobrá čísla, tak abychom plnili naše závazky, tak v roce 2030, což je sice za dlouhých 11 let, ale není zase tak daleko, jak to vypadá, by mělo v České republice jezdit zhruba 250 tis. elektromobilů. A pokud odborníci uvádějí, že na 10 elektromobilů potřebujete jednu dobíjecí stanici, tak za těch 11 let by mělo být 25 tis. dobíjecích stanic. Když se podíváte na stávající stav, letos, loni, předloni, tak zjistíte, že pokud se něco nezmění, tak se absolutně k těm číslům nemůžeme dostat a bude to velký problém pro Českou republiku, pro automobilky, které vyrábějí v České republice. A o významu automobilového průmyslu jako celku pro Českou ekonomiku se nemusíme přesvědčovat. Myslím, že je naprosto klíčový.

Různé země k tomu přistupují různě. My jako pravicová strana určitě odmítáme dotace, nicméně limitujícím faktorem kromě faktorů technických, dojezdové vzdálenosti a podobně, je také cena. A pokud chceme provést nějakou pozitivní motivaci, ať už firem, nebo občanů, a současně odmítáme přímé dotace, což odmítáme, tak ten návrh obsahuje tři rozumné věci. Poslanec Juříček řekl v prvém nebo v druhém čtení, že ví, kde ten návrh vznikl. Já jsem říkal, že se tím nijak netajím. Vznikl na půdě automobilového průmyslu. Není důvod to nějak tajit a říkat, že jsme to nekonzultovali s automobilových průmyslem, že to nejsou návrhy, které automobilový průmysl jako celek podporuje. Je to vlastně zkrácení odpisové doby jak u elektromobilů, když to říkám takhle zjednodušeně, protože ten návrh podle daňového zákona je trošku složitější, a to vlastní přeřazení z druhé do první odpisové skupiny, to znamená, nevytváříme žádnou speciální, jenom se pokoušíme tímto opatřením zvýšit motivaci firem, aby ta vozidla pořizovaly. A protože k těm vozidlům potřebujete dobíjecí stanice, tak stejně tak navrhujeme přeřazení dobíjecích stanic do jiné odpisové skupiny.

Ministerstvo to odmítlo. Mě by zajímalo od pana ministra životního prostředí, jestli to považuje za rozumné, nebo nerozumné. Pokud tyto návrhy považuje za nerozumné, veďme o tom debatu: tak pane ministře, jaká jsou rozumná opatření, která by dopomohla směřovat k těm vysokým číslům, která by v České republice měla být za 11 let? Doufám -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, já vás na chvilku přeruším. Požádám sněmovnu o klid. A když už jsem vás přerušil, dovolím si ještě před skončením svého řízení učinit některé procedurální věci. Myslím, že se budete moci alespoň napít. Pan kolega Skopeček má náhradní kartu číslo 17, poslankyně Matušovská číslo 21, poslanec Václa Votava zrušil svoji omluvu z dnešního jednání. Jsou tady ale omluvy poslance Radka Kotena na celý jednací den z důvodu pracovní cesty, poslance Jiřího Maška ze zdravotních důvodů na 30. 10. a 1. 11. 2019. Na dnešní jednání se omlouvá Andrea Babišová ze zdravotních důvodů na celý den. Pan kolega Holomčík od 9.00 do 9.15, a od 12.30 do 14 hodin z pracovních důvodů pan poslanec Běhounek. Tolik k těm procedurálním věcem, které jsme ještě zanedbali po dobu vašeho projevu.

Než budete pokračovat, jenom konstatuji, že z dalších přihlášených, kteří jsou přihlášeni do rozpravy, přednostní právo vyžaduje pan poslanec Výborný, ale před ním, až - pokud skončíte, je tady přihlášen k faktické poznámce kolega Faltýnek a kolega Nacher.

Nyní tedy předám řízení schůze, až se sněmovna uklidní, tak vám opět udělím slovo. Pokud se kolega Nacher nehlásí, tak jeho... S faktickou poznámkou to bylo? Tak je možné, aby se odhlásil. Nyní předám řízení schůze. Máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Tak já volně navážu na pozměňovací návrhy, které se týkají daně z příjmů a vlastně přeřazení jak elektromobilů, tak dobíjecích stanic z jedné do jiné odpisové skupiny. Jenom zopakuji, nevím, jestli pan ministr životního prostředí zaznamenal ten můj dotaz. Pokud vím, vláda to odmítla, Ministerstvo financí má také negativní stanovisko, tak můj dotaz je: jaké jiné nástroje k podpoře tohoto segmentu a k plnění našich závazků vláda připravuje, případně navrhne - nebo to necháme bez podpory? I to je samozřejmě řešení. Jenom se obávám, že zejména z toho cenového hlediska pak Česká republika nebude schopna plnit závazky, ke kterým se přihlásila.

Tolik jenom poznámka k tomu - je to takový náš příspěvek občanských demokratů k racionální debatě o tom, jak plnit závazky České republiky například v oblasti klimatických změn.

Pár slov budu věnovat svému pozměňovacímu návrhu, který je veden v systému pod číslem 3459. Jenom na okraj, pane zpravodaji, já jsem kontroloval - vy jste měl pochybnost, když jste rekapituloval druhé čtení, nakonec jsem to zkontroloval ve stenozáznamu, povedlo se mi přečíst ta čísla dobře, nebyla tam žádná chyba, děkuji, jsme ve shodě. To se může stát, že se člověk přeřekne a řekne jiné číslo dokumentu. Naštěstí se tak nestalo.

Já jsem podal pozměňovací návrh také k té části... (Kašle.) Omlouvám se - která se týká spotřební daně z tabáku. Když jsem ten návrh poprvé odůvodňoval, tak jsem řekl, že jsem si vědom, že ta daň je částečně harmonizovaná a díky tomu, že jeden z těch parametrů Česká republika neplnila, tak ke zvýšení daně prostě dojít musí. Nicméně s ohledem na předpokládané příjmy státního rozpočtu jsem se pokusil navrhnout zvýšení této daně z tabáku pro následující tři, respektive čtyři zdaňovací období, tak aby ten nárůst nebyl jednorázový, kde se zvyšuje riziko přeshraničních nákupů a zvýšení šedého či černého trhu. Současně tak, aby příjmy z této daně se daly dobrým způsobem odhadovat a plánovat do příjmů státního rozpočtu. Ten předpokládaný dopad vládního návrhu je zhruba 12 až 13 korun na krabičku cigaret, pokud mám dobré informace. Ten můj návrh, který dávám ke zvážení, celkově zvyšuje cenu krabičky o 22 korun, ale rozvrženo na čtyři léta. S tím, že ten návrh je, aby nejvyšší byl příští rok, to znamená, aby předpokládané příjmy státu byly zhruba odpovídající tomu, jak to prognózuje Ministerstvo financí, vláda a mimochodem jak byly schváleny základní parametry rozpočtu v prvním čtení. Přestože jsem pro ten návrh nehlasoval, tak respektuji, že celkové příjmy už byly Poslaneckou sněmovnou schváleny. Takže ten návrh je zhruba 9 korun v roce 2020, 5 korun - vždycky plus - 5 korun v roce 2021, 4 koruny v roce 2002 a 4 koruny v roce 2023. Opravdu jedinou motivací je snížit riziko přeshraničních nákupů, šedo-černé ekonomiky, tím pádem snížit riziko výpadku příjmů státního rozpočtu. A současně to střednědobé plánování této daně. Už jednou se nám povedlo v Poslanecké sněmovně shodnout, myslím, že jsme ty sazby přijali na tři roky v minulém volebním období, pokud mě paměť neklame, tento návrh navrhuje na čtyři. Žádným zásadním způsobem nemění parametry, které navrhla vláda.

Pozměňovací návrhy si necháme na konec, to je tisk 509, kdybych potřeboval citovat. To je odůvodnění pozměňujících návrhů, to si dám k tomu. (Listuje svými podklady.) Máme za sebou šest z deseti oblastí, ty ostatní budou poměrně krátké.

Poplatek za katastr. Mluvilo o tom hodně kolegů. Já myslím, že ten návrh sem úplně nepatří, do daňového balíčku. Myslím si, že paní ministryně tak dostala zodpovědnost za něco, co sem měl předkládat ministr zemědělství. Možná si nebyl schopen vyjednat větší peníze pro katastrální úřad v rámci státního rozpočtu, a i když poplatky mají charakter daní, tak to podle mě do daňového balíčku prostě nepatří. Myslím si, že je to návrh, který skutečně mnoho daňových poplatníků oprávněně rozčiluje. Ty argumenty říkali jiní řečníci k tomuto bodu, tak já je nebudu opakovat ani nebudu polemizovat s důvodovou zprávou. Možná trochu ano.

Tak buď budeme v debatě používat argumenty typu inflace, rostoucí průměrné mzdy, rostoucí náklady provozní na energii a podobně a budeme je někam aplikovat, nebo nebudeme. Nejhorší přístup je, že někdy ty argumenty uznáme, a někdy je neuznáme, místo abychom pokud možno zjednodušili například daň z nemovitostí. A jeden z návrhů, které přednesl můj kolega pan poslanec Munzar, slouží k něčemu, co bych nazval automatická daň z nemovitosti v okamžiku, kdy se změní rozsah vašeho majetku. Ano, dneska je to poměrně jednoduché, pokud se nezmění obsah vašeho majetku, neprodali jste kus zahrady nebo nekoupili kus zahrady, tak je to velmi jednoduché, stát vám to spočítá, pošle vám informaci o tom, že máte zaplatit tolik a tolik do tehdy a do tehdy, a vy to zaplatíte. Takže pro daňového poplatníka je to poměrně jednoduché. Mnohem větší problém je, když kousek zahrady prodáte nebo koupíte nebo postavíte garáž, tak musíte podat daňové přiznání. Musíte na to myslet, je tam jiný termín, než je daňové přiznání k dani z nemovitosti, a kdy je splatná a podobně, a myslím, že stát má dostatek informací, mimo jiné právě proto, že to má na katastru, má zaznamenánu změnu vlastnictví, zná výměru, zná nemovitosti, protože přílohou toho zápisu jsou kupní smlouvy, a není žádný důvod, aby to stát nezaplatil za daňové poplatníky, a stejně jednoduše, když není změna, aby nabídl možnost placení daně z nemovitosti, když ta změna proběhne. Mně to přijde rozumné směrem k daňovým poplatníkům, je to zjednodušení pro daňové poplatníky, stát si má ty informace prostě předávat.

Pokud mluvíme o digitalizaci a elektronizaci, tak to je jeden z případů, kdy stát má všechny informace, zapíše změnu do katastru, a současně nás nutí, abychom tutéž změnu, kterou musíme zapsat na katastr - teď se nebavme o výši poplatku - abychom ji ještě v jiném řízení, to znamená v daňovém řízení, znovu zopakovali a tutéž informaci státu poskytli znovu. Nevidím k tomu žádný důvod a myslím si, že by bylo rozumné, aby to prostě fungovalo automaticky. Za prvé se tím vyloučí možnost, že někdo zapomene nebo to úmyslně nepodá, to už můžeme spekulovat, zdali to bylo neúmyslné, či úmyslné. A současně tím pádem stát předepíše - minimálně na straně předpisu daně z nemovitostí bude mít relevantní data a bude přepsáno všech 100 %, co se platit mají. Škoda, že pro to zatím není vůle, ale myslím si, že je to jeden z rozumných návrhů, které by stály za podporu. A teď máme návrh na vypuštění toho poplatku, je to návrh na automatické určení výše daně od státu směrem k daňovému poplatníkovi.

Pak mám bod, který jsem nazval daň z plynu. Předpokládám, myslím, že to byla ta jediná výjimka, o které jsem mluvil, pane zpravodaji, ten pozměňovací návrh získal širokou podporu v rozpočtovém výboru. Hlasovali pro něj, neříkám že všichni, ale členové všech poslaneckých klubů. Myslím, že to bylo 20 z 21, pokud mě paměť neklame. Tím já považuji de facto debatu k tomuto návrhu za uzavřenou a tam jsme našli nějaké shodné stanovisko.

A teď mi dovolte, než půjdu na shrnutí a závěr, které může být krátké, nebo také ne, to ještě nevím, abychom si prošli jednotlivé pozměňovací návrhy a já vám oznámil aspoň rámcovou pozici našeho klubu. Procedura, která je navržena rozpočtovým výborem, není úplně jednoduchá. My tam pravděpodobně budeme mít nějaké návrhy na změnu. Nicméně ten základní princip je správný. To znamená, až budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích, půjdeme podle jednotlivých typů daní. Naše pozměňovací návrhy budou pravděpodobně směřovat k otočení v rámci konkrétní daně, předřazení nějakého hlasování nebo podobně. Což je věc politického rozhodnutí, protože mnohé ty návrhy jdou proti sobě a vždycky bychom to měli podle mého názoru seřadit od nejměkčího po nejtvrdší, nebo naopak. Protože když jsem připraven např. podpořit tři návrhy v dané oblasti k danému zákonu, které se liší v nějakém detailu. jeden považuji za ideální, druhý za o něco horší, ale hodný podpory, třetí bych taky ještě podpořil, ale když budeme nejdřív hlasovat o tom třetím, tak pro mě to není komfortní situace pro náš klub. Pokud existuje většina pro nějaké konkrétní řešení, tak je vlastně jedno, v jakém pořadí začneme. My budeme vždycky navrhovat v tom daném bloku, pokud už tam není, neříkám, že je to ve všech blocích, případně navrhneme změnu procedury, aby tam byl jako první ten bod, o kterém si myslíme, že nejlépe odpovídá našemu programu a našemu názoru na ty daně.

Nicméně ta základní procedura je správně a já teď v tom rychlém přehledu se budu držet struktury, tzn. podle jednotlivých daní, abych neskákal z tématu na téma.

Návrh na zamítnutí - tak to je politické rozhodnutí. Pozměňující návrhy obsahující změny zákona o dani z nemovitých věcí, to jsem říkal už v prvém čtení. Je to oblast, kde vláda má podporu občanských demokratů. Jak ten základní vládní návrh, tak ten doplňující pozměňující návrh. Takže tam z naší strany bude podpora těchto pozměňujících návrhů. Já myslím, že to je návrh paní poslankyně Krutákové, který si osvojil rozpočtový výbor jako celek. Pokud se občas pletu v označení původního autora, u toho návrhu se omlouvám, že když tam třeba rozpočtový výbor si to osvojil, tak je to potom možná úplně nepřesné.

A pak máme daň z příjmu. To je logicky daňový zákon, který obsahuje nejvíce změn. Týká se taky největšího počtu daňových poplatníků. Kromě toho, co navrhuje vláda, jsou tam i dobrá vylepšení, která navrhují především opoziční poslanci. Začal bych tím, jenom ve stručnosti, co podrobně zdůvodňoval pan poslanec Skopeček - a je to návrh na zvýšení základní slevy na poplatníka. Ty návrhy jsou v zásadě tři. Dva jsou ve stejné částce. Minule to kolegové poslanci podali společně (nesrozumitelné) každý zvlášť, takže spravedlivě podle abecedy pan poslanec Ferjenčík a pan poslanec Skopeček navrhují, aby se základní sleva zvýšila na 30 tis. Pak je tam návrh z dílny SPD, který navrhuje zvýšit základní slevu na 27 tis. Můj návrh je i v té proceduře, abychom nejdřív hlasovali o 30 tis., pak o 27 tis. To je zrovna ten případ, o kterém jsem mluvil. My podporujeme všechny tři návrhy. Všechny návrhy SPD, protože všechny snižují daně. Ale pro nás je lepší varianta 30 tis. než 27 tis. Tak bylo by lepší, kdybychom v tomto pořadí hlasovali: 30, 30, 27, a když neprojde nic, tak zůstává základní sleva na poplatníka tak, jak je dneska - která je mimochodem stejná od roku 2008. Tady jsme na ten argument inflace - která je když započtu rok 2008 přes 20 %, když to vezmu od roku 2009 je zhruba 16,5 % - a na argument zvyšující se průměrné mzdy jsme nějakým způsobem zapomněli.

Pro mě z nepochopitelných důvodů se tomuto opatření brání naše levice. Já tomu opravdu nerozumím, protože zvýšení základní slevy na poplatníka pomůže zejména těm, kteří mají nižší než průměrnou mzdu. Takže pro ně by relativně to zvýšení mělo vyšší, relativně, absolutně by bylo stejné, ale relativně by to pro něj mělo vyšší kladný přínos do jejich peněženek než u vysokopříjmových nebo u těch, kteří mají průměrnou mzdu. Ale levice z nepochopitelných důvodů - pro mě nepochopitelných - se tomu brání. Tomu opravdu nerozumím.

Tak to je jedna část zákona o dani z příjmů a pozměňující návrhy, které k tomu směřují.

Druhá část návrhu zákona, o které jsem podrobně mluvil, tak ji nebudu opakovat, je to zrušení superhrubé mzdy. Myslím, že to je návrh paní poslankyně Langšádlové, který neodpovídá parametrům, které vypracovala ODS, ale vlastně odpovídá, s výjimkou zrušení solidární daně, odpovídá vládnímu programovému prohlášení. A dokonce, jak jsem citoval minulý pátek, odpovídá i tomu prvnímu materiálu, který Ministerstvo financí poslalo do vnějšího připomínkového řízení, a tam skutečně i Ministerstvo financí v tomto funkčním období navrhovalo zrušit solidární daň a myslím si, že ten návrh je veskrze pozitivní.

Další návrhy, které se týkají daně z příjmu, já jsem o tom mluvil v případě té elektromobility, to je návrh, který se samozřejmě dotýká daně z příjmu, jinde se to řešit prostě nedá. (Listuje svými podklady.)

Prosím o chvilku strpení, protože já vím, že člověk po té byrokracii nesmí chtít moc, ale my máme proceduru, která je správně rozdělena podle typu daní. A pak máme materiál, který obsahuje všechny pozměňující návrhy, který je seřazen v abecedním pořadí. A ta orientace není úplně jednoduchá. Příště, pane zpravodaji, kdyby nám ti, kteří to připravují, dali v tom stejném pořadí, myslím, že byste to přivítal vy i já. To nevyčítám panu zpravodaji, to je samozřejmě věc administrativy v Poslanecké sněmovně. Ale pro orientaci a pro urychlení debaty by to bylo bezesporu přínosné. Protože takhle z hlavy si fakt nevybavím...

Mnohé z těch návrhů se taky týkají zdanění výher. Tam přijal rozpočtový výbor nějaké usnesení, to byl návrh Ministerstva financí, a současně jsou tam různé návrhy. Rozpočtový výbor za prvé už doporučil Poslanecké sněmovně zvýšit hranici pro zdanění výher ze 100 tis. na 1 mil. Je tam taky pozměňující návrh, který tu hranici z 1 mil. zvedá na 10 mil. A je tam několik pozměňujících návrhů, které v zásadě ruší to zdanění. Jeden povedený, myslím, že ho dal pan poslanec Votava, chtěl bych ho takhle veřejně pochválit - doufám, že se nepletu, když tak pan poslanec mě určitě opraví a nebyl to úmysl - pan poslanec Votava navrhuje zrušit zdanění výher z hazardu s jedinou výjimkou, ponechat zdanění účtenkové loterie. Říkám to správně? Ne. Tak to byl jiný kolega, který to navrhl, omlouvám se panu poslanci. Ale jeden z těch pozměňovacích návrhů k tomu směřuje. Mně to připadá spíš zábavné, že hazard, který organizuje stát, by zdaněn byl, a ten ostatní nebyl. Ale proč ne?

A samozřejmě klíčové pozměňující návrhy, protože u daně z příjmu jsou taky zákony o rezervách jako zvýšení základu daně z příjmu, tak jsou pozměňující návrhy, které směřují k tomu problému, o kterém jsem mluvil nejdelší dobu, tzn. problému zdanění technických rezerv pojišťoven. Jsou tam jednak návrhy, které se možná i opakují, které my považujeme za ty nejsprávnější, tzn. úplně tuto část z návrhu zákona vypustit. Pak je tam návrh, který velmi těsnou většinou, tou nejmenší možnou, doporučil rozpočtový výbor, tzn. zdanit neživotní technické rezervy z neživotního pojištění a ponechat tak, jak to bylo vždycky, plně daňově uznatelné technické rezervy k životnímu pojištění. Nenapadlo mě, abych - teď mě to napadlo, když jsem to citoval. Možná jsem mohl navrhnout (nesrozumitelné) v Rakousku, aby 1 % těch rezerv bylo zdaněno, když jsme se už odkazovali v té debatě i na Rakousko, ale to už prostě nestihnu a nebudu navrhovat opakování druhého čtení. To beru, že jsem na to nepřišel Mohl jsem to skutečně navrhnout. Tam já také očekávám největší politický souboj a říkám, tam, kromě toho, že (nesrozumitelné) jsme i předvedli pozitivní prvky naší daňové politiky.

Dalším blokem, který budeme hlasovat, je návrh zákona o spotřebních daních. Jeden jsem představil, to znamená, to zvýšení daně z tabáku v období čtyř let s tím celkovým zvýšením průměrným u jedné krabičky zhruba o těch 22 korun. Je tam i pozměňovací návrh pana poslance Skopečka, který on si určitě zdůvodní podrobně sám.

Pak tam máme několik návrhů, které se týkají zdanění hazardu. A jak to někdy bývá, když to neprojednáváte najednou, ale postupně, já jsem člen rozpočtového výboru a mohu vás ubezpečit, že rozpočtový výbor z těch pozměňovacích návrhů schválil nebo určil dva, které jdou naprosto proti sobě. Já teď nebudu říkat tady lepší, nebo horší, je to paradox, protože hlasovali jsme na různých schůzích, pravděpodobně bylo různé složení přítomných členů rozpočtového výboru. Jenom chci upozornit, že člověk by očekával, že když rozpočtový výbor například schválí dva pozměňovací návrhy k jedné dani, že se nějak doplňují, ale tyto dva návrhy se vzájemně vylučují. Ale kdo jiný než my jako Poslanecká sněmovna to prostě rozhodne? Tak chci jenom na to upozornit, proto říkám, že musíme trošku s rezervou se dívat na usnesení těch výborů. Myslím si, že obě byla přijata o hlas nebo o dva, už si přesně nevzpomínám, ale v jiné době, v jiném složení přítomných členů rozpočtového výboru.

Pak je tam pozměňovací návrh DPH, který DPH původní návrh vůbec neobsahuje, a já chci jenom připomenout ve třech větách, protože podrobně to zdůvodňoval pan poslanec Munzar, my považujeme za - teď skromnost stranou. Nejlepší pozměňovací návrh, který zazněl v té rozpravě od všech poslanců, je náš, pozměňovací návrh v oblasti DPH, kdy navrhujeme zvýšit ten povinný limit pro povinnou registraci DPH z jednoho na dva miliony. To bych řekl, když porovnám všechny návrhy, že je opravdu nejlepší směrem k malým a drobným podnikatelům a představoval by konkrétní výraznou pomoc těm nejmenším podnikatelům. Znám stanovisko Ministerstva financí i vlády, které je odmítavé. Mrzí mě to. Nevím, proč pak máme chystat desetibodové, dvacetibodové, třicetibodové programy podpory malým a drobným živnostníkům, když tady máme konkrétní důležitý bod a v tom bohužel politická shoda nepanuje.

Předposlední návrh nebo předposlední blok se týká našeho programového evergreenu, bohužel, my jsme si mysleli, že to projde rychle, a museli jsme z tohoto vyrobit programový evergreen, to je zrušení daně z nabytí nemovitosti. (Hluk v sále.) A docela rád bych někdy absolvoval debatu s oponentem toho návrhu před daňovými poplatníky, aby jim vysvětlil, což já nedokážu, za co tu daň platíme. Za co se platí daň z nabytí nemovitostí. Myslím, že jsme schopni zdůvodnit, proč se platí daň z příjmů, že jsme schopni zdůvodnit, proč se platí spotřební daně, že jsme schopni zdůvodnit, proč se vůbec platí DPH, teď nemluvím o konkrétní sazbě, ale proč se platí. Ale neznám žádný argument - budu muset zvýšit hlas ne proto, že to chci zdůraznit, ale proto, abych vás překřičel - neznám žádný argument, kterým bych vysvětlil daňovému poplatníku, proč platí daň z nabytí nemovitosti.

On použije své peníze, již jednou zdaněné, nebo si půjčí, hypotéka nebo jiný finanční produkt, to použije na nákup vlastního majetku a stát po něm chce 4 %. A zase, ta debata o sazbě, už slyším ten protiargument, byly tři, ale já říkám - ono je to jedno, jestli jedno, dvě, tři nebo čtyři, ta základní otázka je pořád stejná. Za to platíme tu daň? Za to, že se člověk postaral o vlastní bydlení? Za to, že si pořídil louku, zahradu z již zdaněných peněz? To je opravdu jediná daň, bez ohledu na debatu o sazbě, kde nejsem schopen, a byl bych rád, kdyby někdo z těch, kteří jsou proti zrušení kromě toho, že to je výpadek ve státním rozpočtu, což samozřejmě přiznáváme, myslím, že 13,5 mld. jsou čísla Ministerstva financí, to je samozřejmě pravda, ale to vlastně nezdůvodňuje. Pak jediný důvod je, aby stát vybral peníze. To už pak můžeme zavést krokoměry a budeme platit podle toho, kolik ujdeme chůze, protože ošoupeme chodníky. Nebo já nevím, co bychom ještě mohli zdanit - s argumentem státní rozpočet ty peníze potřebuje. Opravdu fakt nevím. To není řečnická otázka. Pokud někdo z vás, kteří jste proti, máte dobrý argument, který můžeme říct daňovým poplatníkům, proč se ta daň vůbec platí, ne o té sazbě, proč se vůbec platí, rád si ho vyslechnu. My jsme na žádný argument nepřišli, kromě toho, že stát chce peníze. A že to je zvykové právo a že už je to dlouho. To uznávám, ale to není žádný důvod, proč ta daň je vůbec uvalena. Byla by to zajímavá debata. Rád bych slyšel nějaké argumenty. Myslím si, že mě nepřesvědčí, ale možná se mýlím.

Takže obecně k těm pozměňovacím návrhům za náš klub. My podpoříme všechny pozměňovací návrhy bez ohledu na to, kdo je podal, které vedou a) buď ke snížení daňové zátěže, nebo b) k zjednodušení daňového systému. Musím přiznat, že v některých pozměňovacích návrzích nás kolegové z jiných stran předběhli, nepovažovali jsme za potřebné to opakovat a říkat "my jsme taky podali tento pozměňovací návrh" a vést ten souboj, kdo byl první. Proto říkám, že ty návrhy podpoříme, ty, které vedou ke snížení daní nebo ke zjednodušení daňového systému, bez ohledu na to, kdo je vlastně podal.

A dostávám se k poslednímu bloku, který jsem si nazval Shrnutí a závěr. Obecně říkám, že nejtěžší je napsat na A4 nějaké shrnutí, abych toho případného čtenáře nebo poslance, který bude hlasovat, zaujal. Když ho zaujmu v té A4, tak se pak možná do těch podrobností podívá. A asi není složité napsat stostránkovou důvodovou zprávu, ale já se v tom závěru chci zeptat, jaké jsou vlastně motivy tohoto návrhu a přijetí toho daňového balíčku. Když se podívám na fiskální dopady, o kterých si myslím, že to je ten hlavní důvod, tak si myslím, že nejsou nijak dramatické, poctivě řečeno.

Pokud máme 1 608 mld. výdajů, o 113 mld. výdajů, ale i příjmů více než v letošním roce, tak ten souboj o 10 mld. se může zdát malicherný, ale není. Pan předseda Poslanecké sněmovny mě v neděli školil, že když se zvyšuje složená daňová kvóta, a když to trošku (nesroz.), tak to vlastně znamená, že se nic neděje a oni v zásadě ty daně snižují. Nějaké tři věty mezi tím jsem vypustil. To mně tedy přijde jako mimořádně odvážné tvrzení, když budu mírný v hodnocení.

Sama vláda přiznává v tom materiálu, že složená daňová kvóta bude nejvyšší v historii České republiky, s jednou výjimkou, roku 1993, kdy se transformovala ekonomika a vznikala samostatná Česká republika. To znamená, míra přerozdělování příští rok bude rekordní. Rekordní. A to je největší problém jak toho daňového balíčku, tak státního rozpočtu, který prošel v prvním čtení.

Někdy si říkám, a myslím, že to byl i název oblíbeného filmu Lépe pozdě nežli později - vzpomeňme si, kolikrát jsme tady mluvili o slevách na jízdném. Stačilo, aby premiér marketingově usedl do vlaku, jel vlakem včera a přišel na to, že ten systém se zneužívá. Rok a půl to tady říkáme, ale lépe pozdě nežli později. Já jsem tady říkal v debatě k loňskému rozpočtu, že v době, když jsem byl na Ministerstvu dopravy, ty slevy činily 250 mil. korun ročně, a už tehdy bylo vlastně nemožné je efektivně zkontrolovat při mnohem nižším rozsahu. Dneska ten rozsah je více než dvacetkrát vyšší a prostě není v silách, a to si přiznejme, není v silách Ministerstva dopravy to efektivně zkontrolovat.

A opět přerozdělujeme. Aby se někde mohlo poslat 5,5 mld., tak musíme něco vzít. A poslat to jenom některým. A bavme se o legitimním politickém názoru např. s našimi kolegy z levice: je lepší dávat 5,5 mld. na slevy jízdného, i když někteří to určitě nepotřebují a někteří, zejména důchodci, to prostě nevyužijí, protože necestují, nebo je lepší ty peníze případně použít na důchody všem penzistům? Naše odpověď je úplně jednoduchá, za b) je mnohem lepší. Když jsme chtěli zvýšit důchody o tisíc korun měsíčně těm, kteří jsou 25 let a déle v důchodu, tzn. těm, kteří šli do důchodu v roce 1994 a dříve a není jim současně 85 let, tak na ty 4 mld. nám řekla paní ministryně práce a sociálních věcí, že nejsou. Ale na aktivní politiku zaměstnanosti příští rok, když všichni pracují, kteří chtějí, jsou skoro zrovna 4 mld., skoro to samé číslo. A na tyto slevy se používá 5,5 mld. Tak co by bylo lepší pro soudržnost společnosti v rámci rozumné prorodinné politiky? Podle nás by bylo lepší přidat těm, kteří už jsou tak dlouho v penzi. Ale z neznámých důvodů to levice odmítá.

Co je na tom nejvíc úsměvné, ze všech čísel jasně vyplývá, že toto opatření by pocítily především ženy, které vychovávaly děti, skoro ve 100 %, když jsme analyzovali, a máme čísla z Ministerstva práce a sociálních věcí a z České správy sociálního zabezpečení, koho by se to týkalo. To paní ministryně šmahem odmítne, aby pak udělala tiskovku, paní ministryně práce a sociálních věcí, aby bylo zcela jasné, mluvím o důchodech, myslím paní ministryni práce a sociálních věcí, která to šmahem odmítne, teď mluvím o MPSV, nemluvím vůbec teď o financích - aby pak za několik týdnů udělala tiskovku, šla k tomu mikrofonu a řekla: Jedním z hlavních cílů adaptace důchodového systému - všimněte si, nepoužívá slovo reforma, ale adaptace - je řešit otázku nespravedlivě nízkých důchodů zejména žen, které vychovávaly děti. - Já s tím souhlasím. Ale když byl konkrétní návrh, který dvakrát poslala horní komora nám do dolní komory, tak ho dvakrát paní ministryně odmítla. Když to odmítla poprvé, to je více než rok, tak jsem říkal, že si počkám, kdy přijde s konkrétním opatřením. Už to mohli brát v roce 2019, především ty dámy. Nebo to mohli brát od roku 2020. Takže minimálně dva roky jsou fuč, 12 tis. ročně pro každou z nich, která už je více než 20 let v důchodu, fuč, ale paní ministryně zvažuje, jak tento problém vyřešit. A náš přístup je - radši to dáme rychle a hned, protože to má logiku, možná to není nejspravedlivější, možná to není nejvíce systematické, ale pomáhá to hned. Staré české přísloví říká: kdo pomáhá rychle, pomáhá dvakrát. A to je problém jak daňového balíčku, tak státního rozpočtu.

Zaslechl jsem v minulých dnech mnoho slov taky od pana předsedy Poslanecké sněmovny a taky od pana místopředsedy Vojtěcha Filipa o tom, jak to trvá dlouho, jaké jsou ty obstrukce apod. Jednali jsme, a to číslo je korektní, do dneška asi 15 hodin, po dnešku budeme mít 20 hodin, ale zhruba 4 měsíce. Víte, jak dlouho jsme jednali o zdanění církevních restitucí? Kolik jednacích dnů a kolik hodin? Asi 11 jednacích dnů, asi 15 hodin. A jaký byl výsledek? Vy, kteří jste pro to hlasovali? Tento zákon zásadním způsobem působil proti demokratickému a právnímu řádu v České republice a - když to zjednoduším, to slovo ústavního soudce zpravodaje - pokusil se skrýt zločiny komunistického režimu. A na to jsme měli času dost. Já myslím, že mnozí z vás věděli, jak to dopadne. Nebudu dneska číst seznam těch 114 poslanců a poslankyň, kteří vědomě hlasovali pro závažné porušení demokratického a právního charakteru České republiky. Tak tvrdá slova z Ústavního soudu. A tady se nic neděje. Žádná sebereflexe. Máme tady právníky, kteří sedí v opozičních řadách. Jak se jim to poslouchalo? Ano, někteří pro to nehlasovali, je třeba říct, ale někteří pro to hlasovali. Jak se jim to poslouchalo? Já jsem tvrdší slova Ústavního soudu za ty roky neslyšel. A na to jsme měli času dost.

Takže odmítám tohle jednoduché - obstrukce. Říkejte jenom obstrukce, já prostě říkám, nemůžete od nás očekávat, že radostně a rychle budeme hlasovat pro zvyšování daní. Naši voliči si to skutečně nepřejí, vaši možná ano, naši ne a my hájíme jejich zájmy naprosto logicky. Nicméně v tom svém vystoupení jsem se soustředil zejména na věci, které by podle mě byly přínosné i pro vaše voliče. Rozumím tomu, že se neshodneme na razantním snížení daně z příjmů, a abychom to prosadili, musíme vyhrát volby, postavit většinovou vládu, pak jsme schopni prosadit. Ale jsou věci, které jsou nebezpečné, kontroverzní a přitom nemají silný dopad do státního rozpočtu.

Když si vezmeme ty dva tisky, které nevím, proč je svazujete, daňový balíček a státní rozpočet, tak za prvé chci říct, že státní rozpočet podle mého nejlepšího odhadu bude projednán řádně podle harmonogramu, který jsme všichni schválili, tzn. lze s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat, že ve středu 6. prosince státní rozpočet bude schválen. Ten daňový balíček obsahuje přibližně 10 mld., pokud by byl schválen, 10 mld. příjmů pro příští rok a k tomu máte 1,6 bil. výdajů. 10 % je 160 mld., ať neudělám chybu jako včera, když jsem to špatně spočítal na volebním výboru, budu počítat nahlas, 1 % je 16 mld., 1 promile je 1,6 mld., takže daňový balíček přesahuje zhruba 6... 0,6 promile... 6 promile výdajů státního rozpočtu, takže to svazování tam vůbec nevidím. Navíc jsme si řekli, že v těch daňových příjmech pro příští rok je nakreslená i digitální daň, která dělá 2 mld., nebo 2,1 mld. podle toho návrhu. Takže to svazování není potřebné. Státní rozpočet si každá vláda prosadí, jinak by ta vláda skončila, neznám vládu, která by nebyla schopná prosadit rozpočet. To znamená, ty argumenty typu - tím, že dlouho mluvíte a zdržujete u daňového balíčku, ohrožujete přijetí státního rozpočtu, prostě nejsou pravdivé. Dokonce kdyby byl ideální případ, ideální případ, že budeme jednou hlasovat o daňovém balíčku, a to první hlasování procedura, takže v druhém hlasování, nebo až vypořádáme všechny námitky k proceduře, až budeme poprvé věcně hlasovat, a pokud bychom zamítli, což je ideální stav z pohledu občanských demokratů, kdybychom zamítli tento návrh zákona v prvém čtení, tak se se státním rozpočtem roku 2020 nestane vůbec nic. Vůbec nic. Protože po pravdě řečeno odhadovat příjmy a výdaje na jednotky miliard, tzn. v řádu promile, je v zásadě nemožné. Pokud se odhad příjmů a výdajů např. bude lišit o 10 mld. za rok, tak je to velmi dobrý výsledek rozpočtového plánování. Podívejme se na výsledky nejenom v tomto, ale i v jiných volebních obdobích. Nejste schopni na 99,9 % naplánovat přesně celkové příjmy a celkové výdaje. Takže debata o daňovém balíčku žádným způsobem neohrožuje debatu o státním rozpočtu, a dokonce, protože předpokládám, že vládní většina státní rozpočet schválí, je to logické, není to nijak překvapivé, už taky schválili ty základní parametry, takže vlastně se budeme bavit jenom o přesunech v rámci kapitol, tak dokonce i kdyby ten daňový balíček vůbec nebyl schválen, tak se nic neděje a ten státní rozpočet dopadne vlastně stejně, jak je plánován, lépe, nebo hůře, uvidíme, jak dopadnou zejména vnější ekonomické vlivy, které se velmi těžko odhadují vládě, a tím hůře bez týmu analytiků opozici.

Takže kdybych to chtěl shrnout, ideální řešení je zamítnout daňový balíček, protože to bylo přesně v duchu vládního programového prohlášení, tím bych skončil. Odcituji z toho vládního daňového prohlášení, zpaměti, už to teď nenajdu, to by totiž byl přesně naplněn princip daňové neutrality.

Žádné daně se nezvyšují, žádné daně se nesnižují, když ten sněmovní tisk zamítneme, a ctíme princip daňové neutrality. Pojďte do toho s námi, jsme na to schopni najít hodně hlasů. Pokud to neprojde, tak se vás budeme snažit přesvědčit, abyste podpořili alespoň některé pozměňovací návrhy, které považujeme za rozumný politický kompromis. Současně jsme si vědomi, že jsou oblasti, a je to logické, v ekonomické oblasti probíhá ten politický zápas a politický souboj, protože i v oblasti daní jsou prostě oblasti, ve kterých ten kompromis nemůžeme najít, protože máme jiný přístup, například jak má být vysoké zdanění zaměstnanců. To je naprosto logické, pochopitelné a o tom povedeme další měsíce a roky standardní souboj mezi pravicí a levicí. A já plně respektuji, že současný kabinet je levicový, tudíž na snížení daní jít nemůže. Ale sám si ten kabinet napsal do svého programového prohlášení, že chce být daňově neutrální, tak vás jenom slušně požádám: splňte své programové prohlášení alespoň v tomto bodě, zahoďme ten zákon a můžeme říct, že jsme společně naplnili programové prohlášení vlády ve shodě vlády i opozice a zachovali jsme daňovou neutralitu, kterou vláda tak správně do svého programového prohlášení napsala.

Děkuji vám za pozornost a kromě pár faktických připomínek, které mi určitě nedají, abych na někoho nereagoval, už k tomuto sněmovnímu tisku vystupovat nebudu. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Budou následovat faktické poznámky. Nejprve pan předseda Faltýnek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Hezké dopoledne. Kolegyně, kolegové, pane místopředsedo, já bych v rámci své faktické poznámky učinil procedurální návrh. Já bych vzal za slovo váženého pana předsedu Stanjuru, který tady žádal o dlouhou diskusi k tomuto tématu. To téma je pro nás velmi důležité, velmi důležité, a proto bych jménem našeho poslaneckého klubu navrhl v souladu s § 95a jednacího řádu Poslanecké sněmovny, aby Sněmovna dnes vyčlenila pro třetí čtení návrhů zákonů dobu do 19 hodin, ať máme dostatek času na projednávání tohoto zákona. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: K vašemu návrhu pan předseda Stanjura. (Poslanec Faltýnek mluví z lavice k poslanci Stanjurovi.)

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já také. (K poslanci Faltýnkovi.) Já jsem poukázal na to, že to projednáváme pouhé čtyři měsíce, což je nadstandardně krátká doba v Poslanecké sněmovně. Není naší vinou, že ten zákon nepřišel v lednu nebo v únoru, takže mi dovolte, abych k tomuto vašemu návrhu vznesl veto jménem mnoha poslaneckých klubů, jmenovitě občanských demokratů, STAN, KDU-ČSL, Pirátů a TOP 09. To je pět, to by mělo stačit. Děkuji. (Veselost a potlesk v pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, v souladu s jednacím řádem § 95a vzhledem k tomu, že byl tento návrh vetován, tak o něm nemohu dát hlasovat. Budeme pokračovat ve faktických poznámkách. Pan poslanec Nacher s faktickou poznámkou. Seznámím vás s pořadím faktických poznámek: páni poslanci Ferjenčík, Řehounek, Juříček, Votava a Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Pěkné dopoledne. Já jsem si dovolil přihlásit se k faktické poznámce na vystoupení pana předsedy Stanjury, jehož projev, musím říct, že obdivuji - dvě hodiny a tři čtvrtě. První hodinu a půl jsem pozorně poslouchal a dělal jsem si poznámky, musel bych mít asi deset faktických poznámek, nicméně dovolím si jednu, nebo vlastně dvě.

Za prvé. Pan předseda Stanjura mluvil o renomovaných ekonomech v té části, která se týkala pojišťoven, s tím, že tam zmínil, napsal jsem si dvě jména, bývalého guvernéra Miroslava Singera a šéfa komise řešící penzijní reformu Vladimíra Bezděka. Tady by v rámci korektnosti mělo zaznít, protože ti renomovaní ekonomové, guvernéři a podobně se vyjadřovali ve prospěch pojišťoven, že Miroslav Singer je předseda Dozorčí rady České pojišťovny, to by mělo zaznít, a Vladimír Bezděk byl šéf pojišťovny Generali a donedávna šéf, generální ředitel ČSOB Pojišťovny. To znamená, že tím nesnižuji jejich odbornost, ale jenom říkám, že to pak není objektivní pohled na věc z mého úhlu pohledu.

Jinak já oceňuji snahu kolegy Zbyňka Stanjury o ten pohled pojištěnce a spotřebitele. Já věřím, až se sem dostaneme s mým návrhem ohledně budoucnosti investičního životního pojištění, týká se to statisíců, možná milionů pojištěnců, že se do toho kolega Zbyněk Stanjura zapojí stejně agilně, jako se zapojil v této debatě. Zatím děkuji. (Potlesk poslance Jaroslava Faltýnka.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Dominik Feri se omlouvá do konce jednacího dne ze zdravotních důvodů.

A nyní faktická poznámka pana poslance Ferjenčíka, po něm pan poslanec Řehounek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl načíst legislativně technickou úpravu svého pozměňovacího návrhu, který je pod písmenem N6.1, korekce sazby na tabák, sněmovní dokument 3441. Tam jde o znění opravy.

V části čtvrté článku 7 se v bodě 2 číslo "27" nahrazuje číslem "28,5", částka "1,46 koruny" se nahrazuje částkou "1,53", částka "2,63 Kč" se nahrazuje částkou "2,86 Kč", částka "1,71 Kč" se nahrazuje částkou "1,79 Kč" a částka "2 236 Kč" se nahrazuje částkou "2 348 Kč".

V části čtvrté článek 7 se v bodě III číslo "2,236 koruny" nahrazuje číslem "2,35".

Jde o opravu mého návrhu, kde byl nějaký problém s účinností. Já to předám panu zpravodaji.

A protože pan Stanjura sice bohužel už dnes není motivovaný, ale pan Kalousek motivovaný je, tak navrhuji přerušit z pověření pana předsedy našeho klubu tento bod, abychom stihli projednat rodičovskou a nemuseli jsme se scházet v pátek. Takže dávám procedurální návrh na přerušení tohoto bodu, abychom stihli projednat rodičovskou. Nepovažuji za vhodné, aby maminky a otcové malých dětí museli čekat na to, až se Sněmovna domluví ohledně zdanění pojišťoven. Děkuji za podporu tohoto návrhu.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pane poslanče, jenom bych potřeboval, abychom mohli o tomto návrhu hlasovat, přerušit dokdy. Tedy do doby, než projednáme návrh na rodičovský příspěvek?

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: My jsme v bodu 1, navrhuji přerušit to do doby, než projednáme bod 2.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji vám. O tomto návrhu můžeme hlasovat. Je to procedurální návrh. Dám hlasovat bezprostředně. (Požadavek ze sálu na odhlášení.) Přivolal jsem poslance, kteří jsou mimo sál. Všechny jsem vás odhlásil. Tedy vás prosím, abyste se znovu přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Budeme hlasovat o procedurálním návrhu na přerušení, tak jak ho přednesl pan poslanec Ferjenčík.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování pořadové číslo 6 přihlášeno 130 poslanců, pro 54, proti 57, návrh nebyl přijat a budeme pokračovat v tomto bodě.

 

S další faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Řehounek. Připraví se pan poslanec Juříček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Řehounek: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já bych si tady dovolil reagovat na jednu z nesmyslných daní, jak říkal můj předřečník, vaším prostřednictvím pan kolega Stanjura. Já jsem se tady podíval opravdu na historii daně z nabytí nemovitosti, jak to tady komentoval kolega Stanjura. Původně se vlastně tato daň jmenovala daň z převodu nemovitostí a byla odhlasována Českou národní radou 5. 5. 1992 jako zákon č. 357/1992 Sb. A já bych chtěl jenom říci tady všem kolegům, že tehdy v České národní radě sedělo 124 poslanců tehdejšího Občanského fóra, a pokud tedy Wikipedie nelže, tak 41 z nich se později stalo poslanci ODS.

Tak já se chci zeptat vaším prostřednictvím pana kolegy Stanjury, jestli se tedy třeba zeptal svého stávajícího kolegy Marka Bendy, proč vůbec tedy tato daň byla zřízena, aby to mohl tedy vysvětlit našim občanům, protože opravdu i pan kolega Stanjura už v roce 1991 byl členem ODS, tak se chci zeptat, jestli se tedy nezvládl za těch 28 let zeptat pana kolegy Bendy, tak by se možná mohl zeptat dnes, proč ta daň tehdy byla zřízena. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Juříček s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Juříček: Děkuji. Dámy a pánové, vážená Sněmovno, tady vidíme, že se už jsme schopni bavit deset hodin krásnými slovy o ničem. Vzhledem k tomu, že problém alkoholu, tabáku a zdanění hazardu asi by nebyl žádný problém napříč Sněmovnou, tak meritum problému spočívá v technických rezervách. Já jsem před cca asi měsícem požádal Českou národní banku, jestli by mohla udělat analýzu, jak vysoké technické rezervy za těch x let pojišťovny nabraly. A to číslo jsem včera dostal od dvou viceguvernérů, se kterými jsem jednal, a to číslo, si představte, že je 287 mld. korun technických rezerv a z toho je 70 mld. korun na životní prostředí. Takže to samotné zdanění... (Z pléna: Životní pojištění!) Pojištění. Životní pojištění, samozřejmě. Omlouvám se. Takže to, o čem se tady bavíme, z těchto, prosím vás, rezerv je 3,1 procenta. Já mám obdiv k paní ministryni financí, že udělala jen takovou malinkou úlitbu k tomu, aby to byla jenom ta 3 procenta. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk několika poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Luzar, připraví se pan poslanec Votava. Jsme stále ve faktických poznámkách. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pozorně jsem poslouchal vaším prostřednictvím kolegu Stanjuru v jeho přednášce týkající se daňového balíčku, sněmovního tisku 509. Jeho argumenty zněly docela zajímavě. Musím připustit, že se na to docela poctivě připravil a používal argumenty věcné. Přesto v těch věcných argumentech zazněla slova, která mě trošku vylekala. A uvedu důvod těchto slov. Začal používat kolega Stanjura vaším prostřednictvím argumenty, které hovořily o České národní bance a zprávě, kterou ona vydává v rámci hodnocení pojišťoven. Já jsem doposud žil v přesvědčení, že Česká národní banka jako kontrolor, v uvozovkách kontrolor, těchto institucí má přehled o tom, co se v těchto institucích děje, ale tady z úst ctěného kolegy jsme byli přesvědčováni, že v těchto institucích vládne nehorázný - slušný výraz - nepořádek, že mají různé výkaznictví, že nejsou schopni ty výkazy dát do souladu s evropským výkaznictvím, a jsme na globálním trhu pojišťovnictví. Jinými slovy tady hovořil a používal argumenty, že Česká národní banka jako kontrolor připouští, a připustila v minulosti a neustále připouští, nehorázný nepořádek v pojišťovnách, kdy není schopna říci, kolik vlastně činí určité rezervy, aby mohly být správně, pokud tento balíček projde, zdaněny. A já doufám, že až bude projednávána zpráva o České národní bance a pan guvernér tady bude na tomto místě stát, budeme tyto otázky klást a ve stejné vehemenci se budeme ptát, jak vlastně banka pracuje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Votava, připraví se pan poslanec Munzar s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Václav Votava: Dobré dopoledne, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Nedá mi, abych nereagoval na některá slova pana ctěného kolegy Stanjury. On tady vede vždycky takovou svatou válku proti dani z nabytí věcí nemovitých. Pan kolega Řehounek to tady myslím řekl jasně. Ta daň byla založena již v roce 1992, a tak jste, kolegové, měli možnost tehdy - proč jste ji vůbec, za prvé, prosazovali, a za druhé, proč jste ji nezrušili během svých vlád? A zvýšili ji, ano, mi napovídá paní ministryně, ze tří na čtyři procenta, jestli se nemýlím. Já tu daň nepovažuji za nemravnou. Já za nemravné považuji to, že ji platí ten nabyvatel, ten, kdo si kupuje, protože to zvyšuje i náklady na bydlení a zvyšuje to cenu té nemovitosti.

Druhá věc. Chtěl bych ujistit pana kolegu Stanjuru prostřednictvím předsedajícího, že se opravdu mýlí, když mě spojuje s pozměňovacím návrhem, který by měl selektovat, kdo bude podléhat dani z výher. To jsem opravdu nepodával. Já obecně jsem proti tomu, aby se zdaňovaly výhry.

A třetí věc, mluvil jsem tady o ní už také několikrát. Neustále pan Stanjura tady říká a tvrdí, a tvrdí to i kolegové z pravé strany, že Účtenkovka je vlastně státem podporovaný nebo státem provozovaný hazard. Je to naprostý nesmysl! Já neznám nikoho, kdo by si kupoval, nakupoval zboží jenom kvůli tomu, aby měl stvrzenky a mohl se účastnit hry v Účtenkovce. Je to nesmysl, přátelé! A možná trošku se zlobím i na Ministerstvo financí, že to dávalo do zákona, do toho daňového balíčku jako zdanění Účtenkovky, protože Účtenkovka tam určitě nepatří podle mě. Není to žádný státem podporovaný, natož provozovaný hazard. Neznám takového blázna, který by opravdu nakupoval jenom kvůli tomu -

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Omlouvám se, pane poslanče, čas vypršel. Děkuji. Pan poslanec Munzar, připraví se pan poslanec Skopeček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Já o dani z nabytí nemovitosti budu mluvit jako řádně přihlášený v obecné rozpravě, ale dovolte mi, kolegyně, kolegové, abych vaším prostřednictvím, pane předsedající, reagoval na pana kolegu Řehounka. Mě vždycky fascinuje ta selektivní paměť vystupujících k dani z nabytí nemovitosti. Vy strašně rádi zapomínáte na to, že v roce 2019 jste změnili zásadním způsobem charakter této daně, a to tím, že jste převedli daňové břemeno z toho, kdo prodává tu nemovitost a získává peníze z prodeje nemovitosti, na toho, kdo kupuje, a musí si vydělat tedy nejen na cenu nemovitosti, ale také na tuto daň. Jenom bych chtěl k tomu poznamenat, že teď jsme v nějaké aktuální situaci. Je z mého pohledu krize bydlení, ceny bytů a domů mnohdy - už třeba v Praze střední střída nedosahuje svými finančními možnostmi na nákup nových domů a měli bychom na to nějakým způsobem reagovat, a vy tady pořád jenom vystupujete, co se stalo v roce 1991. Jste šest let u vlády. Co jste udělali s bydlením? Budu o tom mluvit ve svém vystoupení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Skopeček s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Já bych chtěl zareagovat na kolegu Juříčka, který říká, že tu trávíme hodiny zbytečnou diskuzí. Já si to nemyslím. Projednáváme velmi důležitý zákon, který má zvýšit už tak nejvyšší daňové břemeno v historii na ještě vyšší úroveň díky tomuto balíčku. A zbytečné to není i proto, že když jsem si poslechl Otázky Václava Moravce, resp. přečetl jsem si facebookový příspěvek předsedy Poslanecké sněmovny, vašeho spolustraníka, který tvrdí, že když roste složená daňová kvóta z 35,2 % na 35,9 %, že to neznamená vyšší daňové zatížení, tak si myslím, že to ještě bude trvat pár hodin, abychom vám vysvětlili, že to znamená růst daňového zatížení. Žádný jiný, lepší ukazatel a přesnější na to, jak měřit daňové zatížení, než složenou daňovou kvótu nemáme. Je to ukazatel, který se k tomuto vyčíslení a hodnocení používá celá léta, je v řadě ekonomických učebnic jasně definován, a přesto zaznívají od vašeho významného člena takovéto názory, které jsou opakem toho, co říká standardní ekonomie. Takže asi tu budeme muset ještě trávit hodně času a hodně vysvětlování, abyste tuto věc pochopili a zjistili, o čem vlastně jednáme.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Řehounek bude reagovat s faktickou poznámkou. Po něm pan poslanec Juříček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Řehounek: Děkuji, pane místopředsedo. Určitě nemám takovou paměť, abych si pamatoval, co se stalo 5. 5. 1992. Ale jak jsem tady už říkal, díval jsem se do Wikipedie. A chtěl jsem reagovat na jednu z věcí, které tady kolega Stanjura vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, říkal. Že my v uvozovkách, nebo resp. že on se ptá, proč ta daň vůbec existuje. Takže já jsem se tady snažil říci: proto, že 41 budoucích poslanců ODS tehdy v roce 1992 dalo svými hlasy - a teď samozřejmě nedíval jsem se na hlasování, ale vzhledem k tomu, že ta daň byla přijata a tehdy Občanské fórum mělo skoro dvě třetiny v České národní radě, tak ta daň vznikla.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Přeji dobré poledne. Na faktickou poznámku máme ještě jednu přihlášku a je to pan poslanec Pavel Juříček. Takže pane poslanče, máte slovo, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Pavel Juříček: Děkuji ještě jednou. Dámy a pánové, já samozřejmě s Honzou Skopečkem prostřednictvím předsedajícího v principu souhlasím. Samozřejmě, že daňové zatížení v ČR je neúměrné, že bychom si všichni přáli, aby kleslo. Nicméně teď se bavíme o technických rezervách. A ty technické rezervy, když - a mohu možná rovnou odpovědět za Českou národní banku kolegovi Leo Luzarovi prostřednictvím předsedajícího. Když jsem se zeptal, jak je možné, že tedy se připustilo, aby ty technické rezervy nastoupaly na takovouhle neúměrnou výši, tak ta odpověď viceguvernérů, obou, byla jednoduchá. Oni si to prostě prolobbovali tady na minulých vládách, a to je všechno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. S faktickou poznámkou nejprve pan poslanec Miroslav Kalousek. Potom pan poslanec Jan Skopeček se přihlásil. Prosím. A pak se připraví pan poslanec Adamec. Tak prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já se přiznám, že teď jsem se v té argumentaci ztratil. Pan poslanec Juříček nám řekl, že souhlasí s tím, že daňové zatížení je v ČR neúměrné a že všichni bychom si přáli, aby kleslo. Takhle jsem to slyšel.

Ale prostřednictvím pana předsedajícího pane poslanče Juříčku, když si to tedy všichni přejeme, tak proč vy chcete ty daně zvýšit? Já tomu nerozumím. Můžete prosím pěkně vysvětlit, proč když si přejete snížení daní, tak proč jste připraven nehlasovat pro naše návrhy v rámci této předlohy, pozměňující, které ty daně opravdu snižují, a naopak jste připraven hlasovat pro vše, co ty daně zvýší? Nedává mi ta argumentace sebemenší logiku. Kdybyste mi to vysvětlil, byl bych vám vděčný.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Nyní požádám o vystoupení pana poslance Jana Skopečka. Připraví se pan poslanec Ivan Adamec a následně pan poslanec Pavel Juříček. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Já chci reagovat na podobnou věc jako pan kolega Kalousek. Já jsem velmi rád, že pan kolega Juříček souhlasí s mými názory. Jsem rád, že si stejně jako my myslí, že daňové zatížení v ČR je nadprůměrné a že bychom ho měli snižovat. Myslím, že je to výsledek těch už několika hodin, které tu diskutujeme, a předkládáme velmi vážné argumenty. Jsem rád, že jsme prvního poslance hnutí ANO přesvědčili, že skutečně daňové zatížení v ČR je vysoké. Pan poslanec bude mít i ve třetím čtení příležitost hlasovat pro řadu našich pozměňujících návrhů. Já už jsem je tady představoval. Třeba to základní zvýšení slevy na poplatníka. Pan Juříček pro to bude moci hlasovat. A já to vidím jako první vlaštovku z klubu hnutí ANO a věřím, že během těch dalších hodin, po které tu budeme pečlivě argumentovat, proč nemáme zvyšovat už tak rekordní daňové zatížení, přesvědčíme nejenom pana Juříčka, ale i další poslance hnutí ANO. A já mu za to velmi děkuji. A až se bude hlasovat, tak se určitě podívám na sjetinu hlasování, jestli tady hlasoval v souladu s tím, co tady u řečnického pultíku říkal.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Nyní vystoupí pan poslanec Ivan Adamec a připraví se pan poslanec Pavel Juříček. Prosím.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já trochu z jednoho soudku. Já kolegu Juříčka samozřejmě kontrolovat nechci ani ho vyzývat k ničemu nechci. Ale chtěl jsem tady reagovat na tu tzv. nemravnost, kterou říkal pan poslanec Votava. Já ho chápu, že vlastně daň z převodu nemovitosti by měl platit ten prodávající. Takhle jsem tomu rozuměl, že je nemravné, že to... Takhle, že to platí ten kupující v tuhle chvíli. Ale chci vás upozornit, když to bylo obráceně, tak vždycky to zaplatil ten kupující, ať v ceně nemovitosti, anebo prostě ten, kdo prodával, si to vyžádal. Mám tu zkušenost osobní.

A druhá věc, co se týká Účtenkovky. Komoditou přece nejsou ty nákupy. Komoditou, se kterou se kšeftuje, která se shání, a tady dokonce padly nějaké kurzy, za jakých podmínek, je ta účtenka. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Pavel Juříček - zatím poslední faktická. Prosím, máte slovo. A tak ještě pan poslanec Patrik Nacher se přihlásil. Prosím.

 

Poslanec Pavel Juříček: Děkuji. Určitě, Honzíku prostřednictvím předsedajícího, k vlaštovce mám hodně daleko. Ale nicméně máme některé priority a některé závazky k minulosti, které musíme právě naplnit státním rozpočtem 2020, takže to je jednoduché.

A ty demagogické řeči o tom, jestli já budu hlasovat pro nějaké teď zdanění, když teď v tuto chvíli je to naprosto nereálné, tak to jsou právě nepochopitelné věci, ke kterým mě teď vyzýváte. Já jsem vám tady jenom řekl jasná technická fakta ohledně technických rezerv pojišťoven. Já jsem s těmi pojišťovnami jednal. A Česká národní banka tu metodiku, kterou jste tady řadu hodin přednášeli, která má svým způsobem někde občas logiku, ale není postavená na faktických číslech, tak s těmi faktickými čísly, doufám, doufám, byť tedy si uvědomuji, že Sněmovna často nejedná na faktických číslech, že jsem vás přesvědčil.

Ale nicméně je mně líto, a doufám, že občané nám to zúročí, protože jeden den sněmovny stojí zhruba 5 milionů korun. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní mám tady tři faktické poznámky. Takže pan poslanec Patrik Nacher - čtyři dokonce. Připraví se pan poslanec Miroslav Kalousek, dále pan poslanec Jan Skopeček a pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Prosím, máte dvě minuty.

 

Poslanec Patrik Nacher: Takže pěkné poledne, dámy a pánové. No, já jsem naopak za tu debatu rád, protože i ta debata o zdanění těch technických rezerv tady obnažila letité téma, kterého se také dotkl kolega Stanjura, který teď tady není, to jest toho investičního životního pojištění, a to jak je to výhodné pro ty klienty. Tak já znovu tady to zopakuji, aby to nezapadlo, že se těším na debatu všech těch kolegů, kterým teď tak na srdci leží budoucnost pojištěnců, střadatelů a podobně. Protože i v tomto příspěvku dvouhodinovém to zaznělo ohledně peněz, které těm klientům tam zůstanou a o které můžou do budoucna přijít tím zdaněním.

Pokud jde o tu poznámku kolegy Adamce, s tím já naprosto souhlasím. K tomu jsem se také chtěl přihlásit. Je ale trošičku v rozporu se svým kolegou Vojtěchem Munzarem, který je od něj teď tři metry, takže by si to měli kolegové nějakým způsobem vyjasnit. Protože to, jak to popsal kolega Adamec - mluvím teď o té dani z převodu nemovitosti, dneska z nabytí nemovité věci - je přesně tak, jak jste řekl. Ať už to odvádí ten, kdo to prodává, nebo ten, kdo to kupuje, tak v té chvíli vždycky ten, kdo to kupuje, tak to zaplatí vždycky, ať už v ceně, zvýšené ceně, nebo tím, že to zaplatí nebo že to odvede on. Tak je to úplně jedno. Takže to si tam vyřiďte mezi sebou. Souhlasím jinými slovy s kolegou Adamcem.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní dostává slovo pan poslanec Miroslav Kalousek a připraví se pan poslanec Jan Skopeček. Pane poslanče, vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl ve vší úctě vaším prostřednictvím, pane předsedající, požádat pana poslance Juříčka, jestli bychom se mohli v Poslanecké sněmovně oslovovat paní poslankyně nebo pane poslanče. On tak laškovně řekl panu poslanci Skopečkovi Honzíku. Já myslím, že to prostě nepatří do Poslanecké sněmovny. To si nechte do vašeho politického hnutí. Tam si klidně říkejte Viléme, Hynku, Andreji, ale tady jsme v Poslanecké sněmovně.

K dani z nabytí nemovitostí, k jejímuž zrušení se také hlásím, bych ale rád podotkl, že pokud má existovat, pokud není dostatečná většina k jejímu zrušení, tak já jsem paradoxně vždy byl zastáncem, že ji má platit ten kupující. Já jsem totiž ve své praxi zažil obrovské množství případů, kdy kupující nabyl nemovitost, ale protože byl ručitelem za zaplacení daně od prodávajícího, tak ten prodávající ji nezaplatil, peníze probendil a kupující se dostal do zoufalé situace, kdy musel zase tu nemovitost prodat, aby mohl tu daň zaplatit. Takže tím, že se překlopila tahle povinnost na nabyvatele, bylo riziko těchto lidských tragédií odstraněno. Nicméně hlásím se k tomu, že by se to mělo zrušit, a pak žádné lidské tragédie hrozit nebudou.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Další v pořadí vystoupí pan poslanec Jan Skopeček, připraví se pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Já se přiznám, že se kolegů poslanců z hnutí ANO začínám trošičku osobně bát, protože zatímco pan předseda Faltýnek mě tady minulý týden při projednávání balíčku nazval mladým chlapcem, tak pro kolegu Juříčka už jsem Honzíkem. Já se přiznávám, že začínám být jako mezi kolegy z hnutí ANO nesvůj. Chci říct, že mám standardní rodinu, manželku, dítě. Ať jako na to, ať na to jako zapomenou a oslovují mě jménem, ale nikoliv zdrobnělinou. Ale vážně. Honzíku mně naposledy říkala maminka, ale ta už mi to ani neříká, protože se nám narodil syn Honzík a převzal toto označení on. Tak bych poprosil jenom, abyste mi tady takovéto lichotky nedělali. To je jedna věc.

Ale ta vážnější je, že jste prokázal to, co dělá vlastně hnutí ANO celou svoji historii. Na sociální síti, paní ministryně, vy mluvíte o přijatelném podnikatelském prostředí, o nízkých a jednoduchých daních. Když máte možnost pro ně hlasovat, tak hlasujete proti. Rétoricky jste pro nízké daně, ale když se hlasuje, tak hlasujete vždycky pro jejich zvýšení. Tak to bylo v minulosti, tak to bude asi i tentokrát, žádné překvapení.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Mikuláš Ferjenčík a připraví se pan poslanec Jiří Bláha s faktickou poznámkou. Tak, pane poslanče, vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Slovy Patrika Nachera já jsem nechtěl vystupovat, ale bohužel musím v reakci na kolegu Juříčka. On operuje s částkou 5 milionů, které stojí den Sněmovny. Já bych chtěl jenom vzkázat občanům, že den Sněmovny stojí 5 milionů i v den, kdy Sněmovna vůbec nezasedá, dokonce i když jsou prázdniny, protože to jsou peníze, které dostávají poslanci a zaměstnanci Sněmovny na platech a tam vůbec nezávisí na tom, jestli Sněmovna zasedá, nebo nezasedá. Tak prosím nepoužívejme tento argument.

A pokud si myslíte, že toto je ztráta času, tak prosím navrhněte nebo přistupte na nějaký rozumný kompromis v otázce zdanění pojišťoven a všichni si to budeme moct ušetřit. Ale vy jste navrhli úplně absurdní návrh a logicky se proti němu zvedla vlna nevole.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Jiří Bláha, připraví se pan poslanec Vlastimil Válek. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já bych se chtěl zeptat poslanců napravo, jak to vlastně myslí s technickými rezervami. To znamená, že některé podnikatelské subjekty jsou na to lépe, nebo jsou nějak výše postaveni? Já jsem si vždycky říkal, a celou řadu let jsem volil strany jako ODS nebo TOP 09 a žil jsem v přesvědčení, že chtějí narovnat vztahy mezi podnikateli. A ve výsledku nám říkají, no vždyť ty pojišťovny vlastně jsou chudáci. OnY potřebují ty technické rezervy, aby je nemusely danit. A ostatní podnikatelé, vy si trhněte nohou. Vy vlastně na to nemáte nárok. Takže pojďme si říct, to jako ostatní firmy, které podnikají v naší České republice, které často mají splatnost třeba i sedm měsíců, když si to přepočítáte, to je 210 dní, a často jim běží o desítky milionů, jsou na tom daleko hůř než pojišťovny, které si navolí technickou rezervu a tu nedaní. Za mě by mělo být jednotné podnikatelské prostředí, pro všechny stejné. To znamená, že tak jako to platí pro mě, malého živnostníka, mělo by to platit pro velkou, třeba i nadnárodní pojišťovnu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Vlastimil Válek. Přečtu pořadí faktických poznámek: potom je pan poslanec Juříček, Kalousek, Votava. Prosím, máte své dvě minuty.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Já si dovolím tři drobné poznámky. Já bych prostřednictvím pana předsedajícího chtěl pana poslance Bláhu ujistit, že jsem vždycky tady hlasoval a hlasovat budu pro snížení daní bez ohledu na to, o jakého podnikatele se jedná. Myslím si, že všechny strany, které to myslí s tímto státem dobře, o toto bojují a snaží se o to.

Pak bych si dovolil poznámku stran těch oslovení. Poté, co jsem se dočetl, že Vrchlickému v jeho pětačtyřiceti nebo padesáti říkali slovutný kmete, tak mohu kolegy poslankyně a poslance ujistit, že se neurazím, pokud budu nazván slovutným kmetem.

A konečně bych se prostřednictvím pana předsedajícího chtěl jenom ujistit, že pan poslanec Juříček ty ekonomické kalkuly, které tady přednesl, nepočítal stejným způsobem jako náklady na den fungování Sněmovny. To by pak bylo neštěstí a pak bych chápal, proč to vychází, jak to vychází.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Pavel Juříček a připraví se pan poslanec Miroslav Kalousek. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Juříček: Já už jenom na odlehčení. Vzhledem k tomu, že kolega Skopeček mě nazval vlaštovkou, tak jsem si dovolil, přestože jsem tedy naprosto jasný heterosexuál, což se o mně naprosto zřejmě ví všude, tak jsem si dovolil toto oslovení.

Ale k podstatě věci. Skutečně se jedná o míru spravedlnosti mezi podnikáním. A jestliže ta míra spravedlnosti přes předcházející desítky let byla prolobbovaná ve Sněmovně do takovéhle formy, tak tohleto je jenom pokus o jakési částečné napravení vůči ostatním podnikatelům, protože ostatní podnikatelé musíme ty rezervy samozřejmě, když je nedokážeme vyčerpat, rozpustit v následujících dvou letech, což samozřejmě z hlediska životního pojištění je přece jenom něco jiného. Ale přesto se dá softwarově vykalkulovat, kolik je toho nezbytně nutné. Takže proto jsem tady udělal ta čísla a myslím si, že mluví za všechno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Miroslav Kalousek a připraví se pan poslanec Václav Votava, zatím poslední přihlášky do faktické. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Prostřednictvím pana předsedajícího pane poslanče Juříčku, my všichni vzali samozřejmě na vědomí váš heterosexuální coming out, ale je nám to srdečně jedno.

Nicméně já jsem se přihlásil, abych odpověděl na otázku pana poslance Bláhy, jak to vlastně myslíme s těmi technickými rezervami pojišťoven. Myslíme to s nimi tak, jak to od samého začátku myslel regulátor i Ministerstvo financí, že se nemají riskovat životní pojistky občanů. Víte, tady běží jakási legenda, že byly vždycky ty rezervy zastropovány, a teprve zlý poslanec Suchánek svým pozměňujícím návrhem to odstropoval. Ono to není až tak pravda, nebo je to pravda jenom z jedné třetiny, protože to zastropování se nikdy netýkalo životního pojištění. Ano, před pozměňujícím návrhem poslance Suchánka bylo zastropováno neživotní pojištění, asi jedna třetina portfolia či pojišťoven, ale rezervy na těch 5,5 milionu pojistek, lidí, kteří svěřili své peníze pojišťovnám na své stáří nebo na své úrazy, tam nikdy ty rezervy omezovány nebyly a byly řízeny pouze vnitřními předpisy a kolaterály pojišťoven.

Ten vládní návrh je bezprecedentní. Nikdy tady nebylo zastropováno životní pojištění. A myslím, že máte na stole slušný kompromisní návrh, který podpořil i rozpočtový výbor, návrh paní poslankyně Kovářové, který respektuje zastropování neživotního pojištění, ale nechce znehodnotit těch 5,5 milionu pojistek lidí, kteří uvěřili právnímu prostředí v ČR.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Václav Votava a připraví se pan poslanec Jiří Bláha. Tak prosím, vaše dvě minuty, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, nejdříve k panu kolegovi Kalouskovi vaším prostřednictvím. Tak jistě má pravdu, že se stávalo, že prodávající nezaplatil daň, to pravda je. Ale pane kolego, zase že by to bylo v tak masivním měřítku, a dokonce za takovýchto lidských tragédií, no tak to jste trošku přehnal, já si myslím. To je jedna věc.

Druhá věc k panu kolegovi Adamcovi vaším prostřednictvím. Pane kolego, vy jste řekl, že komoditou v té Účtenkovce je, ano, stvrzenka, to máte jistě pravdu. Samozřejmě že uplatňuje tu stvrzenku do té hry buď ten, který koupil nějaké zboží, nebo že se i shánějí ty stvrzenky od příbuzných nebo od jiných lidí. Ale že by někdo nakupoval ty stvrzenky, to já tedy opravdu nevím. Jestli o tom víte vy, já o tom opravdu nevím.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí poslanec Jiří Bláha. Připraví se poslanec Miroslav Kalousek a poslanec Ivan Adamec. Stále jsme ve faktických poznámkách. Prosím, vaše dvě minuty. Máte slovo.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, děkuji za vysvětlení. Ale pořád jsem nepochopil jednu zásadní věc. Pojišťovna je podnikání jako každé jiné. Tudíž zdanění peněz by mělo být obvyklé jako u všech druhů podnikání. Pojišťovna není banka, do které si občan ukládá své úspory, ale pouze si zakládá na pojišťovací produkt, se kterým pojišťovna zachází, hospodaří a využívá částky peněz, které ten občan vkládá na své pojištění. Nemyslím si, že si pojišťovny žijí špatně, že mají malé zisky, je to zhruba 10 mld. čistého zisku ročně z našich peněz. Osobně si myslím, že by zdanění všech produktů i pojišťoven mělo být stejné jako u ostatních druhů podnikání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí poslanec Miroslav Kalousek a připraví se poslanec Ivan Adamec. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já chci reagovat na poslance Bláhu, protože s ním souhlasím v tom, že všechny podnikatelské subjekty by měly mít stejnou daň z příjmů právnických osob. Je to jeden z důvodů, proč nejsem přítelem sektorové daně. Ano, všichni by měli mít stejnou sazbu daně, vypočítanou ze stejného základu. Ale potom pojišťování není byznys jako každý jiný. Tam prostě musí být vytvořeny rezervy u všech pojišťoven, u všech pojišťovacích produktů, dokonce i u zdravotních pojišťoven musí být vytvořeny rezervy právě proto, aby ten sektor byl odolný vůči mimořádným situacím a aby nedošlo k tomu, k čemu zaplať pánbůh při minulé finanční krizi v České republice nedošlo, a byli jsme výjimkou na celém světě, že pak museli daňoví poplatníci intervenovat do finančního sektoru, aby nedošlo k systémovému zhroucení nebo k podlomení důvěry občanů ve vyplácení pojistek či bankovních produktů. A ty rezervy pro ekonomiku všech podnikatelů a všech občanů, je důležité, aby ty rezervy byly masivní. Právě proto, aby byly odolné proti těm rizikům.

To, co vy tady chcete dneska schválit, je - jednak to dneska neschválíte (s úsměvem.), jednak to není nic jiného než výrazné zvýšení těch rizik, která jsou pro ekonomiku škodlivá.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí, mám tady tři přihlášky na faktické poznámky, takže nyní vystoupí poslanec Ivan Adamec, potom poslanec Vlastimil Válek a připraví se poslanec Jiří Bláha. Prosím.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, já už jenom velmi stručně na ctěného kolegu poslance Votavu. Přiznám se, já jsem možná ovlivněn tím, že Účtenkovku považuji za hazardní hru. A ty důvody tady říkal kolega Stanjura. Víte, kdyby člověk sháněl ty svoje účtenky od těch běžných nákupů a pak je posílal na tu adresu, na to slosování, tak možná to vypadá nevinně, ale když pak se podíváte na čísla, která doprovázejí tuto státní loterii, tak zjistíte, že jeden účastník podal měsíčně 11 tisíc účtenek. Tady to takhle padlo. A to je možná extrém, ale jsou tací, kteří prostě ty účtenky shánějí, a ne v rodinách. Dokonce je to předmětem obchodu, kdy tady byl řečen kurz, za který se ta účtenka shání. Takže si myslím, že to prvky hazardu má. A kdyby to bylo tak, že je to jenom v rámci rodiny, tak neznám člověka, který má 11 tisíc členů ve své rodině. Možná nějaký šejk po tři generace. Ale v Čechách rozhodně ne. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí poslanec Vlastimil Válek a připraví se poslanec Jiří Bláha. Prosím.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji. Lehce jsem znervózněl, protože jsme se dostali ke zdravotnictví a úplně nevím jak. Zdravotní pojišťovny jsou pojišťovny, všichni jim tak říkáte. Teď nevím, jestli je za pojišťovny považujete, nebo ne. To, co se jim odvádí, je zdravotní pojistné, tak se tomu říká. Teď jsem se dozvěděl, že pojišťovny podnikají a jejich rezervy by se měly zdanit. Pokud vím, tak zdravotní pojišťovny mají velké rezervy, které se neměly rozpouštět. Vláda se tomu rozpuštění bránila zuby nehty. Chápu to tak, že chystá zdanění těchto rezerv a poslanec Bláha prostřednictvím pana předsedajícího to nechtě prozradil? Chápu to správně?

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí poslanec Jiří Bláha. Připraví se poslanec Miroslav Kalousek. Zatím poslední dvě přihlášky. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já bych to asi rozdělil. Myslím, že nám všem je jasné, o jaké zdanění pojistek jde. Jde o to, kde se opravdu obchoduje jenom s tím strachem, to znamená, že s tím strachem nabouráš auto nebo shoří ti dům nebo něco se ti stane, když poběžíš v lese, tak my tě připojistíme. Je to klasické podnikání za mě. My pořád děláme rozdíly a děláme tady nějakou garnituru podnikatelů, kteří mají výjimky oproti podnikatelům, kteří musí takzvaně pro sebe si tvořit také rezervy, pokud to není do investic, tak ty rezervy musí zdanit. A je to podle velikosti podniku. To znamená, že čím větší podnik, tím musí mít větší rezervu. Já tu rezervu třeba při obratu 80 milionů ve výrobě si dělám nějakých 20 milionů, kterou mám a musím ji mít. A pokud ji nebudu mít, tak nepřežiji. To samé, čím větší firma, tím větší musí mít rezervu. Tak nechápu, proč zrovna pojišťovny, to znamená, pojišťovny ne zdravotní, ale ty, které pojišťují běžný byznys nebo běžný průběh života, proč mají mít výjimky?

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí poslanec Miroslav Kalousek. Zatím poslední přihláška na faktickou. Máte slovo, prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Já to ještě jednou zkusím poslanci Bláhovi říct prostřednictvím předsedajícího. Pane poslanče, nabízíte jako produkty vynikající pečivo a koláče, ale nenabízíte se státní podporou produkty, na které se lidé spoléhají, co se týče zajištění jejich stáří, popřípadě úrazu. To je prostě kapitálové životní pojištění, které je podporováno státem a kde těch 5,5 milionu lidí, kteří tu pojistku uzavřeli, počítá s nějakým zhodnocením té pojistky, pevně doufají, že se jim nikdy nic nestane, takže jim nebude vyplacena předčasně a bude jim vyplacena podobným způsobem, jako je vypláceno penzijní spoření. Protože nikdy, nikdy tady životní pojistky, rezervy na životní pojištění zdaněny nebyly. V okamžiku, kdy vy zdaníte tyhle rezervy, tak pochopitelně výnos té životní pojistky pro každého z těch 5,5 milionu lidí bude nižší. A to je nefér, protože oni už ty pojistky uzavřeli a spolehli se na nějaké právní prostředí. Bylo by to stejně nesmyslné jako zdanit rezervy ve zdravotních pojišťovnách, jak se na to znepokojeně ptal poslanec Válek. Protože zdanit rezervy ve zdravotních pojišťovnách dává stejnou logiku jako zdanit rezervy na životní pojištění.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí poslanec Vojtěch Munzar v obecné rozpravě a připraví se poslankyně Jana Krutáková. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Ještě jednou dobrý den. Dámy a pánové, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, avizoval jsem, že dneska se budu zabývat na rozdíl od minulého vystoupení, kdy jsem se věnoval jednomu z pozměňovacích návrhů na zvýšení limitu pro povinnou registraci DPH, tak se budu dnes zejména věnovat otázce bydlení a už dnes diskutované dani z nabytí nemovitostí. Pan kolega Nacher vaším prostřednictvím se dozví, i když tu teď není, ale možná mě poslouchá v kuloárech, tak se dozví možná odpověď na tu svou otázku, kterou tady položil, nebo na tu svou poznámku.

Nebudu se už věnovat dopadům jednotlivých opatření navržených v rámci daňového balíčku, protože o tom jsem tady hovořil poprvé. Nebudu to opakovat. Jenom chci zdůraznit, vyprovokovalo mě k tomu i vystoupení předsedy Poslanecké sněmovny a určitá tisková zpráva Ministerstva financí týkající se složené daňové kvóty.

Chci zdůraznit, že vláda jednoznačně počítá se zvyšováním přerozdělování v ekonomice. Protože se zvyšuje daňové břemeno a složená daňová kvóta roste, má dosáhnout historicky nejvyšších hodnot, podle vlády to bude 35,9 %, výše složené daňové kvóty, podle návrhu rozpočtu na rok 2020 podle metodiky OECD to už dokonce přesahuje 36 %, což je de facto nejprokazatelnější ukazatel této vlády, daňové břemeno se zvyšuje, také dnes projednáváme v daňovém balíčku zvyšování daní, a to vše má vést ke zvyšování přerozdělování v ekonomice.

Na přerozdělování se vláda bohužel spoléhá i v otázkách bydlení. Jak jsem avizoval, tím se budu zabývat dnes a budu se zabývat i tou daní z nabytí nemovitosti.

Já si myslím, že nesmíme ani v této Sněmovně, ani na výborech, ani na plénu, ani vláda by neměla zavírat oči před tím, že otázka bydlení a problematika bydlení se stává velmi citlivou a ožehavou otázkou pro celou naši společnost. Tou zásadní otázkou je, že vlastnické bydlení, a mnohdy i nájemní, se dnes vzdaluje dokonce střední třídě a mladým lidem. Stávající stav ovlivňuje a ovlivní celé generace lidí, jejich životní úroveň a každodenní životy. Bohužel mi připadá, že oblast bydlení je spíše na okraji zájmu vlády, minimálně to není jednou z jejích priorit. A pokud už vláda něco řeší, tak hledá komplikovaná řešení založená na přerozdělování a podpoře pouze určitých forem bydlení.

Například o půjčky na bydlení pro mladé není žádný masivní zájem a obávám se, že ani program Ministerstva pro místní rozvoj, program Výstavba, nepovede k řešení stávajícího stavu bydlení. Mě trochu mrzí, že dnes tady není ministryně pro místní rozvoj, ale není to její povinností, takže doufám, že paní ministryně, případně pan ministr jí některé teze z mého vystoupení budou interpretovat.

Co se týká půjček pro mladé, tak jen pro vaší informaci, Státní fond rozvoje bydlení evidoval do 9. října za tento rok 347 žádostí zejména na výstavbu rodinných domů. Tyto žádosti jsou v hodnotě 411 milionů korun, přitom banky za celý minulý rok, pro vaši představu, poskytly hypotéky ve výši 15 miliard korun. Na nepoměru těch peněz vidíte, že tento nástroj vlády, řekněme vlajkový nástroj vlády, je - jak se lidově říká a omlouvám se za lidové rčení - takzvaným plivnutím do rybníka. Tento nástroj nevede a nepovede k nějakému skutečnému řešení bytové krize. Je to spíše další z marketingově populistických gest této vlády. Gest, která stojí peníze, a vláda se tím tváří, že něco řeší, ale ve skutečnosti tím de facto neřeší vůbec nic.

Program Výstavba je totálním debaklem a propadákem bytové politiky této vlády. Tolik slov jsme slyšeli ohledně toho, že vláda vyřeší bydlení pomocí obcím při výstavbě nájemních bytů. A jaká je, dámy a pánové, realita? Do začátku října se podle informací ministerstva sešlo jen 11 žádostí o dotaci v celkové výši lehce přesahující 80 milionů korun a o úvěr požádalo ještě méně obcí, a to pouze tři v celkové hodnotě 41 milionů korun. Ministerstvo původně slibovalo miliardu na tento program na letošní rok a každý další rok 2 miliardy korun na dotace a miliardu na půjčky pro obce ročně. A sama vláda, když vidí, jaký to nemá úspěch, od svých slibů ustupuje a počítá v rozpočtu pouze s půlmiliardou na program Výstavba. Já tím chci jenom doložit, těmito dvěma údaji, že nástroje, kterými chcete řešit bytovou krizi v České republice, tyto nástroje nefungují. Přitom odmítáte to nejjednodušší - zrušení daně z nabytí nemovitostí.

Před námi totiž leží jedna unikátní možnost, jak okamžitě snížit náklady na pořízení vlastnického bydlení o 4 %, a to je právě zrušení daně z nabytí nemovitostí. Je to jeden z bodů, který se dá udělat jednoduše, okamžitě, závisí pouze na chuti a vůli vlády a této Sněmovny. A já už se vás dva roky z tohoto místa snažím přesvědčit o tom, že zrušení daně z nabytí nemovitosti je potřeba. I když třeba při hlasování na konci o pozměňovacích návrzích nebudete souhlasit, budu se o to snažit neustále.

Jenom takovou historickou vsuvku. Cato Censorius v římském senátu také nejdříve byl samojediný, kdo bojoval proti Kartágu, a nakonec přesvědčil celý římský senát. Já se sice nepasuji do role Cato Censoria, ale Kartágo je pro mě takovým - nebo daň z nabytí nemovitosti je Kartágem českého daňového systému. Takže můžu zopakovat, nebo parafrázovat citát - ostatně soudím, že daň z nabytí nemovitostí má být zrušena. Já jsem totiž, a tím reaguji na debatu, která tady předcházela pomocí faktických poznámek v obecné rozpravě, já jsem totiž nikdy nebyl příznivcem ani té předchozí daně z převodu nemovitosti. A myslím si, že v rámci toho, že jsme v ekonomickém růstu, že vládě rostou příjmy z jiných daní, tak kdy jindy zrušit tuto daň, která prodražuje lidem pořízení jejich bydlení? Je to totiž absurdní, nelogická a nespravedlivá daň. Je to dnes platba státu výhradně za to, že si občan na území našeho státu kupuje nemovitost. Tím, že od 1. listopadu 2016 platí tuto daň výhradně kupující, tak tato daň ztratila veškeré zbytky nějaké logiky. A já souhlasím s vámi i se svým kolegou Ivanem Adamcem, že před tímto byla daň součástí prodejní ceny. Ale nestalo se to v roce 2016, když se toto daňové břemeno převedlo na kupujícího, že by se nějakým krátkodobým způsobem snížila cena nemovitostí, to znamená, že by prodávající tuto daň škrtli z těch cen, z jejich nabídkových cen. To znamená, že převodem tohoto daňového břemena na kupujícího stát přispěl ke zdražení nemovitostí.

Tato daň, jak jsem řekl, je pro mě trestem a pokutou za to, že si člověk chce na území České republiky koupit nemovitost, ale také trestem za vlastní odpovědnost lidí, kteří si chtějí pořídit vlastní bydlení, ve svém vlastnictví, například i z důvodu majetkových jistot a investice do svého vlastnictví. Jediným zdůvodněním vlády pro tuto daň je příjem do státního rozpočtu, nic jiného, ničím jiným vláda neargumentuje, který je ale necelé 1 % z celkových příjmů. A to je podle mého názoru malý důvod.

Tato daň nemá ani ekonomický, ani regulační charakter, který bychom potřebovali, a je načase se ptát, co vlastně chceme, jaké podmínky chceme v bydlení nastavovat. Chceme totiž skutečně, aby stát vybíral, paní ministryně, za každou cenu a bez ohledu na důsledky svůj desátek, respektive 4 % z každého prodaného bytu a domu? A upozorňuji, že novostavby jsou osvobozeny. Nebo chceme podpořit snahu o vlastní bydlení a odstraňovat překážky a finanční náklady, které dnes brání mnohým i ze střední třídy a mnohým mladým lidem si svůj byt či dům pořídit? Moudrý stát by měl mít takovou politiku vůči občanům, aby podporovala zakládání rodin a vlastní odpovědnost.

Jedním z nezbytných předpokladů pro založení rodiny je zajištění bydlení. Mnoho párů dnes například z finančních důvodů odkládá založení rodiny, protože bydlení se jim cenově vzdaluje. A v situaci dramatického růstu cen nemovitostí je stát ještě zatěžuje dalšími 4 % navíc.

Bydlet ve svém je cílem mnoha zejména mladých lidí a střední třídy, kteří si často berou nemalé hypotéky, aby se postavili na vlastní nohy a zajistili bydlení sobě či svým potomkům. To je ona občanská odpovědnost, kterou by stát měl podporovat, a neházet těmto lidem klacky pod nohy a trestat je.

Já bych tady chtěl shrnout důvody, proč navrhujeme zrušení... (Reakce na hluk v okolí řečníka.) Ale požádám pana předsedajícího, mě to opravdu tady...

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já bych vás poprosil o klid, pan poslanec si stěžuje. (Posl. Munzar reaguje mimo mikrofon.) Já bych vás poprosil o klid, protože pan poslanec si stěžuje na to, že ho to znervózňuje. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Takže já si dovolím shrnout důvody, které nás vedou k opětovnému návrhu na zrušení daně z nabytí nemovitosti.

Jednoznačně se jedná o dvojí zdanění. Stavitel odvedl za stavbu DPH, kupující zaplatil daň z příjmu, daň se tak vybírá z již jednou zdaněných peněz. Zastánci daně z nabytí nemovitosti, často tady byly ty argumenty a protiargumenty, argumentují DPH. Jenomže otázka je: Jaká je přidaná hodnota pro naše hospodářství? Je to, že jedna soukromá osoba kupuje nemovitost od jiné soukromé osoby. První nákupy nemovitostí od developerů jsou přeci osvobozeny.

Druhým důvodem, v celé republice a zejména v Praze a středních Čechách cena nemovitostí rapidně roste. Zrušením či alespoň snížením této daně se alespoň částečně uleví lidem, kteří si kupují vlastní nemovitost. Zároveň se zpřísňují podmínky hypoték. Zvyšuje se spoluúčast a zejména pro mladé lidi je problém mít naspořeno nejenom těch 20 až 25 % na spoluúčast hypotéky, ale právě další 4 % na tuto daň. Jenom pro vaši představu, z bytu, který stojí dnes 3 miliony, je daň 120 tisíc. Jsem přesvědčen, že pro takovou mladou rodinu je to několikaměsíční příjem, který může využít daleko lépe než na zaplacení daně. Například na rekonstrukci toho bytu, případně na vybavení.

Vzniká tady, a to je další důvod, veliká nerovnost před zákonem, resp. nevzniká, ale je tady, na kterou doplácejí běžní občané. Dnes totiž existuje způsob, jak tuto daň neplatit, a to je, když neprodáváte nemovitost, ale prodáváte firmu, do které někdo tu nemovitost vložil. Takže pro ty velké, kteří tento prostředek používají, tak se vyhnou zaplacení daně, ale běžní občané, kteří tuto možnost nemají, tu daň musejí zaplatit.

Bohužel všechny tendence státu v oblasti bydlení jsou dnes v regulacích na straně poptávky. ČNB reguluje hypotéky, stát např. reguluje poptávku touto daní. Jenže opravdu se někdo domnívá, že regulací poptávky se sníží potřeba bydlet? Nijak se nesníží. V dnešním stylu života je potřeba více bytů, a proto je problém na straně nabídky. Tam se to musí řešit. A řešením není, že se někdo penalizuje čtyřmi procenty daní, aby někomu někde a pouze pro někoho dal stát část peněz na výstavbu.

Jak jsem řekl, za poslední roky došlo k významnému nárůstu cen nemovitostí, a to nejen v hlavním městě, ale i v ostatních regionech. Průměrný Čech na průměrný starší byt 3+1 vydělává přes 8 let, Pražan přes 14 let. Nabídka bytů pokulhává za poptávkou po bydlení, což samozřejmě tlačí ceny nahoru. A můžeme se bavit o tom, kam nás dovedla politika blokace soukromých projektů výstavby či přílišná komplikovanost stavebního práva. Zároveň všichni víme, a už jsem o tom hovořil, že se zpřísňují podmínky hypoték a zároveň s růstem úrokových sazeb se hypotéky zdražují. Ale co je skutečné, regulacemi poptávky po bydlení se nesníží potřeba lidí bydlet. Pouze se tato poptávka přesune z vlastnického do nájemního bydlení a to bude tlačit na růst cenové hladiny i nájemních bytů. Stát touto regulací vlastně nutí lidi, mladé lidi, místo toho, aby investovali do svého, tak budou muset platit mnohdy za půjčení cizí nemovitosti, i když by si raději koupili vlastní byt. Tím, že budou platit nájemné, tím se zužuje prostor pro jejich vlastní úspory třeba právě na spoluúčast hypotéky a na tuto daň. Protože vlastnické bydlení je i formou určitého majetkového zabezpečení. Při koupi bytu taková rodina investuje do svého, a když je nejhůř může takovou nemovitost prodat. Proto si myslím, že bychom měli podporovat vlastní snahu občanů o vlastní odpovědnost, kterou vlastnické bydlení přináší.

Já už jsem tady mluvil o tom, že vláda na jedné straně s velikou slávou přišla se zvýhodněnými půjčkami pro mladé, ale na straně druhé jim z druhé kapsy okamžitě bere statisíce při koupi jejich vlastního bytu, a tím komplikuje a prodražuje jejich snahu o vlastní bydlení. A navíc v daňovém balíčku, který dnes projednáváme, přichází vláda s další komplikací pro vlastnické bydlení, a tou je zdražení správních poplatků na vklad nemovitosti do katastru, které skutečně dále prodraží a zvýší náklady na pořízení vlastního bydlení. Musíme si uvědomit, že u většiny koupě nemovitosti se nejedná o jeden poplatek, ale například v případě hypotéky kupující musí dát návrh na vklad nejenom kupní smlouvy, ale např. na vklad zástavního práva.

Co o tom říká důvodová zpráva? O návrhu na zvýšení, zdvojnásobení správních poplatků? Já si vám to dovolím přečíst, je to opravdu velice kratičké. Důvodová zpráva hovoří takto: Celkový roční výnos správních poplatků podle položky 120 sazebníku správních poplatků činí cca 740 mil. korun. S ohledem na meziroční pokles počtu vkladových řízení na úrovni cca 5 až 7 % lze očekávat navýšení příjmů veřejných rozpočtů o cca 695 mil. korun. Tolik důvodová zpráva vlády.

Takže zvýšený výnos odpovídá zhruba výdajům na program Výstavba. To je opravdu šalamounské. Na jednu stranu dáme obcím cca půl miliardy a o něco vyšší částku vytáhneme z kapes poplatníků jen na správních poplatcích. A vláda argumentuje tímto - cituji: Navrhuje se proto zvýšit sazbu těchto správních poplatků na dvojnásobek, aby byla alespoň částečně pokryta inflace, ke které došlo od roku 2012, a aby byly alespoň částečně zohledněny vyšší administrativní náklady řízení vedených katastrálními úřady v důsledku rekodifikace soukromého práva. Tolik velice stručná důvodová zpráva. Bez nějakého vyčíslení, kolik ty náklady vlastně jsou skutečné a zda jsou tyto náklady vynakládány skutečně efektivně.

Už jsem tady říkal jednou, že pokud by vláda akceptovala zrušení daně z nabytí nemovitosti, tak se jistě dá vyčíslit, kolik stojí administrativní úkony na straně státu na změnu vlastnictví, a můžeme potom diskutovat o tom, jaká má být výše poplatků, aby tento náklad případně pokryly. Bez toho je to jen skryté zvyšování daňové zátěže a snaha vymáčknout z lidí další a další peníze. Proto jsem podal pozměňovací návrh podobně jako někteří kolegové z rozpočtového výboru na vyškrtnutí tohoto navýšení z daňového balíčku.

Ještě se chci vyjádřit k tomu jedinému argumentu, k té jediné výhradě ke zrušení daně z nabytí nemovitosti, kterou Ministerstvo financí k tomu našemu návrhu má, a to je dopad do státního rozpočtu. Dokonce tento náš návrh označilo "za nekonstruktivní a rozpočtově nezodpovědný". Já jsem tedy dodnes nepochopil, co je nekonstruktivního na tom snížit náklady lidem na pořízení vlastního bydlení. Ale na tom je vidět úzký pohled Ministerstva financí. Místo aby se na celou záležitost dívalo fiskální optikou, místo aby počítali důsledky do ekonomiky, místo aby zvažovali životní úroveň obyvatelstva a poměřovali celkové výnosy a náklady v ekonomice, místo toho pouze účetně počítají příjmy a výdaje státního rozpočtu. Bez ohledu na důsledky. A to není dobrá cesta. To není fiskální řízení ekonomiky. To je pouze rigidní neekonomický a úřednický pohled. Takové řízení státního rozpočtu nás vede k nedobrým cílům a do stavu, že rozpočet je připraven na případný ekonomický pokles hůře než před deseti lety.

Ale zpět k dopadům do rozpočtu. Podle návrhu státního rozpočtu na rok 2020 Ministerstvo financí počítá s výnosem z této daně 13,5 mld. korun. Celkové příjmy státního rozpočtu jsou navrženy ve výši 1 578 mld. Takže je to skutečně necelé jedno procento všech příjmů státního rozpočtu. Meziročně mají podle Ministerstva financí vzrůst příjmy státního rozpočtu o 113 mld. Abych byl férový, tak bez vlivu evropských fondů je to 95 mld. A to je sedmkrát tolik, než je celkový výnos daně. Takže žádná odpovědná vláda nemůže říct, že jí bude chybět v roce 2020 13,5 mld., když jí meziročně rostou příjmy o více než 95 mld. To skutečně nejsou argumenty odpovědných hospodářů. Ale musíme si říct, že tyto peníze, těch 13,5 mld., z ekonomiky nezmizí jako pára nad hrncem. Lidé tyto peníze využijí v soukromých nákupech, v soukromé spotřebě, v nákupech na nové vybavení domácností, na rekonstrukce a podobně. A pozitivní externalitou takového přístupu by bylo zvyšování technické úrovně bydlení.

Podívejme se na výběr této daně z pohledu NKÚ. Podle závěrů NKÚ je efektivita správy majetkových daní třikrát nižší, než je u běžných daní. A po konzultacích s Ministerstvem financí se dá přímý dopad zrušení daně z nabytí nemovitostí snížit o úspory na výběr této daně. To je podle názoru Ministerstva financí zhruba 0,7 mld. korun. Efekt dodatečného inkasa například na dani z přidané hodnoty, to znamená, zvýšení inkasa veřejných rozpočtů v důsledku multiplikace, se dá počítat s navýšením o cca 20 až 30 % na inkasu veřejných rozpočtů v důsledku toho, že občané mají více peněz na spotřebu. Ministerstvo financí, a to není můj výpočet, má za přímý pozitivní dopad, odhaduje na cca 2,6 až 3,9 mld. korun do všech veřejných rozpočtů.

Takže vidíte, že i fiskální dopady nejsou pro stabilitu veřejných financí nijak kritické a nijak zásadní. Je to podle mého názoru malá cena pro stát, ale pro mnohé lidi veliké peníze. Pojďme tedy společně zrušit tu nejvíce absurdní a nespravedlivou daň, pojďme snížit náklady lidem na pořízení vlastního bydlení o 4 % a ukažme lidem, že si uvědomujeme nelehkou situaci v bydlení, že jim chceme alespoň trochu v současné situaci ulehčit.

Mě mrzí ta neochota vlády zrušit tuto daň. Je na tom vidět, že stav na trhu s bydlením vládu příliš netrápí. Ministerstvo financí si možná může mnout ruce, protože s růstem cen nemovitostí roste i výběr daně, ale to není dobrá politika pro životní úroveň našich občanů. Pokud už chce vláda vstupovat do sektoru bydlení, tak se výhradně spoléhá na recepty, které nefungují - na dotace a na regulace. Historicky se ukázalo i v naší zemi, že směs dotací a regulací skutečně nefunguje. Na jednu stranu vláda chce dotacemi rozvíjet výstavbu nájemních bytů, o tom jsem hovořil, na druhou stranu například ministryně, dnes nepřítomná, Maláčová začíná dávat signály, že se jí líbí regulace cen nájemného. Ale žádné perpetuum mobile ani v bytové politice nefunguje. Nikdo se nebude hnát přece do výstavby, pokud se mu to finančně nevrátí. A to ani obce. Pokud by cena nájemného neumožnila údržbu, rekonstrukce a reinvestice, tak by samozřejmě ochota investorů investovat do výstavby dalšího bydlení klesala.

Vláda se přesto ve svých vyjádřeních spoléhá na nájemní bytový fond obcí a z mého pohledu nedej bože, abychom se vrátili třeba v nájemním bydlení do stavu pořadníků na byty, které si všichni pamatují. A bohužel, z mého pohledu bohužel, mnozí představitelé vlády snižují svými vystoupeními k bytové politice význam vlastnického bydlení. I ministryně pro místní rozvoj i nepřítomný pan premiér se nechali mnohokrát slyšet, že máme vysoký podíl vlastnického bydlení. Jako by na tom bylo něco špatného. Ukažte mi, kolegyně a kolegové, evropskou zemi, kde snížení podílu vlastnického bydlení vedlo ke snížení cen bytů a k vyřešení nedostatku bydlení. Já jsem na žádnou takovou nenarazil. Mohu se mýlit, ale myslím si, že taková neexistuje.

Zároveň v duchu popření vývoje posledních třiceti let představitelé vlády ve svých vyjádřeních kritizují i privatizaci bytového fondu obcí. A mně to hrozně vadí, protože tím vláda spoléhá na ztrátu historické paměti naší společnosti. Jen pro vaše osvěžení, osvěžení paměti. Kromě vlastnictví rodinných domů, tak co se týká bytů, bylo v naší zemi zejména státní, podnikové a družstevní vlastnictví bytů. Bytový fond, převáděný tehdy na obce, byl tehdy morálně i technicky zastaralý. Stejně jako morálně a technicky zastaralá byla veřejná prostranství a okolí těch bytů. Byty byly převáděny s nájemným, které mnohdy ani tehdy nepokrývalo náklady na údržbu. Ale tím nejdůležitějším důvodem privatizace bylo rychlé vytvoření trhu s byty v méně majetné společnosti. Ten trh s byty tady před tou privatizací neexistoval.

Zároveň privatizace bytového fondu dozajista přispěla, řekněme, ke spoluvytvoření střední třídy s nějakým majetkovým základem a zabezpečením. Z lidí závislých lna blahovůli OPBH vznikli odpovědní vlastníci, kteří se začali o své nemovitosti starat. A to všechno, i ta privatizace vedla ke zlepšení vzhledu našich obcí a měst, protože zároveň s tím obce použily peníze získané z privatizace na opravy morálně a techniky zastaralého bytového fondu, který jim zůstal, ale také do renovací veřejných prostranství. Bez jednoho kroku není druhého. Bez privatizace by nedošlo k rychlým opravám bytového fondu. To nezajistily ani státní dotace, ale vůle vlastníků, protože si spočítali, že se jim sníží měsíční náklady na bydlení v případě modernizace.

Já jsem přesvědčen o tom, že ve valné většině se vlastníci o bytový fond velmi dobře a efektivně starají. A na to se bohužel zapomíná. Místo toho slyšíme z úst představitelů vlády popření tohoto významu privatizace a kritiku, jako by ty byty z České republiky někam zmizely. Nezmizely. Jsou využívané soukromými osobami. A mě mrzí to popírání vlastnického bydlení, které je skutečnou formou majetkového zabezpečení. Snaha o zajištění bydlení ve svém majetku je znakem zodpovědného přístupu k vlastnímu životu a zároveň vlastnictví vede přirozeným způsobem k daleko zodpovědnější starosti o nemovitosti. Můžeme samozřejmě najít výjimky, ale obecně tato teze platí. Proto by význam vlastnického bydlení neměl být popírán, neměl by být regulován a neměl by být trestán například touto daní z nabytí nemovitosti.

Proto vás chci na závěr požádat, kolegyně a kolegové napříč politickým spektrem, pojďme společně zrušit tuto nejvíce absurdní a nespravedlivou daň. Pojďme snížit náklady lidem na pořízení vlastního bydlení o 4 %. Zrušením daně určitě dosáhnete ocenění i u vašich voličů. Ukažme společně lidem, že si uvědomujeme nelehkou situaci v oblasti bydlení a že jim chceme alespoň tímto trochu v současné situaci ulehčit. Děkuji za případnou podporu toho návrhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy vystoupí paní poslankyně Jana Krutáková a připraví se pan poslanec Jan Skopeček. Paní poslankyně, máte slovo. Prosím.

 

Poslankyně Jana Krutáková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, krátce bych chtěl navázat na příspěvek své kolegyně paní poslankyně Věry Kovářové. Obracím se na vás s prosbou o podporu mého pozměňovacího návrhu, který je veden pod písmenem F. Jedná se o médii často zmiňované remízky, které patří mezi naprosto zásadní krajinné prvky.

Nebudu tady dělat přednášku o tom, jakou zásadní funkci remízky v krajině mají v souvislosti se suchem, erozí a zadržováním vody. Prakticky všechny politické strany, které tu sedí, nějakým způsobem proklamují důležitost boje se suchem. (Hluk v sále.) Zde je tedy jeden z nástrojů, který je možné využít. Vládní návrh bohužel předpokládá to, aby byl remízek zaveden v evidenci ekologicky významných prvků, což je pro mnohé drobné vlastníky pouze další administrativní zátěží.

Vláda dále navrhuje osvobození těch ostatních ploch, které mají v katastru nemovitostí uveden způsob využití jako příkop, mokřad, skalní útvar, močál, bažina, jsou mimo zastavěné území obce a nejsou určeny k podnikání. Náš pozměňovací návrh pak doplňuje tento výčet o využití pozemku jako zeleň či skupinu dřevin. Jedná se tedy o osvobození remízků, které budou na pozemku vedeném v katastru jako ostatní plocha. Domnívám se, že prvek je na ostatní ploše naprosto stejně významný jako na poli, a čím více lidí namotivujeme k tomu, aby takový prvek na svém pozemku strpěli, tím lépe pro nás a naše děti.

Jsem přesvědčena, že zásadní dopad do daňových příjmů toto osvobození mít nebude, ale dopad do naší krajiny určitě bude velký. Proto si vás ještě jednou dovoluji požádat o podporu tohoto pozměňovacího návrhu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jan Skopeček a připraví se pan poslanec Miroslav Kalousek. Tak pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Já dneska nebudu vystupovat dlouho, svůj hlavní projev jsem přednesl už minulý týden. Přesto bych se zastavil u dvou věcí. Ta první věc je, možná jste zaznamenali čerstvou zprávu Světové banky, nebo čerstvý žebříček Světové banky Doing Business, který zkoumá to, jak se v České republice daří, nebo jaké podmínky pro podnikání v České republice vládnou. V tom žebříčku, který vyšel před pár dny, jsme skončili, co se týče podnikatelského prostředí, na 41. místě ze 190 sledovaných zemí. Když se podíváte na ten kompozitní ukazatel blíže, tak zjistíte, že v některých aspektech jsme nadprůměrní, to se týká zcela minimálních bariér třeba pro zahraniční obchod, když se podíváte na jiné podmínky, tak zjistíte, že jsme v některých podprůměrní, a v některých dokonce na velmi tragickém místě. To tragické místo je např. doba, kterou podnikatel potřebuje pro to, aby získal stavební povolení. Tam jsme z těch 190 zemí někde kolem 140. místa, kde se můžeme srovnávat s Rwandou a podobnými zeměmi, co se týče složitosti vydávání stavebního povolení. Ale to nicméně víme dlouhou dobu a to daňový balíček asi moc šanci změnit nemá, to je spíše na Ministerstvu pro místní rozvoj.

Ale další věc, která už stojí za pozornost, je, i jak si stojíme v podmínkách pro založení podnikání, jinými slovy, jakou administrativou musí projít člověk, který se rozhodne založit v České republice firmu a začít podnikat. V tomto ukazateli, dámy a pánové, jsme ze 190 zemí na 134. místě, jestli se nemýlím, za 130. místem ze 190 zemí, co se týče založení podnikání. To je věc, která podle mého názoru by nás měla bouchnout do očí. Jestli ze 190 zemí včetně zemí rozvojových si ve složitosti založení firmy v České republice stojíme na takovémto místě, tak se ptejme sami sebe, jak motivujeme lidi k tomu, aby zakládali v České republice firmy.

Další součást toho kompozitního ukazatele je i složitost a výše daní. Tam už nejsme na tragickém místě jako u stavebního povolení nebo u zakládání firmy, ale pohybujeme se na příčce 54. ze 190 zemí, 53. nebo 54. To je rovněž podprůměrné číslo, i když celkově jsme 41. To znamená, že ani složitost daňového prostředí a výše daní nám nepomáhá v tom, abychom se v tom ukazateli posunovali výše. Mimo jiné nás přeskočilo na 40. místě Polsko, země, se kterou se bezesporu můžeme srovnávat. A není jakýkoli důvod - vždycky jsme v tom potransformačním období byli před Polskem, co se týče nějaké ekonomické výkonnosti. V posledních letech už to neplatí, ale není žádný důvod, abychom zrovna s Polskem nesoutěžili o to přeskočit právě zemi, se kterou se podle mě v řadě ukazatelů můžeme srovnávat. Čili složitost a výše daní 54. pořadí ze 190 zemí, sráží nás to v tom celkovém žebříčku o několik příček níže. Kdyby daňové prostředí bylo přijatelnější, tak jsme tu 41. pozici mohli vytáhnout někam líp.

Ten žebříček se konstruuje celé roky a daňová oblast, složitost daní a výše daní patří dlouhodobě celá léta mezi tu část ukazatele, která nám komplikuje umístění, komplikuje nám šanci umístit se v tom žebříčku Doing Business na vyšších příčkách. Já bych ten žebříček samozřejmě nijak nepřeceňoval, má svoji metodiku, můžeme se o tom dlouze bavit, ale bezesporu když se investor nebo nějaký podnikatel rozhoduje, tak než aby trávil čas nějakými složitějšími analýzami, které třeba můžou přijít v nějaké druhé, třetí fázi, tak se bezesporu dívá i na tyto zjednodušující žebříčky. A pokud prostě vidí před Českou republikou Polsko a hledá zemi v tomto regionu, kde by investoval, kde by chtěl začít podnikat, a ten žebříček mu nabídne Polsko na lepším místě, tak bezesporu se ten člověk bude orientovat spíše na to Polsko a tu druhou a třetí analýzu si primárně udělá o tom Polsku spíše než o České republice. A já myslím, že to je škoda, že je škoda, že složitost daňového prostředí nás dlouhodobě táhne v tomto žebříčku spolu, jak už jsem říkal, se složitostí stavebního řízení a se složitostí zahájení nebo založení firmy směrem dolů.

No a odpovědí vlády České republiky na tento žebříček a na toto nelichotivé umístění, co se týče našeho daňového prostředí, odpovědí vlády není snižování daní, není rušení některých zbytečných daní, není zjednodušování daňového systému, ale odpovědí vlády na toto nelichotivé číslo je daňový balíček, který nejenom že daně nezjednodušuje, ale který daně dále zvyšuje, což znamená, že se pravděpodobně v těch dalších letech pořadí v tom žebříčku nezmění.

Když se podíváte na jeden ukazatel, který v rámci sestavování žebříčku Světová banka analyzuje a řeší, tak je to počet hodin, které musí průměrná středně velká firma v dané zemi trávit plněním daňových povinností, tzn. vyplňováním daňového přiznání, počítáním daní, platbou daní. A když se podíváte na počet hodin, které musí za rok strávit, tak je to stále více jak 200 hodin, jestli se nemýlím, tak 230. Oproti minulému roku, kdy Světová banka počítala stejný ukazatel, jsme se nezlepšili v tomto ukazateli ani o hodinu. Jak loni, tak letos musí průměrně velká firma trávit 230 hodin daňovou administrativou, daňovými povinnostmi.

Je tedy zcela zřejmé, na co by se současná vláda měla zaměřit, co by měla dělat. Určitě to není zvyšování daní, určitě je to spíše snaha některé daně zrušit. My už jsme tady opakovaně předkládali zrušení silniční daně, zrušení daně z nabytí nemovitosti, které nejsou z toho fiskálního hlediska těmi nejdůležitějšími daněmi, co se týče jejich výnosů, příjmů do státního rozpočtu, ale přesto komplikují život našim spoluobčanům a podnikatelům. Ale místo toho, abychom se v žebříčku posouvali vzhůru, tak se díky této vládě budeme propadat směrem dolů.

Druhou věcí, o které jsem se chtěl zmínit, je složená daňová kvóta. To platí zejména pro kolegy z hnutí ANO. Věřte, nebo nevěřte, ale můžete si to ověřit v nejrůznějších učebnicích daňové teorie, složená daňová kvóta je skutečně nejpřesnějším ukazatelem, který měří daňové břemeno v kterékoli zemi. Ve chvíli, kdy složená daňová kvóta roste, tak je zřejmé, že roste daňové břemeno, které se v té dané zemi uvaluje na občany a firmy. Když složená daňová kvóta klesá, tak to znamená, že se snižuje daňové břemeno, které je uvalováno na občany a firmy. Čili když pan předseda Poslanecké sněmovny, váš spolustraník, říká, že má-li vzrůst v příštím roce daňová kvóta z 35,2 na 35,9, že to však automaticky neznamená vyšší daňové zatížení, jak zkouší tvrdit opozice, tak prostě nemá pravdu a mýlí se, protože složená daňová kvóta měří daňové břemeno. Není to žádná politická teze, není to žádný politický bič, kterým bychom vás chtěli mlátit, je to prostě jasný ukazatel, který se v daňové teorii používá. Váš pan kolega zvyšování složené daňové kvóty vysvětlil, že to říká to, že se zlepšuje efektivita výběru daní. Ale složená daňová kvóta s efektivitou výběru daní nemá nic společného.

Pokud bychom chtěli měřit efektivitu výběru daní, tak na straně státu bychom ji museli měřit a ptát se, kolik nákladů, jaký objem nákladů musí stát vynaložit na to, aby získal jednu korunu daňových příjmů. Můžeme se bavit o tom, jestli při dnešním obrovském růstu daňových příjmů z roku na rok skutečně daňová efektivita neroste, protože náklady Finanční správy mohou růst pomaleji. A já vám klidně podepíšu, že takto relativně se efektivita výběru daní může zvyšovat, ale o tom skutečně nic neříká složená daňová kvóta. To bychom se museli podívat na náklady státu, na to, jakým způsobem vybírá daně, podívat se na objem vybraných daní, srovnat náklady na Finanční správu, udělat časovou řadu v rámci několika let a říci si, jestli stát dokáže vybírat více daní třeba se stejným objemem úředníků, se stejným objemem nákladů na Finanční správu. Samozřejmě ani efektivita na straně těch, co ty daně platí, tak rovněž nejde mluvit s rostoucí složenou daňovou kvótou o nějaké větší efektivitě. Efektivita na straně daňového poplatníka, co se týče plnění daňových povinností, to je právě třeba ten ukazatel počtu hodin, které podnikatel musí trávit tím, než vyplní daňové přiznání a než se vypořádá s veškerou daňovou administrativou.

Váš pan kolega při té argumentaci říkal, že složená daňová kvóta je prostý zlomek vyjadřující poměr daňových výnosů k hrubému domácímu produktu, což má pravdu, a dodává, že se tedy může měnit ve chvíli, kdy roste jmenovatel nebo čitatel, nebo mohou růst oba, nebo jenom jmenovatel a čitatel může zůstat stabilní. To všechno je pravda. Ale jestliže žijeme v období ekonomického růstu a HDP je ve spodní části zlomku a hrubý domácí produkt poměrně rychle roste, a vám přesto roste i celá složená daňová kvóta, tak to znamená, že vybíráte a vytaháváte z kapes daňových poplatníků ještě více peněz, než roste samotná ekonomika. Čili tímto argumentem, tímto popisem toho zlomku se pan předseda Poslanecké sněmovny usvědčil z toho, že vlastně říká, že tato vláda zatěžuje daňové poplatníky větším tempem, než roste samotný hrubý domácí produkt. Já bych byl schopen pochopit tuto argumentaci ve chvíli, kdy by se hnutí ANO bránilo zvyšující se daňové kvótě z titulu toho, že klesne hrubý domácí produkt. (K poslanci hovoří mimo mikrofon ministryně financí.) Pardon, paní poslankyně? (Ministryně financí upřesňuje, že je ministryně, nikoliv poslankyně.) Ano, pardon. Paní ministryně, přeslechl jsem vaši poznámku.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pardon, já bych požádal, abychom spolu komunikovali skrze mikrofon. (Ministryně financí hovoří opět mimo mikrofon.)

 

Poslanec Jan Skopeček: K daňové kvótě. Takže bych pochopil tuto argumentaci ve chvíli, kdy bychom byli v recesi, kdy by hrubý domácí produkt, ta dolní část toho zlomku klesala, pak by složená daňová kvóta rostla i bez toho, že byste museli vybrat byť jednu korunu na daních meziročně víc. Pak bych pochopil argumentaci toho, že to je zlomkem a že to je recesí a že vy neuděláte nic s tím, že ekonomika prostě z roku na rok klesá a že díky tomu poklesu HDP, který je v dolní části zlomku, se celý ten ukazatel zvyšuje, aniž byste vybrali o korunu vyšší daně. Ale to se neděje. My žijeme v situaci, kdy hrubý domácí produkt roste, a to, že součástí růstu hrubého domácího produktu je, že vedle toho roste i složená daňová kvóta, ukazuje na to, že zkrátka daňové inkaso roste ještě rychleji než samotná ekonomika, což je důkaz toho, že je to vaše práce, že je to vaše zvýšení daní, že je to váš růst daňového břemene, ze kterého se zkrátka nevymluvíte.

Takže jenom prosím, když používáme ukazatele, jako je složená daňová kvóta, tak skutečně o nich mluvme se znalostí věci, skutečně používejme pravdivé popisy, pravdivé analýzy, které z ní vycházejí, a pokud složená daňová kvóta roste, věřte, že tomu bylo tak vždycky a bude tomu i v budoucnosti, že roste-li složená daňová kvóta, že to znamená, že z ekonomiky zkrátka vybíráte relativně čím dál tím víc peněz, berete je ze soukromého efektivnějšího sektoru a chcete je přerozdělovat v tom méně efektivním veřejném. Je to jednoduchá logika a z toho se skutečně nevymluvíte.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A teď tedy, abychom v tom měli pořádek, tady mám tři faktické poznámky. Vím, že se mi paní místopředsedkyně Valachová hlásila, tak teď nevím, jestli jí pánové Kohoutek, Bláha a Španěl dají přednost. Vypadá to, že máte přednost, takže prosím, a pak se mi hlásí paní ministryně.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych jménem poslaneckého klubu sociální demokracie a poslaneckého klubu hnutí ANO navrhla následující. Navrhuji, aby Sněmovna podle § 54 odst. 4 rozhodla o zařazení třetích čtení 36. schůze Poslanecké sněmovny na čtvrtek 31. 10., a zároveň podle § 95a jednacího řádu navrhuji, aby Poslanecká sněmovna vyčlenila v tento den dobu pro jejich projednávání od 9 do 19 hodin. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Nevím, jestli jsem to správně zaznamenal. Vyčlenit dobu pro třetí čtení na čtvrtek 31. 10. od 9 do 19 hodin. To je procedurální návrh, který je v tuto chvíli hlasovatelný.

Pan předseda klubu KDU-ČSL. Prosím.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, standardně jsou na třetí čtení určeny jednací dny středa a pátek, z toho důvodu vznáším jménem tří poslaneckých klubů, KDU-ČSL, TOP 09 a ODS, veto na tento návrh. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Takže tím pádem to nemůžeme hlasovat. A další procedurální návrhy, které bych v tuto chvíli měl řešit, nemám. Takže poprosím pány poslance Kohoutka, Bláhu a Španěla, kteří jsou v tuto chvíli přihlášeni k faktickým poznámkám, a potom by byla na řadě paní ministryně. Prosím. (Velký hluk v sále.)

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji. Dobré odpoledne. Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, já si dovolím vaším prostřednictvím reagovat na pana Skopečka. Mě veškeré statistiky, Doing Business a podobně neskutečně udivují, protože -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane poslanče, já vás přeruším, pak vám dám více času, ale není tady slyšet. Myslím, že i vy oceníte, když vás kolegové uslyší, takže prosím o klid a můžete pokračovat.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji. Dámy a pánové, pokud někdo z vás neví, jak dlouho trvá založit společnost nebo firmu v České republice v dnešních dnech, tak je to jeden jediný den. Ten proces je jednoduchý. Ráno přijdete k notáři nebo notářce, podepíšete zakladatelskou listinu nebo společenskou smlouvu, notář vám vyhotoví notářský zápis, vy si mezitím dojdete na živnostenský úřad, dojdete si do banky, založíte účet na firmu, odpoledne se k dotyčnému notáři nebo notářce vrátíte, podepíšete další dokumenty a druhý den máte společnost s ručením omezeným zapsanou v obchodním rejstříku. Takže i v dnešní době v tento čas založit firmu v České republice trvá jeden den. Pokud vám to nefunguje v Praze, přijeďte do Děčína, děčínský živnostenský úřad i další příslušné úřady například v Děčíně nebo severních Čechách takto fungují a společnost máte za jeden den.

Dovolím si reagovat na průběh dnešní schůze. Vážená opozice, pokud říkáte, že neobstruujete a chcete diskutovat, tak teď jste měli v dnešní den dva příklady, návrh pana předsedy Faltýnka a návrh kolegy Valachové. Pokud chcete diskutovat a jde vám skutečně o to ten daňový balíček probrat, teď jste mohli hlasovat dneska do devíti hodin nebo do sedmi hodin zítra, ale zavetovali jste to. Takže vám nejde o diskusi, ale o obstrukce. Děkuji. (Potlesk z levé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A nyní pan poslanec Bláha, poté pan poslanec Španěl s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já už musím reagovat na pana Skopečka prostřednictvím pana předsedajícího, protože to je až neuvěřitelné, co nám tady povídá. On nám povídá o podnikatelích, ale ani jednou nebyl na podnikatelské radě, ani jednou nebyl na podvýboru pro podnikatelské prostředí, ani ve skupině pro snižování administrativní zátěže, ale všechno ví, všechno zná, jak to všechno dlouho trvá, a neví o tom vůbec nic.

Teď jste slyšeli, jak dlouho trvá založit s. r. o. Živnost, na to vám stačí přihlásit se na Portál občana. A pokud nechcete být plátce DPH, jako že nejste nuceni být hnedka plátce DPH, protože nejdřív můžete podnikat, pak zjistíte, že splňujete predikci milion, tak se můžete přihlásit, nebo musíte, je vaše povinnost se přihlásit, a jelikož tam, kde se zkoumá, tam není patrné úplně všechno, takže založit opravdu firmu nebo živnost dneska netrvá ani ten den. Trvá to několik minut přes Portál občana. Vyzkoušejte si, nebo si nechte od MPO vyjet podrobný návod, běžte na jejich stránky, tam je návod, jak musíte postupovat, a bude vám to všechno jasné.

My, kteří se zabýváme opravdu podnikáním, tak se snažíme snižovat zátěž podnikatelů a něco pro to děláme. Ale většina lidí, která tady o tom diskutuje, a převážně pan Skopeček, o tom mluví jen teoreticky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Další je tedy pan poslanec Španěl a připraví se pan poslanec Skopeček s reakcí. Prosím.

 

Poslanec Lubomír Španěl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já jen velmi krátce v rámci principu opakování je matka moudrosti. My jsme daňový balíček, vládní daňový balíček, jako SPD také nepodpoříme, protože jsme zásadně proti vykrádání peněženek občanů, aniž bychom toto navyšování poctivě pracujícím nějak kompenzovali.

Jak jsem řekl, jsme ve třetím čtení. Nevíme díky obstrukcím ostatních stran, kdy na hlasování dojde, ale neškodí, když myslím připomenu naše tři pozměňovací návrhy, které nám rozpočtový výbor shodil ze stolu. Myslím, že tyto naše pozměňovací návrhy by rozpočet České republiky určitě nezruinovaly a pomohly by určitě mladým rodinám a pracujícím, takže já vám je připomenu. Navrhovali jsme navýšení nezdanitelného příjmu z příležitostného prodeje. Tam myslím jde o banální záležitost z pohledu rozpočtu. Navýšení základní slevy na poplatníka, která už je spoustu let na stejné úrovni, ta by opravdu pomohla našim občanům, a navrhovali jsme snížení daně malým firmám, obdobně jako je to na Slovensku. Prosím vás, kdo může, podpořte tyto zákony, protože jsou opravdu ve prospěch pracujících. Děkuji. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Děkuji za dodržení času. A nyní, abych se v tom vyznal, tak nyní s faktickými poznámkami páni poslanci Skopeček, Stanjura, Kalousek, Ferjenčík. Pak mám s faktickou poznámkou pana předsedu Bartoška. (O slovo se hlásí i ministryně Schillerová.) Paní ministryně chce s faktickou poznámkou, nebo s přednostním právem? S faktickou poznámkou. Tak se omlouvám, v tom případě vás zařadím před pana předsedu... Za pana poslance Skopečka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně. K mým dvěma předřečníkům, k panu kolegovi Bláhovi. Kdybyste měl mluvit jenom o tom, čemu rozumíte, tak také bezesporu tady nemluvíte každou poslaneckou schůzi. Nevím, co mě obviňujete z toho, že jsem nikdy nepodnikal. Já jsem vedl několik let občanské sdružení, které vyvíjelo i podnikatelskou činnost. To je za prvé, ale myslím si, že to sem nepatří. Já jsem necitoval své dojmy, já jsem citoval ze zprávy Světové banky, která každoročně sestavuje žebříček zemí mj. podle kritéria snadnosti založení podnikání. Jestli chcete argumentovat, tak neargumentujte proti mně. Já jsem si to nevymyslel, ten žebříček jsem nesestavil, ten žebříček sestavila Světová banka, tak se obraťte na Světovou banku, řekněte, že nemá pravdu, ale v tuhle chvíli prostě vydala před pár dny zprávu, kdy my jsme na 134. místě. To znamená, že 133 zemí před námi má pravděpodobně založení firmy ještě snadnější, ještě rychlejší. To je celé. Není to můj výmysl. Je to statistika, kterou Světová banka vydává každoročně. Takže to je jenom k tomu meritu té věci, o které jste mluvil. Nechápu váš osobní výpad. Vím, co je to podnikání. Vedl jsem sdružení, které podnikatelskou činnost vyvíjelo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní paní ministryně s faktickou poznámkou, poté pan předseda Stanjura, poté pan předseda Kalousek. Prosím.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Já budu rychlá a budu jenom tady k té debatě, která zazněla. Doing Business, pane poslanče Skopečku. Můžu se vyjadřovat jenom k části paying taxes, za kterou zodpovídám. Takže tam už - my se tomu skutečně věnujeme už asi tři roky poctivě. Jenom pro lidi, aby věděli, o co jde. Modelovou firmou - proto to nikdy nebude zajímat zahraniční investory - modelovou firmou je česká firma, nebo tedy národní, která má asi 60 zaměstnanců, vyrábí tuším nějaké keramické květináče, vůbec nevyváží, nemá žádný styk prostě - stoprocentně... Já se tomu věnuji již několik let, pane poslanče. Věřte mi, opravdu, z hlavy mohu kdykoliv. My jsme se tam v oblasti paying taxes už několikátý rok za sebou zlepšovali. Letos jsme parametricky zůstali na stejném místě, ale připouštím, že v jednom subparametru, a tento subparametr je délka prověřování podezřelého nároku na odpočet, jsme se posunuli o několik hodin, prostě máme tam delší prověřování kontrolních postupů. My jsme jakoby zůstali v tom parametru na stejném, ale jsou země, které nás přeskočily. A až se podaří v této Poslanecké sněmovně, a já věřím, že to bude i s vaší podporou, prosadit legislativu k projektu Moje daně, tak věřte, že i v tomto parametru bude rychlé zlepšení.

A teď ještě prosím vás ke složené daňové kvótě, co nejjednodušeji. Je to poměr daňových výnosů, to znamená, v čitateli máme vlastně celkový výnos z daní, cel a jiných poplatků, ve jmenovateli máme HDP. A to, že nám roste složená daňová kvóta, a vy to dobře víte, není dáno tím, že by se zvedaly sazby -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Čas, paní ministryně! Já se omlouvám, ale bohužel se budete muset přihlásit znovu. (Dobře, tak já se přihlásím znovu.)

A nyní pan poslanec Kalousek s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Ferjenčík, poté pan poslanec Bláha, poté pan poslanec Skopeček, poté paní ministryně. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Děkuji za slovo. Chtěl jsem ve smyslu jednacího řádu reagovat na vystoupení pana poslance Kohoutka, na odpověď na otázku, zda se jedná o diskuzi, nebo zda se jedná o obstrukce. Jedná se o to, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, že vás toužíme přesvědčit o výhodách některých našich pozměňovacích návrhů. Je mi úplně jasné, že vás nepřesvědčíme o všech, ale o některých bychom vás přesvědčit chtěli, a to přesvědčování má své etapy. Prostě několik hodin se přesvědčuje, vy pak o tom přemýšlíte, pak vás budeme zase přesvědčovat, pak o tom budete zase přemýšlet. Já pamatuji doby, kdy opozice s koalicí dokázala o pozměňovacích návrzích seriózně jednat, a pevně věřím, že jsme něčeho takového také schopni. Takže vám chci říct, že ta doba, kdy se budeme navzájem přesvědčovat a přemýšlet, záleží na vás úplně stejně jako na nás. My jsme kdykoliv v následujících týdnech připraveni zasednout k jednacímu stolu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní pan poslanec Ferjenčík, připraví se pan poslanec Bláha. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěl jenom fakticky reagovat na kolegu Španěla, který uvedl, že návrhy SPD byly smeteny ze stolu na rozpočtovém výboru. Pokud se nemýlím, tak k návrhům SPD nebylo přijato stanovisko, což rozhodně neznamená, že by byly smeteny ze stolu. V zásadě rozpočtový výbor podpořil několik návrhů a ke zbytku nepřijal stanovisko, což je ostatně i důvod, proč kolegové napravo se snaží vyvolat tu debatu, protože jsou si vědomi toho, že ten zákon je i uvnitř vládní koalice značně kontroverzní.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní pan poslanec Bláha s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Skopeček, poté paní ministryně. Prosím.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já jsem vůbec nechtěl reagovat na to, jestli někdo podnikal, nebo nepodnikal, ale na to, že se tady celou dobu oháníme podnikateli, ale ve výsledku o konkrétních věcech nevíme vůbec nic. Pokud chceme pro podnikatele něco udělat, tak je potřeba opravdu konat, a ne to, co se tady děje celých 30 let, že se o tom tady neustále hovoří a hovoří a hovoří a hovoří a hovoří, ale nic se absolutně neděje. Neděje se nic až do dejme tomu posledních dvou let, když se podíváte dneska na Ministerstvo průmyslu a obchodu a půjdete se podívat na to, co se všechno připravuje - podnikatelské desatero, živnostenský balíček, tak to jsou kroky, které směřují k tomu, aby se snížila administrativa, aby se snížila zátěž podnikatelů, ale předtím nám všem podnikatelům pouze přibývalo, přibývalo, přibývalo, přibývalo. Já už jsem to tady několikrát říkal. Když jsem začínal, nemusel jsem jako podnikatel nic. Ale pak to přišlo. Jedna smršť za druhou, jedna povinnost za druhou. A stačí se podívat do minulosti, kdo nám tady vládl. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní tedy pan poslanec Skopeček, poté paní ministryně Schillerová s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Skopeček: Tak neodpustím si reagovat i na kolegu Blahu. V tom balíčku, který projednáváme, máme pozměňující - Bláhu, pardon, omlouvám se - máme pozměňující návrh, který zvyšuje limit pro registraci k dani z přidané hodnoty z milionu na dva. To bezesporu uznáte, že je věc, která podnikatelům velmi prospěje, protože řadě z nich sníží administrativní zatížení, a vy tedy můžete podnikání podpořit prostřednictvím tohoto našeho pozměňujícího návrhu, když už máte tak ta plná ústa.

K paní ministryni. Chtěl bych jí v jedné věci opravit. Ona říká, že umí Doing Business zpaměti. No, není úplně přesná. Měla pravdu v tom, že se zkoumá středně velká firma, ale neměla pravdu, že se zkoumá středně velká firma, která nemá zahraniční obchod, protože v rámci toho ukazatele Doing Business je právě i snadnost mezinárodně obchodní výměny - trading across boarders. Je tam ukazatel. Takže když chce paní ministryně přece jen ten ukazatel citovat z hlavy, tak ať si to nejdřív dostuduje, ať je to přesnější. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní bude mít možnost reagovat, případně se doplnit paní ministryně. Máte slovo.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Oblast paying taxes modelová firma je taková, jak jsem ji popsala. Končím.

Vracím se ke složené daňové kvótě. Takže v čitateli máme celkový výběr daní, cel a poplatků. Ve jmenovateli máme HDP. Samozřejmě že občané vědí, že nerostou sazby. Oni vědí, že žádné sazby se nezvyšují, ale patří tam i lepší výběr daní. A ten jsme samozřejmě zabezpečili. Takže se část šedé ekonomiky přelila prostě z toho jmenovatele do čitatele, a proto nám vzrostla složená daňová kvóta. Prostě lépe vybíráme daně. To je celé jednoduché vysvětlení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. A nyní pan poslanec Bartošek. Děkuji, že se přihlásil elektronicky. Možná, než dorazí k mikrofonu, tak vás seznámím s omluvenkami. Omlouvá se nám z dnešního jednacího dne z pracovních důvodů pan poslanec Klaus, omlouvá se nám mezi 13. a 14. hodinou paní poslankyně Mračková Vildumetzová z důvodu návštěvy lékaře, omlouvá se nám pan poslanec Schwarzenberg mezi 12. a 19. hodinou z pracovních důvodů a z 1. 11. se z celého jednacího dne omlouvá z pracovních důvodů paní poslankyně Golasowská.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji, pane místopředsedo. Krátká reakce na pana poslance Kohoutka. Ten návrh zákona, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, je zde od května? Myslím že jo. To, že jste to nechtěli předřadit opakovaně v době, když to sem doputovalo, to, že jste to netlačili jako svoji prioritu, to je záležitostí opozice? To přece nemyslíte vážně. Sami dobře víte, že tento daňový balíček se započítává do rozpočtu příštího roku. To znamená, jestli jste to chtěli jako prioritu, měli jste to urgentně řešit v době, když to přišlo do Poslanecké sněmovny. Nyní, když jste tlačeni časem a my o tom chceme řádně diskutovat, tak přeci to je záležitost vaše, že jste to neměli jako prioritu, a ne opozice.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní pan poslanec Kalousek, poté pan poslanec Bláha, poté pan poslanec Skopeček, poté další. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Vaším prostřednictvím bych se chtěl obrátit na pana poslance Bláhu, který tady říkal: Třicet let se tady zaštiťujete podnikateli, neudělali jste pro ně nic. Prostřednictvím předsedajícího pane poslanče, z těch třiceti let je těch šest posledních vašich. Proč pořád vystupujete jako opoziční strana, která se dere k vládě a udělá to lépe, než se dařilo nám, když už jste nám to mohli šest let předvést? A předvádíte co? Předvádíte zvyšování daní. Předvádíte zvyšování administrativy. To je všechno, co vůči podnikatelům předvádíte.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní pan poslanec Bláha, poté pan poslanec Skopeček, poté pan poslanec Španěl. Prosím.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážení kolegové, kolegyně. Já bych rád panu Skopečkovi tady představil kroky, které se dějí na... prostřednictvím pana předsedajícího, které se dějí na Ministerstvu průmyslu a obchodu, ale samozřejmě tím i všem, kteří nechodí do toho podnikatelského prostředí, nechodí tam, kde se tvoří to, co se může udát. To znamená, že tady je deset bodů pro živnost a deset bodů pro podnikatele, na kterých MPO pracuje. Takže například podpora rodinného podnikání zjednoduší rozjezd, změny v zákonech jen dvakrát ročně. Konec daňovým výjimkám, jednotná databáze formulářů, všechny povinnosti a informace na jednom místě, omezení statistických průzkumů, jednodušší a nižší daně nejen pro firmy, kompenzace exekučních nákladů, vstřícnější stavební úřad, přívětivá legislativa, všechny povinnosti pro podnikatele na jednom místě, digitalizace formulářů, kontroly bez šikany, tzv. kontrolní web, na kterém pracujeme, už je to v širší podobě, kdy se diskutuje s jednotlivými úřady, jak to bude fungovat. Zahajují své podnikání bez bariér, rodinné podniky a další body, které vás určitě budou zajímat, pokud se dostavíte na jednotlivé komise nebo místa, kde se o tom bavíme a kde se to snažíme posunout. Takže je to jenom o vašem čase, o vaší iniciativě. Nikdo vám nebrání, abyste přišel do těch míst, kde můžete něco změnit. Ale tím, že tady budeme povídat, tak nezměníme vůbec nic jako předcházejících třicet let. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní pan poslanec Skopeček s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Španěl, poté pan poslanec Kalousek. Prosím.

 

Poslanec Jan Skopeček: Pane kolego, já jsem členem rozpočtového výboru, věřte, že to je místo, kde se o podmínkách pro podnikání, o daňovém systému bavíme velmi detailně. Také jsem vás tam ještě nikdy neviděl a neusuzuji z toho, že by vás podnikatelské prostředí nezajímalo. Takže když dostanu pozvánku nebo když bude zajímavé téma, rád přijdu do vašeho výboru, do hospodářského, do podvýboru pro podnikání. Vůbec s tím nemám problém. Vás recipročně zvu na rozpočtový výbor, kde se také velmi podrobně o podmínkách podnikání bavíme. To je jedna věc.

K paní ministryni. I kdybych připustil na vteřinu, že se zlepšila efektivita výběru daně, tak by to přece měl být argument pro to, že není důvod díky tomu daně zvyšovat. Vy můžete říct tedy: nám se daří vybírat při stávajících sazbách více daní, je to skvělé, a díky tomu prostě můžeme daně snížit, protože abychom zachovali složenou daňovou kvótu na nízké úrovni, na konkurenceschopné úrovni v mezinárodním srovnání, tak my díky tomu, že lépe vybíráme a vybíráme více, si můžeme dovolit nižší sazby daně.

Koneckonců všichni si vzpomínáme, když se pan premiér, nebo ještě tehdy ministr financí Babiš snažil prosadit elektronickou evidenci tržeb, tak jeden z jeho hlavních argumentů, kterými tlačil i na své koaliční partnery, bylo přece argument toho, že pokud mi neschválíte EET a nezvýšíme efektivitu výběru daní, já budu nucen přistoupit ke zvýšení daní. Pokud mi schválíte EET a zvětšíme efektivitu výběru daní, tak já daně zvyšovat nebudu muset. A v jaké jsme dneska situaci? Máme EET, které Andrej Babiš prosadil, a máme i zvyšování daní a máme zvyšování složené daňové kvóty, která prostě je, a nevymluvíte to nikomu, ukazatelem toho, jak velké nadměrné břemeno musí nést český daňový poplatník, a to se prostě za vaší vlády zvyšuje. (Předsedající upozorňuje na čas.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní pan poslanec Španěl s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Kalousek, poté pan místopředseda Okamura, poté paní ministryně Schillerová. Prosím.

 

Poslanec Lubomír Španěl: Děkuji. Dámy a pánové, já budu reagovat prostřednictvím pana předsedajícího na pana Ferjenčíka. Ano, máte pravdu. Ne všechny naše pozměňovací návrhy byly smeteny ze stolu. Pozměňovací návrh o zvýšení základní slevy na poplatníka, nepřijal rozpočtový výbor stanovisko, takže nám byly smeteny ze stolu jenom ty dva zbývající pozměňovací návrhy. Přesto, nebo proto bych chtěl zde z tohoto místa poděkovat všem, kteří alespoň tento jeden náš pozměňovací návrh podpořili. A věřte, že my na klubu vyhodnotíme, protože víme, že jsou tam ještě další dobré pozměňovací návrhy, vyhodnotíme a podpoříme ty, které budou ve prospěch lidí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. A nyní pan poslanec Kalousek s faktickou poznámkou, poté pan místopředseda Okamura, poté paní ministryně. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Prostřednictvím pana předsedajícího pane poslanče Bláho, já samozřejmě vítám, že si tam takhle hezky povídáte a že už jste napsali několik papírů a na ten papír jste napsali mnoho bodů. Ale přiznám se vám, že za svoji praxi jsem takových papírů a takových bodů viděl a četl mnoho a že od napsání na papír k aplikaci je poměrně dlouhá cesta. Vy máte za sebou už šest let vlády. A chcete nám říct, že vy, kteří jste přišli narovnat a zlepšit to podnikatelské prostředí, že po šesti letech jste napsali pár papírů? A to, že je to, co těm podnikatelům přinášíte? Zatímco zvýšení administrativy a zvyšování daní jsou reálné kroky, které uvádíte do společenské praxe. Tak až se některé ty body, které jste tady předčítal, do té praxe uvedou, tak možná vás začnu brát v tom trochu vážně. Ale zatím, jak jsme si přečetli v programovém prohlášení této i minulé vlády, ve které bylo hnutí ANO, že bude zrušena superhrubá mzda, nic takového se nestane, pokud se tedy nerozhodnete přijmout můj pozměňující návrh v této materii, kterou teď projednáváme. Už šest let máte hezky na papíře, jak provedete tu penzijní reformu. Nic takového se nestane, protože vím, kam zatím dospěla ona komise pro spravedlivé důchody, a nelze se obávat toho, že byste skutečně do konce tohoto volebního období něco smysluplného předložili. A takhle je to úplně se vším. Těch šest let jde za vámi, pane poslanče, ne za námi.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní pan místopředseda Okamura s faktickou poznámkou a poté, předpokládám, paní ministryně také s faktickou poznámkou. Ano. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, v reakci na dnešní diskusi bych zopakoval stanovisko našeho hnutí SPD.

Vláda hnutí ANO, ČSSD a KSČM zvyšuje daně. Máme tady daňový balíček, kde navrhuje zvýšit daně od 1. 1. 2020, a SPD s tím zásadně nesouhlasí.

Na druhou stranu zároveň při pohledu na vládou navržený rozpočet na příští rok navrhuje vyplácet nadále horentní sumy nepřizpůsobivým, nadále bude vyplácet horentní sumy politickým neziskovým organizacím, to znamená těm, co propagují multikulturalismus, migraci, gender, EU. Nám samozřejmě nevadí v SPD, naopak podporujeme ty organizace, které se starají o staré lidi, o potřebné lidi. O tom to není. Vláda podporuje tyto. Dále podporuje různé zahraniční mise České armády, které vysávají státní kasu. A dále samozřejmě jsou to i ty miliardy na tu zpackanou inkluzi ve školství. Takže na jednu stranu vláda sdírá pracující a slušné lidi, sdírá je na kost, protože složená daňová kvóta v ČR patří vůbec k nejvyšším. To znamená, že slušní, řádní občané platí jak mourovatí, jsou sedřeni na kost. Na druhou stranu se tady vyplácejí horentní sumy nepřizpůsobivým. Takže s tím my jako SPD v žádném případě nesouhlasíme. Proto SPD nepodpoří tento takzvaný daňový balíček, protože pro SPD jsou na prvním místě slušní a řádní lidé. A kdyby vláda škrtla tyhlety nepotřebné výdaje, o kterých jsem hovořil, tak můžeme zvýšit důchody jak starobní, invalidní a můžeme podpořit pracující rodiny s dětmi a můžeme ulevit také malým a středním živnostníkům. Ale vláda má prostě jiné priority.

Trošku musím zareagovat i na TOP 09 a ODS. Oni se tady prsí tím, že nechtějí zvyšovat daně, ale vy, když jste začali vládnout, jste přece hned zvýšili DPH a obelhali jste voliče (upozornění na čas), hned jste zvýšili daně.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní paní ministryně, prosím.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Tak já jenom - aha, pan poslanec Skopeček tady není, nevadí. Tak to řeknu do pléna. Za posledních pět let jsme zvýšili, a není v tom rok 2019, jsme vlastně vybrali navíc o víc než 450 miliard na dani. Díky tomu - a velkou měrou se na tom podílí opatření z dílny Ministerstva financí, kontrolní hlášení a pak EET, bohužel jenom první a druhá vlna. Ale velkou měrou samozřejmě kontrolní hlášení. Díky tomu jsme snížili daně o téměř 100 miliard a další snížení vstoupí v účinnost 1. května 2020 v souvislosti s novelou zákona o dani z přidané hodnoty, která souvisí s novelou zákona o EET. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. A jsou zde ještě dvě faktické poznámky. Pan poslanec Bláha, poté pan poslanec Kalousek a přihlásil se pan poslanec Skopeček. Takže prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Bláha: Děkuji za slovo. Takže já zase musím reagovat prostřednictvím pana předsedajícího, tentokrát na pana Kalouska. To, co se jednou pokazí, tak než to napravíte, tak to trvá dvakrát tolik času, než trvalo to pokazit. To jenom tak pro informaci. A ti, kteří něco dělají, opravdu dělají, nejenom o tom teoreticky mluví, tak to znají ze své praxe.

A co se týče k tomu, co děláme s MPO společně, tak třeba podpora rodinného podnikání - máme splněno na 25 %. Jednodušší rozjezd firmy, a vyzkoušejte si to schválně založit firmu, přijdete na to, máme splněno z 66 %. Konec daňovým výjimkám - máme splněno 33 %, jednotná databáze formuláře - splněno na 50 %, všechny povinnosti a informace na jednom místě - splněno na 50 %, omezení statistických průzkumů - splněno na 50 %. A takto jedeme. Máme na to pouhopouhé čtyři roky a věřte tomu, že ten začátek nebyl jednoduchý, protože prostě jednotlivé úřady, úředníci na to nebyli připraveni. Nebyli připraveni na tempo, nebyli přepraveni na to, že prostě je potřeba pro podnikatele něco udělat. Protože byli zvyklí, a tak mi to i jeden náměstek řekl, já tady už 12 let podávám tyto zprávy a nikomu se to nikdy, nikdo neměl nikdy žádný problém. Až vy, teď, pane Bláho, máte problém. A tak to je prostě, my jsme si zvykli všechno jenom teoreticky tady v Poslanecké sněmovně o tom mluvit, ale skutek utek. Takže teď se opravdu něco děje po příchodu pana ministra Havlíčka, na sto procent se něco děje. A já věřím pevně tomu, že až bude končit funkční období, že budeme moct živnostníkům a podnikatelům říct, že jsme pro ně udělali (upozornění na čas) aspoň deset bodů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní tedy tři další faktické poznámky. Nejdříve pan poslanec Kalousek, poté pan poslanec Skopeček, poté pan poslanec Munzar. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. K panu poslanci Bláhovi. Nezbývá mi nic jiného než vzít na vědomí - já se nepohybuji jenom v Poslanecké sněmovně, já se pohybuji v terénu, mezi podnikateli. Nezbývá mi než vzít na vědomí, že podnikatelé, kteří jsou poslanci za hnutí ANO, mají pocit, že dochází teď ke zlepšení. Všichni ostatní podnikatelé mají pocit opačný. Tak na tom se asi tak můžeme rozejít.

K paní ministryni jsem chtěl podotknout. Paní ministryně, říct, mluvit o 400 miliardách příjmů navíc a dávat tomu zásluhu administrativních opatření, to už je prostě daleko víc, než té demagogie dokážu snést. To je přece, tady je to naprosto jasný nárůst ekonomiky. Můžeme se přít o tom, zda ta či ona opatření k tomu naprosto marginálně přispěla, ale ten dominantní růst byl díky růstu ekonomiky. A vaše vláda díky tomu daně nesnižovala, ale zvyšovala, protože si musíme znovu a znovu připomínat, že opatření v oblasti DPH i daně z příjmu fyzických osob byla schválena jako stabilizační opatření na tři roky. A vaše dvě vládní strany, ČSSD i ANO, tuto dočasnost, která byla v platném právním řádu ukotvena, zrušily, ty peníze jste si ponechali a utrácíte na něco jiného, než k čemu byly určeny. Zvýšili jste daně o desítky miliard tímto krokem, nic jiného jste neudělali.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní poslanec Skopeček, poté poslanec Munzar, poté poslanec Bláha s faktickými poznámkami. Prosím.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. K paní ministryni. Jsem rád, že tu to číslo, těch 400 miliard, zaznělo, protože ve světle toho čísla je přece o to šílenější, že jste se rozhodla vybrabčit rezervní fond po Fondu národního majetku. O to šílenější je, že součástí toho daňového balíčku je snaha vybrabčit i rezervy pojišťoven. 400 miliard korun navíc, a přesto nejste schopni navrhnout státní rozpočet byť o korunu s nižším deficitem a ještě přicházíte s tím, že chcete zvyšovat daně. Tak kolik byste musela vybrat miliard navíc, abyste tohle nedělala? 500? 600? Bilion?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní poslanec Munzar. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Já budu reagovat na pana kolegu Bláhu, mého kolegu z podvýboru pro podnikatelské prostředí, vaším prostřednictvím. Je pravda, že Ministerstvo průmyslu a obchodu pracuje třeba na nějakém sladění formulářů a podobně. Ale zákon, který tady nějakým způsobem přispěl k zlepšení podnikatelského prostředí, jsme tady prosazovali přece společně. Nebudu teď říkat, kdo víc, kdo míň, ale společně jsme tady prosadili zákon, který znamená, že účinnost zákona bude pouze dvakrát do roka, zákon, který dává povinnost dávat jako přílohu tabulku povinností pro subjekty v naší ekonomice, podnikatelské subjekty a podobně. Nicméně ve finále bohužel vidíme, celkově, že podnikatelské prostředí se bohužel celkově zhoršuje, nikoliv zlepšuje za posledních šest let. A to je tím, že de facto s každým daňovým zákonem přichází zmenšování tolerance a zvyšování přísnosti ze strany státu.

My jsme včera na podnikatelském prostředí podvýboru jednali o daňovém řádu. A zase je tam minimálně jedno opatření, které jde proti podnikatelům, které prodlužuje lhůtu na vrácení nadměrných odpočtů DPH o 15 dnů, z 30 na 45 dnů. To také negativně zasáhne. To znamená, v každém zákoně, který jde od této vlády, najdeme nějaký prvek, který zhoršuje podnikatelské prostředí, nikoliv zlepšuje. Proto se na mě nezlobte, ale desatero, které jste tady přečetl a které jsme probírali svého času na podvýboru pro podnikatelské prostředí, pokud to fakticky nenastane v zákonech a nezmění se tady prostředí díky zvětšení, a ne zhoršování tolerance vůči podnikatelům v zákonech, tak se tady podnikatelské prostředí nezlepší. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní poslanec Bláha, v tuto chvíli s poslední faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Jiří Bláha: Děkuji za slovo. Snad už naposled. Nechal jsem si tady tužku, tak už si ji aspoň odnesu. Opravdu já ani většina podnikatelů v ANO není spokojena s tím, jaký je stav v podnikatelském prostředí. A proto jsme tady, abychom s tím něco udělali. Ale jenom o tom nemluvíme, ale něco děláme. To, co se tady stalo za posledních 30 let, tak to je ten dnešní stav, z toho vycházíme a ten musíme změnit. To, kdo to zavinil, můžeme hodit za hlavu. A já jsem s otevřenou náručí připraven na to, pojďme na tom spolupracovat. Nemusíme o tom tady jenom mluvit, ale pojďme za ty dveře a tam pojďme dělat ty konkrétní kroky.

A co se týče daní, tak opravdu mně jako podnikateli obrovsky pomohlo, že se snížilo třeba DPH na jídla. Že se snížilo DPH v tom případě, když přišel někdo do cukrárny, tak jsem mu na ten talířek musel dát zákusek s 21% daní, kdežto domů s 15%. A rozhodně nám pomůže to, že se zase sníží daň na jídlo na 10 %. Všichni na to čekáme. A věřte tomu, že i díky tomu je hromada černé práce, protože to, co se tady udělalo za posledních 30 let, kdy se zvedly neúměrně DPH právě na potraviny a na jídlo, tak to mělo za následek šedou ekonomiku v tomto oboru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. A je zde ještě s faktickou poznámkou poslanec Kalousek. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Víte, pane poslanče Bláho prostřednictvím pana předsedajícího, ono je to s tím DPH stejné jako s tím časovým omezením. Tady byl poctivý pokus o penzijní reformu, který se vládním stranám nezdál, proto ho zrušily s tím, že předloží svoji alternativu. Alternativu nepředložily, ale to jediné, co nezrušily, bylo, že nezrušily ono zvýšení DPH, z jehož inkasa se měly krýt náklady té penzijní reformy, protože to je poměrně nákladné. Obě dvě vládní strany, obě dvě vládní strany penzijní reformu zrušily, samy už žádnou nezavedou, ale to vyšší inkaso určené k financování penzijní reformy si ponechaly, místo aby to tedy snížily zpátky, a platí z toho něco úplně jiného. To je, promiňte, to je mnohem větší chucpe než financovat penzijní reformu ze zvýšené sazby DPH.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pane poslanče, v tuto chvíli jste přihlášený do obecné rozpravy, takže já bych vám znovu dal slovo. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, děkuji za slovo. Já jsem, aniž bych uplatňoval své přednostní právo, tak jsem trpělivě čekal na konec diskuse, abych mohl vystoupit a požádat vás o podporu některých svých pozměňovacích návrhů. Proto pevně doufám a prosím o pochopení, že i vy budete mít trpělivost se mnou, protože můj diskusní příspěvek nebude patřit k těm nejkratším.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane poslanče, já vás rovnou přeruším a požádám sněmovnu o klid. Čeká nás ještě nějaká část tohoto jednání, tak prosím, abychom pokračovali v klidu. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Rád bych připomněl, že jsem předložil dva pozměňovací návrhy, z nichž ani jeden rozpočtový výbor nedoporučil, ale přesto bych vám chtěl vysvětlit, proč oba dva tyto pozměňovací návrhy za podporu stojí.

Začnu u návrhu, který se týká vypuštění té části, která chce zdanit technické rezervy pojišťoven. A zde dodávám, že kromě svého pozměňovacího návrhu tedy apeluji, pokud byste tento pozměňovací návrh přijmout nemohli nebo nechtěli, apeluji jako na náhradní variantu přijetí pozměňovacího návrhu poslankyně Kovářové, který doporučil rozpočtový výbor na rozdíl od toho mého a který vzhledem k diskusi o technických rezervách pojišťoven i já pokládám za přijatelný kompromis.

Chtěl bych se v tomto případě vypořádat s nepravdou, která je nám předkládána, že technické rezervy pojišťoven byly regulovány vždy a teprve pozměňovací návrh poslance Suchánka, který reprezentoval lobby pojišťoven, něco takového zrušil, a vládní návrh to vrací do těch původních kolejí. Tak to, prosím pěkně, není pravda. Životní pojištění, rezervy životního pojištění nebyly nikdy zákonem omezeny. Ano, pozměňovací návrh poslance, tehdy předsedy rozpočtového výboru Suchánka zrušil i omezení u neživotního pojištění. Ale u životního pojištění, což jsou dvě třetiny portfolia pojišťoven, tato regulace nebyla uplatňována nikdy. Pojišťovny si to upravovaly na základě svých interních směrnic, na základě svých vnitřních kolaterálů a především po dohodě s regulátorem, kterým bylo nejprve Ministerstvo financí a po integraci regulační úlohy do České národní banky potom Česká národní banka. Ale nikdy rezervy na životní pojistky nebyly regulovány. S tímto precedentem přichází teprve vládní návrh, který chce regulovat nejenom neživotní pojištění, s tím bych se ještě smířil, ale nesmířím se s oním částečným znehodnocením 5,5 milionu pojistek lidí, kteří uzavřeli životní pojištění v dobré víře ve férovost našeho právního prostředí. (V sále je silný hluk.)

Tedy prosím o podporu buď svého pozměňovacího návrhu, nebo alespoň o podporu návrhu poslankyně Kovářové.

Druhou nepravdou, s kterou bych se rád vypořádal a na základě níž vás rovněž... Už to neuřvu, pane předsedající.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Ano, já vám rozumím, na druhou stranu je 14 hodin, takže jsme vyčerpali čas, který je určený, nebo vyhrazený pro projednávání zákonů v třetích čteních, takže já vás musím přerušit. Stejně tak musím...

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já to respektuji, snad to do Vánoc stihnu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Snad ano, nicméně já vás přerušuji - tedy přerušuji pana poslance Kalouska v jeho vystoupení, přerušuji rozpravu a přerušuji tento bod. Již dříve se mi s přednostním právem mezi body přihlásil pan předseda Faltýnek, takže prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, dovolte, abych jménem našeho poslaneckého klubu procedurálně navrhl přerušení 36. schůze s tím, že by schůze pokračovala v pátek 1. listopadu v 10.30 hodin.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Ano, já myslím, že jsme ten návrh všichni slyšeli, to je hlasovatelné, a připomenu, že na pátek na 9. hodinu je svolána již 37. schůze Poslanecké sněmovny. Nicméně je zde žádost o odhlášení, takže vás odhlásím. Nicméně to nám nebrání odročit na stejný den v 10.30 tuto schůzi.

 

Takže až se nám počet přihlášených ustálí... (vyčkává), což se zřejmě již stalo, tak já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro odročení na daný čas. Kdo je proti?

Já vám děkuji. V hlasování číslo 7 je přihlášeno 133 poslanců a poslankyň, pro 84, proti 36 (na světelné tabuli 38).

 

Takže pokud nebude žádná kontrola hlasování, tak bych konstatoval, že jsme tedy tuto schůzi odročili na tento pátek v 10.30 hodin. V pátek v 9 hodin bude začínat 37. schůze, což je mimořádně svolaná schůze k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, a v 10.30 by potom následovala tato schůze.

Já vám děkuji. Tato schůze je přerušena a uvidíme se v pátek.

 

(Schůze přerušena ve 14.03 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.