(11.20 hodin)
Poslankyně Tereza Hyťhová: Pane předsedající, děkuji za slovo. Já bych se ráda jenom vyjádřila pár větami k tomuto návrhu. Tento návrh za SPD samozřejmě plně podporujeme, a proto jsme také jeho spolupředkladateli. Návrh tedy zavádí 21. srpen památným dnem obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy. My si myslíme, že je nutné, aby na tento tragický den naší historie nebylo zapomenuto a aby i ty nejmladší generace znaly události, které zásadně ovlivnily budoucnost našeho národa. Byl to den, kdy do naší země vpadla vojska Varšavské smlouvy. Nesmíme zapomínat na nevinné lidi, kteří za tuto hrůznou událost zaplatili svým životem. A také nesmíme dopustit, aby se také události ještě někdy v budoucnu opakovaly. Děkuji za pozornost a věřím, že tento návrh bude podpořen. (Potlesk v sále.)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Další do obecné rozpravy je přihlášena paní poslankyně Jana Černochová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Dobré dopoledne, dámy a pánové. Dovolte mi, abych omluvila na chvilku pana poslance ODS Jakuba Jandu, který musel odjet na jednání do Senátu a který mě tedy požádal, abych tady jeho jménem vystoupila. Pan kolega mě poprosil, abych tady přečetla jeho názor, který samozřejmě je názorem Občanské demokratické strany. (Hluk v sále trvá.)
Nedávno jsme si připomněli 51. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Asi se všichni shodneme, tedy většina z nás předpokládá, že šlo o mimořádně významnou událost našich dějin, byť tragickou. Invaze ze srpna 1968 zadusila výhonky svobody, jakkoli to byly výhonky nesmělé, opatrné a stále rostoucí z narudlé půdy. A ovlivnila život u nás -
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Paní poslankyně, já se omlouvám, ale uznáte sama, že opět jsme v situaci, kdy já neslyším, co říkáte vy, a není to úplně příjemné. Takže znova poprosím. Pokud chcete řešit něco jiného nebo cokoliv jiného, tak běžte do předsálí. Děkuji vám.
Poslankyně Jana Černochová: A ovlivnila život u nás na dalších více než dvacet let. Bez ní by nejspíš nebyla normalizace, bez ní by nebyly drastické čistky, a teď myslím hlavně ty celospolečenské. Ale zpátky k tématu.
Bez násilného a krvavého potlačení pražského jara by se věznice opět nezačaly plnit politickými vězni, desítky tisíc lidí by neemigrovaly, nevyhazovaly by se ze zaměstnání a ze škol, nebo alespoň ne v takovém měřítku. Dnes už je to naštěstí historie, ale i historii bychom si měli připomínat. Nejen proto, aby se už neopakovala, jak zní známá poučka, ale i vzhledem k tomu, že některé aspekty této události rezonují i v dnešní době. Svým způsobem jsme to viděli i během sporů o památník maršála Koněva na Praze 6.
Jistě, k 21. srpnu se konají vzpomínkové akce a nejinak tomu bylo i letos. Události srpna 1968 a zvláště jejich oběti si ale zaslouží, aby měly své důstojné místo v kalendáři. Proto jsem i já pro to, aby byl 21. srpen zařazen mezi významné dny jakožto památný den obětí invaze. Tedy zařazen mezi další významné dny, jako je například Den památky obětí komunistického režimu 27. 6., Den památky obětí holocaustu 27. ledna., Den válečných veteránů 11. listopadu, či Den památky Jana Palacha 9. ledna - který mimo jiné v tom předminulém volební období navrhovala Občanská demokratická strana a já jsem byla navrhovatelkou.
Bude to krok symbolický, 21. srpen zůstane dál pracovním dnem, takže to nijak nezasáhne do ekonomického života státu. Ale i symboly jsou důležité jako pocta těm, kteří události roku 1968 a následnou normalizaci museli protrpět nebo ji ani nepřežili. A jako vzkaz našim dětem a dalším budoucím generacím, aby nezapomněly, že svobodu je třeba hájit, nebo o ni můžeme přijít. Třeba za jednu jedinou noc. (Hluk v sále trvá.)
Závěrem bych rád řekl ještě jednu věc. Jsem rád, že poslanecká iniciativa k uzákonění Památného dne obětí invaze, či Dne památky obětí, aby to bylo v souladu s názvy dalších významných dnů, není podstatné, a následně okupace vojsky Varšavské smlouvy získala podporu napříč poslaneckými kluby, pochopitelně s předpokládanou výjimkou klubu jediného, což je vlastně logické. Doufám tedy, že už v příštím kalendáři bude 21. srpen mezi významnými dny. Jakub Janda, poslanec Občanské demokratické strany. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji vám. O slovo se přihlásil pan poslanec Vít Rakušan. Prosím.
Poslanec Vít Rakušan: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, jenom velmi krátce. Samozřejmě za klub Starostů a nezávislých podporujeme tento návrh, 21. srpen si každopádně zaslouží být významným dnem v kalendáři. Zaslouží si tak být označen a zaslouží si tak být vnímán. Hovořím tady i jako dlouholetý učitel dějepisu, který vnímá velmi intenzivně, že mladá generace má opravdu velké problémy, aby interpretovala a rozuměla dějinám 20. století. Je to ta kapitola, na kterou se bohužel mnohokrát jakoby v tom čtvrtém ročníku nedostává, byť je to kapitola, která ještě do dnešních dnů zásadně ovlivňuje samozřejmě i naši přítomnost.
Dovolte mi ale v tomto kontextu vzpomenout na to, že 21. srpen není jenom 21. srpen 1968. Nejenom ten den, kdy na naše území vkročila okupační vojska Varšavské smlouvy. On je to i 21. srpen 1969. Rok poté, co si občané naší země připomínali první výročí okupace, docházelo k tomu, že už to nebyla okupační vojska, která střílela do našich občanů. Byla to naše policie, náš Sbor národní bezpečnosti, byli to naši ozbrojení milicionáři, kteří stříleli do našich, českých lidí. A je potřeba si uvědomit, že je tady i veliká zodpovědnost, spoluzodpovědnost tehdejšího komunistického režimu na tom, co se tady v těch dalších letech dělo, jakým způsobem lidé byli perzekvováni na svých právech, a neměli bychom rozhodně zapomínat, že to nebyli jenom cizí okupanti, ale byli to i naši policisté, byla to i tehdejší vládnoucí komunistická strana, která se obrátila vůči svým lidem. To všechno by měl 21. srpen jako významný den v našem kalendáři jednoznačně připomínat.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji vám. S faktickou poznámkou se přihlásila paní poslankyně Helena Válková. Prosím.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, já vlastně nemám co originálního dodat, protože moje předřečnice paní poslankyně Černochová vaším prostřednictvím vyjádřila, myslím, i vztah a postoj většiny poslanců našeho poslaneckého klubu vůči návrhu, který tento významný den zakotvuje, nebo navrhuje zakotvit mezi významné svátky. A jak o kantorka, pedagožka i na vysoké škole, se mnohdy ke svému údivu setkávám se skutečností, že někteří vysokoškoláci neznají ty historické souvislosti, a jedním z takových maličkých připomenutí, nenápadných, může být i právě toto. Takže kromě těch velkých slov a velkých bolestí, které tím byly nastartovány 21. srpna 1968, i jeden prozaický důvod, proč hlasovat pro tento návrh. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji vám. V obecné rozpravě je přihlášena paní poslankyně Kateřina Valachová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, já bych chtěla přednést stanovisko poslaneckého klubu sociální demokracie. Zákon, který projednáváme, zákon o státních svátcích, by měl obsahovat ty dny, na které nesmíme nikdy zapomenout. 21. srpen 1968 mezi ně nepochybně patří. Tento den se zapsal do naší historie jako jeden z nejtragičtějších. Myslím si, že tímto krokem můžeme dát příležitost, abychom jako národ nikdy nezapomněli na to, co s sebou 21. srpen přinesl, co nám vzal, ale možná, co nám také dal.***