(10.20 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Poslední odstavec, já vám ho odcituji: Počty OSVČ studentů, počty OSVČ občanů, kteří pobírají starobní nebo invalidní důchod, nemá Ministerstvo průmyslu a obchodu k dispozici. Doporučuje se v této otázce obrátit na Ministerstvo práce a sociálních věcí, resp. Českou správu sociálního zabezpečení, příp. Český statistický úřad. - Připomíná mi to pohádku o kohoutkovi a slepičce.
Pane ministře, já jsem očekával a očekávám i nadále, že to udělají vaši úředníci, že oni si najdou tu správnou státní instituci, zjistí ty údaje, odpovědí mně, a pokud já vyjádřím nesouhlas, tak se ty informace dozví celá Poslanecká sněmovna. Tak já pak navrhnu, abychom vyjádřili nesouhlas ne s tím, co ta odpověď obsahuje, ale s tím, že rovnou žádám pana ministra, aby mně doplnili ty údaje, aby to vykomunikovali buď s MPSV, statistickým úřadem nebo Českou správou sociálního zabezpečení. Přece nebudu psát další tři interpelace s tou samou otázkou v té samé věci, to mi přijde neproduktivní.
A opět to podle mě ukazuje na obecnější problém české veřejné správy, že opakovaně poskytujeme údaje, přitom stát nemá centrální evidenci. Místo aby si státní instituce předávaly informace, v tomto případě kdyby MPO požádalo MPSV, tak věřím, že by MPSV ty informace poslalo. A stává se to poslancům, stává se to občanům, stává se to firmám. Já myslím, že bychom měli mít systém jedněch dveří, že když o něco požádám, a pokud to není zrovna u toho okýnka, u té instituce, tak ty instituce to samy mezi sebou vykomunikují a občanovi - doufám, že občané jsou i poslanci - nebo poslanci ty informace poskytnou.
V okamžiku, pokud dostanu odpověď, a věřím, že pan ministr moji žádost podpoří a že zaúkoluje své úředníky, aby to získali, tak už nebudu vyslovovat nesouhlas s touto interpelací a budu mít všechny údaje k dispozici. A my sami se se svými kolegy a experty poradíme, zda jsme schopni z opozičních lavic napsat nějakou změnu zákona, která by sjednotila tu evidenci, aby byl pokud možno jeden orgán, který to bude evidovat, aby tam byly relevantní údaje a aby bylo jenom jedno označení, abychom když budeme říkat v té hovorové češtině, je to v pořádku, drobní podnikatelé, živnostníci, OSVČ, aby k tomu existovala jedna databáze. V této chvíli bohužel existují databáze tři, což bezesporu není problém Ministerstva průmyslu a obchodu, to bych chtěl zdůraznit.
Takže můj návrh na vyslovení nesouhlasu se týká pouze toho posledního odstavce, pouze těch údajů, které bohužel odpověď na mou interpelaci neobsahuje. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zbyňku Stanjurovi. O slovo se hlásí místopředseda vlády a ministr průmysl a obchodu Karel Havlíček. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já děkuji za tu interpelaci. Myslím, že je důležité o tom takhle mluvit, protože skutečně pro běžného smrtelníka se v tom zorientovat není úplně jednoduché.
Principiálně jde o to, že skutečně existují různé databáze, když je hodně zjednoduším, tak jedna je pod správou našeho resortu, to je tedy ta živnostenská, druhá je pod ČSÚ, jak zde padlo, a další je pod Českou správou sociálního zabezpečení. Ještě třeba říct, že ta čísla, i když na první pohled vypadají rozdílně, tak když se podíváme trošku hlouběji, tak jsou v zásadě všechna správná a problém je v tom, že ty databáze sledují rozdílná kritéria ve smyslu toho, jak se zařazují, což ale samozřejmě může na první pohled vypadat jako určitá komplikace. Než dojdu k těm trošku detailnějším číslům, tak řeknu ten úplně nejhrubější pohled, jak je možné na živnostníky nahlížet. Já jsem se tím řídil po dobu takřka posledních deseti let v rámci Asociace malých a středních podniků a živnostníků. Uznávám, že to je lehce zaokrouhlené, já ta čísla pak zpřesním, ale principiálně ten problém je totiž ještě hlubší.
Můžeme říct skutečně, že máme přibližně plus minus 2 mil. fyzických osob, které jsou zaregistrovány jakožto osoby samostatně výdělečně činné. Přibližně - a to tady ještě nezaznělo - tyto 2 mil. osob drží 3 mil. živnostenských listů, to znamená, 1,5 vychází na jednu osobu, což není nic mimořádného, prostě má živnosťáky třeba na dvě věci. Říkám to proto, že se velmi často i v médiích hodně zkresluje to, že se říká, kolik vlastně je podnikatelů, a přitom se to mění za to, kolik je rozdaných živnostenských listů. No ale to samo o sobě ještě vůbec nic neznamená, protože podstatné je to, kolik jich je aktivních. Já za chvíli dojdu k tomu, co je to vlastně aktivní a neaktivní živnostník. Těch aktivních, kteří podnikají - a rovnou si to zjednodušme, jsou to ti, kteří odvádějí v tomhle tom případě sociální zabezpečení, ať už jako zálohy, nebo finální platbu -, tak těch je přibližně milion. Čili skutečně to přibližně vychází milion - dva - tři.
A teď co se týká toho jednoho milionu. On to není úplně přesně jeden milion, je to 1 028 tis. OSVČ, čili osob samostatně výdělečně činných. Pojďme se na ně podívat trošku detailněji.
Za prvé jsou to tedy skutečně ti, kteří podnikají, alespoň vycházíme z toho, že když platí sociální zabezpečení nebo zálohy, tak má zájem podnikat a podniká, s tím, že je třeba ještě rozlišovat, že se musí zvážit a musí rozhodnout resp. musí vykategorizovat, kdo je v činnosti hlavní a kdo je v činnosti vedlejší, protože ono je to trošku zavádějící. 1 028 tis., pokud bychom skutečně vzali, že jsou ti aktivní, tak je třeba říct, že tady bychom byli jednoznačně jedničkou v Evropě, a troufám si tvrdit, nemáme to tedy všechno úplně zmapováno, že možná i jedničkou na světě ve smyslu počtu aktivních živnostníků na počet obyvatel. Faktem je to, že v tomhle čísle 1 028 tis. je 40 % těch, kteří to dělají jako činnost vedlejší - řeknu příklad, je třeba paní učitelka a ještě dává hodiny angličtiny mimo, nebo kdokoli jiný - a 60 % jsou ti, kteří dělají pouze tuto činnost.
S ohledem na to, jaké statistiky třeba používá Německo - teď jenom udělám takovou odbočku - kde kategorizují 2,8 mil. živnostníků na řádově 80 mil. obyvatel, se už to číslo, těch aktivních, přibližně 600 tis., to je těch 60 %, vůči tomu celkovému počtu obyvatel v České republice už přece jen trochu blíží. I tak musíme říct, že jsme v tomhle ale skutečně jedním z lídrů světových, v každém případě evropských stoprocentně, a je to nepochybně důsledek 90. let, kdy se tady rozjela živnost a téměř každý si pořizoval živnostenský list. Pak to samozřejmě opadlo, živnostenské listy zůstaly zamčené v šuplících a - a to je důležitá zpráva - my jakožto resort MPO, resp. odbor živnosti, se tak vždy po určité době snaží prosít všechny ty aktivní a neaktivní živnosti a zredukovat je, ale to vždycky až po určitém časovém horizontu.
Zajímavé ještě v tom vývoji počtu živnostníků, ještě jednou toho 1 milionu 28 tisíc, je to, jak se vyvíjely jejich počty nahoru a dolů, a zejména jak se vyvíjely jejich počty v té činnosti hlavní a v té činnosti vedlejší. A myslím, že je to docela zajímavé. Srovnám to za posledních deset let, ať je tam nějaká perioda. V roce 2009 jsme měli 957 tis. živnostníků, nyní jich máme 1 028 tis. s tím, že přibližně do roku 2015 to klesalo, od roku 2016 to roste opětovně nahoru, a dobrá zpráva je ta, že poslední rok máme poměrně zajímavý posun o téměř 20 tis. živnostníků. Nicméně je to třeba sledovat i z úhlu pohledu - a to už není tak úplně dobrá zpráva - těch činností v hlavní činnosti a ve vedlejší činnosti. Je třeba říct, že v tuto chvíli máme 60 % těch, které jsou v hlavní činnosti, a 40 % těch, které jsou ve vedlejší činnosti. A dobrá zpráva je opět tedy to, že obě ty činnosti rostou v posledních letech. Jenom řeknu jedno číslo - v té hlavní činnosti je teď 600 tis. a bylo jich 585 tis. před dvěma lety, takže naštěstí nám to roste. Ale ještě v roce 2009 bylo 70 % těch, kteří měli hlavní činnost, a 30 % těch, kteří měli vedlejší.
Kde je ten důvod, proč nám roste za těch posledních deset let počet živnostníků na vedlejšák, je ve velké části spojen s nástupem žen do podnikání. Když se totiž podíváme, to je docela zajímavé, na posledních deset let, tak absolutní přírůstek nebo úbytek mužů v podnikání je nula, absolutní přírůstek žen v podnikání je 50 tis. To znamená, ženy za posledních deset let jakožto osoby samostatně výdělečně činné se pouštěly do práce a je to dáno tím, že ony si to berou hodně jako vedlejšák, jsou to ženy třeba po mateřské, jsou to ženy, které třeba přišly o práci a pustily se do podnikání, ženy, které se chtěly nějakým způsobem osamostatnit, to sociologicky neumím zhodnotit, ale v každém případě ty ženy na vedlejší činnost v tom do určité míry sehrály dost významnou roli. Tak to je tedy, co se týká těch čísel. ***