(18.10 hodin)
(pokračuje Šafránková)
Zásadní penzijní reforma, která by byla orientována propopulačně na podporu porodnosti a rodiny a současně i na podporu budoucí stability důchodového systému. Zásadní reforma systému nepojistných sociálních dávek, zejména těch spojených s příspěvky na bydlení, kde paní ministryně dlouho slibovaný a avizovaný zásadní návrh nedávno z neznámých důvodů stáhla. A rovněž zákonná reforma z pohledu pracovníků úřadů práce a sociálních odborů samospráv nedostatečných kontrolních a sankčních mechanismů proti těm příjemcům sociálních dávek a žadatelům o ně, kteří náš stát a své spoluobčany dlouhodobě podvádějí a okrádají. Mám na mysli nepřizpůsobivé občany, to znamená ty práceschopné, kteří dlouhodobě odmítají pracovat. Zásadní reforma systému nemravných exekucí, kde mimo jiné kruté podmínky a žebrácká výše tzv. nezabavitelného minima žene desítky tisíc lidí takzvaně mimo systém a z pohledu rozpočtu současně znamená mnohamilionové úniky na dani z příjmů a pojistných odvodech. Uvedených záležitostí by bylo více, toto jsou snad v oboru sociální politiky ty nejpodstatnější.
Určitě se zde můžeme přít o výši jednotlivých rozpočtových ukazatelů, ale mějme přitom na paměti, že je to jen finální fáze dlouhodobého procesu, a nebojím se říci i boje o podobu našich veřejných financí a ve svých důsledcích i o podobu státu, který nelze dlouhodobě a zodpovědně budovat na dluh a na úvěr a na úkor budoucnosti. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Než dám slovo panu poslanci Martinu Baxovi, přečtu omluvu - pan poslanec Marian Bojko se omlouvá z dnešního zasedání od 18 hodin do konce jednacího dne a dále 24. a 25. 10. po celý den. Pan poslanec se omlouvá z rodinných důvodů.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Baxa: Dobrý podvečer, dámy a pánové. Děkuji za slovo, pane předsedající. Paní ministryně, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych v tuto chvíli jen krátce komentoval jednu část rozpočtu, návrhu rozpočtu na příští rok, která se týká rozpočtu Ministerstva kultury, konkrétně části na podporu kultury v regionech.
Začal bych tím, že jsem se zúčastnil včera velké konference Kultura 2020, která se koná pravidelně a kde se řeší hlavní problémy České republiky v oblasti kultury. Tématem této konference, té včerejší konference, bylo nefunkční propojení, nebo špatné fungování jednotlivých sfér veřejné správy v České republice, tedy stát, kraje a obce. A samozřejmě se za tímto tématem na prvním místě diskutovalo veřejné, ze státního rozpočtu, podporování platů zaměstnanců kulturních institucí v regionech. Je to téma, které se diskutuje dlouhou dobu, mluví se o vícezdrojovém financování kultury, hledá se řešení ať už systémové v podobě zákona o veřejnoprávních institucích v kultuře, nebo jenom prostě, zcela jednoduše řečeno, o navýšení státního příspěvku pro regionální kulturní instituce.
Já jsem tam vystoupil s příspěvkem, který vlastně reflektuje tu dlouhodobou neutěšenou situaci, a to vše se odehrávalo v kontextu toho, kdy pan ministr kultury Zaorálek vlastně toto téma v médiích otevřel možná trochu překvapivě jako věc, která je nějaká nová. Možná pro něj samotného nová byla, nicméně v oblasti kultury se toto řeší již delší dobu. Dovolil bych si tady ocitovat z jednoho rozhovoru pana ministra Zaorálka, kde toto téma popisuje:
Právě do regionů byste směřoval více peněz? zazněla otázka. A pan ministr říká: Způsob, jakým dnes financujeme kulturu, míří k jejímu zániku. Mimo Prahu jsou už jen zbytky kulturních institucí, jejich pracovníci v nich působí jen z lásky k věci, nadšení už jim dlouho nevydrží. Přirovnávám to k tající Antarktidě. Kultura nám mizí před očima a rád bych věděl, jestli to tak chceme. Opravdu nám na kultuře tak málo záleží, že nehodláme udržet ani zbytky kulturního života v regionech? Musím získat dostatek prostředků na to, abych tento proces degradace zastavil. Otázka: Problém je pouze v nízkých platech v kultuře, k jejichž zvýšení se vláda zavázala ve svém programovém prohlášení? Pan ministr říká: Problém je dostat prostředky k institucím, které jsou spravovány městy a obcemi a nejsou příspěvkovými organizacemi Ministerstva kultury. Růst platů ale nesmí vést k tomu, že kvůli vyšším personálním výdajům nebudou mít divadla, muzea nebo galerie na provoz. O tom, aby je naše dobře míněná pomoc nezničila, potřebuji ještě jednat s představiteli radnic.
V těchto dvou odpovědích se skrývá na straně jedné reálné jádro toho problému, na straně druhé ale zarážející nepoměr mezi tím, co pan ministr tady říká, a tím, co jsme obdrželi v rámci návrhu rozpočtu Ministerstva kultury na příští rok.
Když se podíváme do klíčového programu, ze kterého tyto aktivity mají být podporovány, to je program státní podpory profesionálních divadel a stálých profesionálních symfonických orchestrů a pěveckých sborů, tak zde vidíme, dámy a pánové, sumu 130 mil. korun. Jedná se tedy o rozpočet, který připravil ještě bývalý ministr kultury Antonín Staněk a který v tuto chvíli je, jak se říká, černé na bílém.
Zazněly tady, nikoli ovšem z úst paní ministryně Schillerové, ale z úst jednoho z poslanců sociální demokracie, přísliby toho, že paní ministryně Schillerová zajistí lepší financování podpory regionálních kulturních institucí. Nicméně to, co je tady černé na bílém, je prostě toto - 130 mil. korun. Je to, dámy a pánové, o 40 % méně, než do tohoto podfinancovaného programu bylo alokováno peněz v letošním roce. Tato suma sama o sobě může pro nezasvěcené třeba vypadat jako poměrně vysoká, ale musíme ji porovnat s realitou. A ta realita spočívá v tom, že zaměstnanci regionálních kulturních institucí, kteří jsou zaměstnaní v příspěvkových organizacích, mají nárok na platové ohodnocení podle nařízení vlády o platech. A tyto platy už se několik let po sobě zvedají. Je to samozřejmě správné, protože zaměstnanci v kultuře obecně berou peněz málo. Ale málokdo také dodává k tomu to B. Tedy to, že všechna tato navýšení radnice a kraje platí pouze a jenom ze svých peněz, kdy přímá podpora tohoto státního navyšování platů je velmi nízká, a dokonce je navrženo v rozpočtu na letošní rok významné snížení této sumy.
A tak se musím vlastně zeptat, k čemu vláda a Ministerstvo kultury speciálně tímto krokem směřuje. Člověk by řekl, že k lepšímu rozvoji kulturních institucí, k tomu, aby regiony měly více příležitostí rozvíjet svá kulturní zařízení, ale ve skutečnosti to tak není. Ve skutečnosti to směřuje k tomu, že ty regionální kulturní instituce opravdu mohou mizet jako tající Antarktida. Prostě proto, že v nějakém okamžiku již dojdou samosprávám peníze na to, aby tato navyšování bez ohledu na tuto nízkou státní podporu kompenzovaly. A pak se ptám, zda vnímáme českou kulturu jako něco, co je hodné podpory, zda vidí tato vláda, vláda Andreje Babiše, navzdory svému programovému prohlášení kulturu jako něco, co opravdu chce podporovat. Ve vládním prohlášení se píše mnoho o podpoře kultury, o významu kultury, významu kulturních institucí, ale realita, která je obsažena v návrhu rozpočtu Ministerstva kultury na příští rok, toto není, neodpovídá tomu a vypadá to spíše tak, že vláda nestojí o to, aby se regionální kulturní instituce rozvíjely.
Já na to budu, dámy a pánové, reagovat tím, že podám pozměňovací návrhy, které budou směřovat k navýšení tohoto dotačního titulu, a jsem velmi zvědav na to, jak budou vládní poslanci na toto reagovat. Pevně věřím, že se nedočkám toho, čeho jsme byli svědkem v loňském roce, kdy tehdejší ministr kultury Antonín Staněk hlasoval proti návrhům na navýšení rozpočtu svého ministerstva.
Děkuji za pozornost.***