(17.00 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Tím pádem ale musíme strategicky, opravdu strategicky řešit takové otázky, jako je ekologická daňová reforma. Nezlobte se, ale musím do toho talonu vložit otázku daňové progrese, protože to není nějaký výmysl jenom naší strany, to je prostě téma, které jde Evropou a které si myslím, že je třeba dořešit. A pokud tady zazněla - pan prezident o tom mluvil, myslím - otázka využití peněz, které jsou v oblasti daňových úlev, daňových výjimek, ale to přece je legitimní téma.
Já jsem si všiml, odpoledne už na to reagoval, tuším, pan Páral z Eura a pak se tím možná inspiroval kolega Kalousek, který se o to také tady otřel. Tady ale přece nikdo neříká, že se vezme těch 300 mld. a mechanicky se v podstatě naloží těm ekonomickým subjektům. Tady jde o to, že ta struktura ekonomických výjimek vznikla nějakou neřízenou lobbistickou činností, že by mohla být optimalizována, a že dokonce, připomenu vám, mnozí to jistě víte, existuje i evropský projekt Common Corporate Tax Base, tj. ta společná konsolidace společného daňového základu u korporátních daní může některé inspirace nabízet, a pokud já tedy dobře čtu informace z Ministerstva financí, tak se nějaké úvahy na téma daňových úlev chystají. Takže já bych to nezahazoval jako něco špatného, jako něco absurdního, ale prostě patří to do toho balíčku strategických daňových úlev.
Pokud jde o výdaje, tak všichni se tady, nebo zejména kolegové zprava, strefovali do mandatorních, případně kvazimandatorních výdajů. Abych připomněl, že pokud jde o mandatorní výdaje, tak ono je to relativní číslo, pokud bychom vycházeli z procent, takže například v krizových letech ty mandatorní výdaje tvořily přes 60 % rozpočtu. To, že jsou dneska na těch 56 %, je relativní změna. Ano, mandatorní výdaje rostou, jako roste státní rozpočet, jako roste HDP, jako roste všechno. Je pravdou, že z roku na rok dokonce rostly rychleji, protože se přidalo na některých těch výdajích, ale co je daleko důležité, protože já si myslím, že to procento je vcelku srovnatelné a jaksi udržitelné, co je za tím, jak kvalitní a efektivní jsou zatím veřejné služby a ty výdaje. A já si myslím, že sem bychom měli napřít naši energii, pokud chceme skutečně hovořit o budoucnosti, o strategii, pokud chceme, abychom, řekněme, tu důchodovou reformu nachystali tak, aby kvůli finanční udržitelnosti netrpěla udržitelnost sociální, abychom zachovali pro občany dostupné zdravotnictví a tu nezbytnou sociální síť.
Z vás, myslím, že to byl kolega Klaus, nebo někdo spíš z té pravé části politického spektra, kdo tu říkal, že levice ráda žije z cizího a že jí kolikrát to cizí dojde. Nezlobte se na mě, ale vybrané daně pro mě nejsou cizí peníze. Vybrané daně jsou na základě společenské smlouvy něco jako odraz jakéhosi common sense, což já nevnímám jako zdravý rozum, a zdravý rozum nám říká - vykašleme se na stát. Já to vnímám jako jakýsi sensus communis, tedy společný názor, který byl vtělen do demokratické právní normy, a na základě této demokratické právní normy z toho financujeme sociální stát, což já považuji za civilizační výdobytek, a nikoliv vadu na kráse.
Takže tento druh úvah, myslím, by měl ožít, ať již se to zvládne zcela pragmaticky legislativně, anebo aspoň vytvoříme nějakou míru budoucí shody. Ale věnujme se tomu, protože schválením dnešního rozpočtu v prvním čtení budoucnost ani nezatratíme, ani ji nezachráníme. Ale je třeba na ni myslet. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Nyní zde mám faktické poznámky, takže prosím pana poslance Ferjenčíka a pak je přihlášen pan poslanec Elfmark, ale ten není v sále, tak uvidíme, jestli se vrátí, nebo jestli je to omyl. Prosím, pane poslanče. Vaše dvě minuty.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěl jenom stručně reagovat na kolegu Dolejše v té otázce růstu složené daňové kvóty. Problém je, ta složená daňová kvóta roste i v případě, že se daňové zákony nemění, protože sleva na poplatníka a stropy na sociální pojištění jsou konstruované tak, že když máme inflaci a růst reálných mezd, tak to průměrné zdanění průměrné mzdy stoupá. A vy tady mluvíte o progresi, ale přitom KSČM odmítá podpořit zvýšení slevy na poplatníka, což je přesně příklad, kdy prakticky dochází k progresivnímu zdanění. My jsme vlastně spolu s ODS přišli s konceptem, který umožňuje snížit zdanění práce, který by měl být principiálně přijatelný i pro levicové strany, ale vy to prostě blokujete. Tak to je pak těžké. Ale zdanění práce je extrémní u nás a zdanění té nejlevnější práce je už úplně neúměrné. A to, myslím, vy, který té ekonomice poměrně rozumíte, musíte vidět a bohužel z hlediska té vaší pragmatické koalice odmítáte tento problém řešit.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji do dodržení času. Pan poslanec Elfmark není v sále, takže to byl zřejmě omyl. A nyní prosím, pan poslanec Dolejš bude ještě reagovat s faktickou poznámkou. Omlouvám se panu poslanci Onderkovi. Prosím.
Poslanec Jiří Dolejš: Nebojte se, bude to jenom stručná zdvořilá reakce. Je to téma, a řekněme si, že pokud nechceme o našich vlastních návrzích hovořit (jako) o jakési legislativní guerille a pokud chceme, aby daňové návrhy směřovaly ke strategické budoucnosti daní, zkusme si některá témata dát na stůl, a s tužkou v ruce. Já třeba taky jsem zastánce toho, aby se zrušila superhrubá mzda, ale trošku mě děsí představa, že by nás to stálo dalších dvacet miliard ze státního rozpočtu. Nebo dokonce třicet - mně tady je napovídáno z ministerských lavic. Takže proto si myslím, že koncepční návrhy by měly být připravovány v širším kruhu s tužkou v ruce, a nepochybně se pak můžeme někde potkat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. A nyní tedy pan poslanec Onderka do obecné rozpravy. Prosím.
Poslanec Roman Onderka: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já bych doporučil ne s tužkou, ale s kalkulačkou. To je pro kolegu Dolejše prostřednictvím pana předsedajícího. Jinak jsem pochopil, že tady je soutěž o tom, kdo zná lépe díla Milana Kundery, mého rodáka a přítele. A tak já bych doporučil také jednu, je z roku 1965, kdy jsem se narodil, a jmenuje se Monology. Je to sbírečka básní, doporučuji si přečíst. Ten název vystihuje to, co se děje v Poslanecké sněmovně. Máme jasně rozdělenou koalici, opozici, stranu, která podporuje vládní koalici, a každý z nás si vede monolog a i podle účasti v sále je jasné, že každý ví už dopředu, jakým způsobem bude hlasovat. Padá zde mnoho myšlenek. Já pouze zmíním dvě, jedna politická, jedna technická, které zazněly.
Jedna politická, která se dotýká, jakým způsobem funguje levice, jakým způsobem funguje pravice. To je takzvané rozdávání z cizího, jak to tady již padlo od kolegy Dolejše prostřednictvím pana předsedajícího. Tady chci upozornit, že to tak prostě není, že to jsou pouze fráze a nějaké nadpisy pro novináře. Levice prostě přerozděluje, pokud má tu možnost, daně, to znamená, finanční prostředky jakéhokoliv rozpočtu, ať na úrovni státu, krajů, či obcí, to znamená municipalit, způsobem, kdy se snaží pomáhat těm nejchudším, těm nemovitým, těm, kteří mají nějaký hendikep. Prostě těm nejslabším. Ale nejenom jim, ale na ně klade důraz. To je potřeba si uvědomit a to je ten rozdíl mezi tou levicí a pravicí z toho vašeho pohledu, když říkáte, že levice rozhazuje.
Potom ta technická, ohledně mandatorních výdajů. Jasně, nemusíme mít tak velké mandatorní výdaje, pak nezvyšujme důchody seniorům, ale v ten moment se dostáváme do pozice, že budeme žít o dvacet let zpátky. Oproti Západu se propadneme o čtyřicet, padesát let zpátky. ***