(16.40 hodin)
(pokračuje Gajdůšková)
Navrhuji proto usnesení následujícího znění.
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky konstatuje, že současná situace v oblasti personálního zajištění zdravotní péče je vážná. Vyzývá proto Ministerstvo zdravotnictví a vládu České republiky, aby
I. systémově řešila nedostatek všech pracovníků ve zdravotnictví a vytvořila legislativní a finanční podmínky pro udržení stávajících a příjem nových zaměstnanců všech kategorií pro zajištění kvalitní a dostupné zdravotní péče;
II. přislíbené prostředky nad rámec úhradové vyhlášky ve výši 6 miliard Kč rozdělilo ministerstvo transparentně a docílilo vyrovnání základních plateb a neodůvodněných rozdílů za odvedenou zdravotní péči;
III. byl stanoven mechanismus valorizace plateb za státní pojištěnce od roku 2021 tak, aby postupně bylo dosaženo zvýšení objemu financí do zdravotnictví srovnatelné s průměrem Evropské unie, tedy přibližně 9 % HDP."
To usnesení samozřejmě předložím ještě v podrobné rozpravě.
A ještě si dovolím přidat přece jenom za sebe jednu věc, která s tím vším souvisí. Současná vláda navrhuje navýšení plateb za alkohol a tabák. Já to vnímám především jako opatření pro omezení konzumace alkoholu a tabáku. Samozřejmě že to přinese prostředky do státního rozpočtu. Ale myslím si, že by tyto prostředky, které navýšení daně za alkohol a tabák do státního rozpočtu přinesou, měly být směřovány právě do systému zdravotní péče, protože tam se ty dopady projeví skutečně nejvíce. O tom určitě bude debata a my ji povedeme určitě i při projednávání státního rozpočtu.
Děkuji předem za podporu navrženého usnesení.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Gajdůškové. Nyní paní poslankyně Jarošová. Připraví se paní poslankyně Maříková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Monika Jarošová: Děkuji za slovo. Přeji dobrý den, vážené dámy a pánové. Naše zdravotnictví se již delší dobu potýká s velkými problémy, které den co den zatěžují naše nemocné občany. Především nám v nemocnicích chybí zdravotničtí pracovníci všech profesí. V současné chvíli jejich nedostatek ohrožuje pacienty, kdy v některých oblastech kolabuje zdravotní péče v nemocnicích. Bohužel i tento rok pokračují odchody personálu z nemocnic. Lékaři odcházejí do ciziny, do ambulancí. Sestry a další personál míří nejčastěji mimo obor, kde dostanou více peněz. Je třeba si uvědomit, že práce lékařů a sester je svou specializací nenahraditelná, a kdo jednou odejde, už se nám těžko vrací zpět.
Jenom na vykrytí nepřetržité akutní péče chybí zhruba tři tisíce lékařů. Jejich skutečný nedostatek je ovšem zastírán faktem, že každý z přítomných lékařů je zatížen obrovským množstvím práce přes čas, která je v hrubém rozporu se zákoníkem práce. Lékaři nám chybí převážně v některých oborech, jako je například stomatologie, alergologie, ortopedie, psychiatrie nebo neurologie, a to je i hlavní příčinou dlouhých čekacích lhůt. Mnoho těchto specialistů také již dávno dosáhlo důchodového věku a dlouhodobě přesluhují. V případě všeobecných sester nám chybí více než 2 400. A to nemluvím o počtech nižšího zdravotnického personálu, jako jsou sanitáři a ošetřovatelky.
Zhoršující se personální situace vede v nemocnicích k uzavírání oddělení a často pak odcházejí zaměstnanci mimo zdravotnictví, což nadále zhoršuje personální situaci. Nemocnice, které pak následně přebírají pacienty po uzavřených odděleních, jsou ještě více přetížené jak lůžkově, tak personálně, a tím se může oddalovat potřebné ošetření pacientů, nebo bývají i propouštěni nedoléčení. Tím se pro ně dramaticky zhoršuje dostupnost a kvalita zdravotní péče. A to je začarovaný kruh.
Mezi záležitosti, které naše občany obzvlášť trápí, patří neúměrně dlouhá čekací doba na vyšetření u specialisty. Není výjimkou, že toto čekání se protáhne i na několik měsíců. Bývá zaběhlou praxí, že čím sofistikovanější je vyšetření, tím delší bývá doba, po kterou se na odborný zákrok nebo na diagnostiku čeká.
Celé roky se o tak katastrofální situaci ve zdravotnictví mluví, ale nic výraznějšího se doposud nedělo. Současná situace přitom začíná dopadat na pacienty. Zhoršuje se kvalita i dostupnost péče. Dlouhodobě se zhoršují pracovní podmínky personálu, dochází k jeho přetěžování, porušování zákoníku práce a k odchodům ze zdravotnictví. Příčinou není ani tak velký počet nemocnic, ani neúměrné zvýšení platů jejich zaměstnancům, ale podfinancování resortu, protože je financováno necelými 7 % HDP a to je žalostně málo. Další příčiny krachu nemocnic jsou systémové. Nemocnice mají rozdílné základní sazby a rozdílné úhrady za poskytovanou zdravotní péči, což vede k ekonomickým problémům především menších nemocnic. Všechny tyto skutečnosti jsou notoricky známé a jejich řešení už nelze donekonečna odkládat. Musíme si uvědomit naše priority, a tím je ponechání většiny našich nemocnic mimo soukromý sektor, nenechat je padnout podfinancováním, udržet si kvalitní a nepřetěžovaný personál a především zdraví a spokojenost našich občanů. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Jarošové. Nyní paní poslankyně Maříková. Připraví se pan poslanec Dvořák. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci a vážený pane ministře, zdravotnictví se nachází ve stavu, kdy lékařská komora veřejně přiznává, že není schopna garantovat bezpečnost zdravotní péče. Tristní nedostatek jak lékařů, tak sester se podepisuje na snížení kvality, dostupnosti, ale i bezpečnosti zdravotních služeb. Na jednu stranu musím uznat, že pan ministr zdědil po svých předchůdcích mnoho problémů, které neřešili, a nyní se navršily, ale to neznamená, že je necháme kupit až do doby, než se zdravotnictví naprosto zhroutí.
Zdravotnictví je v této zemi bráno jako černá díra, do které padají peníze, ale nejsou nikde vidět. Je nutné si uvědomit, že investice do zdravotnictví je investice do občanů této země. Jen zdravý občan může pracovat a následně odvádět ze svého příjmu daně a peníze do zdravotního a sociálního systému. Šetřit na investicích do zdravotnictví se tedy nevyplácí. Investice do zdravotnictví v České republice jsou nejnižší v Evropě. Pan ministr i přesto odmítá uvolnit více finančních prostředků pro české zdravotnictví, které z odvodů pacientů a daňových poplatníků nastřádaly zdravotní pojišťovny. Ty na svých účtech zadržují jako rezervu desítky miliard korun. Podle zákona musejí mít zdravotní pojišťovny jako rezervu 1,5 % rozpočtu, tedy částku, která odpovídá asi čtyřem dnům péče o jejich klienty. V současné době ovšem pojišťovny zadržují na účtech asi desetkrát tolik. Tyto peníze nejsou pojišťoven, ale pacientů, kteří přispívají do zdravotního pojištění.
Podfinancované zdravotnictví má za následek nedostatečné personální obsazení nemocnic. Řada nemocnic je závislá na zahraničních lékařích bez aprobačních zkoušek, kteří však v mnoha případech nejsou odborně způsobilí, a ošetření od takového lékaře může někdy být i hazard se zdravím. Nechci určitě házet všechny zahraniční lékaře do jednoho pytle, ale mnohé zkušenosti pacientů jasně naznačují, že velká část zahraničních lékařů není schopna se s pacientem domluvit v českém jazyce a je pro ně značně problematické složit aprobační zkoušku. Někteří pracují i bez této zkoušky, což svědčí o odborných znalostech takového lékaře.
Lékařská komora už loni požádala ministerstvo o pravidelný měsíční přehled, kolik lékařů bylo v rámci projektu Ukrajina přijato do českých nemocnic. Žádost byla vyslyšena jen z části. Ministerstvo seznam přijatých sice posílá, ale bez uvedení konkrétního pracoviště. Proč ministerstvo znemožňuje komoře kontrolovat dodržování platných právních předpisů? Není snad bezpečnost a zdraví pacienta na prvním místě? Cizinec bez aprobační zkoušky nemůže vykonávat lékařské povolání. Na základě povolení Ministerstva zdravotnictví může pouze vykonávat odbornou praxi tak jako medik v šestém ročníku studia, a to pod přímým odborným vedením kvalifikovaného lékaře, tedy lékaře se specializovanou způsobilostí a praxí nejméně ještě tři roky po atestaci. Tento plně kvalifikovaný lékař musí být s cizincem vždy na pracovišti fyzicky přítomen. Na každého cizince musí být ze zákona jeden plně kvalifikovaný lékař s praxí, který nemůže být zároveň školitelem žádného dalšího lékaře bez atestace. ***