(12.50 hodin)
(pokračuje Valenta)
Dámy a pánové, poslanecká kontrola v České televizi i z tohoto důvodu je v dnešní době více než nezbytná. Hospodaření se sedmi miliardami korun získanými především přímým výběrem od občanů se nemůže i nadále odehrávat neprůhledně a také nehospodárně, nebo se alespoň v mantinelech tohoto podezření, a to přes výrazný odpor významné části koncesionářů, pohybovat. Nelze také od některých aktivistických skupin v České televizi složených z osob bez voliči uděleného mandátu si nechat vnucovat filozofii typu "dejte nám peníze a už nám do toho nemluvte, ale spíše byste se měli zamyslet nad navýšením koncesionářských poplatků". Typicky odstrašujícím příkladem je iniciativa Braňme média veřejné služby pánů Smoljaka, Vadase, Klvani a dalších, kteří opakovaně iniciovali legislativní návrhy, aby rady, které na veřejnoprávní média dohlížejí, nebyly ve Sněmovně voleny z nominantů celé široké občanské společnosti jako doposud, nýbrž aby byly delegovány jen z vybraných organizací. Rozuměj z těch, které vyhovují, těch jediných správných. Měly by to být dle jejich názoru např. organizace typu FITES, ARAS, Syndikát novinářů a jiné. Ptám se, jaký konkrétní důkaz naprostého konfliktu zájmů bychom ještě potřebovali od nich slyšet? Skutečně tedy hájí zájmy celé naší veřejnosti? Možná ano, ale jen té části soustředěné kolem nich.
Ptejme se v tomto ohledu ale dále. Skutečně by měli čeští koncesionáři platit za sledování České televize ještě více peněz než doposud? Myslíte si, že jsou nyní např. s kvalitou zpravodajství a publicistiky naši občané většinově spokojeni a chtěli by si za poskytnutou veřejnoprávní službu připlatit? No, to tedy rozhodně nejsou a nechtějí.
A prosím, oficiální statistiky najatých firem zabývajících se veřejným míněním nyní nechme raději stranou. Ano, ČT se hodí, ale když byla např. zpracována obdobná analýza vědeckým pracovištěm Univerzity Karlovy, která jasně prokázala tendenčnost České televize ve vysílání a neoprávněné upřednostňování některých politických subjektů, rázem byla hozena do koše jako nerelevantní.
Dámy a pánové, České televizi se úzkostně nedostává objektivity, vyváženosti, plurality názorů či soudnosti moderátorů. Někdy ale i prosté mezilidské slušnosti, kdy jsou předem vybrané politické oběti vyšetřovány televizními moderátory jako na policii, a dokud neřeknou, co chce vyšetřující, tedy ten konkrétní investigativní redaktor, slyšet, domů prostě neodejdou.
Na pořadu zpravodajského či publicistického dne ale bývají v České televizi více či méně skryté urážky protistrany, tedy těch, kteří byli televizními pracovníky vybráni jako za ty zlé a za ty špatné. Jedním z příkladů v poslední době je situace, kdy Obvodní soud pro Prahu 4 nařídil České televizi se omluvit advokátům Lence a Karlu Hnilicovým. Členství těchto manželů v Advokátní komoře bylo investigativním novinářem České televize přirovnáno k členství nacisty Mengeleho v České lékařské komoře. S obdobným příkladem vystoupil v médiích např. i předseda klubu ANO Faltýnek, který na účet České televize přidal, že veřejnoprávní médium vykonávalo nátlak na žalobce Šarocha, když ho jeho reportéři v minulých dnech honili s kamerou. Celkově - opět podle předsedy poslaneckého klubu ANO - lze říci, že až do úniku informace o možném zastavení kauzy Čapí hnízdo byl Šaroch miláčkem národa. Po dotyčném úniku informací teď nastal pravý opak. A i v té souvislosti pan Faltýnek zmínil práci České televize.
K mediální masáži postojů veřejnosti je bohužel v podmínkách České televize využíváno také polopravd, podprahového ovlivňování a manipulování k jediné možné - dnes se populárně, ale poměrně výstižně říká mainstreamové - pravdě. Takovým v poslední době asi tím nejoblíbenějším psychologickým nástrojem v České televizi je vytrhávání jednotlivostí ze situačního či historického kontextu. Vnucované rovnítko mezi viníky světového válečného konfliktu s desítkami milionů nevinných obětí a spravedlivým poválečným odsunem lidí vyznávajících fenomén totální, tedy genocidní války na základě rozhodnutí vítězných mocností, je snad tím nejlepším příkladem historického manipulativního a z jiného úhlu pohledu, řekl bych, až zaprodaneckého přístupu některých zaměstnanců našeho veřejnoprávního média. Ale oni ti redaktoři se vlastně jen opírají o názory některých historiků a komentátorů, takže "voni vlastně za nic nemohou". Jenže český občan a koncesionář vše toto vidí, registruje a nezapomíná, bohužel pro ně.
Ale i na další metody, nejen prováděné salámovou formou zkreslování reality a historie, jsou mnozí klíčoví moderátoři skutečně kabrňáci. Na jejich pečlivě tajené honoráře podle generálního ředitele České televize prý česká veřejnost ještě nedorostla. Opět uvedu příklad. V hlavním pořadu Události a komentáře byl odvysílán vstup redaktora Jiřího Hynka, který celkem třikrát označil Andreje Babiše za bývalého premiéra. Celou tuto blamáž přešla moderátorka pořadu Světlana Witowská bez mrknutí oka. Na webu ČT byla potom tato pasáž pořadu rychle nedostupná.
Další důvod pro nezpochybňování intenzivní sněmovní kontroly týkající se hospodaření České televize je nepochybně také fakt, že Evropská unie vyžaduje od členských zemí, aby měly svůj audiovizuální trh plně pod kontrolou. Tím rozhodně nemyslela pod kontrolou lidí, kteří jsou členy jakýchsi profesních či lobbistických organizací. Chce po nás, abychom za to, co vysíláme, nesli i odpovědnost, když už jsme licenci někomu přidělili, a tuto zodpovědnost musí nést volení zástupci lidu, jestli chceme v České republice pokračovat tedy v ústavně zakotveném systému parlamentní demokracie.
Konkrétně je to u nás, tedy v České republice, ošetřeno tak, že Sněmovna volí Radu České televize, kde by měly být zastoupeny významné regionální, sociální, politické a kulturní proudy. Tento orgán disponuje jistými pravomocemi, byť jsou tyto pravomoci podle mého názoru zcela nedostatečné. A bohužel musím dodat, že i těch málo reálných kompetencí, které Rada České televize má, ani ty nevyužívá. Nad tímto faktem je třeba se do budoucna skutečně zamyslet. Bez nezávislého, ale ve své činnosti efektivního kontrolního orgánu, který bude skutečně přímo kontrolovat a řešit často oprávněné stížnosti občanů, se prostě dlouhodobě zakalené televizní vody nevyčistí.
V této souvislosti proto znovu opakuji, zapojme do tohoto procesu i Nejvyšší kontrolní úřad.
Současně zde varuji před těmi, kteří si představují, že od České televize dostanou klíče a k tomu bianko šek do ruky, a potom si tam budou moct dělat, co chtějí. Opakuji to i proto, že je totiž velice pravděpodobné, že se schyluje k podobnému konfliktu, jakým byla již zmíněná televizní krize v roce 2000, kdy byl v podstatě nastolen stav, který podle mnohých trvá dodnes, a Česká televize je ovládána lidmi, kteří v ní pracují a nikdo jim do toho nemá co mluvit. A ti by rádi toto své postavení a dobyté pozice podpořili příslušnou legislativní změnou. A právě zde by měli všichni koncesionáři zbystřit, jde přece o majetek nás všech. Podobný názor pro vaši informaci zastává i Petr Žantovský, člen Rady České tiskové kanceláře.
Nyní bych přešel k samotnému způsobu prokazování kvality České televize. Dle mého názoru lze konstatovat, že výroční zprávy o hospodaření České televize mezi lety 2012 až 2018 jsou spíše koncipovány na efekt než na vypovídací hodnotu. Z pohledu právních předpisů lze např. hospodaření České televize, už to tady také dnes padlo, klasifikovat jako vyrovnané. Z hlediska reálné ekonomiky a podnikatelského pohledu ale dochází ke krytí nákladů z naspořených zdrojů minulého období, nebudu říkat, že tam existuje nějaký fond, nebo neexistuje, prostě z naspořených zdrojů minulého období. Zde lze registrovat markantní pokles těchto zdrojů, tedy proces, který lze zjednodušeně nazvat stravováním sama sebe. Dochází též k poklesu dlouhodobého majetku České televize. Také stav, kdy se náklady České televize drží těsně pod hodnotou 7 miliard korun, odráží nepřijatelný stav, kdy neziskový subjekt je zcela bez vazby na ekonomickou realitu. ***