(17.10 hodin)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Faktická poznámka paní poslankyně Gajdůškové, po ní faktická poznámka pana místopředsedy Okamury. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Tak jenom opravdu fakticky. Za prvé - budu mluvit za sebe. Podepsala jsem už první návrh na zavedení státních svátků jako dnů pracovního klidu a omezení prodejní doby.
Za druhé. Sociální demokracie v Senátu, nevím, že by měla nadpoloviční většinu. Měli jsme nejsilnější klub, to je pravda. Takže se ohrazuji proti výrokům na adresu sociální demokracie. A vyprosila bych si to.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Okamura - faktická poznámka. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já bych teď zareagoval prostřednictvím pana předsedajícího na oba dva předřečníky. Já o tom vím, že jste měli většinu, takže se podívejte na rok 2012.
A ta druhá věc. Já se tady nenechám urážet panem poslancem Onderkou. Já jsem pracoval - ne že jsem byl placen v nepřetržitém provozu na směny, jako jste byl možná vy. Já v prvních asi pěti nebo šesti letech svého podnikání jsem dovážel japonské turisty, dokonce jsem 24 hodin denně držel urgentní linku, když je tady někdo okradl, nějaký kapsář, ztratili pas, když onemocněli, tak abychom je mohli urgentně i v noci, o půlnoci jsem s nimi chodil do nemocnice. Nemohl jsem, když jsem chtěl jít do kina, tak jsem si sedal v kině úplně na kraj, abych mohl kdykoliv odejít, a musel jsem vyběhnout. Nemohl jsem si jít ani zaplavat, protože jsem telefon nemohl mít u sebe, a to bylo v začátcích mobilních telefonů. Na rozdíl možná od vás já jsem si to musel platit sám dokonce, jako já jsem nebyl ani placen, a bylo to 24 hodin denně, kdy jsem pracoval od rána do noci a musel jsem se živit sám. Sám! A musím říci, že každá cestovní kancelář, která je vůbec na trhu, tak takovou urgentní linku provozuje. Každá, aby když se něco stane nějakému klientovi, tak aby mohli okamžitě 24 hodin denně klientovi vyhovět. A jelikož v té době, kdy jsem začínal, tak jsme byli ve firmě asi jenom já se dvěma zaměstnanci nebo s jedním a nechtěl jsem právě zatěžovat kolegy, protože oni neuměli japonsky, takže jsem tam byl sám, kdo umí japonsky, takže z tohoto důvodu jsem to dělal celá léta sám. Sám 24 hodin denně. Takže přestaňte tady lhát, přestaňte tady vymýšlet, přestaňte je osočovat, zase ty svoje lidi! Prostě trvám na tom, že plasticky měníte názor, a tenkrát pan Bublan, když to tady navrhoval v Senátu, tak prostě to neprošlo, přestože vás byla většina, a teď jste prostě změnili názor. To je fakt. A přestaňte už tady s těmi osobními narážkami, protože já pracuju celý život a nikdy jsem neparazitoval na veřejných penězích jako někteří exponenti některých stran celý život dokonce!
Místopředseda PSP Petr Fiala: Následuje faktická poznámka pana poslance Onderky, potom pan poslanec Válek s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Roman Onderka: Děkuji, pane místopředsedo. Prostřednictvím vaší osoby, pane Okamuro, opět jste předvedl gumový míček. Nahoru dolů, nahoru dolů. Znovu říkám - vy říkáte: nenechám se urážet. Jestli si myslíte, že já se nechám urážet, tak to jste se sakramentsky spletl! Mně není dvacet ani pětadvacet. Já jsem se také celý život živil sám, a když jsme vypravili na té železnici vlak, tak než jsem si šel lehnout, tak jsem si uvědomoval jednu zásadní věc, že až se probudím, tak se zeptám, jestli ten vlak dojel, protože tu odpovědnost jsem měl celou dobu, když jsem spal. Každý z nás má nějakou životní zkušenost. Já říkám pouze jedno: Přestaňte urážet ostatní kolegy v tomto sále a nikdo vás následně nebude urážet také. I když já si myslím, že jsem vyjádřil pouze svůj názor, jaký opravdu jste.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Válek, po něm s faktickou poznámkou pan předseda Stanjura. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Tak já jenom preventivně, kdyby měl někdo pocit, že jsem ho urazil, tak jsem neměl za cíl ho urazit.
Já jsem chtěl prostřednictvím pana předsedajícího podpořit tu myšlenku, která tady zazněla od pana poslance Nachera - už toho nechme. Já myslím, že je zbytečné debatovat, kdo byl větší hujer, když ještě pracoval a nebyl poslanec, a jestli v práci dýchal, nebo chodil na záchod, nebo jedl, anebo co tam vlastně v té práci dělal. Já jsem nikdy nepracoval, protože jsem doktor, doktoři nepracují. Tak pojďme se bavit o tomto zákoně, pojďme o něm hlasovat, pojďme to někam posunout a dokázat občanům, co to sledují, že pracujeme i v Parlamentu, a nejenom když jsme byli hujeři ve svých zaměstnáních. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Žádná další faktická poznámka v tuto chvíli elektronicky není zaznamenána, nikdo se nehlásí ani do rozpravy, tedy rozpravu končím. Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova. Je. Pan senátor Nwelati má prostor pro závěrečné slovo. Prosím, pane senátore.
Senátor Raduan Nwelati: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, když jsem tady tu atmosféru viděl, jak tady trošičku do sebe šijete, tak možná, že to malinko zklidním tím, že vám vyřídím pozdrav všech 81 senátorů ze Senátu. Měl jsem připravenu docela dlouhou řeč, ale protože veškeré argumenty, které jsem tady chtěl použít, tady i padly od zastánců zrušení zákona č. 223/2016 Sb., tak je opakovat nebudu, ale stejně pár slov řeknu.
Když ten zákon byl schvalován, tak byly používány dva argumenty, proč je potřeba omezit de facto otevírací dobu, a to za prvé, abychom chránili zaměstnance v obchodech nad 200 metrů čtverečních, myšleno tím prodejní plocha. A druhý argument byl, abychom zamezili tomu, že lidé nebo rodiny s dětmi tráví celý den, když je svátek, v obchodních domech. To byly hlavní důvody, které tady zaznívaly, aby ten zákon tehdy byl schválen.
Argument, že chráníme zaměstnance, sice je možná pravdivý, ale jenom zčásti. A já ten zákon z tohoto pohledu považuji za diskriminační. A je diskriminační jak vůči podnikatelům, tak vůči zaměstnancům, protože tady dělíme podnikatele na ty, kteří mají obchody do 200 metrů čtverečních, a ti de facto podnikat můžou, nenařizujeme jim žádný zákaz prodeje ve svátcích, a pak tady jsou podnikatelé, kteří mají plochu nad 200 metrů čtverečních, a ti de facto se tímto zákonem musí řídit a nesmějí otevřít, přestože by si to třeba i ti jejich zaměstnanci přáli. To netvrdím, ale stát se to může. Je diskriminační i vůči zaměstnancům, protože my tady chráníme zaměstnance jenom těch zaměstnavatelů, kteří mají právě tu plochu nad 200 metrů čtverečních, a dokonce jenom část zaměstnanců, protože jsou někteří zaměstnavatelé, kteří mají plochu nad 200 metrů čtverečních, například fotbalový stadion, a tam pořádají fotbalový zápas. Všichni zaměstnanci, kteří musejí zajišťovat ten fotbalový zápas, tam přijít musí. Teď se přiznám, že jsem nepočítal, kolik má metrů čtverečních fotbalový stadion, ale předpokládám, že to bude více než dvě stě. Takže tento zákon je diskriminační.
A jestli se tady někdo oháněl tím, že budou podávány hromadné žaloby, pokud tento zákon bude zrušen, protože někdo bude nutit někoho jít do zaměstnání, když se mu nechce nebo když se nedohodl, a bude mu to nařizovat. Já si nepamatuji, že by před schválením tohoto zákona, to znamená před rokem 2016, nějaké hromadné žaloby byly. Proto pokud ten zákon zrušen bude, tak nepředpokládám, že by mohly být hromadné žaloby. A pokud bych chtěl použít tuto demagogii obráceně, tak bych řekl, pokud tento zákon nebude zrušen, tak můžou být hromadné žaloby od těch zaměstnanců, které jsme neuchránili tímto zákonem. Proč uklízečka v divadle má jít de facto pracovat o svátcích, které jsou tady vyjmenované, těch osm svátků, na rozdíl od prodavačky v obchodě, který má nad 200 metrů čtverečních?
Proto bych chtěl opravdu vás poprosit, zvažte, jestli je tento zákon nutný, jestli opravdu nediskriminuje jenom část zaměstnanců, nebo jestli nedává výhodu jenom části zaměstnanců, a moc bych vás prosil, zkuste se připojit k návrhu, který přišel ze Senátu, a podpořit jeho zrušení. ***