Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

1.
Vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2020
/sněmovní tisk 605/ - prvé čtení

Děkuji paní ministryni i paní zpravodajce, že zůstaly u stolku zpravodajů, a budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu. Z pověření vlády návrh uvede místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová. Prosím, paní místopředsedkyně vlády, já vám udělím slovo, až bude dostatečný klid v sále. Pokud vedete ještě diskuse na jiné téma, prosím v předsálí. Prosím, máte slovo.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dovolte mi nyní, abych vás seznámila s návrhem zákona o státním rozpočtu na rok 2020 a představila vám jeho základní parametry a makroekonomický rámec, na základě něhož byl návrh státního rozpočtu zpracován.

Myslím si, že předložený návrh rozpočtu je kvalitní a naší zemi přináší rekordní investice na nedostatečnou infrastrukturu, rekordní objem prostředků do vzdělávání, dále posiluje vědu, výzkum, inovace a nezapomíná na seniory a rodiny s malými dětmi.

Návrh státního rozpočtu na rok 2020 stojí na makroekonomickém scénáři a predikci příjmů, které byly v souladu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti posouzeny nezávislým Výborem pro rozpočtové prognózy, který dne 29. srpna shledal obě prognózy na roky 2019 a 2020 za realistické. Přes poměrně různorodé názory členů, které výbor odůvodnil značnými riziky ve vnějším prostředí, se většina přítomných shodla, že prognózy Ministerstva financí jsou vnitřně konzistentní a v klíčových parametrech odpovídají jejich očekávání.

Na pozadí narůstajících rizik ve vnějším prostředí, zpomalování ekonomické aktivity v zemích Evropské unie a nerovnováhy na domácím trhu práce oslabuje i dynamika českého hospodářství. Výkon české ekonomiky by měl mírně zpomalovat z 2,4 % v roce 2019 na 2,2 % v roce 2020. Hlavním tahounem růstu by měla zůstat domácí poptávka. Reálnou dynamiku spotřeby domácností bude patrně přechodně ovlivňovat vyšší míra inflace, která by z 2,7 % v letošním roce měla klesnout na 2,4 % v roce 2020. S uzavíráním produkční mezery souvisí i vývoj na trhu práce, kde očekáváme postupné zmírňování tlaku a u míry nezaměstnanosti i růstu průměrných mezd přiblížení k dlouhodobé přirozené úrovni.

Ráda bych však připomněla, že makroekonomický kontext je postaven na předpokladu odchodu Spojeného království z Evropské unie s dohodou, která nenaruší volný pohyb zboží a služeb, stejně jako na předpokladu urovnání eskalujících obchodních sporů mezi Spojenými státy americkými a Čínou či s jinými zeměmi.

Pro plán a realizaci fiskální politiky jsou od roku 2017 mantinely dány zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. V jejich rámci lze fiskální politiku následujících let charakterizovat jako neutrální až mírně expanzivní, což je plně v souladu s realitou zpomalování ekonomického růstu.

Nyní dovolte, abych přikročila ke konkrétním parametrům návrhu státního rozpočtu. Očekáváme, že celkové příjmy meziročně vzrostou o 7,7 % neboli o bezmála 113 mld. korun na částku 1 578 mld. korun. Výdaje státního rozpočtu na rok 2020 jsou navrženy o 40 mld. korun vyšší než příjmy, tedy ve výši 1 618 mld. korun. Deficit státního rozpočtu tak zůstává pro rok 2020 na stejné úrovni jako v letošním roce, a to při zachování kladného salda sektoru vládních institucí.

Co se týče příjmů posouzených Výborem pro rozpočtové prognózy potom - daňové příjmy bez pojistného navrhuji v objemu téměř 819 mld. korun, tedy o téměř 50 mld. korun vyšší. K tomu více než z poloviny přispěla nová daňová opatření jako zvýšení sazeb daně z hazardu, spotřebních daní z tabáku a lihu, změna právní úpravy pro tvorbu rezerv pojišťovně či zavedení digitální daně. Inkaso predikce navyšuje rovněž poslední etapa elektronické evidence tržeb. Za další příjmy z pojistného na sociální zabezpečení rozpočtujeme ve výši přes 586 mld. korun. Náš odhad meziroční změny o 30 mld. se opírá předně o prognózovaný růst průměrných mezd a platů v ekonomice. U příjmů z rozpočtu Evropské unie a z finančních mechanismů předpokládáme výši skoro 112 mld. korun, tedy přibližně o 18 mld. vyšší než v letošním roce. To odpovídá pokročilé fázi sedmiletého cyklu aktuálního programového období evropských strukturálních a investičních fondů. Ostatní příjmy jsou rozpočtovány ve výši necelých 62 mld. korun a meziročně rostou o více než 15 mld. korun zejména v důsledku vyšších příjmů z prodeje emisních povolenek o bezmála 10 mld. korun, příjmů z aukce kmitočtů ve výši 7 mld. korun. Kromě toho se v této kategorii příjmů očekává 16,5 mld. korun z prostředků z privatizačních účtů či příjmy z dividend společnosti Letiště Praha odhadované na 1,5 mld. korun.

Stejně jako příjmy jsou výdaje návrhu státního rozpočtu zvýšeny meziročně o 112,8 mld. korun. Pokud bych měla změnu rozdělit na národní a spolufinancované evropské výdaje, je nárůst více než 95 mld. tvořen domácími prostředky.

Jelikož mezi hlavní cíle naší vlády patří rozvoj České republiky, budou finanční prostředky v roce 2020 použity především na nárůst kapitálových výdajů o 23,9 mld. korun na bezmála 146,2 mld. korun. K meziročnímu nárůstu dochází u kapitálových výdajů, které jsou kryty příjmy z rozpočtu EU, a to o 15,6 mld. korun. A u českých kapitálových výdajů je nárůst o 8,3 mld. korun na úroveň 88 mld. korun. Právě zvyšování státního podílu výdajů na investice je jedním z cílů současné vlády, čímž navazuje na trend, kdy od roku 2014 soustavně navyšuje kapitálové výdaje z národních zdrojů.

Dále dojde k navýšení výdajů na výzkum, vývoj a inovace o 1 mld. korun na úroveň národních zdrojů ve výši 37 mld. korun. Po započtení výdajů krytých příjmy EU a finančních mechanismů činí celkové výdaje na výzkum 47,6 mld. korun, což oproti roku 2019 představuje zvýšení výdajů o 5,5 mld. korun. Podíl těchto výdajů na HDP pro rok 2020 představuje 0,8 %.

V rozpočtu na rok 2020 také dokazujeme, že školství je pro nás prioritou. Celkový rozpočet kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy dosáhne v příštím roce výše 226 mld. korun, což představuje meziroční navýšení rozpočtovaných prostředků o téměř 21 mld. korun. Objem prostředků na platy pedagogických pracovníků v regionálním školství se zvyšuje o 10 %, pro rok 2021 se pak počítá s dalším nárůstem prostředků na platy o 9 %, tak aby se platy učitelů v regionálním školství na konci volebního období v roce 2021 dostaly minimálně na 150 % jejich výše z roku 2017, což je v souladu s cílem stanoveným v programovém prohlášení vlády. Tím bude zajištěn průměrný plat učitele na úrovni minimálně 45 tis. korun v roce 2017. Objem prostředků na platy nepedagogických pracovníků v regionálním školství se zvyšuje o cca 10 %. Pro rok 2021 se pak počítá s dalším nárůstem prostředků na platy o cca 4 %, tak aby se platy nepedagogických pracovníků v regionálním školství na konci volebního období v roce 2021 dostaly minimálně na 150 % jejich výše pro rok 2017, a to v souladu s cílem stanoveným v programovém prohlášení vlády. Tím bude zajištěn průměrný plat nepedagogického pracovníka na úrovni minimálně 24 tis. korun.

Navýšení platů všech zaměstnanců veřejné správy v roce 2020 bude činit 1 500 korun do tarifu na zaměstnance a současně bude zrušena první stupnice platových tarifů. Do návrhu rozpočtu na rok 2020 bude promítnuto krácení počtu míst a objemu prostředků na platy stanovené vládou dle specifik jednotlivých kapitol. Krácení se nevztahovalo na příslušníky bezpečnostních sborů, vojáky z povolání, zaměstnance v regionálním školství a zaměstnance v tzv. parlamentních kapitolách. Toto opatření představuje celkem úsporu ve výši 1,17 mld. korun a redukci počtu míst o 2 970 míst.

Dále v oblasti prostředků na platy ústavních činitelů a odvozených soudců a státních zástupců bude promítnuta aktualizace propočtů podle úrovně průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené za rok 2018 vyhlášené Českým statistickým úřadem dne 3. září letošního roku. Platová základna soudců a státních zástupců v návaznosti na současné údaje roste oproti základně roku 2019 o 10,3 % a platová základna ostatních ústavních činitelů o 10,3 %. Tento dopad u tzv. parlamentních kapitol bude řešen při projednávání státního rozpočtu v Poslanecké sněmovně Parlamentu formou pozměňovacího návrhu.

V sociální oblasti je rozpočtováno výrazné zvýšení průměrného starobního důchodu, který by se měl od 1. ledna 2020 zvýšit o 900 korun na částku 14 326 korun. Tato mimořádná valorizace zvyšuje výdaje státního rozpočtu o 34,9 mld. na částku přes 507,4 mld. korun. Dále je tam zahrnuto navýšení rodičovského příspěvku, kterým zvedáme životní úroveň osob celodenně pečujících o malé děti, a odpovídá to částce 8,6 mld. korun. Platba státu do veřejného zdravotního pojištění se meziročně zvyšuje o 3,5 mld. korun na celkovou částku 76,8 mld. korun.

Národní výdajový rámec Státního fondu dopravní infrastruktury byl zvýšen na celkovou úroveň 70,2 mld. korun.

Z hlediska fungování veřejné správy jsme posílili rozpočtované zdroje na obranu České republiky, kdy výdaje Ministerstva obrany jsou navrženy v objemu o téměř 9 mld. vyšší než pro letošní rok, čímž by v roce 2020 měly činit 75,5 mld. korun. V souladu s obrannou strategií České republiky a dlouhodobým výhledem pro obranu 2035 je předpokládáno, že rozpočet resortu Ministerstva obrany bude postupně navyšován s cílem dosažení podílu 1,4 % HDP do roku 2021.

Počítáme také s pětiprocentní valorizací příspěvku na výkon státní správy u územních samosprávných celků.

Zároveň mi dovolte stručné subjektivní shrnutí. Domnívám se, že návrh státního rozpočtu na rok 2020 vytváří předpoklady pro realizaci vhodných politik, které přispějí ke zvýšení produktivity a posunou potenciál naší ekonomiky ať už investicemi do infrastruktury, nebo do vzdělání, vědy, výzkumu či inovací. Současně návrh podporuje prvky inkluzivního růstu, protože zvyšuje životní úroveň nejen seniorů, ale rodin pečujících o malé děti a pomáhá zvyšovat jistotu v turbulentní době rostoucího obchodního protekcionismu, nejistých budoucích vztahů se Spojeným královstvím či podob evropské integrace.

Děkuji vám za pozornost a na závěr svého vystoupení bych chtěla požádat Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky o podporu vládního návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2020 a schválení základních údajů návrhu tohoto zákona v prvním čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni financí a místopředsedkyni vlády Aleně Schillerové. Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím číslo 37 předložený návrh zákona přikázal k projednání rozpočtovému výboru. Rozpočtový výbor předložil usnesení, které bylo určeno jako sněmovní tisk 605/1. Požádám nyní o slovo zpravodajku, předsedkyni rozpočtového výboru poslankyni Miloslavu Vostrou, aby nás seznámila s tímto stanoviskem. Máte slovo.

 

Poslankyně Miloslava Vostrá: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte, abych na úvod připomněla ta nejzákladnější čísla, protože myslím si, že zdůvodnění paní ministryně bylo dost podrobné, a ráda bych dala prostor vám ostatním, abyste v rozpravě mohli zareagovat.

Takže jenom pro shrnutí, celkové příjmy státního rozpočtu na rok 2020 se stanoví částkou 1,578 bil. korun, celkové výdaje 1,618 bil. korun, schodek ve výši 40 miliard. Ve státním rozpočtu jsou obsaženy finanční vztahy k rozpočtu Evropské unie, očekávané příjmy k rozpočtu Evropské unie v celkové výši 109,9 mld. korun a odvody do rozpočtu ve výši 47 mld. Dále jsou tam finanční vztahy ke krajům mimo hlavního města Prahy ve výši 1,4 mld., k obcím mimo hlavního města Prahy ve výši 9,8 mld. a k hlavnímu městu Praze ve výši 1,14 mld. Návrh státního rozpočtu počítá s mírným zpomalením růstu ekonomiky proti roku 2019, a to na 2,2 %, a průměrnou mírou inflace 2,4 % a nezaměstnaností 2,3 %.

Na příjmové stránce se počítá s nárůstem daňových příjmů včetně pojistného na sociální zabezpečení o celkovou částku 112 miliard korun. Tady bych jenom chtěla říci, že jsou zde započítány odhady příjmů z legislativních návrhů, které ještě neprošly celým legislativním procesem, jako je sazbový balíček nebo daň z vybraných internetových služeb.

Osobně jsem toho názoru, že stav ani výhled české ekonomiky není natolik zlý, aby bylo nutné ji stimulovat schodkově. Aktuální rozpočtové schodky jsou ale dány jinými důvody a ty bych tady chtěla připomenout. V minulosti byla řada sektorů podfinancována a toto narovnání poměrů samozřejmě v tuto chvíli stojí více peněz.

Předložený vládní rozpočtový návrh určitě není dokonalý, ale chybí mi tam například témata jako efektivnost sociálního státu či promyšlenější vládní kapitálové výdaje. To nevypadá, že by bylo zrovna prioritami tohoto rozpočtu. Nicméně za důležité považuji, že v polovině září tento návrh podpořili na zasedání tripartity odbory i zaměstnavatelé, a tudíž bych to shrnula tím, že vládní návrh státního rozpočtu je rozumným kompromisem.

Na samý závěr bych chtěla informovat, že sněmovní rozpočtový výbor tento vládní rozpočtový návrh projednal před 14 dny a ve svém usnesení doporučuje Poslanecké sněmovně, aby v prvním čtení schválila základní parametry státního rozpočtu na příští rok. Nicméně chci se zeptat pana předsedajícího, zda mohu s celým textem návrhu usnesení seznámit Poslaneckou sněmovnu již nyní, nebo zda se mám přihlásit do rozpravy.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Já vám rozumím, paní předsedkyně. I když jsem požádal kolegy, kteří diskutují jiné věci, aby se ztišili, tak přesto je tu hluk...

 

Poslankyně Miloslava Vostrá: Nicméně, pane místopředsedo, vy jste asi nezaznamenal můj dotaz, takže když dovolíte, já budu pokračovat a seznámím Poslaneckou sněmovnu s celým návrhem usnesení.

Takže vážené kolegyně, vážení kolegové. Usnesení rozpočtového výboru 30. schůze ze dne 9. října 2019 k prvému čtení vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2020, sněmovní tisk 605.

Po úvodním slově ministryně financí Aleny Schillerové, zpravodajské správě a po rozpravě rozpočtový výbor

 

I. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2020 v prvém čtení přijala následující usnesení:

 

Poslanecká sněmovna:

I. schvaluje základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2020 podle sněmovního tisku 605 (dále zákon), kterými jsou:

A. Výše příjmů stanovena částkou 1 578 118 723 753 korun, výše výdajů stanovena částkou 1 618 118 723 753 korun, rozdíl mezi příjmy a výdaji (saldo) stanoveno částkou minus 40 mld.

 

B. Způsob vypořádání salda těmito financujícími položkami:

a) zvýšením stavu na účtech státních finančních aktiv o 2 626 169 129 korun;

b) změnou stavu státního dluhu o 42 626 169 129 korun;

 

C. Finanční vztahy státního rozpočtu k rozpočtům krajů s výjimkou hlavního města Prahy, a to příspěvky v celkové výši 1 488 199 500 korun.

D. Finanční vztahy státního rozpočtu k rozpočtům obcí, s výjimkou hlavního města Prahy, v úhrnech po jednotlivých krajích, a to příspěvky v celkové výši 9 828 964 200 Kč.

 

E. Finanční vztah státního rozpočtu k rozpočtu hlavního města Prahy, a to příspěvkem v celkové výši 1 140 915 000 Kč.

 

F. Zmocnění ministryni financí podle § 4 odst. 1, 2 zákona a zmocnění Ministerstvu financí postupovat při stanovení výše příspěvku na výkon státní správy jednotlivým obcím a hlavnímu městu Praze postupem uvedeným v příloze 8 zákona (§ 2 odst. 4);

 

II. bere na vědomí, že návrh státního rozpočtu ČR na rok 2020

a) obsahuje finanční vztahy k rozpočtu EU, a to očekávané příjmy z rozpočtu EU v celkové výši 109 587 036 655 Kč a odvody do rozpočtu EU v celkové výši 47 000 000 000 Kč;

b) stanoví rozsah pojistné kapacity Exportní garanční a pojišťovací společnosti, a. s., ve výši 188 000 000 000 Kč;

c) obsahuje v příloze 9 zákona seznam dotací z vyjmenovaných kapitol státního rozpočtu v roce 2020 s označením jejich příjemců a uvedením jejich výše, které nepodléhají povinnosti vyhlásit výzvu k podání žádosti o poskytnutí dotace podle rozpočtových pravidel;

 

III. přikazuje k projednání kapitoly a okruhy vládního návrhu státního rozpočtu ČR na rok 2020 takto:

 

petiční výbor kapitoly 304 - Úřad vlády, 309 - Kancelář Veřejného ochránce práv, 343 - Úřad pro ochranu osobních údajů;

rozpočtový výbor kapitoly 301 - Kancelář prezidenta republiky, 302 - Poslanecká sněmovna Parlamentu, 303 - Senát Parlamentu, 312 - Ministerstvo financí, 345 - Český statistický úřad, 359 - Úřad Národní rozpočtové rady, 396 - Státní dluh, 397 - Operace státních finančních aktiv, 398 - Všeobecná pokladní správa;

kontrolní výbor kapitoly 371 - Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí, 381 - Nejvyšší kontrolní úřad;

výbor pro evropské záležitosti kapitola 398 - Všeobecná pokladní správa - finanční vztahy k rozpočtu EU, EHP, Norsku a Švýcarsku vyjma zemědělské politiky (viz sešit B, str. 35, 36 a 56 až 61), v tom: Souhrnné rozpočtové vztahy k EU a finančním mechanismům, příjmy státního rozpočtu - transfery na krytí předfinancování, výdaje státního rozpočtu - programy a projekty spolufinancované z rozpočtu EU a FM a odvod vlastních zdrojů EU ze státního rozpočtu do rozpočtu EU;

hospodářský výbor kapitoly 322 - Ministerstvo průmyslu a obchodu, 327 - Ministerstvo dopravy, 328 - Český telekomunikační úřad, 344 - Úřad průmyslového vlastnictví, 349 - Energetický regulační úřad, 353 - Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, 373 - Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře, 374 - Správa státních hmotných rezerv, 375 - Státní úřad pro jadernou bezpečnost;

dále ústavně-právní výbor kapitoly 336 - Ministerstvo spravedlnosti - část správní a dále souhrn celé kapitoly, 355 - Ústav pro studium totalitních režimů, 358 - Ústavní soud;

výbor pro obranu kapitoly 307 - Ministerstvo obrany, 308 - Národní bezpečnostní úřad;

výbor pro bezpečnost kapitoly 305 - Bezpečnostní informační služba, 314 - Ministerstvo vnitra - část bezpečnostní, požární ochrana a souhrn celé kapitoly, 336 - Ministerstvo spravedlnosti - část vězeňství, 376 - Generální inspekce bezpečnostních sborů, 378 - Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost;

výbor pro sociální politiku kapitola 313 - Ministerstvo práce a sociálních věcí;

výbor pro zdravotnictví kapitola 335 - Ministerstvo zdravotnictví;

výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu kapitoly 321 - Grantová agentura ČR, 333 - Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 334 - Ministerstvo kultury, kapitola 361 - Akademie věd, 362 - Národní sportovní agentura, 377 - Technologická agentura ČR;

volební výbor kapitola 372 - Rada pro rozhlasové a televizní vysílání;

výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj kapitoly 314 - Ministerstvo vnitra - část správní, 317 - Ministerstvo pro místní rozvoj - finanční vztahy k rozpočtům územních samosprávných celků, dobrovolných svazků obcí a regionálních rad regionů soudržnosti (viz sešit G);

výbor pro životní prostředí kapitola 315 - Ministerstvo životního prostředí a kapitola 348 - Český báňský úřad;

zahraniční výbor kapitola 306 - Ministerstvo zahraničních věcí;

zemědělský výbor potom kapitolu 329 - Ministerstvo zemědělství - dále společná zemědělská politika - vazba na státní rozpočet (přímé platby, dorovnání přímých plateb z národních zdrojů, podpora rozvoje venkova, opatření společné organizace trhu) a kapitola 346 - Český úřad zeměměřický a katastrální;

 

IV. přikazuje dále střednědobý výhled státního rozpočtu ČR na léta 2021 a 2022 - sněmovní tisk 606 rozpočtovému výboru;

 

V. doporučuje výborům Poslanecké sněmovny, v jejichž kapitolách jsou rozpočtovány prostředky pro činnost neziskových a obdobných organizací, aby se příspěvky na tuto činnost zabývaly.

 

Toto je prosím celý návrh usnesení, tak jak byl schválen rozpočtovým výborem a tak jak je předkládám plénu Poslanecké sněmovny. A slibuji kolegyním a kolegům, že pokud nebude zájem, tak se na toto usnesení budu odvolávat a již ho nebudu celé číst. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce. Při projednávání státního rozpočtu v prvním čtení se vede jenom obecná rozprava, a proto bylo potřebné, aby v této části byl ten návrh usnesení přednesen. Samozřejmě už nebude potřeba, pokud si to nevyžádá Poslanecká sněmovna, opakovat, protože ho máte ve svých materiálech v tom tisku 605/1.

Nyní otevírám obecnou rozpravu. První přihlášená je paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Připraví se Tomio Okamura a další s přednostním právem je Miroslav Kalousek a Vít Rakušan. Paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, sešli jsme se tu dnes k prvnímu čtení jednoho z nejdůležitějších zákonů státního rozpočtu na rok 2020. A já připomínám, že jeho dnešní podoba se nerodila lehce. Jeho první verzi jsme totiž jako sociální demokracie nemohli podpořit. A bylo to vůbec poprvé v historii samostatné ČR, kdy se při vládním hlasování koalice na rozpočtu neshodla. Důvod byl jednoduchý. Dobrý rozpočet musí sloužit občanům a to jeho původní návrh nesplňoval.

V kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí chyběly peníze na základní věci, od sociálních služeb po náhradní rodinnou péči, ochranu dětí atd. Hlavně tzv. nemandatorní výdaje byly osekány až na kost. Některé služby by se musely prakticky zrušit, jiné by byly extrémně omezeny. Týkalo se to třeba sociální práce na obcích, dotačních programů pro prevenci rozpadu rodiny, ochrany seniorů, pěstounské péče a ochrany ohrožených dětí. Po vleklých a mnohdy tvrdých jednáních jsme ale došli ke kompromisu. V něm jsme zažehnali hrozící situaci a oproti původnímu návrhu jsme dosáhli v řadě oblastí významného zlepšení. Odvrátili jsme kolaps některých služeb či faktickou likvidaci užitečných dotačních programů. A protože je to kompromis není z mého pohledu rozpočet dokonalý, ale je to dobrý rozpočet.

Všichni jsme museli hodně počítat a všichni jsme museli hodně slevit. Jsou ale priority, ze kterých jsme slevit nemohli. Já se domnívám, že stát nesmí šetřit na lidech, nesmí šetřit na investicích a nemá dělat tupé škrty. Stát, který se vykašle na investice do lidí, je odsouzen k úpadku. Stát, který se neumí postarat o nejmladší a nejstarší členy společnosti, nemůže sám sebe označovat za civilizovaný. Stát, který šetří na investicích do vědy, výzkumu a technologií, se zakonzervuje v minulosti a není konkurenceschopný. Stát, který neplní své závazky vůči spojencům, je nedůvěryhodný.

Právě touto optikou je potřeba posuzovat tento i kterýkoli další rozpočet. Nejen nicneříkajícím údajem o přebytku či deficitu. Já si myslím, že je velká škoda, že celou debatu o státním rozpočtu se pokoušíme takto vlastně zplytčit. Proškrtat se k přebytku je totiž snadné. Jak jsme se ale přesvědčili v době pravicových vlád, tupé škrty nejenže nevedou k prosperitě, ale aktivně jí brání. Prosperitu vždy přinášejí jen a pouze investice. Rozhodně to platí pro Českou republiku, která své bohatství čerpá z umu a práce lidí. My se těžko můžeme spoléhat na nějaký zázračný náhlý objev masivního ropného ložiska ve středních Čechách nebo na nějaké jiné zázračné zbohatnutí. Můžeme se jen spoléhat sami na sebe a schopnost lidí dobře řídit stát. Jsem proto ráda, že tento rozpočet na tyto klíčové investice myslí.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, rozpočet 2020 počítá s penězi na základní priority Ministerstva práce a sociálních věcí. Jak víte, nad rámec původního návrhu Ministerstva financí jsme pro Ministerstvo práce a sociálních věcí vyjednali dalších 5,9 mld. Kč. Ještě letos navíc získáme dalších 800 mil. Kč na nezbytnou modernizaci IT systémů, které nás čekají zejména v příštím roce. Příští rok pak můžeme dle jejich naplňování získat dalších 1,3 mld. Kč na dofinancování vybraných kapitol. To se týká například případného dalšího růstu platů v sociálních službách, naplňování investičních pobídek, které byly v minulosti uděleny, čerpání evropských fondů atd.

Co je ale nejpodstatnější, v rozpočtu jsou peníze na důchody. Již podruhé budeme v průměru navyšovat důchody o 900 Kč k 1. lednu příštího roku. Máme zde peníze na navýšení rodičovského příspěvku. Po dvanácti letech se rodičovský příspěvek navýší na 300 tis. Kč a já doufám, že v příštích dnech se podaří tento slib naší vlády naplnit. Máme zde ale také peníze na růst platů ve státní sféře.

Jen abych připomněla, tak co se týká růstu důchodů, tak k 1. lednu příštího roku bude průměrný důchod v České republice 14 326 Kč. To ale neznamená, že všichni senioři na tuto průměrnou částku dosáhnou. Je přes milión seniorů a zejména seniorek, kteří takovéto závratné výše 14 326 Kč po dvou rekordních navyšováních nedosáhnou.

Co se týká platů ve státní sféře, tak ty plošně od příštího roku vzrostou o 1 500 Kč. Pomáháme tím právě těm příjmově nejslabším státním zaměstnancům. A navíc si díky zrušení takzvané první platové tabulky, kam spadají ti nejhůře placení státní zaměstnanci, tito lidé ještě polepší zhruba o dalších 600 Kč.

Více investujeme i do prevence rozpadu rodin. Nikdo přece nechce, aby děti končily v ústavní péči, když nemusí. Asi nemusím vysvětlovat, že ústavní péče je pak pro stát mnohem finančně náročnější. Do národního dotačního titulu Rodina proto investujeme 120 mil. Kč, což je po deseti letech nárůst o 20 % a ve srovnání se současným stavem nárůst o 20 %.

Naše populace stárne a je potřeba se tomu přizpůsobit. Do budoucna musíme proto zajistit odpovídající síť domovů pro seniory. Proto mám radost, že jsme již po druhé vyjednali na investice tohoto typu půl miliardy korun, což je také více než letos. Nicméně ani tato částka nestačí. Proto doufám, že v příštích letech, tak abychom tu výzvu stárnutí populace zvládli, se nám podaří na výstavbu pobytových zařízení péče v sociálních službách získat finanční prostředky z evropských zdrojů, protože tak se státnímu rozpočtu významně ulehčí a zároveň se jedná o velmi důležité infrastrukturní investice.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, z pohledu Ministerstva práce a sociálních věcí a sociální politiky je tento rozpočet relativně skromný, umožňuje nám ale zachovat klíčové služby pro občany České republiky. Rozvíjí pomoc nejstarším i nejmladším členům společnosti. Z tohoto pohledu je pro mě přijatelným kompromisem. Znovu opakuji, že si myslím, že je to dobrý rozpočet.

Jednoduše řečeno, rozpočet není nastaven rozhazovačně, jen přebírá odpovědnost tam, kde by ji stát měl mít. Stát nesmí šetřit na lidech a už vůbec ne na dětech, seniorech nebo zdravotně postižených. Proto vás žádám o podporu tohoto rozpočtu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové. Přečtu omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny. Od 10.45 do 12.00 se omlouvá z pracovních důvodů pan poslanec Marek Výborný.

Nyní bude mít slovo k faktické poznámce Jan Skopeček, připraví se s přednostním právem pan místopředseda Tomio Okamura. Máte slovo k faktické poznámce, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. Já mám samozřejmě připravený svůj příspěvek k hodnocení státního rozpočtu. Vystoupím ve standardní diskusi se standardní přihláškou. Nicméně bych chtěl reagovat na paní ministryni Maláčovou.

Já samozřejmě nesouhlasím s 90 % toho, co řekla, včetně té jedné z posledních vět, že rozpočet není rozhazovačný. Nevím, co už by si paní ministryně Maláčová chtěla představit pod slovem rozhazovačný, když v době ekonomického růstu a minimální nezaměstnanosti máme deficit 40 mld. Kč. Ale to je ten politický nesouhlas.

Mě tam překvapila jedna věta. Chtěl bych se paní ministryně Maláčové zeptat, jestli skutečně myslí vážně svá slova o tom, že deficit či přebytek je nicneříkající číslo. Jestli to fakt myslí vážně. Jestli to, zda stát hospodaří s tím, co ostatní vydělají a dají státu formou daní, tak jestli paní ministryni je fakt jedno, jestli s tím ten stát dokáže hospodařit, nebo ne, jestli vytváří přebytky a dokáže šetřit, nebo hospodařit s deficitem.

Jestli máme ministryni práce a sociálních věcí, která spravuje největší kapitolu v rámci státního rozpočtu, tak jsou slova o tom, že přebytek nebo deficit nic neříkají, naprosto tragickými, děsivými slovy. Jak mají veřejné finance vypadat jakž takž, když správkyně nejdůležitější, největší kapitoly řekne tady na mikrofon slova o tom, že přebytek nebo deficit je nicneříkající číslo? To je naprosto šílené.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě faktická poznámka paní poslankyně Gajdůškové a stále čekající s přednostním právem pan místopředseda Tomio Okamura. Máte slovo, paní poslankyně, k faktické poznámce.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji, vážený pane předsedající. Na svého předřečníka pana poslance Skopečka jenom jednu větu. To je právě ten úhel pohledu. Sociální demokracie je přesvědčena o tom, že se musíme starat o lidi, že finance, které se vydávají, musí jít ve prospěch lidí. Ta čísla nás samozřejmě zajímají, ale podstatní jsou pro nás lidé.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Faktická poznámka paní poslankyně Valachové, Jiřího Dolejše a Jana Skopečka. Paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím ke kolegovi Skopečkovi. Předpokládám, že on jako ekonomický expert ve skutečnosti porozuměl tomu, co chtěla říci Jana Maláčová. My přece víme, a jsme toho tady svědky nejenom nyní, ale bylo to i v minulém funkčním období, že ačkoliv plánujeme deficit, tak následně dokonce dochází k přebytkovým rozpočtům, nebo vyrovnaným. To si myslím, že bylo to, co chtěla paní Maláčová zdůraznit.

Ve shodě s panem Skopečkem si nemyslím, že by to bylo dobře. Také bych si přála, aby se to, co tady plánujeme, potom naplnilo a abychom plánovali rovnou vyrovnané nebo rovnou přebytkové rozpočty. Myslím si, že nikoliv při té nynější rozpravě, určitě se k tomu zase budeme vracet, ale už to tady několikrát na půdě Poslanecké sněmovny stran ministryně financí z hlediska vysvětlení zaznělo, jak se stane, že tedy plánujeme nějaký deficit a následně dojde k přebytku či vyrovnanému rozpočtu. Myslím si, že pro občany je to rozhodně lepší zpráva, než kdyby to bylo naopak. Nemyslím si - já tady tedy souhlasím s panem Skopečkem, že by to bylo správně. Na druhé straně se musím ohradit proti tomu, že by Jana Maláčová označila, nebo to myslela tak, že je přebytek nebo deficit jedno, a osobně si myslím k inteligenci - vaším prostřednictvím, pane předsedající - pana Skopečka, že to ví a že to byla spíše politická figura.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan kolega Jiří Dolejš také s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Já bych nezdržoval, ale když poslouchám tento oranžovo-modrý souboj, tak bych rád upozornil na to, že aniž bych měl ambice smiřovat ty, kteří si o sobě myslí, že racionálně šetří, a ty druhé označují za neracionálně rozhazovačné, že ta realita je trošičku jiná. A nejde jenom o politické figury, ale o širší ekonomický kontext.

Prosím vás, strukturální deficit i toho navrhovaného rozpočtu je zcela v toleranci, pokud jde o rozpočtové cílování. Zadlužení státu posledních pěti šesti let v podstatě je stabilizované, byť chvilku vylétne nahoru a dolů, aktuálně vylétlo trošku nahoru, ale to jenom díky tomu, že díky ratingu můžeme prodávat tak levně státní dluhopisy, že se to vyplatí a že na tom v budoucnu vyděláme. To je realita, prosím vás. Takže nešilme. Já si myslím, že pragmaticky tento rozpočet je nastavený dokonce tak, že pokud by přišla nějaká recese či hospodářská krize, pokud nebude tedy kosmických rozměrů, tak jsou tam dokonce i určité rezervy, abychom to ustáli, včetně brexitu a dalších takových drobností. Protože když si spočítáte např. brexit, tak jeho faktický dopad je zhruba tři čtvrtě procentního bodu do HDP.

Takže to je ta realita. Jestli chcete pokračovat v tom, jak jste to v minulosti dělali výborně, ty rozpočty, je to možné. Ale tohle je rozpočet, který je kompromis, a jako pragmatický kompromis je přijatelný, označila ho i tripartita, a svým způsobem akceptuje stav veřejných financí aktuálně, z krátkodobého hlediska, jako konsolidovaný a jako v podstatě kvalitní, i Národní rozpočtová rada. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní faktická poznámka pana poslance Skopečka a ještě jedna faktická poznámka Mariana Jurečky. Máte slovo k faktické poznámce, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Skopeček: Reakce prostřednictvím pana předsedajícího na obě ctěné kolegyně. No, milé kolegyně, možná kdyby paní ministryně měla v sobě kouska slušnosti a ve chvíli, kdy jsem se jí tady od pultíku ptal, a ona tu byla a věděla, že na ni směřuje moje otázka, a neodešla ze sálu, tak se mohla obhájit sama a nemuseli jste vystupovat trošku vůči ní trapně za paní ministryni. Mohla ctít kolegu poslance a odpovědět mu na dotaz, který byl položen, když paní ministryně byla v sále. S úsměvem odcházela ze sálu. Takovou máte paní ministryni. Poté tady musíte žehlit její projevy. To na začátek.

K paní kolegyni Gajdůškové. Nedělejte tady ze sebe jediné spravedlivé, že vám jde o lidi. Nám jde taky o lidi. Jde nám i o ty lidi, kteří jsou zdaňováni, kvůli vaší vládě je složena daňová kvóta na historicky největší úrovni. To musí také ti lidé platit. My samozřejmě jsme pro racionální sociální politiku, pro to, aby stát pomáhal prostřednictvím peněz ostatních daňových poplatníků lidem, kteří zkrátka jsou v nějaké tíživé sociální situaci, ale to v této chvíli není. Paní ministryně Maláčová měla za úkol provést revizi sociálních dávek, protože všichni víme, že ten systém je neefektivní a ty peníze míří i k lidem, kteří si je dnes nezaslouží a nepotřebují je. Dodnes toho nebyla paní ministryně Maláčová schopná.

A ještě naposledy ke kolegyni Valachové. Ano, deficity jsou ve finále jiné, než jsou plány, ale to by spíš měla být rétorika opozice. To je neschopnost zase Ministerstva financí, že v době relativně dobrého hospodářského růstu, nízké nezaměstnanosti, bez jakýchkoli katastrof, povodní dopadají deficity jinak, než si Ministerstvo financí naplánovalo. To bych čekal spíše od nějaké opoziční poslankyně, která bude tepat paní ministryni za to, že neumí dobře připravit státní rozpočet.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní ještě pan poslanec Jurečka s faktickou poznámkou a paní poslankyně Gajdůšková s další faktickou poznámkou. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, bývalo dobrým zvykem, že v minulosti, když tady ministr vystoupil za svoji rozpočtovou kapitolu, tak zde ještě nějaký čas zůstal, aby mohl následně reagovat na případné jak technické, tak i faktické dotazy v diskusi, aby si tu svoji rozpočtovou kapitolu obhájil a aby ty věci vysvětlil. Tady jsme viděli, že paní ministryně to tady vypálila a pak se paní ministryně Maláčová zvedla a odešla z tohoto sálu. Mimochodem, když se podíváme na vládní lavice i koaliční lavice, tak mnoho těch, které by to zajímalo, samozřejmě ty kriticky opoziční, bohužel tady mnoho těch poslanců dneska nesedí. Zhruba odhadem tak možná 30 % teď, v tento okamžik.

Ale teď mi ještě dovolte, mám dvě další technické prosby. Kdyby tady členové vlády i kolegyně a kolegové mohli mluvit normálním jazykem, protože když tady vystoupí členka vlády a musí přijít jiná poslankyně, která musí tlumočit, co nám členka vlády chtěla říct, působí to minimálně komicky, ne-li nekompetentně. Používání takových obratů jako "politická figura" - přiznám se, já tomu nerozumím, co to znamená. Vysvětlete mi někdo, co znamená, když někdo řekne "on to myslel tak, že to byla politická figura". To nevím, myslím, že ani lidé, co nás sledují, tomu nerozumí.

A pak třetí věc na pana kolegu Dolejše prostřednictvím pana předsedajícího. Já si fakt nemyslím, že období posledních let ekonomického růstu a prosperity je díky tomu, že máme dobrý rating jako Česká republika a že jsme některé emise našich státních dluhopisů dokázali vydat se zápornou úrokovou sazbou. Jestli by na tomhle stála prosperita České republiky, tak to teda si já fakt nemyslím. Já si myslím, že je to především díky lidem, kteří pracují, díky firmám, kterým se daří. Máme rekordně nízkou nezaměstnanost a tito lidé ať už v přímých, či nepřímých daních odvádějí příjmy státního rozpočtu a díky tomu se nám daří. To, že několik emisí bylo takto prodáno, ano, to je drobný bonus navíc, ale ten nám nepřinesl tu prosperitu, kterou teď máme, kterou bohužel i pro budoucí roky s návrhem deficitního rozpočtu projídáme.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní ještě jedna faktická poznámka paní kolegyně Gajdůškové a ještě jedna faktická paní kolegyně Valachové. Máte slovo, paní poslankyně, k faktické poznámce.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji za slovo. Omlouvám se, že takto nemám ráda zdržování faktickými poznámkami, tak to nerada sama dělám, ale prostě musím reagovat. Tři kratičké poznámky.

Za prvé, ten rozdílný úhel pohledu, ten čistě matematický, ten škrticí, to pravicové vlády předváděly už dvakrát v této krátké třicetileté historii. Sociální demokracie vždycky ten trend otočila, vytáhla zemi z hospodářských problémů, které byly, jenom tím, že investovala do lidí, že jsme podpořili spotřebu, že jsme podpořili investice. Já bych na pana poslance Skopečka reagovala, ať tu paní ministryně byla, nebo nebyla.

Poznámka číslo dvě, zase ohraná písnička - rozdávačné sociální dávky. To, o čem mluvíte, co jsou skutečné sociální dávky, tedy pomoc v hmotné nouzi, případně ty dávky, které jdou skutečně těm lidem, kteří si sami na živobytí vydělat z nějakého důvodu nemohou, tak to jsou jenom 2 % všech těch sociálních transferů. To za druhé.

A za třetí. Ano, platíme daně, platíme daně všichni. A já jsem od pana Ing. Mühlfeita, který je kosmopolitní člověk, ekonom, slyšela na jedné z konferencí: Daně jsou nejlepší a v podstatě jedinou investicí středních vrstev. Proč? Protože těmito investicemi mají zajištěné veřejné služby, dostupné vzdělání, dostupné zdravotnictví, dopravu, životní prostředí atd.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a upozorňuji vás, že faktická poznámka neslouží k vyjádření k tomu (nesrozumitelné), ale k reakci. A tady máme řetězovou reakci, která podle mého soudu překračuje princip faktické poznámky.

Paní kolegyně Valachová, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Stručně, jasně. Stávající vláda, ve které je sociální demokracie a hnutí ANO, i předchozí vláda, ve které bylo hnutí ANO, sociální demokracie a KDU-ČSL, nakonec z hlediska finále bez ohledu na plán hospodařila buďto přebytkově, nebo vyrovnaně. Jestli tohle je rétorika opozice, tak si myslím, že paní Schillerová jako ministryně financí, vaším prostřednictvím, se pouze usmívá.

To, co jsem chtěla říct, je to, že návrh, který je opakovaně deficitní, samozřejmě nikdo si to nepřejeme, chtěli bychom to mít tak, jak to dopadne opravdu na závěr, také jsem odkázala na to, že bezpochyby paní ministryně financí se k tomu vyjádří, jak se už několikrát na půdě Sněmovny vyjádřila - já nejsem expert na rozpočet nebo hospodářství, ale pokud mluvím s odborníky, tak říkají, že tato chyba v plánu, která ale opravdu není v neprospěch občanů, protože to nakonec dopadne v přebytku nebo vyrovnaně, tak nevím, jestli je tím někdo týrán v naší zemi, spíše naopak, spočívá mimo jiné v tom, že z objektivních důvodů v posledních letech se hůře odhaduje vývoj výměny v zahraničním obchodě a také evropských fondů. Jak říkám, nejsem expert, takže předpokládám, že Ministerstvo financí se k tomu vyjádří. Tohle není žádná kritika, to je konstatování faktů.

A co se týká politických figur, tak jsem to myslela tak, že nepochybuji o tom prostřednictvím předsedajícího, že pan Skopeček by těžko mohl z hlediska své odbornosti podezřívat paní Maláčovou, že přebytek nebo deficit je jedno. Bylo to myšleno v tomto významu a myslím, že jsme to všichni pochopili. Doufám, že je to dostatečně srozumitelné.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Faktická poznámka pana poslance Skopečka. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Skopeček: Paní kolegyně poslankyně Valachová, nepochopili jsme to takto od paní ministryně Maláčové. Je moc hezké, že ji takhle obhajujete. Říkám, ještě jednou opakuji, mohla tu zůstat, věděla, že na ni směřuje otázka, mohla to vysvětlit sama. Ale od paní ministryně Maláčové jsme slyšeli už tolik ekonomických nesmyslů, paradoxů, věcí, které prostě v realitě neplatí, že já ten výrok beru velmi vážně. A opravdu mě děsí, když ministryně práce a sociálních věcí, která spravuje nejdůležitější rezort z hlediska veřejných financí, což už určitě paní ministryně potvrdí, paní ministryně je na ní značně závislá v tom smyslu, jestli ona dokáže něco se sociálním systémem dělat, tak paní ministryni to buď rozváže, nebo přiváže ruce s tím dělat, i něco s finálním deficitem rozpočtu. A paní ministryně tady vážně řekne, že deficit nebo přebytek je číslo, které nic neříká. Mě to od ministryně, která má nejvíc peněz daňových poplatníků a hospodaří s nimi, tak mě to zkrátka děsí.

K paní kolegyni Gajdůškové. Když už tady chceme nějakým způsobem argumentovat a bojovat spolu, tak si ale nejdřív nějaká číslo k tomu zjistěme. Vy říkáte, že sociální demokracie vždycky musela po té vládě ODS dávat tu zemi dohromady a investicemi jim pomáhat. Podívejte se na to, jaká míra investic byla v době pravicových vlád, kdy ještě musely hospodařit ve chvíli, kdy tady byla euroamerická hospodářská krize, kdy byly výrazně nižší příjmy státního rozpočtu. Tehdy byly investice nad 10 % celkových výdajů státního rozpočtu. Podívejte se na to, kolik investice činí v návrhu rozpočtu na příští rok. Je to pod hranicí 10 %. Takže když už tady argumentujete investicemi, tak si zjistěte ta čísla, a zjistila byste, že ODS měla v té době relativně vyšší investice, než se kterými počítáte v příštím roce vy. Já myslím, že než tady budeme vážně spolu argumentovat, že by bylo dobré si to nastudovat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Tomio Okamura a připraví se Miroslav Kalousek, poté pan Rakušan s přednostními právy. Pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, než začnu hodnotit rozpočet, tak se musím vyjádřit k tomu, co tady říkala paní poslankyně za ČSSD Alena Gajdůšková, když říkala, že ČSSD, když bylo ve vládě, tak vždycky myslelo na občany a vždycky občané měli prý peněz více. Nějaké takovéto nepravdy.

Tak já bych jenom připomněl, že v letošním roce Nejvyšší kontrolní úřad našel finanční nesrovnalosti na Ministerstvu práce a sociálních věcí právě pod vedením ministryně Maláčové za ČSSD v hodnotě 12 mld. korun, a nejsou to první nesrovnalosti, které jsou tam za vedení ČSSD, kdy je ministr za ČSSD, v minulosti to byla paní ministryně Marksová Tominová - které tam našel. Pohybuje se to v miliardách korun. A já se ptám, kdy ČSSD vyvodí přímou hmotnou odpovědnost? Kdy vyvodí vůbec nějakou odpovědnost za tyto finanční nesrovnalosti?

A budu pokračovat, abych dokreslil, jakým způsobem ČSSD vládlo v České republice. Připomenu. Ministr financí Ivo Svoboda z ČSSD vytuneloval firmu na výrobu kočárků Liberta. Roku 2005 ho pražský vrchní soud společně s jeho poradkyní Barborou Snopkovou odsoudil za vytunelování této společnosti k pěti letů odnětí svobody. To byl ministr za ČSSD.

Dále máme tady kakaovou aféru dlouholetého poslance ČSSD Michala Krause. Ale to bych o ní hovořil dlouho. Proto se budu soustředit na jiný příklad života poslance ČSSD Michala Krause. Během jeho předsednictví v rozpočtovém výboru Poslanecké sněmovny bylo výborem rozhodnuto o přidělení dotace na neziskové sportovní centrum v Harrachově. Ovšem místo neziskového sportovního centra byla dotace použita na výstavbu luxusního hotelu společnosti PV REAL z Prostějova. A stejná firma postavila v sousedství hotelu několik apartmánových domů a v jednom z nich si v roce 2006 koupil byt Krausův tehdy devatenáctiletý syn Pavel. A v roce 2009 si ve stejném domě koupil byt i poslanec ČSSD Michal Kraus. Podle názoru některých novinářů šlo ve skutečnosti o odměnu za přidělenou dotaci na výstavbu hotelu. Celá kauza měla později vliv na rezignaci tehdejšího předsedy Poslanecké sněmovny Miloslava Vlčka za ČSSD, na jehož návrh bylo o dotaci v rozpočtovém výboru rozhodnuto.

Budu pokračovat. Těch kauz, které ČSSD tady mělo za svého vládního působení, nebo za svého působení v politice, je totiž nekonečně. Takže já vybírám jenom některé. Kdyby náhodou někdo z poslanců chtěl na to reagovat, tak já se přihlásím a doplním na přednostní právo nekonečně mnoho dalších příkladů. A je to pouze na poslancích ČSSD, zdali to budou rozporovat a zdali si to tady zopakujeme ještě déle a podrobněji a ještě další kauzy.

Takže budu pokračovat. Z pilné dílny, v uvozovkách, ČSSD známe aféru Grossův byt. Ano, jedná se o bývalého premiéra Stanislava Grosse, konkrétně nejasný zdroj financování jeho bytu v Praze na Barrandově za téměř 4,3 mil. korun. Za svá vysvětlení o údajné půjčce přes nemajetného strýce byl kritizován. Ve stejném období média upozornila na to, že firma vlastněná Šárkou Grossovou koupila dům za 5,9 mil. korun a za úvěr na jeho pořízení ručila podnikatelka Libuše Barková, provozovatelka nevěstince, proti níž bylo vedeno trestní stíhání pro pojistný podvod.

No, budu jenom vybírat. Ještě řeknu třeba tu známou kauzu pět českých na stole. Bývalý tajemník českých premiérů Grosse a Paroubka z ČSSD Zdeněk Doležel polskému lobbistovi Jackovi Spyrovi nabízel, že mu za 5 mil. korun dodá informace o privatizaci Unipetrolu.

Takže to je to dobré hospodaření, co tady vykládají poslanci ČSSD, jakým skvělým způsobem hospodařili, když byli ve vládě? No tak si řekneme další, pojďme trošku blíž k současnosti. Připomínám i Petra Zgarbu z ČSSD. V dubnu 2005 se stal místo Jaroslava Palase ministrem zemědělství ve vládě Jiřího Paroubka. Současně se stal předsedou prezídia Pozemkového fondu České republiky. Byl kritizován za zneužití pravomoci a provádění výběrového řízení pro Český Telecom bez výběrového řízení. V listopadu 2005 rezignoval po skandálu s nestandardním prodejem státních pozemků. A to byl ministr zemědělství za ČSSD. Zjistilo se totiž, že pozemkový fond v létě roku 2005 přidělil spekulantům hodnotné pozemky v okolí Prahy za minimální ceny.

Teď nevím, jestli mám ještě pokračovat. Ještě řeknu dvě věci. Stejně tak tu máme i kauzu ROP Severozápad - to je to, kde se rozdělují ty evropské dotace - na níž se podíleli významní politici ČSSD. Tento skandál se týká netransparentního rozdělování evropských dotací v takzvaném regionu soudržnosti NUTS 2 Severozápad a týkalo se to Ústeckého a Karlovarského kraje. Podle obžaloby došlo výměnou za úplatky k ovlivňování schvalování dotace na tři projekty, přičemž obžalovaní přijali nebo plánovali přijmout ve formě úplatky minimálně 2,8 mil. korun. Takže opět ČSSD.

A snad už teď jenom na závěr - já tady mám asi deset stran. Takže uvidíme jestli bude nějaká reakce. Jestli ne, už to zavřu, ale jestli ano, tak to zase otevřu. Takže snad bych jenom zmínil, že bývalý špičkový politik ČSSD David Rath, který byl hejtmanem Středočeského kraje a ministrem zdravotnictví, byl 23. července 2015 - v té fázi ještě nepravomocně - odsouzen z korupci a za manipulaci s veřejnými zakázkami k trestu 8,5 roku vězení. Jak víme, už trest vězení nastoupil.

Takže já jsem se v tom výčtu soustředil jenom na poslance ČSSD, ministry ČSSD. Takže toto je to, jak nám ČSSD tady vládlo. Takže to je realita, to jsou fakta, každý si je může dohledat.

A zpátky k tomu rozpočtu. Já se tady musím důrazně ohradit proti nepravdám - říkám to kulantně, protože se to týká dámy - co tady řekla ministryně práce a sociálních věcí paní Maláčová. Bohužel jsou to i ty nepravdy, co předvádí i pan premiér Andrej Babiš, a říká, že prý vláda zvýšila důchody o 900 korun. No to je přímo lež. Takže si to teď přímo řekněme.

Za prvé. Na základě zákona je stanovena valorizace v průměru 750 korun. Takže ať by tady byla jakákoliv vláda, jakákoliv vláda, musí ze zákona zvýšit o 750 korun. Takže neříkejte nepravdy. To jsou lži, že zvyšujete o 900 korun. A dokonce je to i lež ještě podrobnější. Protože sami senioři vědí, že se spoustě z nich o žádných 900 korun zvyšovat nebude. Protože vy z těch 900 korun v průměru, jak říkám, 750 korun je ze zákona. To znamená, i kdyby i vlády bylo SPD, ODS, Piráti, kdokoliv, kdo ve vládě není, tak by o těch 750 korun musel zvýšit ze zákona.

Takže vy jste zvýšili pouze v průměru o 150 korun, protože 150 korun je to navýšení, které je nad rámec té zákonné valorizace. Nicméně a realita je jaká? Že mnoha důchodcům se zvýší ve skutečnosti jenom o 371 korun, nikoliv o 900. A sami senioři, ti kteří mají nižší důchody, to velice dobře vědí, takže jim tady nemusíte věšet bulíky na nos. A pouze devíti z deseti důchodců se zvyšuje alespoň o 750 korun, ovšem včetně té zákonné valorizace. To znamená, musíme říci, že těch 900 korun - zdaleka jich nedosáhnou všichni důchodci, a navíc znova zdůrazňuji, říkejte pravdu, že zvyšujete o 150 korun. Rozhodnutím vás, vlády, je 150 korun. 750 je ze zákona.

Ale řekněme si taky to B. Vy jste dovolili takové zdražení životních nákladů v České republice, že těm důchodcům stejně vůbec nic nezbývá. To, kolik tady stojí - a těch faktorů je více, těch důvodů, těch příčin, je více, pochopitelně, to, jakým způsobem se zdražily základní potraviny v České republice, jakým způsobem se zdražily energie, přece těm důchodcům, těm seniorům, a to jak invalidním, tak starobním, nezbývá v peněženkách vůbec nic. Dokonce mi mnozí říkají, že ještě méně. Mají ještě minus ve srovnání s dřívějškem.

A já vám řeknu, že je to vina vlády, protože polská a maďarská vláda zastropovala ceny elektrické energie na úrovni loňského roku. Polská vláda, protože jsou to vlastenecké vlády, dokonce je z tohoto důvodu popotahována Evropskou komisí. Ale vy jste se na to vykašlali. Vy jste nechali ty ceny elektrické energie prostě stoupnout, vy jste se vykašlali na občany České republiky, proto markantně zdražila cena elektrické energie. Znova zdůrazňuji, že Poláci a Maďaři, kde jsou vlastenecké strany u vlády, podobné jako jsme my, SPD, tak samozřejmě byli odvážní a zastropovali ty ceny, aby se nezdražilo Polákům, Maďarům.

SPD nelenilo a letos na jaře jsme dali ústavní stížnost proti tomu zvýšení ceny energií ve spolupráci s bývalou ředitelkou Energetického a regulačního úřadu paní Alenou Vitáskovou, která samozřejmě jako odbornice nám tu stížnost v podstatě zpracovala, a my jsme ji podali. Nebo ona ji zpracovala. To znamená, a výsledkem bylo, že Ústavní soud ovšem tuhle naši ústavní stížnost zamítl. Zamítl ji, je to asi čtrnáct dní.

To znamená, vy jste prostě nechali zdražit životní náklady občanům České republiky, teď tady ještě říkáte nepravdu, že zvyšujete důchody o 900 korun, přitom je to jenom o 150 korun, a opravdu, já jsem tady musel uvést na pravou míru. A znovu říkám, že i to vaše zvyšování o těch 150 korun je nespravedlivé a vůbec ten důchodový systém, který tady držíte, protože já jako SPD říkám, že by se mělo zvyšovat všem stejnou částkou. My jako SPD chceme zvyšovat všem seniorům stejnou částkou. Ne tím, že zvyšujete procentem, to znamená, těm chudším důchodcům se navyšuje méně a těm bohatším důchodcům se navyšuje více, vy ty sociální nůžky mezi nimi rozevíráte. Vy je nezavíráte. Vy zvyšujete rozdíly mezi chudými a bohatšími důchodci.

A to, že to jde zvyšovat jednou částkou, to víme. Ostatně sami jsme tady hlasovali o návrhu, kdy se seniorům přes 85 let zvyšuje paušální částkou. Takže to lze, jenom vy to nechcete dělat. Vy naopak poškozujete ty důchodce, tu většinu důchodců, kteří mají nižší důchody. Takže to ještě předtím, než jsem vůbec chtěl se vyjádřit k tomu rozpočtu, abych uvedl na pravou míru ty nepravdy a polopravdy, co tady říká paní ministryně Maláčová a ČSSD k tomu, jak výborně hospodařili v minulosti a jak výborně tady, když byli ve vládě, tak se starali o občany. Na základě těch kauz, kterých tady mám opravdu snad deset stran (ukazuje materiály), já si myslím, že se hlavně poslanci a ministři starali sami o své kapsy. Neříkám, že všichni, ale ti, co už jsou odsouzeni a ve vězení, u těch je to, myslím, zcela jasné a doufám, že to nikdo nebude zpochybňovat. Znova zdůrazňuji, v tom případě bych se tady začetl a půjdu na mikrofon ještě, mám toho tady spoustu. Takže doufám, že tento bod už můžeme ukončit a že nebudou ani útoky proti mé osobě tím, že jsem to tady rozkryl a že jsem to připomněl, protože potom bychom si to museli opravdu podrobně zopakovat.

A vrátíme se k té věcné debatě, co se týče státního rozpočtu. Návrh státního rozpočtu je pro nás bohužel stále stejně jednoduchá rovnice. Jejím výsledkem je absolutně zbytečně další dluh 40 mld. korun. Lepší časy už byly a rozpočet s tím absolutně nepočítá. Místo aby měl naopak rezervy na příští problémy, tak naopak rozdává na okamžitou spotřebu. Je málo investiční a snižuje připravenost naší země na stávající problémy, a těmi bude pokles ekonomiky, pokles příjmů, pokles zaměstnanosti a naopak růst potřeby sociálních výdajů.

Hnutí SPD samozřejmě podporuje růst důchodů, platů i dalších sociálních výdajů pro potřebné občany, ale takto celkově chybně strukturovaný rozpočet nepodpoříme.

Pokud jde o jakékoliv odhady budoucnosti, je třeba říct, že recese, a zřejmě i ekonomická, je už na cestě. Pouze se ji nejrůznějšími instrumenty v USA a v Evropě dařilo odkládat. Přijít ovšem musí. Jak po jaru a létu přichází podzim a zima, kdy se příroda zbaví všeho slabého, aby mohla na jaře vyrašit s plnou silou, tak cyklicky přichází ekonomická krize.

Dobrý hospodář na jaře co nejvíce zaseje, aby v létě sklidil to, co bude potřebovat v zimě. A dobrý hospodář se samozřejmě na zimu připravuje. To je principiální podoba dobré hospodářské politiky firmy i státu. Vládou připravený státní rozpočet na rok 2020 tyto principy ale neobsahuje. Čeká nás zcela vážně problém.

Prodej aut v USA meziročně klesl u některých značek i o více jak 10 %. Velké evropské strojírenské korporace mají poklesy i o 70 %. Ano, až 70 %. To jsou čísla top manažerů, přiznaná letos na brněnském strojírenském veletrhu. A podle strojírenských odborníků je prý pokles trvalý od roku 2017. Bez ohledu na to, zda vypukne, či nevypukne obchodní válka USA s Čínou, je zcela jasné, že politika prezidenta Trumpa právě před prezidentskými volbami bude mít jednu jedinou prioritu - národní zájem a prospěch amerických firem. Znamená to ještě větší tlak na protekcionismus a ochranářská opatření než dosud, a to je už Evropská unie ve skutečné obchodní válce s USA a hrozí nám nejrůznější omezení evropského exportu do USA. Spojené státy zavedou odvetná cla 10 % na evropská letadla a 25 % na zemědělské a průmyslové zboží. Reagují tak na nezákonné subvencování evropského výrobce letadel Airbus. Světová obchodní organizace povolila Spojeným státům cla na zboží z Evropské unie ve výši zhruba 177 mld. korun ročně. To je jen pár vybraných faktů k situaci.

Co na to vládou navrhovaný český státní rozpočet? Vláda ANO, ČSSD s podporou KSČM nehospodaří s péčí řádného hospodáře. Návrh rozpočtu by měl být podle našeho názoru vyrovnaný anebo přebytkový. Pro SPD je naprosto nepřijatelné opětovné zvyšování jednotlivých rozpočtových kapitol v oblastech neadresných sociálních dávek nepřizpůsobivým. To opravdu odmítáme, aby pracující a slušní lidé platili neustále sociální dávky těm nepřizpůsobivým. Dále nám v rozpočtu vadí financování nepovedené inkluze ve školství, kterou jsme vždycky kritizovali, a ukazuje se, že dochází na naše slova. Také nám vadí financování politických neziskových organizací a množství zahraničních operací naší armády, protože armáda by měla prioritně sloužit pro obranu naší země.

Návrh sice počítá s rušením počtů tabulkových míst státních zaměstnanců, ale v podstatě pouze těch neobsazených, takže ve skutečnosti nesnižuje počty ve státní administrativě a byrokracii. Hnutí SPD jasné říká, že by se mělo ve výše uvedených oblastech šetřit a další zadlužování je tak zbytečným zatížením budoucí generace. Navíc pak chybí peníze na razantnější zvýšení invalidních a starobních důchodů a podporu pracujících rodin s dětmi, což jsou zásadní priority našeho hnutí SPD, abychom zvyšovali, skutečně zvyšovali invalidní a starobní důchody a podporovali řádné a pracující občany.

Kdybychom se na rozpočet podívali zkresleně jen jako účetní za jeden rok, není 40 mld. státního dluhu pro příští rok příliš vysoké číslo. To se nám snaží vláda manipulativně podsunout. Průměrná hodnota deficitu státního rozpočtu od vzniku Česka je totiž kolem 50 mld. Jenže tady je i kámen úrazu. Průměrný dluh 50 mld. po dlouhých 24 let, to už dává vysoké číslo, které stále roste.

Ano, máme proměnlivý a leckdy klesající podíl dluhu vůči HDP, to je ovšem hodně zkreslující údaj. Dluh prostě roste a neklesá. A kdyby tak hospodařil kdokoliv jiný, je už dávno v insolvenci. Takové hospodaření předvádí současná vláda a mimo jiné i dosavadní vlády. Náklady na obsluhu státního dluhu, tedy na poplatky a úroky, získává Česká republika tak, že si zase půjčuje. Stále jsme u toho, co v principu u jednotlivců kritizujeme, tedy vytloukání klínu klínem, když si někdo na dluhy zase půjčuje. V komerčních případech u firem takové jednání v současnosti státní zástupci kvalifikují jako trestný čin. Současná neodpovědná vláda ale hazarduje s životy všech občanů. Normální člověk by měl porovnávat státní dluh ne s HDP, ale s příjmy. Návrh státního rozpočtu počítá s celkovými příjmy přes 1,5 bil. korun a dluh je v současnosti zhruba 1,7 bil. korun, přičemž toto číslo v čase stále roste. K tomuto dluhu je ovšem třeba připočítat také závazky, které má stát vůči důchodcům, státním zaměstnancům, lidem na rodičovské a podobně. V tomto ohledu jeho závazky převyšují majetek a příjmy. Chápu přitom, že dluhy jsou z určité části také dědictvím všech předcházejících vlád, kdy se masivně rozkrádal veřejný majetek, ostatně o tom jsem tady před chvílí hovořil na konkrétních příkladech, a stát se stále více zadlužoval. Vím, že deficit státního rozpočtu byl nejvyšší za celou dobu existence České republiky v roce 2009 za vlády ODS a za ministra financí Miroslava Kalouska, exšéfa lidovců i zakladatele TOP 09. Dluh byl za něj konkrétně 192,4 mld. korun - roční deficit státního rozpočtu. (Poslanec Podal přinesl k řečnickému pultu láhev s vodou.)

Jsem politik a naprosto chápu bolest politiků a stranických šéfů při tvorbě rozpočtu. To, co kritizovali z opozičních lavic, musí pak sami dělat. Bojí se propouštět státní zaměstnance, protože úředník je taky volič, a naopak mu musí přidat. A naopak čím víc takových lidí živím, tím je větší šance, že mě budou volit, a tak naopak státní správa po léta roste bez ohledu na to, kdo ji vede. Tím v žádném případě SPD nezpochybňuje potřebné státní zaměstnance, protože bez nich se samozřejmě stát neobejde, a těch si velice vážíme.

Pro některé strany jsou potřeba sponzoři, a tak rostou investice, mnohdy předražené a zčásti leckdy i zbytečné a neefektivní, protože jejich cílem je primárně dát zakázky sponzorům minulým i budoucím. Jak víte, tato problematika se vůbec SPD netýká, týká se jiných stran.

Mnoho státních firem je neefektivních, protože je vedou nekompetentní lidé. Ale vedou je proto, že to jsou lukrativní trafiky pro straníky a spolupracovníky. Příklad je Česká pošta, která produkuje ztráty v éře světového boomu zásilkových služeb. Místo aby letěli předražení neschopní manažeři a ministr vnitra, který je za chod České pošty odpovědný a má za to všechno odpovědnost, tak má vyletět 7 tis. lidí, kteří tento stav nezpůsobili. To znamená doručovatelky s těmi těžkými taškami na kolečkách, které za minimální platy chodí se zásilkami v dešti, v zimě, tak takoví a podobní lidé, kteří jsou potřeba, mají vyletět, zatímco předražení neschopní manažeři v čele s ministrem vnitra, který je za Českou poštu ve vládě odpovědný, sedí na teplých místečkách. S tím my v SPD nesouhlasíme. Zdánlivě by někoho mohlo těšit, že státní správa o těchto 7 tis. lidí zeštíhlí, ale opak je pravdou. Státní pošta by přece mohla být naopak jedinou ze státních firem, která by mohla jednak poskytovat práci, ale současně vytvářet zisky potřebné právě pro tristní rozpočet, který tady předkládá vláda.

Národní rozpočtová rada vlády tvrdí, a bych chtěl zdůraznit, že je to Národní rozpočtová rada vlády, že jsme v situaci, kdy musíme buď zvýšit daně, nebo osekat důchody. To je blábol, jelikož je tu i logická a správnější cesta, a to ty peníze navíc prostě vydělat dobrou prací. Jihočeský Budvar je perfektní zisková státní firma mimo jiné proto, že do specificky odborného pivovarského oboru se političtí trafikanti a kamarádi kamarádů prostě nevejdou. Co státu brání najmout odborníky z PPL, DHL nebo jiných kurýrních, logistických či jiných firem, kteří skutečně svoji práci umějí? Zatím nám v tom brání partajní ministři, kteří prostě musí zajistit korýtka pro své kumpány. Pošta tím korýtkem prokazatelně po léta byla. A netvrďte mi, že schopní manažeři na normálních manažerských místech v České republice v PPL a DHL mají příjem 8 mil. korun, co dostal bývalý ředitel České pošty Elkán při odchodu z České pošty. Přišlo by nás to ještě levněji - najmout si skutečné profíky.

Personální obsluha státu a množství státních funkcí roste skutečně nesmírně. Mezi roky 2014 a 2019 se jedná o nárůst zhruba 45 tis. státních zaměstnanců a z toho více než 3 200 na centrálních úřadech státní správy. Tím samozřejmě roste i objem prostředků na platy ve státním sektoru, který vzrostl o více než 77 mld. korun. A odmítám v této argumentaci vládní populismus, který diskusi stáčí na hasiče a policisty. Hasiče, policisty, učitele, zdravotní sestry a další velmi potřebné profese hnutí SPD podporuje a velice si jejich práce vážíme. Já mluvím o neúnosně narůstající byrokracii.

Od vstupu do Sněmovny v roce 2013 prosazuji pro živnostníky paušální daň a vládu jsem k jejímu zavedení vyzýval ve Sněmovně od prvního momentu, kdy začala koketovat s návrhy na EET v roce 2015. Po zhruba pěti letech se jí možná příští rok dočkáme. Za to, že si vláda osvojila alespoň nějaký dobrý nápad od opozice, paní ministryni financí a panu premiérovi chvála - ale je tu ale. Proč taková jednoduchá změna trvala tak dlouho? Ona ještě není, takže trvá tak dlouho. Proč dobrou vyzkoušenou myšlenku nedokáže vláda realizovat ihned? Proč ztrácí nejen léta, ale také peníze a roky života zkoušením slepých uliček? Ušetřili bychom tisíce úředníků najatých na správu EET a ušetřili bychom práci a peníze statisícům podnikatelů. A zase, aby mě paní ministryně nechytala za slovo, že na EET bylo přijato pár stovek, ty druhotné efekty, druhotné pozice, které se toho také týkají, ono jich samozřejmě je reálně mnohem více.

Debata o rozpočtu se vždy zvrhne v debatu o tom, do jaké kapitoly přidat a kde ubrat. Jak pokaždé opakuji, je to divadlo pro laiky. Je totiž v podstatě úplně jedno, jestli má armáda 1 nebo 2 % HDP, ale podstatné je, co a jak efektivně za to pořídí a jak efektivně se peníze vynaloží. A tady je kámen úrazu, který vláda Andreje Babiše z ČSSD a KSČM odmítá řešit. Desetiletí máme Nejvyšší kontrolní úřad, který každoročně konstatuje plýtvání, nebo dokonce zlodějny za miliardy. Ale výsledek je stále stejný, na ministerstva a další organizace to má minimální vliv a odpovědní ministři nejsou pohnáni k odpovědnosti. Jenom bych tady připomněl, že už nám tady dva roky leží z pera SPD náš návrh zákona na přímou hmotnou odpovědnost všech, co hospodaří s veřejnými prostředky, včetně ministrů a hejtmanů, to znamená včetně politiků v exekutivě, a ostatní politické strany odmítají tento náš návrh schválit či alespoň projednat.

Pro úplnou srozumitelnost, pokud nemáme zajištěnou efektivitu vynaložených peněz, bavíme se v podstatě o tom, kolik peněz a kde vylijeme do kanálu. Přitom jednotlivé rezorty peníze skutečně potřebují. Děkuji, že je navýšen rozpočet Ministerstva spravedlnosti, protože tam zoufale chybí peníze na vyřizování stížností občanů na nespravedlnost. Doufám, že je ministerstvo na tuto agendu využije. Ale, a opět jsme u peněz, každým rokem roste nejen počet stížností na nespravedlnost, ale roste i množství peněz, které je stát povinen za chyby justice a úředníků platit. Zcela logicky si myslím, že by stát měl umět přehmaty a zločiny justice řešit a věnovat se podnětům od občanů, a na druhé straně absolutně odmítám, aby za chyby, neřkuli zločiny a nezákonná jednání, rozhodnutí úřadů, soudců a státních zástupců, platil stát z peněz občanů. Tohle přece musí platit ti, kdo náklady způsobují. A sami víte, že podle stupně státního zastupitelství je ročně dokonce i na dvojciferné úrovni počet případů, kde státní zastupitelství navrhne obžalovat toho člověka a v dvouciferné procentuální pravděpodobnosti je ten člověk u soudu osvobozen.

Týká se to především vrchního státního zastupitelství. Čím vyšší je to státní zastupitelství, tím je to procento dokonce vyšší, což je katastrofální, že někdo tady - státní mašinérie, včetně státních zástupců - zničí bezúhonnému občanu život. Dokonce ta pravděpodobnost je dvouciferná. Ten graf mám tady nahoře. Škoda, že jsem si ho nevzal sem k pultíku, ale třeba na to bude příležitost. V podstatě dvouciferná je pravděpodobnost procentuální, že jste obžalován a jste potom u soudu osvobozen. To je tedy šílené. Zničí se život bezúhonným lidem. Ti lidé se těžko můžou vracet už zpátky do společnosti, protože si lidé řeknou, na každém šprochu pravdy trochu. Ale odškodnění platí potom za ty státní zástupce stát. A jsou to obrovské miliony ročně, obrovské miliony ročně, co musí stát platit za tato řízení. To číslo mám nahoře. Tuším, že je to jenom letos přes 100 milionů korun, v letošním roce přes 130 milionů cca, že je to jenom za letošek, za poslední rok, co bylo vyplaceno ze státních peněz občanům jako odškodnění za to, že byli neprávem - neprávem - byli pohnáni státním zastupitelstvím k soudu a tam se ukázalo, že byli bezúhonní. Šílená situace. Nikdy bych to nechtěl zažít. Nikdy bych to nechtěl zažít, aby někdo někomu i v mém okolí zničil takto život a občansky ho zničil v podstatě na celý život, a ukázalo se, že ten člověk je bezúhonný. A říkám, v České republice je ta pravděpodobnost dokonce dvouciferná procentuálně. A to je děsivé. A o tom bychom měli tady také mluvit. A právě proto trošku odbočím.

Hnutí SPD v každém případě je pro to, abychom posilovali přímou odpovědnost státních zástupců za své konání, protože není možné, aby tady vznikal stát ve státě. A ty grafy, ta čísla, a mám je, zcela oficiální cestou jsem je získal, tak jsou skutečně šílená. To není ani alarmující. To je děsivé.

Ale zpátky k tomu, co jsem tady říkal, že stát je v současné době povinen platit za chyby justice a úředníků bez jediné přímé hmotné odpovědnosti v podstatě těch, kteří to způsobují. Zcela logicky si myslím, že by stát měl umět přehmaty a zločiny justice řešit a věnovat se podnětům od občanů. Na druhé straně absolutně odmítám, aby chyby, neřkuli zločiny a nezákonná jednání z rozhodnutí úřadů, soudců a státních zástupců platil stát z peněz občanů. Tohle přece musejí platit ti, kdo náklady způsobují. Tak jako je to třeba u cestovních kanceláří nebo jiných oblastí, tak si státní zástupci třeba můžou sami ze svého platu se skládat třeba do nějakého povinného fondu, aby si to třeba zaplatili sami. Anebo tam může být třeba nějaký limit, třeba že budou mít spoluúčast, aby prostě byli jasně motivováni na tom, aby se věnovali své práci s ještě větší péčí, aby k těmto věcem nedocházelo.

Opět to bereme jako modelový příklad, o čem bychom se tu měli bavit, protože státní rozpočet, jeho výdaje a příjmy v tuto chvíli neodráží skutečné potřeby ani skutečné možnosti a je z velké části jen účetním formálním plánem. Změny jsou přitom opravdu nutné, jelikož stávající trend, že když nejsou peníze, tak je někomu sebereme, není ani moc inteligentní ani udržitelný.

K dalšímu tématu státního rozpočtu a s tím souvisejícím záležitostem. Výše složené daňové kvóty v České republice permanentně roste. To by také měli občané České republiky vědět. V roce 2019 se předpokládá její růst na úroveň necelých 36 %. To je hodně vysoko. V roce 2015 to přitom bylo pouze 32,6 %. To znamená, za vlády hnutí ANO, ČSSD a tenkrát to bylo ještě v koalici s KDU-ČSL v minulém volebním období, dneska je to za podpory ANO, stát sdírá pracující a slušné občany čím dál více. Je to zcela prokazatelné. A s tím my v SPD vůbec nemůžeme souhlasit, zvlášť když se peníze vydávají, jak už jsem říkal, zvyšují se dávky nepřizpůsobivým, politickým neziskovkám se platí obrovské peníze. Vojáci jsou někde tamhle v zahraničí, přitom například Francie, která je také členem NATO, vojáky stáhla, takže ani neobstojí argument, že musíme plnit spojenecké závazky. To je nesmysl. A jsou tady i další nepotřebné výdaje. Ale stát prostě sdírá ty, kteří mají v sobě tu slušnost a pracují a žijí řádným životem, protože na ty si troufne. Ale na nepřizpůsobivé ne. A to je šílená konstrukce rozpočtu, kterou SPD v žádném případě nebude podporovat. Není prostě možné donekonečna lidem brát a jejich peníze rozhazovat - těm pracujícím lidem.

Lidem jde život zlepšit daleko jednodušeji. Zjednodušme jim práci a život. Zlevněme jim život. Zbavme je byrokracie, poplatků a mnoha zbytečných daní. A nemusíme jim následně tolik přidávat.

Dokonce vláda už je tak zoufalá, že tady probíráme návrh zákona, který si podle všeho letos vláda protlačí, že chce dokonce i poplatek za vklad do katastru nemovitostí, ten se má zvýšit z 1 000 na 2 000 Kč. Dokonce tady poslanec hnutí ANO Martin Kolovratník navrhl i zdražení dálniční známky na 2 000 Kč. A o tom už jsme hlasovali, naštěstí jsme to tady zamítli. Takže už k takto zoufalým krokům vláda přistupuje, že přestože ta D1 má stav, jaký má, a české silnice a dálnice konkrétně, tak dokonce tady poslanec hnutí ANO navrhl, a hlasovali jsme o tom, zdražení dálniční známky na 2 000 Kč. To je přímo drzý návrh. Ale že takto už je to zoufalé, to je opravdu zcela signifikantní příklad. A my jsme zásadně proti.

A ohledně toho, že vláda se ani nesnaží zlevnit ten život, o tom už jsem přeci hovořil, viz ty ceny elektřiny, kdy polská a maďarská vláda zastropovala na loňských cenách, aby nezdražily občanům, současná vláda hnutí ANO, ČSSD s podporou KSČM se na to vykašlaly. SPD dalo ústavní stížnost, kde jsme to chtěli zvrátit. Ústavní soud ji zamítl. Takže vy jste dokonce ještě zdražili životy lidem ve srovnání s okolními zeměmi. A v rámci EU to šlo udělat. To vidíme i na dvou příkladech sousedních zemí, které k tomu přistoupily. Vy jste se na to prostě vykašlali.

Lidé chtějí bezpečnou zemi. Chtějí správu veřejných věcí bez zbytečné byrokracie. A chtějí kvalitní a levné služby. K tomu by mělo směřovat konání vlády i parlamentu. K tomu by měl směřovat i státní rozpočet. Průzkumy v USA ukázaly, že tam, kde mají občané možnost přímo v referendech rozhodovat o daních, o zákonech, o politicích, je státní správa levnější, daně a poplatky státu nižší a současně tu je daleko vyšší spokojenost se státními službami oproti státům, kde přímá demokracie není, nebo je v menší míře. Je to jeden z mnoha důvodů, proč hnutí SPD jako jediná strana v českém parlamentu prosazuje plnou přímou demokracii.

Mimochodem už nám tady zase dva roky leží náš návrh zákona o referendu. Dva roky nám tady leží návrh zákona z pera SPD o přímé volbě odvolatelnosti politiků. Vy to tady prostě pořád blokujete. A my jsme přesvědčeni o tom, že podobně jako je tomu v soukromém sektoru, jenom přímá osobní odpovědnost odpovědných, to znamená těch, co hospodaří s veřejnými prostředky, může vést k tomu, abychom zkvalitnili hospodaření s veřejnými prostředky. Vždyť takzvanou hmotku - dohodu o hmotné odpovědnosti - mají uzavřenou servírky i prodavačky. A když mají manko, tak jim to naúčtují hned v ten večer. Jak to, že u politiků to takto neplatí a hospodaří si v podstatě úplně nehospodárně?

Největší neštěstí je, když o penězích nerozhoduje ten, kdo pracuje a platí, ale ten, kdo je má zdarma v kapse. Proto debaty o rozpočtu fakticky moc neřeší, ať už je u vlády v současném systému kdokoli. Jelikož dokud nebudou mít politici přímou odpovědnost, tak se bude zájem partají míjet se zájmy občanů, kteří na rozpočet vydělávají svýma rukama nebo hlavou.

Děkuji za pozornost. (Tleskají poslanci SPD.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Dobré poledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Jan Chvojka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Hezké dopoledne, kolegyně, kolegové. Já jsem dneska nechtěl reagovat, mám tu nejhorší nemoc, kterou muž může mít, rýmičku. Ale musím na pana kolegu Okamuru. Zaprvé jeho posedlost sociální demokracií, kde v podstatě ke každému zákonu, který se probírá, musí zmínit sociální demokracii, tak si myslím, že už to je skoro diagnóza. A skoro mám pocit, že pan Okamura někdy v minulosti musel žádat o členství ČSSD a nebylo vyhověno, protože jinak by takovou zášť k ČSSD nemohl mít.

Koneckonců já jsem zavzpomínal, stejně jako zavzpomínal pan Okamura, na ty různé postavy socdem a opravdu mnohé z nich byly bizarní, ale já si žádnou z nich nepamatuji, protože jsem tady neseděl. Ale vím například, že když jsem byl rok v České straně sociálně demokratické a kandidoval jsem tenkrát na nějakém 40. místě do krajských voleb, že jsem jel ve vláčku Česká Třebová - Moravská Třebová, který byl plný sociálních demokratů, a podporoval nás Tomio Okamura. Takže ten, který vlastně teď říká, jak ta socdem byla v těch letech od roku 1989 až doteď zkorumpovaná, a sám nás podporoval v rámci předvolební kampaně, například v roce 2008 v kampani do krajských voleb.

Co se týče - a už reagovat nebudu, můžeme si tady navzájem říkat, co udělali socdem a jací kde byli v té historii špatní. Já říkám, je přízvisko, když máš máslo na hlavě, nechoď na slunce. A já si myslím, že pan Okamura si trošku naběhl, protože když se podívám např. do Deníku N za posledních čtrnáct dnů, deset dnů, tak tam vyšly o panu Okamurovi tři články, kde se reaguje na to, že on nějakým způsobem prováděl - a nechci být zažalován, tak to nazvěme kreativní účetnictví nebo nějaké malé domů. A také by někdo mohl říci - já to neříkám, ale někdo by mohl říci, že si trošku přihrává peníze do své kapsy, a já na tom nevidím nic dobrého. Takže pane Okamuro (předsedající upozorňuje na čas), prosím, přestaňte se neustále opírat do ČSSD.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou pan místopředseda Okamura. Prosím.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Pojďme to udělat jednoduše, pane Chvojko, poslanče ČSSD, prostřednictvím pana předsedajícího. Vy jste mě tady nařkl, tak teď, jestli nebudete srab, podáte trestní oznámení. A pakliže to nedopadne, tak se tady veřejně omluvíte za ty vaše sprostý nařčení. Vy máte máslo na hlavě. Vy, ČSSD. Tak neodvádějte debatu laskavě jinam. Teď jste tady plácnul nějaký nařčení, že si snad dává někdo malou domů. Dejte trestní oznámení. Neplácejte nesmysly tady v přímém přenosu České televize. Vy tady zneužíváte toho, že to slyší občané. Takže jako správnej chlap dejte trestní oznámení a já vás vyzývám, abyste se potom veřejně omluvil za ty lži, co tady říkáte. Takže to asi k tomu, co jste tady řekl.

A druhá věc. Ano, já jsem v tom vlaku tenkrát jel, protože mě o to požádal - ale nebyla to podpora ČSSD, tu jsem nikdy nepodpořil - jeden člověk, kterého jsem si vážil a který, když byl ministrem pro místní rozvoj a byl tady ve Sněmovně, tak nám jako Asociaci českých cestovních kanceláří velice věcně, na rozdíl od jiných arogantních politiků, kteří tady tenkrát byli, a ti byli jak z ČSSD, tak z ODS a dalších, byl to Radko Martínek... A tento člověk nám velice věcně - a vidíte, že já nejsem žádnej člověk, co tady politikaří, že bych se styděl za lidi, kteří byli věcní, přestože jsme měli jiné politické názory, tak jako ministr si vždycky našel čas, vždycky probral s námi návrhy legislativy, byl k nám slušný, věcný. A vidíte, já se za to nebudu stydět. Musím říci, že když jsem ještě nebyl v politice, tak že byli i někteří další lidé, které jsem znal, že jsou slušní lidé. Byl to třeba zpěvák Honza Kalousek, když kandidoval na pražský magistrát. Znal jsem ho léta. Kandidoval jako nestraník za ODS na pražský magistrát. Ano, jeho osobně jsem podpořil. Nebyl jsem v politice, nebyl jsem řádný člen politické strany, protože je to prostě slušný člověk a myslím, že je to tak i dodnes. Děkuji. (Předsedající upozorňuje na čas.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan předseda Chvojka s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Na pana místopředsedu Okamuru já samozřejmě žádné trestní oznámení dávat nebudu. Já vycházím z veřejně dostupných zdrojů, ze kterých ostatně jste citoval i vy, protože vy jste říkal - a tam psali, a tam psali v roce 2006 a v roce 2010 kdesi cosi. To znamená, zažalujte vy ty veřejně dostupné zdroje, pokud s tím máte problém. Například Deník nebo Forum24, nezávislý internetový deník, který psal v roce 2017: Tomio Okamura vyváděl peníze ze strany na svůj účet, smlouva to dokazuje. Je to o vašem působení v té vaší první straně, kterou jste přivedl ke krachu, tzn. Úsvit. Dal jste nějaké trestní oznámení nebo dal jste žalobu na pomluvu, na urážku na cti? Nedal. To znamená, je tedy pravda to, co se píše?

Já jenom říkám, a říkám to dnes naposledy, prosím, přestaňte se neustále navážet do ČSSD, protože jakýkoli zákon, jakékoli vystoupení, jakékoli téma, které se tady projednává, zákon o vesmíru, zákon o veverkách, zákon o čemkoli, tak vy vždycky obrátíte na ČSSD! Mně to přijde nespravedlivé. A taky mně to přijde nespravedlivé osobně. Protože já uznávám, že byli jedinci v ČSSD - a vy jste sám řekl, že byli jedinci v ČSSD i slušní, a byli i neslušní, se kterými vy jste samozřejmě nesouhlasil. A s nimi jsem nesouhlasil i já. A za ty se ČSSD v minulosti třeba omluvila. Ale neházejte všechny do jednoho pytle. Já jsem s těmi, které jste zmínil, tady neseděl a já nebudu nést odpovědnost za to, co kdo udělal před dvanácti lety prosím. Je to nespravedlivé vůči ČSSD, která je tady dnes v této Sněmovně, nespravedlivé vůči mně. Děkuji. (Potlesk z řad ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan místopředseda Okamura s faktickou poznámkou. Prosím, dvě minuty.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak to, co tady řekl bývalý ministr Jan Chvojka za ČSSD, to jenom svědčí o maximální zoufalosti a křeči ČSSD. Protože tzv. údajné tunelování hnutí Úsvit bylo již prošetřeno policií, a dokonce se státní zástupce odvolal, aby mě prošetřili znovu. A bylo to smeteno ze stolu, že Okamura se neobohatil ani o korunu. A vy to moc dobře víte a znovu tady recyklujete špinavou pomluvu z roku 2014! Pět let zpátky! A bylo to dávno vyvráceno. Takže jsem rád a děkuji za tu nahrávku na smeč, protože to běží v přímém přenosu v České televizi, abych znovu a znovu mohl špinavou pomluvu politické konkurence vyvracet. A znovu to bohužel nesvědčí o vašem dobrém obrázku. Protože argumentujete něčím, k čemu nikdy nedošlo, bylo to prošetřeno hloubkově.

A znovu opakuji - a já nechci na nikoho tady zbytečně útočit - ale znovu opakuji, že na rozdíl od ČSSD v hnutí SPD nemáme mezi našimi politiky a poslanci ani jednoho obviněného člověka, ani jednoho stíhaného člověka, nemáme dokonce ani jednoho odsouzeného člověka. Podívejte se na náš poslanecký klub. Ale u vás to byli ministři a poslanci. A ten, kdo u nás měl nějaké problémy, tak dávno v SPD není, stejně jako doufám, že není třeba v ČSSD nebo v jiných stranách, takže to jsme vyřešili. Protože v SPD je nás 12 tisíc, tak se samozřejmě může vyskytnout někdo, kdo nějakým způsobem má nějaké problémy, a to my řešíme hned, takový člověk nemůže být členem SPD. A já myslím, že vesměs jsme tady strany, které mají hodně členů, takže se s těmito problémy potýká každý, a to bych nikomu nevytýkal, protože sám vím, jak je to obtížné, protože těch lidí máme všichni ve stranách spoustu. Ale já za sebe říkám, že už se k tomu tématu nechci vracet. Jestli se chce ještě někdo z ČSSD k této diskusi vracet (předsedající upozorňuje na čas), nevím, jestli je to ještě zajímavé, ale já navrhuji, abychom šli dál.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Já bych chtěl upozornit - rozumím tomu, že reagujete na svá vystoupení - že projednáváme vládní návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2020. Máme tady faktické poznámky, pan poslanec Válek, pan poslanec Chvojka, paní poslankyně Gajdůšková. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji. Já doufám, že to nepopletu, já si dovolím reagovat na vystoupení svého předřečníka a poděkovat za opakovanou, já to tak vnímám, chválu České televize a zmínku o České televizi. Doufám, že ta zpráva o České televizi tím pádem projde úplně snadno, když vlastně tady můj předřečník, pan místopředseda Okamura, zmiňoval, jak je přenášen. A já myslím, že to je dobře, že i on si uvědomuje, jak silnou roli má Česká televize. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Chvojka. Prosím.

 

Poslanec Jan Chvojka: Já už jenom věcně. Já věřím, že SPD, byť mají různé výhrady k danému rozpočtu na rok 2020, tak ve finále ten rozpočet podpoří, protože byl tady pan prezident Miloš Zeman, což si myslím, že je, řekl bych, guru SPD, a skoro bych řekl i po právu. Je to člověk, kterého obdivují. A pan Miloš Zeman, prezident této země, řekl, že ten rozpočet je velmi dobrý, byť na něm samozřejmě vidí nějaké drobnosti, tak že ho podporuje, že si myslí, že je ku prospěchu České republiky. Věřím tedy, že poslechnete názor pana prezidenta a že SPD rozpočet podpoří. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Paní poslankyně Gajdůšková a její dvě minuty na faktickou poznámku. Prosím.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji. Vážený pane předsedající, myslím, že nebudu potřebovat dvě minuty, ale tři kratičké věty. Za prvé bych byla skutečně ráda, kdybychom se vrátili ke státnímu rozpočtu tak, abychom ho schválili v prvním čtení. Za druhé, i sociální demokracie se se všemi těmi, kteří měli nějaký problém, okamžitě rozloučila, protože pro nás je nepřijatelné korupční jednání, jakákoli nepoctivost. Prostě to není sociálně demokratické. A za třetí, já osobně jsem se ve své době jako místopředsedkyně sociální demokracie za ta osobní selhání těch lidí, kteří se nechovali jako sociální demokraté, kteří se nechovali tak, jak by se měli lidé ve veřejné správě, ve správě této země chovat, za ty jsem se omlouvala, a opakovaně. A omlouvám se za ně i nyní a byla bych ráda, kdybychom se vrátili ke státnímu rozpočtu.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji paní poslankyni za dodržení času k faktické poznámce a nyní s přednostním právem pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já bych se chtěl omluvit, že tu zajímavou diskusi, která tady teď proběhla, přeruším poměrně nudným výkladem názoru na státní rozpočet. Ale domnívám se, že probíráme právě ten.

Dříve než sdělím stanovisko poslaneckého klubu včetně návrhu usnesení k návrhu zákona o státním rozpočtu, dovolte mi jednu připomínku k projevu pana prezidenta republiky k téže materii. Myslím si, že jediná věc, která opravdu stojí za zmínku z projevu pana prezidenta, je fakt, že doporučuje zvýšit daňovou zátěž právnických i fyzických osob o 318 mld. korun ročně. Já mám za to, že realizace takového návrhu by výrazně poškodila českou ekonomiku, že by poškodila i drtivou většinu občanů a rodin v České republice, a pevně doufám, že toto doporučení nevyslyší ani tato vláda.

A nyní dovolte stanovisko k návrhu o státním rozpočtu. V diskusích v mediálním prostoru i na výborech zaznívala jako nejčastější a nejostřejší výhrada vůči tomuto návrhu ta, že rozpočet je i po mnohých letech růstu stále deficitní a že je plánován stejný deficit jako na letošní rok, tedy 40 mld. korun. Možná vás překvapím, ale deficit by za určitých okolností - pánové nezlobte se... (Obrací se na předsedajícího.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Ano, poprosím o klid!

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Možná vás překvapím, ale já bych za určitých okolností byl ochoten rozpočet tolerovat za předpokladu, že by priority mířící k budoucnosti, popř. k posílení obrany před riziky, která stojí před českou ekonomikou, v tom rozpočtu byly dostatečně obsaženy. Ony tam ale bohužel nejsou. Potom stojí za kritiku nejen ten deficit, ale to, co v tom rozpočtu nikoliv je, ale to, co tam není, nebo co je tam velmi málo.

Vytýkám mu tedy tři zásadní věci. Za prvé, že tak jako v letošním, tak jako v minulém roce, tak ani v příštím roce nebude v rozpočtu jediná koruna nákladu na nezbytné systémové změny, které mají zajistit udržitelnost penzijního a zdravotního systému. Víme všichni včetně vlády, že ty systémy, tak jak jsou nastaveny, mohou bez velkého problému... (Odmlka. Poslankyně Mračková Vildumetzová a Melková ruší řečníka svým hovorem.) Děkuji.

Víme všichni, že tak jak jsou ty systémy nastaveny, mohou bez velkého problému fungovat do roku 2030. Pak s odcházením ročníků 1970 a mladších do důchodu se začínají propadat oba systémy do neřešitelných problémů. Ten problém narůstá a kulminuje kolem roku 2040. Tohle vláda ví. Ve svých studiích udržitelnosti, které předkládá do Bruselu, to uvádí. Koneckonců víme to všichni, kteří se tím zabýváme. Rok 2030 je za chvilku, protože projednáváme rozpočet na rok 2020. Přesto se nedělá vůbec nic.

Z našich reformních kroků, které byly schváleny v letech 2011 a 2012, vláda zrušila úplně všechno kromě jednoho jediného bodu, a sice kromě sazby DPH snížené, z jejíhož navýšení měly být financovány náklady penzijní reformy. Penzijní reformu vláda zrušila, vyšší DPH si však ponechala, financuje z toho něco úplně jiného, nikoliv udržitelnost penzijního systému, a ještě jí ty peníze nestačí.

Ano, máme informaci, že komise pro spravedlivé důchody, či jak se ona komise jmenuje, dospěla k názoru, že doporučuje nemít jeden pilíř povinného pojištění, ale dva pilíře, protože jenom v jednom jediném se nemůžou odehrát oba zásadní principy penzijního systému solidarity a zásluhovosti. To je hezké, to víme 20 let. To obsahoval i náš návrh, první a druhý pilíř, teď tuším, že se tomu bude říkat nultý a první, protože druhý pilíř to asi být nesmí. No tak to víme, 20 let víme, že v jednom pilíři se nemůže odehrát problém zásluhovosti a solidarity, jinak to bude směřovat k rovnostářské dávce. Ale nedává to jedinou sebemenší odpověď na dlouhodobou udržitelnost toho systému. Tu jsme se nedozvěděli a nedozvíme, protože jsem přesvědčen, že vláda na to nemá ani odbornou kompetenci, ani odvahu, protože ty odpovědi nejsou úplně populární. Neexistuje penzijní reforma, která nastaví dlouhodobě udržitelný systém, která by občanům mohla říct: budete platit méně, budete brát víc a nepůjdete později do důchodu. Takhle to bohužel nefunguje a vláda jiné informace než populistické občanům dávat nechce.

Tedy výhrada číslo 1: Po šesti letech růstu by nebyl takovou ostudou deficit, jako je obrovskou ostudou, že po šesti letech růstu ani jedna jediná koruna z těch stovek miliard, o které se navýšily příjmy státního rozpočtu, nebyla věnována na dlouhodobou udržitelnost toho, co se týká každého občana v této zemi, pokud není starší 80 let dnes - jeho penzijní a zdravotní péče udržitelná až do jeho posledních dnů.

Druhá poměrně zásadní výhrada vůči tomuto návrhu rozpočtu je jeho nízká investiční aktivita. Vláda často říká, jak příští rok budeme rekordně investovat. Jak budeme rekordně vynakládat prostředky na vědu a výzkum. No pochopitelně po mnoha letech růstu je mírný nárůst prostředků na investice i mírný nárůst prostředků na vědu a výzkum naprosto logický. Ale položme si otázku: Je to opravdu v rámci té priority, kterou by ty investice nebo peníze na vědu a výzkum měly mít? A jak o nich často vláda mluví, že je to jejich zásadní prioritou? No, chceme-li se podívat, jaká je to priorita, musíme se podívat, jaký byl vztah těchto výdajů v minulých letech k hrubému domácímu produktu, jaký je dnes a jaký bude příští rok.

Já si tady dovolím vzít jako výchozí údaj rok 2012, protože to byl poslední rok, kdy celý rok vládla vláda tzv. pravicová, kde jistě znáte onu pohádku, jak pravicové vlády v době krize strašně málo investovaly, a tím podtrhly ekonomiku a způsobily krizi. Takže v roce 2012, kdy jsme tak strašně málo investovali, podtrhli jsme ekonomiku a způsobili jsme krizi, tak jsme investovali 2,8 % vůči hrubému domácímu produktu. V absolutních číslech to bylo 113,6 mld. a bylo to 2,8 %. V letošním roce, v roce, který teď prožíváme, vláda investuje nikoli 2,8 jako my v době krize, nebo více, když jsme v době růstu, ale investuje 2,2 %. - Já nechám domluvit pana ministra kultury. (Ministr Zaorálek telefonuje.) - Dvě celá dvě procenta. Rozpočtováno je 122,3 mld. korun. A v příštím roce nám říká, jak bude rekordně investovat 146,7 mld. korun, ale je to prosím pěkně jenom 2,5 %. To znamená, ještě jednou, v době krize vláda investovala v roce 2012 2,8 % vůči HDP, po šesti letech růstu vláda, která tvrdí, že investice jsou její prioritou, investuje 2,5 %.

Úplně stejný trend můžeme vidět u výdajů na vědu a výzkum v poměru k HDP. V roce 2012 jsme se trápili, že vědu a výzkum byla jediná kapitola, kde jsme si nedovolili škrtat, protože nám byl zásadní význam této kapitoly pro budoucnost, v roce 2012 jsme se trápili, že dosahujeme s bídou jednoho procenta HDP, přesně řečeno 0,96 % HDP, přičemž dobře víme, že doporučení pro všechny ekonomiky našeho typu jsou dvojnásobná až trojnásobná čísla, ale prostě na víc nebylo. V letošním roce po šesti letech růstu vláda dává na vědu a výzkum 0,75 % v poměru k HDP a v příštím roce, ano, zvyšuje, ale zvyšuje na 0,81 % HDP. To znamená, stále mnohem méně než v době krize.

Co tedy jsou ty priority, když vláda tvrdí, že to jsou investice, ale ony to ty investice evidentně nejsou? To se musíme podívat na nárůst jiných počtů a jiných výdajů. Víte, v roce 2013, když padla vláda, tak jsme měli 413,6 tis. státních zaměstnanců. Samozřejmě úředníků, hasičů, učitelů. Hovořím o státních zaměstnancích. 413,6 tis. státních zaměstnanců. A já jsem patřil k těm několika ministrům, kteří byli nešťastní, že už nestihneme splnit plán, který Nečasova vláda měla, že se dostaneme pod 400 tis. a že počet státních zaměstnanců bude začínat trojkou, protože jsem přesvědčen, že 400 tis. státních zaměstnanců je pro stát naší velikost a rozsah poskytovaných veřejných služeb maximální strop a že to číslo má začínat trojkou. Od té doby z těch 413,6 tis. narostl ten počet na letošních 469 tis. a na příští rok vláda plánuje 474,5 tis. státních zaměstnanců. Nárůst o 60 tis. jen to fikne! A vždycky, když přijde kritika tohoto trendu, tak vláda říká: ale to přece nejsou úředníci, to jsou učitelé, to jsou hasiči, to jsou policisté, to jsou vojáci. Ano, souhlasím. Nejsou to jenom úředníci. Jsou to také úředníci, ale jsou to prostě všichni státní zaměstnanci placení ze státního rozpočtu. Nicméně jestliže ve 400tisícové armádě, tenkrát ještě 400tisícové, dnes už půlmilionové, jestliže ve 400tisícové armádě státních zaměstnanců potřebuji posílit vojáky, policisty, učitele, což může být legitimní priorita, tak musím někde jinde ubrat. Nemohu to řešit pouze extenzivně. Budeme-li to řešit extenzivně a zůstaneme-li v tomhle trendu, tak za chvíli budeme státní zaměstnanci všichni. A kdo na ty státní zaměstnance bude vydělávat?

To je prostě nesmírně neodpovědný trend, který obě dvě vládní strany za posledních šest let způsobily, tento nárůst státních zaměstnanců a s nimi související platy. Protože znova k těm prioritám - jestliže jsme na platy státních zaměstnanců v roce 2012 vynaložili 132,5 mld., tak v roce 2020 vláda rozpočtuje 225 mld. na platy státních zaměstnanců. O 94 mld. víc! A tady vidíte ty priority. Jestliže má dnes vláda o 466 mld. víc, než měla vláda v roce 2012, tak z těch 466 mld. dává na vědu a výzkum o mizerných 8 mld. víc, na investice o 33 mld. víc, ale na platy státních zaměstnanců o 93 mld. A zdaleka to není způsobeno jenom poměrně oprávněným nárůstem státních zaměstnanců. Je to především způsobeno obrovským rozšířením té armády, nabobtnáním toho státu. To jsou mzdové náklady - já si neumím představit podnikatele, když pan premiér hovoří často o tom, jak efektivně řídí tenhle stát jako firmu, já si neumím představit podnikatele, který by nechal takovýmto neodpovědným způsobem nabobtnat mzdové náklady své firmy, protože by dobře věděl, že by zkrachoval. Ovšem podnikatel politický, který nakládá s penězi daňových poplatníků, to klidně udělá.

A jsme-li u těch priorit, u těch platů, tak si opět řekněme, vláda slíbila učitelům, a ano, to jsou státní zaměstnanci, kteří by si měli nárůst těch platů zasloužit, vláda slíbila učitelům na příští rok 15 % nárůstu. Rozpočtováno je deset s tím, že na víc nejsou peníze. Na to, aby to bylo 15 % pro učitele, by bylo potřeba přidat 5 mld. korun. To je částka mnohem menší, než vláda na příští rok rozpočtuje například na slevy na jízdné. Stačilo by ten nesmysl, který se nazývá sleva na jízdném, a doopravdy jsou to dotace pro pana Jančuru a jeho kolegy, stačilo by ten nesmysl zrušit a učitelé by mohli mít svých 15 % za tyhle peníze. Zeptejte se těch studentů, jestli chtějí jezdit se slevou do špatných škol, anebo bez slevy do dobrých škol. Jsem si jist, že vám všichni odpovědí, že chtějí jezdit raději do dobrých škol bez slevy. Ale tahle vláda má prostě jiné priority.

Třetí zásadní výhrada k tomuto rozpočtu, zásadnější než samotná výše deficitu, je to, co jsem komentoval již při projednávání státního závěrečného účtu za rok 2018, to, co konstatuje Nejvyšší kontrolní úřad, i to, na čem se usnesl kontrolní výbor Poslanecké sněmovny ve svém usnesení, že rozpočtová politika vlády trvale oslabuje odolnost státního rozpočtu vůči budoucímu ochlazení ekonomiky. Je to prostě pravda, čísla neobelžete. Je to dáno prostě tím, že byť ty přírůstky z dobrého výkonu ekonomiky jsou každý rok nad 100 mld., tak nárůst mandatorních a kvazimandatorních výdajů - ty mzdy státních zaměstnanců jsou ty kvazimandatorní výdaje - tak nárůst mandatorních a kvazimandatorních výdajů je rychlejší, než je nárůst jejich příjmů. Dojde-li k ochlazení nebo dojde-li nedej bože k recesi, tak ty příjmy nemáte, ale ty výdaje musíte platit dál, protože jsou ze zákona nebo ze smluvních závazků. A pak se státní rozpočet dostává do obrovských problémů. A tohle je trend, který tady máme každý rok. Paní ministryně říká, musíte se dívat na veřejné finance jako celek. Ale ta skutečnost, že řada obcí má na svých účtech nasysleny velké peníze, tu odolnost státního rozpočtu nezvýší, protože on nese zátěž sociálního státu, penzí, sociálního systému, on nese zátěž financování zdravotního pojištění za 60 % populace. A to jsou mandatorní výdaje, se kterými nic neuděláte. A tam prostě ta odolnost se snižuje. Podle Nejvyššího kontrolního úřadu, a já s ním souhlasím, je ta odolnost nižší, než byla v roce 2008 před lehmanovskou krizí.

Vláda se chová asi tak, jako by - já bydlím na řece na Lužnici, třikrát jsem měl tu Lužnici i ve svém domě, takže se tam za posledních deset let vybudovalo poměrně nákladná protipovodňová opatření, aby až ta povodeň přijde počtvrté, tak aby nenapáchala tolik škody. Vláda se chová úplně stejně ve své rozpočtové politice, jako kdybychom my teď na Lužnici šli a všechna ta protipovodňová opatření rozmontovali a rozprodali a řekli bychom: Už ať nikdy žádná povodeň nepřijde. My se toho nebojíme. Tak takhle se chová vláda v rozpočtové politice, protože každým rokem tu odolnost proti tomu průšvihu, který může přijít, snižuje. Paní ministryně v jedné mediální diskusi se mnou říkala: Vy jste se tenkrát v té krizi chovali procyklicky, vy jste šetřili, i když jste šetřit neměli. Pro mě je procyklická politika zásadně nepřijatelná. Je výrok ministryně financí. Nás nebavilo chovat se procyklicky, ale těžko nám zbývalo něco jiného, když jsme zdědili strukturální deficit k pěti procentům a přišla krize. V tu chvíli se těžko dalo dělat něco jiného než šetřit, byť jsme to nedělali rádi.

Ale jestli je, paní ministryně, pro vás ta procyklická politika nepřijatelná, tak proč teď se chováte procyklicky? Protože vy se teď - ano, my jsme neradi v době recese šetřili, měli jsme restriktivní finanční politiku a chovali jsme se procyklicky. Ale vy teď v době růstu se chováte také procyklicky, protože vědomě zhoršujete strukturu státního rozpočtu. I vy ve svých finančních strategiích i ve svém střednědobém výhledu přiznáváte negativní fiskální úsilí, negativní fiskální úsilí, to znamená, že vláda vědomě zhoršuje tu strukturu rozpočtu. Vědomě zhoršuje tu odolnost proti budoucnosti, ač třeba Národní rozpočtová rada doporučuje alespoň neutrální.

Tak je-li pro vás zásadní otázka, na kterou se ptám, je-li pro vás procyklická finanční politika, paní ministryně, nepřijatelná, protože to je váš výrok, tak mám jednoduchou otázku: Proč tedy předkládáte procyklický návrh rozpočtu? Na to neexistuje, na to podle mého názoru neexistuje žádná jiná rozumná odpověď než to, že si prostě musíme nakoupit hlasy těch voličů. O to tady jde.

Všechny ty tři výhrady, které jsem si dovolil jménem klubu TOP 09 položit vůči návrhu státního rozpočtu, zopakuji: výhrada absence jakýchkoliv nákladů na penzijní a zdravotní pojištění z hlediska udržitelnosti, nízká investiční aktivita státu a stále se oslabující odolnost proti ochlazování ekonomiky. Všechny tyhle tři výhrady mají jeden společný jmenovatel - to je budoucnost. Ta budoucnost vládu zajímá minimálně. O té je ochotna pouze mluvit. To, co ji zajímá, a to, co jsou její skutečné priority, je každodenní uplácení voličů obrovskou redistribucí zdrojů.

To ale není vize moderní společnosti. To není vize modernizované země. Za těch šest let, obě dvě milé vládní strany, nám ujel vlak, nebo nám ujíždí, abych dal aspoň nedokonavý vid, ve všech myslitelných oblastech modernizace státu, na které má ta vláda vliv. Ta vláda nemá vliv na výši HDP, nebo minimální. Vnější podmínky pro naší ekonomiku mají desetkrát větší význam než hospodářská politika státu. Kdyby zítra přišla krize, nedej bože, budu ten poslední, kdo by z toho vinil tuto vládu. Ale budu ji vinit, že snížila odolnost vůči té krizi. A budu ji vinit, že snížila odolnost vůči té krizi. A budu ji vinit, že za těch šest let to, na co má opravdu vliv - modernizace infrastruktury, věda, výzkum, efektivita státní správy, digitalizace, tam všude nám oproti jiným zemím ujíždí vlak a ujíždí nám budoucí konkurenceschopnost země. Tohle jsou zásadní výhrady klubu TOP 09 vůči návrhu státního rozpočtu.

V této podobě je pro nás návrh rozpočtu naprosto nepřijatelný. Na druhou stranu patřím k těm, společně se svými kolegy, kteří jsou si vědomi toho, že i špatný rozpočet je pro tu zemi o něco lepší varianta než žádný a dlouhodobé rozpočtové provizorium. A chceme nabídnou nějaký konstruktivní návrh. Všechno to, co jsem teď kritizoval, je nespravitelné v lhůtě, za kterou lze rozpočet přepracovat, to znamená dvacet třicet dní, tak abychom k Novému roku měli rozpočet. Spravit se dá jenom velmi málo. To všechno ostatní by vyžadovalo složitý legislativní proces a není to běh na jeden rok. Bude se to po vás, paní ministryně, opravovat léta. - Pardon, to bylo příliš osobní. Bude se to po vás, vládo Andreje Babiše, opravovat léta. To není běh na jeden rok.

Ale něco se přece jen za ten měsíc opravit dá. Dají se seškrtat některé nesmyslné výdaje. Dá se posílit investiční aktivita státu. Proto si dovoluji navrhnout usnesení, které písemně odevzdám zpravodaji: Poslanecká sněmovna na vládní návrh státního rozpočtu vládě vrací s následujícím doporučením: výdaje snížit o 20 mld. korun, saldo snížit o 20 mld. korun, investiční výdaje vůči celkovým výdajům posílit alespoň na 10 %. - Pro vaše připomenutí, na těch deseti procentech to bylo právě v těch dobách krize. - Termín dvacet dní.

Pokud by vláda toto doporučení byla ochotna přijmout a během těch dvaceti dní rozpočet takto přepracovat, bude to pořád špatný rozpočet. Pořád všechny ty tři výhrady tam budou platit, ale už budou platit o něco méně. A víc se toho spravit nedá. Takže v takovém případě jsme skutečně připraveni vyjednávat o podpoře rozpočtu. Pokud bude trvat na tom návrhu, který dnes projednáváme, je pro nás jeho podpora nepředstavitelná.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji. S faktickou poznámkou pan ministr Lubomír Zaorálek. Prosím, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Dámy a pánové, vážená sněmovno, já bych do toho zmatku, který tady teď vyvolal pan Kalousek rád vnesl trochu jasno. Tak aby bylo zřejmé, a co si myslím, že je naprosto nezvratné v tom chaotickém vystoupení pana Kalouska, já bych řekl prostřednictvím teď k panu Kalouskovi:Vy jste v roce 2011 v rozpočtu, který jste schválili, přijali procyklická opatření, kterými jsme českou ekonomiku poslali do recese. Je to učebnicová věc, která se dneska učí. Vy jste naprosto nesmyslně a zbytečně poslali ekonomiku do recese svými austerity, opatřeními, kterými jste nutili lidi utahovat opasky. Tato vláda - chápete - má deficit skoro 1 procento. Vy tomu říkáte procyklické opatření? Prosím? (Ministryně Schillerová opravuje: 0,7) Nula celá sedm. Nebo dokonce méně - 0,7! Vždyť menší deficit má, přátelé, snad jenom Lucembursko, jestli se nepletu. Možná ještě jedna země. A vy tomu si dovolíte říci procyklické opatření? Vy, mistr procyklických opatření, která této zemi způsobila neštěstí v roce 2011? Co to je za zmatek v té debatě ve Sněmovně? (Velmi důrazně.) Já vůbec nechápu, že si dovolíte vystupovat! Copak vy nechápete, že vy jste tehdy úplně zbytečně způsobili, že lidi neměli na platy? Že lidi sotva vyšli s penězi? A vy jste to udělali úplně nesmyslně a zbytečně! Za to by vám tady měli ještě lidi dlouho děkovat, a vy byste už neměl vystupovat vůbec k rozpočtu! Vždyť to bylo tragické!

A já jsem tady v této sněmovně tehdy mluvil o vaší odpovědnosti. Vy si dovolujete dneska mluvit o odpovědnosti? Vy jste... Copak vy necítíte odpovědnost za to, co jste tehdy způsobil? Mně to připadá jako drzost! Jako jak si to vůbec můžete dovolit? Jako po tomhle selhání. To jako když Churchill zlikvidoval tisíce vojáků britských tehdy v bitvě u Gallipoli. Jako že se člověk diví, že ještě vystoupí. Vy jste... to je vaše Gallipoli v tom roce 2011. Vy byste měl mlčet k rozpočtu! A opakuji, toto je - (Předsedající: Čas prosím. - Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Faktická poznámka - pan poslanec Kalousek. Připraví se paní poslankyně Langšádlová, poslanec Jurečka.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji ministrovi kultury za emotivní vystoupení. Je vidět, že už asi chodí trénovat do Národního divadla nebo někam. Můžeme si udělat seminář na rok 2011, můžeme si udělat seminář na situaci, kdy nám opravdu nic jiného nezbývalo, abychom přesvědčili trhy, že nám půjčovat mohou. Ale prosím, klidně adresujte kritiku, chcete-li se bavit o tom, co bylo. Já se bavím o tom, co bude. A vám je to úplně jedno, co bude, protože ta udržitelnost je v podstatě minimální.

To, co mě na vás fascinuje, kolegové z vládních stran, je to, že dokážete jedněmi ústy vyčítat tehdejší vládě obrovské deficity v dobách krize a současně tu drzost, že jsme si dovolili šetřit. Nechtěli byste si přestat protiřečit alespoň tím, že byste vyčítali jenom tu jednu věc? Protože kdybychom tolik nešetřili, jak jste nám vyčítali, tak by ty deficity byly větší. Anebo jsme tedy měli šetřit ještě víc, a pak jsme neudělali takový dluh. Ale vyčítat obojí může jenom tak totálně nekompetentní osoba jako jste vy, pane ministře kultury.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Další v pořadí je pan poslanec Marian Jurečka, připraví se pan ministr Lubomír Zaorálek a pan poslanec Pavel Žáček.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já tady teď vystupuji v rámci faktické poznámky na vystoupení pana ministra Zaorálka. Myslím si, že nikdo mě nemůže nařknout, že bych měl nějaké důvody hájit pana kolegu poslance Kalouska, který v minulosti o mně hovořil jako o pasáčkovi vepřů, o traktoristovi a podobně.

Já si myslím, že tady nikdo vzájemně mezi sebou nemáme v této Sněmovně právo říkat komukoliv jinému, že nemá právo vystupovat k nějakému materiálu, který tady Sněmovna projednává. Ten mandát, který tady máme, nám dává tu svobodu a možnost, abychom se tady svobodně vyjadřovali. A i já, byť v politice jsem relativně krátkou dobu, si uvědomuji, že za těch šest let, co tady jsem, jsem také udělal věci, které nebyly správně. Ale přece klíčové je to, že jestli jsme udělali chyby, tak se z nich můžeme poučit a neopakovat je. Umění si tu chybu přiznat, to dělá velikost politika a člověka. V politice to platí obzvláště, protože v dnešní PR marketingové době umět jako politik říci "já jsem se spletl, pochybil jsem, omlouvám se", no, to se dneska nenosí.

Ale myslím si, že to, co tady říkal pan kolega Kalousek ve svém poměrně dlouhém projevu, já jsem ho poslouchal, má určité ratio z pohledu do budoucna. Chyby se staly a pojďme se podívat - a teď se obracím i na pana kolegu Zaorálka prostřednictvím pana předsedajícího, byť nemusím - tak také on a jeho politická strana udělali určitě v minulosti chyby, které by rádi neopakovali. A o tom přece má být ta politika, abychom se na tom tady dokázali pokud možno shodnout a hledat řešení, aby se to v budoucnu nestalo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan ministr Zaorálek. Připraví se pan poslanec Žáček. Prosím.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Já bych chtěl jenom dopovědět stručně, že bych chtěl ujistit pana Kalouska, že já cítím odpovědnost za to, co schvaluji, i za to, za co se tady dnes stavím a co navrhuji.

Chtěl bych mu také říci, že nemá pravdu ani v tom, když mluvil o té neudržitelnosti penzijního systému. Já prostě musím říci, že si myslím, že tohle je legenda, co tady vyprávěl. Mluvil o roku 2030. Já bych vám chtěl sdělit, že penzijní systém je něco, co je dynamické. Víte, že ve vývoji i demografie se předpokládá, že tam bude v určitém okamžiku pokles, ale pak bude zase vzestup. To znamená, tam jde o to, aby se překonalo určité období. Viděl jsem analýzu, která ukazovala, že to může znamenat, že náklady státního rozpočtu nebo HDP se zvýší třeba z 9 % na 12 %, to znamená, to je růst o 3 % nákladů HDP, velikosti HDP vyplácených na penzijní systém, což je ovšem růst, který dnes má celá řada zemí světa. To znamená, není pravda, že systém je neudržitelný. Všechno záleží na vývoji ekonomiky a my nemůžeme v této chvíli předpovídat, co bude ve světě v roce 2030. To znamená, penzijní systém bude prostě udržitelný tím, že v normální fungující ekonomice bude schopnost náklady pokrýt. Ten systém je chvilku v deficitu, chvilku je v přebytku. Teď je zrovna v přebytku. Takhle se to vyvíjí. Když je deficit, tak se to pokrývá ze státního rozpočtu. Ale vždycky se to dá udržet. To znamená, není pravda, že je neudržitelný. To je mýtus. Prostě náklady se pokryjí z rozpočtu. Když ekonomika roste, tak to poroste.

Mně prostě jde o odpovědnost. A já se ptám pana Kalouska, kde byla jeho odpovědnost, když schvaloval rozpočty k těm lidem, kteří potom žili bez peněz a kteří žili z ruky do huby. Tak to je jeho nedostatek odpovědnosti. A já tvrdím, že já když pro tento rozpočet budu hlasovat, tak vím, co dělám, a je to naprosto odpovědné. Přál bych si, aby on tou odpovědností tady tak často nemával.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času. Pan poslanec Pavel Žáček, připraví se pan poslanec Miroslav Kalousek.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Já jsem příznivec historie, velmi se o ni zajímám, a proto vím, že každý příměr kulhá. Jestli nám pan ministr chtěl naznačit to, co se dělo s Winstonem Churchillem po Gallipoli, to jest, že se stal premiérem Velké Británie a uhájil Velkou Británii a svobodný svět proti nacismu a posléze byl spoluvítězem druhé světové války - tak vy nás varujete před tím, že pan kolega Kalousek se v budoucnu stane premiérem České republiky, nebo jak tomu mám rozumět?

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan předseda Miroslav Kalousek. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Pane ministře české vlády Zaorálku, vy jste tady řekl, že zbytečně straším, že nic z toho o udržitelnosti systému není pravda. Tak si prosím vás, pane ministře české vlády, vezměte dokumenty české vlády. Já jsem si to nevymyslel. Vezměte si studii udržitelnosti, kterou má česká vláda, vezměte si konvergenční program, což je dokument české vlády, který na konci dubna poslala vláda do Evropské komise. Nalistujte si tam stranu 26 a tam uvidíte graf, který se od roku 2030 začíná propadat do neřešitelných problémů. To jsou dokumenty vaší vlády.

Kde berete tu drzost tady říci Poslanecké sněmovně a veřejnosti, že to není pravda, když je to v dokumentech vaší vlády? To je ta vaše neodpovědnost. To je ta vaše neodpovědnost vůči občanům v roce 2030. Tu krizi občané České republiky přestávali možná složitě, ale přestáli. Nikdo nebyl bez důchodu a nikdo nebyl bez odpovědné zdravotní péče. Když se s těmi systémy nic nestane, tak je vrhne tahle rozpočtová politika do situace, kdy opravdu dostupná zdravotní péče nebude a kdy si o důchodech dnešní generace čtyřicátníků bude moci nechat zdát.

A vy tady mluvíte o neodpovědnosti, že jsme se chovali šetrně, a o vaší totální neodpovědnosti, že i když vaše vláda ví, jak se ty systémy budou vyvíjet, tak vy tady lžete veřejně a lžete lidem, že se nemusejí bát, i když vaše vláda má úplně jinou dokumentaci. Tak tohle je ta vaše odpovědnost. Já vás ujišťuji, že za těch dvacet let, možná ještě budete na světě, vy budete mít našetřeno, ale ti nejchudší na tom budou díky vaší politice špatně.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou pan ministr Zaorálek. Připraví se pan předseda Stanjura. Prosím.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Je třeba používat mírných slov. Takže já nebudu říkat "lžete". Prostě je to nepřesné, co jste řekl, pane kolego, protože ten dokument, který citujete a o kterém píšete, tak tam není napsáno, že se ten systém ocitne v neřešitelné situaci. Ten celý dokument mluví jenom o tom, že pokud se to bude vyvíjet, budou se muset přijmout určitá opatření. Přesně ta, o kterých jsem tady mluvil. Například v případě, že by se to ocitlo v tomto deficitu, tak to bude řešit státní rozpočet zhruba růstem HDP z 9 % na 12 %. To znamená, mluví se tam o tom, že se to bude muset zaplatit po určitou dobu, než se situace zlepší. Dokonce se tam mluví o tom, že pak demografický vývoj bude příznivější. To znamená, že tam se jenom konstatuje, pokud tato situace takto nastane, bude muset vláda přijmout opatření a bude muset najít způsob, jak to po určitou dobu vykrýt. To je celé.

To, co jste vy řekl, že to je neřešitelné, je nesmysl. Proto tvrdím, že to je udržitelné. Prostě normální zodpovědná vláda a fungující ekonomika to samozřejmě vyřeší. Takže ta nepřesnost, které se dopouštíte, je osudová.

A nepoužívejte tak silných slov. Nekřičme na sebe tady, že lžeme. Já se snažím to popsat přesně. Respektujte i mě, že já čtu ty dokumenty a že se je tady snažím přesně interpretovat. Nemlaťme se po hlavě. Mluvme klidně a mluvme přesně. (Smích v sále.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času. Pan předseda Stanjura, připraví se pan předseda Miroslav Kalousek. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Za prvé chci ocenit, že s ministerskou funkcí jsme objevili a vrátil se starý dobrý Lubomír Zaorálek, který na nás řve z plných plic - mně to nevadí - a pak říká "mluvme klidně, nekřičme na sebe". Ale mně to fakt nevadí, já mám radši tuhle jeho polohu a politickou vášnivou debatu než takové odevzdané ticho. To určitě ano.

Já asi k důchodovému systému úplně mluvit dneska nebudu, to by bylo na dlouho. Ale já bych poprosil třeba pana ministra kultury, kdyby si vzal sešit B, to je vládní materiál, a našel si stranu 1 - nechci, abyste četl všechny strany, stačí stranu 1 - a přečetl si základní makroekonomické indikátory, a porovnejte rok 2011 a rok 2020. Tak v tom roce 2011, kdy byl konec světa v České republice podle slov Lubomíra Zaorálka, HDP rostlo o plus 1,8 % a příští rok to má být plus 2,2. Uznávám rozdíl 0,4 %. Ale není to dramatický rozdíl. Jsou to čísla Ministerstva financí.

A jen tak mimochodem, víte jak ovlivňují náklady v ekonomice např. ceny ropy, tak v roce 2011 stála ropa, jeden barel, 111 amerických dolarů, letos je to 64 a příští rok 60. Tak pokud chceme být přesní - a rozpočet je docela dobrá disciplína, že těch čísel je hodně a můžeme mluvit o číslech, ne jenom o dojmech. A pan ministr kultury, ono to vlastně souvisí s tou funkcí, nepoužívá čísla, ale dojmy, ale o to je vášnivější a možná pro někoho i přesvědčivější.

Ráno jste zatleskali prezidentovi republiky, když řekl, že když zrušíme daňové výjimky, ušetříme 318 mld. Víte, že to je úplná blbost? Ale tleskali jste. Výborně, 318 mld. a 3 % HDP na důchody cca zaokrouhleně (Předsedající: Čas, pane předsedo!) je 180 mld. ročně! (Předsedající: Děkuji.) Takže ne minus 40, ale minus 220 mld. deficit, jen tak. Vláda to udělá.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Poprosím o dodržování času k faktické poznámce, která je stanovena na dvě minuty.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Dovolím si ještě reagovat jednou na pana ministra kultury. Samozřejmě velmi rád ztiším hlas a nebudu používat silná slova. Já jsem se jenom snažil přizpůsobit, pane ministře. Nicméně řeknu asi tak to nejslušnější nesilné slovo, jakého jsem schopen k vašim výrokům: vy tomu prostě nerozumíte. Vy za to nemůžete, protože tomu nerozumíte. Vy jste nám tady řekl: když se ten důchodový systém propadne do deficitu, no tak se to pokryje ze státního rozpočtu. Víte, on ten důchodový účet je součástí státního rozpočtu, pane ministře kultury, úplně stejně jako vaše kapitola. A v těch vládních dokumentech je napsáno, že když se nepřijme žádné řešení, no tak ten deficit bude ve stovkách miliard - 200 miliard, 300 miliard. Tak jak to budete chtít pokrýt z té zbylé části státního rozpočtu, pokud se žádná řešení nepřijmou, to bych opravdu rád věděl. To je přesně ono, že se žádná řešení nepřijímají, že se nějaká řešení zrušila a žádná jiná se nepřijala a vy je nechcete přijmout. A to je ta vaše neodpovědnost vůči budoucnosti.

Já jsem teď pochopil, že tomu absolutně nerozumíte, že o tom nic nevíte. Ano, moje víra říká, že nevědomost hříchu nečiní, ale přesto vás to neopravňuje klamat veřejnost a říkat, že žádné riziko nehrozí a že vy jste maximálně odpovědní. To riziko je obrovské a vy jste neodpovědní v tom, že o tom obelháváte veřejnost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Tak děkuji. Pan poslanec Válek, zatím poslední přihlášený k faktické poznámce, a potom je ještě jednou Lubomír Zaorálek. Prosím.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Pro mě ta debata je nesmírně osvěžující a pozitivní a já si to shrnuji pro sebe velmi jednoduše. Ty materiály jsem si studoval, protože jsem se snažil připravit, a přiznám, nepochopil, byť ty závěry se zdály jednoznačné. Já to vidím takto. Tak prostřednictvím pana předsedajícího pan poslanec Kalousek vyhodnocuje závěry materiálů, které připravila vláda, stejným způsobem, jako je vyhodnocuji já, jako je vyhodnocuje řada dalších, protože vychází z toho, co v těch materiálech je. Ale ministr této vlády, který určitě ví, jak vláda funguje, těm materiálům, které vláda vydává, sám nevěří, zřejmě ví, proč jim nevěří, protože v té vládě je, a evidentně je to důkaz toho, že vlastně nevěří ničemu, co ta vláda dělá, byť je jejím ministrem.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Tak pan ministr Zaorálek, připraví se paní poslankyně Valachová. Prosím, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Já bych jenom chtěl možná ještě poslední k panu Kalouskovi, který tady takhle s převahou vystupuje jako ten, který tomu rozumí. Tedy navzdory tomu, za co všechno nese odpovědnost, tak říká, že tomu rozumí. Já bych mu řekl, že to jeho rozumění vedlo třeba k té politice vytvořit druhý pilíř důchodového systému, a jenom bych chtěl upozornit, že kdyby se ten druhý pilíř takto tady úspěšně zkonstituoval, jak on chtěl, tak právě ten druhý pilíř vysál peníze z toho penzijního pojištění a tam by potom opravdu peníze nebyly a skutečně by nebylo z čeho ty peníze vyplácet. To znamená, tohle je konkrétní ukázka toho, jakým způsobem vy rozumíte ekonomice. Můžete to tady opakovat donekonečna, a já vám tvrdím, že váš život prakticky ukazuje, kam to rozumění ve skutečnosti vede. Vaše politika byla politika obhajoby určitých konkrétních zájmů. A netvrďte, že jste expert na ekonomiku. Vy jste svými kroky dokázal, že jste tady způsobil, že celá řada lidí na tom byla velice špatně. Za to nesete odpovědnost. Takže ta odpovědnost, nad tou přemýšlejte.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan předseda Kalousek a jeho faktická poznámka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: To už není přebíjená o tom, kde je nebo kde není pravda. Ta pravda je ve vládních dokumentech a já je tady cituji. Je to o té odpovědnosti. Oba dva jsme ve věku politickém, kdy oba dva neseme poměrně významnou část odpovědnosti za to, co se tady dělo posledních dvacet let, a já jsem samozřejmě připraven kdykoli se z té odpovědnosti zpovídat. Ale hovoříme-li o návrhu státního rozpočtu, mluvíme o odpovědnosti politické reprezentace za to, co tady bude, ne za to, co tady bylo. A já si dovoluji tvrdit a dovoluji si to doložit čísly z vládních materiálů - z finanční strategie, z konvergenčního programu, z toho, že vy sami přiznáváte negativní fiskální úsilí, z toho, že vy sami přiznáváte procyklickou politiku v době růstu - si dovoluji tvrdit, že to je politika pro budoucnost neodpovědná.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. V tuto chvíli se vracíme do obecné rozpravy. S přednostním právem pan poslanec Vít Rakušan.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já chci na začátek vystoupit ještě s jednou větou. Nedá mi to. My projednáváme státní rozpočet České republiky na příští rok, tu vůbec nejdůležitější materii, kterou snad Poslanecká sněmovna během celého svého roku projednává. Když se ohlédnu za sebe, tak tomu asi úplně neodpovídá ani počet přítomných ministrů vlády České republiky, ale především tomu neodpovídá jedna skutečnost, a to že tu nemáme premiéra vlády České republiky pana Andreje Babiše. Chápu, že je vázán svými zahraničními povinnostmi, na druhou stranu se domnívám, že program premiéra se opravdu má přizpůsobit především tomu, že v den, kdy se v Poslanecké sněmovně projednává státní rozpočet, on tady má být, má být po boku paní ministryně financí a má být tím, kdo nám představí strategii rozvoje České republiky na ta další léta.

Pokusím se vám říct obecně několik důvodů - potom v té samotné rozpravě s konkrétnějším rozborem vystoupí paní poslankyně Kovářová - které nás vedou k tomu, že skutečně jako hnutí STAN nemůžeme rozpočet v předkládané podobě podpořit.

Pokud se podíváme na jeho strukturu, tak 91 % tohoto rozpočtu, 91 % jde o běžných a mandatorních výdajů. Investice v době objektivní ekonomické konjunktury, v době, kdy nám vláda slibuje investiční plán České republiky, objížděla regiony, sbírala podněty od starostů, hejtmanů, pan premiér Babiš původně říkal, že ten investiční plán tady bude ležet loni před vánočními svátky, ukázal nám tady jeho obal, ale jeho obsah nikoli. Teď nám tvrdí, že ty další Vánoce už jsou snad tím správným datem. Ale prosím, uvědomme si, že my jsme za polovinou volebního období. A na tom celém nám vláda ukazuje svůj strategicky chybný přístup k rozpočtu. Jedná se o jakousi recyklaci starých rozpočtů, kde se pouze valorizují jednotlivé položky pro ten daný rok, ale nejedná se o rozpočet, který by měl nějakou ambici, který by měl ambici na začátku si určit potřebu, a to především investiční potřebu České republiky. Dlouhodobou strategii rozvoje České republiky, která by byla kvantifikována nějakou sumou peněz. A z toho by se potom vycházelo v tvorbě veškerých dalších položek, které státní rozpočet obsahuje.

My touto cestou nejdeme, protože žádná investiční strategie České republiky neexistuje. Rozpočet je sestavován hokynářským způsobem. Tu se přihodí tady, tu se přihodí onde tak, jak se to dohodne s těmi, o které se třicet let po sametové revoluci rozpočet opírá, a to s komunisty, kteří nejdříve prohlásí, že je pro ně stropním deficitem těch 30 mld. korun, poté po návštěvě paní ministryně a slíbených dárečcích ve státním rozpočtu přistoupí na deficit 40 mld. korun. Na deficit, jehož existenci jako takovou bych snad ani nekritizoval, pokud bychom měli jistotu, že se neprojídá budoucnost těch dalších generací, budoucnost našich dětí. Kdybych měl jistotu, že se díky deficitnímu rozpočtu investují strategické záležitosti pro Českou republiku. Například základní výzkum, jehož procento na HDP je v České republice ostudně nízké. Peníze do vzdělání a vzdělávacího systému, kde se stále nedostáváme na nějakých pět procent rozpočtu. Do skutečného eGovernmentu, a ne hry na eGovernment.

Vláda Andreje Babiše od začátku slibovala, že zjednoduší státní správu, zjednoduší fungování našeho státu, přijde s opravdovou digitalizací. Jaká jsou fakta? Fakta jsou taková, že vracíme miliardy na vysokorychlostní internet, nebo se rychle hledá pro ně jiné využití. Fakta jsou taková, že stát se nezjednodušil vůbec, a naopak přibývá státních úředníků, které my z našich daní platíme. Stát nefunguje jednoduše, stát nepomáhá lidem, stát je stále složitější a složitější, je zbytnělý a rozhodně to není stát, který Andrej Babiš sliboval.

Andrej Babiš nám také na billboardech představoval takové ty panáčky, kteří symbolizovali tradiční politiky, a tvrdil o nich, že blábolí. No, ale jak jinak chápat výrok premiéra vlády České republiky z dubna 2014 - cituji: "Jsem přesvědčen, že v roce 2017 budeme mít vyrovnaný rozpočet vzhledem k tomu, co máme připravené." To jsou slova z roku 2014. Asi už je pan premiér také tím tradičním politikem, protože tady evidentně - a držím se jeho vyjadřovacích formulek - prostě blábolil. Vyrovnaný rozpočet nemáme, a nejenom že jsme ho neměli v roce 2017, ale my ho nemáme ani na rok 2020. Co se tedy stalo? Neměl to připravené, jak o tom hovořil v dubnu 2014? Něco zkrachovalo, něco se objektivně změnilo? Dostala se snad ekonomika do nějaké závažné krize? Vůbec tomu tak není. Ekonomika naopak v těch letech vlády ANO procházela nebývalou konjunkturou a toho my jsme ani náznakem nevyužili k tomu, abychom se snažili deficit veřejných rozpočtů nějakým způsobem snižovat.

Pokud se bavíme o té jednoduchosti státu. Tak ty státy, které tou cestou šly, šly do opravdové digitalizace státní správy, tak byly schopny ušetřit, a to je prokazatelné a doložitelné, až 2 % HDP. V našich podmínkách by se jednalo o sumu cirka 100 mld. korun a možná i více. Nejsou to právě ty peníze, které našemu rozpočtu chybí? Není to právě ten jednoduchý stát, který hnutí ANO slibovalo, a nikdy s ním nepřišlo, který by přinesl ty chybějící finanční prostředky, a nemuseli bychom tak projídat budoucnost těch dalších generací?

Dnes tady prezident Zeman - a vy jste mu tleskali - kritizoval počet státních úředníků. Ale za vaší vlády narůstá. Škrtáte vyprázdněná tabulková místa, ale reálně ti úředníci, kteří na nejrůznější typy státních úřadů přicházejí, tak jejich počet zcela objektivně a doložitelně roste. A suma 225 mld. na výdaje na platy státních zaměstnanců je pro příští rok zcela rekordní.

A co nám potom říkáte? My ty peníze nemáme, tak si je vezmeme od vás daňovým balíčkem. Co je daňový balíček? Údajně boj proti hazardu. Zmiňoval to tady pan ministr zdravotnictví. Jaký boj proti hazardu? Vy zdaňujete lidem Sportku, vy zdaňujete lidem to, že chodí sázet do Fortuny a Tipsportu, ale vy nezdaňujete provozovatele výherních automatů v České republice. Je to velké vítězství hazardní lobby, ta se raduje. Tam zůstáváte na těch 35 % a tam vzniká právě ta patologická závislost, o které tady mluvíte. Nezdaňujete víno, pivo, ale tvrdý alkohol. Že snad lidé přijdou k tomu, že přestanou pít tvrdý alkohol a přejdou k pivu, vínu, ono je to odnaučí. To jsou tak hloupé a falešné úvahy.

Prostě přiznejte lidem v České republice, že na tu rozdávačnou politiku nemáte a musíte na ni někde vzít. A kde na ni vezmete jinde než z kapes daňových poplatníků, z kapes mnohdy i těch nejchudších v České republice?

Pokud by vláda opravdu investovala do budoucnosti této země a třeba by k tomu i používala deficitní hospodaření, tak by ten rozpočet jako takový byl k nějaké širší diskuzi. Ale tak se neděje. Vláda projídá budoucnost, vláda na ni nemyslí, vláda pouze uspokojuje ty momentální potřeby a neinvestuje do budoucnosti této země, protože ji budoucnost této země nezajímá.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S přednostním právem je nyní přihlášen pan předseda Marek Výborný. Upozorňuji, že ve 13.00 je čas vyhrazený na pauzu a budeme pokračovat dále ve 14.30. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Je mi to jasné. Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo.

Vážená paní ministryně, vážená vládo, kolegyně, kolegové, chtěl bych jednoznačně říci za sebe, za KDU-ČSL, tento rozpočet, tento návrh státního rozpočtu, tak jak ho připravila tato vláda, je postaven špatně. Je to rozpočet, který není přívětivý mimo jiné vůči rodinám, a to je ta priorita, která by nás všechny skutečně měla zajímat. Vláda tady představuje návrh rozpočtu, který ani neodpovídá jejímu plánu na snižování deficitu.

Jenom připomenu, ono to tady zaznívalo opakovaně, když se podíváte na trend deficitu státního rozpočtu od roku 2016, vláda - a u toho tehdy byla ještě KDU-ČSL - vždy o 10 mld. snižovala deficit státního rozpočtu. Já bych v této logice tedy považoval za správné, aby i pro rok 2020, když jsme šli 70, 60, 50, 40, tak abychom pokračovali a dostali se alespoň na těch 30 mld. deficitu státního rozpočtu.

Já tady nerozporuji to, že vláda přichází se schodkovým rozpočtem, ale důležité je to, na co tento deficit, na co tento schodek má být určen. A to je to, co nám vadí a co dlouhodobě kritizujeme. Ten rozpočet není rozpočtem proinvestičním, ten rozpočet není ten, který by investoval, ale bohužel jenom spotřebovává. Když se podíváme na růst mandatorních výdajů, to všechno je spotřeba. Ale kapitálové výdaje jsou dlouhodobě nízké. A tady je potřeba znova připomenout, když se podíváme na rok 2010, období té největší krize, tak to bylo na 11 %, letos jsou kapitálové výdaje na 9 %. Čili tím se určitě tato vláda nemůže chlubit, to není dobrý trend a KDU-ČSL i z tohoto důvodu nemůže tento státní rozpočet tak, jak je svou vnitřní strukturou, podpořit.

Vláda nemyslí v tomto smyslu do budoucna. Já tady nechci předjímat to, do jaké míry nás čekají nebo nečekají nějaká hubená léta. Ale připomenu jenom na úplný závěr, že i Národní rozpočtová rada upozorňuje na dlouhodobou neudržitelnost veřejných financí především v souvislosti s demografickým vývojem a rostoucími náklady na důchodový systém. To nejsou moje slova, to jsou slova Národní rozpočtové rady. A je s podivem, že tato vláda, která se nazývá vládou odpovědnou, vládou odpovědnosti, toto nebere na vědomí.

Dámy a pánové, tímto státním rozpočtem bohužel Česká republika projídá svoji budoucnost. Ty trendy jsou prostě neoddiskutovatelné, my je nikdo nemůžeme popřít. Mám na mysli hlavně ty trendy, co se týče demografického vývoje. A do budoucna, pokud na toto vláda nebude reagovat, anebo ty vlády další, do budoucna si zaděláváme na obrovský, obrovský problém. Dlouhodobá udržitelnost veřejných financí skutečně s tímto přístupem nebude možná.

A když se podíváme na ty investice, tak jednu věc bych jenom chtěl vypíchnout, protože samozřejmě vláda nedostatečně reaguje na to, kam by ty investice měly směřovat - do vědy a výzkumu, do inovací. Neplníme své závazky vůči spojencům, vůči Severoatlantické alianci v kapitole obrany. Ale to klíčové, na co je potřeba se zaměřit, je rozvoj infrastruktury, protože samozřejmě rozvoj infrastruktury a dopravních staveb logicky souvisí s rozvojem celé České republiky. A když se podíváme na tuto kapitolu státního rozpočtu, tak vidíme, že pro příští rok budeme rádi (Předsedající: Pane předsedo, já vás přeruším.), když ufinancujeme to, co běží, ale žádnou zásadní stavbu bohužel nerozjedeme.

Vím, že čas uplynul, ale to jsou ty zásadní body, kvůli kterým KDU-ČSL nemůže tento státní rozpočet podpořit. Děkuji za pozornost a přeji dobrou chuť k obědu.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji vám. Vyhlašuji pauzu. Pokračovat budeme ve 14.30 hodin. Přeji vám dobrou chuť. Připomínám, že organizační výbor se sejde za pět minut po ukončení dopolední části. Děkuji.

 

(Jednání přerušeno ve 13.00 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.31 hodin.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Dobré odpoledne. Budeme tedy pokračovat v obecné rozpravě přerušené před polední přestávkou. V tu danou chvíli hovořil předseda KDU-ČSL Marek Výborný. Nicméně mám informaci, že již nechce pokračovat ve svém vystoupení, přestože byl přerušen, že již řekl všechno, co měl na srdci. Takže půjdeme další v pořadí.

Na faktickou poznámku je přihlášená paní poslankyně Kateřina Valachová. Ta ovšem není přítomna v sále, takže já její přihlášku na faktickou ruším. Přečtu tedy omluvu a s vystoupením se připraví paní poslankyně Věra Kovářová, následně vystoupí pan poslanec Václav Votava. Přečtu jednu omluvu do té doby, než paní poslankyně přijde k mikrofonu - paní poslankyně je přítomna. Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček se omlouvá dnes od 15 hodin do konce jednání z Poslanecké sněmovny z pracovních důvodů.

Paní poslankyně, máte slovo. Prosím.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, dovolte, abych i já se vyjádřila k návrhu státního rozpočtu na rok 2020.

Základní čísla tohoto rozpočtu, parametry a priority již známe, a můžeme si tedy u nich udělat obrázek. Nejprve ta základní čísla. Očekávané příjmy činí 1,578 bil. korun, výdaje 1,618 bil. korun. Možná se nám a vám na to něco nezdá. A já musím říci, že mně také ne. Budeme totiž hospodařit se 40miliardovým schodkem. Mandatorní výdaje stoupnou oproti loňsku o 7,3% na 885 mld. korun. A investice, ty činí pouhých 135 mld. korun. Co k tomu říká pan premiér Babiš? Je to dobrý rozpočet. Já si to ale nemyslím.

Začnu tedy po pořádku. Za prvé, vláda opět počítá se 40miliardovým schodkem. Proč? To nevíme. Premiér nám neustále tvrdí, jak se máme v České republice dobře, jak naše země prosperuje a jak jsme nejméně zadluženou zemí EU. A paní ministryně Schillerová se k tomu přidává a hovoří o tom, jak máme zdravé a vyrovnané veřejné finance. Nerozumím tedy tomu, proč musíme mít schodkový rozpočet, když je na tom Česká republika tak dobře? Skutečně si nemůžeme dovolit naplánovat rozpočet vyrovnaný? Opravdu musíme pokračovat ve větším zadlužování republiky i v dobrých ekonomických časech?

Ministerstvo financí nám říká, že je to v pořádku, naopak všechny ostatní státní i nezávislé instituce jako je Národní rozpočtová rada, Nejvyšší kontrolní úřad a další, upozorňují na to, že schodek v dobách ekonomického růstu je rizikový a nezodpovědný. Dnes nás nahoru táhne globální růst ekonomiky, tak to vypadá, že to vládě jde vlastně dobře, přestože podle schodku neumí hospodařit. Ale otázkou zůstává, co nám přinese hospodářský pokles.

Co se vládě nedá upřít, to je určitá rafinovanost jejích kroků. Dalo by se také hovořit o manipulaci. Co mám na mysli? Tak třeba to, jak paní ministryně financí v uvozovkách dokázala během málo týdnů vyjednávání s ministry najít a doslova vykouzlit z rozpočtu dalších 18 mld. korun. Schodek se však nezvýšil ani nesnížil. Paní ministryně jednoduše zpřesnila odhad příjmů státního rozpočtu. Prostě se příští rok vybere o 20 mld. víc. Shodou okolností přesně tolik obnášely původně neuspokojené požadavky ministrů. To je milá náhoda, že?

Na rozpočtovém poli umí vláda i jiné věci. Možná jste si v minulosti všimli, že paní ministryni Schillerové ani panu Babišovi z dob, kdy byl ministrem financí, nikdy rozpočet nevyšel tak, jak si naplánovali. Ano, rozpočet si nelze naplánovat zcela přesně, nikdy nevíte, jak to bude příští rok s příjmy a výdaji. Jenomže této dvojici to nevycházelo o desítky miliard korun. A náhodou vždy tak, že dokázali snížit schodek, nebo se dokonce dokázali dostat do přebytku. Jak je to možné? Stačí si pohrát s čísly tak, že příjmy rozpočtu se výrazně podseknou a výdaje zase výrazně nadhodnotí. Výsledkem je, že se pak ministr či paní ministryně financí na konci roku pochlubí, jak rozpočet hezky vyšel. Můžete také hádat, kde vláda nejvíce ušetří na výdajové straně. Ano, bohužel, neproinvestuje celou částku, kterou si na investice rozpočtuje. To znamená, že reálně se vlastně nerozhoduje o rozpočtu jako celku, ale pouze o jeho necelé polovině, tak jak jsem hovořila o navýšení mandatorních výdajů. A s mandatorními výdaji toho mnoho dělat nelze, ty jsou povinné.

Je dobré si všimnout toho, že za dobu, kdy má Ministerstvo financí ve správě hnutí ANO, se zvýšily mandatorní výdaje o pár desítek miliard korun. Na tom samozřejmě není nic špatného. A není nic špatného na tom přidávat pracovníkům ve veřejném sektoru. Přidávat důchodcům a přidávat i rodičům. Ale vláda tak musí činit dohromady s opatřeními, kterými zvýšení finančně pokryje. Nejde jen rozdávat, ale také myslet na to, aby bylo odkud rozdávat. Dnes to zdánlivě není problém, protože ekonomika šlape. Lidé utrácejí, příjmy rozpočtu jsou vysoké. Jakmile však dopadne kladivo hospodářského poklesu na Českou republiku, tak se příjmy rozpočtu razantně sníží. Mandatorní výdaje však zůstanou na stejné úrovni - kde pak vezmeme peníze na důchody, platy a rodičovské příspěvky? Jedinou možností budou stamiliardové schodky v rozpočtu. Vládu to však nezajímá a tento problém, který sama způsobuje, nechá na ty, kdo budou vládnout příště. A po nás potopa, jak se říká.

Plánovaný 40miliardový schodek bychom byli schopni skousnout pouze tehdy, kdyby tyto peníze šly na investice. Znamenalo by to, že místo 135 mld. korun by na ně bylo vyhrazeno 175 mld. korun. Investice do infrastruktury a konkurenceschopnosti naší ekonomiky a našich občanů, to je přesně ten recept, který by udělal z naší republiky zemi, která lépe zvládne ekonomickou recesi. A realita? Investice vládě Andreje Babiše vůbec nejdou. Za prvé investuje málo a za druhé ani to málo není často schopna proinvestovat. I když máme na investice naplánováno na příští rok v nominální hodnotě o 13 mld., tedy v těch národních dotacích, více než letos, vzhledem ke struktuře státního rozpočtu činí objem investic v poměru k HDP méně, než tomu bylo v dobách ekonomické krize. A to bylo více jak před osmi lety. Přitom všichni víme, že kupní síla peněz se dnes pohybuje úplně někde jinde než v minulosti. Zkrátka a dobře to vypadá, že reálné investice, které by podpořily ekonomický růst a stabilitu našeho hospodářství, jsou pro současnou vládu sprostým slovem.

Vláda na první pohled vystupuje líbivě. Všechno je v pořádku, ohromně se nám daří, přitom sama vláda moc dobře ví, jaké má její populistická politika limity. Nemůže to nevědět. Důkazem jsou poslední kroky Ministerstva financí, které peníze do rozpočtu hledá, kde se dá. Zvyšují se daně, poplatky, jednorázově se zdaňují peníze pojišťovnám, čerpají se peníze, miliardy z účtu Fondu národního majetku, které si vláda rozpouští do rozpočtu, a to všechno jenom proto, aby se zamaskovaly díry v rozpočtu.

A co můžeme my za STAN udělat pro to, aby se v této zemi žilo lépe? Pokud návrh státního rozpočtu projde prvním čtením, a jak to vypadá, tak projde, budeme se snažit směřovat pozměňovací návrhy na naše priority, a ty se již několik let nemění. Investice do vzdělání, tím myslíme navýšení platů učitelů, protože kvalitní učitelé, to je dálnice k prosperitě do budoucna. Chceme také navýšit dotační tituly na výstavbu základních škol a samozřejmě škol mateřských, protože předškolní zařízení jsou tím, co může umožnit zaměstnávání maminek, a tím také přinést miliardy do státního rozpočtu. Samozřejmě jsou pro nás důležité další klíčové investice, a to do silnic či železnic, samozřejmě digitalizace nebo do rozvoje venkova. Své pozměňovací návrhy budeme trpělivě vysvětlovat s vírou, že z pokryteckého vládního rozpočtového snu dříve či později procitnou alespoň někteří koaliční poslanci a poslankyně, když v sobě objeví odpovědnost za budoucnost, kterou u jejich vládních kolegů postrádáme.

Nyní mi dovolte, abych porovnala hlavní výdajové priority státního rozpočtu s tím, co má vláda ve svém vládním prohlášení. Ptám se tedy:

V programovém prohlášení vlády je zmíněno šest hlavních strategických směrů. Prvním je ten, že vláda chce provést důchodovou reformu. Chce provést konkrétní kroky bez zdlouhavých a neplodných diskusí a podstatou bude oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu a stanovení jasných finančních vztahů mezi tímto účtem a státním rozpočtem a případně dalšími zdroji příjmů pro tento účet. Veřejnost bude vědět, kam její sociální odvody směřují a jak jsou využity. A já se tedy ptám: souhlasíme s navýšením důchodů, pro to, myslím, hlasovala celá Poslanecká sněmovna, ale pouhým navýšením důchodů se té priority pravděpodobně nedosáhne. Očekávala bych, že v návrhu státního rozpočtu bude také naznačeno, jakým směrem se vláda v této oblasti vydá.

Další prioritou vlády v programovém prohlášení je, že chce dostupnost vysokorychlostního internetu všude. Já v těch hlavních výdajových prioritách nevidím žádné informace o tom, že by tomu tak mělo být.

Samozřejmě mimo jiné vláda ve svém programovém prohlášení uvádí, že sestaví strategický investiční program. O tom už hovořil můj kolega Rakušan. Zatím žádný strategický investiční program k dispozici není. Vláda říká, že jejím záměrem je stavět dálnice, obchvaty měst a podobně, budovat byty pro mladé rodiny a seniory a samozřejmě chce také začít s rekonstrukcemi památkových objektů ve všech regionech, a přitáhnout tak turistický ruch i mimo hlavní centra. Bohužel opět ve výdajových prioritách nevidím žádné údaje, které by směřovaly právě k této prioritě vlády, dokonce musíme konstatovat, že na opravu kulturních památek v národních dotačních titulech je méně peněz než v letošním roce, a to nás velmi mrzí.

Vláda má také prioritu, že chce zvýšit příspěvek na výkon státní správy, a v tomto případě musím vládu pochválit a paní ministryni financí. Tam tuto prioritu vidíme v hlavních výdajových prioritách, kdy dojde k valorizaci příspěvku na výkon státní správy. Říkáme - alespoň něco. Myslím, že to městům a obcím velice pomůže.

Takto bych asi mohla pokračovat dále. Zmíním ještě, že vláda chce zvýšit stupeň domácí potravinové soběstačnosti, bude chránit půdu jako základ našeho přírodního bohatství a podobně. Bohužel, ani toto nevidím v těch základních hlavních výdajových prioritách státního rozpočtu.

Můžeme tedy konstatovat, že vláda mává nad schodkem státního rozpočtu rukou. Hospodaří se ztrátou, vydává to za úspěch a dokazuje, že v dobrých časech nedokáže hospodařit. Myslím, že už několikrát jsme návrhy státního rozpočtu nazvali, že jsou to návrhy státního rozpočtu, který lze označit jako návrhy zapomnění na budoucnost. Myslím, že to je velkou pravdou. Přestože vláda ve svém programovém prohlášení říká, že chce, abychom se měli lépe, také chce předat našim dětem prosperující zemi a ekonomiku, chce myslet na budoucnost a nechce žít jenom dneškem, chce odložit spory, které oslabují naši společnost v posledních letech, protože si uvědomuje, že budoucnost nebude lehká a naši potomci nám neodpustí, že jsme neudělali všechno, co jsme měli a mohli udělat. Pokud by vláda chtěla dodržet tento odstavec, tak by nenavrhovala rozpočet, který je udržovací, nicméně rozpočet vizionářský. A ony odstavce, o kterých jsem hovořila, a chybějící položky jsou toho důkazem.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byla paní poslankyně Věra Kovářová. Nyní vyzývám k vystoupení pana poslance Václava Votavu. Připraví se pan poslanec Petr Bendl. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já bych si také dovolil pár poznámek k projednávanému návrhu státního rozpočtu na rok 2020. Nebudu mluvit tak dlouho jako někteří předřečníci. Zaměřím se i na příjmovou stránku státního rozpočtu.

Já bych chtěl v úvodu svého krátkého vystoupení konstatovat, že je to rozpočet, který je postaven na sociálně demokratických prioritách a naplnění slibů, které sociální demokracie dala svým voličům ve volbách a které samozřejmě také byly potom promítnuty do programového prohlášení vlády. S plánem státních financí na rok 2020 nemají problém odboráři, nemají víceméně problém ani zaměstnavatelé. To znamená, že i tripartita se shodla. Podle odborů je sociálně zodpovědný, podporuje ekonomický růst a pro zaměstnavatele znamená stabilitu ekonomiky.

Jak jsem uvedl, rozpočet zohledňuje priority sociální demokracie, a to ať jde o opětovné navýšení starobních důchodů o 900 korun od 1. ledna 2020, a po tomto navýšení dosáhne průměrný starobní důchod 14 326 korun. Není to ještě ta hranice, kterou bychom si určitě přáli, nicméně myslím si, že se k ní blížíme. V rozpočtu je promítnuto také zvýšení rodičovského příspěvku o 80 000 korun, tedy na 300 000 korun, dále nárůst platů pedagogických a nepedagogických pracovníků v regionálním školství, zvýšení platů všech zaměstnanců veřejné správy o 1 500 korun na zaměstnance. Navýšení prostředků jde i do platů bezpečnostních složek. Já jsem rád, že členům vlády za sociální demokracii se podařilo naše priority do státního rozpočtu prosadit.

Navyšují se prostředky na investice, meziročně je to o 24 mld. korun na celkovou výši 146,2 mld. korun, přičemž z národních zdrojů je to 88 mld. korun. Otázkou samozřejmě je čerpání prostředků a to zase závisí na připravenosti projektů. Významnou část prostředků na investice tvoří peníze z evropských fondů, to je třeba si říci, a je otázkou, co bude, až tok peněz z Evropské unie významně zeslábne nebo až se staneme čistými plátci. I na to je třeba do budoucna jistě myslet.

To jsou tedy opatření promítnutá do rozpočtu, která kvituji samozřejmě s povděkem. To ale neznamená, že nekladu ke státnímu rozpočtu jisté otazníky. Otazníky se týkají např. příjmové strany státního rozpočtu. Už při samotném sestavování státního rozpočtu jsme jako sociální demokraté upozorňovali Ministerstvo financí na až zbytečně přehnanou opatrnostní makroekonomickou prognózu růstu hrubého domácího produktu, na které je tento rozpočet postaven. Samozřejmě o tom můžeme vést diskusi. Argumentem Ministerstva financí k velmi konzervativnímu přístupu k prognóze vývoje hrubého domácího produktu je zpomalování německé ekonomiky, nejistota spojená s brexitem či zhoršující se vztahy a obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou. Jistě, ani tyto vlivy nelze pominout. Pokud se však podívám na jiné relevantní veřejné instituce, tak např. Česká národní banka ve svém upřesnění zlepšila svůj odhad růstu HDP pro rok 2020 z 2,8 na 2,9 %. Je známo, že Česká národní banka většinou ty odhady má poměrně vyšší, to pravda je. Například Ministerstvo práce a sociálních věcí po přepočtu aktuálních dat drží svůj odhad stále na 2,5 procentního bodu a Mezinárodní měnový fond zůstává nadále také optimistou a pro další dva roky nám odhaduje růst ekonomiky oscilující kolem 2,5 %. Můžeme tedy, jak jsem řekl, vést diskusi, zda je relevantní odhad Ministerstva financí, které pro tento rozpočet na rok 2020 snížilo svoji predikci z původních 2,4 procentního bodu růstu hrubého domácího produktu na 2,2 %, a zda tedy nejde o podhodnocení skutečného stavu. Do jaké míry jde o statistickou chybu a do jaké míry o záměr, o tom tady nechci spekulovat.

Určitě potěšující je skutečnost, že po Řecku a Portugalsku jsme jako Česká republika překonali v hrubém domácím produktu na obyvatele v paritě kupní síly rychle rostoucí Španělsko. To je jistě velice dobrá zpráva a ukazují to nejnovější data OECD. Má to však jedno úskalí. Ukazatel hrubého domácího produktu na hlavu má v sobě i objem produkce, která odtéká ze země ve formě dividend, a odtékání dividend z České republiky je určitě problém naší ekonomiky. Nicméně je evidentní, že dlouhodobě doháníme ekonomicky vyspělé státy Evropy, i když ne tak rychle, jak bychom si určitě všichni přáli.

Jistě chvályhodné je, že se Finanční správě daří vybírat daně a roste daňové inkaso. Řekl bych, že je přímo povinností zajistit odpovídající výběr daní na základě platných daňových zákonů a v souladu s daňovým řádem. Pak je ale pro mě těžko pochopitelné např. rušení 34 územních pracovišť finančních úřadů, především v obcích s rozšířenou působností, tak jak to chce realizovat a jistě zrealizuje Ministerstvo financí a daňová správa. Nehledě na to, že stále říkáme, že státní správa má být blíže k občanovi, opak je ale pravdou. A o tom svědčí i zavádění tohoto opatření.

Časté kritice je podrobována skutečnost, že rozpočet je postaven na zákonech, které Sněmovna ještě definitivně neschválila, nebo je vláda dokonce ani do Sněmovny nepředložila. A zde mluvím např. bohužel o digitální dani, kterou tedy sociální demokracie podporuje, nicméně ve státním rozpočtu na příští rok počítá Ministerstvo financí s příjmem za digitální daň ve výši 2,1 mld. korun, ale dnes je již zřejmé, že legislativní proces prostě do konce roku 2019 završen nebude a že i tento příjem nebude s největší pravděpodobností naplněn.

Otázkou je, pokud se prostřednictvím pozměňujících návrhů tady ve Sněmovně změní struktura daňového balíčku předkládaného Ministerstvem financí. Mám na mysli, pokud projdou některé pozměňovací návrhy spočívající např. v jiných sazbách daně z hazardu, pokud budou znamenat menší než rozpočtované příjmy. Týká se to také například, pokud neprojde zdanění výher, tak jak je tedy naplánováno a jak je v daňovém balíčku od Ministerstva financí, nebo bude odmítnuto zrušení osvobození domácích kotelen od spotřební daně ze zemního plynu. To samé je, pokud bude odmítnuto zvýšení poplatku za vklad do katastru nemovitostí. Já vím, jsou to drobné, ale halíře dělají talíře, jak se říká. Jenom pro připomenutí, rozpočet počítá schválení daňového balíčku s dodatečnými příjmy ve výši 20 mld. korun.

Jako člen rozpočtového výboru mám ještě teď v živé paměti jeho poslední jednání, kdy se v rámci jednání o daňovém balíčku živě diskutovalo např. o vypuštění životního pojištění ze zdanění technických rezerv pojišťoven. A musím přiznat, že i já sám nejsem přesvědčen o tom, že zdanění technických rezerv pojišťoven je správné, a to z řady důvodů, které jsem uváděl i na rozpočtovém výboru. Vím, že i Česká národní banka nepodporuje, nebo má značné výhrady k tomuto opatření, i z důvodu ohrožení stability nebo možného ohrožení stability finančního trhu. Ale je to pouze moje osobní stanovisko, chci zdůraznit, že tady nevyjadřuji stanovisko sociální demokracie nebo stanovisko klubu sociální demokracie. Je to moje stanovisko, to stanovisko paní ministryně zná, moje stanovisko, zná i můj přístup k daňovému balíčku.

Opatření Ministerstva financí má ale přinést dodatečně jednorázové prostředky do státního rozpočtu ve výši 10 mld. korun a fiskální efekt se má poprvé z toho zdanění technických rezerv projevit až v roce 2021 až 2022. Je namístě zdůraznit, a rád to zdůrazním, že sociální demokracie upřednostňuje spíše bankovní daň, respektive zdanění bankovních aktiv, které by přineslo do státního rozpočtu ročně cirka 14 mld. korun, a nebyl by to pouze jednorázový přínos, jako u zdanění technických rezerv pojišťoven.

Je skutečností, a je třeba si to přiznat, že je státní rozpočet postaven na příjmech zákonů, které ještě nejsou legislativně přijaty. Jak bude Ministerstvo financí reagovat, pokud se struktura příjmů změní, tak to určitě paní ministryně vysvětlí.

Ve státním rozpočtu je také valorizace příspěvku na výkon státní správy v celkové výši 5 %. Je třeba si poctivě říci, že přes tuto valorizaci - a díky za ni, i za těch 5 % - stále kraje a obce na výkon státní správy doplácejí ze svého. Někdo může samozřejmě říci, že je to z daní, z výběru, který stát vybírá, z výběru daní. Ale je to tak, doplácejí na výkon státní správy ze svého. Stát tedy neplatí za vše, co si u obcí a krajů v rámci státní správy objednává. Já si myslím, že by to chtělo napravit a že by se to napravit mělo. A že by se to mělo i srovnat. Ale o tom je tady velice častá diskuze.

Stejně tak již šestým rokem slibuje Ministerstvo financí proškrtnutí některých daňových úlev a výjimek, ale žádný ucelený konkrétní návrh jsem dosud nezaznamenal. Tedy státu utíkají finanční prostředky v řádu desítek miliard, a to především na výjimkách, které si u bývalých vlád vylobbovaly některé silné skupiny. Já veřejně říkám, že sociální demokracie je roky připravena se do toho pustit, ale ze strany Ministerstva financí slýcháme neustále jen výmluvy, a proč to nejde. Koneckonců, o vyřazení některých výjimek a úlev tady mluvil i pan prezident republiky. Přitom je také třeba říci, že v minulém volebním období byla ze strany Ministerstva financí avizována novela, nebo komplexní změna zákona o dani z příjmu, která dosud také není.

Takže dámy a pánové, státní rozpočet na rok 2020 v prvním čtení, pokud mluvím za sebe, podpořím. Podpoří ho samozřejmě i klub sociální demokracie. Já samozřejmě nevylučuji, že připravíme nějaké pozměňovací návrhy, a to jednak na jednání rozpočtového výboru, tak i pro druhé čtení zákona. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Václav Votava a nyní požádám o vystoupení pana poslance Petra Bendla a připraví se paní poslankyně Kateřina Valachová. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Petr Bendl: Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, já nebudu mluvit o celkovém obrazu státního rozpočtu, toho jsme si dneska užili poměrně dost, ale obrátil bych vaši pozornost na některé záležitosti v jednotlivých kapitolách. Začal bych Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Když jsem studoval kapitolu Ministerstva práce a sociálních věcí, zarazilo mě plánování některých finančních prostředků. Jde zejména o takzvanou aktivní politiku zaměstnanosti, kterou navrhuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, a myslím, že zřejmě i Ministerstvo financí, zvýšit oproti loňskému roku o 1,4 mld. korun na politiku aktivní zaměstnanosti. To znamená hledání, podpory hledání pracovních míst. Já si nemyslím, že v tuto chvíli je to natolik aktuální, neboť Česká republika se těší situaci, která z pohledu situace na trhu práce je nebývalá, máme nebývale nízké procento nezaměstnaných. Ale naopak náš sociální výbor absolvuje několikaměsíční debatu s ministryní práce a sociálních věcí, potažmo vlastně i s Ministerstvem financí, neboť paní ministryně financí i paní ministryně práce a sociálních věcí slibovaly krajům finanční prostředky, které vyvolala legislativa státu v oblasti poskytování sociálních služeb.

Shoda na začátku letošního roku byla na tom, že je potřeba dokrýt zhruba 2 mld. korun na to, aby se sociální péče na úrovni krajů nezhoršovala. Ministerstvo financí nalezlo částku 0,5 mld., Ministerstvo práce a sociálních věcí také 0,5 mld., ale pokud vy dobře počítáte, zjistíte, že vám ta 1 mld. chybí. Myslím si, že by stálo za to - a trošku bych apeloval na pozornost poslanců, kteří jsou zároveň hejtmany, aby zbystřili pozornost, neboť mi nepřijde logické, že zvyšujeme o 1,4 mld. finanční příspěvek státu na aktivní politiku zaměstnanosti v okamžiku, kdy nám chybí, a zcela prokazatelně chybí, finanční prostředky na zajištění sociálních služeb na úrovni krajů. Prosil bych paní ministryni o reakci na tuto skutečnost, protože mi to tedy logiku nedává.

Druhá věc, u které bych poprosil o vysvětlení. My jsme několikrát interpelovali ministra průmyslu a obchodu, pana ministra Havlíčka, ve věci, kterou schválila vláda v roce 2017, a to je vyčlenění částky zhruba 250 mil. korun na řešení staré důlní ekologické zátěže pod Kladnem. Možná že někteří víte, možná že někteří ne, pod Kladnem se nachází jezero o objemu zhruba 170 mil. kubíků vody, kterou je možné čerpat a kterou je možné využít, a to v době sucha, v době, kdy Českou republiku postihuje situace nedostatku vody a vodních zdrojů. Byla by hrozná chyba, kdyby se stalo to, co bylo avizováno v médiích, že Ministerstvo průmyslu a obchodu se od této aktivity, využití těchto finančních zdrojů, které vláda schválila v roce 2017, distancuje a že v tom dále pokračovat nebude.

Ministr průmyslu a obchodu při odpovědích na interpelace říkal, že ale finanční prostředky alokovány zůstanou a že bude dohoda mezi jednotlivými ministerstvy, ať už je to Ministerstvo zemědělství, které by ty finanční prostředky převzalo, či Ministerstvo životního prostředí. Já jsem je v žádné kapitole nenašel, a tak moje otázka zní - a to už je jedno, kdo odpoví, jestli ministryně financí, ministr průmyslu a obchodu, který tady není přítomen, koukám, že teď je tady chudák jenom paní ministryně financí - aha, pan ministr kultury tady teď je, ale ten mě neposlouchá. Přesto bych prostě rád odpověď. (Reakce z vládní lavice.) Á, spolu jsme ještě neměli čest, pane ministře obrany. Tak se vám omlouvám. Pokud budete schopen odpovědět na tuhle otázku, budu vám vděčný: zdali těch 250 mil., je s nimi počítáno i nadále, neboť nelze vyloučit, že dojde k ekologickým škodám pod Kladnem, neboť ta voda tam za prvé stoupá a mohla by nasát ekologické škody v bývalém areálu Poldovky, a naopak ty finanční prostředky by zcela jistě přispěly k tomu, abychom mohli vodu čerpat a využít ji v systému vodních řadů tak, jak existují projekty na úrovni města Kladna, o kterých bylo s Ministerstvem průmyslu a obchodu komunikováno. Proto jednoduchá otázka, kde je ta čtvrtmiliarda, neboť jsem ji nenašel.

A teď bych si dovolil o něco více poznámek ke kapitole Ministerstva zemědělství, jehož rozpočet je - nebo celkové příjmy jsou vlastně nižší, než bývaly v minulých letech, a ten rozpočet se ztenčuje. Já jsem se soustředil na priority, které jsme tady často společně deklarovali, že mají být v oblasti priorit státu. Začnu výdaji na lesy, neboť všichni víte, jaké škody páchají škůdci, zejména kůrovec, na lesním porostu a jak moc by se nám hodily finanční prostředky, které v minulosti za některými z vás nenáviděných vlád občanských demokratů byly vygenerovány.

Ta částka, kterou vyprodukovaly Lesy České republiky v období vlád ODS, byla částkou zhruba 34 mld. korun, které jste postupně rozpustili ve státním rozpočtu, a teď jsme v situaci, že Ministerstvo zemědělství složitě hledá finance na to, aby tu škodu, nebo pohromu, kterou spáchal kůrovec, řešilo, neboť se dostáváme do opravdu oblasti výdajů, které jsou neuvěřitelné. Jedna miliarda korun, kterou na lesní hospodářství ministerstvo vydává, je možná v tuhle chvíli umění možného, přesto bych rád apeloval na Ministerstvo zemědělství, aby počítalo s tím, že se situace může zhoršit, neboť nejenom kůrovec, ale i bekyně velkohlavá, o které jsme tady mluvili, která možná nemusí nikomu z vás nic říkat, se chystá napáchat další škody. A pokud tomu nenapomůže Ministerstvo životního prostředí, abychom bekyni velkohlavou zlikvidovali, dokud ještě tolik neškodí, tak ty výdaje v oblasti revitalizace lesů budou mnohonásobně vyšší.

Výdaje na vodu. Já jsem v minulosti, a je to možné doložit, zejména v roce 2016 a 2017, kritizoval fakt, že Ministerstvo zemědělství, potažmo stát se přestává věnovat tématu vody. Když se podíváte do rozpočtu na rok 2016 a na rok 2017, docházelo tam k výrazným, stamilionovým restrikcím a v uvozovkách šetření na nepravém místě, kde se ve výdajích na vodu objevovala částka zhruba půl miliardy korun. To byl rok 2017. Musím pochválit v tuhle chvíli Ministerstvo zemědělství, že plánuje na oblast vodního hospodářství investice v oblasti, kategorie zhruba 1,8 mld. korun. Přestože to je částka ne zcela dostačující, tak je tam zjevný trend, že se Ministerstvo zemědělství oblasti vody chce věnovat, a objektivně říkám, že za to zaslouží pochvalu nebo poděkování.

Ještě možná k některým pozitivům návrhu kapitoly Ministerstva zemědělství. Považuji za správné a dobré, že většinu dotačních titulů, které spravovalo doteď Ministerstvo zemědělství, má do budoucna organizovat a kontrolovat platební agentura, kterou je Státní zemědělský intervenční fond, neboť je tam ten dohled větší, a myslím si, že zkušenosti s poskytováním dotací do zemědělství má Státní zemědělský a intervenční fond mnohonásobně lepší.

Co ještě bych možná pochválil, jsou výdaje na tzv. pozemkové úpravy, které se zvedají z těch průběžně lety využívaných zhruba 850 až 900 mil. korun, je to zvýšení na částku 1,35 mld. korun.

Na co bych ale upozornil a co si myslím, že do budoucna by správné nebylo - jde mi o PGRLF. Myslím si, že by tento garanční fond měl do budoucna poskytovat finanční prostředky ne jako standardní banka, ale měl by pomáhat zemědělcům v oblasti snižování úrokové zátěže u jednotlivých úvěrů. Ale neměl by být standardní bankou. Měl by do budoucna pomáhat v krizových situacích, situacích, kdy banka z titulu například zaviněného počasím apod. odmítá financovat a půjčovat zemědělcům, neboť počasí je nejisté. A tam by měla právě být role toho Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, aby poskytoval finanční prostředky.

Co považuji za velmi důležité, na welfare a na oblast zajišťování pohody zvířat se tady navrhuje částka vyšší než 1 mld. korun. Podíváme-li se zpátky několik let, finanční prostředky začaly být tímto směrem alokovány někdy v roce 2009, tuším ještě za ministra zemědělství Gandaloviče, který s tím novým titulem přišel, kde stát dospěl k rozhodnutí, že je třeba se welfaru zvířat věnovat. Od té doby, od roku 2009 do letošního roku, se budeme pohybovat někde v řádech přibližně 10 mld. korun, které stát investuje do oblasti welfaru. Přesto se neustále potkáváme se situacemi, kdy pohoda zvířat není pohodou, ale naopak se dá říct, že ty situace, které vídáme zprostředkovaně z médií, jsou poměrně katastrofální. Oblast týrání zvířat je skoro denním mediálním tématem. A jestliže Česká republika vydává miliardu korun ročně na welfare zvířat, pak by asi bylo dobře, abychom se podívali na detaily a efektivitu takto vynakládaných finančních prostředků, zdali něco neděláme špatně, anebo jestli ten, kdo čerpá v oblasti welfaru finanční prostředky, jestli náhodou zároveň nečerpá a zároveň se ke zvířatům nechová tak, jak by si zasloužila.

Na co bych chtěl upozornit, a chtěl bych požádat a vyzvat ministra zemědělství, aby udělal analýzu projektu takzvaného... jmenuje se to Mléko Q, a to je podpora produkce mléka a rozdělování této finanční podpory. Myslím si, že tam jsou věci, o kterých je třeba debatovat. Možná ne teď v tuhle chvíli na téma státní rozpočet, ale rozhodně si kdekdo šeptá o tom, jak tento projekt funguje, a já mám pocit, že by Ministerstvo zemědělství výdaje tímto směrem mělo více hlídat a měl by tento projekt být pod větší kontrolou.

Děkuji vám za pozornost a prosím o odpovědi, případně reakce na otázky, které jsem položil. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní mi tady naskočila jedna faktická poznámka, takže vyzvu pana poslance Mariana Jurečku, aby se vyjádřil. A připraví se pan poslanec Jan Hrnčíř v obecné rozpravě. Vaše dvě minuty. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane předsedající. Dovolte mi jenom fakticky zareagovat na svého předřečníka pana poslance Bendla. Byla vyslovena spousta věcí, ale dvě považuji za zásadní. On tady zmiňoval údajně podfinancovanou oblast vodohospodářství v letech 2016, 2017 a pochválil tady naopak současné vedení resortu. Chci jenom zmínit, že v datech návrhu státního rozpočtu pro tyto roky nejsou vidět skutečné, reálné investice v této oblasti obecně i v ostatních jiných sektorech resortu Ministerstva zemědělství, a speciálně v oblasti vodního hospodářství tyto rozpočtové částky byly nižší, protože jsme spotřebovávali nespotřebované nároky z let předchozích právě i z období pana ministra Bendla. A když se podíváte na absolutní částky, které šly a následně v těch letech byly administrovány a vyplaceny v oblasti vodního hospodářství, tak to byly jedny z nejvyšších částek v posledních osmi letech.

Pokud jde o PGRLF, který tady byl zmíněn, je potřeba se podívat do zprávy o stavu vodního hospodářství. V takzvané Modré zprávě tyto informace poslanci mají a schvalují je v Poslanecké sněmovně. A pokud jde o úvěry, které poskytuje dnes Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond - já jsem naopak přesvědčen, že pokud chce stát tímto fondem mimo jiné motivovat soukromý sektor k tomu, aby dávali dobré nabídky zemědělcům, tak mít tady nějakou malou míru tohoto vlastního nástroje i v oblasti úvěrů má smysl. Protože v okamžiku, kdy jsme toto zavedli, tak najednou i ty komerční sektory musely dorovnat a zlepšit své nabídky pro malé zemědělce. Aby dávaly za lepších podmínek tyto malé úvěry, aby např. odložení platby nebo čerpání úvěrů a následné splácení nebylo zpoplatňováno, tak to se stalo až v okamžiku, kdy PGRLF v tomto sektoru vstoupil tímto nástrojem a začal tyto, byť předtím jenom komerční, služby i zemědělcům poskytovat. Proto si myslím, že má smysl u toho zůstat, a v nějaké rozumné míře, aby toto stát poskytoval. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji také za přesné dodržení času. Ještě jedna faktická poznámka. Reagovat bude pan poslanec Petr Bendl. A jestli nebude další faktická, tak se připraví pan poslanec Jan Hrnčíř. Prosím, vaše dvě minuty. Máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji. Já bych prostřednictvím pana předsedajícího panu bývalému ministrovi jenom řekl fakta. Já mám před sebou ten návrh rozpočtu. Návrh rozpočtu v oblasti vodního hospodářství roku 2016 1,3 miliardy - jedna celá tři, to znamená, kdyby to bylo nějaké dědictví, tak to bylo v téhle úrovni - a roku 2017 0,5 miliardy.

A u PGRLF já jenom říkám, že má dál sloužit na pomoc a podporu úroků z úvěrů a případně na řešení krizových situací. Neměl by se PGRLF chovat jako standardní banka, ale měl by mít tyto nástroje, aby byl schopen pomoci financovat zemědělcům situace, které oni sami nejsou schopni ovlivnit.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní reakce pana poslance Mariana Jurečky. Pane poslanče, vaše dvě minuty. Zatím poslední přihláška na faktickou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, já se s vámi nepřu o to, co bylo v návrhu daného rozpočtu pro daný rok. Já jsem tady chtěl před celou Sněmovnou a před veřejností zmínit, že tímto číslem nemůžu hodnotit to, kolik v daném roce šlo ze strany Ministerstva zemědělství do oblasti vodního hospodářství, protože vy v tom čísle nevidíte zapojené nespotřebované nároky z let minulých a nevidíte ani to číslo, kdy běžně - a vy to víte sám - mezi Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem financí se i v průběhu roku po dohodě na vládě dělají ještě dodatečné převody, právě například bylo vodní hospodářství jakožto jeden z investičních nástrojů. Takže ta částka reálně byla významně vyšší, v řádu 1 až 1,5 miliardy, plus tomu, co jste teď tady říkal. A tato čísla, kolik byl v daném roce proinvestováno, najdou poslanci ve zprávě o vodním hospodářství, kterou tady také mám na projednání, minimálně na zemědělském výboru.

A u toho PGRLF, znovu se jenom vracím k tomu, že v okamžiku, kdy tyto, byť pro někoho na první pohled komerční, služby i v oblasti úvěru začal PGRLF poskytovat, tak obecně celý privátní sektor upravil, a proklientsky upravil, ty své komerční produkty, které do té doby byly, řekněme, dražší, byly méně dostupné a zemědělcům a zemědělskému sektoru jako celku to přineslo poměrně důležitý, významný benefit. Proto si myslím, že do nějaké rozumné míry má smysl, aby stát si tento nástroj ponechal. Ale to si myslím, že už je věc určitého názorového střetu, o tom asi tady dále musíme vést rozpravu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu jednu omluvu. Ze schůze se omlouvá mezi 14.30 a 22.45 hodin z důvodu jednání poslanec Jiří Kobza.

Nyní tedy obecná rozprava, takže já vyzývám k vystoupení pana poslance Jana Hrnčíře a připraví se pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji vám, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, SPD nepodpoří státní rozpočet, který dále zadlužuje příští generace. Přestože uvedený návrh rozpočtu počítá oproti letošnímu roku s vyššími daňovými příjmy o astronomických 113 miliard korun, není vláda schopna ušetřit ani korunu a počítá s deficitem ve výši 40 miliard korun, to navíc v době poměrně značného hospodářského růstu.

Vláda ANO, ČSSD s podporou KSČM nehospodaří s péčí řádného hospodáře. Návrh rozpočtu by měl být podle našeho názoru vyrovnaný, anebo přebytkový. Považuji za alarmující nárůst nákladů na státní a veřejnou správu. (Zvýšeným hlasem.) Je naprosto nepřijatelné opětovné zvyšování jednotlivých rozpočtových kapitol v oblasti neadresných sociálních dávek nepřizpůsobivým, inkluze ve školství, financování politických neziskových organizací a množství zahraničních operací naší armády.

Návrh sice počítá s rušením počtu tabulkových míst státních zaměstnanců, ale pouze těch neobsazených, takže ve skutečnosti nesnižuje počty ve státní administrativě a byrokracii. Vláda také počítá s náborem téměř 6 tisíc nových státních zaměstnanců. Zhruba polovina z nich má zaplnit místa takzvaných asistentů pedagoga kvůli nesmyslné inkluzi ve školství. Těchto asistentů si už inkluze doposud vyžádala 21 tisíc. Náklady na inkluzivní vzdělávání tak raketově rostou na úkor likvidace daleko efektivnějšího speciálního školství. A tyto peníze také chybí na platy učitelů.

Za posledních šest let se zvýšil počet státních zaměstnanců téměř o 50 tisíc osob, což zvýšilo nároky na státní rozpočet o 35 miliard korun ročně. Vzniklo minimálně 9 nových státních úřadů a institucí. Hnutí SPD trvá na - (Poslanec Čižinský mimo mikrofon: Kdybyste tak nekřičel...) Děkuji. Budu tišší. Já se omlouvám. Dobře, půjdu dál. Hnutí SPD trvá na zásadních úsporách při správě státu. Trvalé navyšování počtu pracovníků ve státní a veřejné správě vytváří umělý nedostatek pracovních sil a falešnou potřebu importu pracovní síly ze zahraničí.

Vláda i nadále pokračuje ve zcela špatné sociální politice státu, jelikož se dávky hmotné nouze vyplácí nejen potřebným, ale také lidem štítícím se práce. To je demoralizující a prohlubuje to sociální problémy. Na neadresné sociální dávky je každoročně vynakládáno více než 150 miliard korun ze státního rozpočtu a dávku v hmotné nouzi dostane dnes v podstatě každý, kdo si o ni řekne.

Podle posledních analýz se počet chudinských domů, ulic a čtvrtí za posledních deset let zdvojnásobil. Zvedl se i počet takzvaně sociálně vyloučených lokalit. Přibylo i lidí, kteří v těchto lokalitách bydlí. Místo 80 tisíc jich je nyní více než 115 tisíc. Situace se ve srovnání s údaji ze zpráv z předchozích let nezměnila a stav se tak nezlepšuje ani v době ekonomického růstu. Vláda hnutí ANO, ČSSD a KSČM a také minulá vláda, navíc s účastí KDU-ČSL, nenabídla žádné řešení.

Hnutí SPD prosazuje zásadní adresnost výplat sociálních dávek tak, aby je dostávali pouze lidé s pracovní historií, invalidé a jejich rodinní příslušníci, kteří se o ně starají, a nikoliv nepřizpůsobiví občané, kteří nikdy nepracovali, a to přesto, že dlouhodobě pracovat mohou, ale přitom nechtějí.

Česká republika se podle ekonomů stává jednou z nejdražších zemí Evropy pro své obyvatele. Za české platy si koupíme mnohem méně věcí než lidé v okolních státech na západ od nás. Máme mnohem dražší například byty, elektřinu, vodu nebo jídlo. Odborníci navíc očekávají, že situace se bude dále zhoršovat. Ceny jídla, bydlení a třeba elektřiny patří v rámci Evropské unie k nejvyšším ve srovnání k průměrným platům, které jsou oproti takovým státům, jako je třeba Německo, třetinové. Navíc dvě třetiny našich pracujících občanů na průměrnou mzdu, která je aktuálně cca 34 tisíc korun hrubého, ani nedosáhnou. Lidem tak zbývá v peněžence stále méně peněz. Aktuálně chybí jenom v Praze přes 20 tisíc bytů. Drahé je i nájemní bydlení, které stále méně dostupné zejména mladým. Přispívá k tomu i měnová politika České národní banky, která navíc zvyšuje úrokové sazby, které se dále promítají do zdražení hypotečních úvěrů. Vše je důsledkem špatné hospodářské politiky dosavadních probruselských vlád, včetně současné vlády hnutí ANO a ČSSD s podporou KSČM.

Dlouhodobě upozorňujeme na příliš velké marže nadnárodních koncernů, které navíc odvádějí své zisky a dividendy do svých mateřských zemí. Nadnárodní koncerny šetří na mzdách a náš stát pak často lidem doplácí základní životní úroveň pomocí sociálních dávek. Je to koloniální systém, vykořisťující naši zem.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl poslanec Jan Hrnčíř a nyní vyzývám k vystoupení pana poslance Jana Zahradníka a připraví se paní poslankyně Kateřina Valachová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jako každý rok v těch posledních letech, kdy jsem členem Sněmovny, vystoupím se svou připomínkou k jedné z kapitol návrhu státního rozpočtu, která se týká mého zaměření a mé pozice v klubu ODS, a to je ke kapitole 315 Ministerstva životního prostředí. To je kapitola, která je ve srovnání s ostatními jedna z nejmenších. Jejích 15 miliard, se kterými hospodaří, je vlastně 1 % z celého toho balíku 1,6 bilionu výdajů státního rozpočtu.

Zdálo by se tedy, že nemá příliš smysl se touto kapitolou zabývat, ale když se pak podíváme do jejího nitra, tak vidíme, že se tam objevují témata, která jsou dneska poměrně často zmiňovaná ať už v diskusi globální, v diskusi evropské, ale také v diskusi tady u nás v našem státě, ať už mezi občany, nebo v médiích. Samozřejmě se jedná o klima, změny klimatu, o to, zdali jsme změny klimatu zavinili my lidé svým životem na Zemi a zdali proti nim musíme bojovat, nebo zdali je vhodnější se na změny, které také mohou nastávat přirozeným vývojem, který probíhá po miliardy let existence naší planety, připravovat. Mně se zdá, že náš rozpočet je takovým stabilním materiálem, že kdybychom ho srovnali s návrhy rozpočtu kapitoly 315 z minulých let, tak se tam mění poměrně velmi málo. I když pravdou je, že tady zrovna dochází k některým změnám, a já bych je chtěl ve svém vystoupení zmínit.

Začnu u příjmů. Příjmy naší kapitoly Ministerstva životního prostředí jsou rozpočtovány ve výši 27 mld. korun, což znamená navýšení o 12 mld. ve srovnání s rozpočtem roku 2019. Kde se ty peníze vzaly? To se stát rozhodl tak najednou otázkami ekologie zabývat? Ale je to proto, že valná část příjmové stránky rozpočtu pochází jednak tedy z fondů Evropské unie, zhruba 9,6 mld., a pak je tady zhruba 17,3 mld. korun prezentováno jako očekávané příjmy z prodeje emisních povolenek. My jsme tady o emisních povolenkách mluvili v uplynulých letech a měsících poměrně často. Máme vlastně před třetím čtením zákon, který se týká emisních povolenek a který má do jisté míry situaci měnit a reaguje na to, že cena emisní povolenky, která bývala v řádech jednotek eur, se dostává do dnešní výše zhruba mezi 20 až 30 eury za jednu povolenku, což je právě příčinou toho, že se povolenky prodávají takto draho a je za ně strženo daleko více peněz, nežli tomu bylo dříve. Takže příjmy jsou v této výši 27 mld.

Podíváme-li se na výdajovou strukturu kapitoly Ministerstva životního prostředí, tady máme výdaje rozpočtované ve výši zhruba 15,9, možná 16 mld. korun. Kdyby to čtenář četl neznalý věcí bez možnosti dovodit si souvislosti, tak by řekl, kde je těch 12 mld. rozdílu mezi příjmy a výdaji. Ony jsou zřejmě v tom, že se o ty peníze stržené za prodej povolenek dělí Ministerstvo životního prostředí s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Jsou v našem příjmovém rozpočtu, ale část peněz potom spravuje Ministerstvo průmyslu a obchodu. Výdaje na evropské projekty, jak se blíží konec programového období, se zvyšují, je potřeba dohánět ztráty, které vznikly na začátku období. Nyní tedy jsou výdaje v částce 9,6 mld. a jsou zhruba o 2 mld. vyšší, než tomu bylo loni.

Tady máme zhruba toto dělení na jednotlivé výdajové bloky. Máme tam ochranu přírody a krajiny - zhruba s desetiprocentní dotací, technickou ochranu životního prostředí s 26 %, ochranu klimatu a ovzduší - 38 % a ostatní činnosti v životním prostředí - 26 % z výdajového balíku. Co se týká krytí těchto výdajových nároků, největší část je kryta z prostředků Evropské unie, kdy celých 9,7 mld. jde do této kapitoly, tvoří to asi 61 % pokrytí výdajových položek. Emisní povolenky jsou pak samozřejmě ve vyšším procentu, je to asi 14 %, zhruba 2,2 mld., a státní rozpočet tady potom kryje 24 %, což je pak zhruba 3,8 mld. korun.

Podíváme-li podrobně na první výdajový blok - ochrana přírody a krajiny, tak je nejvýznamnější výdajový okruh zlepšování stavu přírody a krajiny s dotací 1,5 mld. korun s tím, že první program, program péče o krajinu, tam jsou vyčleněny prostředky 300 mil. korun, což znamená nárůst o 100 % ve srovnání s loňským rokem. Ano, v pořádku, podle slov autora textu byly získány na jednání ministra Brabce s ministryní financí a měly by směřovat na boj s následky klimatické změny. No, 150 mil. navíc.

Co ale zůstává na takřka původní výši, je program, který často zmiňuji a který má název Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny na roky 2019 až 2028. A tady máme právě ta adaptační opatření pro zmírnění dopadu klimatické změny, ke které dochází. To asi nikdo z nás nezpochybňuje. A jsou to adaptační opatření na dopad klimatické změny na vodní ekosystémy nebo i na lesní ekosystémy. A tady zůstává v podstatě v řádech desítek milionů korun, sice se navyšuje ta položka z 30 mil. na 40 mil. A tady myslím, asi si paní ministryně všimla, vždycky jsem navrhoval, ať se tam těch 10 mil. přidává, ale to ona asi zapomněla a dala to tam z nějakého ne úplně přímo jasného popudu. Čili tam dochází k navýšení o 10 mil. korun. Zvažuji podat pozměňovací návrh, který bych právě směřoval do tohoto programu. Tam se mi zdá, že je těch peněz málo, chtělo by to peněz víc, posílit to 10, 20 miliony korun.

Dalším významným výdajovým blokem je ochrana (nesroz.) - tady máme tři, ochrana klimatu a ovzduší. To je to, co hýbe dneska světem. Je tam 6,1 mld. korun. Já bych tedy chtěl zmínit výdajový okruh zlepšování kvality ovzduší a omezování emisí, kde tvoří významnou část 2 mld. korun - program zlepšování kvality ovzduší v lidských sídlech, který my známe pod názvem kotlíkové dotace. Tam víme dobře, že s kotlíkovými dotacemi je to vždycky trošku nejednoznačné. Sice je to jeden z mála programů, který se Ministerstvu životního prostředí v rámci evropských fondů daří realizovat. Jinak jsou tedy v tomhle velmi neúspěšní, a je to možná proto, že tyto programy spravují jednotlivé kraje, krajské úřady. I když teď jsme byli v minulých týdnech svědky toho, že vinou poměrně nevhodného systému soutěžení o dotace, kdy první na pásce, který dá svoji žádost a bere dotaci, došlo k zahlcení serverů některých krajů, my toho byli v jižních Čechách svědky, kdy v šest hodin ráno, kdy mají dávat žadatelé svoje žádosti elektronicky, byl server přemírou žadatelů jaksi obrazně řečeno stojících ve frontě na podání žádosti ve virtuálním prostředí zahlcen a došlo ke kolapsu. Ale nakonec se to nějak vyřešilo.

Nevím, do jaké míry je tedy vhodné tento run na ty projekty připomínající závod osadníků na Divokém západě jedoucích ve svých krytých vozech směrem na západ vyklejmovat si svoje území. Tam ovšem když někdo předbíhal v řadě nebo se choval nečestně, tak ho šerif patřičně potrestal. Tady se holt nic takového neděje. Navíc pořád si nemůžeme být jisti, zdali ty kotlíkové dotace plní ten účel, který mají, zdali jsou efektivní. Já doufám, že ano. Jenom si myslím, že by měly být více zaměřeny na nízkopříjmové vrstvy obyvatelstva, protože u nich dochází k tomu, že spalují nevyhovující paliva a zamořují životní prostředí ve svých krajích.

Tady máme tabulku, která je na stránce 31, a tady vzhledem k tomu, že pan ministr ten materiál podepsal, tak to asi četl, tu tabulku. Z ní je možno citovat. Tak tady je jednotlivě prvních deset projektů, které se tady mají realizovat. Tak tady je IČO uvedeno, Karlovarský kraj, číslo akce, název akce, kotlíkové dotace v Moravskoslezském kraji. Třetí výzva. Nebo druhá položka. Opět příjemce Karlovarský kraj, výměna zdrojů tepla na pevná paliva v rodinných domech ve Středočeském kraji. 2-19-2-23. Plzeňský kraj příjemce, tomu je opět přisouzeno realizovat akci snížení emisí z lokálního vytápění domácností v Jihočeském kraji tři. Asi je jasné, že se tomu úředníkovi nějak ta tabulka rozformátovala a popletlo se mu to. Ale že na takovémto materiálu s takovýmto pěkným papírem, na kterém nám ten kapitolní sešit předáváte, jsou takového zmatky, to si myslím, že není správné, a pan ministr by se tím měl aspoň chvíli zabývat. Tak to je k těm kotlíkovým dotacím.

Dalším významným bodem, kterým se obvykle zabývám, jsou neinvestiční dotace neziskovým organizacím. Vždycky hledám v té tabulce výdajů, která tvoří součást tabulkové části rozpočtu, možné dotace pro nevládní neziskové organizace. A musím říct, že v textové části předkladatel přiznává 20 mil. jako dotaci neinvestičním neziskovým organizacím v oblasti životního prostředí. Ale ta tabulka obsahuje ještě další věci. Tady máme třeba položku ochrana druhů a stanovišť, neinvestiční transfery spolkům 50 mil. v roce 2018, pak to v roce 2019 a 2020 vůbec prostě není. Znamená to, že to nedostanou, že už bylo proplaceno, nebo to pouze ta tabulka neobsahuje? Ona je totiž ta tabulka velmi, velmi chudě vyplněna. Spousta položek právě pro rozpočet 2020 tam vůbec není uvedena. Pozbývá tím naprosto svoji hodnotu. Když jsem to srovnával s tabulkou, jaká byla předložena vloni, tak ta tedy byla daleko výmluvnější a lépe se s ní pracovalo.

Další položka - kompenzace ztrát obcí na území národních parků. I tady se obvykle snažím obcím pomoci, protože ony skutečně nesou břemeno toho, že jejich území leží, nebo obráceně, že národní park leží na jejich katastrálních územích, takže budu tady navrhovat částku 5 600 000 posílit tak, aby na jeden hektar jejich zatížené plochy nebylo hrazeno pouhých 95 korun, ale více.

Každý rok zmiňuji položku transfery mezinárodním organizacím, kam dáváme čtvrt miliardy korun. Jsou to různé závazky vyplývající z Montrealského protokolu, dohoda o ochraně Labe, využívání Dunaje a tak dále. Vždycky jsem žádal ministerstvo prostřednictvím pana ministra Brabce, zdali by nebyli tak laskaví a neudělali nějaký přehled těch transferů, případně udělali inventuru, které z nich jsou ještě jakoby prospěšné a které už nikoli. Ale nikdy zatím se mi tohle volání nějak neozvalo zpátky a holt jsem nikdy úspěšný nebyl. Tady se prostě 250 mil. korun vydává na tyhlety transfery, přitom určitě by se dalo najít pár desítek milionů a ty dát třeba zrovna na to zlepšení funkcí krajiny a na adaptační opatření, jak jsem je zmiňoval.

Platy a zaměstnanci. Materiál se trošku chlubí tím, že dochází ke snížení. Zapomíná ale, že mezi lety 2018 a 2019 došlo k navýšení asi o 236 zaměstnanců, tak teď se to trochu snižuje. Platy narůstají, to je v pořádku. Nárůst průměrného platu je 1 500 korun.

A konečně bych tady chtěl zmínit Národní park Šumava. Víte dobře, že k Šumavě mám blízko, tak bych rád, aby se tady vysvětlilo, měli tady 160 mil. zhruba, dneska mají 186, přitom samozřejmě na polovině území Šumavy se prosazuje bezzásahovost, tedy nezasahování. Já bych docela rád, a musím se s panem ředitelem Hubeným o tom poradit, na co ty peníze oni tedy vynakládají.

Dámy a pánové, já jsem tady si dovolil představit svůj pohled na kapitolu 315. Musím říct, že nepovažuji strukturu toho rozpočtu a jeho formální podobu za dobrou. Někteří jsme měli co činit v nějaké regionální nebo obecní samosprávě, tak jsme zvyklí na jinou podobu, na daleko podrobnější a také výmluvnější a přehlednější podobu rozpočtu. Tady prostě se těžko poznává, jaké jsou výdaje provozní, jaké jsou kapitálové atd. Čili jako minule, jako i předminulý rok, i tady si dovoluji kritizovat vnější formální podobu návrhu rozpočtu.

Jak už jsem avizoval, budu se ve druhém čtení snažit předložit návrh na změnu zejména tedy těch dvou položek, o kterých jsem tady mluvil. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní bych požádal o vystoupení paní poslankyni Kateřinu Valachovou a připraví se paní poslankyně Helena Válková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, dovolte mi, abych i já se vyjádřila k návrhu státního rozpočtu na rok 2020, zejména z oblasti vzdělávání. Vláda plní svoje programové prohlášení týkající se naplnění minimálně 150 % platu v úrovni roku 2017 jak směrem k pedagogickým pracovníkům, tak směrem k nepedagogickým pracovníkům. Co je samozřejmě důležité říci, že toto samotné je minimální závazek. Nicméně bych chtěla říct, že oceňuji, a neříkám to poprvé ani naposledy, přístup paní ministryně financí vaším prostřednictvím, pane předsedající, z hlediska toho, jakým způsobem přistupuje ona k návrhu rozpočtu toho, co se týká vzdělávací soustavy, vzdělávacího systému.

Cením si toho, že Ministerstvo financí respektuje - a to už po dobu několika let, a je to dobře, je to velmi dobře, a dříve to tak ani náhodou nebylo, a tam nám vznikalo podfinancování našich škol i platů učitelů a neučitelů - tyto principy:

Zaprvé, už několik let po sobě rostou jak učitelské platy, tak platy nepedagogických pracovníků. Každý ředitel školy ví, že pokud nedostane dost do obou těchto skupin, přetahuje se takzvaně o ohlodanou kost a někde mu nakonec chybí. Koneckonců to, že to ředitelé škol takto museli dříve řešit a stále v menší míře jsou pořád nuceni takto někde postupovat, o tom vypovídají státní závěrečné účty, ze kterých je patrné, že náš cíl, který v návrhu rozpočtu, a tedy v rozpočtovaných výdajích je předpokládán, například zvýšení platů učitelů o 15 %, jak to bylo v minulém roce, a následně tedy zvýšení i mezd nepedagogických pracovníků o 10 %, takže ačkoli objemově je vyplaceno vše, tak tyto částky v reálu nesedí a učitelé povětšinou dosáhnou reálného zvýšení cca o 10 %.

Dlužno také dodat, že samozřejmě ty peníze zcela nezmizí a že opakovaně nepedagogičtí pracovníci v reálných mzdách, podotýkám průměrně, naopak získávají víc, než bylo rozpočtováno. Nicméně vážím si toho, že Ministerstvo financí a paní ministryně financí v případě platů učitelů a mezd nepedagogických pracovníků postupuje už několik let stejným způsobem, zvyšuje objemy v obou kategoriích.

Druhá věc, která je důležitá z hlediska rozpočtu, a jsem ráda, že rozpočet to opět respektuje - podotýkám, že k této dobré praxi se vrátilo Ministerstvo financí teprve od roku 2016, předtím minimálně deset let nerespektovalo z hlediska financování našich škol reálné počty dětí ve školách, zkrátka to, kolik dětí musíme odučit, kolik dětí má docházku a dochází do našich veřejných škol. Tohle bylo zase jedním z důvodů, jak vznikalo podfinancování českého školství. Také toto Ministerstvo financí od roku 2016 respektuje a také v tomto návrhu rozpočtu pro rok 2020 máme tedy takzvané, takzvané výkony navíc, tzn. Ministerstvo financí respektuje to, jaké jsou reálné počty dětí ve školách. To je tedy řekněme druhý princip, který je zcela v pořádku.

Třetí princip - a tady bych řekla, že v posledních pěti letech se to už asi dvakrát stalo, nicméně nyní se to stává potřetí a stává se to v nejvyšším objemu, kdy Ministerstvo financí v dalším roce, tzn. ve výhledu, už počítá minimálně s nějakou základní částkou pro učitelské platy a mzdy nepedagogických pracovníků, jejich navýšením. Tohle je věc, která je plně v souladu s doporučujícími usneseními Sněmovny, která jsme opakovaně přijímali od roku 2016, abychom už ve střednědobém výhledu viděli, jak budou růst rozpočty škol, jak bude růst rozpočet Ministerstva školství. I tuto záležitost si dovolím ocenit.

To, co se táhne jako červená niť mnoha roky této i předchozí vlády, kde se snažíme o to, aby ty peníze, které vybojujeme pro učitele na vládě a schválíme tady v Poslanecké sněmovně, také doputovaly do peněženek učitelů a oni je tam našli, tzn. abychom měli spravedlivé financování škol a jistotu, že každému učiteli se opravdu přidá tolik, kolik jsme my narozpočtovali nebo kolik jsme rozhodli, tak tady od 1. ledna v plné síle má být nastartována reforma financování regionálního školství. Podotýkám, že ačkoliv tomu říkáme vznešeně reforma, v podstatě to z pohledu veřejných financí, protože projednáváme státní rozpočet, znamená pouze to, že budeme schopni uhlídat to, co tzv. nahoře, na Ministerstvu školství, rozhodneme po schválení Sněmovnou z hlediska rozpočtu pro školství, že také budeme mít plnou kontrolu pod sledováním těchto finančních prostředků směrem ke školám a budeme mít jistotu, že každá škola dostane dost finančních prostředků z hlediska platových tarifů a ohodnocení objemově na zajištění nárůstu platů a mezd. Tohle pokládám za velkou věc, byť, jak říkám, říkáme tomu vznešeně reforma a v podstatě to znamená prosté sledování veřejných prostředků a něco, co je do určité míry možná zcela jasné, že by to tak mělo být, ale nebylo to tak a dvacet let na reformu financování regionálního školství čekáme.

Víte, že reforma financování regionálního školství byla prosazena za předchozí vlády na jaře 2017, tehdy jsem ji prosadila já. Musím říct, že jsem velmi ráda, byť tedy s ročním zpožděním, že reforma financování regionálního školství bude nastartována v plné míře od 1. ledna, a musím říct, že z hlediska praxe, tak jak to vnímám ve školách, nakonec bylo oceněno i to, byť se jednalo o roční odklad, že finanční prostředky pro reformu financování regionálního školství začaly být Ministerstvem školství postupně uvolňovány, což tedy nejvíce měly pocítit mateřské školy, ale také z hlediska ostatní soustavy škol všichni z hlediska dodatečných prostředků rozdělených na podzim tohoto roku řekněme už na přípravu, na start reformy od 1. ledna. Toto je z hlediska mého pozitivní skladba rozpočtu a je to fér z hlediska toho, co bylo programovým prohlášením přislíbeno a v čem jsme také navázali - a školství především potřebuje stabilitu - na předchozí vládu.

Určitě se ale vyjádřím i k tomu, co bychom měli mít na paměti z hlediska naplnění programového prohlášení, protože jsme v polovině funkčního období Sněmovny, legislativní proces má nějakou svou cestu, a pokud chceme splnit svoje sliby a závazky, leckdy, na které tady čekají učitelé opravdu hodně dlouho, tak nás čeká tady ve Sněmovně kromě té práce projednávání rozpočtu a schválení rozpočtu také práce změn zákonů.

Především bych chtěla upozornit na to, že jak jsem pochválila - a skutečně si myslím, že to je dobře, byť se neustále kritizuje, že je to málo - úsilí vlády o zvyšování rozpočtu školství, tak také musím říct, že samozřejmě o něčem se tak úplně veřejně nemluví a je dobré o tom veřejně mluvit dříve, než nesplnit to, co jsme slíbili. Pokud se totiž bavíme o minimálním nárůstu platů učitelů a mezd nepedagogických pracovníků, měli bychom se také soustředit na to, že je závazkem naší vlády zlepšit podporu učitelů tak, aby se mohli plně soustředit na výuku. Ono to zní jako klišé, ale já vás ubezpečuji, že učitelé a ředitelé škol velice přesně vědí, co tato věta znamená. Také není náhoda, že se tato věta v programovém prohlášení vlády objevila. Jde o to, že co se týká navyšování platových tarifů, nebo řekněme osobních příplatků učitelů, dalších nepedagogických pracovníků, tak to je upřímně řečeno absolutní minimum.

To, abychom skutečně zkvalitňovali vzdělávání v našich školách a skutečně zlepšovali podmínky učitelů a dalších pedagogických pracovníků ve školách, k tomu potřebujeme mnohem víc. Potřebujeme dostatečně ohodnotit další pedagogické profese, potřebujeme radikálně zvýšit a zákonem zajistit zvýšení třídnických příplatků, specializačních příplatků, ale také potřebujeme zajistit dostatečné finanční prostředky pro tzv. přímou pedagogickou činnost. Ti z vás, kteří se této materii nevěnujete odborně, specializačně, nemáte ji ve svém portfoliu, zjednodušeně to znamená, že řada profesí, jako jsou např. metodici školní prevence, účinně ve školách mohou působit pouze tehdy, pokud mají vedle svého učitelského úvazku také dost prostoru se věnovat této své specializaci. Toto všechno samozřejmě stojí peníze, bezpochyby, a měli bychom tedy usilovat o to, abychom i tento závazek, tedy nejpozději v tom následujícím rozpočtu, dokázali naplnit a nezapomněli, že v programovém prohlášení vlády je.

Pokud se týká třídnických příplatků a specializačních příplatků, je nutno rozumět určitému neklidu, nebo možná netrpělivosti, v uvozovkách prosím vás, učitelů a učitelek. Musíme si totiž připomenout, že to byla Poslanecká sněmovna a následně i Senát v roce 2017, který schválil tzv. kariérní řád. Tehdy kolem toho byla velká debata, říkalo se leccos, co tam je, nebo co tam není, nicméně co tam bylo a co je důležité říct, bylo tam právě ono zvýšení třídnických příplatků, byly tam peníze na uvádějící učitele, bylo tam zvýšení specializačních příplatků. Pokud si připomeneme, co se stalo v Senátu, tak tam se nestalo nic, že by někdo při vrácení do Sněmovny nesouhlasil s těmito kroky. Bylo několik měsíců před volbami a stalo se jenom to, že se nám řeklo - je to málo, je to málo, dejte víc. A Poslanecká sněmovna následně tři měsíce před volbami neschválila nic. A víte, co se stalo od té doby doposud z hlediska třídnických příplatků, specializačních příplatků, snižování přímé pedagogické činnosti, zkrátka systémové kvality? Nestalo se nic.

Nestalo se nic, protože zkrátka se věnujeme dalším krokům z hlediska zvyšování platů a mezd učitelů i nepedagogických pracovníků, nicméně myslet si, že učitelé a ostatní pracovníci ve školách jsou s tímto spokojeni, je poměrně naivní. Zvyšování platů a mezd ve školách je samozřejmě správně, ale také je důležité říct, že do jisté míry pořád, i po obrovských částkách za poslední tři čtyři roky, zvyšování rozpočtu školství, tak stále se z pohledu průměrných platů, průměrných mezd ve školství jedná o narovnávání rozdílů, které máme vůči ostatním systémům, jako jsou například policisté, hasiči, zdravotní pracovníci, zdravotní sestřičky. Nemluvím o lékařích.

V roce 1990 to bylo tak, že lékaři a učitelé brali zhruba stejně. Zeptejte se teď, kolik berou lékaři. Vidím, že pan ministr zdravotnictví vytřeštil oči. Já rozhodně nechci snižovat mzdy nebo platy lékařů, nicméně všichni víme, že je to minimálně 2,5násobně průměrně víc než plat učitele. A to není fér. Není to fér proto, že z hlediska zdraví a zdravotní péče samozřejmě chceme, abychom měli kvalifikované lékaře v nemocnicích, aby se starali o naše zdraví. Myslím si ale také, že bychom měli usilovat o to, aby stejné podmínky a stejný přístup byl směrem k učitelům, tak aby učili ti nejlepší z nás. To, aby učili nejlepší z nás, je úplně přirozená věc a je to něco, za co bychom měli bojovat a co bychom neměli vzdát.

Upozorňuji tedy znovu že, co se týká tedy zvyšování kvality, třídnických příplatků a specializačních příplatků, tak v této věci jsme se neposunuli. Abych byla spravedlivá, nepletu-li se, Ministerstvo školství otevřelo zvyšování třídnických příplatků a doufám, že jsem přesná, pokud řeknu, že došlo tedy ke zvýšení o asi částku sto korun v nějaké hladině.

Další věc, na kterou bych chtěla upozornit, je to, že v minulém funkčním období vlády docházelo po několik let k tomu, že jsme takzvaně narovnávali zvyšování platových tříd v platových stupních a narovnávali jsme to, aby tak, jak je služebně starší učitel, učitelka ve škole, tak aby také tento řekněme platový automat fungoval tak, aby čím déle tedy ve škole učitel, učitelka je, tak aby se také zvyšovaly, nikoliv skokově, ale pravidelně platové tarify. Podotýkám, že toto úsilí nás stálo vysoké finanční prostředky v řádech miliard korun z hlediska platových tarifů. Co se týká platových tarifů, tak jsme dokázali tzv. Dobešovy reformy, asi si na to všichni vzpomínáte, narovnat a také v dlouhodobém záměru vzdělávací soustavy, který nyní projednává školský výbor, a bude to také projednávat plénum této Sněmovny, také tam z hlediska předchozího dlouhodobého záměru je toto pozitivně kvitováno. Podotýkám, je to oficiální dokument vlády, že je narovnání platových tarifů pozitivně kvitováno.

Důvod, proč o tom mluvím, je ten, že tady schvalujeme objem, který je dán rozpočtu, ovšem co neschvalujeme, a na to samozřejmě nemá Poslanecká sněmovna vliv, jakým způsobem následně dojde z hlediska Ministerstva školství k rozhodnutí o tom, jak budou platy zvýšeny, to znamená, jaký bude poměr mezi platovými tarify a osobními příplatky. To, že to veřejné prostředky, a tedy státní rozpočty v minulých letech stálo obrovské peníze v řádech miliard korun, narovnávání platových tarifů a platových stupňů u tzv. učitelské tabulky, to má zásadní rozpočtový význam i z hlediska veřejných prostředků proto, že nyní se z veřejných médií, nebo z médií, ale i na půdě školského výboru dozvídáme to, že je záměrem Ministerstva školství zvýšit platy všech učitelů o pevnou částku - podotýkám pevnou částku - a následně tedy probíhá jakási licitace, která doposavad není ukončena z hlediska Ministerstva školství, s dalšími účastníky tohoto, řekněme, sociálního dialogu nebo tripartitního dialogu, jakým konkrétním způsobem se platy učitelů a mzdy nepedagogických pracovníků zvýší. Zmiňuji to proto, že to samozřejmě nedává logiku. Nedává logiku nejprve z veřejných zdrojů v souladu s dlouhodobým záměrem vzdělávací soustavy narovnávat platový automat a učitelskou tabulku, investovat do toho miliardy korun, pochválit se za to, jak se to povedlo v dlouhodobém záměru vzdělávací soustavy, který nyní parlament projednává, a následně navrhnout zvýšení o pevnou částku, která samozřejmě tento automat naruší.

Co se týká zvyšování platů nebo mezd nepedagogických pracovníků, musím ocenit, a má to zase rozpočtový význam z hlediska rozpočtu, že na školském výboru bylo jasně uvedeno, z jaké výchozí částky Ministerstvo školství vychází z hlediska naplnění svého slibu, nebo našeho slibu, vládního slibu, tedy minimálního růstu platů 150 %, jejich výše, pro 2017. Tam bylo uvedeno, že se tady jedná o duben 2018, tam tedy zveřejněnou sumu, a od této tedy máme odvozovat to minimální naplnění tohoto závazku vlády. Myslím si, že to je důležitá informace, protože jak víte, Sněmovna opakovaně přijímala usnesení týkající se opakovaného zvyšování platů učitelů a já jsem ráda, že jsme si toto vyjasnili a můžeme tady i v tomto smyslu nejenom z hlediska rozpočtu, ale i dalších věcí v rámci změn vzdělávacího systému diskutovat.

Na co bych chtěla poukázat, a budu ráda pokud v rozpravě k tomu budeme mít větší prostor k vyjádření, i případně stran pana ministra školství, to je závazek vlády týkající se vysokých škol, veřejných vysokých škol, protože vnímáme určitou kritiku, která se tedy donesla i nám v rámci školského výboru stran vysokoškolských pracovníků, akademických i neakademických. Já bych asi možná zdůraznila zejména ty neakademické, protože na ně se někdy zapomíná, že jsou také potřeba k zajištění chodu vysokých škol, a budeme se tímto v následujících týdnech zabývat i na podvýboru školského výboru i následně školském výboru. Myslím si, že s ohledem na závazky, které máme v programovém prohlášení vlády, ale i s ohledem na platná usnesení Sněmovny, která se týkají mimochodem tedy i platů a mezd akademických a neakademických pracovníků, pokud si je pečlivě přečtete, tak budu ráda, pokud využijeme příležitosti i jako vláda toto při projednávání rozpočtu vysvětlit, jaký je tedy další plán, tak abychom doporučení Sněmovny nebo i tedy programové prohlášení dokázali do konce funkčního období vlády naplnit. Děkuji. Děkuji předem za to. Děkuji samozřejmě předem za to i z hlediska právě akademických a neakademických pracovníků v rámci veřejného vysokého školství.

Poslední věc, kterou bych ráda zmínila, a byla bych ráda, kdyby se stala předmětem rozpravy, je fakt investic do školské infrastruktury. Všichni totiž vnímáme debatu veřejnou, odbornou, ale myslím si, že i občanskou, která se týká toho, že dalšího kvalitativního zlepšení v rámci vzdělávacího systému samozřejmě dosáhneme, především pokud dokážeme zajistit menší počty dětí ve třídách. Týká se to jak mateřských škol, tak základních škol. Určitě dobrým a poctivým krokem vlády je, a jsem za to ráda, právě reforma financování regionálního školství, protože ta nám takříkajíc dá do těch věcí nějaký základní pořádek. Myslím si ale také, že co se týká počtu dětí ve třídách, měli bychom mít jasno o síti mateřských a základních škol. Také toto je součástí programového prohlášení vlády.

O počtu dětí ve třídách, a následně tedy i síti mateřských a základních škol mluvím zejména proto, že otázka jasné představy o tom, jak má síť škol vypadat, nemůže být odbyta případně tím, že zřizovateli jsou obce, města, v případě středních škol kraje. Síť škol je určitě něco, k čemu by se měla vláda a Ministerstvo školství přihlásit, a protože jako právník a legislativec samozřejmě vím, jaké zákony k tomu je potřeba otevřít, a protože také znám legislativní plán i výhled legislativního plánu prací vlády, kde tyto změny nenalézám, budu ráda, pokud si toto i dnes v rámci projednávání rozpočtu můžeme vysvětlit nebo zpřesnit. Týká se to samozřejmě také toho, že pokud měníme financování v regionálním školství, tak bychom měli mít představu o síti škol proto, abychom dokázali velmi přesně indikovat následně dopady z hlediska financování soukromých a církevních škol. Pokud toho nebudeme schopni, tak to samozřejmě může ohrozit - a proto to má souvislost rozpočtu, který projednáváme - i plnění těch závazků, např. platových a mzdových, tak jak je máme ve výhledu 2021.

Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost. Ještě jednou tedy upozorňuji na ty věci, které v programovém prohlášení vlády skutečně posouvají náš vzdělávací systém vpřed. A zároveň si myslím, že je dobré odpovědně s ohledem na platná usnesení Sněmovny, která zavazují jak nás koaliční poslance, tak opoziční poslance, debatovat o těch věcech, které z hlediska těchto doporučení vyplývají a které by se měly objevit v rámci rozpravy rozpočtu. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové a členky vlády, dobrý podvečer. Budeme pokračovat. Nyní je s faktickou poznámkou do rozpravy přihlášen pan poslanec Zahradník. Než dorazí k mikrofonu, seznámím vás s omluvou paní poslankyně Pekarové, která se omlouvá mezi 16. a 23. hodinou z pracovních důvodů. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já jsem se přihlásil s faktickou poznámkou, která směřuje k mému vlastnímu vystoupení. Já jsem tady kritizoval ty tabulky v kapitolním sešitě 315, zejména tu ke kotlíkovým dotacím. Musím říct, že ministerstvo ty tabulky už opravilo a jsou k dispozici ve správné podobě. Považuji za korektní to tady sdělit na mikrofon a panu ministrovi poděkovat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak. Já také děkuji. Nyní ještě s faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Dvořák. Pokud je to omyl, tak v tom případě prosím do rozpravy paní poslankyni Válkovou. Připraví se pan poslanec Klaus.

 

Poslankyně Helena Válková: Milé kolegyně, milí kolegové, vážená paní ministryně. Není mi prostřednictvím pana předsedajícího, není mi zvykem vystupovat ke státnímu rozpočtu. Ale jsem tady v dvojjediné roli, roli i zmocněnkyně vlády ČR pro lidská práva, a za tu krátkou dobu pěti měsíců jsem měla možnost, když jsem ve funkci, se seznámit i s řadou bolístek, které je třeba řešit.

A jednou z nich je - a je to i můj slib z minulého týdne, ze 17. října, kdy jsem veřejně prohlásila, že o tom budu informovat vládu, premiéra, samozřejmě poslance, a již při projednávání státního rozpočtu na to upozorním - je i způsob, jak jim se vyjadřujeme, jakým hodnotíme a hlavně jakým přidělujeme finanční prostředky nestátním neziskovým organizacím poskytujícím péči v oblasti sociální. Já bych tady zdůraznila - zejména v oblasti sociální.

Známe různé nestátní a neziskové organizace. Ne všichni jsme s aktivitami všech těchto nestátních neziskových organizací ztotožněni. Ale je naprosto nespravedlivé, pokud právě ty, já bych řekla NNO, nestátní neziskové organizace, které suplují mnohem levněji a často velmi entuziasticky a na určitě v naprosté většině případů velmi kvalitní úrovni nedostatečnou státní službu, resp. nedostatky, které stát v této oblasti má jak pokud jde o počet, variabilitu, pružnost těch služeb, tak pokud jde někdy i o samotný výkon.

O čem konkrétně hovořím. Když už tedy státní rozpočet, tak budu konkrétnější. Jenom minimum čísel. V České republice máme v současné době 5 675 registrovaných sociálních služeb. Vycházím z údajů, které jsem si nechala vytáhnout z registru. A z toho 60 % těchto sociálních služeb poskytují právě nestátní neziskové organizace. Takže pozor - hovořím tady o těch, kteří zajišťují hospicovou péči, kteří zajišťují pomoc dětem, které opouštějí dětské domovy, a pokud ji nedostanou, končí na ulici se všemi riziky z toho vyplývajícími. Hovořím o vězních, kteří jsou propuštěni, a pokud jim někdo nepomůže, hlavně po delších trestech, páchají opět trestnou činnost a stojí nás mnohem víc, než kdybychom jim tu pomoc prostřednictvím těchto organizací poskytli.

Jak se k nim chováme? Nemáme je rádi. Nejsou populární. Házíme je do jednoho pytle. Nedáme jim víc. Odvoláváme se na esemesky, na sociální sítě, že lidi nemají rádi neziskovky. Tak mě to tedy uráží za ty neziskové organizace, které tu péči poskytují a které rozhodně nepatří mezi zbytečné. Které nám pomáhají, které si stěžují, a za to my na ně pliveme jako politici? Dovolte mně tento expresivní, pro mě ne zcela typický slovník, protože už opravdu nevím, jak vás upozornit na to, že tady jsme přinejmenším nespravedliví.

Nedalo mně, abych nezmínila, že nebylo vůbec snadné přesvědčit vládu - naštěstí se to potom stalo, na druhý pokus - aby částka 8 mld., včetně tedy z toho cca 4 mld. na aktivity nestátních neziskových organizací v oblasti sportovní, uvolnila, tak aby mohly být příslušné dotační tituly ministerstvy vyhlášeny. Jsem za to ráda. Děkuji i paní ministryni prostřednictvím pana předsedajícího, že se nechala přesvědčit, že je správný okamžik, již, tuším, v polovině září. Protože v opačném případě to, co jsem slyšela i v těchto lavicích, že oni to nějak přežijí, vždyť jsou to neziskovky, které od nás dostanou dotace, a jak my potom zkontrolujeme výsledky jejich činnosti, tak by některé z nich musely skončit.

A abych byla konkrétní, tak já vám odcituji pár sdělení, která jsem slyšela na vlastní uši a která média zaznamenala, kdy např. Klára Chábová z neziskové organizace Mimo domov, která dlouhá léta poskytuje sociální pomoc a podporu a s cílem tedy zajistit integraci dětí z dětských domovů do společnosti, říká: Děkujeme, že jste zmírnila rétoriku, která k nám dochází od vysokých státních úředníků, ministrů a dalších politiků. Je to opravdu velmi důležité. - Zkracuji, samozřejmě. Necituji úplně všechno.

Další. Paní Zuzana Radová, ředitelka obecně prospěšné společnosti Remedium Praha, která pomáhá lidem v nepříznivých psychosociálních situacích: Přála bych si moc, aby neziskovka přestala být sprosté slovo. Přála bych si, aby neziskové organizace byly opět pro lidi přitažlivé, lidi v nich chtěli pracovat a našli tady své štěstí. - Tím myslela pracovní naplnění. Společné neziskovkám.

Já jsem také založila neziskovky některé. Tedy v podstatě se dá říci dvě až tři, protože ta třetí se mi moc nepovedla. A nikdy nevíte, jak to dopadne v oblasti sociální péče, nicméně máte velikou radost, když to dopadne dobře. Viz třeba Sdružení pro sociální práci v trestní justici, z kterého se potom dokonce vyklubala Probační a mediační služba. Takže někdy to dopadne lépe, někdy to dopadne hůře. Ten špatný příklad nebudu citovat. (V sále je silný hluk!)

Nicméně na tomto místě musím říct, že společným jmenovatelem všech nestátních neziskových organizací, které působí v oblasti sociální péče, je entuziasmus a snaha pomáhat. Ty peníze ale k tomu, aby přežily na důstojné úrovni, prostě potřebují. Co tomu brání? Slíbila jsem, že nebudu příliš dlouhá. Navíc ten recept nemůžu momentálně paní ministryni hned nabídnout v tom smyslu, že by tady byla jasnější strategie.

Velmi mě zaskočilo a překvapilo, když jsem zjistila...

Pane předsedající, já mám pocit, že je to důležité téma...

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já vám rozumím. Ano, zvyšuje se hladina hluku v sále. Já bych poprosil kolegy zejména v levé části sálu, jestli by se mohli zklidnit. Děkuji. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedající. V podstatě jde o to, že my musíme nastavit mnohem jasnější pravidla. Velmi mě překvapilo, že po nástupu do funkce jsem zjistila, že ta pravidla nefungují. Mnoho let nefungují. V podstatě Ministerstvo financí, jednotlivé resorty jsou zatěžovány zbytečným kolečkem, které můžeme zrušit tím, že nastavíme na Úřadu vlády jasná pravidla v tom smyslu, že vláda podpoří určité oblasti, třeba tu oblast sociální, na jiné, o kterých si konkrétní vláda bude myslet, že nejsou tak prioritní, dá vláda méně finančních prostředků a jednotlivé resorty přímo budou vyjednávat s Ministerstvem financí. Tohle zatím nefunguje. Zatím Úřad vlády jedná s ministerstvy, pak to navrhuje na vládu, pak zase jednají finance s resorty, resorty to konečně vypisují, některé to vypisují odvážně před schválením vládou, 90 % čeká, až to vláda schválí v té nejobecnější podobě. Ten, kdo to předkládá - v tomto případě jsem to byla já - je zkoušen z čísel, jestli tedy sedí nějaká částka, kterou si navrhl původně resort, pak v průběhu doby ji ještě změnila ministryně financí, vaším prostřednictvím, pane předsedající, je konfrontována s čísly, za která nemůže nést odpovědnost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Paní poslankyně, já vás znovu přeruším. Opět požádám o klid. Zároveň využiji této příležitosti, abych konstatoval, že na členy vlády je možné se obracet přímo. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Já to vím, ale já jsem považovala tuto formu ještě za zdvořilejší, ale dobře, pokud to nebude vadit paní ministryně, tak já budu říkat přímo "paní ministryně".

Paní ministryně nemůže v tomto směru zatím toho moc dělat, pravidla musíme změnit my. Já jsem slíbila, že v lednu předložím nějaký návrh, v březnu bychom podle toho, pokud se shodneme, mohli postupovat.

Čili ten můj apel je spíš na to - prosím, abychom jako političky a politici, jako tady hovořila moje předřečnice, paní poslankyně Valachová, vaším prostřednictvím, pane předsedající, tak abychom i v této oblasti vážili svá vyjádření a snažili se splnit závazky vůči těm, kteří státu jednoznačně pomáhají, abychom diferencovali mezi různými nestátními neziskovými organizacemi, mezi těmi, kterým fandíme a možná je potřebujeme více, možná méně, a těmi, které potřebujeme vždycky, protože každý z nás může být nemocný a chtít, aby se finančně dotovala péče poskytovaná doma, aby nemusel jít zbytečně do drahých anonymních zdravotnických zařízení, ústavních, nemocnic a podobně, klinik. Každý z nás zestárne a nedej bože bude třeba potřebovat hospicovou péči. Také bych vám mohla odcitovat, co mi tam říkali ti, kteří ji zajišťují. Každý z nás může mít někdy někoho v rodině, kdo bude černou ovcí, a pak bude třeba, aby mu někdo podal pomocnou ruku. Protože pokud máte rejstřík takzvaně nikoliv čistý, tak ta pomocná ruka když chybí, dostane se do začarovaného kruhu.

Já jsem si vybrala jenom tři případy, tři oblasti. Těch oblastí je mnohem více. A to je také velká výhoda nestátních neziskových organizací, že se dovedou starat a poskytovat péči daleko pružněji než státní instituce. Od toho jsou právě nestátní.

Takže paní ministryně, milá paní ministryně, já vím, že vás nemůžu teď obměkčit, abyste dala na tuto oblast více prostředků. Také jste mi to o přestávce jasně řekla. Já vím, že budu riskovat svou neoblibu u neziskovek, když jsem řekla, že vystoupím a budu na vás apelovat. Přesto chci zdůraznit, že vždycky budu usilovat o to, a začínám tím prakticky již dnešního dne, aby od roku 2021 nejpozději nestátní neziskové organizace v oblasti sociální péče zejména - třikrát podtrženo s vykřičníkem - dostaly více než dosud. Nedělám si iluze, že je to možné dneska, ale kdyby to možné bylo, tak byste mě, milá paní ministryně, velmi mile překvapila, a nejenom mě, ale i tisíce lidí, kteří sociální péči potřebují a kteří ji od nestátních neziskových organizací dostávají. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já velice děkuji za toto vystoupení. Prosím pana poslance Klause, který je jako další přihlášen do rozpravy. Připraví se pan poslanec Ferjenčík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Klaus: Dobrý den, dámy a pánové, vážená paní ministryně. Já bych se vyjádřil k návrhu státního rozpočtu zde v prvním čtení. Budu se vyjadřovat k samotnému nastavení, jak se v prvním čtení očekává, vynechám školství a další sociální věci, co tady rozebírají, protože k tomu slouží případně čtení druhé.

Hnutí Trikolóra, naši poslanci, navrhnou, aby Poslanecká sněmovna dala rozpočet k přepracování. Odcituji návrh usnesení:

"Poslanecká sněmovna vrací vládě České republiky návrh zákona o státním rozpočtu s následujícím doporučením: 1. příjmy ponechat v navržené výši; 2. výdaje snížit o 40 miliard; 3. saldo vyrovnané. Termín 20 dnů."

Odůvodnění: Žijeme v době konjunktury, takřka nulové nezaměstnanosti, přesto státní rozpočet vykazuje schodek. Dluh na jednoho obyvatele České republiky činí nyní 166 tis. korun. Nyní se plánuje přidat další 4 tis. korun, čili když se narodí miminko, je zatíženo dluhem 170 tis. korun. Tyto dluhy se samozřejmě už platí, protože každý dluh se musí platit. U nás situace s celkovým zadlužením není až tak alarmující jako v řadě jiných států na západ či na jih od nás. To je třeba racionálně uznat, kvůli tomu tady také dneska nehovořím, ale v západní Evropě často už vidíme záporné úroky u běžných vkladů, protože skutečně dluhy těch států nejdou ničím jiným zaplatit než něčím, co je ještě větší, a to jsou úspory lidí a firem. Čili oni tím, jak jim ty peníze maličko ubírají, tak pak sanují státní rozpočty.

A nyní to, co považuji za alarmující a kvůli čemu koneckonců vystupuji. Vám ten rozpočet neustále roste. Za pět let o 400 mld. korun a daňové zatížení, ta složená daňová kvóta, vám díky tomu roste poměrně raketově také. Nyní dosahuje rekordní výše 35,9 %, před pár lety, v roce 2014, to bylo 33. Čili ono vypadá, že to jsou tři procentní body, ale je to 10 %. A to je skutečně alarmující, protože tím samozřejmě stanovíte výdaje a mandatorní výdaje. Já musím říci, že hnutí Trikolóra principiálně chce snížit daně. My chceme snížit daně živnostníkům, lidem, kteří pracují, a snížit daně firmám. A jestli takhle pokračujete v době, kdy je konjunktura, tak to prostě nebude možné, protože neufinancujete všechny výdaje, které si tady slavnostně neustále navyšujete. (V sále je veliký hluk.)

To je velice nebezpečné, a proto je velice hospodárné ten rozpočet v dobrém čase už začít upravovat. Já vás politicky chápu...

Jestli byste mohl, pane předsedající?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já vám rozumím. Já vítám poslance, kteří nově přicházejí do sálu, a prosím, aby tak činili v klidu a případně se usadili na svá místa.

 

Poslanec Václav Klaus: Já vás samozřejmě chápu, že jste pod tlakem svého minoritního partnera, který je v růstu veřejných financí českým i československým přeborníkem. Tradičním problémem socialistů ovšem je, že jim nakonec dojdou peníze i těch cizích, nejenom ty vlastní.

Paní ministryně, apeluji na vás, abyste se této situaci snažila zabránit, a proto jsem navrhl toto usnesení, které jsem zde přečetl. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Poprosím o předání usnesení zpravodajům. Prosím pana poslance Ferjenčíka, který je přihlášen do rozpravy nyní. Pan předseda Chvojka s přednostním právem? Prosím.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Hezké odpoledne, kolegyně a kolegové. Já si myslím nebo věřím tomu, že to stihneme dneska projednat v té řádné době do 19 hodin, ale přece jenom, kdybychom to nestihli, kdybychom se ještě rozpovídali, dovolil bych si navrhnout jménem dvou klubů, ČSSD a ANO, aby Poslanecká sněmovna jednala a meritorně i procedurálně hlasovala o všech návrzích dnes po 19. hodině. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za ten návrh. Svolal jsem kolegy do sálu. Je zde žádost o odhlášení, to jsem provedl. Přihlaste se prosím znovu svými hlasovacími kartami. Já počkám, až se počet přihlášených ustálí a bude odpovídat počtu poslanců v sále. Pro ty, kteří přicházejí, opakuji, že budeme hlasovat o tom, jestli lze procedurálně i meritorně jednat o návrzích zákonů i po 19. hodině. Tak ještě přicházejí další poslanci.

 

Opět i pro nově příchozí z pravé části: budeme hlasovat o tom, jestli lze dnes jednat a hlasovat procedurálně i meritorně o zákonech i po 19. hodině.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Já vám děkuji.

V hlasování číslo 153 je přihlášeno 144 poslanců a poslankyň, pro 102, proti 14. Návrh byl přijat, takže dnes budeme pokračovat i po 19. hodině, pokud to bude třeba.

 

A nyní budeme pokračovat v rozpravě. Takže já nyní prosím pana poslance Ferjenčíka a prosím o klid v sále. (Takřka bez odezvy.) Prosím, pane poslanče. Nebo asi ještě chvilku počkáme, až se nám sál uklidní.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se za klub Pirátů stručně vyjádřím k návrhu státního rozpočtu do prvního čtení, tedy k jeho základním parametrům.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane poslanče, já vás přeruším. Není slyšet, takže já znovu požádám kolegy a kolegyně o klid v sále, případně aby svá jednání související s něčím jiným než vládním návrhem rozpočtu přesunuli do předsálí či do kanceláří. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji, pane předsedající. Tak ještě jednou, já za klub Pirátů se tady stručně vyjádřím k návrhu státního rozpočtu. My vnímáme jako základní problém vládního návrhu, že je primárně poháněn setrvačností. Tam prostě není vidět žádná jednoticí linka, která by za těch posledních skoro už šest let vlády ANO a sociální demokracie směřovala k nějaké rozpočtové politice. Andrej Babiš kdysi sliboval vyrovnaný rozpočet. To se zjevně nekoná. Sliboval výstavbu infrastruktury, čas od času tady máchá svým obřím investičním plánem - to se taky nekoná. A podíl mandatorních a semimandatorních výdajů v tom rozpočtu už stoupl na 76 %. To znamená zhruba tři čtvrtiny rozpočtu jsou věci, se kterými už bez změny legislativy nikdo v praxi nepohne. Takže jenom čtvrtina peněz, se kterými stát hospodaří, jsou peníze, se kterými skutečně vláda může dělat to, co by si přála, navíc ten podíl ve skutečnosti je ještě menší, protože asi nikdo rozumný ze dne na den nezastaví dlouhodobě plánované dopravní investice, investice do infrastruktury, a i třeba dotační programy, se kterými někdo nemusí souhlasit, je obtížné seškrtat rychle v čase, protože třeba to zemědělství by to velmi těžce postihlo, kdybychom jednorázově škrtli všechny dotace, přestože podle nás je potřeba ta pravidla výrazně upravit. Takže operační prostor vlády úplně mizí.

Co je ještě horší - strašně za těch pár let vlády hnutí ANO a ČSSD stoupla závislost státního rozpočtu a příjmů státní pokladny na zdanění práce. Příjmy státního rozpočtu ze zdanění práce, to znamená z odvodů na sociální pojištění a z peněz z příjmů fyzických osob, stouply o 50 %, zatímco zbytek těch příjmů stoupl jenom o 12 %. To je prostě obrovský nepoměr a přináší to i obrovské riziko, protože právě zdanění práce je nejvíc náchylné na výkyvy hospodářského cyklu. Takže ve chvíli, kdy přijde krize, tak výpadek zdanění práce bude daleko větší než třeba výpadek daně z přidané hodnoty nebo spotřebních daní a v důsledku se ten rozpočet může dostat do daleko větších problémů, než se dostal v letech 2008, 2009 a v těch následujících krizových letech.

Další velký problém vnímáme v tom, že v praxi je rozpočet, tak jak ho schvalujeme, víceméně cár papíru. Ve vzduchu, nebo řekněme je stále k dispozici 130 mld. nespotřebovaných výdajů z minulosti, které umožňují vládě vlastně o těchto 130 mld. navýšit výdaje. Já vím, že většinou se to nestane, protože zase něco jiného se odloží na další rok, a takhle valíme tento balík nerealizovaných a odložených, přerušených projektů před sebou, nicméně v praxi to znamená, že rozpočet reálně nelimituje to hospodaření resortů tak, jak si třeba poslanci nebo občané myslí, ale ve skutečnosti tam je obrovská volnost v nakládání s tím rozpočtem. V praxi za minulý rozpočet proběhlo více než 900 rozpočtových změn formou rozpočtových opatření, z toho některá v řádu miliard korun. Dějí se úplně bizarní věci, kdy se nějaký festival financuje z kapitoly státní dluh a různé takové podivné přesuny. Cíleně se v tom rozpočtu vytváří vata, ať už v kapitole správa státního dluhu, nebo v aktivní politice nezaměstnanosti. Ty resorty velmi dobře vědí, že jsou tam položky, které pokud se něco v ekonomice výrazně nezmění, budou časem sloužit čerpání nějakých jednorázových výdajů, které třeba už má někdo na vládě připravené, ale tady se s nimi vlastně vůbec nepochlubí, a formou rozpočtových opatření se ten rozpočet pak velmi výrazně změní.

Potom vážné výhrady máme vůči té praxi, kdy rozpočet počítá s příjmy z ještě nepřijaté legislativy, nebo dokonce z legislativy, která ještě ani nešla na vládu. Rozpočet počítá se 16 mld. jednorázového příjmu za to, že stát začne zadržovat DPH podnikatelům o 15 dní déle. Přitom ten návrh ještě neprošel ani prvním čtením a já předpokládám, že o něj bude obrovská bitva. Myslím, že je to snad ještě horší nápad než to, co předvádí vláda u zdanění rezerv pojišťoven, a tam už je dneska velká bitva a dost silně to ilustruje snahu hnutí ANO vlastně vyluxovat všechny zbývající možné rezervy pro financování státu. Prostě stejně jako se z příjmů ČEZ stal běžný příjem rozpočtu, stejně jako se teď vláda chystá zdanit technické rezervy pojišťoven, tak tohle je další čistě jednorázový příjem, který se používá na to, aby rozpočet vypadal v očích veřejnosti aspoň trochu dobře, přestože vlastně není žádná hospodářská krize, přestože pořád ještě rosteme. Příjmy rostou o více než 100 mld., a přesto vláda má potřebu tyhle rezervy, které, i pokud bychom si řekli, že skutečně je to opatření naprosto nutné a že potřebuje nutně peníze, tak dělejme takovéhle věci skutečně v době nouze největší. Ale to, že v době hospodářského růstu si stát vylepšuje svoje vlastní cash flow na úkor podnikatelského sektoru, je pro mě úplně nepochopitelné. Prostě že firmám bude 45 dní zadržovat DPH - mně to prostě nepřijde absolutně rozumné.

Dvě miliardy má být příjem z digitální daně, která ještě nešla ani na vládu. V programovém prohlášení je, že daňové prostředí má být předvídatelné, a současně je tady v říjnu předložený rozpočet, který počítá se zdaněním nějakého konkrétního sektoru o 2 mld. korun, a přitom ta daň ještě ani nebyla předložena do Poslanecké sněmovny. Já nevím, kdo tohle považuje za realistické. Podle mě, když všechno půjde z hlediska vlády hladce, tak se podaří tu daň zavést od 1. ledna 2021. To snad i největší optimisté s tímhle souhlasí, a my tady s ní máme vydělat 2 mld. do tohoto rozpočtu, který teď schvalujeme. A další věc je, že ta daň sama o sobě - my ji myšlenkově podporujeme, podporujeme to, aby nadnárodní giganti v digitální oblasti platili daně jako všichni ostatní, ale nastavit tu daň tak, že je pro některá odvětví vyšší než daň z příjmu právnických osob, nám nepřijde rozumné. Takže určitě i o podobě té daně bude velká debata.

Ze zdanění cigaret vláda počítá se 7,7 mld. korun. Podle mě to je velmi optimistické očekávání, protože většinou první rok po tom zvýšení spotřební daně krátkodobě přijde nějaký výpadek, takže spousta prodejců se předzásobí ještě v tomto roce. Takže teď si vláda vylepší výsledek hospodaření za tento rok, ale příští rok bych rozhodně nebyl tak optimistický.

Zjevná chyba je, že návrh rozpočtu stále počítá s 200 mil. korun ze zdanění domácích kotelen, kde už je, doufám, i koaliční shoda, že zdražovat lidem vytápění není rozumné a že to z toho daňového balíčku vypadne.

Tak tolik k té praxi, kdy se jako příjmy počítají věci, které zdaleka nejsou vůbec jisté, některé jsou navíc extrémně kontroverzní, a ještě k tomu vláda luxuje jednorázové příjmy, co to jde.

Poslední argument, proč si myslím, že ten rozpočet je cár papíru, je to, že nevíme, jak ve skutečnosti se vláda ta čísla chystá naplnit a co se ve skutečnosti realizuje. Dneska se handrkujeme o to, jaké budou kapitálové výdaje, ale ve skutečnosti to, co bude napsáno v rozpočtu, je marginální ve vztahu k tomu, co bude skutečně realizováno. Teď se můžeme hádat o změny v řádu jednotek miliard, ale to, jestli ty projekty budou realizovány, prostě udělá výchylky v řádech desítek miliard. Jak jsem zmiňoval u debaty o závěrečném účtu za rok 2018, v roce 2018 se podařilo vyčerpat pouze dvě třetiny kapitálových výdajů. Takže my máme vážnou obavu, že něco podobného hrozí i letos. Stejně tak se obáváme, že podobně problémy hrozí u investic do vědy a výzkumu. A tam zase, na papíře to dobře vypadá, plánuje se velké navýšení, ale nevíme, jestli se bude konat i v praxi.

Už proto, že vláda nenachystala žádné rezervy na krizi a jsme připraveni na krizi hůř než v roce 2008, rozhodně podpoříme vrácení tohoto rozpočtu k přepracování. Podporujeme snížení schodku a podporujeme zvýšení kapitálových výdajů. Nejvíc to podle nás potřebují investice do infrastruktury železniční. Tam si myslíme, že se investice zbytečně odkládají. A naše země to potřebuje. Asi největší ostuda je, že vlaky z Vídně do Berlína jezdí stále přes Norimberk a jsou tam výrazně rychleji, než kdyby jely přes Prahu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a prosím nyní do rozpravy pana poslance Bauera, připraví se pan poslanec Dolejš. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bauer: Pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych i já krátce okomentoval návrh státního rozpočtu České republiky na rok 2020. Přiznám se, že jsem hledal vhodné slovo, nebo nějakou zkratku, kterou bych zjednodušeně a v souhrnu pojmenoval tento návrh rozpočtu, aniž bych rozebíral detaily a jednotlivá čísla. A spontánně se mi vybavila moje oblíbená kniha - Milan Kundera mi promine - Nesnesitelná lehkost bytí.

A je opravdu neuvěřitelné, vážená vládo, s jakou nesnesitelnou lehkostí projídáte budoucnost naší země. Je alarmující, s jakou lehkostí se vezete na vlně nebývalého ekonomického růstu, a přitom podle mého názoru jednoznačně nemyslíte na horší časy, a už vůbec nemyslíte na zadní vrátka. Já se nestačím divit, s jakou nesnesitelnou lehkostí pomíjíte dobré ekonomické časy k řešení skutečných problémů naší země. Tím největším je stárnutí obyvatelstva, nepříznivý demografický vývoj a s tím související dlouhodobě neudržitelný penzijní systém.

Nerozumím tomu, s jakou lehkostí tady zástupci koaličních stran sdělují nám a všem daňovým poplatníkům, že návrh státního rozpočtu se 40miliardovou sekyrou je v době mimořádného ekonomického růstu dobrým rozpočtem. To tady zaznělo dneska několikrát. Nebo velmi dobrým rozpočtem, což tady také zaznělo. Nebo vyváženým rozpočtem. Já se ptám, co to je za ekonomický nesmysl.

Vždy platilo, že privát platí erár. Že bohatství země nevzniká někde na ministerstvu, že ho nevytváří úředníci. A proto nerozumím tomu, s jakou lehkostí přehlížíte stav, kdy průměrné mzdy v soukromém sektoru jsou nižší než v sektoru státním, jinými slovy, že ti, kteří financují stát a jeho aparát, mají v průměru nižší mzdy než ten erár samotný.

Víte, já jsem zažil na půdě této Poslanecké sněmovny opravdu bouřlivé debaty nad povodňovými rozpočty v době, kdy nemalá část naší země byla významně poškozena povodněmi. A také jsem zažil bouřlivé debaty v této velectěné Sněmovně nad státním rozpočtem v době ekonomické krize. V době, kdy pamatujete, že padl Lehman Brothers, a v době, kdy se logicky příjmy státu, příjmy krajů a obcí propadaly do dnes pro většinu z vás nepředstavitelných čísel. Proto je pro mě neuvěřitelné, s jakou nesnesitelnou lehkostí tady o této složité době, jak jsem to dnes poslouchal, někteří politici hovoří. S jakým patentem na rozum a knížecími radami tuto složitou tehdejší dobu hodnotí, aniž by o tom měli elementární znalosti. Vláda by měla dělat pravý opak. Měla by se z této minulosti a složitých dob poučit a dokázat předvídat. Aniž bych to naší zemi opravdu přál, tak horší časy prostě dříve nebo později do naší země přijdou.

Poslední věc. Pokud se podíváte na kapitolu 313 Ministerstva práce a sociálních věcí, které se snažím detailněji věnovat, zjistíte, že výdaje této kapitoly jsou v úrovni přibližně 686 mld. korun. Je to nárůst o skoro 50 mld. oproti tomu předešlému roku. Podle mého názoru jsou tu ale dvě klíčová čísla. Za prvé podíl této kapitoly, to znamená kapitoly 313 Ministerstva práce a sociálních věcí, na celkovém státním rozpočtu je momentálně necelých 44 %. A za druhé, to druhé číslo, podíl mandatorních výdajů této kapitoly 313, je skoro 94 %. Plyne z toho jediné. Pokud nenastane nějaká razantnější změna, tento sociální kolos nebude brzy možné ufinancovat nebo zaplatit.

Závěrem jen, že dobré změny, které přehodí kormidlo vládní politiky směrem k budoucnosti, si myslím, že vám, vážená vládo, významně nejdou. Vy náš stát nespravujete, nerozvíjíte, ale podle mého názoru jen udržujete a zadlužujete. Možná máte oproti jiným vládám lepší marketing, ale vládnete špatně a předložený návrh rozpočtu je toho důkazem. Mimo jiné i z těchto důvodů já tento návrh státního rozpočtu rozhodně nepodpořím. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A prosím pana poslance Dolejše do rozpravy, připraví se pan poslanec Onderka.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Když dovolíte, pár poznámek k probíhající diskuzi. Nebojte se, nebude to rámováno takovým tím, nechtěla jsem, musela jsem, protože to bývají nejdelší vystoupení. Přestože si myslím, že pozice jsou vcelku v této Sněmovně rozdělené, že všichni asi tušíme, jak to hlasování dopadne, tak si neodpustím tři stručné poznámky, tak jak mě napadly při poslouchání diskuse, s tím, že - na předřečníka, který obvinil tu část spektra, která se chystá hlasovat pro rozpočet, z jakéhosi prodávání budoucnosti - mě napadl jiný kunderovský titul, tedy Žert. V jiném kontextu, samozřejmě, protože tam pokud nějaký vtípek a la Ať žije Trockij! byl sešrotován debilním systémem, tak bych nerad, aby nás šrotovaly výkřiky Ať žije Milton Friedman! nebo někdo takový, který věří, že méně státu nás zachrání. Soustřeďme se tedy, prosím vás, na tři věci, které se teď pokusím přednést.

Já myslím, že tady vcelku opakovaně zaznělo, že to, co máme na stole, je pragmatickým kompromisem. A jak jinak? Koneckonců celá tato vláda vznikla jako pragmatický kompromis, a tudíž předkládá i rozpočty, které jsou svého druhu pragmatickým kompromisem. A v podstatě se to dá opřít i o pozici klíčových institucí, které snad nebudeme podezírat z nějak přehnaných politických aspektů. Například to, že tripartita tento rozpočet projednala v tom duchu, že to nenabourává ani na jedné straně konkurenceschopnost naší ekonomiky, na druhé straně to přece jenom nějakým způsobem řeší onen sociální gap, tedy mezeru oproti minulosti, kdy doháníme pro naše lidi to, co si dávno zasloužili, protože z ekonomického růstu by samozřejmě měl mít něco i řadový člověk.

Druhou tou institucí je Národní rozpočtová rada, která konstatuje, a to zdůrazňuji opakovaně, z krátkodobého hlediska - z krátkodobého hlediska - že veřejné finance jsou v podstatě, a celý veřejný sektor v tomto smyslu je tedy konsolidovaný, a že pokud se nacházíme v nějaké konkrétní hospodářské situaci, kdy se nám uzavírá produkční mezera, kdy vychládá ekonomika, ale stále ještě roste, a že nevíme, jaká rizika budeme inkasovat v nejbližším období, tak že ta mírně expanzivní fiskální politika do toho mixu hospodářské politiky v podstatě zapadá. Dodám, že monetární politika z tohoto pohledu je spíše stabilizační, protože koruna nám sice pomalu, ale přesto tvrdne a úrokové míry jsou vyšší, než které nabízí například Evropská centrální banka. Čili je to pragmatické, je to projednatelné, neprodáme budoucnost tím, že takový krok schválíme, ale zároveň, přiznejme si, že tu budoucnost ani nevyřešíme. Čili ten kompromis má nějakou cenu, ten kompromis v podstatě možná pro někoho otevírá, pro někoho komplikuje dveře do budoucnosti, ale v každém případě zůstávají některé věci na stole. A to především proto, nebo také proto, že jestli probíhá tady určitá konsolidace nejenom veřejného sektoru, ale obecně správy státu, takže ta konsolidace probíhá s větrem v plachtách.

Posledních pět šest let nám ekonomika rostla, v určitém období dokonce výrazně nad průměr Evropské unie, čili samozřejmě ten manévrovací prostor pro kohokoliv, kdo by seděl ve vládních křeslech, je mnohem jednodušší. A pokud se pokusíme separovat, co je dílem velkého kormidelníka a co je spíše díky tomu větru v plachtách, tak ten velký kormidelník tam samozřejmě až takovou přidanou hodnotu samozřejmě nedává.

Mohli bychom rozebírat per partes, do jaké míry se racionalizace státního provozu daří. Já obecně ve fiskální oblasti vidím jako velký vklad to, že už na začátku tohoto vývoje vláda mohla přijmout práci předchozích vlád a spustit řízení likvidity, to určitě pomohlo. Co považuji za nedotažené, to jsou třeba personální audity či řešení nadbytečného množství všelijakých outsourcingů, kdy si najímáme firmy tam, kde bychom ušetřili tím, kdybychom to efektivně a koncentrovaně zvládali sami. Ale takto bychom mohli v podstatě pokračovat dlouho. Spíše je otázka jestliže tedy ten kompromis je na stole, abychom zbytečně cenu toho kompromisu nezvyšovali. A to se na mě nezlobte, to je trošičku ode mě teď politický vzkaz těm, kteří - teď nemyslím by vraceli dneska rozpočet. Já věřím, že vrácen nebude, a že tudíž se nedostaneme do nějakého časového stresu, abychom pak za pár týdnů projednávali rozpočet, který by se dramaticky až tak ve své struktuře a racionalitě nelišil, a pouze bychom se vystavili dopadům toho opožděného projednávání. Spíš mám na mysli to, že jako zákopovou válku, nebo zákop, kde se zatím kolegové z opozice opevnili, je ten daňový balíček, který pochopitelně je jednou z položek, který vstupuje na příjmové straně do státního rozpočtu, a myslím si, že i když ten balíček nepochybně lze dotvořit hlasováním, tak tady vést tu zákopovou válku je poněkud nešťastné, protože bychom právě touto hrou o čas spíš cenu toho kompromisu zvýšili.

Poslední, třetí poznámka směřuje k budoucnosti. Já jsem tady řekl, že to, co máme na stole, tu budoucnost nevyřeší. Že nám zůstalo až příliš mnoho nezodpovězených otázek. Ale taky, ruku na srdce, nezodpovězených proto, že jsme nesbližovali podstatu našich stanovisek, někde to třeba není ani možné, ale že jsme někde zůstali u vlajek, transparentů, hesel, nikoliv u meritorního řešení systémové povahy těch problémů. Tato vláda, byť má kompromisní rámec, tak nepochybně by měla některé věci dořešit, aspoň proto, že je politicky slíbila.

Z těch restů, které zatím nejsou dořešeny a do budoucna by snad mohly pomoci, bych připomněl kontrolu nad vodou a nad surovinami. Připomněl bych to, že byl slib tady řešit sociální služby systémově, tedy ne každoročním handrkováním. Že je tady stále otevřená otázka - a určitě by to neměla být příležitost pro soutěž jedné nebo druhé ministryně, ale pro nás pro všechny, aby to bylo kvalitní - a to je řešení dostupného bydlení. A jsou tady i sliby na valorizační automaty, ať už se to týká minimální mzdy, ať už se to týká plateb za státní pojištěnce, to si myslím, že by byl důležitý, byť dílčí systémotvorný vklad do toho, co po této vládě možná jednoho krásného dne zůstane.

To, že některé věci se nedají teď řešit, protože se dostáváme do určitého tlaku a ten manévrovací prostor se nám snižuje, lze dokumentovat na jednom tématu, a to je, a všichni to v podstatě víme a bohužel to musíme i akceptovat, to, že není řešena otázka životního a existenčního minima. To by totiž byly při nedořešeném systému, kvalitě systému, takové peníze, že bychom to skutečně neunesli. Ale přesto víme, že to řešit musíme. Takže to je další argument pro to, že bychom se k té systémové a strategické debatě měli přeci jenom vrátit.

A to, co bude skutečně tvořit budoucnost této země, tak to z velké části není ani to handrkování, které jsme dneska předváděli, ale že si budeme muset ujasnit, jak by měl vypadat bezpečný energetický mix České republiky, abychom modernizovali český průmysl třeba v duchu 4.0, ale abychom si zároveň zachovali určitou konkurenceschopnost ve světě. Že bychom měli vyřešit penzijní systém, kdy víme, že zatím je udržitelný, ale v řádu deseti patnácti let vzniknou obrovské problémy. A tak dále, a tak dále.

Takže témat je dost, a témat i z hlediska struktury státního rozpočtu, si řekněme, pokud např. dneska ráno nebo dopoledne přišel pan prezident a zmínil oblast příjmů, tak já si myslím, že ji zmínil právem. Ale bohužel my jsme tuto věc zrovna dvakrát nerozklíčovali kromě jiného i proto, že strategie rozpočtových příjmů není předmětem ani koaliční smlouvy, ani tolerančního patentu. A v podstatě politická rozbíhavost tady trvá. Myslím si, že na to bychom měli myslet a znovu se vrátit k meritorním otázkám. Je skutečností, že pokud nám ekonomika roste o 2,2 %, což je ten tzv. realistický výhled, tak ano, příští rok, tak jestli nám vzrostou daně o 6 %, tak i jednoduchým algebraickým úkonem se dostaneme k tomu, že se nám pravděpodobně mírně zvýší daňová kvóta, a tady to někteří úporně nesli. No ta daňová kvóta samozřejmě se mírně zvýší. Nevím, kde kdo z nás cítí to optimum daňové kvóty. Jenom bych připomněl, že to je zhruba průměr OECD. Pravda, průměrná teplota v nemocnici nedává vždycky tu pravou informaci. V OECD jsou velké rozptyly. Ale když se třeba podíváme do Evropské unie a do vyspělejších států, tak kdepak je Rakousko, Německo, neřkuli Francie? Takže nedramatizujme samotný fakt té daňové kvóty, ale spíše se podívejme na to, jak to břemeno je naloženo, komu je naloženo, jestli má negativní sociální dopady a vyvolává pocit nespravedlnosti. Jestli má ekonomicky aktivizující účinek atd.

Tím pádem ale musíme strategicky, opravdu strategicky řešit takové otázky, jako je ekologická daňová reforma. Nezlobte se, ale musím do toho talonu vložit otázku daňové progrese, protože to není nějaký výmysl jenom naší strany, to je prostě téma, které jde Evropou a které si myslím, že je třeba dořešit. A pokud tady zazněla - pan prezident o tom mluvil, myslím - otázka využití peněz, které jsou v oblasti daňových úlev, daňových výjimek, ale to přece je legitimní téma.

Já jsem si všiml, odpoledne už na to reagoval, tuším, pan Páral z Eura a pak se tím možná inspiroval kolega Kalousek, který se o to také tady otřel. Tady ale přece nikdo neříká, že se vezme těch 300 mld. a mechanicky se v podstatě naloží těm ekonomickým subjektům. Tady jde o to, že ta struktura ekonomických výjimek vznikla nějakou neřízenou lobbistickou činností, že by mohla být optimalizována, a že dokonce, připomenu vám, mnozí to jistě víte, existuje i evropský projekt Common Corporate Tax Base, tj. ta společná konsolidace společného daňového základu u korporátních daní může některé inspirace nabízet, a pokud já tedy dobře čtu informace z Ministerstva financí, tak se nějaké úvahy na téma daňových úlev chystají. Takže já bych to nezahazoval jako něco špatného, jako něco absurdního, ale prostě patří to do toho balíčku strategických daňových úlev.

Pokud jde o výdaje, tak všichni se tady, nebo zejména kolegové zprava, strefovali do mandatorních, případně kvazimandatorních výdajů. Abych připomněl, že pokud jde o mandatorní výdaje, tak ono je to relativní číslo, pokud bychom vycházeli z procent, takže například v krizových letech ty mandatorní výdaje tvořily přes 60 % rozpočtu. To, že jsou dneska na těch 56 %, je relativní změna. Ano, mandatorní výdaje rostou, jako roste státní rozpočet, jako roste HDP, jako roste všechno. Je pravdou, že z roku na rok dokonce rostly rychleji, protože se přidalo na některých těch výdajích, ale co je daleko důležité, protože já si myslím, že to procento je vcelku srovnatelné a jaksi udržitelné, co je za tím, jak kvalitní a efektivní jsou zatím veřejné služby a ty výdaje. A já si myslím, že sem bychom měli napřít naši energii, pokud chceme skutečně hovořit o budoucnosti, o strategii, pokud chceme, abychom, řekněme, tu důchodovou reformu nachystali tak, aby kvůli finanční udržitelnosti netrpěla udržitelnost sociální, abychom zachovali pro občany dostupné zdravotnictví a tu nezbytnou sociální síť.

Z vás, myslím, že to byl kolega Klaus, nebo někdo spíš z té pravé části politického spektra, kdo tu říkal, že levice ráda žije z cizího a že jí kolikrát to cizí dojde. Nezlobte se na mě, ale vybrané daně pro mě nejsou cizí peníze. Vybrané daně jsou na základě společenské smlouvy něco jako odraz jakéhosi common sense, což já nevnímám jako zdravý rozum, a zdravý rozum nám říká - vykašleme se na stát. Já to vnímám jako jakýsi sensus communis, tedy společný názor, který byl vtělen do demokratické právní normy, a na základě této demokratické právní normy z toho financujeme sociální stát, což já považuji za civilizační výdobytek, a nikoliv vadu na kráse.

Takže tento druh úvah, myslím, by měl ožít, ať již se to zvládne zcela pragmaticky legislativně, anebo aspoň vytvoříme nějakou míru budoucí shody. Ale věnujme se tomu, protože schválením dnešního rozpočtu v prvním čtení budoucnost ani nezatratíme, ani ji nezachráníme. Ale je třeba na ni myslet. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Nyní zde mám faktické poznámky, takže prosím pana poslance Ferjenčíka a pak je přihlášen pan poslanec Elfmark, ale ten není v sále, tak uvidíme, jestli se vrátí, nebo jestli je to omyl. Prosím, pane poslanče. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěl jenom stručně reagovat na kolegu Dolejše v té otázce růstu složené daňové kvóty. Problém je, ta složená daňová kvóta roste i v případě, že se daňové zákony nemění, protože sleva na poplatníka a stropy na sociální pojištění jsou konstruované tak, že když máme inflaci a růst reálných mezd, tak to průměrné zdanění průměrné mzdy stoupá. A vy tady mluvíte o progresi, ale přitom KSČM odmítá podpořit zvýšení slevy na poplatníka, což je přesně příklad, kdy prakticky dochází k progresivnímu zdanění. My jsme vlastně spolu s ODS přišli s konceptem, který umožňuje snížit zdanění práce, který by měl být principiálně přijatelný i pro levicové strany, ale vy to prostě blokujete. Tak to je pak těžké. Ale zdanění práce je extrémní u nás a zdanění té nejlevnější práce je už úplně neúměrné. A to, myslím, vy, který té ekonomice poměrně rozumíte, musíte vidět a bohužel z hlediska té vaší pragmatické koalice odmítáte tento problém řešit.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji do dodržení času. Pan poslanec Elfmark není v sále, takže to byl zřejmě omyl. A nyní prosím, pan poslanec Dolejš bude ještě reagovat s faktickou poznámkou. Omlouvám se panu poslanci Onderkovi. Prosím.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Nebojte se, bude to jenom stručná zdvořilá reakce. Je to téma, a řekněme si, že pokud nechceme o našich vlastních návrzích hovořit (jako) o jakési legislativní guerille a pokud chceme, aby daňové návrhy směřovaly ke strategické budoucnosti daní, zkusme si některá témata dát na stůl, a s tužkou v ruce. Já třeba taky jsem zastánce toho, aby se zrušila superhrubá mzda, ale trošku mě děsí představa, že by nás to stálo dalších dvacet miliard ze státního rozpočtu. Nebo dokonce třicet - mně tady je napovídáno z ministerských lavic. Takže proto si myslím, že koncepční návrhy by měly být připravovány v širším kruhu s tužkou v ruce, a nepochybně se pak můžeme někde potkat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. A nyní tedy pan poslanec Onderka do obecné rozpravy. Prosím.

 

Poslanec Roman Onderka: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já bych doporučil ne s tužkou, ale s kalkulačkou. To je pro kolegu Dolejše prostřednictvím pana předsedajícího. Jinak jsem pochopil, že tady je soutěž o tom, kdo zná lépe díla Milana Kundery, mého rodáka a přítele. A tak já bych doporučil také jednu, je z roku 1965, kdy jsem se narodil, a jmenuje se Monology. Je to sbírečka básní, doporučuji si přečíst. Ten název vystihuje to, co se děje v Poslanecké sněmovně. Máme jasně rozdělenou koalici, opozici, stranu, která podporuje vládní koalici, a každý z nás si vede monolog a i podle účasti v sále je jasné, že každý ví už dopředu, jakým způsobem bude hlasovat. Padá zde mnoho myšlenek. Já pouze zmíním dvě, jedna politická, jedna technická, které zazněly.

Jedna politická, která se dotýká, jakým způsobem funguje levice, jakým způsobem funguje pravice. To je takzvané rozdávání z cizího, jak to tady již padlo od kolegy Dolejše prostřednictvím pana předsedajícího. Tady chci upozornit, že to tak prostě není, že to jsou pouze fráze a nějaké nadpisy pro novináře. Levice prostě přerozděluje, pokud má tu možnost, daně, to znamená, finanční prostředky jakéhokoliv rozpočtu, ať na úrovni státu, krajů, či obcí, to znamená municipalit, způsobem, kdy se snaží pomáhat těm nejchudším, těm nemovitým, těm, kteří mají nějaký hendikep. Prostě těm nejslabším. Ale nejenom jim, ale na ně klade důraz. To je potřeba si uvědomit a to je ten rozdíl mezi tou levicí a pravicí z toho vašeho pohledu, když říkáte, že levice rozhazuje.

Potom ta technická, ohledně mandatorních výdajů. Jasně, nemusíme mít tak velké mandatorní výdaje, pak nezvyšujme důchody seniorům, ale v ten moment se dostáváme do pozice, že budeme žít o dvacet let zpátky. Oproti Západu se propadneme o čtyřicet, padesát let zpátky.

Je potřeba si uvědomit, že průměrný důchod v České republice je nějakých 13 300. Tím navýšením se dostáváme přes částku nějakých 14 000. Zkusme si každý z nás vyzkoušet, jak se žije za 10 tis. měsíčně v České republice, a pak možná pochopíme, že mandatorní výdaje nejsou tak jednoduchá záležitost. A ani do budoucna se nám nebudou rapidně snižovat. Rozumím prostřednictvím pana předsedajícího kolegovi z Pirátů Ferjenčíkovi, který říká, že bychom ale ten růst měli korigovat a zastavit. Tam s ním souhlasím. A to je opravdu, jak říkal kolega Dolejš, prostřednictvím pana předsedajícího, na širokou diskusi všech politických subjektů a vyříkat si tyto věci.

K rozpočtu. Podle mého názoru rozpočet oproti rozpočtu loňského roku a letošního roku je opravdu prorůstový a je proinvestiční. Prostě těch investic je tam více než v minulých rozpočtech a prorůst je tam jasně viditelný. Že si každý z nás představuje, že by se mělo investovat více, to bezesporu ano. Já si ovšem nedokážu ani dneska moc představit, to znamená dneska myslím v dnešní době, že by paní ministryně Schillerová dala do rozpočtu na investice dalších třeba 30, 40 mld. Mě by strašně zajímalo, kteří zaměstnanci, kteří řemeslníci by v České republice ty investice dělali. To bychom sem nastěhovali půlku Bulharska, půlku Rumunska, když máme nezaměstnanost zhruba 2 až 3 %, která se nám pohybuje na tom, že jsou to už lidé, kteří jsou buď z nějakého důvodu nezaměstnatelní, nebo nechtějí být zaměstnáni. Tak se ptám, jak bychom ty investice řešili. Já si dokážu živě představit, jak paní ministryně bude spokojená, až na konci příštího roku bude mít v rozpočtu nespotřebovaných dalších 10 mld., a třeba i z investic, protože se to nestihne proinvestovat. Každý, kdo dělal trošku komunální politiku, nebo se zabýval investicemi, ví, že to není jenom na těch politicích, ale že je to i na těch technikáliích věci, kdy se vám firmy odvolávají, propadne vám územní rozhodnutí a tak dále, a tak dále, to znamená, že se připravme na to, že se ani neproinvestuje jako obvykle ta částka, která v rozpočtu je.

Vláda investuje do lidí, ať do seniorů, anebo navyšováním mzdy i do soukromého sektoru, který se tam následně odráží. A je to tak správně. Jestli bych měl přijmout rétoriku toho, že v období, kdy se ekonomice v České republice daří, bychom měli šetřit, připravovat se na krizi, to znamená nenavyšovat důchody, nenavyšovat mzdy státním zaměstnancům a tak dále, a tak dále, a potom následně, když je krize, tak se musíme uskromnit a čerpat prostředky, které máme načerpané, tak by se nám stalo, že budeme mít průměrnou mzdu u důchodců v České republice stále 10 tis. Proboha, kdy jindy jim navyšovat tyto finanční prostředky než v období, když se ekonomice daří? Já jsem přesvědčen o tom, a celá sociální demokracie, že když se daří České republice, musí se dařit občanům v České republice, a ne jenom těm vyvoleným, ne jenom těm bohatým.

První verzi v červnu ministři za sociální demokracii odmítli podpořit, protože návrh Ministerstva financí neumožňoval plnit vládní program a priority ČSSD pro naše voliče. Tady bych chtěl poděkovat paní ministryni za vstřícnost, že jsme mohli komunikovat ať na úrovni rozpočtového výboru, tak na úrovni jednotlivých ministerstev. A tady je potřeba říci, že rozpočet nepočítal s penězi na sociální služby, boj se suchem, auta pro policisty nebo na investice pro hasiče. Kompromis je velice složitá věc, ale v kompromisu se nesmí cítit ani jeden partner jako vítěz. A já si myslím, že ANO se necítí jako vítěz, sociální demokracie se necítí jako vítěz, protože jsme udělali kompromis a to znamená, že ten kompromis je správný. A to je to důležité, protože při správném kompromisu nejsou vítězové jednotlivé politické strany, ale vítězem je Česká republika a občané České republiky. To považuji za zásadní v jakékoliv koalici. Z požadovaných 20 mld. korun se sociální demokracii podařilo obhájit téměř 15 mld. - zvýšení tarifních platů o pevnou částku 1 500 pro policisty, hasiče, sociální pracovníky, inspektory kontrolující kvalitu potravin, uvaděče a ostatní státní zaměstnance, zrušení nejnižší tarifní tabulky, což je nejvíce, to pomůže lidem s nejnižšími platy.

Co jednotlivá ministra vyjednala, nebudu číst úplně celé, ale pouze pár odseků.

Ministerstvo práce a sociálních věcí - zvýšení starobních důchodů v průměru o 900, tady jsem velice rád, že průměrný důchod se zvýší na částku 14 326 korun, jsme krůček od toho, abychom konečně naplnili slib, že senioři v České republice budou mít průměrný důchod 15 000 korun. Zvýšení rodičovského příspěvku o 80 tis. pro rodiny s dětmi do čtyř let s podmínkou, že rodičák dosud nevyčerpali. Zvýšení platů státních zaměstnanců o 1 500 korun a zrušení prvního stupně nejhůře placené tabulky hlavně pro zaměstnance v kultuře, vybraný personál a sociální služby. Co se týče dalších záležitostí, navíc 5,9 mld. a 800 mil. na transformaci IT už v tomto roce a 1,3 mld. přislíbené k dofinancování, například na kyberbezpečnost, sociální služby a podobně. V oblasti péče o děti, prevence rozpadu rodiny či pěstounské péče jsme získali vše, co jsme požadovali. Sociální služby mají prostor pro růst platů, a pokud se tripartita dohodne na vyšší částce, jsem přesvědčen o tom, že se najdou finance, aby se tato částka dofinancovala.

Na Ministerstvu vnitra to bylo jednodušší, ale o to náročnější finančně, protože v roce 2020 je rozpočet 80 mld. vyšší o skoro 4 mld. více oproti původnímu návrhu. Peníze pro hasiče a policisty - téměř 1 mld. korun pro hasiče a policisty ještě letos na technické vybavení včetně již zmíněných automobilů, příští rok 400 mil. na rekonstrukci policejních a hasičských stanic, 100 mil. na výškovou techniku pro hasiče, 500 mil. na obměnu vozového parku bezpečnostních sborů.

Na zemědělství 1 mld. navíc na boj proti kůrovci nebo proti suchu.

Na Ministerstvu zahraničních věcí nový zastupitelský úřad naší České republiky v Singapuru, který bude podporovat české firmy při expanzi na asijské trhy, boj s nelegální migrací, peníze na zahraniční rozvojovou spolupráci nebo pomoc lidem v místech, odkud by mohla přijít další uprchlická vlna.

Ministerstvo kultury - to byl největší oříšek, protože ministr kultury Zaorálek nastoupil de facto v momentu, kdy už byl rozpočet připraven. Přesto si polepší například uvaděčky v divadlech, knihovníci a další zaměstnanci v kultuře průměrně o více než 2 200 korun. A máme zde příslib paní ministryně, že co se týče živého umění, bude to řešit v rámci rozpočtu samostatně.

Přesto chci upozornit, že i když byl učiněn kompromis a sociální demokracie se zavázala a tady na mikrofon se zavazuje, že rozpočet podpoří, že pro něj bude hlasovat, přesto budeme pročítat a jasně si definovat případnou podporu jakýchkoliv pozměňovacích návrhů v Poslanecké sněmovně s tím, že sociální demokracie určitě navrhne některé pozměňovací návrhy. Chci avizovat, že já osobně mám již připravený návrh na navýšení částky na sociální služby, to znamená dofinancování v rámci rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí, a budu chtít ještě komunikovat s paní ministryní financí o finančních částkách na Ministerstvu kultury, které já považuji za nedofinancované a ve velkém propadu.

Jak již jsem zmínil, rozpočet České republiky je velký kompromis. Já bych si přál, aby naše vystoupení u tohoto mikrofonu nebyly pouze monology, ale abychom dokázali komunikovat daleko, daleko dříve před sestavováním rozpočtu vždy na kalendářní rok a aby tento zákon byl projednáván důstojně a tak, abychom ho stihli do konce letošního roku, aby nenastalo v České republice provizorium.

Vážené dámy a pánové, kolegyně, kolegové, já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A nyní prosím s faktickou poznámkou pana poslance Žáčka, připraví se pan poslanec Munzar. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Abych ukázal, že i opozice dokáže být kulturní, a urychlil prezentaci děl Milana Kundery, tak bych si dovolil zmínit ještě práci Směšné lásky - to bych charakterizoval, že je právě vztah koalice a KSČM. Kniha smíchu a zapomnění - to si myslím, že je v současném rozpočtu. Bohužel jako dopad rozpočtu přijde Valčík na rozloučenou a potom se obávám, že to bude poslední dílo - Život je jinde. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A prosím pana poslance Munzara.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, vážená vládo, já si taky dovolím říci pár slov k návrhu rozpočtu, který dnes projednáváme. Mě zaujala slova ctěného kolegy, který tady teď nyní není, pana kolegy Votavy prostřednictvím pana předsedajícího, který řekl, že se jedná, když to parafrázuji, o sociálně demokratický rozpočet a zohledňuje priority sociální demokracie, což před chvilkou potvrdil i pan kolega Onderka.

Při čtení státního rozpočtu jsem si dokonce vzpomněl na jeden citát Antonína Švehly, který říkal, sociální demokraté rádi rozdávají koláče, které sami neupekli a upéci ani nemohli, protože snědli těsto, které ještě nestačilo ani vykynout. Ano, takto mi to připomněl státní rozpočet tento citát. Ale není to jen rozpočet sociální demokracie. Je to společný rozpočet vlády ANO, ČSSD a KSČM. A vláda bohužel při řízení státního rozpočtu a při řízení státních financí de facto žije z podstaty a podle mého názoru dávno rezignovala na podstatné změny, které by vedly ke zvýšení dlouhodobé stability státních financí.

Přestože díky ekonomickému růstu rostou příjmy státního rozpočtu, tentokrát meziročně vláda počítá o necelých 100 mld. korun, vládě to bohužel nestačí a znovu a opět předkládá deficitní rozpočet. Paní ministryně tady hovořila o tom, že podíl státního dluhu na hrubém domácím produktu sice pomalinku klesá. Ale ono to není tím, že by se nám předkládal zdravý rozpočet, který má ambice snižovat státní dluh. Je to tím, že navzdory vládním krokům roste ekonomický růst, tento ukazatel se tedy zlepšuje kvůli ekonomickému růstu a vláda ho předkládáním deficitního rozpočtu naopak táhne dolů. A není to tak, že by vláda přispívala k úhradě státního dluhu.

Přestože vládě rostou příjmy a zároveň plánuje opět deficitní rozpočet, tak vláda hledá další dodatečné příjmy pomocí daňového balíčku a rozpočet postavila na normách, které ještě nebyly přijaty. V rámci těchto norem se například předpokládá i zdanění technických rezerv pojišťoven, což je vlastně jednorázový příjem do státního rozpočtu, který chce vláda rozpustit v běžných výdajích státu.

Co by se dalo hodnotit na první pohled pozitivně, je to, že kapitálové výdaje mají narůst oproti roku 2019 zhruba o 20 %, o 24 mld. korun na 146,7 mld. Nicméně ani to jejich podíl na celkových výdajích v příštím roce nedostane nad 10 %, tedy nad úroveň, které dosahovaly v době recese. To znamená, když tady pan kolega Onderka prostřednictvím pana předsedajícího hovořil o prorůstovém rozpočtu a prorůstových investicích, tak by si měl uvědomit, že nedosahuje státní rozpočet na příští rok v návrhu ani tolik investic, kolik bylo v podílu v době recese před x lety. A tato stále malá výše kapitálových výdajů limituje právě investice například do silniční nebo do železniční infrastruktury, což by v době růstu měla být také priorita, aby se položily stabilní základy budoucího ekonomického rozvoje. A jak zde říkal pan kolega Onderka, uvidíme, jak se vládě podaří čerpat i investicetakto snížené oproti době před deseti lety.

Se zvyšováním objemu rozpočtu vláda neustále zvyšuje tlak pouze na příjmovou stránku rozpočtu. Není tedy divu, že složená daňová kvóta permanentně roste. Neznamená to nic jiného, než že stále větší procento našeho hrubého domácího produktu je stále více a více přerozdělováno přes veřejné finance. Jak tady říkal pan kolega Onderka, levice ráda přerozděluje, velice ráda, a tím se pasuje do role, že ráda rozhoduje o cizích penězích. Překvapil mě pan kolega Dolejš, že vybrané peníze z daní nepovažuje za cizí. A já si myslím, že to je právě ten problém, že levice nevnímá tyto prostředky jako peníze, které se nejdřív musí vzít daňovým poplatníkům, a opravdu se k nim mnohdy chová podle hesla z cizího krev neteče.

Rapidně nám roste personální obsluha státních funkcí. Mezi rokem 2014 a rokem 2020, abychom nesrovnávali pouze meziroční růst, se jedná o nárůst o cca 58 tis. státních zaměstnanců, pokud srovnávám skutečnost roku 2014 a předpoklad roku 2020. Ano, některé státní zaměstnance potřebujeme - ve škole, hasiči, policisté apod. Ale bohužel roste i počet státních zaměstnanců v byrokracii a na ústředních orgánech státní správy a jejich resortních organizací. Objem prostředků na platy za tu dobu vzrostl o více než neuvěřitelných 86 mld. A toto není jednorázový vývoj. Tímto růstem vláda zatěžuje každý další rozpočet a ten bude muset v budoucnu daňový poplatník zaplatit.

Jak jsem říkal, vláda žije z podstaty. Bohužel nevyužila příznivé situace ekonomického růstu, a ani se k tomu nehodlá, a zvyšujících se příjmů státního rozpočtu pro nějaké proticyklické reformy. Naopak státní finance jsou na případnou recesi a ochlazení ekonomiky ještě hůře připraveny než v době ekonomické krize. To je bohužel špatná vizitka hospodaření se státními financemi. Místo aby vláda využila hospodářského růstu ke stabilizaci státních financí, ke strukturálním změnám, které potřebujeme, a přípravě na doby budoucí ekonomické stagnace, či recese, či stárnutí populace, tak si stát stále žije nad možnosti. A bohužel to jednou daleko více zaplatí daňový poplatník.

To jsou důvody, dámy a pánové, proč nepodpořím tento návrh státního rozpočtu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Prosím pana poslance Skopečka do rozpravy. Připraví se paní poslankyně Šafránková. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně za slovo. Zaslechl jsem tady jednotlivá díla rovněž mého oblíbeného spisovatele Milana Kundery. Nevím tedy, jestli někdo nezmínil pro mě jeho nejlepší román Žert. Tak to je zase podle mého názoru nejpřiléhavější dílo, resp. jeho označení, kterým by šlo pojmenovat návrh státního rozpočtu nebo některá vystoupení poslanců, kteří ho hájí. Ale jestli už to zaznělo, tak se omlouvám za opakování.

Začal bych asi vystoupením pana prezidenta, který tu dopoledne přišel podpořit jako každoročně státní rozpočet. Od toho se myslím dá odpíchnout. Jeho podporu státnímu rozpočtu bych označil za podporu politického charakteru, nikoli ekonomického. Co mě k tomu vede? Vedou mě k tomu vyjádření pana prezidenta Zemana, která učinil v minulosti, kdy peskoval například sociálního demokrata Bohuslava Sobotku. Všichni si dobře pamatují, jak mu vyčinil za to, že Bohuslav Sobotka realizoval deficitní rozpočty v době ekonomického růstu. Jako keynesiánec, za kterého se pan prezident označuje, vysvětloval panu Bohuslavu Sobotkovi, že deficity je možné realizovat v době recese, kdy mají pomoci ekonomice, kdy mají doplnit agregátní poptávku a posunout ji tak, aby se ekonomice začalo opět dařit, nikoli však v době růstu, kdy deficity odmítá. A v minulosti svoji vlastní stranu, resp. reprezentanty své vlastní dřívější strany sociální demokracie peskoval za to, že schvalují a připravují deficitní rozpočty v době růstu.

Pár let uběhlo, ekonomické časy jsou stejně dobré, ekonomika stále roste ještě slušným tempem. Máme nejnižší nezaměstnanost ještě i oproti období, kdy byl ve vrcholové politice Bohuslav Sobotka. A panu prezidentovi Zemanovi najednou deficitní rozpočty nevadí. Nejenom že nepeskuje současnou vládu, premiéra nebo ministryni financí, ale dokonce ji nepřiměřeně za to chválí. Nevím, kde se stal ten přerod keynesiánského ekonoma do nějaké teorie, nebo k ekonomické škole, kterou já zatím neznám, protože neznám ekonomický směr, který by doporučoval realizovat deficity a zadlužovat se v době ekonomického růstu. Nicméně tato změna pana prezidenta je zajímavá. Ale on sám říká, že jenom blbec nemění názory, tak je to možná tento případ.

Já bych to spíše viděl v tom, že to byla opětovně demonstrace velmi úzkého politického spojení pana prezidenta se současnou vládou a s premiérem Andrejem Babišem. Pak tomu rozumím a také tak to jeho vystoupení dneska v Poslanecké sněmovně chápu. Pan prezident prostě zapomněl na ekonomickou teorii, zapomněl na své vzdělání, zapomněl na své dřívější výroky a poučování sociálních demokratů, že v době růstu se hospodaří vyrovnaně nebo přebytkově, a prostě pochválil svého nejbližšího politického spojence, nebo propadl kouzlu paní ministryně financí, jak také v médiích naznačoval.

Ten rozpočet já samozřejmě považuji za špatný. Považuji ho za špatný z mnoha důvodů. Není to jenom kvůli deficitu, který by podle mého názoru opravdu neměl existovat. Je potřeba připomenout, že meziročně - a už to tady několikrát zaznělo - vláda bude mít na své přerozdělování oproti letošnímu roku v příštím roce o celých 113 mld. korun navíc. O 113 mld. korun navíc meziroční nárůst příjmů státního rozpočtu, a přesto paní ministryně Schillerová a potažmo s ní celá vláda není schopna z těchto 113 mld. korun ušetřit ani halíř a připravit rozpočet, který by byl byť třeba o jednu korunu nižší, než byl návrh deficitu pro letošní rok. Ještě více to číslo zaujme, když se podíváme na delší časovou řadu do doby, kdy hnutí ANO přebíralo resort financí v roce 2014. Tak oproti roku 2014 má vláda na to přerozdělování více jak 300 mld. korun navíc. Dostali 300 mld. korun navíc díky ekonomickému růstu, a přesto nejsou schopni ani po letech ekonomického růstu a v době rekordně nízké nezaměstnanosti připravit rozpočet vyrovnaný.

Jak jsem říkal, nevadí mi jen ten deficit, ale vadí mi velmi, nebo kritizuji a obávám se i struktury státního rozpočtu, resp. toho, kam se posunuje. Mně jako pravicovému politikovi, jako liberálnímu ekonomovi vadí samozřejmě i to, že velmi rychle roste míra přerozdělování v České republice, což jinými slovy znamená, že čím více si stát uzme ze soukromého sektoru peněz, o to více tomu soukromému sektoru zbude, a já jsem bytostně přesvědčený, že soukromý sektor na rozdíl od vlády dokáže se svými penězi hospodařit lépe, že ví lépe, jak tyto své peníze, které sám svou aktivitou, svou pílí, svým umem vybudoval, vyprodukoval, že dokáže o nich rozhodovat mnohem lépe, než o nich dokáže rozhodovat paní ministryně nebo jednotliví úředníci. A to už jenom proto, že při rozhodování, jak se ty peníze, které on sám musel vydělat, kvůli kterým musel podstupovat např. podnikatel riziko, si velmi dá pozor na to, jestli ty peníze využije efektivně, na co je využije a v jakém objemu.

Když se podíváme jenom na velmi krátkou časovou řadu, tak bych chtěl kolegům připomenout, že v roce 2015 byla výdajová strana rozpočtu ve výši cca 1,3 bil. korun, v roce 2018 už to bylo 1,4 bil. korun, čili o 100 mld. korun více, a v roce 2020 se počítá s 1,6 bil. korun, tzn. o více jak 200 mld. nárůst. Jestli někomu tato čísla přijdou malá, jestli nikoho nezarazí to, že se nám ten bobtnající stát, ten otesánek, neustále obaluje větším a větším tukem, kvůli kterému se za chvilku přestane otylý státní sektor hýbat, a díky tomu, že vysává energii ze sektoru soukromého, tak zastaví celou zemi, tak já vás prosím, abyste se na tato čísla podívali a řekli, jestli vás skutečně nezaráží a jestli vy nevidíte riziko v tom, že zatímco v roce 2015 jsme měli výdaje 1,3 bil. korun, v roce 2020 už to bude 1,6 bil. korun.

Mně to velmi vadí. Já si myslím, že stát by tak velký být neměl, že by měl být mnohem menší. A ještě bych dokázal připustit to, že k tomuto zvýšení došlo za cenu toho, že se zlepšila kvalita života v České republice, že veřejný sektor - stát poskytuje dramaticky lepší veřejné služby svým daňovým poplatníkům, od kterých ty peníze navíc bere. A já opravdu nemám pocit, kdybychom se zeptali podnikatele, jak s ním komunikuje finanční správa, kdybychom se zeptali pacientů, jestli se zkracuje čekací doba v nemocnicích, kdybychom se zeptali obyčejných občanů, kteří si jdou vyřídit cokoliv na úřad, jestli se zlepšila o tolik kvalita toho, co na radnicích a dalších státních úřadech dostanou, jestli skutečně akceptují takovéto navýšení státního přerozdělování, jsem si jistý, že odpovědí, že nikoliv, že ten stát žádné dramaticky lepší služby nebo veřejné statky neposkytuje. Na dálnici D1 je stále fronta, silnice se nestaví, rychlovlaky, které Andrej Babiš sliboval už před mnoha lety, také nejsou a kvalita státní služby, třeba když se podíváme na tu Finanční správu, vidíme spíše neprávem uvalované zajišťovací příkazy a podobné věci.

Tím, jak stát bobtná a jak se zvyšují výdaje státního rozpočtu, tak samozřejmě je to spojeno i s tím, že stát musí nutně uvalovat větší daňové břemeno na své spoluobčany a na své firmy. Už to tady několikrát zaznělo. Složená daňová kvóta je díky této vládě, která se zaměřila pouze a jen na příjmovou stranu státního rozpočtu, výdajovou stranu rozpočtu nechala bobtnat bez jakékoli pozornosti, tak protože se zaměřila na příjmovou stranu rozpočtu a vybírá a vybírá stále více peněz, tak složená daňová kvóta je na historicky rekordní úrovni - a už to tady zaznívalo, v příštím roce se vyšplhá na 36 %. A to ve chvíli, kdy máme tedy nejenom nejvyšší daňové břemeno, ale ve chvíli, kdy náš daňový systém je i podle řady mezinárodních srovnání, např. podle Světové banky a její analýzy Doing Business, jeden z nejkomplikovanějších, nejsložitějších, výjimkami zaplavených daňových systémů, což znamená pro daňového poplatníka a plnění jeho daňových povinností mnohem větší náklady jak časové, tak finanční, než na které jsou zvyklí občané v zemích, kde třeba ta složená daňová kvóta může být podobně veliká, ale dostávají daleko lepší servis.

Další problém, který vidím ve struktuře státního rozpočtu, je vývoj mandatorních a kvazimandatorních výdajů. Už o tom tady mluvil leckdo. Připomenu, že čím vyšší jsou kvazimandatorní a mandatorní výdaje, tím menší manévrovací prostor má vláda, ať už tato, nebo jakákoli budoucí, pro svou aktivní fiskální politiku, např. proto, že si řekne, že tou prioritou je ten rychlovlak, který postaví. Nepostaví ho, protože na něj mít nebude, resp. peníze, které v rozpočtu budou, bude muset povinně vynakládat na ty tzv. mandatorní a kvazimandatorní výdaje.

Ten neblahý trend mandatorních výdajů pokračuje. Já vám řeknu jedno číslo. V příštím roce podle návrhu státního rozpočtu mají mandatorní výdaje vzrůst o více jak 7 %. O více jak 7 % mají vzrůst mandatorní výdaje. Víte, kolik je predikce růstu české ekonomiky? No ta je výrazně méně, než je těch 7 %. Můžeme se tady hodinu dále bavit, jak budou ty predikce odpovídat realitě, protože nevíme řadu věcí, nevíme, jak dopadne brexit a obchodní války, nevíme, co udělá zpomalující se ekonomika Německa s naším průmyslem a potažmo s naším hospodářským růstem. Ale o jedno se s vámi vsadím. Česká ekonomika bezesporu neporoste v příštím roce o 7 %, bude to číslo významně nižší, bude i pod 3 %, myslím, že bude i pod 2 %, bude řádově nižší, než jak vláda počítá s tím, že narostou mandatorní výdaje.

A jestliže nám mandatorní výdaje takovýmto tempem rostou ve chvíli, kdy máme v rámci EU rekordně nízkou nezaměstnanost a kdy stále ještě máme slušný ekonomický růst, aspoň z nějakého dlouhodobého průměru, tak si představte, jak ty mandatorní výdaje porostou, o jaké procento, kolik si k těm 7 % pro příští rok přidáte procent, když ekonomika bude klesat, když vzroste kvůli tomu nezaměstnanost, kdy vláda bude muset vynakládat více peněz na dávky v nezaměstnanosti, kdy se více lidí, protože se dostanou do horší sociální situace, přihlásí o další dávky, o kolik více mandatorních výdajů z roku na rok vzroste ve chvíli, kdy přijde recese.

A co hůře, ony nevzrostou jenom mandatorní výdaje, ale ony díky té ekonomické stagnaci nebo ekonomické recesi, po které já samozřejmě nevolám, a všichni doufejme, že nenastane, ale pokud nastane, tak poměrně razantně půjdou dolů i daně. Takže na jedné straně bude obrovský nárůst mandatorních výdajů a na straně druhé, na té straně příjmové, bude vláda získávat do státního rozpočtu méně peněz, než získává dneska v dobrých časech. Jestli si myslíte, že se takto chová odpovědný hospodář, že nechává ten vlak mandatorních výdajů rozjetý a zvyšuje rychlost a vůbec nepočítá s tím, že by tam mohla být nějaká zeď, do které ten vlak narazí, tak já se tohoto trendu velmi obávám. Samozřejmě, a chci být férový, nemůže za to pouze paní ministryně nebo pan premiér, abych se netrefoval pouze do reprezentantů hnutí ANO, koneckonců ten rozpočet je kolektivním dílem celé vlády. Do velké míry za to může podle mého názoru neschopnost paní ministryně práce a sociálních věcí, která měla i za úkol od pana premiéra přijít s revizí dávkového systému, měla za úkol připravit důchodovou reformu. Schází se sice komise pro důchody, nicméně myslím si, že nemůžeme od ní očekávat nějaký realistický návrh penzijní reformy, který by zvládla ještě tato Sněmovna projednat a schválit. Co se týče revize dávkového systému, tak tam je zatím na světě nula. Takže abych byl férový, není to jenom kritika paní ministryně Schillerové a pana premiéra, ale velký díl odpovědnosti za to, že se naše veřejné finance stávají více zranitelné pro období finančních a ekonomických krizí, velký podíl na tomto zvyšujícím se riziku mají sociální demokraté.

Občanští demokraté samozřejmě tento rozpočet nepodpoří, alespoň ne v podobě, ve které byl navržen. My jsme připraveni podat tak jako v uplynulých letech celou řadu pozměňovacích návrhů, tak abychom ukázali, a budeme navrhovat přesouvat jednotlivé výdajové položky do rezervy státního rozpočtu.

Bezesporu to budou například dotace do podnikání. Když se podíváte na to, s jakým objemem rozpočet počítá, co se týče dotací soukromým podnikatelským subjektům, tak je to pro rok 2020 plánováno ve výši téměř 50 mld. korun. Jak už tu zmínil pan prezident, část toho, resp. 27 mld. korun jde na tzv. obnovitelné zdroje energie, ale do té částky necelých 50 mld. korun je ještě velká část vaty, kterou lze podle našeho názoru snížit. My si nemyslíme, že stát má nejdříve nechat některé podnikatele pracovat, podstupovat riziko, dosáhnout zisku, zdanit jej, ty peníze vybrat do státního rozpočtu, a pak podpořit formou dotací jiné podnikatele. Myslíme si, že to křiví trh a že to je nefér, že vyhrávají ti, kteří nikoliv mají nejlepší podnikatelské plány, ale vyhrávají ti, kteří mají dobrou dotační agenturu nebo dokážou lépe vyplnit nějakou žádost o dotace. Takže bezesporu to je jedna z věcí, kde budeme chtít ušetřit.

Budeme chtít ušetřit i v kapitole aktivní politiky nezaměstnanosti, protože myslím si, a na absurditu tohoto zákona ukazuje i to, že v době, kdy se nám nezaměstnanost snížila skutečně na rekordní úroveň, tak v plánu rozpočtu na příští rok je nárůst výdajů na politiku aktivní nezaměstnanosti. Skoro to vypadá, že vládě nízká nezaměstnanost vadí, a vydává na ni v čase, kdy se snižuje, větší objem peněz než v době, kdy je nezaměstnanost vyšší. Ale měla by to vláda minimálně přiznat, protože takto je to spíše k smíchu, nebo dokresluje to, jak špatně je konstruován státní rozpočet.

Samozřejmě zdrojů, kde lze získat peníze a kde my budeme navrhovat pozměňovací návrhy, je celá řada. Já bych upozornil ještě na jedno, na ty slavné dotace nebo zlevňování jízdného, které stojí ročně více jak 5 mld. korun jenom za takovouto hloupost, kterou využívají i lidé, kteří podle mého názoru mají dostatečné finanční prostředky na to, aby si jízdenku koupili sami a nemuseli jim ji dotovat daňoví poplatníci, kteří třeba vlakem vůbec nikdy nepojedou. Nebudu mluvit o tom, že se nerozlišuje, jestli se jede ráno, nebo večer, jestli se jede v nějaké době, kdy je špička, jestli je to na trati, která je skutečně velmi zatížená, nebo naopak je to na nějaké venkovštější trati. Myslím si, že to je další zdroj toho, kde se dá ušetřit, a my vám spolu s dalšími návrhy ukážeme, že dokážeme ušetřit celých těch 40 mld. korun.

Když jsem na začátku mluvil o tom, jak ten stát bobtná a jak ten otesánek na sebe nabaluje další a další kilogramy tuku a stává se vlastně neřiditelným, pasivním, neaktivním a spíše komplikuje život a umrtvuje i ten soukromý sektor, tak oni těmi miliardami, když se hází, tak si to lidé těžko představují. Ale další důkaz toho, jak vláda chce hospodařit dobře s penězi daňových poplatníků, je i předpokládaný nárůst počtu zaměstnanců, kteří jsou placeni z veřejných zdrojů. Paní ministryně několikrát, nebo x-krát udělala mediální expozé toho, jak chce šetřit, jak chce snižovat počty státních zaměstnanců. Tak to je mediální mlha. V médiích paní ministryně chce počet státních zaměstnanců snižovat, ale podle návrhu státního rozpočtu má v realitě počet lidí, kteří budou placeni z veřejných zdrojů, tedy z peněz daňových poplatníků, kteří daně platí, tak ten nárůst je o 5 tis. O pět tisíc lidí více, což je už velikost jednoho menšího města, bude pro stát v příštím roce pracovat navíc. A když to srovnáme s rokem 2013, než hnutí ANO získalo rezort financí, tak zjistíme, že počet zaměstnanců, kteří začali pracovat pro stát, je větší než 50 tisíc, konkrétně 50 479. Od roku 2013 do roku 2020 vzroste počet státních zaměstnanců o více jak 50 tisíc osob. To si myslím, že je možná ilustrativnější příklad toho, jak stát bobtná, jak roste, jak je neefektivní a jak utlumuje soukromý sektor, když se rozhodl v době ekonomického růstu a nízké nezaměstnanosti navýšit počet státních zaměstnanců o 50 tis. lidí.

Já kvůli všem těmto důvodům považuji návrh z dílny paní ministryně za nepovedené dílo, resp. považuji tento návrh za rozpočtový zmetek, protože pokud by to neměl být rozpočtový zmetek, tak by neplatilo, že budeme stále navrhovat v desítkách miliard deficit, neplatilo by, že budeme zhoršovat strukturu mandatorních výdajů jejich stále větším podílem, neplatilo by, že investiční činnost, kterou se tak tato vláda chlubí, bude pod úrovní, v jaké se investovalo v době ekonomické krize, kdy vládla pravicová vláda a kdy zejména sociální demokraté ji kritizovali za to, že svými malými výdaji podvazuje ekonomický růst. I tehdy jsme dokázali relativně investovat více, než dokáže investovat tato vláda. Kvůli vysokým daním, kvůli stále bobtnajícím výdajům, kvůli malým investicím, kvůli rostoucím mandatorním výdajům já skutečně považuji ten rozpočet nikoliv za cár papíru, jak říkal kolega Ferjenčík, to by bylo hrozně fajn, kdyby to byl jen cár papíru a země se podle něj neřídila, ale já to skutečně považuji za rozpočtový zmetek.

Paní ministryně surfuje na vlně ekonomického růstu. Ten ekonomický růst jí takto dovoluje se chovat, dovoluje jí připravovat takové rozpočtové zmetky, ale velmi bych se obával toho, až jednou ta vlna dojde, až narazíme na mělčinu, až narazíme na břeh, tak jenom varuji před tím, abychom se na té mělčině díky špatnému hospodaření paní ministryně neutopili.

Děkuji pěkně za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Dobrý večer, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nyní s přednostním právem vystoupí pan místopředseda Okamura. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, já bych se rád zeptal na kapitolu z rozpočtu, je to rozpočet Ministerstva spravedlnosti - a paní ministryně mi doufám odpoví - kde jenom v loňském roce do konce září bylo vyplaceno jako odškodnění občanům ze státních peněz za to, že byli obviněni státním zastupitelstvím, ovšem byli osvobozeni, to znamená, byla to chyba státu, 151 mil. korun.Ta částka roste, a mě by zajímalo, kolik je na toto tedy alokováno pro příští rok. Protože vláda nedělá vůbec nic v tomto ohledu.

My navrhujeme, aby státní zástupci měli hmotnou odpovědnost za svá rozhodnutí a časově omezený mandát. Ale připadá mi, že tady někteří politici razí opačný trend, aby naopak byli neodpovědní ti státní zástupci. A já tady mám graf (ukazuje), podíl zproštění občanů na pravomocně vyřízených fyzických osobách u soudů. To znamená, když byli vlastně tou státní mašinérií obžalováni okresním státním zastupitelstvím občané, tak u soudu byli osvobozeni ve 4,12 % případů. Ale to číslo dramaticky roste u vyšších stupňů. Když to byla krajská státní zastupitelství, tak už dokonce 12,96 %, kteří byli obžalováni nevinně, tím pádem byli soudem osvobozeni. A v případě vrchních státních zastupitelství - a to je tedy šílené, já nevím, jestli jste to věděli - dokonce 28,87 % obžalovaných bylo osvobozeno soudem. Neboli v případě obžalování vrchním státním zastupitelstvím třetina lidí byla státní mašinérií pohnána k soudu chybně, nespravedlivě, zničil jim stát životy, ano, to je graf oficiální (ukazuje). Ano, paní exministryně Válková se dívá.

A já se ptám, co vláda tedy dělá? Takže ona v rozpočtu alokuje peníze na odškodnění, které jsou dneska ve stamilionech korun, na úkor seniorů potřebných, na úkor invalidních důchodců, na úkor pracujících rodin s dětmi. Do toho ještě navyšujete dávky nepřizpůsobivým.

A já se ptám na konkrétně tento úsek státního rozpočtu. Já jenom vím o návrhu paní poslankyně Valachové například z komise pro Ústavu prostřednictvím pana předsedajícího, která chce dát státním zástupcům ještě větší nezávislost. Ale kde je tedy to... Stav se bude ještě zhoršovat evidentně tím pádem. Protože dneska ten stav je tristní. Znovu opakuji, ti, co jsou obžalováni a pohnáni k soudu vrchním státním zastupitelstvím, 28,87 % lidí je následně osvobozeno. Šílené. Zničené životy. Bez jediné odpovědnosti. Může se to stát každému z vás.

To znamená, já se ptám na tuhletu kapitolu a mě by to zajímalo, protože tam nemůžeme dohledat, zřejmě je to schováno... Takže letos je to do konce září už 151 mil. čistého. Tak mě zajímá, kolik je na to alokováno a co vláda s tímto hodlá udělat, že tato položka může se... ta by se měla snižovat. U odpovědné vlády by se tato položka měla snižovat. To znamená, stát by měl zajistit, aby k těmto justičním omylům, v podstatě se to dá říct, v podstatě justiční omyl, tak aby k tomu nedocházelo, a ona se zvyšuje ta částka. Proto se na to ptám tady v souvislosti s jednáním o státním rozpočtu. Protože to je tedy velmi špatný přístup. A znova opakuji, že hnutí SPD na to má jasné názory, takže my v žádném případě nepodpoříme větší neodpovědnost státních zástupců, my naopak podpoříme pouze návrhy, které budou směřovat k větší přímé odpovědnosti. Tak.

A mám ještě druhý dotaz. Co vlastně vláda dělá - protože všichni víme, už jsem o tom hovořil v jiné části svého vystoupení, že se navyšují dávky nepřizpůsobivým. To jsou ti práceschopní, ovšem kteří dlouhodobě nepracují a sosají, parazitují na státním rozpočtu. A já se ptám, co vláda hodlá s touto položkou udělat, aby ta položka nenarůstala, naopak, aby markantně klesala. Protože to je položka, kterou my k ní jako SPD říkáme, my bychom nejradši okamžitě zastavili tento typ dávek, neboli ho zadresnili. Například doložení pracovní minulosti nebo čistého trestního rejstříku, potažmo tím, kdo má děti, že ty děti mají, plní školní docházku. Ne že tam mají neomluvené hodiny.

A já jsem si tady vytáhl, jakým způsobem vláda - neuvěřitelným způsobem - a dosavadní vlády nastavily a tolerují ten zrůdný systém vyplácení dávek nepřizpůsobivým, a já se ptám: Co uděláte s touto položkou ve státním rozpočtu, aby klesala, a ne zatímco za vaší vlády stoupá, hnutí ANO, s podporou KSČM a ČSSD. Za prvé problémem je strukturální a institucionální roztříštěnost v oblasti poskytování dávek sociální podpory a sociální pomoci. Participují zde Česká správa sociální zabezpečení a její regionální pobočky. To se týká pojistných dávek. Úřad práce a jeho územní pracoviště. To se týká nepojistných dávek. A sociální odbory měst a obcí. Neexistuje propojený systém sdílení informací. Je zde dvou- až trojkolejnost procesu správního řízení. Vše je mimochodem ještě ztíženo zavedením GDPR.

To znamená, ti, co zneužívají dávky, mohou všechny systémy kombinovat. To znamená, uvádějí nepravdivé údaje, zneužívají prostředky apod. A je obtížně zjistitelné a neexistují efektivní kontrolní mechanismy. To jsou všechno podněty z praxe, co já tady budu číst.

Velkým problémem u dávek je příspěvek a doplatek na bydlení, což způsobila změna občanského zákoníku, kdy už není třeba ke zřízení trvalého pobytu souhlas majitele nemovitosti. Neexistuje efektivní systém kontroly a sankcí pro žadatele o dávky, kteří podvádějí a nepřiznávají další příjmy. Zejména práce načerno, nemluvě o příjmech z trestné činnosti. Zde by měla být jasně trestem doživotní ztráta nároku na dávky od státu, resp. masivní pokuty. Stát ale vůbec nic nedělá. Vy to tolerujete. Vláda hnutí ANO, ČSSD s podporou KSČM tento zrůdný systém toleruje.

Za druhé. Obdobně je zneužívána pracovní neschopnost u dlouhodobě nezaměstnaných příjemců dávek. Zcela chybí kontrola dodržování režimu u práceneschopného. A sankce. Tou by měla být podle návrhu SPD ztráta nároku na veškeré sociální dávky buď doživotně, nebo na dlouhou dobu.

Dalším problémem, který vláda neřeší, a jenom tady prostě předvádíte deficitní rozpočet s deficitem 40 mld. korun, jenom zadlužuje zemi a vůbec neřešíte příčiny těch problémů, abychom naopak ty peníze v tom rozpočtu zachovali a nevypláceli je nepotřebným lidem, resp. lidem, kteří to nepotřebují, tak třetím důvodem, problémem je razantní pokles také a znehodnocení cen nemovitostí řádných občanů v těch místech, kde jsou ti nepřizpůsobiví, a v okolí. Mnohdy až o dvě třetiny za posledních deset let. Vytvářejí se tam ghetta. To znamená byznys s chudobou, růst kriminality, expanze drog zejména mezi mládeží a dětmi. A vláda s tím nic nedělá! Já jsem myslel, že ČSSD už má Ministerstvo práce a sociálních věcí, tuším, šest let cca. Byla tam krátká tedy pauza, kdy to měla zástupce hnutí ANO, paní ministryně Němcová. Ale v podstatě je to pořád pod palcem ČSSD.

Dalším problémem, který je ohledně dávek nepřizpůsobivým, je, že by bylo dobré zavést podmínky aktivního hledání práce s jasně danou lhůtou, resp. výkonu zaměstnání u většiny typů dávek státní podpory a pomoci. To znamená podmínění čerpání jakékoliv dávky právě tím, že je tam ta řádná péče o tyto děti. Týká se to i dávky na pěstounskou péči a tak dále, včetně kontroly. Samozřejmě primární je pravidelná školní docházka. O tom už jsem hovořil.

Dalším problémem, který vláda nechává ladem a pouze sdírá slušné a řádné občany o daně - a jak už jsem říkal ve svém jiném vystoupení, daňová kvóta se za vlády hnutí ANO od roku 2016 razantně zvýšila, sdíráte na kost slušné a pracující lidi a přesouváte peníze k těm, co parazitují -, je podle našeho názoru také legislativně potřeba zamezit zneužívání dávek pěstounské péče v rámci širší rodiny, protože zejména v romské komunitě je rozšířen mechanismus, kdy si takto berou děti do péče prarodiče a další příbuzní a čerpají od státu podporu, přestože existuje jejich zákonná vyživovací povinnost k dětem. To znamená, je potřeba zakázat spekulativní pěstounství v rámci rodiny mezi příbuznými.

Dalším problémem, na který vy úplně kašlete, a přitom by to také pomohlo, nebo dalším prostředkem, který je potřeba napravit, že je prokázáno na základě příkladů z praxe zneužívání nedávno výrazně zvýšeného příspěvku na péči o takzvané závislé osoby. Tato dávka je primárně určena na péči o tyto osoby, jestliže nejsou v ústavní péči, ale v rodině, a v praxi ji mnohé rodiny berou jako svůj další příjem a nepoužijí ji k péči o závislou osobu, která tak trpí a strádá. To znamená, my navrhujeme podmínit vyplácení této dávky například tím, že rodina prokáže, že například minimálně 50 % této částky použila na nákup nějaké sociální služby, pečovatelské, sociální nebo lékařské.

Další věcí, kterou by bylo potřeba změnit - a SPD má komplexní řešení v této oblasti, a už jsem to přitom říkal veřejně, ale vy na to prostě kašlete - je zneužívání sociálních dávek formou poukázek na nákup potravin. Kšeftuje se s nimi, je potřeba legislativní novelizace, jenže té se od vlády samozřejmě nedočkáme. Radši sedřete ty lidi z daní a radši to necháte tak, jak to je. A samozřejmě frustrovaní občané si nám potom stěžují, minimálně naši voliči SPD. Ty to opravdu velmi frustruje, protože máme za voliče slušné pracující lidi, kteří pracují ze všech sil, starají se o rodiny, a tohle se jim opravdu nelíbí, ten systém, který vy jste tady nastavili.

Dále - neexistuje efektivní mechanismus, který by zabránil, resp. aspoň následně vymohl škody proti podvodům při čerpání vysokých finančních částek ve formě dávek na auto či úpravu bytu pro zdravotně hendikepované, protože v praxi je to problém, opět se to zneužívá právě těmi nepřizpůsobivými, proti slušným lidem nic nemáme, protože chybí sdílení informací o dluzích vůči státu. Takové osoby by samozřejmě neměly mít nárok na dávku jakéhokoliv typu.

Velkým problémem, a tady jsem u jiné rozpočtové kapitoly, resp. u jiných rozpočtových položek v tom vámi navrhovaném rozpočtu, je působení neziskových organizací v sociálním sektoru v regionech, protože jednak přetahují kvalifikované státní zaměstnance, protože nabízejí v průměru cca o 4 tis. korun vyšší platy, což je opravdu neuvěřitelné, že pracovníci na sociálních odborech mají v průměru o 4 tis. korun nižší platy než ti, kteří jsou z těch neziskovek, a přitom jsou všichni placeni ze státního a z rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí, ale hlavně místo aby tyto neziskovky, které štědře platí Ministerstvo práce a sociálních věcí, tak místo aby působily spíše jako poradenská centra pro žadatele o dávky, tak ony nevykonávají prevenci, kontrolu, oprávněnost čerpání atd., nehájí veřejné zájmy a veřejné prostředky, tím mám na mysli výdaje, ale spíše působí právě jako poradenská centra a ještě nabádají ty nepřizpůsobivé, jak vyždímat stát na maximum. A to je stav, který jste tady vy nastavili jako vláda hnutí ANO, ČSSD a KSČM. No, v minulém období ještě KDU-ČSL, ono to pochopitelně přetrvává už delší dobu, ale vy to tolerujete a souhlasíte s tím.

Dalším problémem je, a to bude tématem tady ve Sněmovně, takže to také krátce zmíním, protože tady budeme mít paní ombudsmanku, která bude předvádět svoji zprávu, my samozřejmě s působením ombudsmanky Šabatové nesouhlasíme, ale všichni si pamatujeme, že byla do funkce zvolena právě hlasy poslanců ANO, ČSSD, KDU-ČSL. Pamatuji si na to velice dobře v minulém volebním období. Byla to tajná volba, ale bylo to tady jasně řečeno a víme to všichni. A právě na to si stěžují v praxi sociální pracovníci, že úřad ombudsmanky tvrdě šikanuje sociální odbory v městech, právě v těch městech, která mají problémy s vyloučenými lokalitami, to znamená s nepřizpůsobivými. Takže úřad ombudsmana v drtivé většině případů a dovolání dává za pravdu stěžovatelům, to znamená těm nepřizpůsobivým, a přiznává jim čerpání dávek, byť sociální odbory magistrátů mají plně zdokladováno, proč dávky nepřiznat. To znamená, stát tady opět, vy máte ten systém nastavený tak, že nepřizpůsobiví a různé neziskovky ždímají peníze ze státu, místo abyste byli na straně slušných a řádných lidí.

Znovu připomínám, že navrhujete rozpočet se 40 mld. deficitem. A ten deficit tam vůbec nemusel být. Vůbec tam nemusel být, kdybyste vládli správně a v podstatě jen nezneužívali pracujících a řádných občanů k tomu, abyste z nich vydojili na kost všechny možné peníze.

Poslední věc, kterou bych ještě asi navrhl, a je to problém a my jako SPD bychom to rádi realizovali, je, že od ledna 2012 se sice všechny nepojistné sociální dávky plus podpora v zaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci vyplácejí na jednom místě, na úřadu práce, který tehdy nově od obcí přebral výplatu dávek v hmotné nouzi, příspěvku na péči a dávek osobám se zdravotním postižením, ale tím je právě výplatní místo významně odtrženo od kontrolní a terénní praxe, kdy sociální odbory obcí disponovaly a dále disponují detailními informacemi o životní situaci žadatelů o dávky, resp. příjemců dávek, a mohly tak kvalifikovaně rozhodnout o nepřiznání či odebrání konkrétní dávky či o sankcích.

Takže já jsem tady za SPD vyjmenoval, že vidíte, že my ty problémy máme, my tu problematiku máme zpracovanou konkrétně. Vláda nedělá doslova nic.

A na závěr bych chtěl poděkovat naší poslankyni Lucii Šafránkové, která ten materiál zpracovává vnitrostranicky v SPD, a také připravujeme v tomto ohledu vlastní novelu zákona, protože na tu vládní nečinnost, kdy doslova perzekvujete slušné pracující lidi a zvýhodňujete ty nepřizpůsobivé, a pak tady předkládáte tento neuvěřitelný rozpočet, který je deficitní, tak my už se na to opravdu nemůžeme dívat.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji vám. Jsme v obecné rozpravě. Vystoupí paní poslankyně Šafránková, připraví se pan poslanec Martin Baxa. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Dobrý podvečer, dámy a pánové. Dovolte i mně, abych se za SPD krátce vyjádřila k zákonu o státním rozpočtu. Dnes spíše obecně, se zaměřením na jeho určité rysy a souvislosti. Podrobnější a konkrétnější pohled pak řeknu v rámci předkládání pozměňovacích návrhů a debaty o nich.

V kontextu debat o celkovém nastavení a konstrukci návrhu rozpočtu mě na první pohled zaujal například údaj o docela podstatně horší kondici hospodaření státu, než tomu bylo v loňském roce, konkrétně k 30. září byl jeho schodek 21 mld. korun, což je meziročně o 37,8 mld. korun horší výsledek, zejména díky narůstajícím výdajům, které jsou o 11,6 % vyšší než loni. To je docela signifikantní rys přístupu této vlády k veřejným financím.

Docela zajímavý je i údaj o očekávaných příjmech z rozpočtu Evropské unie, jejichž výše má být v roce 2020 110 mld. korun, zatímco výše našich odvodů do tohoto rozpočtu má být 47 mld. korun. Čistý příjem je tedy 63 mld., a to navíc alokovaných v podstatě pouze na základě pravidel Evropské unie, která se mají dle navrhovaného víceletého finančního rámce Evropské unie na další šestileté období ještě dále zpřísňovat a mimo jiné mají obsahovat podmíněnost alokace plateb z fondů Evropské unie dodržováním blíže neupřesněných hodnot právního státu dle představ Evropské komise. Na konci toho procesu může být, a dokonce už i bývá, sankční řízení proti neposlušným státům, jak můžeme vidět na polském, maďarském a nejnověji i rumunském příkladu. V těchto souvislostech začíná být otázka setrvání v této Evropské unii zcela relevantní i z ekonomického pohledu.

A jen na okraj ještě k jedné rozpočtové položce. Souhrnná výše neinvestičních transferů mezinárodním vládním organizacím a nadnárodním orgánům je stanovena ve výši 51,7 mld. Na mysl se vkrádá otázka, co přesně tato položka obsahuje a proč je téměř o 4 mld. vyšší než loni.

Co se týče oblasti sociální politiky a záležitostí, které může a má ovlivnit Ministerstvo práce a sociálních věcí, kolegové, nejde jen o výši a podobu jednotlivých položek rozpočtu. Tato čísla a struktura i objem veřejných příjmů a výdajů jsou přece vždy výsledkem praktické politiky v legislativní i exekutivní oblasti, výsledkem podoby nastavení a fungování systému nejen sociálního. A proto resortu sociálních věcí více než jednotlivá čísla na příští fiskální rok vytýkáme mnohem více nečinnost v této oblasti, neochotu k zásahům, často i razantním, do systému tam, kde nefunguje, anebo funguje jako pověstná černá díra na veřejné finance. Celkový výčet by byl širší, proto zmíním jen některá opatření, která i nečinností Ministerstva práce a sociálních věcí a této vlády dlouhodobě absentují.

Zásadní penzijní reforma, která by byla orientována propopulačně na podporu porodnosti a rodiny a současně i na podporu budoucí stability důchodového systému. Zásadní reforma systému nepojistných sociálních dávek, zejména těch spojených s příspěvky na bydlení, kde paní ministryně dlouho slibovaný a avizovaný zásadní návrh nedávno z neznámých důvodů stáhla. A rovněž zákonná reforma z pohledu pracovníků úřadů práce a sociálních odborů samospráv nedostatečných kontrolních a sankčních mechanismů proti těm příjemcům sociálních dávek a žadatelům o ně, kteří náš stát a své spoluobčany dlouhodobě podvádějí a okrádají. Mám na mysli nepřizpůsobivé občany, to znamená ty práceschopné, kteří dlouhodobě odmítají pracovat. Zásadní reforma systému nemravných exekucí, kde mimo jiné kruté podmínky a žebrácká výše tzv. nezabavitelného minima žene desítky tisíc lidí takzvaně mimo systém a z pohledu rozpočtu současně znamená mnohamilionové úniky na dani z příjmů a pojistných odvodech. Uvedených záležitostí by bylo více, toto jsou snad v oboru sociální politiky ty nejpodstatnější.

Určitě se zde můžeme přít o výši jednotlivých rozpočtových ukazatelů, ale mějme přitom na paměti, že je to jen finální fáze dlouhodobého procesu, a nebojím se říci i boje o podobu našich veřejných financí a ve svých důsledcích i o podobu státu, který nelze dlouhodobě a zodpovědně budovat na dluh a na úvěr a na úkor budoucnosti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Než dám slovo panu poslanci Martinu Baxovi, přečtu omluvu - pan poslanec Marian Bojko se omlouvá z dnešního zasedání od 18 hodin do konce jednacího dne a dále 24. a 25. 10. po celý den. Pan poslanec se omlouvá z rodinných důvodů.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Baxa: Dobrý podvečer, dámy a pánové. Děkuji za slovo, pane předsedající. Paní ministryně, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych v tuto chvíli jen krátce komentoval jednu část rozpočtu, návrhu rozpočtu na příští rok, která se týká rozpočtu Ministerstva kultury, konkrétně části na podporu kultury v regionech.

Začal bych tím, že jsem se zúčastnil včera velké konference Kultura 2020, která se koná pravidelně a kde se řeší hlavní problémy České republiky v oblasti kultury. Tématem této konference, té včerejší konference, bylo nefunkční propojení, nebo špatné fungování jednotlivých sfér veřejné správy v České republice, tedy stát, kraje a obce. A samozřejmě se za tímto tématem na prvním místě diskutovalo veřejné, ze státního rozpočtu, podporování platů zaměstnanců kulturních institucí v regionech. Je to téma, které se diskutuje dlouhou dobu, mluví se o vícezdrojovém financování kultury, hledá se řešení ať už systémové v podobě zákona o veřejnoprávních institucích v kultuře, nebo jenom prostě, zcela jednoduše řečeno, o navýšení státního příspěvku pro regionální kulturní instituce.

Já jsem tam vystoupil s příspěvkem, který vlastně reflektuje tu dlouhodobou neutěšenou situaci, a to vše se odehrávalo v kontextu toho, kdy pan ministr kultury Zaorálek vlastně toto téma v médiích otevřel možná trochu překvapivě jako věc, která je nějaká nová. Možná pro něj samotného nová byla, nicméně v oblasti kultury se toto řeší již delší dobu. Dovolil bych si tady ocitovat z jednoho rozhovoru pana ministra Zaorálka, kde toto téma popisuje:

Právě do regionů byste směřoval více peněz? zazněla otázka. A pan ministr říká: Způsob, jakým dnes financujeme kulturu, míří k jejímu zániku. Mimo Prahu jsou už jen zbytky kulturních institucí, jejich pracovníci v nich působí jen z lásky k věci, nadšení už jim dlouho nevydrží. Přirovnávám to k tající Antarktidě. Kultura nám mizí před očima a rád bych věděl, jestli to tak chceme. Opravdu nám na kultuře tak málo záleží, že nehodláme udržet ani zbytky kulturního života v regionech? Musím získat dostatek prostředků na to, abych tento proces degradace zastavil. Otázka: Problém je pouze v nízkých platech v kultuře, k jejichž zvýšení se vláda zavázala ve svém programovém prohlášení? Pan ministr říká: Problém je dostat prostředky k institucím, které jsou spravovány městy a obcemi a nejsou příspěvkovými organizacemi Ministerstva kultury. Růst platů ale nesmí vést k tomu, že kvůli vyšším personálním výdajům nebudou mít divadla, muzea nebo galerie na provoz. O tom, aby je naše dobře míněná pomoc nezničila, potřebuji ještě jednat s představiteli radnic.

V těchto dvou odpovědích se skrývá na straně jedné reálné jádro toho problému, na straně druhé ale zarážející nepoměr mezi tím, co pan ministr tady říká, a tím, co jsme obdrželi v rámci návrhu rozpočtu Ministerstva kultury na příští rok.

Když se podíváme do klíčového programu, ze kterého tyto aktivity mají být podporovány, to je program státní podpory profesionálních divadel a stálých profesionálních symfonických orchestrů a pěveckých sborů, tak zde vidíme, dámy a pánové, sumu 130 mil. korun. Jedná se tedy o rozpočet, který připravil ještě bývalý ministr kultury Antonín Staněk a který v tuto chvíli je, jak se říká, černé na bílém.

Zazněly tady, nikoli ovšem z úst paní ministryně Schillerové, ale z úst jednoho z poslanců sociální demokracie, přísliby toho, že paní ministryně Schillerová zajistí lepší financování podpory regionálních kulturních institucí. Nicméně to, co je tady černé na bílém, je prostě toto - 130 mil. korun. Je to, dámy a pánové, o 40 % méně, než do tohoto podfinancovaného programu bylo alokováno peněz v letošním roce. Tato suma sama o sobě může pro nezasvěcené třeba vypadat jako poměrně vysoká, ale musíme ji porovnat s realitou. A ta realita spočívá v tom, že zaměstnanci regionálních kulturních institucí, kteří jsou zaměstnaní v příspěvkových organizacích, mají nárok na platové ohodnocení podle nařízení vlády o platech. A tyto platy už se několik let po sobě zvedají. Je to samozřejmě správné, protože zaměstnanci v kultuře obecně berou peněz málo. Ale málokdo také dodává k tomu to B. Tedy to, že všechna tato navýšení radnice a kraje platí pouze a jenom ze svých peněz, kdy přímá podpora tohoto státního navyšování platů je velmi nízká, a dokonce je navrženo v rozpočtu na letošní rok významné snížení této sumy.

A tak se musím vlastně zeptat, k čemu vláda a Ministerstvo kultury speciálně tímto krokem směřuje. Člověk by řekl, že k lepšímu rozvoji kulturních institucí, k tomu, aby regiony měly více příležitostí rozvíjet svá kulturní zařízení, ale ve skutečnosti to tak není. Ve skutečnosti to směřuje k tomu, že ty regionální kulturní instituce opravdu mohou mizet jako tající Antarktida. Prostě proto, že v nějakém okamžiku již dojdou samosprávám peníze na to, aby tato navyšování bez ohledu na tuto nízkou státní podporu kompenzovaly. A pak se ptám, zda vnímáme českou kulturu jako něco, co je hodné podpory, zda vidí tato vláda, vláda Andreje Babiše, navzdory svému programovému prohlášení kulturu jako něco, co opravdu chce podporovat. Ve vládním prohlášení se píše mnoho o podpoře kultury, o významu kultury, významu kulturních institucí, ale realita, která je obsažena v návrhu rozpočtu Ministerstva kultury na příští rok, toto není, neodpovídá tomu a vypadá to spíše tak, že vláda nestojí o to, aby se regionální kulturní instituce rozvíjely.

Já na to budu, dámy a pánové, reagovat tím, že podám pozměňovací návrhy, které budou směřovat k navýšení tohoto dotačního titulu, a jsem velmi zvědav na to, jak budou vládní poslanci na toto reagovat. Pevně věřím, že se nedočkám toho, čeho jsme byli svědkem v loňském roce, kdy tehdejší ministr kultury Antonín Staněk hlasoval proti návrhům na navýšení rozpočtu svého ministerstva.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dalším v pořadí je pan poslanec Dominik Feri, s faktickou poznámkou chce vystoupit pan ministr Zaorálek. Prosím máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji, přeji dobrý večer. Já bych chtěl jenom reagovat na to vystoupení, protože jsem se snažil to nějak veřejně sdělit, ale je možné, že to nebylo úplně srozumitelné a že to nezaznělo úplně jasně. Co se týče rozpočtu kapitoly kultury, tak já jsem vlastně uplatnil na jednání vlády, možná jednom z prvních, kterých jsem se účastnil, právě to, aby ta kapitola živé umění, to znamená podpora divadel a orchestrů v regionech a ta, která se jmenuje právě podpora festivalů literárních, hudebních, tak aby byla navýšena. V té chvíli byl ale rozpočet uzavřen. Já jsem se ale dohodl na vládě a pak i s paní ministryní Schillerovou, že budeme hledat způsob, jak speciálně oblast živého umění vyřešit. My jsme se několikrát setkali a závěr je takový, že z prostředků roku 2019 paní ministryně Schillerová našla 250 milionů, které do té kapitoly dostane. Takže to tady vlastně mohu říci, že, dá se říct, oficiálně jsme se na tom dohodli i jsme to veřejně sdělili. To znamená, 250 milionů do té oblasti, do těch dvou kapitol. Myslím si, že jsme našli techniku a způsob, jak to tam dostat. Jestli to takhle postačuje.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času. Dalším v pořadí s faktickou poznámkou je pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Já jenom ve vší úctě kratičkou reakci na pana poslance Baxu. Já bych vyčetl ministrům této vlády cokoliv, co si zaslouží, a je toho hodně. Ale co bych nikdy jako starý proceduralista a rozpočtář nevyčetl žádnému ministrovi žádné vlády, že hlasuje v Poslanecké sněmovně jako poslanec pro navýšení své kapitoly, když je to proti vládnímu návrhu. Všichni předsedové vlády z ODS, kterým jsem měl tu čest dělat ministra financí, by takového ministra pochopitelně zabili. Prostě ta vláda musí hájit ten rozpočet. Jakkoliv by si ti ministři přáli ty rozpočty větší, tak ta vláda musí jít hájit ten rozpočet tak, jak je předložen, a nesmí naskočit na špek opozičního poslance, který jí tam cpe nějaké stamiliony navíc.

Promiňte, že o tom mluvím teď jako opoziční poslanec, ale je to tak svatá procedura, že pokládám za svoji povinnosti ji zdůraznit.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. V obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Dominik Feri, připraví se pan poslanec Antonín Staněk. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za něj, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení přítomní členové vlády, budu mluvit konkrétně k tématu justice a financování justice. Možná byste mohli namítnout, že to je téma spíše do ústavně-právního výboru. Jenže tady to téma se týká strukturálních investic, a jakkoliv je to téma konkrétní, které se možná do prvého čtení zákona o státním rozpočtu nehodí, tak je to téma, které bude paní ministryni, doktorce práv, velmi blízké.

Obecně vnímám stát jako službu, jako servismana, jako někoho, kdo občanům poskytuje tu službu kvalitní. A v rámci justice se jedná - a to je ta služba, se kterou se potká občan asi nejčastěji - se jedná o službu zejména, řekněme, obecných soudů, civilních soudů, sporné agendy. To znamená nějakého závazného rozhodování sporu o právo v rozumném čase. Jak si potom ale vysvětlit, že zatímco počet věcí rozhodovaných, alespoň tedy v určitých agendách, významně roste, tak investice do justice, nebo respektive zvyšování nějakých prostředků, které můžou ti předsedové soudů využít, neroste, naopak Ministerstvo financí dá direktivu paní ministryni spravedlnosti, že musí šetřit. Ona samozřejmě velmi vstřícně - a já jsem jí děkoval i v interpelaci minulý týden - pokrátila pracovníky nebo pracovní místa na svém ministerstvu.

Zní to trochu absurdně, že Ministerstvo spravedlnosti pokrátilo ta místa zejména v legislativním odboru, což si s ohledem na tu agendu, kterou Ministerstvo spravedlnosti dělá, to jsou velmi složité návrhy zákonů, nemyslím, že je úplně dobře, ale asi lepší, než aby byla ta místa pokrácena na soudech.

Ale vezměme si třeba insolvenční zákon, oddlužovací novelu. Teď byla polovina volebního období. A asi ten největší a nejdůležitější zákon, který jsme tady přijali, vlajková loď, byla oddlužovací novela insolvenčního zákona. Skutečně - samozřejmě možná mám trochu klapky na očích, možná jsem trochu zdeformovaný tím výborem, ve kterém jsem, tam ale to je úplně ta úhelná agenda, ta klíčová. Nápad těch věcí, těch insolvenčních návrhů, se zvedl velmi výrazně, ale nepřibyli noví lidé. Tady ani nejde o soudce, tady jde o vyšší soudní úředníky, tady jde o asistenty soudců, justiční čekatele. Ne, ta místa nepřibyla. A co to v praxi znamená? (Obrací se na předsedajícího, aby zjednal klid v sále vzhledem k silnému hluku.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Ano, pane poslanče, máte pravdu. Já bych poprosil všechny, kteří chtějí projednávat jiné věci, než je zákon o státním rozpočtu, aby tak činili v předsálí. Pokud tady nebude klid, nebudeme pokračovat.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za zjednání pořádku.

To je něco, co myslím, dokáže pochopit úplně každý. Rozhodujete-li vyšší počet sporů, větší počet věcí a rozhoduje ho stejné množství lidí, tak co to znamená? No že ty věci budou trvat déle, anebo se k nim bude přistupovat liknavěji. U té insolvenční agendy to znamená, že nějaké osvědčování úpadku vůbec nepřipadá v úvahu. A že by někdo kontroloval ty dlužníky, jestli se skutečně snaží zaplatit těm nezajištěným věřitelům co nejvíc, tak to je taky naprosto iluzorní představa.

Čili tam by bylo potřeba, aby ty peníze šly. Vytýkáme to celý den vládě, že utrácí peníze na spotřebu místo investic, ale opomíjí tu spotřebu, která je nutná. Protože právě to, že veřejná moc dokáže to právo naleznout a pak ho vymoci, je úplně to klíčové. To od státu prostě každý očekává, to je jedna z klíčových úloh státu, která vyplývá už ze samotné společenské smlouvy. Že se omezíte na právech a tomu státu dáte možnost, aby prostě - míněno za tu ochranu - aby o těch právech případně rozhodoval. Ale má-li se to skutečně osekávat na justici, tak to nepokládám za dobré. A proto to tady v prvém čtení zmiňuji. Protože ono přesouvat v kapitolách Ministerstva spravedlnosti už prostě dost dobře nejde. To je o tom, aby se výhledově posílily zejména tedy insolvenční úseky, správní úseky krajských soudů. A občané to pocítí, když se tam ty peníze dají. To je velmi konkrétní věc, která jim může prospět.

Ono váš spor, když se budete soudit, já nevím, když vám soused pokácí strom na zahradě, no tak je jasné, že se ten spor bude vést. Když soudce nařídí jednání, bude se z toho pořizovat nějaký zápis. A bude to trvat tři měsíce, než se to přepíše, protože není zapisovatelka. Protože sehnat zapisovatelku za 15-17 tisíc, byť pan doktor Kněžínek, bývalý ministr, učinil mnoho a snažil se ty platy zvýšit, tak pořád sehnat někoho v Praze, ve velkých městech, na takovouhle pozici - no jasně, že se ten spor bude vést dlouho, když na tohle nejsou lidi.

To znamená, tam by ty peníze měly směřovat. A ve srovnání s jinými položkami jsou ty částky naprosto zanedbatelné, ale můžou výrazně pomoci. Opomíjím otázku dalších, například právnických profesí, ale sem by ty peníze měly směřovat. A svědomí by mi nedalo, kdybych to tady v prvém čtení nezmínil. Budeme se to snažit ještě akcentovat v rámci ústavně-právního výboru a v rámci interpelací. Posilme soudy a zvyšme platy nejenom soudcům, ale také toho nesoudcovského, administrativního personálu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dalším v pořadí v obecné rozpravě je pan poslanec Antonín Staněk, připraví se pan poslanec Marian Jurečka. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Antonín Staněk: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, neměl jsem touhu vystoupit v této rozpravě. Ale protože již dvakrát tady zaznělo z úst pana poslance Baxy vaším prostřednictvím, pane předsedající, moje jméno, a poprvé při obstrukčním jednání a navrhování nových bodů programu s dokonce nehoráznou poznámkou, že návrh rozpočtu, který je předložen vládou, je pomstou Antonína Staňka regionálním divadlům za to, že skončil ve funkci. Dnes opět nebylo opominuto zmínit, že rozpočet, který nemyslí na regionální kulturu, je z pera bývalého ministra kultury, tak kdybych dnes mlčel, musel bych připustit, že to, co pan poslanec Baxa vaším prostřednictvím, pane předsedající, říká, je pravda. Vy víte, že zde nevystupuji často, tak vás ujišťuji, že i mé vystoupení bude opět jenom věcné a racionální..

Jednání o státním rozpočtu bývá buď věcnou kritikou, nebo vhodným bičem na vládní koalici, jakoukoli, protože od toho je opozice, aby kritizovala věcně a racionálně, ale může být i způsobem, jakým si můžeme vyřizovat nějaké osobní účty. A tady si myslím, že je to zbytečné. A přemýšlím o tom, kam zařadit vystoupení pana poslance Baxy, a v jednom mám jasno: s věcnou kritikou to nemá nic společného.

První čtení státního rozpočtu není o kapitolních jednotlivostech, ale přesto mi dovolte, abych uvedl několik skutečností. V roce 2019, resp. 2018, když se připravoval státní rozpočet, tak stejně jako pan ministr Zaorálek, i já jsem do vyjednávání o státním rozpočtu a rozpočtu pro resort kultury vstupoval v době, kdy jeho podoba byla již navržena mým předchůdcem. Rozhodně jsem však nikdy nekritizoval, a dokonce ani tady z poslaneckých lavic nepadala kritika na toho, kdo ten rozpočet v té první podobě připravil. Je to většinou rozpočet připravený úředníky Ministerstva kultury, kteří vycházejí z dlouhodobých perspektiv, a tento rozpočet pak během celého projednávání dostává zcela jinou podobu, než ve které je v té první fázi předložen.

Naprosto rozumím panu ministru Zaorálkovi a jeho situaci, protože on přišel do toho procesu ještě o něco později než já, a proto tu situaci měl mnohem komplikovanější. Na druhou stranu ale musím říci, že velice oceňuji spolupráci a vstřícnost Ministerstva financí a konkrétně paní ministryně financí. Její jméno tady zaznělo několikrát v souvislosti s přísliby a konstatováním, že věci je možné řešit určitou dohodou. Já potvrzuji vše, co zde bylo řečeno. Všechny dohody, které jsem s paní ministryní měl, byly zrealizovány ve prospěch rozpočtu resortu Ministerstva kultury. A musím říci, a určitě se dají i zvukové záznamy z jednání výboru pro vědu, vzdělání a kulturu, na kterých jsem prezentoval rozpočet, že ani tehdy pan předseda kulturního podvýboru Baxa - vaším prostřednictvím, pane předsedající - neměl v zásadě výhrady proti tomu rozpočtu, který byl navržen.

Největší část, kterou jsme vyjednali s paní ministryní, byla částka, která navyšovala program státní podpory profesionálních divadel a stálých profesionálních symfonických orchestrů a pěveckých sborů. Částka, která šla do tohoto programu, byla ve výši 60 mil. korun a program, který do té doby léta letoucí, léta letoucí byl dotován částkou 160 mil. korun, byl po dlouhé době skutečně významně navýšen na 219 mil. korun.

Já teď nechci zabíhat do podrobností, ale obávám se, že tento program je pevně stanoven včetně jeho výše a i ta původní částka 220 mil. byla problematická, takže bylo třeba hledat částku, která by odpovídala tomu, aby tento program mohl fungovat. To znamená navýšení o 60 milionů. Devět milionů našlo Ministerstvo kultury z vlastních zdrojů a 51 mil. korun šlo právě z rozpočtu Ministerstva financí. Dalších 54 mil. bylo rozděleno do programu na podporu velkých festivalů. To byl program státní podpory festivalů a profesionálního umění, kam šlo 40 mil. korun. A dále do programu kulturních aktivit, kde největší část byla určena na program podpory vydávání české literatury v překladu. Takto bych mohl pokračovat dalšími a dalšími příklady.

Já chci jenom uvést jednu věc. Nikdy jsem neměl zájem, aby jakýmkoli způsobem byla minimalizována, omezována podpora regionální kultuře. Na druhou stranu je ale třeba říci - a on to tady pan poslanec Baxa zmínil, a tady samozřejmě za jeho slovy stojím a plně je podporuji - je nezbytně nutné začít vést debatu o tom, jakým způsobem má být regionální kultura podporována. Protože samozřejmě stát primárně se musí starat o své státní příspěvkové organizace, kterých má nespočet, má tam své zaměstnance, má tam své projekty, a samozřejmě potřeba a nárůst finančních prostředků na podporu regionální kultury je rok od roku vyšší. A je potřeba najít a vyváženě posoudit, kam finanční prostředky ze státního rozpočtu pustit a kam samozřejmě nepustit.

Takže se omlouvám, že jsem vás tímto svým příspěvkem zdržel. Já samozřejmě v rámci druhého čtení spolu s kolegy poslanci a s panem ministrem kultury budu hledat způsoby, kde navýšit, kde dát návrh na změny v rámci schválených pravidel rozpočtu pro rok 2020. Těch témat je celá řada, ať už je to obnova a rekonstrukce regionálních kulturních památek a další a další věci. Ale odmítám jakoukoliv zmínku, jakékoli směřování, jakékoli nařčení z toho, že by rozpočet, který byl připraven jako vůbec první výstřel a výkop, měl být rozpočtem, ve kterém bych chtěl záměrně omezovat podporu regionální kultury.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Martin Baxa. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuji za slovo. Budu jenom krátce reagovat. Měl-li pan exministr pocit, že moje vyjádření z minulého týdne bylo osobní, tak v tom případě se prostřednictvím pana předsedajícího, pane poslanče, za to omlouvám. Ale chtěl bych vás požádat o jednu věc. Pokud vy jste tady prezentoval čísla, jak se navýšil rozpočet v této kapitole během letošního roku, tak si myslím, že nejenom Poslanecká sněmovna, ale zejména kulturní veřejnost by měla slyšet jasnou a jednoduchou odpověď na otázku, proč v návrhu rozpočtu na rok 2020 prostě ta suma je o 40 % menší, než je realita letošního roku. Po tom se ptali včera kulturní aktéři na té konferenci, kteří samozřejmě věděli, protože těch finančních prostředků využili, jak je možné, že z té sumy 219 mil. korun se v tom návrhu rozpočtu ocitla částka 130 mil. To je naprosto legitimní a podle mého názoru klíčový dotaz v této diskusi, když není k tomu žádný důvod, který by se týkal nějakých nižších příjmů státního rozpočtu - kolega Munzar tady zmiňoval sumu 100 mld. korun jako meziroční růst peněz, kterými vláda pro příští rok bude disponovat. A když se zvýšily platy.

Tak myslím si, že tuto odpověď, prostřednictvím pana místopředsedy pane poslanče, dlužíte těm, kteří se na to ptají. Proč v návrhu rozpočtu na příští rok jste tuto částku navrhl o 40 % ponížit? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Václav Klaus s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Antonín Staněk. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klaus: Dobrý den. Říká se, že lidi, co jsou hodně unaveni, mají tendenci útočit na všechny okolo. Já trošku unavený jsem, ale přece jenom bych vás všechny poprosil, držme se tématu, prvního čtení, salda rozpočtů, výše. A to, co říkala paní Valachová o školství, tak já jí to řeknu ve druhém čtení, tak se pak pohádáme. Vy se pohádejte taky potom, nebo si to řekněte tamhle u toalet. Ale proč tady tu debatu zaplevelujete, kolik je v kapitole kultury tohodle a onoho? K tomu první čtení neslouží. Bavme se o tom, jaký je schodek, proč je tak velký, proč je taková velká složená daňová zátěž, roste dramaticky. Ale mně už ta debata trošku, nezlobte se... na vás apeluji, držme se merita věci. Omlouvám se.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Vracíme se zpátky do obecné rozpravy. Faktickou poznámku pan poslanec Antonín Staněk stáhl, pan poslanec Marian Jurečka v obecné rozpravě vystoupí. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Dobrý podvečer, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Dovolte mi také, abych se tady v řádné přihlášené rozpravě vyjádřil k návrhu rozpočtu. Já se budu především teď stručně orientovat především na kapitolu Ministerstva zemědělství. A sice když jsem se podíval na programové prohlášení této vlády a našel jsem si prioritu číslo šest, tak tady je napsáno, mimo jiné, že potřebujeme co nejvíce udržet vodu v krajině, a že proto logicky vláda to bere jako ze jednu ze svých priorit a bude se snažit, aby se v této věci podařilo mnoho změnit. A když se podívám na rozpočtovou kapitolu Ministerstva zemědělství, tak i po tom dohadovacím řízení o prázdninách se sice zvýšila z původních 23 miliard korun na 24, a přesto je to zhruba o 400 milionů korun (méně?), než je v letošním roce.

Tady zaznělo, že mnoho kapitol jiných resortů bylo navýšeno a má větší rozpočet než v letech minulých, dokonce padají slova jako rekordní, ale bohužel kapitoly Ministerstva zemědělství, přestože celkový rozpočet má více než 120 miliard korun navíc meziročně, se to vůbec nedotklo. A myslím si, že je tady několik důležitých oblastí, které je potřeba zmínit, a požádat případně potom většinu v Poslanecké sněmovna, zdali v rámci druhého čtení by nebyla vůle ještě některé tyto oblasti posílit. Protože když se například podíváme na to, jakým způsobem se to dotýká resortu Ministerstva zemědělství, tak dochází ke snížení rozpočtu Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu o 500 milionů korun na částku 1 miliarda korun.

Já jsem v době svého působení na resortu tento fond, když jsem tehdy působil, tak měl rozpočet mezi 1,5 až 1,8 miliardy korun, protože tento fond podporuje především svými opatřeními malé a střední zemědělce. Dává jim dotace k úrokovým sazbám. Dává jim nevratnou podporu při nákupu zemědělské půdy jako klíčového výrobního prostředku pro zemědělce. Dává jim také zvýhodněné úvěry na nákup zemědělské techniky, technologií do potravinářství, do rybářství, do lesnictví. A tady dochází k takovémuto výraznému snížení rozpočtu tohoto fondu. Myslím si, že to je špatně. Je to svým způsobem alarmující.

Když se podíváme na oblast lesního hospodářství, klíčovou oblast, která dnes prochází velkou kalamitní krizí a ještě v příštích letech bude procházet, tak zde sice došlo k mírnému navýšení na 1,1 miliardy korun zase po tom letním dohadovacím řízení, ale dovolím si upozornit, kolegyně, kolegové, nepočítá ten rozpočet s tím, že by se měli odškodňovat pěstitelé, majitelé lesa v rámci té kůrovcové kalamity. Nepočítá se tam vůbec s odškodněním za roky 2019, 2020. To, co teď proběhne i díky novele lesního zákona, která tady byla před měsícem schválena, tak to proběhne za čtvrtý kvartál roku 2017 a za rok 2018, a vůbec v této situaci, kdy ty kalamitní těžby stále narůstají a narůstat ještě asi budou, se nepočítá s tím, jakým způsobem pomůžeme těmto vlastníkům lesa v tom příštím roce. Odhady hovoří o tom, že by ta částka měla být minimálně ve výši více než 2 miliard korun. Takže chci tady apelovat na vládu, aby se touto situací zabývala, případně aby dala veřejný příslib, že to bude řešeno v rámci vládní rozpočtové rezervy. (Hluk v sále.)

Když se podívám na další klíčovou oblast, která souvisí s klimatickou změnou a s tím, že tady mluvíme a snažíme se hledat adaptační opatření, jak na tu klimatickou změnu reagovat, jak zadržet vodu v krajině, jak lépe hospodařit s půdou, tak tady dochází k tomu, že nejsou uspokojeny požadavky Státního pozemkového úřadu na financování pozemkových úprav. Když komunikuji se starosty obcí, tak mi říkají: my bychom hrozně rádi realizovali pozemkovou úpravu, která se ten katastr snaží vrátit co nejblíže přirozeným přírodním poměrům a snaží se zadržet vodu v krajině, snaží se taková úprava zamezit erozi, ať už vodní, nebo větrné, tak dneska na to nejsou dostatečné finanční prostředky. Dneska se nezahajuje takový počet pozemkových úprav jako před čtyřmi, pěti lety. Chybí na to peníze, protože docházejí také peníze z operačního programu Program rozvoje venkova. (Hluk je stále veliký.)

A právě v tento moment by stát měl přidat a měl by říct ano, my toto považujeme za prioritu, a proto to výrazným způsobem podpoříme. Tady se odhaduje, že chybí zhruba kolem 1,5 až ke 2 miliardám korun. Odborníci z pozemkového úřadu říkají: my bychom byli schopni ročně absorbovat a smysluplně proinvestovat zhruba 3 miliardy korun do pozemkových úprav.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane kolego, já vás přeruším. Je to tady jako v úle. Není slyšet vlastního slova. Není slyšet vlastního slova. Já neslyším, co řečník u pultu říká. Já bych vás chtěl požádat o to, abychom se zklidnili hlavně na levé straně sálu. A teď i na pravé straně sálu.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane předsedající. Děkuji. Chápu, že možná některé poslance v tento podvečerní čas téma klimatické změny, vody, půdy až tak úplně nezajímá, ale pro budoucnost České republiky a pro budoucí generace to považuji jako jedno z nejdůležitějších témat.

A když se podíváme i na ostatní priority v rámci sekce vodního hospodářství, například na financování závlah, na financování vodovodů, kanalizací, čistíren odpadních vod, na financování drobných retenčních nádrží v krajině, rybníků, opět na to nejsou dostatečné finanční prostředky, dáváme tam 1,8 miliardy korun, absorpční kapacita v této oblasti je zase okolo 3 miliard korun.

Takže já se ptám, kde jsou ty priority, o kterých tak často pan premiér hovoří a říká, jak chceme tady bojovat se suchem, jak chceme lépe chránit a zadržovat vodu v krajině a chránit půdu? Prostě rozpočet Ministerstva zemědělství v době, kdy tak extrémně narůstají celkové příjmy i výdaje státního rozpočtu, to neodráží.

A vláda v této situaci navrhuje tuto rozpočtovou kapitolu s nižší částkou, než je tomu v letošním roce. To si myslím, že prostě není v pořádku, a jestli z takovéhoto návrhu rozpočtu může mít někdo radost, tak je to kůrovec a je to sucho, ale rozhodně ne zodpovědný hospodář a rozhodně to neodpovídá ani programovému prohlášení této vlády.

Takže já osobně se budu snažit navrhovat některé úpravy v rámci druhého čtení tak, aby byly posíleny priority, které se týkají zadržení vody v krajině, vodohospodářské infrastruktury, pozemkových úprav, ale je škoda, že toto neodráží ten primární návrh státního rozpočtu, který přichází od vlády. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji vám. V obecné rozpravě tudíž dám slovo panu poslanci Bartoškovi, protože pan předseda Stanjura není v tuto chvíli v sále. Takže prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo. Moje vystoupení nebude dlouhé. Kdybych měl shrnout rozpočet, který tato vláda představuje, je to rozpočet nudný, šedivý, bez nápadů a bez ambicí a jasně stanovených priorit. (Hluk v sále.) A to z toho důvodu, že tato vláda je bez ambicí a ochoty dělat nepopulární věci a stavět rozpočet pro budoucnost. Můžu konstatovat, že tento rozpočet, ať už je obhajován jakkoliv, je spíš trest pro naše děti a pro mladé rodiny. Je to z toho důvodu, že například nerespektujete doporučení Národní rozpočtové rady ohledně naprosto klíčové reformy veřejných financí. Bohužel.

Chci avizovat, že lidovci v dalších čteních připraví pozměňovací návrhy v rámci našich priorit, které vnímáme jako dotace na provoz sociálních služeb, podpoření prevence a léčby závislostí, podpory hospicové péče, stejně tak jako například boj s kůrovcem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. V tuto chvíli v obecné rozpravě vystoupí pan předseda Stanjura a já vás poprosím o klid v sále. Děkuji.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Nejdříve chci poděkovat všem, kteří hlasovali o jednání po 19. hodině, jinak bych to měl tak tři čtyři minuty, ale děkuji vám, že se nebudu muset časově omezovat. To myslím upřímně, i když někteří tomu nevěří.

Já jsem ráno poslouchal pana prezidenta a zjistil jsem, že jsme v divné situaci. Pana prezidenta v Japonsku zastupuje pan premiér a pana premiéra v Poslanecké sněmovně zastupuje pan prezident. Úplně tomu nerozumím. Myslím, že mnohem logičtější by bylo, kdyby prezident byl v Japonsku a premiér u rozpočtu. Ale poslouchal jsem dobře, co říkal pan prezident. Moc nových věcí jsme se nedozvěděli, to je pravda, o daňových výjimkách ve výši 318 miliard si můžeme popovídat za chvíli, ale zaujala mě pozitivní slova o paní ministryni a o jejím diplomatickém umění. Tak jsem si zapřemýšlel, co tím pan prezident myslel, a pak mi to došlo

První je letní folklórní festival, jak ministři, zejména sociálně demokratičtí, jezdí s ultimativními požadavky na Ministerstvo financí, sejdou se pak s paní ministryní financí, a pak dole na mikrofon poníženě poděkují, že si něco takzvaně vybojovali. Sice nevím na kom, na čem, jediný, kdo prohrál, byl daňový poplatník. Paní ministryně celé prázdniny hledala peníze, hledala, hledala, až našla 20 mld. Kdyby je našla v úsporách, ve výdajích, tak to byl bezesporu záslužný čin, za který by rozumná opozice, kterou my jsme, určitě paní ministryni ocenila. Ona těch 20 mld. našla tak, že zvýšila příjmy, a pak, když si vezmete, a já jsem si dneska vzal jenom podkladové materiály Ministerstva financí a budu pracovat jenom s čísly, která jsou vlastně obsažena ve sněmovním tisku 605, návrh státního rozpočtu, protože pak je podle mě nemůže nikdo zpochybnit.

Takže v létě se našlo 20 mld. jen tak, tužkou se tam připíší nové daně, zvýšení stávajících daní, že to není schválené, je jedno, že nevíme, kdy to bude schválené, taky jedno, že ten návrh například na zavedení digitální daně ještě není ve Sněmovně, taky jedno, ale už tam máme v daňových příjmech z digitální daně 2,1 mld. Takže tím, že ti ministři odjeli spokojeni - pamatujete si, ministr zahraničí (není v jednacím sále), asi je v zahraničí, chtěl 1,5 mld., protože bez toho se zhroutí diplomatická služba České republiky. Dostal 250 mil., říká: děkuji paní ministryni, všechno zvládnu. Tak buď neříkal pravdu poprvé, říkal, že bez 1,5 mld. se to zhroutí, nebo podruhé, když odešel s 250 mil. a už se to nehroutí. To je bezesporu jedna část diplomatického umění paní ministryně.

A přiznám se, že dneska jsem poprvé viděl v televizi ty dojemné obrázky ze zasedání ÚV KSČ. Původně jsem si myslel, že to je takový ten pořad historie, která mapuje, co se stalo před 35, 40 lety, a když jsem se zaměřil podrobněji, tak jsem zjistil, že tam sedí soudružky a soudruzi a uprostřed mezi nimi paní ministryně Schillerová - tvářila se mileji než teď na mě, to je pravda, tak se na ně mile tvářila, soudružky a soudruzi takhle kývali hlavou, a pak jsme se dočetli, že ústřední výbor komunistické strany doporučil schválení rozpočtu. Myslím, že tím pádem je dnešní hlasování jasné. Jsem zvědav, který z politiků ANO a sociální demokracie bude 17. listopadu vykládat o tom, jak to bylo skvělé, jak jsme ty komunisty porazili a jak šli komunisté od válu. Ti samí, kteří se nestydí chodit na ÚV KSČ s žádostí o podporu, nebo z těch samých stran, abych byl přesný a nekritizoval ty, kteří tam osobně nebyli. Jestli to je diplomatické umění, tak já to nepovažuji za diplomatické umění, ale považuji to za výsměch událostem roku 1989 a sametové revoluci, protože paní ministryně si mohla zajistit podporu i jinde v Poslanecké sněmovně, ale vybrala si ÚV KSČ. Proč ne? Každý má jiný vkus a jiné priority.

Když se podíváme na návrh rozpočtu, tak mě napadají tři fakta: deficit, rozpouštění rezerv, nové daně a zvyšování stávajících daní. To je ve skutečnosti obsahem tohoto návrhu rozpočtu. Letos jste rozprášili rezervy, které byly ve Fondu národního majetku, příjmy z privatizace. Když se podíváte na to, jak jsou na tom české lesy, tak jste rozprášili za poslední roky více než 30 mld. rezerv, či zisku, které Lesy České republiky měly. Letos jste zaútočili na rezervy zdravotních pojišťoven a v pátek se budeme bavit o tom, jak jste zaútočili na rezervy pojišťoven. Takže kromě deficitu, který vláda přiznává, se dlouho vyprazdňují rezervy, a to v době ekonomického růstu, a to v době dlouhého ekonomického růstu. Je to jednoduché: stát a tato vláda se chová jako otesánek, pořád víc, pořád víc, větší daně, vyšší daně, jenom nám ty daně dejte, když nám chybí daně, tak si vezmeme rezervy, cokoliv uvidíme, buď zdaníme, nebo si vezmeme.

O daních dneska mluvit nebudu, na to bude dostatek času v příštích středách a v příštích pátcích. Ale podívejme se na PR a propagandu, kterou vede vláda kolem návrhu státního rozpočtu, a porovnejme to s fakty. Návrh státního rozpočtu má tu výhodu, že díky Ministerstvu financí a struktuře zpracovaného materiálu kdo chce, tak si ta fakta najde a může s nimi pracovat. Paní ministryně dneska ráno řekla, že ten návrh rozpočtu je kvalitní. Já bych s ní souhlasil jenom částečně - že je kvalitní ve formě zpracování. Opravdu i pro opozici je poměrně přehledný, kdo chce, údaje tam najde. Že tam jsou občas nesmysly, že takové to ctrl shift kopírování se nevyplácí - divte se, my členové našeho klubu čteme i kapitolní sešity, a když narazíme na nesmysly, které vaši úředníci propašovali do návrhů kapitol, určitě ukážeme. Ale to není ten zásadní problém. To se může stát, každému, že například v Karlovarském kraji, když se podíváte na kapitolní sešit životního prostředí, tak zjistíte, že Karlovarský kraj bude poskytovat kotlíkové dotace pro Moravskoslezský kraj. (Poslankyně Valachová z lavice: To je dobré.) To je dobrý. Já z Moravskoslezského kraje jsem docela pro. Skutečně, pane ministře životního prostředí, to tam je. (Ministr z lavice: Už je to opravené.) Ale buďte v klidu, v té samé tabulce je napsáno, že Moravskoslezský kraj bude poskytovat kotlíkové dotace zase občanům jiných krajů než Moravskoslezskému, takže nebude Moravskoslezský kraj znevýhodněn.

Začněme, a podle mě oprávněně, tou nejvyšší položkou výdajů, začněme důchody. Podle zákonné valorizace se důchody zvyšují o 749 korun, chcete-li o 750, nad rámec zákonné valorizace o 150 korun, pro kterou hlasovala myslím celá Poslanecká sněmovna. Mám pocit, že návrh zákona prošel i hladce Senátem, který má jiné politické složení než Poslanecká sněmovna. Přesto slyšíme, že vláda přidává důchodcům 900 korun. To je minimálně, když budu mírný a vyslyším slova pana ministra kultury, abych nepoužíval silná slova, zavádějící informace, protože vláda nepřidala nic. Vláda něco navrhla Parlamentu a obě komory Parlamentu to schválily.

Když se podíváme na poměr průměrné mzdy k průměrnému důchodu, a vybral jsem si pro porovnání krizový rok 2009, tak tehdy byl poměr průměrné mzdy k průměrnému důchodu 2,3 a dneska je to 2,5. A teď se podívejme do návrhu rozpočtu a podívejme se, kolik stát plánuje na výdaje, po politické shodě, na důchody v příštím roce a kolik vybere stát od daňových poplatníků: zaměstnavatelů, zaměstnanců, podnikatelů, živnostníků. Když porovnáte ty dvě cifry, tak ani vláda, ani Parlament nepřidaly důchodcům. Ty peníze zaplatí daňoví poplatníci, a dokonce o 17 mld. více, než se na důchody vydá, o 17 mld. více. Letos to navýšení o těch 900 korun, říkám ve shodě všech, to vůbec nekritizuji, dělá přibližně 34,6 mld., pokud cituji dobře z materiálu Ministerstva financí, a k tomu máme 17 mld., které se ztratí ve státním rozpočtu. Kdybychom těchto 17 mld. použili na platby důchodů, to znamená, že by příjmy i výdaje důchodového systému byly v příštím roce vyrovnané, tak se průměrný důchod nezvedne o 900 korun, ale o 1 350. Takže 17 mld. si vláda ponechává z důchodového pojištění, které platí daňoví poplatníci. Takže opakuji, ani vláda, ani Parlament nic nepřidaly, naopak v tomto návrhu se 17 mld. z toho, co zaplatí daňoví poplatníci na důchody, k důchodcům nedostane.

Řeknete - jak je to možné? To je něco výjimečného. No není. Letos je to 22 mld. Podle plánovaného rozpočtu, podle plnění za tři čtvrtě roku si myslím, že to bude hodně podobné, že tam nebude velká diference mezi tím. Takže ani pro rok 2019 ani vláda, ani parlament nic nepřidaly důchodcům. Vše jim přidali daňoví poplatníci - firmy, zaměstnanci a podnikatelé, ti, kteří vytvářejí bohatství, a ti, kteří platí daně. 22 mld. 2019, 17 mld. 2020, do kupy 39 mld. To je více než 900 korun pro každého důchodce měsíčně.

Když jsme opakovaně ve shodě s horní komorou navrhovali zvýšit důchody těm, kteří jsou v důchodu nejdéle, 25 a víc let, stálo by to cca 4 mld., co nám řekla vláda? Co nám řekla ministryně práce a sociálních věcí? Na to nejsou peníze. Pamatujte si to. Na to nejsou peníze. Ale 22 mld. z důchodového pojištění v letošním roce a 17 mld. v příštím roce, to je 39 mld., si vláda díky souhlasu většiny v parlamentu nechá na jiné výdaje. Když si vezmu příští rok zvýšení důchodů plus 17 mld., takže z těch 17 mld. se úplně stoprocentně zaplatí zvýšení rodičovské, dokonce i ty slevy na jízdném, a ještě vládě zbude na jiné výdaje. A vláda nám tvrdí, že ona přidala důchodcům. Není to pravda. A samozřejmě platí, že nejlepší statistika je ta, kterou si člověk sám vybere. Takže se může šermovat s pojmy.

Rekordní výdaje. Tak rekordní výdaje do dopravní infrastruktury. Je to pravda, nebo není? Vzal jsem si rok 2009, rok krize. Tam už máme skutečnost, ne plán. Kvízová otázka pro pana ministra dopravy. V tom roce 2009, to znamená 11 let před rokem 2020, byly vyšší, nebo nižší výdaje SFDI? A pokud vyšší, nebo nižší, o kolik? Uběhlo 11 let. Za těch 11 let byla inflace, kterou paní ministryně tak ráda používá při zdůvodňování zvýšení spotřebních daní, 16,4 nebo 16,6 %, pokud letošní inflaci odhadnu mezi 2,3 a 2,5. Takže 16,5 % byla inflace od roku 2009. Světe divte se, v okamžiku rekordních kapitálových investic jsou výdaje na SFDI nižší než v roce 2009. - Pane ministře, to byla řečnická otázka. Ať to nemusíte hledat. Nižší.

Loni v prosinci jsme tady schvalovali rozpočet SFDI. A když jsme kritizovali, že to je málo, tak jsme byli uklidňováni tehdejším ministrem, pamatujete ještě - Dan Ťok. Říkal, podívejte se, nekritizujte, vy z opozice, pro rok 2020 mám ve střednědobém plánu - kolik? - 98 mld. To je přece razantní navýšení proti roku 2019. To je pravda. To platilo ještě v prosinci. V červnu už ne. V září nebo v srpnu poté byl pan ministr na tom orloji na Ministerstvu financí, radostně oznámil: 5 mld. jsem vybojoval! Plus 5 mld. Tak člověk by řekl 98 + 5 = 103. Dobrý. Myslím si, že kdyby byly výdaje 103 mld. a schodek 40 mld., že by to bylo mnohem lepší než dneska. Ale pan ministr vybojoval plus 5 mld. - a výsledek je minus 10. Minus 10. Podívejte se na to, co vy jste schválili v prosinci a co s tím vláda udělala.

Kolega Ferjenčík říkal, že to je cár papíru. Myslím, že si to takhle vzala ta vláda a takhle roztrhala. (Názorně předvádí.) Nebo možná moderně skartovala. Takhle v klidu nic netrhali, ale skartovali to. 98 mld. prostě není. Je 88. A pan ministr dopravy vám potvrdí, pokud budete chtít, když jsme společně zasedali, výbor a dozorčí rada Státního fondu dopravní infrastruktury, a měli jsme tam šéfy největších investorských organizací, tak sice trochu slabým hlasem, protože kritický názor se taky nemusí vyplatit, ale přesto říkali, že jim opravdu chybí peníze například na základní údržbu. Očekával bych od té doby, že pan ministr vyvine velké úsilí jak směrem do vlády, tak směrem k opozici, abychom společně tento problém vyřešili. A když už bude schodek 40 mld., to bereme jako fakt, tak jsme našli jiné výdaje, které by se mohly přesunout do SFDI. Takže myslím, že jediné, o čem reálně budeme hlasovat, bude o změnách příjmů a výdajů, ne v celkových hodnotách, ale přesun mezi kapitolami. A bezesporu by si to zasloužily.

Dal jsem si tu práci a spolu se svými spolupracovníky, nedělal jsem to sám, jsme spočítali plánované výdaje SFDI na silnice, na akce, které už běží, to znamená, že už jsou nasmlouvané a stát za ně zaplatit musí. A ten rozpočet je skoro ani nepokryje. Takže možná bude někdo klepat kladívkem, to já nevylučuji, a bude fotka. Ale reálně se nic nezaplatí na nových akcích v roce 2020, pokud něco nezměníme ve druhém čtení. A víte, že jsme každý rok přišli s tím, že jsme vládě ukázali, kde by mohla uspořit, a buď ve výši 30, nebo 40 mld. jsme našli ty úspory. Letos jsme začali dřív, to znamená, teprve podrobně studujeme kapitolní sešity. Nicméně už v této chvíli máme pro vládu 46 mld., které se podle mě dají využít efektivněji, než je navrženo.

A myslím, že se shodnu s panem ministrem dopravy, že kdybychom 46 mld. nasypali do SFDI, tak dojde ke kvalitativní změně v rychlosti a masivnosti výstavby dopravní infrastruktury. A neplatí argument, že nejsou kapacity. To pak můžeme zabalit. Pak nebudou kapacity nikde a nikdy nic nepostavíme. Neplatí ten argument. Naopak. Pokud bychom chtěli něco razantně změnit, ano, můžeme jezdit do Polska, můžeme se ptát. Podle mých informací staveb je připraveno dost. Už dneska není problém v tom, že by stavby nebyly připraveny. Ale reálný problém je, že na nové stavby není ani koruna. Přitom paní ministryně ještě ráno řekla, vzpomeňte si, v těch 10.30, rekordní kapitálové výdaje. Ale do akcí, které už běží. SFDI rozpočet stejný jako v roce 2009. Kdo v té době byl ministrem? Mám pocit, že to byl Miroslav Kalousek, tak kritizovaný za rok 2009. A přitom výdaje do SFDI byly vyšší než navržené pro příští rok. A to jenom když si započtu 16% inflaci, tak jenom tím jednoduchým výpočtem. A když se podíváme na poměr výdajů k HDP, tak to pokulhává ve všech oblastech, které vlastně stát navrhuje. - Ve všech ne. V odměňování a počtu státních úředníků to naopak ten vývoj předbíhá. A to jsou ty skutečné priority, které vláda ukazuje.

Abych jenom nekritizoval, v jednom televizním rozhovoru jsem dostal otázku, kterou jsem tak trochu čekal, co bych na rozpočtu pochválil. Myslím, že je třeba říct, že se dá něco najít. Pochválil bych zvyšující se výdaje na obranu. Nejsou sice v tom dohodnutém tempu, jak kdysi byla učiněna politická dohoda, ale jsou. A myslím si, že my, kteří se hlásíme k Západu a k NATO, takovou věc máme poctivě ocenit. Není to tolik, jako bychom chtěli. Není to zdaleka tolik, jako bychom chtěli my. Není to ani zdaleka tolik, na co si podali předsedové politických stran ruku před několika lety. Ale je to posun kladným směrem. Takže i na tom se dá najít. A pokud se shodneme, že z těch 46 mld., které vám nabídneme k úspoře, část použijeme na výdaje pro obranu nebo pro integrovaný záchranný systém - zeptejte se hasičů, profesionálních i dobrovolných, jestli se cítí investičně spokojeni - tak to bude dobrý směr.

Takže naše návrhy budou konstruktivní. Nabídneme vládní většině těch 46 mld. pro jiné využití, než navrhuje vláda.

Jsem realista. Komunisté řekli, že budou mít za miliardu pozměňovací návrhy, ty projdou. Komunisté jsou v tom úspěšnější než sociální demokraté, to je třeba jim férově přiznat, že jsou buď lepší vyjednavači, nebo cennější partner. Nevím, čím to je, ale je to pravda. Mě to tedy vůbec netěší. Ale pokud si chceme říkat pravdu, jak ji vidíme, tak to musíme říct.

Vzpomeňme si - kolegové ze sociální demokracie na mě dělají takové nespokojené obličeje - před několika týdny přišli sociální demokraté, že je třeba řešit situaci ve zdravotnictví. Andrej Babiš jim řekl. Mlčte! Vy ne! Vy jste to způsobili! Nic nebude! Nic nebude, tak šli. Pak se do toho vložili komunisté, včera jsme se přeli s ministrem zdravotnictví, kdo ty peníze vlastně našel. Nakonec se ukázalo, že je našly zdravotní pojišťovny, ale pokud ne, tak je našel Andrej Babiš a Vojtěch Filip. Vy ne, vy jste zavinili tam ten binec, vy jste jen utráceli a neumíte šetřit! Takže pak si říkejte, kdo má větší vliv na přípravu státního rozpočtu. Bezesporu, bohužel, bohužel je to komunistická strana. Já se svým názorem na ideologii komunistické strany netajím, není to nic osobního, to je systémový přístup. Každý má nějaké priority, někomu stačí méně, někdo si vyjedná více. Opravdu, nakonec když si to vezmete, tak je to fakt komická situace, když komunisté požadují nižší deficit než hnutí ANO, které se kdysi prohlašovalo za pravicové. To jste to dopracovali! Komunisté chtějí nižší deficit než vy. To je přece pravda, to mám z veřejných zdrojů.

Nakonec uhnuli, já myslím, že nějaká personální nominace někam to spraví. Vzpomeňme, když jsme minule volili - už nevím, který to byl fond - nominant hnutí ANO - těsně mu to uniklo, nominantka hnutí komunistické strany - skvěle, 120 hlasů, je to tam.

Tak se, milí kolegové ze sociální demokracie, moc nezlobte, když říkám, že vy jste si toho moc nevyjednali. Pamatujete si těch 20 mld., přes to nejede vlak? 20 mld.? Taková ta oblíbená věta - můj ctěný kolega Jan Hamáček tady zrovna není. Vždycky přijde a svým vážným hlasem říká: Když to nebude tak, jak chci já, nebo my, sociální demokraté, bude problém! (Napodobuje řeč.) - Někdy přitvrdí a říká: Bude velký problém. (Ozývá se smích.) A chci těch 20 mld.! Bez toho ten rozpočet... A po třech týdnech Jan Hamáček, můj ctěný kolega - a já to opravdu myslím v dobrém, byl to skvělý předseda Poslanecké sněmovny, který se uměl starat i o opozici (?), to mu nikdy nezapomenu v dobrém - přijde s úsměvem a říká: chci vám oznámit, že jsme vyřešili koaliční krizi, nedostali jsme 20, přes co nejede vlak, ale 9 nebo 10, vidíte, měli jsme pravdu. - No neměli. A pokud měli, tak dneska musí hlasovat s námi na vrácení rozpočtu. Protože 50 % katastrofy jste neodvrátili. Dobře. 50 % se vám povedlo nějak, z těch 20 dostal 5 ministr dopravy - o tom jste nemluvili, o dopravě, už si přesně nepamatuji...

Jo, jak jsem mohl zapomenout! Nepřítomná ministryně práce a sociálních věcí chtěla 11 mld. Jedenáct miliard, bez toho se to všechno zhroutí. Dostala mnohem míň. Pak se podíváte do návrhu státního rozpočtu - a o tom někteří kolegové mluvili, máme rekordně nízkou nezaměstnanost. Každý zaměstnavatel vám řekne, že nejsou lidi. Ti, kteří nepracují, nechtějí pracovat. Taková je dneska situace na pracovním trhu. Ale 3,6 mld. na aktivní politiku zaměstnanosti! No to by mě zajímalo, co s tím bude dělat paní ministryně. 3,6 mld. pro ty, kteří nechtějí pracovat. Z veřejně prospěšných prací (po nápovědě z pléna) to určitě nebude 3,6 mld., to určitě ne. Vyhozené peníze. Samozřejmě navrhneme snížení té částky o 2,6 mld. I s tou miliardou bude problematické, ji efektivně - efektivně, podtrhuji - utratit. Utratit se dá 3,6 mld. Ale pro koho? To budeme školit ty, kteří nechtějí dělat? Tam a zpátky? Tam je přeškolíme, stejně nebudou chtít dělat, pak je přeškolíme na něco jiného, stejně nebudou chtít dělat. Tři celé šest miliardy. Takoví tvrdí vyjednavači. Ale jak říkal Jan Hamáček, byl to problém. Byl to velký problém. Ale je vyřešen.

My vám ukážeme, i milým kolegům ze sociální demokracie, kde v jejich kapitolách se dá rozumně uspořit. A když už jste si ten deficit naplánovali a projde, tak bychom aspoň investovali do smysluplných věcí. S tím bezesporu přijdeme.

Mohl bych v této chvíli navázat na pana prezidenta. Dneska mi teda chyběla věta, to se musím přiznat, že investice nemají hlasovací právo. Byl jsem trošku zklamán, ta mi tam chyběla, ale to ostatní tam vlastně bylo. Každý rok kritizuje pan prezident, oprávněně kritizuje, zvyšující se počet úředníků. Když se podíváte na sešit B, zpráva ke státnímu rozpočtu, tak najdete velmi podrobnou tabulku, kolik se kde ušetřilo míst. Teď to nemůžu nalistovat, nebudu vás tím zdržovat. Takže člověk by předpokládal, když vezmu - a teď mluvím jenom o úřednících, nemluvím o policistech, hasičích, učitelích, vojácích, já vím, že je to vaše oblíbené, mluvíme jen o úřednících. Tak bych očekával, že když je nějaký počet úředníků v roce 2019 a 1 100 se uspoří, že výsledek bude 2019 počet minus 1 100. Ne. Plus 5 000. Tak jako ušetřit, že mi ještě přibude, to je skutečně šetření? Nás by měl zajímat celkový počet úředníků, ne jestli někde škrtnu políčko pro černou duši. To je samozřejmě správně, to nemůže nikdo kritizovat, ale nestačí to.

Pan předseda Bartošek zřejmě pod vlivem pana ministra kultury volil taková mírná slova, jak ten rozpočet je šedý, nezajímavý. Já to podepisuju, já bych volil i barvitější slova, např. že ten rozpočet podle mě ukazuje naprostou bezradnost vlády. Zkuste najít v tom rozpočtu nějakou skutečnou prioritu, která třeba nemusí vyhovovat opozici, protože má jiné priority. Tomu já rozumím. Ale ten politický pohled v tom rozpočtu v polovině volebního období, když už se nemůže vymlouvat na minulou vládu - my nejsme my, to byla jiná vláda, tam byli ti lidovci, ti nám to všechno ztěžovali - tak je pryč dva roky. Nejsme ani v předvolebním roce, abychom se soustředili na to, čím budeme motivovat voliče, aby volili buď vládu, nebo opozici. To je příběh příštího rozpočtu a myslím, že to je příběh každého rozpočtu, který se schvaluje na volební rok. Najděte tam nějakou skutečnou prioritu, třeba levicovou, se kterou by pravice nesouhlasila. Není tam. Indexová metoda 1,03 - 1,047 - 1,063 - žádná priorita. Ani ty důchody nejsou priorita, já jsem to říkal. Ani těm důchodcům nedáte - nebo nedáme jako parlament - to, co daňoví poplatníci zaplatí. Usměvavá ministryně práce a sociálních věcí si takhle nechá 17 mld. v tom rozpočtu z důchodového pojištění a bude tvrdit, že těm důchodcům přidala. Sebrala jim 17 mld., takhle jednoduše. Nebo každý, kdo bude hlasovat pro ten návrh rozpočtu v tomto složení, sebere důchodcům 17 mld.

Paní ministryně Maláčová pořád kýve hlavou, nezbývá mi než otevřít sešit B sněmovního tisku 605. A podíváme se na odhadované příjmy. Tomu já rozumím. 524,6 mld. v roce 2026, pro zjednodušení, ať tomu rozumíme úplně všichni, já to zaokrouhlím, 525 mld. zaplatí daňoví poplatníci na důchodovém pojištění. Firmy, zaměstnavatelé, zaměstnanci, živnostníci. 525 mld. Po tom zvýšení o 34,2 mld., které jsme společně schválili, budou výdaje 507,4 mld. Rozdíl příjmy minus výdaje 17,2 mld. Navrhla to paní ministryně důchodcům, nebo nenavrhla? To není řečnická otázka, já odpovím za ni. Nenavrhla. Nechala si to. Rodičák 9 mld., ještě 8 mld. vám zbylo, asi na tu aktivní politiku zaměstnanosti ty skoro 4 mld. pro ty, kteří nechtějí pracovat. A i tak by ještě skoro 4 mld. zbyly. To by mě zajímalo, kam je dala. 4 mld., to jsou tak dvě návštěvy Ministerstva financí v létě, než se najdou. To rychleji nejde.

Takže nemaťme veřejnost. Důchody v průběžném systému neplatí ani vláda, ani parlament, ale daňoví poplatníci. Jestli máme někomu poděkovat za to, že rostou příjmy ze sociálního pojištění, tak jsou to zaměstnavatelé a podnikatelé - protože ne všichni zaměstnavatelé jsou podnikatelé. Pro ty, kteří by si mysleli, že dvakrát říkám to samé, malé edukativní okénko. To jsou ti, kteří zaplatí 525 mld. A loni (nesroz.) zaplatí o 22 mld. více. Bavme se o tom. Kdyby se udělala ta jednoduchá operace, kterou Andrej Babiš avizoval už před několika lety, a my bychom ji podpořili, oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu, tak to vidíme každý rok. A kdybychom si řekli: letos plus 22, příští rok plus 17, necháme to na tom důchodovém účtu, protože nevíme, co bude za čtyři roky - a to podle mě nemůže prorokovat vážně dneska nikdo, jaká bude zaměstnanost, jaká bude průměrná mzda, jak rychle porostou mzdy, seriózně to nemůže odhadovat nikdo. Někdo, kdo se dívá do té koule na věštění, to možná může odhadnout - tak by to bylo, já bych řekl, zdravě konzervativní, opatrné hospodaření s penězi daňových poplatníků s penězi, které patří na důchodový účet.

To se ale bohužel nestalo. Těch 39 mld. není schováno na horší časy nebo na vyšší navýšení důchodů, než bylo zatím schváleno. Ty se prostě ztratí, jako se ztratilo 18 mld. z Fondu národního majetku, jako se ztratilo 30 mld. z Lesů ČR, a nic. A velmi často slyším z úst členů vlády o těch investičních úspěších, jak investujeme kapitálové výdaje. Tak zkuste mi jmenovat, milí kolegové, (nesrozumitelné), tři opravdu významné investiční akce za poslední tři roky. To není těžká úloha. To je jeden za rok. A neberu to, že se zahájí tři kilometry nebo otevřou tři kilometry dálnice. To je normální. Normální to není, je to mimořádně málo. Ale není to nic mimořádného. Takže nějakou mimořádnou investiční aktivitu i třeba s kritikou pravice, že to pravice nepovažuje za dobré. Nic tam nenajdete.

Bezbarvý, bezradný, šedivý úřednický návrh rozpočtu. Skoro se o něm nedá vést politická debata. Měli bychom vést vášnivou politickou debatu o základních parametrech rozpočtu. Nejvyšší daňová kvóta v historii ČR, a většinu Sněmovny to vůbec nezajímá! I vaši voliči jsou daňoví poplatníci. Proč je nejvyšší daňová kvóta v příštím roce po letech ekonomického růstu skoro 36 %? Kdy se to zastaví? Kdy ten otesánek přestane obírat ty daňové poplatníky a říkat "já chci víc, já chci víc, já chci být ještě větší"? Stát je čím dál větší, čím dál víc bere peněz daňovým poplatníkům a čím dál víc utrácí, a ještě to nestačí, a ještě je tam deficit. Pro takový návrh rozpočtu my, občanští demokraté, hlasovat opravdu nemůžeme. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Já přečtu dvě omluvy. Poslanec Lubomír Volný se omlouvá z dnešního zasedání Poslanecké sněmovny, a to od 19.15 do konce jednacího dne z pracovních důvodů, pan poslanec Pavel Plzák se omlouvá od 19 hodin do konce jednacího dne z osobních důvodů, paní poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková se omlouvá od 19 hodin z pracovních důvodů.

A nyní s faktickou poznámkou předseda klubu KSČM Pavel Kováčik. Prosím, máte slovo, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené vládo, paní a pánové, nebojte se, nechci dlouho zdržovat. Dovolte mi jenom krátké ohrazení se. Pan předseda Stanjura v úvodu své dlouhé řeči, když tvrdil, i když tvrdil, že politická debata se skoro nedá vést, tak vedl velmi dlouhou politickou debatu - a to je vedlejší. Uvedl, že viděl v televizi - asi by se neměl koukat na televizi - zasedání ÚV KSČ, kde viděl paní ministryni. Nevím, kde tedy vzal takové údaje. Já vím, my jsme se dnes domlouvali, že se nebudeme vulgárně napadat, takže já mu nemůžu říct: Pane předsedo, lžete. Ani mu nemůžu říct: Pane předsedo, mýlíte se. Protože vím, že se nemýlí. On není, že by se spletl, že by byl tak hloupý a pletl se. Tak ho poprosím, pane předsedo, prosím pěkně, nedělejte takové věci prostřednictvím předsedajícího, abyste vědomě mátl obecenstvo nepravdivými tvrzeními.

31. března 1990 vznikla KSČM, tedy Komunistická strana Čech a Moravy, za kterou skutečně přišla paní ministryně financí a další někteří funkcionáři, vládní funkcionáři, jednat o státním rozpočtu. Možná právě proto šli za námi, což jste také prostřednictvím předsedajícího, pane předsedo Stanjuro, zmiňoval, že byli i jiní, za kterými mohli jít, ale možná právě proto přišli za námi, že za vámi se ona divoká devadesátá léta, ona divoká privatizace, kterou se dodneška zabýváme a zabývat budeme - nebojte se. Já vím, vy mi řeknete, že vy jste u toho nebyli. No, my jsme také nebyli u padesátých let. Prosím pěkně, politická debata má své hranice a meze, pojďme ji vést doopravdy slušně. Děkuji.

Komunisté podpoří návrh státního rozpočtu v prvním čtení.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Nyní ještě s faktickou poznámkou předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Nestěžujte si. Chtěli jste jednat po 19., tak si nestěžujte prostřednictvím pana předsedajícího.

Pro pana předsedu Kováčika prostřednictvím pana řídícího. Já myslím, že jsem zcela vědomě používal sousloví komunistická strana. Komunistická strana. A pokud chcete omluvu za nechtěné pochybení, tak já žádný rozdíl mezi KSČM a KSČ nevidím. Jsou to stejní komunisté. Pokud na tom trváte, tak ve stenozáznamu, pokud se někde objeví KSČ, tak tam doplňte prosím to M. Na obsahu mého projevu a mých názorech se nic nezmění. Neudělal jsem to úmyslně. To opravdu ne. Jsem přesvědčen, že jsem nepoužil KSČ. Pokud ano, tak tam prosím napište KSČM. Ale na tom, že to bylo zasedání ústředního výboru komunistů, neboli KSČM, trvám.

Viděl jsem to dneska ráno v televizi, tak dojemná scéna. Jediné, co se změnilo z těch obrázků z osmdesátých a sedmdesátých let, že tam bylo napsané: Paní ministryně jednala s komunistickou stranou o podpoře rozpočtu. A kdybychom to střihli v tom časovém automatu, tak bychom slyšeli v Televizních novinách: Po krátké soudružské a přátelské debatě se soudružka ministryně financí domluvila s ostatními soudruhy a ústřední výbor doporučil všem soudruhům poslancům, aby schválili návrh státního rozpočtu. To je pravda. (Potlesk zprava.)

Ale ty obrázky byly dostatečně výmluvné. Děkuji. Doplňte tam to M. Nebylo to úmyslné.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou předseda klubu KSČM Pavel Kováčik. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedo Stanjuro prostřednictvím pana předsedajícího, znovu připomínám, dokonce ani to číslo nesedí. No, to ne. Byl to výkonný výbor, nikoliv ústřední výbor. Bylo to KSČM, nikoliv KSČ. (Smích zprava.) A já jsem to datum 31. března 1990 zmínil schválně. Tak jako vy jste nebyli u těch tzv. přehmatů privatizace, tak my jsme vznikli v roce 1990 po převratu.

I vy máte svoji budoucnost, i my máme svoji budoucnost. Minulost zrovna tak. Prosím pěkně, doopravdy nepřekrucujte ty věci. Je třicet let po převratu. I za vámi je ledacos, za co se můžete stydět! Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Nyní tady už nemám žádnou přihlášku do rozpravy. Takže se rozhlédnu po sále. Nikoho již dalšího nevidím, takže já obecnou rozpravu končím. Táži se paní ministryně - má zájem o závěrečné slovo. (Ano.) A paní zpravodajka také bude mít zájem o závěrečné slovo? Ne. Takže paní ministryně Alena Schillerová závěrečné slovo. Prosím.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Trpělivě jsem dnes seděla tady v koutě, poslouchala a pokusím se být maximálně věcná.

Shrnula bych svoje závěrečné slovo do několika skupin - nebudu oslovovat, já už za ten den nevím přesně, kdo co řekl. Já jsem si udělala takové skupiny poznámek, ke kterým chci zareagovat.

První téma, které tu zaznělo několikrát, bylo téma, které bych nazvala souhrnně odolnost v krizi a mandatorní výdaje. Myslím tedy našeho navrhovaného koaličního rozpočtu na rok 2020. Řada z vás se tady dnes opakovaně vyjadřovala k tématu, že Nejvyšší kontrolní úřad ve svém stanovisku ke státnímu závěrečnému účtu pro rok 2018 uvedl, že se zhoršuje odolnost rozpočtu vůči případné recesi nebo krizi. Tento poznatek opíral Nejvyšší kontrolní úřad o vývoj mandatorních či kvazimandatorních výdajů, které rostly rychleji než příjmy. Je pravda, že z hlediska parametrů rozpočtu byl pro loňský rok skutečně rozpočtován vyšší nárůst mandatorních, ale zejména kvazimandatorních výdajů - já za chvíli vysvětlím pro ty, kteří třeba nejsou v detailu, o jaké výdaje se jedná - než jaký byl růst příjmů. Také je ale pravda, že ve skutečnosti příjmy vzrostly o 10,2 % a mandatorní a kvazimandatorní výdaje o 9,4 %.

Rovněž bych ráda uvedla na pravou míru, že z hlediska rozpočtové politiky je pro tento rok rozpočtován růst příjmů ve výši 11,5 %, zatímco nárůst mandatorních a kvazimandatorních výdajů na 7,4 %. A pro příští rok? Očekáváme srovnatelný růst příjmů i těchto výdajů daných zákonem či smluvními podmínkami. Mám tady k tomu podrobnou tabulku, ale popíšu ji.

Slyšela jsem také v rozpravě, že mandatorní výdaje byly v poměru na celkových rozpočtovaných příjmech nižší, než jsou dnes. A teď trošku exkurzu do historie. V roce 2005­ až 2007, kdy ekonomika rostla průměrně přes 6 %, byla potřeba přes 82 % celkových příjmů, aby je bylo možné ufinancovat. Pouze v roce, v jehož závěru propukla recese, tvořily 77,2 % rozpočtovaných příjmů. A rozpočet na rok 2020? Ten při očekávané dynamice ekonomiky, která je slabší než v roce 2008, tehdy rostla ekonomika o 2,7 %, plánuje mandatorní a kvazimandatorní výdaje na 78,4 % celkových příjmů, tedy stejně jako letos.

Dnes diskutujeme o návrhu státního rozpočtu České republiky na příští rok. Proto mi dovolte nejenom suše konstatovat souhrnné údaje pro agregáty označované jako mandatorní a kvazimandatorní výdaje, ale dovolte mi hlavně popsat jejich strukturu. Teprve potom si myslím, že ta diskuze může být kompletní a zejména korektní.

Začala bych tím, jaké mandatorní výdaje za tu dobu, o které se někteří mylně domnívají, že snad byla jakýmsi benchmarkem fiskální a rozpočtové politiky, ačkoliv skutečné i plánované schodky státního rozpočtu byly daleko vyšší nejenom nominálně, ale zejména vzhledem k výši tehdejších výdajů, kterou kryly. A to už vůbec nehovořím o skutečnosti, v jakém stavu byly celkové veřejné finance. Ty byly ve strukturálním vyjádření hluboko deficitní a v dnešním testu střednědobého rozpočtového cíle by vůbec neobstály. Připomeňme si, že v tomto tzv. referenčním období, a slovo referenční dávám do velmi silných uvozovek, dosahovaly strukturální deficity klidně i 6 % HDP, hovoříme-li například o roce 2002 a 2003, a následně se do doby recese udržovaly na deficitu kolem 2,5 % HDP, ale v roce 2008 například dosáhl strukturální deficit 3,2 % HDP. Taková byla připravenost tehdejších veřejných financí, jejichž je státní rozpočet sice klíčovou, ale ne zdaleka výlučnou součástí.

A nyní zpět, prosím vás, k mandatorním výdajům. (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás poprosím o klid, protože paní ministryně si stěžuje na hluk, takže já vás poprosím o klid, abychom paní ministryni slyšeli v závěrečném slově.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji. Děkuji, pane místopředsedo. Už to zrychlím. Ale zpět k mandatorním výdajům, jimiž Nejvyšší kontrolní úřad a někteří z vás dnes k problematice rozpočtu přistupují.

Kritizovaný navrhovaný schodek státního rozpočtu ve výši 40 mld. by mohl být nižší, kdybychom nezdědili například dotace na obnovitelné zdroje, o kterých mluvil dnes i pan prezident. Ty začaly rozpočtem roku 2011, kdy podpora stála daňové poplatníky necelých 9 mld., a na příští rok rozpočtujeme 27 mld.

A v konečné řadě je tu tolik diskutovaná oblast zdravotnictví, o které tu byla dnes několikrát řeč. Málokdo si totiž pamatuje, že konsolidace veřejných financí byla vašimi vládami již před recesí z let 2008-2009 řešena fixací, či dokonce poklesem platby za státního pojištěnce. Poklesem platby za státní pojištěnce v roce 2008, nebo stagnací její výše od roku 2010. Pokud bych přijala tuto politiku konsolidace státního rozpočtu, která je nepřijatelná, tak bych držela samozřejmě finance v této oblasti, resp. výdaje, o 15 mld. nižší. A to pomíjím třeba církevní restituce. Nechci tady rozehrávat další politickou debatu, kde budeme vlastně vyplácet, a vůbec, my respektujeme nález Ústavního soudu, nechci hrát tuto linku, ale jenom upozorňuji, že výdajovou stranu zatěžují částkou 2,3 mld. v příštím roce.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás poprosím o klid ještě jednou! Prosím.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Když jenom sečtete tyto položky, jenom tyto, a budu pokračovat dál, tak je zřejmé, že plánovaný schodek 40 mld., který notabene je nejnižší za posledních asi, mám tady čísla od roku 2005, nemám tedy starší, je nejnižší, tak ho zdaleka převyšují.

Dlouhodobě největší položkou mandatorních výdajů jsou sociální transfery obyvatelstva, byla o tom tady taky řeč, které tvoří už dneska 75 %. V rozpočtu na příští rok jsou plánovány o 50 mld. vyšší. V prvé řadě, a také to tady bylo řečeno, jde o 37 mld. na dávky důchodového pojištění, pro které hlasovala, a vy jste to potvrdili, já to jenom tady opakuji, většina z vás. Mluvili jste o valorizaci. Ale kdo prosadil vyšší valorizaci? Tato vláda! Kdo prosadil to, že se bude počítat valorizační rámec prostě z průměrné mzdy v procentuálním vyjádření vyšším, než tomu bylo doposud? Byla to tato vláda! Díky čemuž valorizace je samozřejmě vyšší a ten dopočet do 900 korun průměru je samozřejmě z rozhodnutí této vlády, a vy jste pro to také hlasovali. To znamená, že tady čísla, že se vybralo 17 mld. - samozřejmě že příjmová strana, a za tu vděčíme zaměstnavatelům, podnikatelům a všem, kteří přispívají do státního rozpočtu, to jsme nikdy nezpochybňovali, ale zrovna tak jako v době recese sanuje důchody státní rozpočet, tak samozřejmě v době, kdy se daří, a my jsme dneska za konjunkturou, tak jsou tyto rozdíly přebytkové. To znamená, že vy na jedné straně říkáte šetřete, na druhé straně říkáte - měli jste rozdat více. Tomu nerozumím!

Další mandatorní výdaj je vyšší rodičovský příspěvek, který se nezvýšil od roku 2012. Říkáte, že je na něm shoda, že pro něj zvednete ruku. To znamená, já jenom připomínám, že je to 8,6 mld. Takže ono musíme si pak spravedlivě říct, kde byste chtěli uspořit. Následně je to zvýšení příspěvku na péči ve třetím a čtvrtém stupni - 4,7 mld. Nevím, jestli jste pro to zvedli ruku, to jsem neověřovala, ale myslím si, že je to pomoc těm nejpotřebnějším a že na tom se asi tady shodneme. A naturální sociálním transferem je i platba za státní pojištěnce, která se rozpočtuje vyšší o 3,5 mld. To jsou všechno mandatorní výdaje.

Z nesociální oblasti jde o vyšší odvody do rozpočtu Evropské unie a mezinárodním organizacím o 3,5 mld. korun a také o 2 mld. vyšší platby na již zmiňované obnovitelné zdroje energie, o kterých jsem hovořila před chvílí.

Pokud bych tedy měla provést dílčí shrnutí toho, co jsem teď v rychlosti pojmenovala, aby všichni rozuměli, co jsou mandatorní a kvazimandatorní výdaje, a udělali si představu, v jaké výši a na které bychom chtěli sáhnout, tak tvrzení o poměru mandatorních výdajů na celkových výdajích či příjmech stejně jako u nutnosti konsolidace je jednostranné vnímání rozpočtu. Vnímání, které nebere v úvahu adekvátnosti výše sociálních dávek, relace platů, staré dluhy v různých podobách a současně se také krátkozrace opírá pouze o hodnocení hotovostního státního rozpočtu, nikoliv celých veřejných financí, které jsou dle metodiky evropského systému národních a regionálních účtů hodnoceny pro každou zemi EU stejně, a celé veřejné finance byly ve strukturálním vyjádření v roce 2018 daleko zdravější než v době před velkou recesí, stejně jako budou v roce příštím.

Padl také tady takový terminus technicus, on je už trošku složitější - negativní fiskální úsilí. Na příští rok je odhadováno téměř nulové fiskální úsilí. Fiskální úsilí, tedy změna strukturálního salda mezi rokem 2019 a 2020, bude minus 0,1 procentního bodu, je tedy zanedbatelná. Z hlediska nastavení ale spíše vnímáme tuto fiskální politiku jako neutrální. A meziroční změnu strukturálního salda o minus 0,5 procentního bodu já naopak považuji za proticyklické působení fiskální politiky. Proč? Protože ekonomika zpomalila rychleji, než jsme se domnívali, narostla značně rizika ve vnějším prostředí, německá ekonomika je na hraně recese, italská dlouhodobě stagnuje, nevíme, jak to dopadne s hard brexitem atd. Proto považuji skutečnost, že deficit státního rozpočtu za každou cenu nesnižuji, navyšujeme investice, prostředky na vědu, výzkum, inovace, stejně tak posilujeme prostředky ve školství, za klíčové faktory nejenom pro dlouhodobý růst, ale i pro udržení důvěry v ekonomiku.

Někteří poslanci dokonce diskutovali, že není dodržen plán snižování schodku státního rozpočtu. Jak jsem uvedla, je nutné pružně reagovat na měnící se ekonomickou situaci, a já znovu vypovídám - máme tady tabulku od roku 2005 a schodek ať už nominálně, ať už v procentu výdajů, ať už v procentu HDP, je prostě nejnižší.

Pořád slyším, a to ještě musím prosím říci a budu už směřovat ke konci, že navyšujeme počty státních úředníků. Opakuji znovu, už v roce 2019 jsme škrtli neobsazená místa. Ušetřili jsme tím 3 mld. Tady v Poslanecké sněmovně leží před prvním čtením novela rozpočtových pravidel, kterou vláda schválila v červnu tohoto roku, která nastavuje režim, že pokud místo nebude dva měsíce obsazeno, budou se krátit příjmy.

Já bych chtěla ukázat takový zajímavý graf, už jsem ho v médiích ukazovala -

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já vás prosím ještě jednou o klid! Vydržme to ještě tu chvilku. Tedy máme ještě další bod, to je pravda.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Kdo jsou noví zaměstnanci veřejného sektoru. Srovnání mezi lety 2013, zaklínaného roku tady několikrát, a roku 2020. Rozdíl je pouhých - teď konečné číslo - 3 141 podíl státních úředníků. Jinak jsou to zaměstnanci v regionálním školství, příslušníci bezpečnostních sborů, vojáci z povolání a zaměstnanci v oblasti EU a finančních mechanismů. To je ten rozdíl, žádných 60 tisíc. A řekněme tedy učitelům, že je nepotřebujeme, řekněme to ozbrojeným složkám.

A mám podobný graf - určitě, můžete si to půjčit na vyfocení - srovnání roku 2019 a 2020. Padlo to tu. Takže se můžeme podívat, co je ten nárůst plus 5 tisíc, co tu padalo. Jsou to pedagogové v regionálním školství, nepedagogové, příslušníci bezpečnostních sborů a vojáci z povolání. V ostatních položkách úředníků ať už státní služby, tak my v podstatě všude snižujeme. Toto vyplývá ze státního rozpočtu. Protože se neustále zaměňuje pojem jako úředníci - státní zaměstnanci. A já musím vyvrátit i tvrzení, že kdybychom nalezli optimální řešení velikosti státní správy, měřeno počtem zaměstnanců, tak musí prostředky růst, protože roste průměrná mzda, máme tam 60 % vysokoškoláků, nemůžeme je nechat pět let na stejných platech. Chceme se vyhnout i tomu, co se stalo v roce 2010 ve školství, kde šel poměr průměrného platu pedagogů v poměru na průměrnou mzdu prostě dolů, mezi roky 2010 a 2014 rostly mzdy pouze okolo 2 %, ale přitom odměňování v regionálním školství šlo dolů.

Musím se také velice stručně ohradit proti tomu, že bychom nedělali vůbec nic v oblasti důchodové reformy. Abychom byli spravedliví, tak důchodovou reformu, a to jsme tady opakovali x-krát, za třicet let nikdo nevyřešil. Nicméně naše vláda se dohodla, že uzavře - byla konečně podepsána smlouva s Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, aby nezávisle na poradním orgánu paní ministryně Maláčové provedla nezávislou analýzu českého penzijního systému a doporučila reformní kroky. Považujeme to za nejlepší krok, že se na to podívají nezávislé organizace, nezatížené žádnými vazbami a různými předpojatostmi. Současně se obracíme o spolupráci na Evropskou komisi a budeme tuto analýzu platit společně z prostředků Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva financí.

Já myslím, že bavit se o tom, jestli tady byl nějaký pokus o důchodovou reformu, nemá smysl. O tom jsme si říkali mnohokrát.

Ještě musím zareagovat na rozpočet SFDI, protože pokud porovnáváme rozpočet, musíme porovnávat hrušky a hrušky, jablka a jablka. To znamená, že pokud vezmeme rozpočet z národních zdrojů, tak tento rozpočet roste. Nemůžeme ho porovnávat s výsledkem, kde jsou prostředky EU včetně nároků a zapojených nároků SFDI k rozpočtu. Je potřeba si uvědomit a tak jsme nastavovali investice i s panem ministrem i s ostatními ministry, že jsme za vrcholem konjunktury. Dlouhodobě trápí naši ekonomiku nedostatek pracovních sil. To znamená, jde nejen o připravenost staveb, ale jde i o to, co jsme schopni profinancovat, aby nám to nekončilo dlouhodobě v nespotřebovaných nárocích, protože v podstatě většina průmyslových podniků ve třetím čtvrtletí tohoto roku konstatovala, že nejvíc je trápí nedostatek pracovních sil.

Poslední větu. Pan předseda Stanjura řekl, že se nedá vést politická debata o rozpočtu na rok 2020. To je dobré. To je pro mě pochvala a jasná známka toho, že rozpočet, který připravila tato vláda, je vyvážený.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já přečtu dvě omluvy. Pan poslanec Karel Schwarzenberg se omlouvá dne 23. 10. ze zdravotních důvodů a pan poslanec Martin Kupka se omlouvá z dnešního jednání od 19.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

Nyní s přednostním právem pan poslanec předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek, zatím poslední přihlášený do rozpravy. Máte slovo. Pardon, já jsem uzavřel rozpravu - s přednostním právem po závěrečných slovech. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, neobávejte se, já nejdu reagovat na paní ministryni. Tuhle polemiku, kterou tady vedeme dnes, vedeme již několik týdnů, určitě ji povedeme několik dalších týdnů a já už nechci zdržovat. Chci jenom využít svého přednostního práva a této hodiny, abych se obrátil na paní zpravodajku jako na předsedkyni rozpočtového výboru a na paní ministryni, která je vybavena zákonnou kompetenci ze zákona č. 218/2000 Sb. týkající se vládní rozpočtové rezervy, a chci upozornit na to, že na této schůzi už máme druhé zasedání po 19. hodině, čeká nás zítra pravděpodobně až do půlnoci, příští týden nás pravděpodobně čekají nějaké mimořádné schůze a že zaměstnancům Poslanecké sněmovny nakládáme o něco více, než bývá zvykem, a oni tu práci dělají nesmírně obětavě a dlouze do noci.

Paní předsedkyně rozpočtového výboru, pan kancléř si sám netroufne, ale když ho podpoříte a obrátíte se spolu na paní ministryni, že by získali zaměstnanci Poslanecké sněmovny nějakou odměnu, tak jsem přesvědčen, že by to byl velmi efektivní výdaj a že si to ti zaměstnanci zaslouží. Děkuji vám oběma.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní již neregistruji ani přednostní práva, takže budeme hlasovat o přednesených procedurálních či jiných návrzích a o návrhu usnesení. Já zagonguji a paní zpravodajku a zároveň předsedkyni rozpočtového výboru Miloslavu Vostrou poprosím, aby nás provedla těmi návrhy. Mám tady žádost o odhlášení. Odhlašuji vás, přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami.

Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Miloslava Vostrá: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně, kolegové, jenom dovolte, abych v úplně první větě shrnula, že v diskusi vystoupilo 27 řádných přihlášek a 40 technických, a to někteří kolegové opakovaně. Jinak máme před sebou hlasování, kde se nám sešly tři návrhy usnesení. To první je rozpočtového výboru, které jsem tady celé načítala při svém prvním vystoupení. Pak přišel návrh usnesení od pana kolegy Kalouska, který ho tady také zdůvodnil, a tím posledním návrhem usnesení je návrh usnesení pana kolegy Klause.

Takže já bych navrhla proceduru, že bychom hlasovali nejdříve o protinávrzích, tak jak byly předloženy, to znamená nejdříve pan kolega Kalousek a jeho usnesení. Pokud nebude přijato, návrh usnesení pana kolegy Klause, pokud nebude přijato, tak budeme hlasovat o usnesení, které navrhuje rozpočtový výbor. Toto je můj návrh procedury hlasování.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já o tomto vašem návrhu nechám hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 154 přihlášeno 178 poslanců, pro 177. Návrh byl přijat. Prosím.

 

Poslankyně Miloslava Vostrá: Ano, děkuji. Takže nejprve bychom hlasovali o návrhu usnesení pana kolegy Kalouska, které zní:

"Poslanecká sněmovna vrací vládě České republiky návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2020 s následujícím doporučením:

1. celkové výdaje snížit o 20 mld.

2. saldo snížit o 20 mld.

3. podíl investičních výdajů vůči celkovým výdajům zvýšit alespoň na 10 %."

Toto je celý návrh usnesení. (Poslanec Kalousek z lavice: Termín!) Pardon, termín 20 dní, ano.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ano, ten termín, to tady mám poznamenáno.

Tak já zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 155 přihlášeno 178 poslanců, pro 78, proti 98. Návrh byl zamítnut, návrh usnesení nebyl schválen. Prosím.

 

Poslankyně Miloslava Vostrá: Další přednesený návrh usnesení zní:

"Poslanecká sněmovna vrací vládě České republiky návrh zákona o státním rozpočtu s následujícím doporučením:

1. příjmy ponechat v navržené výši

2. výdaje snížit o 40 mld.

3. saldo vyrovnané."

Termín opět 20 dnů.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 156 přihlášeno 178 poslanců, pro 78, proti 98. Návrh usnesení nebyl schválen. Prosím.

 

Poslankyně Miloslava Vostrá: A teď by nás čekalo tedy závěrečné hlasování, které by bylo o návrhu usnesení rozpočtového výboru, tak jak jsem ho tady již načetla, a pokud tedy nebude námitek, tak když dovolíte, já už bych ho tu znovu nenačítala, neb jsem tak učinila při svém prvním vystoupení. Pokud někdo má požadavek, tak samozřejmě mohu odrecitovat celý návrh usnesení.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já tedy zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 157 přihlášeno 178 poslanců, pro 100, proti 78. Návrh usnesení byl schválen.

 

Tímto jsme vyčerpali všechny návrhy, o kterých bychom měli hlasovat, a já končím první čtení tohoto tisku. (Potlesk části poslanců.)

 

Přistoupíme k dalšímu bodu jednání dnešní schůze Poslanecké sněmovny a tím je

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.