Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Tomio Okamura)

316.
Stanovisko Poslanecké sněmovny k současné situaci na turecko - syrské hranici

Tento bod byl po dohodě poslaneckých klubů navržen grémiem. Dohodli jsme se s panem místopředsedou Pikalem, že sice by se měl slova ujmout zástupce navrhovatelů, jímž jsem byl určen já, ale nejprve vystoupí jako zpravodaj pan poslanec a místopředseda Sněmovny Pikal, protože má připravena usnesení. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji, pane předsedající za slovo. Je tomu skutečně tak. Chtěl bych poděkovat jak grémiu, tak Sněmovně, že zařadily tento bod, a všem, kteří se dělně podíleli na nalezení tohoto shodného návrhu usnesení, které jsme skutečně byli schopni vypracovat poměrně rychle, rychleji, než Sněmovna dokázala projednat otevírací dobu o státních svátcích. Já vás seznámím s tímto návrhem usnesení a potom už nechám prostor ostatním řečníkům. Byla shoda na tom, že z každého klubu by měl vystupovat toliko jeden. Věřím, že to zvládneme dodržet, jinak budeme jednat, dokud se tento bod neprojedná.

Návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna

1. vyjadřuje solidaritu se syrským obyvatelstvem, jehož velká část žije ve velmi obtížných podmínkách, miliony lidí byly interně vysídleny či byly nuceny uprchnout do zahraničí. Turecká invaze tuto humanitární krizi pouze dále prohloubí a zvýší utrpení civilního obyvatelstva včetně žen a dětí;

2. odsuzuje invazi Turecka na území Sýrie jako porušení mezinárodního práva;

3. vítá rozhodnutí vlády České republiky o pozastavení vývozních licencí na vojenský materiál do Turecka v rámci koordinovaného postupu členských států Evropské unie;

4. vyzývá předsedu vlády Andreje Babiše, aby na nadcházejícím zasedání Evropské rady požadoval, aby Evropská rada uložila Evropské komisi vypracovat návrh ekonomicko-politických opatření, jejichž cílem by bylo donutit Turecko k zastavení vojenských operací;

5. odsuzuje brutální vraždu Hevrin Khalaf, generální tajemnice strany Budoucnost Sýrie, údajně spáchanou protureckými ozbrojenci. Tento zločin stejně jako mnoho dalších musí být vyšetřen a pachatelé potrestáni;

6. kategoricky odmítá výhrůžky Turecka vůči státům Evropské unie, že uvolní cestu migrantům do Evropy."

Já vám děkuji. Toto je tedy konsenzuální návrh.

Nyní se ujmu role zpravodaje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Požádám o vystřídání.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Dobrý večer. Pan místopředseda má slovo za navrhovatele.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, jsem rád, že Sněmovna jako mimořádný bod zařadila projednání tureckého útoku na území Sýrie s cílem brutálně napadnout zde žijící Kurdy. Turecko jako člen NATO zaútočilo na našeho spojence, na takzvané Syrské demokratické síly, jejichž páteří jsou kurdské milice. Výsledkem barbarského bombardování a dalších útoků je už dnes podle OSN přes 100 tisíc uprchlíků a také první uprchlí teroristé z takzvaného Islámského státu, které zadržovali Kurdové a které osvobodil turecký útok. Agentura Reuters napsala, že na severovýchodě Sýrie zvýšili v souvislosti s tureckou invazí svou aktivitu radikálové z Islámského státu a množí se bombové a další útoky. Americký prezident Donald Trump podepsal nový příkaz, který umožňuje americkým úřadům zavést významné sankce proti Turecku. Spojené státy uvalí až 50procentní clo na dovoz turecké oceli a okamžitě zastaví jednání s Ankarou o obchodní dohodě.

Dámy a pánové, není možné ani stát na straně útočníků, ani být neutrální. Buď jsme proti válečným zločinům, odmítáme útoky na suverénní země, odmítáme okupaci cizích zemí, nebo to schvalujeme třeba s tím, že budeme mlčet a stát stranou. Je třeba také dát jasně najevo, že se nebojíme vydírání a výhrůžek prezidenta Erdogana vůči evropským zemím. Češi byli u toho, když jsme před více než 300 lety dali tehdejšímu tureckému impériu jasně najevo, kde jsou jeho meze. Dnešní novodobá snaha o reinkarnaci turecké říše musí dostat stejně jasnou odpověď.

Navrhuji, aby Sněmovna odsoudila turecký útok na Sýrii a vyzvala Turecko k ukončení agrese a okupace. Dále za SPD navrhujeme, abychom schválili sankce vůči Turecku jak v oblasti vývozu zbraní, což již první krok vláda udělala, tak i u dalších komodit. Dále vyzýváme vládu České republiky, aby Evropskou komisi vyzvala k okamžitému zastavení plateb z rozpočtu Evropské unie do Turecka. Rádi bychom také vyzvali vládu České republiky, aby iniciovala ustanovení Mezinárodního soudu pro válečné zločiny v severní Sýrii, v takzvaném Kurdistánu.

To je v podstatě to, jaké stanovisko má SPD. Nebudu to číst už jako návrh našeho usnesení, protože usnesení už bylo kompromisně projednáno, aby prošlo napříč Poslaneckou sněmovnou. Ale za nás, za SPD, bychom byli rádi, aby Turecko okamžitě ukončilo vojenské operace a okupaci všech území, která patří Sýrii, byli bychom rádi za sankce ohledně vývozu munice a vojenského materiálu, protože hrozí, že bude použit k teroristickým útokům na civilní obyvatelstvo v Sýrii - tady už vláda první krok dělá - a abychom také Evropskou komisi požádali o zastavení veškerých plateb Turecku z rozpočtu EU. A za nás, za SPD, taky řeknu, že bychom byli rádi, aby Turecko bylo vyloučeno z NATO. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců SPD.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Nyní s přednostním právem ještě před otevřením rozpravy předseda vlády. (Neklid v sále. Špatná slyšitelnost.)

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení poslanci, já jsem byl vyzván, abych se tady vyjádřil k této problematice, protože to je problematika velice složitá a hlavně dlouhodobě neřešená. Pan kolega Okamura se spletl hned v první větě. Protože bohužel - není to bohužel, je to tak, náš spojenec je přece Turecko. To je člen NATO. Asi jste zapomněl, pane místopředsedo. Toto je Severoatlantická smlouva (ukazuje několik listů papíru), 4. duben 1949, tehdy ještě neměly smlouvy na 500 stran, jak máme dneska, podepsaná ve Washingtonu. Turecko se jako Řecko stalo členem NATO v roce 1952.

Takže bych chtěl jenom říct, že samozřejmě se Česká republika ztotožňuje se společným postupem Evropské unie. Kdy byl přijat společný postup? V pondělí 14. 10. v 8 hodin zasedli ministři zahraničních věcí a odsoudili, Evropská unie odsoudila, tuto vojenskou operaci. Je to velké neštěstí, nemělo se to stát, umírají lidé, je to nepřijatelné, ale zároveň jsem přesvědčen, že celé situaci by bylo možné předejít, kdyby s tureckým prezidentem světové mocnosti včetně EU aktivně vyjednávaly a snažily se s Tureckem, které je členem NATO, najít společné řešení.

Já jsem četl tady v jednom antibabišovském deníku, že budu vysvětlovat výrok o Sýrii, a paní kolegyně, paní poslankyně Černochová tady říká, že vlastně jsem úplně mimo a že jsem nic nepochopil. Tak já vám tady přečtu část projevu prezidenta Erdogana na Valném shromáždění OSN v roce 2017, kde vyzývá všechny krajiny a mezinárodní organizace, aby mu pomohly s 3,2 milionu uprchlíků, kteří jsou v Turecku. Evropa selhala totálně v migraci, mimochodem selhala i teď, ale k tomu se ještě dostanu, protože jsme nebyli schopni vlastně vyřešit migraci, my jsme nebyli schopni porazit pašeráky, my jsme nebyli schopni zastavit ten proud migrantů tehdy 2015 ze Sýrie, a vyřešili jsme to tak, že jsme se domluvili s Tureckem, že mu dáme 6 miliard eur. V tomhle projevu říká prezident Erdogan, že dostal jenom 820 milionů eur a že ho to stálo už 30 miliard dolarů, ten pobyt uprchlíků. Takže to se píše rok 2017.

A teď vás poprosím, paní kolegyně Černochová, se soustřeďte na projev pana prezidenta Erdogana... (Poznámka posl. Černochové.) Já se omlouvám, ale já vás můžu oslovovat přímo, říkali kdysi. Ale můžu prostřednictvím. Kdy 24. 9., a to je úterý, začalo Valné shromáždění OSN. Čekalo se Trumpa a potom vystoupil prezident Erdogan. A co říká? Naše rozhovory se Spojenými státy s cílem vytvořit bezpečnostní zónu v Sýrii pokračují. Máme cíl vytvořit mírový koridor s hloubkou 30 kilometrů a s délkou 480 kilometrů, který zabezpečí dva miliony Syřanů s podporou mezinárodní komunity, a pokud by hloubka této zóny byla rozšířena až po Dajr az-Zaur - Rakka line, tak se to navýší až na 3 miliony, říká pan prezident Erdogan 24. 9. 2019 v úterý odpoledne. Takže já nevím, jestli paní poslankyně také tohle pochopila, že tady bude nějaká akce. Já jsem to nepochopil. A kdo to pochopil? Vždyť to slyšel celý svět, tenhle jeho projev! Celý svět to slyšel! We are determined on this matter, we have already started necessary preparations. Jsme rozhodnuti a připravujeme se.

Já jsem prezidenta Erdogana potkal, my jsme měli recepci, v úterý večer. Pan Trump, moc na nás neměl času, na nikoho z nás moc, tak jsme prohodili pár slov. Já jsem se ho ptal, proč nemluvil o Evropě, proč sliboval Johnsonovi skvělou smlouvu a nám nic, a ve středu jsem měl schůzku s prezidentem Erdoganem a ptal jsem se ho, a tady samozřejmě v novinách čtu, že Ivan Gabal - vlastně co jsem si to vůbec dovolil. Tak já vám přečtu zápis z jednání, který dělal protokol na Úřadě vlády. Pan velvyslanec Kmoníček byl u toho.

AB otevřel téma tzv. safe zone v severní Sýrii, které rovněž diskutovali během setkání začátkem září, a uvedl, že oni hovořili na summitu V4 plus západní Balkán v Praze, to bylo 12. září, a že V4 má zájem o projektu hovořit, a dobrou příležitostí by byla návštěva prezidenta Erdogana v Budapešti v listopadu. Mimochodem tedy maďarská vláda má s Tureckem G to G, takže mají společné zasedání vlády myslím 7. listopadu. AB, to jsem já (smích v plénu), chce projekt dále analyzovat s experty na region a migraci. Chci dále ten projekt analyzovat. Protože mně prezident Erdogan říkal, že tu zónu - já se ho ptám, no dobře, ale když to budete dělat vy, tak všichni budou říkat, že budete agresor, a já říkám, proč to nemůže udělat Evropská unie? Postavit ty byty, domy, školy, školky, nemocnice, že bychom to udělali my jako EU, že by to bylo pod kontrolou, vám moc nebudou věřit. Takže AB chce projekt dále analyzovat s experty na region a migraci. Prezident Erdogan k tématu migrace dodal, že Turecko již vydalo 14 miliard dolarů na pomoc uprchlíkům, zatímco z EU dostalo zatím jen 3 miliardy eur z přislíbených 6 miliard. A teď pozor - upozornil, že peníze z EU nejdou do tureckého rozpočtu, nýbrž neziskovým organizacím.

V reakci na dotaz prezident Erdogan shrnul svoji představu safe zone. Měla by sahat asi 30 kilometrů do syrského vnitrozemí a pojmout asi dva miliony lidí, kteří budou ubytováni v domech se zahradou vhodnou pro pěstování zemědělských plodin. Právě potravinovou soběstačností by se zóna lišila od uprchlických táborů. V zájmu zajištění základních služeb pro obyvatele by zde mohly být vybudovány i školy a nemocnice. O migrační otázce, protože já jsem se ho zeptal, jak je na tom, my jsme všichni byli v New Yorku čtyři pět dní, všichni, jestli už o tom hovořil. A pan prezident Erdogan říká: Hovořil jsem s německou kancléřkou Merkelovou, premiéry Borisem Johnsonem a Giuseppem Contem, o otázce uprchlických táborů také s generálním tajemníkem OSN Guterresem. A já jsem se ho ptal: A mluvil jste už s prezidentem Trumpem? A on říká: Ne, čekám na termín, a když ho nedostanu, vrátím se. Pokud vím, tak ho ani nedostal. Jak jsem skončil u prezidenta Erdogana, přicházel prezident Macron. Francie, člen bezpečnostní rady OSN, to všichni víme.

Takže já se vrátím ke svému jednání v Ankaře 2. až 4. září 2019, protože tady pan Gabal má starosti, že... Co to tady říkal? Že ten dokument, že spoluzodpovědnost za vypuknutí války a takové nesmysly. To jsou zápisy, které dělá protokol. Jsou tam velvyslanci u toho. Takže já samozřejmě jsem do Turecka šel proč? Hlavně kvůli Adularyi, to je vaše dědictví, nebo my jsme to zdědili po vás, 12 miliard v čudu z rozpočtu, a protože tam máme dva lidi ve vězení. To byla hlavní témata mé cesty. A samozřejmě ekonomická mise.

Tady mám zápis z toho jednání v Ankaře. Prezident Erdogan pokračoval tématem migrace. Turecko zadržuje migranty pro mír Evropy, která se není schopna dohodnout ani na kvótách. Evropa zažívá posledních pět let klidné období, zatímco Turecko situaci aktivně řeší. Prezident Erdogan ocenil i význam V4 a vyjádřil naději na společné turecko-české projekty. Poté poukázal na pro Turecko citlivé téma přesunu ambasád do Jeruzaléma atd. Následně se AB, to jsem mluvil tady samozřejmě hlavně o ekonomických věcech, se věnoval tématu migrace. Ocenil plán Turecka investovat do nárazníkové zóny v severní Sýrii, tak jak všichni, tak jak Spojené státy s ním jednaly dlouho. Mimochodem 26. října 2018, to byl pátek, byla tady paní Merkelová, večer jsem byl s Emmanuelem Macronem a v sobotu 27. října letěli oba z Prahy do Istanbulu na schůzku s prezidentem Putinem a Erdoganem - 2018. A co tam vyřešili tedy? Nikdy jsem se to nedozvěděl, co tady vyřešili.

Takže já jsem ocenil ten plán stavět byty a infrastrukturu. V životě by mě nenapadlo, že se stane, co se stalo. V životě nikdy. Stavět byty, infrastrukturu, aby se lidé mohli vrátit zpět. Evropa podle AB není v přístupu k Sýrii jednotná, nejlepším řešením by nicméně podle premiéra byl Marshallův plán se Sýrií. AB uvedl po návratu z Turecka navštívit v Budapešti demografický summit, kde bude jednat s premiéry Viktorem Orbánem a Peterem Pellegrinim a prezidentem Vučičem. Takže s nimi může projednat i záležitosti zmíněné během návštěvy v Turecku.

Takže co teda vlastně, se ptám, dělala Evropská unie z hlediska diplomacie? My máme toho pana high-rep, tu paní Mogherini. Teďka se samozřejmě všechno zkomplikovalo. Jako zahraniční politika Evropské unie de facto neexistuje. Každý si dělá, co chce. Když byl tady Heiko Maas, tak se ho ptám - to je super, že prezident Macron bude mluvit s Putinem a Zelenským a budou řešit Ukrajinu a Rusko. A oni říkají - no, my jsme o tom nevěděli.

Takže ano, mě mrzí a mám starosti o bezpečnost našich lidí, bezpečnost Evropy a o neschopnost Evropy řešit migraci. Řešit migraci. No a samozřejmě v tom New Yorku jsme byli všichni. Já nechápu, proč teda to nikdo neřešil. Vždyť to vlastně tady řekl pan prezident. Samozřejmě že nikomu neřekl - a nemůžete mně říkat, že jsem úplný hlupák, že to bylo jasné. Nebylo to jasné. Já jsem řekl ano, nedělejte to vy, měla by to dělat Evropa. No a samozřejmě, můžeme se teda bavit, jak to všechno proběhlo.

9. 10. bohužel se to stalo. 10. 10. zasedla Rada bezpečnosti OSN. A stálí členové bezpečnostní rady OSN Británie, Francie, Německo, Belgie s Polskem - tedy nyní jako volení členové v radě zasedají - v prohlášení Turecko vyzvali, aby jednostrannou vojenskou operaci zastavilo. Pětice evropských států rovněž varovala, že obnovení bojů povede k dalšímu podkopávání stability celého regionu a ohrožení životů civilistů.

No a proč teda - Spojené státy jsou náš spojenec. Jak jsme to teda vyjednali? A teď samozřejmě Johnson má asi jiné starosti. Ale já se budu ptát pana prezidenta Macrona, co teda vyjednali. Proč Spojené státy a Rusko daly veto? Proč jsme nepřesvědčili bezpečnostní radu, aby okamžitě zastavila tu agresi? Proč tam nikdo nezaletěl?

A teď vám přečtu, co řekl generální tajemník NATO Stoltenberg 9. 10. v Římě. Seděl jsem s ním u stolu. Byl tam Mike Pompeo, v New Yorku, všichni byli v pohodě. Nikdo neměl čas se starat o situaci v Turecku. Byli tam pět dní. A US ally Turkey je far front of crisis. Has legitimic security concern about Syria. A Turecko trpělo obrovské teroristické ataky a vlastně přijalo miliony syrských uprchlíků. Tak já nevím, jestli to je nějaký agresivní stát.

Proč se to NATO hned nesetkalo? Já jsem se ptal našich služeb, nikdo neměl žádnou informaci, nikdo nám nic neřekl. Spojené státy se rozhodly, že stáhnou vojáky, což je samozřejmě podle mého názoru chyba. A možná jsme tam mohli mít z Evropy, údajně, ale to jsem nedohledal, že v minulosti Spojené státy nabízely evropským členům bezpečnostní rady OSN, aby tam poslaly i svoje zastoupení. Ale to nedopadlo.

Takže dneska jsme v situaci - ano, je to nepřijatelné. Bohužel ta operace asi pokračuje. Jednotlivé státy - už z toho je vidět, jak ta Evropa funguje. Každý něco řekl, každý něco vyzval místo toho, aby - ano, to prohlášení bylo jednotné. Ale ohledně například vývozu zbraní... Tak zajímavý je výrok šéfa německé diplomacie Heiko Maase z 15. října. To je co? To je dneska vlastně, ne? Šéf německé diplomacie Heiko Maas je vůči hospodářským sankcím zdrženlivý. Je důležité, abychom vedli s Tureckem dialog, abychom na ně mohli působit. No to objevil Ameriku pan ministr. To tam přece už byla paní kancléřka v říjnu 2018.

A já jsem byl jeden z mála evropských premiérů, který o tom mluvil v tom New Yorku. Večer jsem mluvil se Charlesem Michelem, premiérem Belgie. A říkám: Mluvil jste s Erdoganem? Musíme to řešit. Byl tam luxembourgský premiér, byli tam další, irský premiér a maltský premiér. A bavili jsme se o tom, že konečně už musíme nějakým způsobem systémově vyřešit tu migraci. Ano, protože samozřejmě vyhrožování Evropě migranty je špatně. To je špatně.

Takže Evropa má obrovské problémy a znovu se ukázala jako totálně neschopná akce. To je krize! To měl někdo skočit do letadla, okamžitě tam jet! A znovu, já se budu ptát. Vy se ptáte mě, já se budu ptát. Protože hlavně Francie je stálým členem bezpečnostní rady OSN. A samozřejmě teď je tam dočasně i Německo a další země. Takže je to katastrofa. Evropa má plno problémů, i když to vypadá tak, že ten brexit nakonec dopadne. Ale odchází ta Velká Británie, bohužel.

Spojené státy, obchodní dohoda nefunguje, máme plno problémů, vidíme, jak funguje nový parlament. Viděli jsme pomstu jednotlivých politických frakcí na kandidátovi Francie na komisaře. To je asi pomsta za toho spitzenkandidáta, nebo nevím, jak to mám číst, to se nikdy ještě nestalo. Takže teďka nevíme, jestli bude ta nová Komise, nebo nebude nová Komise.

Takže je to velký problém. A my jsme vlastně přišli s tím, V4 - já jsem to projednával s V4, s premiéry. To, že paní prezidentka Čaputová má nějaký názor, to je fajn. Ale já mluvím ne s prezidenty, ale s premiéry. A na první pohled, no kdo by nechtěl, aby ty lidi se vrátili domů do Sýrie a žili v míru a klidu. Možná i těch 700 tisíc uprchlíků, kteří jsou nelegálně v Evropě a nedostali azyl, by se perspektivně mohlo vrátit. A je to na dobré cestě.

Mimochodem já jsem v New Yorku jednal i se zmocněncem Spojených států na Sýrii Jeffreyem. Jednal jsem s ministrem zahraničních věcí Sýrie, protože i s tou Sýrií musíme mluvit. Já jsem se angažoval. No a tady doma samozřejmě je to vždycky pro dobrotu na žebrotu. Místo toho, abyste to ocenili, že Česká republika se angažovala, tak jsem samozřejmě předmětem kritiky. Ale to je samozřejmě normální.

Takže já jen chci říct, že je to problém. Mimochodem nejen to, že je teď problém s Tureckem, ale ještě západní Balkán, kde jsme slíbili hory doly. Paní kancléřka, pan prezident Macron. Změnit jméno, ústavu, referendum, všechno. A znovu mám signály, že nejsme schopni - nebo hlavně Francie nechce, nechce se vůbec začít s tou Severní Makedonií a Albánií bavit. Jenom začít rozhovory, které mohou trvat patnáct, dvacet, třicet, let. Ani to nejsme schopni. A slíbili to, to je ten problém. A Erdoganovi slibovali mraky věcí. A potom jak to tedy dopadne s tím západním Balkánem? Když my jsme vystupovali na Evropské radě, devět zemí jsme podpořili, Severní Makedonii hlavně, tak bylo řečeno, že tedy německý Bundestag ještě nerozhodl. Tak teď už rozhodl, ale teď zase máme jiné státy, které tomu brání.

Takže takhle funguje Evropská unie, Evropská komise, Rada, a to je o tom, o čem já mluvím. Protože my se chceme angažovat. My to chceme řešit, ano. Není Evropská unie jenom Německo a Francie a předseda Komise. Já si myslím, že ta nová Komise bude o mnoho lepší. A je to pro nás důležité, protože my jsme součástí Evropy, my musíme bojovat za to, aby Evropa byla jednotná, aby řešila ty problémy. A samozřejmě já to vidím. Kdo je dneska nejbližší? Kdo by měl tedy vyjednávat s Amerikou tu obchodní smlouvu? Kdo je největší spojenec? No Polsko a Irsko. A když tedy prezident Macron bude vyjednávat s paní Merkelovou, s prezidentem Ukrajiny problém s Ruskem, fajn.

Ale my o tom mluvíme - a v tom Turecku jsem se také angažoval a dopadlo to, jak dopadlo, protože v New Yorku nebyl zájem. V New Yorku jsme měli jenom climate. Climate change. Od rána do večera. Climate change. Jako kdyby Evropa neměla jiné problémy, jenom klima. Přitom Česká republika je jedna z mála, která plní ten klimat. Tady lidé demonstrují, nevím, kde všude. Zastavují dopravu. Nechť přijdou. Brabec, Toman a já, my se jim budeme věnovat. My jim vysvětlíme, co všechno děláme. Takže Evropa je climate, máme zelený parlament. Bohužel i v Rakousku to vypadá, všude budou zelení.

A samozřejmě když jste tedy mluvili o tom předsednictví - já jsem, pane Rakušan, hlasoval pro. Jsem vám to chtěl vysvětlit, jak se plýtvá penězi na Ministerstvu zahraničních věcí. A už máme to téma - předsednictví, energetika. Jádro a vnitřní trh. To bude naše téma. A samozřejmě, nechci tady zdržovat, já tady mám plno - můžu vám ukázat, kolik nás stojí struktury. Kolik je lidí, co mají na starosti Evropu na zahraničních věcech, na Úřadě vládě, v Bruselu. Kolik nás to stojí. Už dneska stovky milionů. Takže já chápu, že kolegové nechtějí šetřit, ale budou muset. Ale to není téma. Já rád... určitě mě budete interpelovat. Nebo pokud budete chtít na to schůzi, já s tím problém nemám.

Takže já bych chtěl jenom říct, že jsem rád, že jsem tady mohl vystoupit, že jsem mohl tedy říct... Mimochodem, těch zemí, které tedy vyhlásily to embargo, Německo zastavilo i Francie zastavila vývoz zbraní do Turecka, tak zbraňové dodávky do Turecka v roce 2018 dosáhly částky 240 milionů eur, to je 6,27 miliardy. To je jedna třetina veškerého německého vojenského exportu. Jedna třetina. V prvních měsících tohoto roku Berlín prodal Ankaře zbraně v hodnotě 184 milionu eur, to je 4,7 miliardy korun, čímž se stalo Turecko pro Německo největším zbraňovým odběratelem.

A z V4 jsme my jediní pozastavili ty vývozy, samozřejmě to je nějaké gesto, já tomu rozumím. Ale obávám se, že na to, abychom zastavili, co se děje, tak místo toho, aby někdo skutečně okamžitě to řešil, aby se setkalo jako NATO, to je náš... to je vlastně podle NATO, to je náš spojenec. Já jsem dneska o tom mluvil, že možná bychom po sedmdesáti letech si měli to přečíst, co tam vlastně je. Jak to tedy je. Jaká je bezpečnost Evropy.

Já jsem nikdy nechtěl evropskou armádu. Ale Kanada a Spojené státy a Turecko mají jiné asi problémy jako evropské členské státy NATO. A já už jsem se v srpnu 2015 ptal, když chodily miliony uprchlíků, že na co máme to NATO, když nezaútočíme na ty pašeráky, kteří vydělali 6 miliard eur. Tak jsme udělali Sofia operation, tam jsem byl, která je poskládána z jiných zemí než NATO. Je tam i Rakousko a to je dobře. Ale měli bychom se konečně zamyslet nad bezpečností Evropy. Protože zkrátka to NATO má asi taková pravidla jako EU. Asi tak si to představuji, že nikdo o tom nepřemýšlel, kdyby se stalo například tohle, co se stalo. Je tam nějaký článek 5, nechci to ani číst radši.

Takže já jsem vám chtěl jenom vysvětlit, že ta kritika, která odzněla na moji hlavu, je nespravedlivá, že jsem nikdy, ani ve snu by mě nenapadlo, že to může takhle dopadnout, že o té zóně mluví prezident Erdogan od roku 2017. Tady to řekl, před pár týdny, že my nejsme členem bezpečnostní rady OSN, že jsou tam země evropské, které to měly řešit. Že ta Evropa je neakční. Ano, než jako se to všechno seběhlo. Místo toho, aby okamžitě, je to krize, aby se to okamžitě řešilo, tak to se nestalo. A bohužel to bude mít hlavně dopad na nás, jak to tak vypadá.

Takže za mě asi všechno.

Já samozřejmě zítra jdu na výbor pro evropské záležitosti, abych projednal ten mandát. A určitě, vy se ptáte mě, já se budu ptát těch, kteří mají na to papír, aby byli akční. Já jsem se snažil. Já jsem se snažil. Nebyl o to zájem v New Yorku. A samozřejmě to, co se stalo, je absolutní katastrofa. A teď jde o to, aby skutečně skončila. Aby lidé přestali umírat, protože to je hrozné. A samozřejmě budeme v tom pokračovat, budeme se snažit a budeme říkat našim kolegům v Evropě - tak nás nechte také jednat, když jste byli neschopní to vyjednat. Já jsem neměl mandát evropské - ani Rady, ani Komise. Dělal jsem to proto, protože jsem šel řešit do Turecka úplně jiné věci, a v rámci toho samozřejmě mě zajímá ten názor. A tak jsem si to všechno nastudoval. A doufám, že jsem vám dal i trošku jiný obraz toho, jak to všechno vypadá. I když znovu opakuji, že ta agrese je nepřijatelná, je potřeba ji okamžitě skončit. Děkuji. (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Já nyní otvírám obecnou rozpravu, do které mám jako prvního přihlášeného s přednostním právem pana poslance Karla Schwarzenberga. Než pan poslanec dojde, tak já přečtu dvě omluvy. Pan ministr obrany Lubomír Metnar se omlouvá od 19 hodin do konce jednacího dne z důvodu naléhavých pracovních povinností v rámci rezortu Ministerstva obrany, pan poslanec Josef Hájek se omlouvá mezi 19. a 23. hodinou z důvodu jednání.

Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci. Na začátek bych řekl, že výjimečně musím pochválit naši vládu, neboť správně zareagovala. Ihned zakázala vývoz zbraní do Turecka a vyjádřila se jasně k turecké invazi do Sýrie.

Je to kromobyčejně silné porušení mezinárodního práva. Neboť Turecko vstoupilo na syrské území a otevřeně říká, že tam chce obsadit pás široký třicet až čtyřicet kilometrů a tamější obyvatelstvo, to jsou většinou Kurdové, to je pravda, odtud vytlačit a nahradit je syrskými uprchlíky z Turecka. Jestli se tak úplně podaří lidi přemluvit, aby šli do válečné zóny, o tom nejsem přesvědčen. Ale úmysly jsou jasné. Přičemž to celé má pouze vnitropolitické důvody.

Turecko má velmi silnou kurdskou menšinu. Kurdové jsou po celém Středním východě, jsou v Íránu, v Sýrii, v Iráku i v Rusku, na Kavkaze, jsou opravdu rozšířeni po celém... Je to národ zhruba tak velký jako polský, zvíci asi 35 milionů. Tolik je Kurdů. Ale jsou nešťastně rozdělení. Bohužel během dvacátého století byli zrazeni ze všech stran.

Co se teď ale odehrává, je obzvláště ohavné, neboť oni se přidali na naši stranu, když jsme bojovali - tedy my Češi nejméně, ale řekněme Západ - proti Islámskému státu a islámskému terorismu. To byli Kurdové, kteří, po pravdě řečeno, nesli hlavní odpovědnost za válku. Poněvadž Američané a jiní dodávali zbraně. Oni dodávali muže a ženy, kteří tam bojovali a padli! A byli označováni všemi jakožto spojenci. Islámský stát je poražen, spousta jejich bojovníků, co byli zajatci Kurdů, nicméně najednou byli Američany opuštěni. A evropské státy se o ně příliš nestaraly.

Jaký vývoj ještě bude, nevím. Vím jenom jednu věc, že stát jako Česká republika, která zažila před 80 lety Mnichov, což bylo zrovna tak stejná historka, že si velmoc požádala o část našeho území a prostě tam vpochodovala s tichým souhlasem ostatních velmocí i našich bývalých spojenců. To se teď stalo Kurdům. A že toto je varovný příklad pro každou malou zemi, že musíme držet pohromadě v takových situacích, aby se to nestalo všude zvykem.

Dneska je úkol České republiky stát na straně Kurdů a jim pomáhat, jak je vůbec možné, neboť zažívají to stejné, co naši otcové a dědové zažili před 80 lety. A přiznejme, že se chovali během posledních let na středovýchodní poměry vzorně. Jsou velicí bojovníci, to je známé, a byli tvrdí bojovníci, ale že jejich největší spojenci jim vpadnou do zad, to asi neočekávali. České postoje musí být jasné. Na straně těch, na které se útočí, na straně těch, kteří jsou ze svých tradičních území vytlačováni, což je celý úkol této operace, aby Kurdy vyhodili z pohraničních oblastí a usídlili tam jakékoliv jiné obyvatelstvo, které by nebylo příbuzné s Kurdy v Turecku. Přičemž i potlačením nebo porážkou Kurdů v severní Sýrii turecký problém nepřestane, neboť je to problém chování tureckého státu ke své kurdské menšině, který bohužel během posledních desetiletí s malými světlými okamžiky vždy byl přesně takový, aby způsobil co největší nepřátelství.

Turecko pořád sází, že to může vojensky zvládnout. Bude to těžké a myslím nemožné. Nějaký čas se podaří povstání potlačit, ale sotva vojsko odtáhne, povstane zase a Kurdové se asi po sto letech nedají. Tedy můžeme jenom Turecko přemlouvat, aby vypořádalo základní problém této celé tragédie, totiž svůj vztah k vlastní kurdské menšině, neboť útok na Sýrii je jenom plod nešťastné politiky vůči vlastní kurdské menšině. To si musíme uvědomit. A tudíž dle slavného pravidla Jacoba Burckhardta se v tom nejeví Turecko jako silný stát, což prezident Tayyip Erdogan zajisté si o sobě myslí, že je Turecko nová velmoc. Ale Jacob Burckhardt ve svých slavných dějinách kardinála Richelieua napsal: Silné státy určují svoji vnitřní politiku zahraniční politikou. Slabé státy zahraniční politiku vnitřní politikou. A bohužel i tento útok na Sýrii není nic jiného než výraz vnitřní slabosti Turecka, nezvládnutí vlastního menšinového problému. My jim to nemůžeme vytýkat. My jsme naše menšinové problémy v minulosti také nezvládli. Buďme v tom pokorní a berme tu situaci, jaká je.

Jedno je jisté. Nechceme-li, aby tento ohavný příklad dělal ještě větší škodu ve světě, tak to vyjádřeme solidaritou všech národů, všech států, a menší státy, které nemají mocenské zájmy ani v Turecku, ani v Sýrii, mohou v tom pomáhat vytvářet tlak spojených národů, Evropské unie, ale i NATO, jehož člen zajisté Turecko je, aby konaly, aby tento útok byl pozastaven.

Dámy a pánové, děkuji vám, že jste věnovali čas kurdské otázce. Leží mi velice na srdci, poněvadž jsem často s Kurdy jednal, a musím říci, že jsem měl velkou úctu před nimi, poněvadž jak ten tragický osud svého národa v 20. a 21. století nesli, tím mají velikou úctu a velice si vážím bojovníků - i bojovnic. Nesmíme zapomenout, že byly kurdské oddíly, které bojovaly proti Islámskému státu, že byly čistě ženské oddíly. Vážím si jejich obětí a dneska bychom se měli pokusit jakýmkoliv způsobem se jim za to odvděčit. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní... (Potlesk trvá.) Pan premiér Andrej Babiš se omlouvá z pracovních důvodů do konce jednacího dne. Já se chci zeptat - s přednostním právem mám přihlášeného pana místopředsedu Filipa, ale pan předseda Bartoš byl o něco dřív, abych byl férový. Ale vy jste původně říkal, že až po paní Černochové, nevím, jak jste se dohodli. (Odpověď mimo mikrofon.) Teď jsou ta přednostní práva. Jestli jste byl přihlášen o něco dřív než pan místopředseda Filip. Vy jste mi původně říkal, že po paní Černochové, ale v tom případě, nevím, jak jste se dohodli. Jestli chcete jít hned, tak můžete jít hned... (Odpověď mimo mikrofon.) Ano, dohoda byla, že za každou stranu jednu. Ale teď řeším přednostní práva. Podle velikosti stran byla dohoda. V tom případě byste měl přednostní právo, ale jestli byla taková dohoda. Jestli je dohoda, že pojedeme podle velikosti klubů, nehledě na přednostní práva. Chápu to dobře?

Takže pane místopředsedo, omlouvám se vám, a nyní pan poslanec Bžoch v tom případě.

 

Poslanec Jaroslav Bžoch: Děkuji za slovo, připadám si jako největší z největších. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych předem chtěl poděkovat všem napříč politickým spektrem, že se nám podařilo dát dohromady usnesení Sněmovny, na kterém jsme se všichni shodli. Cílem usnesení je samozřejmě odsoudit tureckou agresi vůči Sýrii, vůči Kurdům. Je také potřeba odsoudit ta zvěrstva, která se nyní na území Sýrie odehrávají, viz zabití političky.

Další věc. Také se Sněmovna, a je dobře, že to v tom usnesení je, musí ohradit vůči jakýmkoliv výhrůžkám, ať už je to ze strany jakéhokoliv státu. V tomto případě je to ze strany Turecka, které nám jako Evropské unii vyhrožuje, že uvolňuje cestu migrantům. Já ještě jednou chci poděkovat, že to usnesení máme, že jsme se na něm všichni shodli, a to je vše. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Černochovou. Prosím, máte slovo. A připraví se pan poslanec Ivan Bartoš. Máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych jenom chtěla v úvodu svého vystoupení reagovat na nepřítomného pana premiéra. Ano, řada z nás poté, co se dozvěděla o změně toho postoje pana premiéra, tak jsme to uvítali. Na druhou stranu možná bych tedy vzala zpátky slovo, že pan premiér něco nepochopil, a nahradila ho slovy, že to zřejmě netušil. Na druhou stranu uznejte sami, pokud na twitterovém účtu pana premiéra je fotka, kdy si podává ruku s panem Erdoganem, a stojí tam text tohoto typu, tak co jsme si asi tak mohli my o tom myslet. "Podruhé ve dvou dnech jsem se viděl s tureckým prezidentem - zavináč a tak dále - a potvrdil mu, že země V4 podporují výstavbu bezpečnostní zóny v severní Sýrii. Turecko do ní chce přemístit až 2 miliony běženců. Postavit domy, školy. Erdogan se kvůli tomu v New Yorku potká i s prezidentem Trumpem." Prostě když si tohle někdo z nás přečte a srovnává to s tím, co se tam potom dělo, tak to působí na nás tak, že si možná pan premiér něco myslel, a teď je ta situace jiná.

Ale na druhou stranu je pochopitelné, že pokud to pan premiér nevysvětlil, vysvětlil to tady až dnes nám, tak že jsme si mohli něco myslet, protože ono opravdu dneska třeba, když jsem se dívala na to vystoupení pana premiéra na Generálním štábu, kde se slavilo výročí Generálního štábu, tak ano, tam už to bylo srozumitelně řečeno. Ale srovnávání těch informací předtím a potom, tam to trošku pokulhává. A není to poprvé, co jsme svědky toho, že něco řekne pan premiér nějak, pak ta slova bere zpátky a je to jinak. Pokud tato slova vzal zpátky, resp. pokud dovysvětlil, že skutečně on nehovořil za země V4, které podporují tento vpád Turecka do Sýrie, tak se to vysvětlilo. Ale samozřejmě že každý z nás ty informace, které tady teď zazněly od pana premiéra, předtím neměl. Možná jste je měli vy na klubu ANO, ale my rozhodně ne. A neměli je ani novináři, protože vlastně novináři, kteří se pana premiéra ptali, tak ani z těch prvních vyjádření nezaznělo to, co zaznělo tady dnes.

Ale zpátky k té situaci. Jsme svědky nebývalého svévolného postupu jednoho z členských států severoatlantického společenství, který se uchýlil k útoku na jiný stát s cílem využít jeho oslabení a velmi složité situace v daném regionu a naplnit vlastní geopolitické cíle. Jsem přesvědčena, že invazi turecké armády na syrské území nelze ospravedlnit žádným z argumentů, kterými se režim prezidenta Erdogana ohání. Tato akce rozhodně nepřinese v tomto regionu ani větší bezpečí, ani větší stabilitu, ba právě naopak. Jen v uplynulých několika dnech můžeme sledovat, že důsledkem budou tisíce obětí z řad civilistů, zločiny proti lidskosti a další utrpení lidí v oblasti, která je již řadu let sužována vnitřními konflikty a válkou s extremisty. Kromě toho ale mají události uplynulých dní ještě závažnější konotace a důsledky, mezi které patří riziko další destabilizace této oblasti, opětovné posílení pozic islamistických teroristů, další vlny neřízené migrace a rozvrat Sýrie. V neposlední řadě je zde i riziko pro naše vlastní zájmy asi nejsilnější, a to je ztráta kredibility Severoatlantické aliance, která je jedním z hlavních garantů světové bezpečnosti, a vyklizení prostoru jiným mocnostem, jež tuto bezpečnost ohrožují.

Jsem přesvědčena, a věřím, že stejně tak celá řada z vás, že toto je vývoj, který nesmíme dopustit a ke kterému nesmíme nečinně přihlížet. Nelze připustit, abychom byli vydíráni tureckým režimem ve smyslu "buď všichni přivřete oči a necháte nás naplňovat naše vlastní zájmy, nebo otevřeme stavidlo migrace". Jsme snad dostatečně poučeni historií v tom, že ústupky takovému to vydírání nikam nevedou a že nakonec tyto ústupky stejně nic dobrého nepřinesou a bude to jen oddálení větších problémů.

Rozhodnutí Spojených států o vyklizení oblasti na severu Sýrie a uvolnění rukou Erdoganovi považuji za velikou chybu, která do jisté míry zmařila úsilí posledních let o porážku Islámského státu, takzvaného Islámského státu. Tento krok znamená ztrátu důvěry kurdské menšiny coby jednoho z mála spojenců, které Západ v boji proti terorismu na Blízkém východě má, a fakticky jejich zradu. Je naší povinností coby členské země NATO a EU se v tomto hlasitě ozvat a vyvinout maximální úsilí na mezinárodním poli, aby tato chyba byla napravena, jak jen to je možné, a aby neblahé důsledky byly eliminovány.

Tureckou invazi považuji za bezprecedentní porušení Washingtonské úmluvy, kterou jsem, stejně jako pan premiér, četla. A tato Washingtonská úmluva skutečně v článku 1 zavazuje členské státy NATO urovnávat své spory mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN. Dle článku 4 by pak měly členské státy společně konzultovat případy, kdy podle názoru kteréhokoli z nich bude ohrožena jejich územní celistvost, politická nezávislost nebo bezpečnost. Je zcela zřejmé, že v tomto případě nedošlo k naplnění ani jednoho z těchto závazků. I proto se domnívám, že danou situaci je zapotřebí řešit nejenom na úrovni Evropské unie, ale v tomto ohledu vítám rozhodnutí členských zemí o embargu na dovoz zbraní do Turecka, k němuž se tedy připojila i Česká republika, a zároveň vyslovuji naději, že v tom nezůstane Česká republika sama, jak už se několikrát v minulosti stalo, kdy my jsme vlastně ty pozice vyklidili a po nás tam přišli Němci nebo Francouzi. Jsem ráda, že tato záležitost se, předpokládám, bude i řešit na úrovni NATO tak, aby se eliminovala další a další rizika, která můžou způsobit ztrátu důvěryhodnosti a i vlastně naši další akceschopnost.

Nad rámec navrženého usnesení, které zde máme, bych proto chtěla, dámy a pánové, vyzvat vládu České republiky, a mrzí mě, že to neslyší pan premiér, aby byla aktivní nejen na poli Evropské rady, kde jednoznačně podporuji další logický krok, kterým musí být uvalení sankcí, ale rovněž na úrovni Severoatlantické aliance. Pokud totiž NATO rezignuje na dodržování svých vlastních principů, bude to znamenat oslabení jeho vlivu a bianko šek pro další jejich budoucí porušování, které nesmíme kvůli nám samotným nikdy, opravdu nikdy dopustit.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy požádám o vystoupení předsedu pirátské strany, pana poslance Ivana Bartoše, a připraví se předseda KSČM Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Dobrý večer, dámy a pánové, pane předsedající. V první řadě bych chtěl poděkovat, že dnes ráno na grémiu byla shoda na tom, že tento bod bude zařazen na schůzi a že budeme mít i možnost vyslechnout si třeba pana premiéra a pak jako Sněmovna, která v řadě věcí má jasná a jednotná stanoviska, se domluvit na pozici Poslanecké sněmovny vůči turecké agresi na severu Sýrie.

Ještě předtím, než řeknu gros svého příspěvku k tomuto tématu - možná kdyby zde pan premiér nevystoupil ve své řeči a nechal Sněmovnu, aby schválila ta konsenzuální prohlášení, učinil by lépe. Od mého předřečníka pana Schwarzenberga zde zazněla slova pokora, že bychom měli být jako malý národ pokorní v hodnocení některých věcí. Já jsem očekával, že když premiér udělal diplomatickou chybu před 14 dny - a jiným způsobem bych toto nenazval, byla to diplomatická chyba, je to důsledek té selfíčkové politiky, kterou mu dělají správci jeho sítí, kdy tu se vyfotí s jedním diktátorem, tu s druhým diktátorem, prostě se tak stalo. Byla to diplomatická chyba na sociálních sítích, která se potom pronesla i do dalších médií, tudíž jsem předpokládal, že tu chybu uzná.

Já se trochu bojím, a ono to asi tak bude, jestli si zahraniční politici, naši partneři, někdy i aktéři selfíček, ale hlavně aktéři těch jednání nechají překládat projevy premiéra na poli Poslanecké sněmovny, tak se musí chytat za vlasy. Ne kvůli tomu, co věcně zaznívá, ale kdy pan Babiš v průběhu svého projevu pozurážel prakticky všechny největší evropské i zahraniční politiky, kde on svou z toho pohledu hloupou chybu na sociálních médiích neuznal, zatímco vinu nesou všichni ostatní. My to sneseme v té domácí politice, když je tu vina Pirátů, tu vina někoho jiného, tu vina Senátu, vina ODS, vina předchozích vlád, vina koaličních partnerů. Ale myslím si, že pro domácí zisky, domácí PR možná záznam zde na kameru by se premiér měl chovat uctivě k partnerům, se kterými jinak vstupuje do jednání. A to mě mrzí. Tak to jsem si dovolil reagovat na projev pana premiéra, který zde zazněl, poté pan premiér odešel.

Já bych chtěl říct k situaci na severu Sýrie v Kurdistánu několik věcí. My se skutečně dnes bavíme o turecké agresi v severní Sýrii. A není to první taková agrese. Pan premiér zde hovořil o tom, jak on je jediný, který ty věci řeší. V začátku tohoto volebního období na žádost pana předsedy ODS Fialy jsme se setkali s panem premiérem Babišem, zástupci stran ve Sněmovně, a řešili jsme směřování české zahraniční politiky. Bylo to v roce 2018 a v té době probíhala menší, nicméně podobná akce Turecka na severní části Sýrie pod názvem Olivová ratolest. V Praze probíhaly demonstrace za Afrín. Já jsem měl možnost se jich účastnit, ale donesl jsem tam panu premiérovi dopis a žádal jsem ho, zda by pozici České republiky v tomto směru nějakým způsobem zvedl v Evropském parlamentu, dostal ji na půdu Evropské unie a debatovali toto, protože to byl jeden z výpadů Turecka právě do oblasti severní Sýrie proti kurdskému obyvatelstvu, proti IPG, které ve válce s tzv. Islámským státem sehrálo důležitou roli spojenců. Já nevím, jak tento dopis dopadl, jestli se tam založil do desek, nicméně nezaznamenal jsem, že by Česká republika zrovna v této otázce problému kurdské menšiny v Sýrii nějakým způsobem hrála aktivní roli.

A teď máme ten střih a je rok 2019, je rok poté. Pan premiér byl na jednání v New Yorku, a tady už moje předřečnice paní poslankyně Černochová prostřednictvím pana předsedajícího citovala ten úryvek z Facebooku. Pan premiér Babiš, nebo jeho PR tým, podpořil plán pana prezidenta Erdogana na okupaci severní Sýrie. Já jsem si nevšiml, když jsem viděl reakce českých politiků, že by pan premiér tento svůj krok na tom jednání nějakým způsobem předjednal s ministrem zahraničí nebo že by měl nějaký mandát k tomuto jednání, pokud si ho tedy nevyzvedl, což tady zažíváme v Poslanecké sněmovně, občas si někdo vezme mandát a jde něco řešit. A to, že to byla jasná zástěrka, to vystoupení Erdogana, alibistická zástěrka pro to, aby se vlastně přesunula turecká armáda do oblasti severní Sýrie, bylo zcela jasné. Politologové, odborníci na diplomacii o tom od prvního momentu takto hovořili. Pokud to panu premiérovi v tu chvíli jasné nebylo, což on tady potvrdil, že se mýlil nebo že je zděšen, jakým způsobem toto probíhá, možná má ty věci konzultovat s odborníky na zahraniční politiku, aby se jeho zahraniční politika, podobně jako občas prezidentská, neodchylovala od oficiální politiky České republiky. Tam je důležitý ten faktor, na který jsme poukazovali i třeba v reakci na toto vystoupení, a to že tento plán na mírovou zónu, která de facto v oblasti existuje, je to právě území ovládané Kurdy, je v rozporu s mezinárodním právem, přesouvání obyvatel na okupovaném území je zakázáno mezinárodním humanitárním právem. A toto také zaznělo jako reakce na představení pana prezidenta Erdogana, ke kterému se pan premiér přihlásil.

Já tyhle kroky považuji za zásadní selhání české zahraniční politiky, která je vícekolejná. My tady máme zahraniční politiku, která je definovaná, a tvoří ji vláda jako celek, a bohužel náš pan premiér a někdy i pan prezident jednají v rozporu s oficiální politikou České republiky. Hodně se zde obracíme na naše partnery ve V4, kteří se také obratem vyjádřili, že s tímto výrokem nesouhlasí a na ničem takovém ve V4 nebyla dohoda.

Já vítám, že během toho týdne nakonec česká vláda i přes třeba takové řekněme vlažnější vyjádření Ministerstva zahraničí v počátku a dosti vlažné vyjádření pana ministra průmyslu a obchodu, kdy ještě říkal, že s tím Tureckem neví, jak to uděláme, s tím exportem, že nakonec vláda to jednotné stanovisko zaujala a skutečně se rozhodla pro to, aby Česká republika podobně jako západní partneři v Evropě nebo i severské země zastavila export zbraní do Turecka.

Já považuji za velmi podstatné, aby se co nejrychleji Česká republika zapojila do vedení debat o politicko-ekonomických opatřeních. Já neříkám schválně o sankcích vůči Turecku, které povedou - a je to jediný diplomatický a ekonomický způsob - k ukončení turecké agrese vůči Kurdům. Vláda tedy samotná v danou chvíli jasné stanovisko má a já bych chtěl poprosit tuto ctěnou Sněmovnu, aby taktéž jednotně vystoupila a svými schválenými stanovisky se připojila a utvrdila pozici České republiky vůči této turecké agresi.

A na závěr svého vystoupení bych vás chtěl požádat - my jsme dnešní den zahájili minutou ticha - jestli bychom nemohli, a asi to záleží na panu předsedajícím v tuto chvíli, jestli bychom nemohli i po tom hlasování, kdy budeme hlasovat jednotlivá konsenzuální stanoviska Poslanecké sněmovny, ukončit taktéž minutou ticha za kurdskou opoziční političku Hevrin Chalafovou, která byla znásilněna a zabita při této nešťastné turecké operaci na severu Sýrie. Děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Já se pak rozhlédnu do sálu a do pléna se zeptám, zdali někdo z předsedů poslaneckých klubů má něco proti tomu návrhu, a tak bychom to asi vyřešili. Když nebude protinávrh, tak myslím, že tomu nic nebrání.

Nyní předseda KSČM Vojtěch Filip a připraví se asi pan poslanec Ondřej Veselý, protože jdeme podle velikosti klubů, pak teprve pan poslanec Ondřej Benešík. Prosím, pane předsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, já chci být konsenzuální, a proto nebudu široce komentovat svého předřečníka, kdo tady narušuje jednotnou mezinárodní politiku, a nebudu vzpomínat primátora hlavního města Prahy, který není schopen respektovat českou zahraniční politiku ani vládní, ani parlamentní a představovanou samosprávu.

Nechci opakovat, co tady bylo řečeno. Jde o zásadní porušení mezinárodního práva, to tady bylo řečeno a na tom musíme trvat. To si myslím, že je součást toho našeho konsenzu v Poslanecké sněmovně. Že jde o porušení mezinárodního válečného práva, o tom taky není pochyb, protože jde o civilní cíle. O tom, že jde o porušení mezinárodního humanitárního práva, o tom také není pochyb. Čili je potřeba, je namístě, že vláda přijala usnesení, které se k tomu vyjadřuje.

Není také pochyb o tom, co tady říkala paní kolegyně Černochová, že jde o totální selhání NATO, nikoliv pouze porušením zakládajících článků. Ale jde o to, že v podstatě Spojené státy americké vrazily klín mezi Spojené státy a Evropu, a to právě tím, že ustoupily Turecku a nechaly svým způsobem bez odporu napadnout jiný suverénní stát. Syrská arabská republika je suverénním státem, je státem OSN a je zmítána chaosem, který do ní někdo v roce 2011 implantoval. A to, že se podařilo po velkých peripetiích a s pomocí mezinárodního společenství ten konflikt nějakým způsobem řešit, není dořešen, ještě neznamená, že tam ten chaos a válečná vřava nemůže znovu začít.

Co také nelze zpochybnit? Nelze zpochybnit to, že to území nenáleží Turecku a že rozhodovat o jiném státu tím, že tam pošlu vojáky, není možné.

Co je ale také důležité - nebudu nazývat ani prezidenta Erdogana, ani jiné státníky, jestli jsou demokraté, nebo jsou to diktátoři, protože respektuji článek 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech u nás vyhlášený jako č. 120/1976 Sb., to znamená, že každý národ, každý stát má právo na vlastní politický režim a na vlastní využívání přírodních zdrojů. Proto budu hovořit jenom o tom, co je v rozporu s mezinárodním právem. A jsem přesvědčen, že je naší povinností, abychom přispěli k návratu principu mezinárodního práva. Proto jsem rád, že v tom konsenzuálním usnesení je požadavek na vládu České republiky, abychom jednali s těmi, kteří v Radě bezpečnosti mohou rozhodnout o tom, že místo válečných konfliktů začnou diplomatická jednání. Vím, že to je velmi těžké, a jsem přesvědčen o tom, že existuje několik cest, kterými může mezinárodní společenství a jediný autoritativní orgán, to je Rada bezpečnosti OSN, rozhodnout o tom, jak se ta jednání povedou a kde. Nabízí se již jednou osvědčené centrum Eurasie, to je Nur-Sultan, dřívější Astana, hlavní město Kazachstánu, kde už se ta jednání opakovala. Samozřejmě by bylo nejvhodnější začít v New Yorku, přímo na půdě OSN, a byl bych rád, aby Česká republika v tom byla aktivní jak na jednání Evropské rady, tak i v jiných orgánech, ve kterých zasedáme.

Co mne naplňuje obavami? Je to neochota některých stálých členů Rady bezpečnosti se vypořádat s tímto problémem ve prospěch národů na principu práva národů na sebeurčení. Já jsem to již několikrát říkal i tady na půdě Poslanecké sněmovny. Kurdská autonomie, kurdský stát měl vzniknout po první světové válce, po druhé světové válce, a nikdy nevznikl. Nedivme se tedy touze Kurdů vytvořit si alespoň podmínky pro vznik vlastního státu. Ta autonomie, která tam vzniká, přeci neohrožuje při jednání jenom Turecko, ale samozřejmě se týká jak Iráku, tak Sýrie. Samozřejmě se to týká i Íránu. A v tomto ohledu je potřeba přizvat tyto státy k takovému jednání, které by Rada bezpečnosti organizovala.

Já jsem velmi rozezlen na to, když jsou představitelé parlamentu odsuzováni za to, že realizují nějaký projekt, který po nich občané toho kterého státu chtějí. Myslím tím rozsudky španělských soudů nad představiteli Katalánska. Myslím si, že to neukazuje nic dobrého. Já jsem obrečel Československo jako svůj stát, ale respektoval jsem to, že Češi a Slováci byli schopni najít v sobě dost sil, aby překonali vnitřní rozpory a našli dokonce i dost sil na to, aby zvolili společný postup, jak dál jednat se svými sousedy, jak dál jednat v mezinárodním společenství, a jak dokonce v jednom okamžiku rozhodnout i o tom, jak budou spolupracovat v Evropské unii. Jsme příkladem a můžeme ten příklad klidně přednášet na mezinárodním fóru.

Dovolte mi tedy na závěr: Nechci vyvolávat konflikt, nechci, abychom se podíleli na tom, že na případnou žádost Turecka vyšleme Armádu České republiky ve prospěch našeho koaličního partnera, tedy turecké armády, na potlačování Kurdů v Sýrii. To bych musel odmítnout a s odkazem na článek 43 Ústavy České republiky při takovém jednání Poslanecké sněmovny vyslovit zásadní nesouhlas, přestože bych věděl, že pro mnohé by to bylo porušení našeho závazku k Severoatlantické smlouvě.

Ale říkám to tady nahlas, abychom si uvědomili, do jak absurdní situace nás Spojené státy americké v Sýrii dostaly. Je to druhé totální selhání této smlouvy. První bylo při ochraně vnější hranice Evropy, když řekli, že to není jejich věcí, a když to nebylo zvladatelné, tak nepřišli s žádným návrhem, který by byl pro Evropu přijatelný. Jsem přesvědčen, že Česká republika, česká diplomacie musí vynaložit veškeré úsilí, které umožňuje naše jednání, naše postavení v OSN, v Evropské unii i v NATO, k tomu, abychom dali svůj hlas ve prospěch diplomatického jednání proti vojenské agresi.

Dovolte mi ještě jednu poznámku na závěr. Jsem přesvědčen, že jednání je více než zbraně. Jsem přesvědčen o tom, že náš hlas jako Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR je ještě autoritativnější než jenom hlas vlády, protože je to hlas všech těch, kteří na tento minimální konsenzus, ke kterému chceme přistoupit, hlasovali. Je to tedy věc, která je v zájmu všech občanů České republiky, a já to říkám za naše voliče. Ti, kteří budou hlasovat pro to usnesení, to budu říkat za své voliče. A to bude ta síla, kterou bude mít za sebou vláda České republiky. Nejen tedy koalici, nejen ty, kteří ji tolerují, ale i ty, kteří jsou k ní v opozici. Protože to je důležitý vzkaz pro mezinárodní společenství. Doufám, že budeme schopni najít ten konsenzus vždycky, když půjde o tak vážnou věc, která hrozí nejvyšším bezpečnostním rizikem pro Českou republiku. Neříkám pro Evropskou unii, ale pro Českou republiku. Protože tady musíme hájit svůj zájem i vůči těm, kteří zatím nenašli tolik sil, jako nacházíme my.

Děkuji všem, kteří budou pro to konsenzuální usnesení hlasovat.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní mám jednu faktickou poznámku, takže pan poslanec Jiří Kobza, prosím, vaše dvě minuty. A připraví se pan poslanec Ondřej Veselý. Tak prosím.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Dobrý večer, dámy a pánové. Já bych rád doplnil a zareagoval na své předřečníky. To, co tady nezaznělo, je, že i my máme svůj podíl viny na tom, co se děje v Turecku. Proč? Turecká armáda už léta beztrestně operuje na území cizích států, zejména v severním Iráku, bez toho, že by se potkala s jakýmkoli odporem nebo nesouhlasem ze strany Evropské unie nebo velmocí. Byl zde zmíněn Mnichov a naše ztráta Sudet. Já bych k tomu rád přidal, že bychom neměli zapomenout na sto let starou genocidu Arménů, která v Turecku proběhla. A podle všeho máme před sebou velmi realistický výhled dalších etnických čistek, které proběhnou právě v tom pásu, o kterém byla řeč, v pásu na severní Sýrii.

Děkuji panu předsedovi Filipovi prostřednictvím pana předsedajícího, že tady konečně zmínil reálné nebezpečí, které to znamená pro nás. A já bych velice rád z tohoto místa vyzval vládu České republiky, aby zahájila přípravu opatření, jak čelit migrační vlně, která pravděpodobně přijde. A především, jak čelit zhoršené bezpečnostní situaci, kterou tato migrační vlna přinese. Protože nezapomínejme, že kromě zhruba tří milionů migrantů, kteří jsou v Turecku, je zde také 20 tisíc džihádistů, které drží Kurdové a které podle svého prohlášení už nemají kapacitu hlídat. To nebezpečí je příliš reálné na to, aby bylo ignorováno.

Já vám děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji také za dodržení času. Nyní požádám o vystoupení zástupce poslaneckého klubu ČSSD pana poslance Ondřeje Veselého a připraví se zástupce poslaneckého klubu KDU-ČSL, pan poslanec Ondřej Benešík. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Veselý: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já budu asi stručnější než moji kolegové. Pouze konstatuji, že kdyby situace na severu Sýrie nebyla tak tristní a tragická, tak bychom dneska v podstatě mohli mít radost, protože se nestává často, že bychom našli tak širokou shodu v Poslanecké sněmovně, a dokonce tak širokou shodu Poslanecké sněmovny s vládou. Na tom usnesení, které se nám podařilo připravit a které bude hlasováno, byla široká shoda, dokonce si dovolím, nebo troufnu říct, že devíti poslaneckých klubů. Spolupracovalo na něm také Ministerstvo zahraničí, takže to je opravdu výsledek společné práce, což se nám často nestává.

Samozřejmě radost mít nemůžeme, protože to, co se děje na severu Sýrie, opravdu překračuje hranice nejen naší představivosti. Je to opravdu nejen flagrantní porušení mezinárodního práva, ale je tam jasná otázka toho, že tam jsou porušovány jakékoliv humánní zásady, dochází tam otevřeně k vraždám obyvatel. Samozřejmě syrská, respektive kurdská politická představitelka je pouze špičkou ledovce. Těch vražd je tam daleko více.

Jsem rád, že jsme se shodli na tom, že to, co udělá česká vláda, je dobrý krok, dobré nasměrování, nakonec že se na tom shodujeme, a jsem také rád, že jsme se shodli na tom, že to není dost, že opravdu to, co se děje na severu Turecka, nemůže skončit pouze zákazem vývozu zbraní, ale měli bychom apelovat také na to, aby ty sankce byly daleko hlubší.

A ačkoliv mě nikdo nemůže podezřívat z toho, že jsem rusofil, tak pokud jsme uvalili rozsáhlé sankce na Rusko za to, co předvedlo na Krymu a provádí na východě Ukrajiny, tak jsem přesvědčen, že bychom opravdu měli apelovat na Evropské společenství, aby v případě, který je minimálně z humanitárního hlediska daleko horší, bylo stejně tvrdé a postupovalo stejně, byť se jedná o stát, který vede přístupové rozhovory o vstupu do Evropské unie, byť ty jsou teď v podstatě na bodu mrazu a byť se jedná o členský stát NATO.

Věřím, že ten tlak bude velký, že nepoleví a že opravdu dokážeme v maximální možné míře zabránit škodám, které vznikají. Jsou to zejména škody na lidských životech, je to opravdu přesouvání tisíců, desetitisíců, už asi možná i milionů lidí a je to něco naprosto nepřípustného. A pokud k tomuto budeme mlčet, tak se nám může stát, že za chvíli se to bude týkat i nás, protože z historie náš stát takové věci často zažil a věřím, že už je nechceme zažívat znovu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Veselý. Já přečtu dvě omluvy. Paní poslankyně Kovářová se omlouvá od 19.30 hodin do konce jednacího dne... byla omluvena, ale je již v Poslanecké sněmovně přítomna. Pardon. A nyní paní poslankyně Helena Válková dnes od 19.30 hodin do konce jednacího dne.

Nyní uděluji slovo panu poslanci Ondřeji Benešíkovi, zástupci KDU-ČSL, a připraví se pan poslanec Vít Rakušan, zástupce STAN. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, děkuji za slovo. KDU-ČSL navrhovala, aby se Poslanecká sněmovna zabývala situací v Sýrii. Vítáme, že tento požadavek byl vyslyšen a že Sněmovna má možnost se k tomuto naléhavému tématu vyjádřit. Je to o to urgentnější, že tento týden zasedá Evropská rada, která se tímto tématem bude samozřejmě taktéž zabývat. Evropská unie má totiž velmi omezené, téměř žádné pravomoci v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky. V těchto oblastech si členské státy ponechaly své pravomoci a unijní orgány mohou konat pouze v rámci mandátu, který jim vymezí členské státy Evropské unie.

Ve stanovení mandátu Evropské komise má zásadní slovo Evropská rada. A je to tedy summit lídrů zemí Evropské unie, na kterém nás zastupuje předseda vlády České republiky. Tedy nikdo jiný než vláda, a zejména předseda vlády, nemá větší možnost ovlivnit společný postoj v zahraniční a bezpečnostní politice v České republice na evropské úrovni. My jsme proto navrhli, aby pan premiér na jednání Evropské rady prosazoval konkrétní kroky, které popisujeme v návrhu usnesení.

Jedná se o tuto část: Poslanecká sněmovna vyzývá předsedu vlády Andreje Babiše, aby na nadcházejícím zasedání Evropské rady požadoval, aby Evropská rada uložila Evropské komisi vypracovat návrh ekonomicko-politických opatření, jejichž cílem bude donutit Turecko k zastavení vojenských operací.

KDU-ČSL ctí dohody, proto nebude do usnesení navrhovat další části, které při jednání pracovní skupiny nezískaly podporu většiny zástupců ostatních klubů. Proto dovolte, abych se vyjádřil pouze za poslanecký klub KDU-ČSL.

Poslanci KDU-ČSL se distancují od podpory předsedy vlády Andreje Babiše ze dne 24. 9. 2019 plánu tureckého prezidenta Erdogana na vytvoření takzvané bezpečnostní zóny na severu Sýrie Tureckem. Ta podpora pana premiéra pro tento turecký plán, tak jak jsem pochopil, byla nešťastná a možná naivní, nicméně předseda vlády nebo jeho poradci měli vědět, že vytvoření takzvané bezpečnostní zóny Tureckem rovná se ozbrojený konflikt s Kurdy, se všemi negativními dopady, a to nejen na kurdské etnikum, ale také na Evropu a potažmo i na Českou republiku. A pan premiér se zde vyjádřil při obhajobě-neobhajobě své podpory, kdo to mohl vědět v době, kdy takto tweetoval a dával fotky s Erdoganem na Facebook.

Byť jsem to normálně neměl v plánu, přečtu vám esemesku, kterou jsem po poradě s kolegy v klubu KDU-ČSL poslal našemu poradci pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Tu esemesku jsem posílal 25. 9. v 7.47 hodin, tedy hned poté, kdy jsme zjistili, jaký měl projev turecký prezident na půdě OSN. Doufám, že to nikoho nepohorší. Cituji: Mohl by ses podívat na vystoupení tureckého prezidenta v OSN? Navrhuje bezpečnou zónu v Sýrii. Je to pěkná prasárna vůči Kurdům. Momentálně větší průser než nějaká Greta, a nikdo si toho ani nevšímá. Možná to s někým konzultovat. Dramaticky to nespěchá.

Na této své prosbě našemu zahraničně-bezpečnostnímu odborníkovi bych zmínil jedinou věc, a sice - dramaticky to nespěchá. Osobně si myslím, že pokud KDU-ČSL se svým podstatně, ale podstatně (zvýšeným hlasem) nesrovnatelně menším zázemím mohlo tuto situaci několik málo hodin po projevu tureckého prezidenta číst tak, jak se momentálně v Sýrii vyvíjí, tak jsem přesvědčený o tom, že předseda vlády se svým obrovským zázemím a s Ministerstvem zahraničních věcí to mohl vědět také. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče. Pan poslanec Hnilička ruší svoji omluvu a je přítomen na jednání.

Dále je do rozpravy přihlášen pan poslanec Rakušan. Připraví se pan poslanec Volný.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji vám za slovo, vážený pane předsedající. Bylo tady mnohé řečeno, i mnohé z toho, co jsem měl sám připraveno, takže se nebudu opakovat. Chtěl bych ale také ocenit shodu, které se povedlo v Poslanecké sněmovně dnes dosáhnout. My jsme dokázali, že jako Poslanecká sněmovna jsme schopni v důležitých otázkách mezinárodní politiky shodu nalézt, že jsme schopni nalézt konsenzus i v prostředí velmi odlišných stran a hnutí, které v Poslanecké sněmovně v České republice zasedají. Chtěl bych za to všem těm, kteří se podíleli na formulaci daného usnesení, upřímně poděkovat.

My se tady bavíme o té politické situaci, o tom, kdo co měl kdy udělat, porušil jaký článek smlouvy, ale já bych rád upozornil na tu zásadní věc, kterou tady cítím. V čirém zoufalství a nehostinných šílených životních podmínkách se ocitly doslova miliony lidí. Opravdu je dneska potřeba si především uvědomit to, že v určité části světa trpí lidé, že v určité části světa dochází ke zločinům, které bychom neměli váhat označit za válečné zločiny. A my bychom měli být jako Česká republika skutečně aktivním členem mezinárodního společenství a držet se dobré tradice české a československé zahraniční politiky, která dlouhodobě upozorňovala na porušování lidských práv všude ve světě, naší zahraniční politiky, které vždycky bylo blízké pomáhat lidem a pomáhat jim právě v oblastech, kde jsou lidé postiženi.

Já jsem dnes kontaktoval mnohokrát zde zmiňovanou i v negativním světle neziskovou organizaci Člověk v tísni. A je potřeba si uvědomit, že naši občané, naši humanitární pracovníci v současné době v této oblasti jsou, pracují, tuto oblast budou muset pravděpodobně opustit, ale bylo by dobré, kdyby naše vláda a naše politická reprezentace, naše diplomacie myslely i na to, že tito lidé si zaslouží podporu, a měli bychom dostát i tomu, co České republice dělá dobré jméno, abychom v této oblasti byli schopni poskytnout účinnou humanitární pomoc všem trpícím.

My jako klub STAN se plně ztotožňujeme se všemi body usnesení, o kterých bude Poslanecká sněmovna hlasovat, ale dovolte mi nakonec říci přece jen jednu větu. Mně je skutečně líto, že jsme v proslovu premiéra vlády České republiky právě na začátku neslyšeli ta slova, která jsme asi všichni trochu očekávali. To znamená nějaký popis a vyjádření se k mezinárodněpolitické situaci, která nastala, vyjádření lítosti nad trpícími lidmi a vyjádření velké solidarity s Kurdy, kteří nám byli dobří v té chvíli, když nám pomáhali jako mezinárodnímu společenství v boji s Islámským státem. K tomu tady v Poslanecké sněmovně nedošlo. A já si skutečně myslím, že jsme byli svědky projevu, který prostě nebyl hoden úřadu premiéra vlády České republiky. Byl to projev plný obhajování vlastní osoby, ale nebyl to projev státníka, který by jasně a pregnantně definoval, co za hrůzu se v současné Sýrii odehrává. Je mi to líto a myslím si, že je to ve velkém kontrastu ke shodě, které dnes Poslanecká sněmovna dosáhla a byla schopna dosáhnout. Myslím si, že pan premiér propásl obrovskou šanci to svými slovy jako nejvyšší představitel exekutivy jenom podpořit.

Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Do všeobecné rozpravy je přihlášen pan poslanec Lubomír Volný.

 

Poslanec Lubomír Volný: Dobrý večer, dámy a pánové. Vítám to, že předsedové všech poslaneckých klubů se sešli a společně vytvořili usnesení, se kterým ani my nezařazení poslanci, se kterými nebylo původně konzultováno, nemáme žádný zásadní problém. Nicméně hodlám využít svého práva jako nezařazený poslanec za hnutí Jednotní říct, že nám v usnesení něco chybí. Vůbec tady dnes nezaznělo, proč musí turecký prezident naříkat a plakat, že má na svém území miliony syrských uprchlíků, kteří ho stojí miliardy dolarů. Vůbec tady dnes nezaznělo, že i Spojené státy, které opustily své kurdské spojence, byly na území Sýrie také nelegálně. Vůbec tady dnes nezaznělo, že Turecko dlouhodobě a systematicky zásobovalo zbraněmi islamistické teroristy. Dokonce jsou v Turecku odsouzení novináři za to, že o tomto poctivě informovali. Myslím si, že bude pouze dobře, když si tady společně uvědomíme, co nás dovedlo až do této situace, a řekneme světu, že to víme.

Proto navrhuji doplnit naše usnesení o tento text, který teď přečtu, a potom jej ještě načtu: "Poslanecká sněmovna konstatuje, že současná situace v Sýrii je vyvolána nelegitimními akcemi mnoha států, jež podporovaly i extremistické islamistické síly, které se terorem snažily svrhnout legitimní syrskou vládu."

Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Ptám se, zda má někdo v tuto chvíli zájem o vystoupení ve všeobecné rozpravě? Nikoho nevidím. Mám tu faktickou poznámku. Pan poslanec Grospič.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane předsedo. Vnímám vážnost situace, vnímám i návrh usnesení, který tady je, ale stejně si nemůžu odpustit jednu poznámku. Je možná dobré, aby si lidé v České republice i jinde uvědomili nejenom osud kurdského národa a problematiku tohoto regionu, to znamená Kurdů v Iráku, Íránu, Sýrii a Turecku, ale aby si také uvědomili, že Česká republika je členem Severoatlantické aliance a tato aliance primárně říká, že by vzájemné spory neměli řešit vojáci mezi sebou, nicméně členské země. Jeden stát Severoatlantické aliance opustil určité nárazníkové pásmo a jiný stát Severoatlantické aliance, byť ne oficiálně pod vlajkou Severoatlantické aliance, se dopouští agrese vůči suverénnímu státu. A to si myslím, že je velice závažný moment, který by neměl být opomenut ani v Poslanecké sněmovně, ani na úrovni české diplomacie.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane poslanče. A je zde ještě jedna faktická poznámka. Pan předseda Petr Fiala.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Dámy a pánové, já jsem měl mnohokrát chuť dnes vystoupit, nejpozději po projevu pana premiéra. Neudělal jsem to, protože jsme se všechny politické strany zastoupené v této Sněmovně dohodly, že za každý klub vystoupí jeden člověk. A tady jde ze strany komunistů najednou o porušení dohody. Tak prosím vás, příště tedy neodsouhlaste dohodu, na které jsme se všichni domluvili, ať my ostatní nejsme znevýhodněni. Znovu opakuji, měl jsem mnohokrát chuť vystoupit a korigovat věci, které zde zazněly, ale neudělal jsem to. A vy jste to udělali a dohodu jste porušili. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Ptám se, zda ještě někdo do všeobecné rozpravy. V tuto chvíli nikoho nevidím, všeobecnou rozpravu končím. Je zájem o závěrečné slovo? Pane zpravodaji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Jenom krátce. V rozpravě vystoupilo nakonec celkem jedenáct poslanců a poslankyň. Dovolil bych si jenom podotknout k jedné věci, která tady zazněla. Zazněly mnohé výzvy, nicméně ty nejsou navrhovány jako součást usnesení s výjimkou nového avizovaného bodu od pana poslance Volného. Nicméně si dovolím podotknout jednu nepřesnost, která zazněla, a to je, že by se snad body schvalovaly na pracovní skupině většinou všech přítomných. Všichni museli souhlasit s tím zněním, jak bylo navrženo. A podotknu, že se nescházeli předsedové poslaneckých klubů, ale za každý klub pověřený poslanec. Tolik snad v tuto chvíli od mě. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Za navrhovatele nevidím. Přistoupíme tedy k rozpravě podrobné, kterou tímto otevírám, a v tuto chvíli je přihlášen pan poslanec Volný. Poté se přihlásil pan zpravodaj. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Volný: Takže bych chtěl načíst doplnění usnesení o bod č. 7. A tento doplňující bod teď načtu. Zní: "Poslanecká sněmovna konstatuje, že současná situace v Sýrii je vyvolaná nelegitimními akcemi mnoha států, jež podporovaly i extremistické islamistické síly, které se terorem snažily svrhnout legitimní syrskou vládu."

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Teď pan zpravodaj.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Čistě aby bylo věci učiněno zadost, bych měl v tuto chvíli načíst usnesení:

"1. Poslanecká sněmovna vyjadřuje solidaritu se syrským obyvatelstvem, jehož velká část žije ve velmi obtížných podmínkách, miliony lidí byly interně vysídleny či byly nuceny uprchnout do zahraničí. Turecká invaze tuto humanitární krizi pouze dále prohlubuje a zvýší utrpení civilního obyvatelstva včetně žen a dětí;

2. Poslanecká sněmovna odsuzuje invazi Turecka na území Sýrie jako porušení mezinárodního práva;

3. vítá rozhodnutí vlády České republiky o pozastavení vývozních licencí na vojenský materiál do Turecka v rámci koordinovaného postupu členských států Evropské unie;

4. vyzývá předsedu vlády Andreje Babiše, aby na nadcházejícím zasedání Evropské rady požadoval, aby Evropská rada uložila Evropské komisi vypracovat návrh ekonomicko-politických opatření, jejichž cílem by bylo donutit Turecko k zastavení vojenských operací;

5. odsuzuje brutální vraždu Hevrin Khalaf, generální tajemnice strany Budoucnosti Sýrie, údajně spáchanou protureckými ozbrojenci. Tento zločin, stejně jako mnoho dalších, musí být vyšetřen a pachatelé potrestáni;

6. kategoricky odmítá výhrůžky Turecka vůči státům Evropské unie, že uvolní cestu migrantům do Evropy.

Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Ptám se, zda ještě někdo v podrobné rozpravě. Jestliže tomu tak není, podrobnou rozpravu končím. Omlouvá se od 20. hodiny paní poslankyně Pekarová Adamová z pracovních důvodů, paní poslankyně Kovářová ruší svoji omluvu a je již přítomna.

Nyní tedy přistoupíme k hlasování. Já předpokládám - ano, je zde žádost o odhlášení, které jsem právě vyhověl. Ještě jednou přivolám kolegy z předsálí. Pan zpravodaj zcela ve shodě se mnou mi tady říká, že bychom ten kompromisní nebo konsenzuální návrh jedna až šest hlasovali jedním hlasováním. A poté, jestli jsem to pochopil, jako případný bod sedm bychom hlasovali návrh pana poslance Volného. Je k tomu nějaká námitka? (Ne.) Já myslím, že v tomto případě není nezbytné schvalovat proceduru. Pane zpravodaji, máte k tomu něco? (Ne.) Souhlas.

 

Takže prosím vás, budeme tedy hlasovat navržené usnesení - body jedna až šest, tak jak je zpracovala ta pracovní skupina.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

V hlasování číslo 28 přihlášeno je 147 poslanců, pro 147 proti nikdo, tato část usnesení byla schválena. (Potlesk.)

 

A nyní budeme hlasovat o bodu číslo 7, tak jak jej přednesl pan poslanec Volný.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

V hlasování číslo 29 přihlášeno 145 poslanců, pro 5, proti 55. Tento návrh přijat nebyl.

 

Já konstatuji, že byl schválen návrh usnesení v bodě jedna až šest, čímž jsme vyčerpali tento bod schůze a já bod končím.

 

Zazněl zde návrh od pana předsedy Bartoše na minutu ticha za zavražděnou političku. Konzultovali jsme průběžně tento návrh s předsedy ostatních klubů. Tady jednotná shoda na věci není. Nijak nehodnotím ten návrh. Bude dobré se k němu možná ráno vrátit a najít širší shodu, případně vybrat nějaké řešení. Možná by to ani nebylo tak důstojné teď ke konci jednání, držet minutu ticha.

Takže já vám všem děkuji. Přerušuji schůzi. Pokračovat budeme zítra v 9.00 hodin dle schváleného pořadu schůze.

 

(Jednání skončilo ve 20.24 hodin.)

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.