(16.30 hodin)
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Dovolte dvě krátké poznámky k předřečníkovi, jedna souhlasná, druhá nesouhlasná.
Já se shodně s panem poslance Foldynou domnívám, že dnes si mnoho lidí poklepe na hlavu, to bezpochyby ano. Nicméně rád bych připomněl znovu, co je naším úkolem. Pan poslanec Foldyna varoval před tím, abychom neodsuzovali prezidenta republiky. Říkal, děkuji těm, kteří nedovolí, abychom odsoudili Miloše Zemana. To prosím pěkně není náš úkol. Náš úkol není nic jiného, než buď umožnit, nebo neumožnit, aby senátní žalobu posoudil Ústavní soud. Nic víc, nic míň. Máte tak malou důvěru v objektivitu Ústavního soudu, že se bojíte, aby se mu ta žaloba dostala na stůl? Anebo velmi dobře víte, jak by to dopadlo, a proto se bojíte?
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Válka. A dále přihlášený čekající kolega Jurečka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Já jsem tady celé to vnímal úplně stejně jak prostřednictvím pana předsedajícího pan poslanec Kalousek, protože jsem nechtěl vůbec vystupovat, a teď jenom si dovolím, a já doufám, že se nebudete zlobit, prostřednictvím pana předsedající pane poslanče Hájku, na takovou drobnou repliku.
Jednak se mně velmi líbí, že dáváte na stejnou misku vah pana poslance, europoslance Polčáka a pana prezidenta. Nevím, jestli je to čest pro pana prezidenta, nebo pro pana poslance Polčáka. To si každý musí promyslet. Ale faktem je, že výroky europoslanců za hnutí ANO prostě také nikoho nezajímají. Dokonce mám někdy pocit, že ani hnutí ANO. A pan poslanec Polčák je poslanec v Evropském parlamentu, tak možná to je ten důvod, proč ta reakce veřejnosti nebyla tak silná.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní bude vystupovat pan poslanec Marian Jurečka, připraví se pan poslanec Miroslav Grebeníček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marian Jurečka: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, páni ministři dva, kolegyně, kolegové. A také zdravím dnes výjimečně i veřejnost na galerii, protože i dopoledne i teď je vidět, že tady je zájem veřejnosti, dopoledne byl větší, o toto téma je. A musím říct, že mě mrzí, když jsem dneska slyšel pana předsedu Sněmovny Vondráčka, který pročítal počty omluvených poslanců, kolik je dnes omluvených poslanců, mnoho z nich ještě večer tady bylo mezi námi, byli zdraví, plní síly a dnes se do rána záhadně ztratili. Já chápu, že může se stát ledacos, ale přece jenom není obvyklé, aby u tak důležitého tématu jedna čtvrtina poslanců a poslankyň chyběla. Protože si myslím, že chápu různé povinnosti v krajích, odborné konference, zahraniční cesty, ale myslím si, že jsou určité okamžiky, kdy se hlasuje např. o důvěře, nedůvěře vládě, případně když se tady projednávají ústavní zákony, Ústava, případně věci, které souvisí s Ústavou, tak si myslím, že by mělo být povinností, pracovní normální povinností poslance tady dneska být, ať se na to téma ten poslanec dívá jakkoliv. Ať už je pro, nebo proti. Ale myslím si, že to má nějakou důležitost a vážnost.
Já si dovolím začít trošku netradičně, než mí předřečníci dnes. A dovolím si tady přečíst dva sliby. Ten první je slib poslance a senátora. "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."
A pak si dovolím přečíst slib prezidenta republiky. "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."
A tady se dostávám k podstatě svého dnešního vystoupení, kdy si kladu otázku, tak jak si to tady kladou předkladatelé senátní ústavní žaloby, jestli pan prezident nevybočil z rámce toho svého slibu. Jestli respektuje Ústavu a zákony této země. Protože každý občan, každá firma musí respektovat zákony, které se na ni vztahují. A v okamžiku, kdy je porušujeme, tak máme mít před tím zákonem rovnost a má ten zákon mít na nás všechny stejný dopad.
Já nejsem právník. A nejsem ten, kdo by se specializoval na problematiku ústavněprávního výboru. Ale v této věci jsem se snažil poslouchat ty lidi, kteří k tomuto tématu mají co říci. A mé rozhodnutí, proč jsem se rozhodl tady dnes v hlasování, které možná s vysokou pravděpodobností tedy asi nebude úspěšné v tom slova smyslu, abychom dokázali tuto ústavní senátní žalobu posunout k Ústavnímu soudu, ale já jsem se rozhodl toto úsilí podpořit. A vycházím asi, řekněme, opírám to své rozhodnutí o autoritu, která v této věci je opravdu povolaná. A sice když jsem poslouchal v posledních měsících vyjádření předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, tak si myslím, že on v těchto věcech ty věci poměrně jasně pojmenoval. A já si tady dovolím některé odcitovat.
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský řekl v rozhovoru pro Český rozhlas Plus: Nečinnost prezidenta Miloše Zemana, který nerozhodl o návrhu premiéra Andreje Babiše na odvolání ministra kultury, není podle něj v souladu s ústavním pořádkem. "Absolutním pánem vlády je premiér a premiér má, dá se říci, neomezenou kompetenci, koho si prostřednictvím prezidenta do vlády nominuje a koho prostřednictvím prezidenta z vlády odstraní," zdůraznil šéf Ústavního soudu tzv. kancléřský princip české Ústavy. Právě fakt, že Ústava neukládá v této věci prezidentovi žádnou lhůtu, čímž argumentuje Zeman, podle Rychetského znamená, že hlava státu nemá prostor pro úvahy a má tuto povinnost splnit bez zbytečného odkladu. "V tomto bodě je Ústava nekompromisní." To říká člověk, který, si myslím, že je opravdu velice kompetentní na problematiku ústavního práva. A my jsme dneska v situaci, kdy bychom se měli rozhodnout, jestli právě těmto lidem, kteří této problematice rozumějí, nedáme šanci, aby posoudili to, jestli prezident ČR se pohyboval mimo rámec Ústavy.
Mimochodem, kdekoliv a kdykoliv demokraté nečinně přihlíželi k podkopávání principů státu, tedy i respektování ústavy, vedlo to následně k oslabení anebo rovnou k likvidaci demokracie jako takové, a k nástupu různých forem totalitních režimů. A tady máme prezidenta, který zkouší, kam až může v rámci Ústavy se dostat, kdy může prolomit, ohnout. A já si myslím, že je důležité, abychom tady dali prostor pro to, aby se jednou provždy jasně okolíkovalo hřiště a řeklo se: Toto je v souladu, toto není.
V minulosti tady byly u předchozích prezidentů také určité pochybnosti, jestli i oni nevybočovali z rámce Ústavy. A proto jsem přesvědčen, aby pro budoucnost se tady v těchto věcech i právě formou posouzení, které by měl provést Ústavní soud, v těchto věcech udělalo jasno.
Dovolil bych si doplnit ještě pár momentů, které souvisí přímo s Ústavou, ale také s kompetencemi našeho pana prezidenta a ctění, jeho ctění naší legislativy a rozhodnutí třeba soudů. Musím říct, že mně vadí, pokud prezident ČR nerespektuje a nevykonává své pravomoci. Jako je např. otázka jmenování vysokoškolských profesorů, kteří z pohledu vysokoškolského zákona i vnitřních předpisů Karlovy univerzity splnili veškeré předpoklady pro to, aby byli jmenováni profesory. A v okamžiku, kdy prezident píše dopisem ministru školství a argumentuje etickým kodexem školy a docentovou - a teď cituji - morální degradací, a vyvozuje je z Ošťádalových kontaktů s komunistickou Státní bezpečností, tak mně to ve světle toho, koho je prezident ochoten následně jmenovat premiérem, přijde více než úsměvné.
Pak je to také otázka nerespektování soudů v kauze novináře Peroutky. Tady mě mrzí, že pan prezident prostě neuměl přijít a chlapsky říci: Spletl jsem se. Omlouvám se. Omlouvám se rodině. A bohužel ten soud zbytečně se musel odehrát. Nás daňové poplatníky to stálo bezmála 200 tisíc korun.
Chybujeme každý. I já jsem se z tohoto místa, v této Sněmovně několikrát omlouval za věci, které jsem řekl třeba nepřesně, nebo kde jsem třeba pochybil.
Pan předseda Faltýnek tady měl velké emotivní vystoupení. Cítil se býti tady potřísněn láskou a byl z toho celý mokrý, jak on sám říkal. Přiznám se, na mě to tak nepůsobilo. A hlavně když pan Faltýnek říkal, že tady není definice, která by říkala, co to je hrubé porušení Ústavy. Tak ona už tady dneska jednou zazněla a já ji tedy znovu odcituji, protože ta definice je dána. Shodli se na ní také odborní ústavní právníci pan Kysela, pan Wintr v roce 2017. A jasně říkají: Jednorázové porušení pravidla či principu zásadní důležitosti, ale také opakované porušování Ústavy, které v důsledku podvrací ústavní systém. Jasně tyto věci definovali. ***