(16.40 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Mimochodem toto opatření v minulých týdnech schválil Bundestag. Sousedé v Německu měli taky 1 % a u hybridů a elektromobilů je to nula. Proč to vlastně navrhujeme? Myslím si, že tím jsou často motivováni kvalitní zaměstnanci, manažeři. A pokud bude platit 1 % ze 400 tisíc za Octavii nebo z 800 tisíc za elektromobil, tak co si vybere? Já myslím, že si logicky vybere to první. Pokud ten daňový odvod bude stejný, tak tím můžeme motivovat zaměstnavatele k tomu, aby pomohli plnit cíle, které stojí před našimi automobilkami.
Věřím, že ty návrhy mohou získat podporu, že jsou realistické přesně v duchu toho, co říkal pan premiér, nejsou nijak revoluční, nejsou to žádné dotace. Je to jenom zvýšení motivace. Jestli automobil odepíšu z pěti na tři roky, může to jenom pomoci investiční aktivitě. Bude záležet na těch podnikatelích, zaměstnavatelích, ale i veřejné správě, zda tu šanci využijí, nebo ne.
Je bezesporu správné tyto typy vozidel používat ve veřejné dopravě, ale to nestačí ani k naplnění těch cílů.
Takže to je pozměňovací návrh, který je uveden ve sněmovním dokumentu pod číslem 3460, a já se k němu v této chvíli oficiálně hlásím. Možná si i poslanec Juříček pak pořídí elektromobil, když k tomu bude motivován správně ekologicky. (Mpř. Pikal: Prosím oslovujte ostatní poslance mým prostřednictvím.) Pane místopředsedo, já jsem nikoho neoslovil. Já jsem použil větu v českém jazyce. Možná si pan poslanec něco koupí. Můžete mi říct, kde v této větě je oslovení? (Mpř. Pikal: Není.) Děkuji. Pane místopředsedo, vaším prostřednictvím, děkuji vám. (Lehké pobavení v sále.) Myslím, že musíme vyžadovat přesnost a přísnost. Buďme přísní i na pana místopředsedu, už je tam skoro dva roky. Kdyby tam byl dva dny, tak to spolknu, tu svoji připomínku.
Snažím se pomoci těmito návrhy, nebo my se snažíme pomoci těmito návrhy našemu průmyslu. Já říkám, my jsme to nerozhodli. A možná to i pan poslanec zná ze své praxe. Nám to přijde jako rozumný návrh, jak motivovat firmy a zaměstnavatele, aby tento typ vozidel pořizovali. Protože když nebude infrastruktura, když to bude spíš drahé, tak kdo na to nakonec doplatí? Naše podniky. Říkám, Německo se už rozhodlo. Německo to i zaplatí. Asi jste zaznamenali jejich klimatický balíček, 50 miliard eur na tři roky? Myslím, že tento týden to schválili, že k tomu byla tisková konference.
Paní ministryně, představte si, 50 miliard, a oni mají přebytkový rozpočet. Fakt. Přebytkový rozpočet. A my ne. My toho nejsme schopni, a tam nedáváme nic, což je dobře. (Poznámka z pléna.) Máme přebytkové rozpočty, protože ti starostové, kteří mají moc velké platy, (nesroz.) dobře, to se taky počítá do těch rozpočtů, a tím dělají tu bilanci. To je pravda a je to dobře. A taky hejtmani a kraje přispívají k plusu ve veřejných financích. Jsou na tom stejně, to znamená výborně, na rozdíl od státu. To je prostě pravda. Ale já nekritizuji veřejné finance jako celek, ale tu část, která patří státu, kterou zastupujeme my, protože horní komora neschvaluje rozpočet, jenom dolní komora. Tam se nám to prostě nedaří. A já si myslím, že kdybychom se trošku snažili, že by se nám to mohlo dařit. To jsme trošku odbočili.
Kdyby ten 40miliardový rozpočet - schodek, omlouvám se, schodek, jak je navržený, měl strukturu, že na dopravu nepůjde 80 miliard, ale 120 miliard, tak bychom ho podpořili, protože to je investice, to je částka, nebo oblast, do které si umím představit, že stát investuje v budoucnosti, a tudíž v tom konkrétním roce je v deficitu. Já už jsem vám říkal na rozpočtovém výboru nebo v prvním čtení: udělejte si ten čas, zkuste si pohovořit s šéfy těch hlavních investorských organizací.
Podle mých informací jste dostala dopis z Ministerstva dopravy, že sebrali odvahu, nakonec vám ho poslali a chtějí peníze navíc, protože... Kolik si myslíte, že se příští rok zahájí akcí, nových akcí na silnicích a dálnicích podle návrhu rozpočtu, který přijde do pěti dnů do Poslanecké sněmovny? Já to číslo znám, ono není těžké. Nula! Ani jedna nová akce se nezahájí. Takže jestli se někdo z vás těší, že u vás v kraji se začne stavět nová stavba, nezačne, pokud s tím rozpočtem něco neuděláme. A už vidím, jak skončí naše návrhy. Jsem realista. Takže dokonce bude problém udržet financování už nasmlouvaných akcí. Takže trošku jsme odbočili k tomu, tak neformálně tady s paní ministryní debatujeme, k tomu schodku. Tam to bohužel není, ale to si nechme na debatu o státním rozpočtu.
Takže ten pozměňovací návrh, a tady skutečně žádám paní ministryni a členy vládní koalice, aby to posoudili nepoliticky, ale věcně, je to konzultováno s lidmi, kteří pracují v automobilovém průmyslu. Myslím, že to má jejich podporu. Slyšel jsem vyjádření Ministerstva průmyslu, které je proti. Já nerozumím, proč je proti. Buď s tím neuděláme nic, to by bylo chybné. Dotace - to se shodujeme - jsou horší cesta, to mně připadá věc, která může (nesroz.). Za dva roky se k tomu můžeme vrátit a zjistit, zda to mělo ten motivační efekt a nějakým skokovým způsobem se začal zvyšovat počet prodaných osobních vozidel s hybridním či elektrickým motorem, nebo ne. Já to samozřejmě nevím, jestli to povede k té vyšší motivaci. Ale mohlo by to napomoci díky motivačním odpisům eliminovat ten omezující faktor vysoké vstupní ceny a díky motivaci stavět dobíjecí stanice, ten faktor nedostatečné infrastruktury pro dobíjení. A tu infrastrukturu potřebujeme ve městech, potřebujeme ji v podnicích, nepotřebujeme ji kolem dálnic. Taky nevíme, jak bychom tu potřebnou energii na tu dálnici dostali.
Takže tohle bych poprosil, abyste nebrali politicky, ale věcně. A věřím, že tento návrh má šanci, protože pomáhá zejména automobilovému průmyslu a jeho dodavatelům. A není to tak neobvyklé opatření. Jak jsem říkal, v Německu ho přijali, a nebudu tady jmenovat všechny země, ale některých zemích jsou i kratší odpisové doby než ty tři roky. Mně by přišly nejlepší dva roky jako doba odpisů, jenomže to je složité zavádět novou odpisovou kategorii, to si myslím, že je lepší použít ty stávající, jenom to o jednu přehodit, pět nebo tři není tolik, ale mohlo by to zvýšit motivaci.
Teď se vyjádřím ke svému druhému pozměňovacímu návrhu, ten je ve sněmovním dokumentu číslo 3459 a týká se zdanění tabáku.
My dlouhodobě zastáváme názor, že v oblasti této spotřební daně je dobré mít víceleté daňové plány, tak aby ten sektor a ten trh se na to mohl připravit a aby se také dal predikovat solidním způsobem příjem do státního rozpočtu. Když to zjednoduším a trošku zaokrouhlím, tak tento návrh řeší pouze rok 2020 a zhruba 12 korun na krabičku s tím, že to má platit od 1. března příštího roku a k tomu je napočítaný nějaký výnos (do?) státního rozpočtu, který je podle mého názoru příliš optimistický. Ale o tom se přít nechci. Dneska už je velký rozdíl mezi cenou krabičky v Polsku, na Slovensku a v České republice. Pokud projde to skokové navýšení, tak si myslím, že ten rozdíl se zvýší a konzumenti, zákazníci, se chovají ekonomicky, a když to mají pět kilometrů někam, kde ta krabička je o kus levnější, tak ty náklady na pořízení jsou pořád výhodné.
Na druhé straně je pravda to, co říká paní ministryně ve své důvodové zprávě, že v roce 2018, že je to částečně harmonizovaná daň, Česká republika přestala plnit závazky, respektive ty parametry, které v té harmonizované dani před ní stojí, a ke zvýšení se přistoupit musí.
Náš návrh, paní ministryně, představuje podle našeho názoru lepší variantu, řeší příští čtyři roky, nejenom rok 2020. Navržená účinnost je od 1. února, ne od prvního března. To zvýšení ceny, první rok je o něco nižší, zhruba 9,70 či 9,80, to znamená, když to zaokrouhlím, 10 korun proti 12 plus další roky se přidává 5, 4, 4 koruny. Myslím si, že je to realistické, že to zvyšuje přínos do státního rozpočtu předvídatelným způsobem, snižuje to riziko výpadku trhu v tom příhraničí těch velkých přesahů a nákupů přes hranice a současně to zvyšuje cenu krabičky, takže to může mít i odrazující efekt, o kterém ministři vlády velmi často mluví.***