(16.00 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Ráno, když jsem měl puštěnou televizi, tak tam promluvila z nějakého staršího záznamu paní ministryně financí, paní ministryně Schillerová, a já jsem si tu větu zapamatoval. Ona tam říkala: Ty pojišťovny si mohou ty technické rezervy dělat, jak chtějí, jak uznají za vhodné. (Min. Schillerová: Daňově uznatelné.) To jste už neřekla. Ale i kdyby, není to pravda. Nepoužívám záměrně silnější výraz, který bychom v českém jazyce našli, bezesporu. Není to pravda a já nevím, jestli to paní ministryně říkala úmyslně, nebo neúmyslně.
Technické rezervy, pokud je chce pojišťovna uplatnit, tak jejich uplatnění podléhá několikanásobné kontrole. Není to tak, že si ředitel pojišťovny řekne: zvýším technické rezervy daňově uznatelné, a je to. Existuje externí audit, který audituje pojišťovny, který to velmi pečlivě zkoumá. Existuje interní auditor, který je nezávislý na managementu, který to pečlivě zkoumá. Existuje úctyhodné povolání, a podle mých informací tato společnost, která sdružuje tyto experty, oslavila přednedávnem sto let, a to jsou pojistní matematici. To jsou experti, kteří počítají pojistné plány a budoucí rizika a budoucí možné výnosy pojišťoven, a jejich výsledky nemůžeme (nesroz.). Dokonce jejich odměňování kontroluje regulátor, Česká národní banka, takže nemohou být odměňováni a motivováni k vyšší mzdě díky tomu, že napíšou pojistný plán podle přání managementu či vlastníků pojišťovny. A samozřejmě existuje dohled České národní banky. Takže věta, že pojišťovny si mohou určit výši technických rezerv, jak se jim hodí, ať tam je to daňově uznatelné, nebo ne, není pravdivá a neodpovídá realitě a je to úmyslné zkreslení a zakrývá to pravý stav věci.
Návrh, který máme na stole, bych nazval, co se týče pojišťoven, úplně jednoduše: jedná se o znárodnění peněz klientů pojišťoven. Já jsem nebyl na jednání podvýboru, které proběhlo snad minulý nebo předminulý týden, kde podle mých informací padl dotaz na zástupce České národní banky, jak by se regulátor, Česká národní banka, choval, pokud by pojišťovny zareagovaly očekávatelným způsobem na návrh zákona, to znamená, že technické rezervy by měly v té minimální výši, o kterých mluví evropská směrnice Solvency II, o které tak ráda mluví paní ministryně Schillerová. Víte, co odpověděl zástupce České národní banky? Paní ministryně to určitě ví, ale nevím, jestli to víte vy všichni. "Zahájili bychom s vámi správní řízení, na jehož konci by mohlo být odebrání licence." Jinými slovy, pokud by naše pojišťovny, které podléhají dozoru České národní banky, měly technické rezervy pouze ve výši, kterou předepisuje Solvency II, tj. v minimální výši, měly by problém s regulátorem, mohly by přijít o licenci a mohlo by to směrovat k tomu, že by musely ukončit svou činnost na území ČR. Důvod je jednoduchý. Minimální rezerva z hlediska obezřetnosti a stability tohoto trhu není pro regulátora v ČR dostatečná. Já tomu rozumím a myslím, že to je správný přístup.
Obzvlášť pikantní je návrh na zdanění rezerv v oblasti životního pojištění. Podle slov paní ministryně dochází k daňové optimalizaci a firmy, resp. pojišťovny se vyhýbají placení daní. Ale tady Ministerstvo financí a vláda jako celek navrhují zdanit budoucí zisky, o kterých nikdo neví, jestli budou, nebo nebudou. Ale už je zdaníme! Já tomu vůbec nerozumím. Já nevím, jak zněl úkol pro paní ministryni. Vyškrábat všechno, co se dá? Zdanit, co se hýbe? Zdanit všechno, co nás napadne? Nebo nevím, jaké bylo zadání. Jeden z předřečníků tady říkal, že ten nápad opakovaně vzniká v útrobách této ctihodné budovy, Ministerstva financí, opakovaně to ti úředníci navrhují ministrům a všichni ministři kromě paní ministryně Schillerové to odmítli.
Poctivě přiznám, na tom není nic špatného, že jsem se setkal se zástupci pojišťoven, kterým vadí nejvíc, oni to řekli mnohem kulantněji, já bych možná použil silnější slovo, arogance Ministerstva financí. Bylo jim slibováno jednání s tím, že budou návrhy konzultovány, a to jednání se neuskutečnilo na úrovni paní ministryně. Dodnes. Hlavně jsem to slyšel předtím, než vláda ten návrh schválila. Jestli to někdo vydává za korektní jednání se zástupci odvětví, které podle mých informací za 30 let působení v České republice, nebo 28 v České republice a dva roky ještě ve federaci, nechtělo ani korunu ze státního rozpočtu. Nepamatuji si případ, že by státní rozpočet, a tudíž daňoví poplatníci museli sanovat ze svých daní, a tím pádem cestou státního rozpočtu, nějaké zkrachovalé pojišťovny. Ano, byly tady pojišťovny, které nedostály svým závazkům vůči svým klientům, zejména při katastrofických povodních v roce 1997 a 2002. Ale ty závazky převzaly jiné pojišťovny v České republice a každému klientovi vyplatily pojistné plnění bez náhrady a bez žádosti o participaci státního rozpočtu, což se o jiných částech finančního trhu prostě říct nedá, tam byla situace jiná.
Navržené zdanění je vlastně ve výši jednoho ročního zisku celého sektoru. Prý je to spravedlivé. No, pro klienty pojišťoven to spravedlivé není! Porovnávat to s rezervami, které mohou vytvářet jiné podnikatelské subjekty, není fér, protože to je úplně jiný režim. Jsme jediná země v Evropě, v Evropské unii, která chce daňovou uznatelnost technických rezerv řešit podle Solvency II. Opakovaně jsem žádal na rozpočtovém výboru náměstka paní ministryně, aby mi uvedl případ z jiné evropské země, a neuvedl, protože nemohl. Nikde jinde takový nápad neměli. Vůbec nikde.
Takže já vlastně neznám tu motivaci, kromě toho, že si někdo nakreslí 10 mld. do rozpočtu, protože si vezme částku rezerv, vynásobí to krát 0,19, trojčlenka dá výsledek. Jako vstřícný krok se uvádí to, že se to rozloží do dvou let. Je to přesně krok pro zvýšení motivace na odvod zisků z České republiky. Podle mých informací, a paní ministryně je může potvrdit, nebo vyvrátit, jsou pojišťovny jako sektor možná největší držitel státních dluhopisů a mnohé z nich říkají, že pokud ten zákon projde, tak se budou muset odinvestovat a nebudou dále investovat do státních dluhopisů. A vlastníci? Velmi pravděpodobně zareagují tím, že buď zřídí pobočku zahraniční firmy, tudíž nezaplatí na daních vůbec nic, ani z technických rezerv, ani daně z příjmů, nezaplatí vůbec nic, anebo budou odvádět vydělané peníze mimo ČR. Velmi často slyším Andreje Babiše říkat slova o tom, že je potřeba buď zabránit, nebo motivovat vlastníky, aby zisk neodváděli z ČR, aby ho investovali v ČR, a to je správný názor. Ale toto opatření jde přesně proti tomuto plánu.
Já jsem měl řečnickou otázku na rozpočtovém výboru, a proto říkám řečnickou - kdo bude příště na řadě, když teď projdou pojišťovny? Budou to zdravotní pojišťovny? Také mají rezervy. Možná by to také mohlo přinést něco do rozpočtu s nějakým zdůvodněním, například že se bude o zdraví lidu stát starat lépe než zdravotní pojišťovny, jak tady slyšíme to falešné zdůvodňování návrhů na zvýšení spotřební daně. Ale k tomu se teprve dostanu.
Takže nejvíce nebezpečný pro klienty, pro občany, pro stabilitu finančního trhu je návrh na zavedení sektorové daně pro pojišťovny, která se jmenuje tak hezky technicky, aby tomu nikdo nerozuměl, zdanění technických rezerv pojišťoven. Když se podíváte na hospodářské výsledky například pojišťoven a bank, tak zjistíte, že bankovní sektor má mnohonásobně vyšší zisky v součtu než sektor pojišťovnictví. Na rozdíl od například kolegů z pirátské strany jsme slyšeli na rozpočtovém výboru, my nenavrhujeme sektorovou daň dani pro banky, ani pro pojišťovny, a já to respektuji jako regulérní politický názor, s kterým nesouhlasím. ***